Irácký Kurdistán alias Jižní Kurdistán alias Bašúr

Téměř celá historie iráckých Kurdů je ozbrojeným bojem proti centrální vládě. Po invazi USA do Iráku a pádu režimu Saddáma Husajna boje ustaly, ale otázka separatistického regionu nebyla nikdy definitivně vyřešena. Mezi Kurdy a Bagdádem probíhaly spory jak o autonomii Kurdistánu, tak o území, které by k němu mělo patřit. V roce 2017 se kurdské úřady rozhodly, že již nechtějí být autonomní oblastí, a uspořádaly referendum o nezávislosti, v němž se více než 90 % občanů vyslovilo pro odtržení od Iráku. Bagdádským úřadům se tento vývoj nelíbil, a tak nasadily vojáky a Kurdům vyrvaly část území se zásobami ropy.

Kurdové se etnicky, kulturně a jazykově liší od svých arabských spoluobčanů žijících na jihu Iráku. Irácký Kurdistán má vlastního premiéra, parlament, hymnu, vlajku a dokonce i armádu. Kurdistán je mnohem klidnější než zbytek země a nejsou zde problémy s terorismem - subjektivně se zde člověk cítí dokonce bezpečněji než v tureckém Kurdistánu. Navíc můžete do Kurdistánu vstoupit na zvláštní kurdské vízum, které je mnohem levnější, rychlejší a jednodušší než irácké vízum. Občanům více než čtyřiceti států se vízum vydává zpravidla při příjezdu - na seznamu jsou především země EU a Blízkého východu. Všichni ostatní by se měli obrátit na zastoupení Kurdistánu ve své zemi. Pokud takovou organizaci nemáte, napište na úřad v sousední zemi a poštou obdržíte pokyny, jak o vízum požádat. Po zaslání všech potřebných dokumentů a zaplacení vízového poplatku vám zašlou elektronické vízum, které si musíte vytisknout a předložit na hranicích. A hlavně - toto vízum platí pouze pro vstup na území iráckého Kurdistánu: je zakázáno cestovat dále na jih do arabské části Iráku!

Dostat se do iráckého Kurdistánu je velmi snadné. Ze sousedního Íránu nebo Turecka můžete přijet po zemi autobusem. Nebo se tam můžete dostat letecky - na letiště Erbil a Sulajmáníja létají lety z Turecka, států Perského zálivu a západní Evropy. Ubytování lze snadno najít prostřednictvím známých mezinárodních služeb. Jediným problémem je zde veřejná doprava. V iráckém Kurdistánu nejezdí žádné meziměstské autobusy a i městských autobusů je málo. Místo toho obyvatelé využívají sdílené taxíky.

Hlavní město Kurdistánu a jeho největší město s více než čtyřtisíciletou historií. Na seznamu světového dědictví UNESCO v Erbílu je citadela, která stojí na kopci v centru města. Nynější hradby citadely byly postaveny v 18. až 20. století, ale lidé se na tomto kopci usadili již před desítkami století. Areál uvnitř citadely působí docela atmosféricky, i když staré budovy již neslouží svému účelu: uvnitř je několik dobrých muzeí věnovaných kurdské kultuře a obchody se suvenýry.

Na úpatí citadely se dříve nacházela řada starých obytných bloků s úzkými uličkami a dvou- až třípatrovými domy. Nyní jsou přesídleny a zbourány, ale stále se můžete procházet po okolí. Je tu hlavní náměstí s útulnými čajovnami a kavárnami a starý bazar se vším možným od potravin po oblečení a šperky.

Pravděpodobně nejvýznamnější kulturní památka v Kurdistánu. V tomto městečku se nachází hlavní svatyně jezídů, místní etnické náboženské skupiny. Jezídi žijí v Kurdistánu a mluví kurdsky, ale na rozdíl od muslimských Kurdů mají vlastní náboženství, které kombinuje prvky zoroastrismu, křesťanství, judaismu a islámu. V Láliši se nachází hrobka šejka Adiho, zakladatele jezídismu, který žil ve 12. století. V jezídské kosmogonii je to místo, kde začalo stvoření světa.

Několik procent irácké populace tvořili v minulosti křesťané. Mnoho z nich uteklo před ISIS z jihu do bezpečnějšího Kurdistánu. Většina migrantů se raději usadila blíže ke svým souvěrcům v zavedených křesťanských městech. Tato místa jsou zajímavá sama o sobě, na rozdíl od muslimské většiny Kurdistánu, a najdete zde také starobylé chrámy.

