¹⁾ symbol islámu

Islám je jedním ze tří největších světových monoteistických náboženství. Slovo islám znamená „podrobení/odevzdání se Bohu“, přičemž Boha označují muslimové („ti co se podřizují Bohu“) jako Alláha. Práce se nezabývá jen islámem jako abrahámovským náboženstvím, ale i rodinným životem a celkově způsobem, jakým žijí ženy v tomto náboženství. Práce zahrnuje nejen ženy z tradičních islámských zemí, ale i ty ženy, které k islámu konvertovaly nebo si jen vzaly muslima.

Záměrem práce je objasnit termíny jako je islám, muslim, ramadán, postavení žen, zahalování atd. Hlavním cílem je však zodpovědět výzkumnou otázku, která zní: Co obnáší smíšená manželství v islámu?

Vzhledem k tématu naší práce nám nejlépe posloužila kniha Zaostřeno na islám od Hammudaha ‘Abd al- ‘Átího, kde autor podrobně rozebírá rodinný život muslimů a dále brožura s názvem Ženy v Islámu od Šaríf ‘ABD AL-‘AZÍM, PH.D. se zabývá životem žen v islámu.

V první zmíněné knize Zaostřeno na islám autor pojednává v kapitole Aplikace islámu na každodenní život nejdříve o rodinném životě, kde říká, že základem islámské rodiny jsou pokrevní pouta anebo manželské závazky. Dále popisuje smysl a trvalost manželství, přičemž zdůrazňuje, že pro islám je manželství velmi vážný svazek a obě strany by se tedy měly snažit o udržení tohoto svazku. Avšak dodává, že manželská smlouva je zrušitelná. Toto téma doplňuje o práva a povinnosti manželů, kde například zmiňuje povinnost manžela zaopatřit manželku nebo manželčina nemateriální práva, mezi která lze řadit manželovu laskavost, pozornost či respektování citů. ²⁾

Brožurka s názvem Ženy v Islámu se zabývá postavením ženy v islámu a tvrzení použitá na jejích stránkách jsou dokládána pasážemi z Koránu. Jedná se ale spíše o teoretické postavení, práva a povinnosti, skutečnost se však může velmi lišit. Islám se zde jeví jako mírumilovné náboženství, které se snaží ženy ve své podstatě ochránit. Vysvětluje například, že zahalování je vlastně znakem počestnosti a jeho úkolem je právě ochrana žen. Závěrečná kapitola poukazuje na to, jak vypadá postavení žen v dnešní době, kdy se do mnoha společností dostala americká kultura. ³⁾

Studie s názvem Intermarriages between Western Women and Palestinian Men: Multidirectional Adaptation Process ukazuje na příkladech několika smíšených manželství, jak probíhala adaptace na nové prostředí a novou kulturu. Autoři popisují pohled ženy i muže na základě několika rozhovorů. Tyto pohledy rozdělují do skupin podle úrovně adaptace na novou kulturu a přikládají jednotlivé úryvky rozhovorů. Muži shledávají pozitivním na smíšeném manželství například možnost učit se z odlišností a obohatit svůj život. Ženy ze západních zemí vidí jako pozitivní akceptovatelnost jiného způsobu života či myšlení samotnými dětmi, které mají rodiče z odlišných kultur. ⁴⁾

Pro tuto semestrální práci byly vybrány dvě výzkumné metody. Nejprve byla použita kvantitativní metoda, a to metoda studia dokumentů, poté byla zvolena kvalitativní metoda, což byla metoda řízeného rozhovoru. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část objasňuje základní charakteristiku islámu. Praktická část vyjadřuje názory samotných respondentů.

Pro náš výzkum jsme kontaktovaly tři respondentky. Pro výzkumnou otázku bylo důležité spojit se s partnerkami, jelikož se zabýváme tím, co obnáší život s muslimem.

Kontakt na první respondentku jsme dostaly přes příbuzné, její partner je praktikujícím muslimem a pochází z Jordánska. Svatba se konala v mešitě, avšak v České republice je neplatná. Dnes žije s manželem v ČR. Manželka projevila zájem o manželovo náboženství a jeho náboženství částečně převzala.

Druhá respondentka nám napsala o svém životě s muslimem, který pochází z Íránu. Přestěhoval se na Slovensko, kde poznal svoji partnerku. Společně se odstěhovali do Anglie, kde se jim narodila dcera. Odstěhováním z rodné země muslim přestal praktikovat islám, proto se jeho manželka nemusela přizpůsobovat jeho náboženství.

Třetí respondentka žije s muslimem v ČR, který se narodil v Alžírsku. Muslim dodržuje základní povinnosti náboženství, ale nedodržuje je striktně.

S první respondentkou jsme se sešly osobně. Rozhovor probíhal v přátelském duchu. S dalšími jsme komunikovaly pomocí e-mailu.

