ISLÁM V ČESKÉ REPUBLICE

Citace:

Hamouzová, Gdovínová, Helíková, Gorgeviková, Kaipr, Ježek ISLÁM V ČESKÉ REPUBLICE [online] Hospodářská a kulturní studia, Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, 2010. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/islam_-_hamouzova_gdovinova_helikova_gorgevikova_kaipr_jezek

Začneme-li mluvit o islámském náboženství, z naší zkušenosti musíme potvrdit, že se mnoha lidí, a to nejen z našich zeměpisných šířek, zmocní především negativní emoce. Převládá domněnka, že islám představuje něco špatného, jakousi temnou a odvrácenou stranu náboženství. Ale proč lidé islám často odsuzují? Domníváme se, že krom mnoha jiných je jedním z nejzásadnějších faktorů špatná informovanost. V médiích je islám většinou spojován s náboženským fundamentalismem, teroristickými útoky, s diskriminací žen či s jakýmsi středověkým modelem společnosti. Ale málokdo již ví, že islám například přísně zakazuje jakýkoli útočný boj a je více méně proti válce a násilí. Hrbek v úvodu uvádí, že „Slovo islám je odvozeno od arabského kořene „SLM“, což znamená, kromě jiného, mír, čistotu, podřízenost a poslušnost. V náboženském smyslu vyjadřuje islám podřízenost vůli Boží a poslušnost Jeho zákonům.„¹⁾ Bohužel však ti, kdo teroristické útoky uskutečňují, jednají jménem muslimů, a to pak vrhá na celé náboženství špatný stín. Tyto skupiny extrémistů hlásící se k islámu však patří k různým muslimským sektám a odnožím tohoto náboženství.

Naší výzkumnou otázkou je zjistit, do jaké míry mohou muslimové v České republice dodržovat své náboženské tradice.

Cílem naší práce je zaměřit se na šest hlavních témat, a ta následně lépe poznat, pochopit a objasnit.

• Chtěli bychom zjistit, zda muslimové v České republice dodržují pro islám tak významné modlení. Zda opravdu splňují pět povinných denních modliteb, jestli navštěvují mešitu alespoň při páteční modlitbě. A jaká omezení jim v modlení přináší jejich zaměstnání?
• Dále jsme se zabývali almužnami (zakát). Zajímá nás, zda jsou almužny běžné v ČR stejně tak, jako jsou běžné muslimských státech. Jaký význam opravdu mají a zdali je opravdu muslimové dodržují?
• V otázce svátků jsme chtěli obecně poznat muslimské svátky. Zajímalo nás, zda se slaví podobně jako v ČR a jak jsou pro muslimy důležité. Také jsme se ve spojení se svátky zaměřili na způsob dodržování půstu v měsíci ramadánu. Je opravdu možné vydržet půst celých 28-30 dní?
• Středem našeho zájmu se stalo také pohřbívání v islámském světě. Zjišťovali jsme rituály, které se při pohřbívání dodržují a jak je přístupná naše země k těmto zvykům. Opravdu povoluje pohřbívat lidi přesně podle muslimských zvyků a vychází jim vstříc i hřbitovy?
• Každého v otázkách islámu bude určitě zajímat i postavení žen v tomto světě. Chtěli bychom objasnit hlavně předsudek diskriminace žen v islámu. Zjistit, zda ženy mohou zastávat vyšší pozice než muž, a v neposlední řadě jsme se zabývali zahalováním ženského těla a obličeje.
• Posledním bodem naší práce je celkový pohled na život muslimů v ČR. Hlavně, cítí-li se být na území České republiky omezováni či diskriminováni ve své víře.

Hlavním cílem naší práce je odpovědět na položenou výzkumnou otázku - Do jaké míry mohou muslimové v České republice dodržovat své náboženské tradice - a také zhodnotit, jakým způsobem muslimové své zvyky dodržují. Zda jim stát v plnění náboženských rituálů vychází vstříc, či se cítí být omezováni. Na základě rozhovorů s muslimy bychom chtěli lépe pochopit, co obnáší islámská víra a jakým způsobem se člověk musí chovat, aby byl dobrým muslimem. Ze zjištěných informací bychom rádi vyvrátili některé předsudky spojené právě s islámem a posoudili, jak se muslimové cítí v naší společnosti.

Knih, zabývajících se islámem a muslimy, jsme našli mnoho. Bohužel žádná z nich nám moc nepomohla při řešení naší výzkumné otázky. Nicméně, každá literatura nás alespoň trochu obohatila a pomohla nám pochopit některé praktiky a taje islámské víry.

Publikace Muhammad²⁾ nás velmi stručně a nenásilně seznámila se základy islámského náboženství. V této nepříliš obsáhlé práci autor píše o pěti pilířích islámu, o prorokovi Muhammadovi a jeho životě a jsou zde vysvětleny i některé pojmy používané v islámské víře. Publikace tudíž čtenáře rychle seznámí se samotným islámem a jeho prorokem. Autor používá čtivý a stručný styl psaní s mnohými ilustracemi, takže nás tak trochu připravil na hlubší hledání v ostatních knihách.