Křesťanské předměstí severozápadně od Erbílu. Dříve to bylo malé město, ale v posledních letech se díky osadníkům hodně rozrostlo. Obyvatelé města jsou převážně Asyřané, ale jsou zde i arménské nápisy. Pro zájemce o východní křesťanství je ve městě muzeum asyrského dědictví. Při vstupu do Ankary vás okamžitě zaujmou sochy Panny Marie, kostely s kříži, ženy s odhalenými hlavami a především množství reklam na alkohol. Mnoho obyvatel Erbílu sem chodí za alkoholem a během ramadánu i za jídlem, když jsou všechny kavárny v Erbílu přes den zavřené.

Další křesťanská osada v horách na severu Kurdistánu, která má jen několik tisíc obyvatel. Stojí za to sem cestovat nejen kvůli krásné horské krajině, ale také kvůli klášteru Rabban Ormizd, který je napůl vytesán ve skále. Byl založen v 7. století n. l. a patří k chaldejské katolické církvi, která má téměř pětisetletou historii.

Jeden z nejstarších křesťanských klášterů v horách na severu Iráku. Byl založen v roce 363 a patří k syrsko-jakobínské církvi, jejíž historie sahá půldruhého tisíciletí zpět.

Druhé největší město iráckého Kurdistánu a dá se říci, že i jeho kulturní metropole. Místní obyvatelé jsou zde mnohem méně konzervativní než v Erbílu a historické centrum je mnohem příjemnější a pestřejší než hlavní město Kurdistánu.

Hlavní atrakcí města je Amna Suraka, bývalé sídlo irácké zpravodajské služby Muhabarat, které je nyní muzeem zločinů Saddámova režimu. Některé budovy komplexu jsou prostřílené a napůl zřícené - po bojích v roce 1991 nebyly záměrně obnoveny. Jiné budovy byly naopak opraveny a slouží svému původnímu účelu: každý návštěvník si nyní může dát čaj ve stejné jídelně, kde kdysi jedli Saddámovi tajní agenti. Venku stojí vojenské vybavení zabavené Saddámovi.

Velmi významné místo v dějinách, a to nejen v dějinách Iráku. V roce 1988, na konci íránsko-irácké války, bombardovala bagdádská letadla město Halabdža a zabila tři až pět tisíc lidí, téměř všechny civilisty. Po útoku postavily úřady novou osadu, nazvanou Halabja Taza - Nová Halabja. Pro „staré“ město dnes místní obyvatelé používají název „Stará Halabdža“ nebo zvučné „Halabdža Šahíd“.

V Halabdže se nachází muzeum věnované chemickému útoku. Skládá se z několika malých místností s uměleckou instalací, fotografiemi obětí a následků ničivého bombardování a kopiemi dokumentů, které bohužel nebyly přeloženy do angličtiny. Vedle muzea se nachází rozbitá irácká vojenská technika a zbytky bomb, které na město dopadly před třiceti lety.

Ve městě se nachází také hřbitov se skupinovými hroby a pomníky obětí útoku. Na prohlídku všech míst spojených s těmito tragickými událostmi by stačilo půl dne. Celkově je Halabdža malebné městečko, které by potřebovalo trochu více času.

Horská osada s historií dlouhou asi pět tisíc let. Dokonce se zde nachází i malý pozůstatek historické architektury. Podle jedné verze byla Amadia místem, kam přišli tři mudrci, aby přinesli dar novorozeného Krista. Nejzajímavější na Amadii je však její poloha. Vesnice se nachází na malé náhorní plošině o rozměrech tisíc krát pět set metrů. Pokud se vydáte hodinu nebo dvě cesty od vesnice a vystoupáte na nedaleký kopec, uvidíte nádherné panorama města.

Jedná se o hlavní přírodní atrakci iráckého Kurdistánu. V létě se Kurdové z města často vydávají do hor, aby se v místních kavárnách najedli a zchladili se od denního horka, a v zimě přijíždějí lyžovat - nejoblíbenější lyžařské středisko se nachází na hoře Korek.

Nejschůdnějším způsobem, jak si prohlédnout místní krajinu, je jízda autem po Hamiltonově silnici, která vede z Erbílu přes Rawanduz směrem k íránskému městu Piranšahr (Piranshahr). Ve 20. a 30. letech 20. století ji postavil novozélandský inženýr Archibald Milne Hamilton.

Rokle Ravanduz je velmi malebné místo, pokud se ocitnete na vrcholu, a zajímavé místo pro několikahodinový trek, pokud se rozhodnete sestoupit dolů.

https://passenger.rocks/2022/for_travelers/gidi-marshruti/putevoditel-po-kurdistany/

Počet shlédnutí: 63