Pro teoretickou část byla zvolena kvantitativní metoda studia oficiálních dokumentů. Výhodou této metody je dostupnost a nezkreslení informací výzkumníkovou otázkou, protože záznam autora dokumentu je spontánní. Nevýhodou může být špatné porozumění dokumentu, neboť nám chybí živá informace.

Pro praktickou část byla zvolena kvalitativní metoda řízeného rozhovoru. Předem jsme si připravily otázky, které souvisely s výzkumnou otázkou a pokud bylo potřeba, při rozhovoru jsme pokládaly ještě doplňující otázky. Výhodou byl osobní kontakt s dotazovanou (v případě první respondentky), a také možnost přimět respondentku více se rozpovídat k tématu. Dále jsme v osobním rozhovoru shledaly jako výhodu, že je možné vidět, jak se respondentka tváří. Protože už od pohledu může být jasné, že některá témata jsou více nepříjemná než jiná. Nevýhodou může být strach respondentky otevřít se se svým osobním životem relativně cizím lidem.

Teoretická část Vás nejdříve seznámí s pojmy, které se vztahují k tématu islám, dále o povinnostech muslimů k Bohu, o postavení žen v tomto náboženství, o ženách a jejich možnostech oblékání a o rodinném životě. Nakonec budou uvedeny dva příběhy žen, které se za muslima provdaly.

Islám je druhým nejpočetnějším náboženstvím, hned po křesťanství a navazuje na judaismus i křesťanství. Patří mezi monoteistická náboženství – muslimové věří v Alláha, přičemž Alláh, znamená Bůh v arabském jazyce, není to tedy nějaký „jejich Bůh“. Je to Bůh, který posílal na zemi proroky a posly. Posledním a konečným prorokem v této řadě byl prorok Mohamed (Mír s ním). ⁵⁾

Prvních 40 let žil Mohamed jako „normální“ člověk. Ve věku čtyřiceti let Mohamed (nechť mu Alláh žehná) obdržel první zjevení od Alláha prostřednictvím anděla Gabriela. Toto zjevení, které potom po částech pokračovalo dalších dvacet tři let, je známé jako Korán. Od první chvíle, kdy začal zvěstovat slova, která slyšel od Gabriela, a šířit pravdu, kterou mu Alláh zjevil, byli Mohamed a malá skupina jeho stoupenců tvrdě pronásledováni. Když si jeho společníci osvojili základy učení islámu a jejich pronásledování se stalo neúnosným, Alláh jim roku 622 prostřednictvím zjevení přikázal, aby z Mekky odešli. Touto emigrací, tzv. hidžrou, během které Mohamed se svými společníky opustili Mekku a vydali se do Mediny, začíná islámský letopočet. Po několika letech se podařilo Mohamedovi a jeho stoupencům konečně vrátit do Mekky. Odpustil svým protivníkům a vyzval je, aby přijali islám za své náboženství. Prorok Mohamed zemřel ve věku 63 let. V době jeho smrti již většina Arabského poloostrova přijala islám. V současnosti muslimové obývají všechny kontinenty. ⁶⁾

Následující mapka zachycuje procentuální rozmístění muslimů ve světě. ⁷⁾ muslimové ve světě

Nejposvátnější knihou islámu je Korán, který čítá 114 súr (kapitol). Na rozdíl od jiných náboženství je napsán přímo Bohem a originál je uložen v nebi. Korán byl zjeven Mohamedovi (viz výše) v arabském jazyce a každý překlad Koránu do jiného jazyka je pouze překladem, nikoli jeho jinou verzí – existuje pouze v tom jazyce, ve kterém byl zjeven. ⁸⁾

⁹⁾ Korán

Islám znamená v českém překladu MÍR. A to skutečný mír mezi lidmi, ale i mír v duši a v srdci. Islám v žádném případě není násilné náboženství vyzývající k boji a terorismu. Přijatelné je pouze zabití v sebeobraně za použití přiměřených prostředků a při válečných bojích na obranu práv, území a bezpečí rodin.

V Koránu se píše: „… aby ten, jenž zabije jednoho člověka – nikoliv jako trest za vraždu anebo za to, že šířil pohoršení na zemi – byl souzen, jako by zabil lidstvo veškeré.“ (Korán, 5:32) (Korán, 60:8). Je tedy jasné, že terorizování a násilí vůči bezbranným civilistům, hromadné ničení budov a majetku, bombardování a mrzačení nevinných mužů, žen a dětí, jsou podle islámu zakázanými a ohavnými činy. Muslimové se ve svém životě musejí řídit náboženstvím míru, milosrdenství a odpouštění. Drtivá většina z nich nemá nic společného s násilnostmi, ze kterých jsou obviňováni muslimové. ¹⁰⁾