Velká kniha islámu³⁾ je oproti předešlé knize zdrojem daleko obsáhlejším. Autor se zaměřuje nejen na proroka, vznik islámu a základy islámské věrouky, ale zabývá se také Koránem samotným. Koránu je věnovaná obsáhlá kapitola, ve které jsou vysvětlovány i některé súry. Jelikož našim dalším literárním zdrojem byl i Korán jako takový, pomohla nám tato kniha k lepšímu porozumění veršů a hledání v nich. Na konci knihy nesměl chybět obsáhlý slovníček islámských výrazů. Všeobecně jsme se obohatili o vědomosti, které nám později pomohly správně pokládat otázky našim respondentům.

Jak již bylo řečeno, dalším zdrojem pro nás byl český překlad Koránu⁴⁾. Každý přepis této posvátné knihy by měl odpovídat původnímu znění z doby Muhammada, tudíž je velmi obtížné v něm dnes číst. Proto nám tato literatura sloužila pouze k potvrzení, zda informace, které jsme již získali, jsou zde opravdu zapsané. Zároveň musíme dodat, že bylo velmi pozoruhodné číst jednotlivá přikázání v původním znění.

Kniha Islám a muslimská obec⁵⁾ nám pomohla hlavně v otázce života muslimů. Na začátku je samozřejmě uveden vývoj islámu a jeho cíle. Zbylá část knihy je však věnovaná islámským institucím a islámu, jakým je dnes. Mohli jsme se tedy připravit na rozhovory s muslimy trochu aktuálněji.

Posledním titulem, který pro nás byl přínosný, jsou Duchovní cesty islámu⁶⁾. Mimo základů islámské věrouky, kterou již dobře známe, se autor v knize věnuje islámskému právu a některým právním normám. V knize je také kapitola o islámských reáliích, jako jsou svátky a významné dny, muslimském kalendáři či funkci mešit. V neposlední řadě se autor zabývá otázkou islámu a křesťanství, a to hlavně z obou stran a různých pohledů na náboženství a jejich možné soužití v dnešní době.

Bohužel jsme nenašli takovou publikaci, která by se přímo věnovala našemu tématu. Na druhou stranu lze najít mnoho informací na muslimských webových stránkách, protože česky mluvící muslimové mají mezi sebou velmi rozsáhlou a propracovanou elektronickou komunikaci. Na svých webových stránkách mají vždy k dispozici elektronickou knihovnu, kde si můžete vybrat z mnoha děl týkající se věrouky. Další informace jsme načerpali z časopisu Hlas⁷⁾, který vydává Ústředí muslimských obcí v ČR, a webových stránek Islámské nadace⁸⁾.

Náš způsob zpracování by se dal rozdělit do dvou fáze. Dalo by se říct, že ta první je pouze přípravná, nicméně velmi důležitá. Nejprve bylo potřeba obohatit se o vědomosti na dané téma a alespoň trochu se vyznat v dané problematice. K tomu nám posloužila literatura z Městské knihovny (Velká kniha o islámu, Islám ideál a skutečnost, Stručný průvodce k porozumění islámu, viz použitá literatura), webové stránky Islámské nadace a jiné encyklopedické webové stránky. Dále jsme byli nejen informování, ale takřka i proškoleni jedním Syřanem v Islámském centru na Praze 1, v ulici Politických vězňů 14. Měli jsem možnost dostat zde i příručky, které nám ledacos objasnily.

Po pečlivém studiu nastala fáze druhá, ve které jsme zajistili všechny potřebné informace přímo od zdroje. Kontaktovali jsme muslimy žijící v Praze, aby výsledek práce byl co nejreálnější. Pro získání potřebného materiálu a podkladů jsme v naší práci použili kvalitativní výzkumné metody. Využili jsme několika technik pro získání informací. Některým respondentům, kteří nebyli tak ochotní či neměli dostatek času, jsme naše výzkumné otázky ve formě otevřených dotazníků zaslali do e-mailové schránky. Tento způsob získávání informací se ze začátku jevil jako vynikající a jednoduchý, ale s prvními odpověďmi se ukázalo, že zpracování těchto dotazníků bude složitější. Mnohdy se stalo, že se respondent ze široka rozepsal na dané téma všeobecně a svůj subjektivní názor již zapomněl zmínit. Z těchto důvodů, pokud to jen šlo, jsme se s respondentem setkali osobně. Na místě jsme mu sice pokládali otevřené otázky, ale zároveň jsme celý rozhovor strukturovali, abychom se drželi tématu. Tento způsob se ukázal sice jako časově náročný, ale pro získání potřebných informací velmi efektivní. V průběhu totiž nejen tazatele, ale i respondenta často napadla doplňující otázka či odpověď.

Islám je často dáván do konfrontace s nejvíce rozšířeným náboženstvím na zemi, a to s křesťanstvím. Navzájem se prezentují jako odlišná náboženství, ale opak je pravdou. Tato dvě náboženství mají hodně společného. Obě se řadí jako monoteistická a vznikla v podstatě vedle sebe. Mají odlišné tradice, zvyky a uctívání. Ale jejich původ se odvíjí od společných proroků a z judaismu.

Tato práce není určena odborníkům, teologům ani religionistům. A proto, pro správné pochopení, je skoro nutné použít srovnávací metodu, neboť tak si lidé, stejně jako my (laici), uvědomí pravý význam islámu, což je potřebné pro nás všechny, než se budeme zabývat naší praktickou částí práce.

Islám je světové náboženství a jeho vyznavači se nazývají muslimové (psáno již nahoře). Muslimové věří v jediného Boha - Alláha. Je to tedy přísně monoteistické náboženství. A podobně jako v křesťanství se vyžaduje plnění desatera, tak v islámu existuje jakýchsi pět pilířů víry:

1. Šaháda – muslim vyznává Alláha
2. Salát – modlitba – pětkrát denně
3. Zakát - almužna
4. Ramadán – půst devátého měsíce
5. Hadždž - pouť do Mekky

Skoro každé náboženství má své proroky a s nimi spjatý vznik. Historie islámu je spojena s ‚‚praotcem Izraele‘‘ Abrahámem. Ten položil základní kámen jakéhosi ‚‚náboženství‘‘ (spíše víry v Boha), ze kterého se postupně vyvinul judaismus, křesťanství a právě i islám. Když byl Abrahám již velmi starý, promluvil k němu Bůh: ‚‚Určil jsem tě za otce hlučícího davu pranárodů.‘‘⁹⁾ A podle Koránu pochází z Abraháma arabský národ. Další prorok je Mojžíš, který vyvedl Izraelce z otroctví Egypťanů do Bohem zaslíbené země. Poslední a největší prorok islámu byl Muhammad. Jednou se ho lidé ptali: ‚‚Co je to duše?‘‘. On, Muhammad, odpověděl: ‚‚Já to nevím, jen Bůh to ví.‘‘ Lidé uznali, že je to opravdu prorok. Muhammad byl prvním vůdcem islámské komunity, který byl poslán Bohem. Pod islámskou víru se mu podařilo sjednotit celou Arábii.

Jako má křesťanství svou svatou knihu Bibli, tak má islám posvátný Korán. Qu´rán (přednášení) by měl být pro muslima hlavní a v podstatě veškerou literaturou. Korán sepisovali Mohamedovi učenci z mnoha útržků. Tato posvátná kniha, jejíž originál je pouze v nebi, je složena z jednotlivých súr, které se řadí od nejdelší po nejkratší (vyjma první). A ten, kdo čte Korán, by měl tak činit v arabštině, protože jakékoli překlady ztrácí smysl.

Korán

Vše je pro nás velmi podstatné vědět, abychom se mohli zabývat naším výzkumem. Neboť nemůžeme pracovat s něčím do hloubky, jestliže neznáme základy. Naše hlavní výzkumná otázka, kterou jsme muslimům položili, zněla: ‚‚Do jaké míry dodržujete své tradice a zvyky v ČR?‘‘ Chceme tím zjistit, zda od nějakých zvyků odstupují a nepřikládají jim takovou váhu jako ve své rodné zemi, nebo naopak vše striktně dodržují. Jakým způsobem svou víru vyznávají a jestli se zde necítí v ohrožení například ze strany lidí nemuslimského vyznání.

Díky přátelům a webovým stránkám jsme získali několik ochotných respondentů, kteří nám odpověděli na všechny naše dotazy.

Ondřej Chaled Adamík

Ondřej se narodil na Moravě a nyní žije v Praze, kde také pracuje ve vojenské nemocnici. Je mu 23 let a muslimem se stal v 15 letech. Jeho rodina islám nevyznává, jen někteří příbuzní ano. Ondřej trávil v dětství hodně času s kamarádem, který byl z muslimské rodiny. O víře začal přemýšlet po těžké autonehodě. Přečetl o islámu mnoho knih a následně se rozhodl stát muslimem. Zaujal ho hlavně postoj k člověku a solidarita k lidem.

Ahmed

Ahmed pochází z Jordánska, kde je islám státním náboženstvím. Před šesti lety odjel do České republiky studovat a pracovat. Dnes je mu 28 let a v Praze žije čtvrtým rokem. Pracuje zde jako prodavač v obchodě a brigádně překládá z arabštiny do češtiny a naopak.

Muhammad

Muhammad se narodil před 40 lety v Egyptě a od narození je veden k islámu. V lednu roku 2007 přijel do České republiky a začal studovat na Filozofické fakultě v Olomouci.

Dále jsme přes e-mail komunikovali s RNDr. Vladimírem Sáňkou, který je ředitelem Islámského centra v Praze.

Hlavním atributem muslima je jeho pevná víra v Boha. Nestačí ale jen věřit, je potřeba konat skutky, které vyjádří jeho oddanost k Bohu. A právě modlitba (salát) je jednou z nejstarších, kultovních povinností muslima. ¹⁰⁾ Modlitby jsou pro islám velmi důležité. Jejich hlavním smyslem je přímé navázání kontaktu s Bohem.

Původně se muslimové modlili jen v noci, pravděpodobně z obavy posměchu od nevěřících. Během zjevování Písma Muhhammadovi se vyvinul náboženský rituál pěti denních modliteb, které se staly běžnými až po jeho smrti. Těchto pět denních modliteb se každý snaží pravidelně dodržovat. Pro muslima by měla být pravidelná i páteční modlitba, která se zpravidla koná v mešitě, kde Imám, arabsky či v jazyce dané země, předčítá z Koránu. Čím více věřících se na modlitbu sejde, tím účinnější by modlitba měla být.

V Koránu samotném stojí, že věřící se má modlit, že by měl mít umyté ruce až k loktům a otřené nohy až ke kotníkům, ale praktické podrobnosti modlitby v Koránu nenajdeme. Jakým způsobem se samotná modlitba vykonává, ukázal Muhammadovi archanděl Gabriel.

Muslimové se modlí směrem k Mekce, konkrétně ke krychlové budově Ka´bě, kde se nachází, pro muslimy mimořádně posvátný, černý kámen.¹¹⁾

Naši respondenti odpovídali na otázky, které nás zajímali ohledně modlení, velmi ochotně. Také nás v této otázce lépe seznámili s jedním z pěti pilířů islámu - pět povinných denních modliteb:

• Ranní (salát al-fadžr), kterou je potřeba vykonat před východem slunce.
• Polední (salát al-zuhr), tuto modlitbu je nejlépe vykonávat ve chvíli, kdy je slunce co nejvýš na obloze.
• Odpolední modlitbu (salát al-´asr) je možno provést kdykoli před západem slunce.
• Večerní modlitba (salát al-magrib) se pronáší od západu slunce do setmění.
• A noční (salát al-iša´) od setmění do východu slunce.

Samozřejmně popsali i způsob, jakým se modlitby provádí:

• Velmi důležité je omývání, které se provádí před modlením. Je potřeba, třikrát si omýt ruce po zápěstí, poté si opláchnout nos a ústa a následně celý obličej. Dále se omyjí ruce až k loktům a hlava k zátylku včetně uší jak z vnější, tak z vnitřní strany. Nakonec je potřeba, omýt si, nebo alespoň otřít, nohy. Platí, že čím výše, tím lépe.
• Na začátku samotné modlitby muslim stojí, pak se ukloní a opět narovná. Následně se posadí na zem tak, že sedí na patách a poté položí čelo a obě dlaně na zem. Dále si opět sedne na paty a znovu se ukloní způsobem ruce a čelo na zem. Povinná část modlitby, tzv. ra´ka, která se počítá od sklonění po druhé padnutí na čelo, se opakuje různě při pěti denních modlitbách. Na ranní modlitbu připadají dvě ra´ky, na ostatní pak čtyři či tři ra´ky.
• Muslim recituje 1. Súru (Al- Fátima) či jakoukoliv jinou súru, přičemž před tím a potom pronese „Alláhu Akbar“ (Bůh je převeliký) .

Modlení berou jako samozřejmost víry. Všichni se snaží dodržovat pět povinných denních modliteb a navštěvovat páteční modlitby v mešitě. V měsíci ramadánu se modlí zvláštní noční modlitbou „salát at-taráwíh“, při oslavách dvou hlavních svátků pronáší modlitbu „salát al´ídajn“ a mají dokonce i modlitby, které jsou prováděny za mrtvého či při strachu. Omezení v modlení většinou přichází, jsou-li v zaměstnání. V České republice není islám právě populárním náboženstvím, a proto většina o své víře v práci nemluví. A tak odpolední modlitbu, která obvykle vychází na čas, kdy jsou ještě v práci, odloží. Z rozhovorů jsme se dozvěděli, že modlení může přerušit pouze matka, která je pro muslima, po Alláhovi a Muhammadovi, nejdůležitější v životě. Kvůli plačícímu dítěti a lidskému životu se modlitba obvykle zkracuje či urychluje. Není ani problém modlitbu vynechat. Vynechanou modlitbu lze dohnat večer. Hlavní je splnit pět modliteb za den, což záleží na muslimovi, jak je své víře oddaný a jak často svou oddanost Bohu vyznává. Protože, každý sám se bude při posledním soudu zpovídat, jak poctivě se za svůj život modlil. Odpovědi z osobních setkání s Ondřejem a Ahmedem nás zaujaly tak, že jsme je nesumarizovali, ale uvádíme je konkrétně za každého zvlášť: Ondřej se snaží pravidelně dodržovat pět denních modliteb. Pouze v práci, kde o svém vyznání nemluví, musí občas posunout či zkrátit odpolední modlitbu. Dodržuje i celý proces omývání před modlitbou, ale je-li potřeba, stačí, když si obličej a chodidla otře vlhkýma rukama, není nutné ani sundávat ponožky. Modlení Ondřejovi zabere přibližně hodinu denně. Po každé modlitbě se cítí svěže a uvolněně. Modlitba mu přináší také dobrý pocit ze spojení s Bohem, protože Bůh ví, jak se lidé modlí, a při posledním soudu se každý bude muset zpovídat, jak moc ve svém životě věnoval víře. Také pravidelně navštěvuje Mešitu v Praze, účastní se nejen pátečních modliteb, ale také spousty jiných akcí islámské komunity. Ahmed se také snaží dodržovat modlitby tak, jak se má, ale samozřejmě ho také omezuje práce. Buď si musí hledat práci, kde je to možné a pokud to opravdu nejde, pomodlí se ráno před východem slunce, v práci se tedy nemodlí, ale když přijde večer domů, dožene modlení tak, aby mu vycházelo pět denních modliteb, protože, slovy Ahmeda: „ Kdo se nemodlí, není muslim.“ Každá modlitba mu zabírá většinou pět až deset minut. A také se snaží pravidelně navštěvovat páteční modlitbu v mešitě.

Muslimskou modlitebnu najdeme i v ruzyňské věznici. Tato modlitebna je první, která byla postavena v nápravném zařízení České republiky.

Největšími muslimskými svátky jsou Velký svátek (al-íd al-kabír), který připadá na den posledního měsíce (dú l-hidždža) muslimského kalendáře a Malý svátek nebo také Svátek ukončení půstu, který se slaví dne 1.šawwálu po ukončení půstu v měsíci ramadánu.

Na Velký svátek se koná výročí poutě do Mekky. Autoři knihy Islám ideál a skutečnost¹²⁾ připouští, že byl půst pravděpodobně převzat od židů a křesťanů. Zmiňují, že Muhammad se při pobytu v Mekce k půstu nevyslovoval, to až po svém odchodu do Medíny roku 622, kdy půst zapojil do svého učení, aby si naklonil tamější židovské kmeny. Tehdy prý byl směrem kibly nikoliv Mekka, ale Jeruzalém.

Naproti tomu autor knihy Duchovní cesty islámu¹³⁾ uvádí, že Muhammad zařadil tento půst v Medíně na jaře r. 624 namísto jednodenního půstu, připomínajícího starší, židovský vzor. Pozdější dodatek k těmto veršům upřesňuje, že půst od jídla, pití i pohlavního styku platí jen pro denní potřebu. Povinnost půstu platí jen pro každého dospělého, duševně a tělesně zdravého. Také se v této publikaci dozvíme, že děti jsou například k půstu vedeni zhruba od deseti let.

Velká kniha islámu¹⁴⁾ dokonce uvádí, že v posvátný měsíc, během něhož se věřící od rozednění do západu slunce postí, postupně přednáší nebo čte korán tak, aby jej v úsecích během měsíce přečetl celý.

Ramadán je měsíc, v němž byl Muhammadovi poprvé zjeven Korán, a považuje se za příznivý i z jiných důvodů. Muslimové se v tomto posvátném měsící snaží pozvednout svůj duchovní a mravní život. Večery tráví na zvláštních modlitebních shromážděních v mešitách, kde recitují větší počet zbožných cvičení, dohromady asi dvacet. Společně recitují Korán a poté recitují i jednotlivě. Někteří věnují posledních deset dnů ramadánu intenzivní duchovní obnově a celý čas tráví v mešitě.¹⁵⁾

Muslimové v České republice slaví zejména Velký a Malý svátek. Malý svátek slaví při konci ramadánu, kdy se všichni sejdou, pronesou sváteční modlitbu a vzpomínají na Boha. Následující den se dávají většinou dětem dárky. Velký svátek se slaví poslední den poutě do Mekky, v údolí Míná. Tento svátek se také nazývá svátek Oběti, podle toho, že Abrahám obětoval v tomto údolí Bohu ovečku místo toho, aby zabil Izmaela. Oslavy Velkého svátku jsou podobné jako při malém, až na obětovanou ovečku. Její jedna třetina se rozdělí mezi rodinu a zbytek se dá sousedovi a chudým. Pro muslima je velmi důležité mít se svým sousedem dobré vztahy. Půst v měsíci ramadánu naši respondenti dodržují. Jeden dokonce uvedl, že při půstu většinou přibere. Na otázku, zda se půst dá vydržet, opověděl: „Není to tak hrozné, prvních pár dní si člověk musí trochu zvyknout, ale pak dostane neuvěřitelně energie a všechny smysly se mu posílí.“ Po západu slunce se pak všichi opět sejdou, aby se společně najedli a pomodlili. Pro naše dotazované je hlavní, chovat se co nejlépe. Nemělo by se nadávat, měli by se k sobě chovat hezky a mile, dělat dobře svou práci, a také by se měli zříct sexu.

Je jedním z pilířů islámu. Často je překládán jako almužna, ale to je pouze jeden z mnoha významů slova. Dalšími jsou dobročinnost, desátek, úřední daň, laskavost či dobrovolný příspěvek. To vše dohromady by se dalo vyjádřit jako „čistota“.

Jelikož podle Koránu si jsou všichni lidé rovni, nikdo není víc, ani míň, tak i proto je tu zakát. V islámu není žádné třídní (kastovní) rozdělení. Dárce jím může obdařit jak komunitu, tak jednotlivce. Mezi náležité příjemce patří například chudí muslimové, muslimští konvertité, muslimští váleční zajatci, zadlužení muslimové nebo muslimští poutníci.

Výše zakátu není přímo určena, čím více, tím lépe, ale minimum je stanoveno na 2,5% z celkového majetku dárce. Každý muslim, který má na konci roku více jak 15$, je povinen odevzdat zakát. Zakát je možno dát také v podobě jídla, tento zvyk je běžný hlavně v měsíci ramadánu.

Zakát je synonymum milosrdenství. To znamená, že pro muslima není podstatné, aby byl za dávání zakátu nějak odměňován a oslavován. Nejlépe je tomu tak, když to ví co nejméně lidí. „Zakát očišťuje majetek zámožných lidí od dílů, které mu nenáležejí, dílů, které musí být rozděleny mezi oprávněné příjemce.“¹⁶⁾ Neočišťuje jenom majetek, ale i srdce dárce od chamtivosti a sobectví a srdce příjemce od závisti a žárlivosti. Zakát je nástroj zušlechtění a humanity.

Na otázku, co bychom si měli představit pod pojmem almužna, nám Ondřej řekl, že je to tzv. povinná almužna (zakát), která je jedním z pilířů islámu. Zakát se odevzdává komunitě a částka je vypočítaná z příjmů a úspor za jeden rok. Využívá se hlavně na podporu nemocnic, škol a na pomoc chudým. Typická almužna jako taková, je darování peněz na ulici někomu, kdo je potřebuje.

Ondřej se také svěřil, že dávat almužnu je opravdu běžné. Pro muslima je pomoc lidem samozřejmostí a nepotřebuje to nikde zveřejňovat. Dělají to spíše tak, aby to nikdo neviděl. Velmi důležitá je pro muslima solidárnost k lidem, protože jejich víra jim říká, aby se chovali ke všem tak, jak nejlépe mohou. Ondřej ještě podotkl, že když měli oslavu o ramadánu, jídlo, které jim zbylo, rozdali bezdomovcům. Věděli, že kdyby jim dali peníze, nic dobrého by s nimi neudělali.

Od dalšího muslima jsme se dozvěděli, že v jeho rodině i zdejší pražské komunitě je zakát samozřejmostí. Řekl nám, že zatím za něj zakát dávají rodiče, nicméně počítá s faktem, že po studiích bude i on ze svého majetku dávat almužnu. Dále pokračoval, že je úplně jedno, jestli žijete ve své rodné zemi nebo na druhé straně světa. Muslim by se měl chovat všude stejně podle své víry, to znamená slušně a milosrdně. Pro muslima jsou kamarádi a cizí lidé muslimského vyznání bratři a sestry. Stejně se ale chová i k lidem nemuslimského vyznání.

Poslední rozloučení se zemřelým člověkem patří k nejstarším známkám lidské společnosti. Mnoho kultur se od sebe liší způsobem, jakým dávají úctu svým zesnulým.

V muslimské kultuře je zvykem provést očistný rituál. Krátce potom, co muslim zemře, se tělo musí celé omýt a zabalit do bílé látky. V následujících dnech probíhá poslední rozloučení s nebožtíkem. Sejdou se rodinní příslušníci a přátelé a společně vysloví modlitbu pro zemřelého. Toto rozloučení není však stejné pro muže a ženy. V případě, že nebožtík je muž, leží tělo hlavou směrem k řadám se modlících truchlících. Pakliže je nebožtíkem žena, tělo je položeno bokem k modlícím se pozůstalým. Islám zakazuje kremaci těl a nedovoluje pohřbívání do rakví, nýbrž rovnou do země. Náhrobky nejsou vysoké ani okázalé. Islám povoluje rodinné či samostatné hroby. Všechny muslimské hroby jsou směřovány směrem k Mekce, posvátnému místu islámu.

Všeobecně je v České republice málo muslimských hřbitovů (pouze Třebíč, Praha, Brno, Teplice). V roce 2004 uzavřela Ústřední muslimská obec nájemní smlouvu se Správou pražských hřbitovů na Olšanských hřbitovech. Tímto vznikl teprve druhý muslimský hřbitov v ČR. Následně vznikl hřbitov v Brně i Teplicích. Na pražských Olšanech je ve 29. oddělení k dispozici 50 hrobových míst. Správa hřbitovů vyšla Muslimské obci vstříc a povolila jim nasměrovat hroby směrem na jihovýchod k Mekce¹⁷⁾. Problémem je, že muslimksá tradice si nerozumí s českými zákony. V České republice totiž upravuje výkon pohřebnictví zákon číslo 256/2001 Sb., o pohřebnictví, který říká, že každé tělo, které bude v České republice pohřbeno do země, musí být v rakvi¹⁸⁾, což islám nedovoluje.

Ptali jsme se našich respondentů na těžkosti a nepříjemnosti, které jim přináší pohřbívání v České republice. Všichni respondenti (Ahmed, Vladimír, Ondřej, Muhammad) odpovídali podobně. S pohřbíváním v České republice je trochu problém.

Už na začátku vyvstává otázka, jak sloučit očistnou muslimskou tradici s místním okamžitým odvozem těla rovnou do márnice. Muslimové se proto vždy dohodnou s pohřební službou či nemocnicí, aby tuto proceduru mohli provést před odvozem do márnice. Omytí těla a zabalení tak provedou doma nebo v nemocnici (není k tomu specifické místo). Tělo pak putuje do márnice. Co se týče rakví, nemůžou jít muslimové proti českým zákonům. Jsou proto pohřbíváni v dřevěných rakvích. V naší zemi se těla obvykle pálí, proto se každý muslim musí ve své závěti zmínit o zákazu kremace. Při posledním rozloučení s nebožtíkem pronáší imám modlitbu a všichni vzpomínají na zemřelého v dobrém.

V případě, že zesnulý nesouhlasí se způsobem pohřbívání v České republice, jeho pozůstalí mají možnost převézt tělo zesnulého do jeho rodné země, což je konkrétně případ Ahmeda, který je z Jordánska. Ten se svěřil, že by v České republice být pohřben nechtěl.

Na téma život muslimských žen mnoho literatury faktu nenalezneme. Jiné je to s memoáry. Ty zachycují zážitky žen, žijících v různých zemích, které vyznávají islám. Dle jednotlivých zemí se zážitky v základu mění. Nicméně celkově se tyto memoáry scházejí ve faktu tvrdého utlačování žen vůči postavení mužů. Otázkou je, co píše Korán a jaký postoj k němu zaujímají islámští muži.

„Vdaná žena by měla strpět jakékoliv násilí a týrání, jímž ji trestá její muž, neboť ona je plně v jeho moci. Bez jeho svolení nesmí opustit dům ani za dobrým účelem (jako je třeba dobročinná práce). Jinak její modlitby a přání Bůh nevyslyší a uvrhne na ni prokletí nebe i země.“ ¹⁹⁾ prohlásil učenec Hojatoleslám Imání, přední náboženský vůdce.
Co by na to řekl Prorok, je stěžejní otázkou islámského světa. Děje se tak, jak by se dít mělo? Dle výzkumu provedeného v hlavním městě České republiky, v Praze, tento postoj muži Knihy nezastávají, naopak ho odsuzují. Řekněme, jiný kraj, jiný mrav?

Z historického hlediska, byl islám prvním vyznáním, které přišlo s rovností práv mezi muži a ženami. Muslimové vždy považovali ženu za zcela rovnoprávnou s mužem. V předislámské době byla žena brána jako věc. Až islám jí vymezil místo ve společnosti. Přidělil jí taková práva a výsady, které postrádala za jiných náboženských a ústavních systémů. Práva a povinnosti mají přiděleny muži i ženy stejně, avšak ne totožně. Žena není z principu odsouzena k tomu, aby se striktně podřídila muži. Islám neodsuzuje Evu z prvotního hříchu, naopak dle Koránu²⁰⁾ nese větší zodpovědnost za hřích Adam.
Postavení ženy v islámu je zcela ojedinělé, novátorské a neobjevuje se v žádném jiném systému. Žena žijící např. v komunisticky či demokraticky smýšlející zemi, je odsouzena tvrdě pracovat. Obvykle tato žena pracuje na stejné pozici jako muž, ale za nižší mzdu. Ženy v těchto zemích si musely svojí pozici tvrdě vybojovat a dosáhnout jí tak silou. Nikoliv vzájemným souhlasem, jako je tomu v islámu. Postavení muslimských žen vzniklo přirozeně a nenuceně.

Jen tři ženy v islámu zaujímají významné místo. Marjam (Marie), matka Ježíše, jediná žena, jejíž jméno je uvedeno v Koránu. Aiša, Prorokova nejoblíbenější manželka a dcera Fátima az-Zuhra, která je obzvláště ctěná šíity.

V islámu znamená žena záruku předání náboženských hodnot, a proto by měla mít zcela zvláštní statut a to především v oblasti práva. Korán ²¹⁾ hlásá rovnost všech před Bohem, ale zároveň připisuje muži větší právní způsobilost. „Ženy mají práva odpovídající jejich povinnostem a s ohledem na využití. Muži mají nicméně privilegované postavení.“ Nerovnost se týká především svědectví (svědectví ženy, až na výjimky, má poloviční váhu), dědictví, počtu manželek (muži je povoleno mít až čtyři manželky), odloučení (muž se na rozdíl od ženy může zříci své manželky). Na druhé straně, žena může v některých případech požádat o rozvod. Co se týče výběru partnera, žena si nesmí vzít muže, který není muslim. Naopak muž, patřící mezi lid Knihy, může uzavřít sňatek s ne-muslimkou.

V dnešní době je islám oživován častými debatami o postavení žen. Emancipované ženy odmítají být pouze v rolích manželek, matek a strážkyň domova. Společnost je toho názoru, že by žena měla mít přístup ke všem společenským a politickým funkcím. Žena by ve skupině žen měla mít stejnou schopnost vést modlitbu, jako imám.

Vzali jsem si za cíl prolomit široce rozšířený předsudek týkající se diskriminace islámských žen. V rámci výzkumu jsme se zaměřili především na rozdíly práv a povinností mužů a žen. Paradoxně se při slovním spojení „žena a islám“ většině laiků vybaví vysoká diskriminace, což je zbytečný předsudek nezasvěcené společnosti. „Jde o otázku, co říká islám a co určuje kultura, v níž žijete.“ říká Ondřej Chaled Adamík, muslim žijící v Praze.

Například není žádný problém v tom, aby žena zastávala vyšší pracovní pozici. Ženy nejsou nuceny pracovat, záleží to pouze na jejich svobodném rozhodnutí. O vdanou ženu se stará manžel. Pokud žena touží po luxusu, je zvykem, že si na tento nadstandard vydělává sama. O peníze, které vydělá, není odpovědna se s nikým dělit, narozdíl od muže. Muž je z principu povinnen pracovat a zabezpečit ve všech směrech svou ženu. „Osobně si myslím, že více záleží na muži, zda chce, aby žena pracovala, či ne.“ říká Ahmed žijící v Praze.
V záležitosti dědictví po zesnulém příbuzném je to v zásadě individuální. Pokud zemře manžel, bývá zvykem, že vdova získá po muži pouhou část peněz. Zbytek se pak rozdělí mezi děti, rodiče zemřelého, popřípadě bratra. Zajímavostí je fakt, že pokud by měla žena svědčit u soudu, musí svědčit minimálně ženy dvě a to proto, že žena vládne srdcem, nikoli rozumem. Většina lidí si pod pojmem muslimská žena představí osobu zahalenou v závoji tak, aby jí nebylo vidět do tváře a oblečenou tak, aby nepřitahovala pozornost jiných mužů. Nosit závoj není pro muslimskou ženu povinnost, je to pouze otázkou vůle. Šátek by měla nosit jak před svatbou, tak po celou dobu svazku. Dokonce ani muž není v právu nutit ženu šátek nosit. Záleží pouze na jejím rozhodnutí. „Správně by se měly zahalovat i křesťanské ženy, v Bibli je to také napsáno.“ řiká Ondřej Chaled Adamík. Nejvýstižnější verš Koránu²²⁾, zabývající se oblečením ženy, říká: „Ó Proroku! Řekni svým manželkám, dcerám a ženám věřících, aby se zahalily do roušek. Je to pro ně nejlepší způsob, aby se poznaly a nebyly uráženy.“

Závěrem bychom rádi uvedli výsledek výzkumné otázky na pravou míru. Jak už bylo zmíněno, zjišťovali jsme do jaké míry dodržují převážně pražští muslimové tradice a zvyky islámského vyznání. Jak jsme se snažili vylíčit, základním požadavkem islámu je poslušnost vůči Alláhovým přikázáním, tak jak stojí ve svaté knize – Koránu. Islám není jen náboženstvím, ale zároveň životním stylem. Nejoddanější muslimové nedokážou pochopit, že se víra nemusí odrážet ve všech aspektech lidského života. Nezapomeňme také na fakt, že se muslimské náboženství zrodilo ve stejném zeměpisně-kulturním prostředí jako křesťanství a židovství, a je s nimi úzce svázáno. Přesto, že historie nebyla k jejich partnerství vždy přívětivá, se muslimské náboženství snaží probojovat si cestu v prostředí mnoha různých vyznání, které ho obklopuje. Čeští muslimové nezastávají striktní postoj k dodržování všech pravidel. Přesto, že zastávají názor, že Česká republika je vůči islámu přívětivá, nejsou zde vždy odpovídající podmínky pro realizaci všech muslimských zásad. Můžeme zmínit například předem diskutované téma pohřbívání. Pro zdejší muslimy je nejpodstatnější částí životní cesta řízená Bohem (sharia), která se odvíjí od podmínek, ve kterých žijí. Ve skutečnosti nejsou zdejší muslimové takoví, jací jsou v podvědomí většiny lidi. Jsou to velice ochotní a vstřícní lidé, oddáni svému Bohu.

1. COOK, M. Muhammad. Praha : Odeon, 1994. ISBN 80-207-0498-1
2. CROFTER, W. Velká kniha islámu. Praha : BVD, s.r.o., 2006. ISBN 80-903754-0-5
3. DENNY, M. F. Islám a muslimská obec, Harper-SanFrancisco, 1993. ISBN 80-85190-69-9
4. HRBEK, I. Korán. Praha : ACADEMIA, 1999. ISBN 80-200-0246-4
5. IBRAHIM, I. A. Stručný průvodce k porozumění islámu. Islámská nadace v Praze, 2009.
6. KROPÁČEK, L. Duchovní cesty islámu. Vyšehrad Praha, 2006. ISBN 80-7021-821-5
7. KŘIKAVOVÁ A., MENDEL M., MULLER Z., DUDÁK V. Islám ideál a skutečnost. Praha : Nakladatelství Baset, 2002. ISBN 80-86223-71
8. REEBER, M. Islám. Brno : KMa s.r.o., 2005. ISBN 978-80-7309-499-7
9. SPENCER, R. Islám bez závoje. Praha : Triton, 2006. ISBN 80-7254-761-5

1. Abdalati, H. Zaostřeno na islám [online]. Islámské učení [citováno 10. května 2010]. Dostupné z www: <http://www.islamweb.cz/elknihovna/zni/zni.pdf> 13, 60 s.

1. Malek, Y. O. Příručka pro nemuslimy [online]. Islám a muslimové [citováno 10. května 2010]. Dostupné z www: <http://www.bezcenzury.org/rs/archiv/.../proruckapronemuslimy.doc>
2. Novotný, J. Pravda o islámu [online]. Women's paradise: 28. 9. 2006/16. 5. 2007 [citováno 10. května 2010]. Dostupné z www: <http://pravdaoislamu.cz/index.php/2006/09/28/zensky-raj/>
3. Portál veřejné správy ČR [online] Ministerstvo vnitra ČR [citováno 6. května 2010]. Dostupný z www: < http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701?kam=zakon&c=256/2001>
4. Práva a povinnosti žen v Íránu [online] LiTerra c2007 [citováno dne 6. května 2010]. Dostupné z www: <http://www.literra.cz/moduly/autor/php/dilo.php?dilo_id=41817>
5. Šmídová, V. Sociologica - Andragogica 2008, Věda, výuka a vzdělání [online]. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta [citováno 6. května 2010]. Dostupný z www: <http://www.upol.cz/fileadmin/user_upload/Veda/AUPO/SociologicaAndragogica2008.pdf>

—-

Počet shlédnutí: 102