Avšak ne vždy je islám vyobrazován jako mírumilovné náboženství. Existuje mnoho článků, které popisují zabíjení žen za neuposlechnutí manžela či popálení kyselinou za odmítnutí provdat se za nějakého muže. V Íránu dokonce dochází k popravám žen ukamenováním. Od roku 1979 Amnesty International zdokumentovala nejméně 77 případů ukamenování v Íránské islámské republice. První hlášený případ ukamenování byl v roce 1980. Čtyři ženy byly odsouzeny k trestu smrti ukamenováním na základě podezření z cizoložství. Ačkoliv v roce 2002 Íránská islámská republika vyhlásila moratorium na popravy ukamenováním, tak v roce 2006 byl nahlášen případ ukamenování ženy a i nadále se objevují další případy ukamenování. ¹¹⁾

Když se řekne islám, vybaví se člověku několik věcí. O několik z nich zde již byla zmínka – Mohamed či Korán. Dalšími mohou být – posvátná místa, pět pilířů, postavení žen či zahalování.

Co se týče posvátných míst, tím nejposvátnějším je Mekka jako místo narození Mohameda. Dalším je Medina, jako první město přijalo islám a je zde i Prorokův hrob. Posledním je Jeruzalém, kam byl podle islámské tradice Prorok Mohamed odnesen ve snu. Na Chrámovou horu v Jeruzalémě ho odnesl anděl Gabriel, kde se setkal s Abrahámem, Mojžíšem a Ježíšem a vystoupil na nebesa, kde hovořil s Bohem (tzv. noční cesta) a převzal zjevení. ¹²⁾

¹³⁾ Mekka ¹⁴⁾ Medina ¹⁵⁾ Jeruzalém

Tato kapitola pojednává o pěti pilířích, které propojují všechny směry islámu. Jsou základními povinnostmi každého muslima, jenž je schopen je vykonat. Za určitých okolností je však možné od těchto povinností upustit. Například těhotné ženy a staří lidé nemusí držet půst nebo pouť do Mekky může být vykonána v zastoupení.

První z pěti pilířů je šaháda, která zní: „Ašhadu an lá iláha illá llah wa Muhammadan rasúlu llah.“ - „Vyznávám, že není božstva kromě Boha a Mohamed je posel Boží.“ Povinnost vyznávat víru musí plnit příslušník muslimské obce při každodenních modlitbách, které šahádu vždy obsahují jako výraznou část. Osoba, která pronáší šahádu, bude Bohem vyslyšena a odměněna jenom tehdy, jestliže chápe pravdu tohoto výroku a opakuje jej s porozuměním a opravdovou upřímností. Bohatě strukturovaný obsah víry, k níž se muslim hlásí a kterou v plnosti předpokládá šaháda, není již věcí právní vědy, ale dogmatické teologie.

Druhým pilířem je modlitba. Modlitba, nazývána salát, je hlavní, každodenní kultovní povinnost muslima a vedle obřadu hadždže vlastně jedinou závaznou podobou islámské bohoslužby. Závaznou povinnost vůči Bohu představuje pouze modlitba - salát, kterou je třeba vykonávat podle tradice a bez ohledu na místo a národnost věřících vždy jen v arabštině. Modlitbu musí dělat každý, kdo je duševně zdravý a dospělý. Modlitba je upravena jen tehdy, pokud je člověk nemocný. Dále věřící vykonává modlitbu zásadně bez obuvi a jeho šat se pokládá za čistý, pokud nepřišel do styku s ničím poskvrňujícím. Při obřadu se používají modlitební koberečky. Platná je jedině tehdy, jsou-li splněny stanovené podmínky (šurút). Šurút vyjadřuje čistotu těla, čistotu místa a času, náležité odění, zaujetí správného modlitebního směru, znalost modlitebních časů a zbožné předsevzetí. Modlitbu není nutno konat v mešitě, ale je možné modlit se v bytě nebo kdekoliv jinde. Podmínka – být při modlitbě obrácen směrem k Mecce (směr v mešitách vyznačen výklenkem – Mihráb)

¹⁶⁾ Mihráb v mešitě v Káhiře ¹⁷⁾ Mihráb Hagia Sofia - chrám Boží Moudrosti ¹⁸⁾ Mamluksový Mihráb

Podle hanafijské školy věřící zahajuje modlitbu ve vzpřímeném postoji s palci za ušima. Od této chvíle se ocitá ve stavu zasvěcení a musí se již plně soustředit. Když se otočí, promluví - modlitba ztrácí platnost. Následuje pokleknutí a prostrace, při níž se věřící dvakrát dotkne čelem země. V závěru v pozici v džulús věřící znovu chválí Boha a Proroka. Na závěr se obrací ke spoluvěřícím napravo a nalevo. Modlitba žen se v některých gestech liší, místo s palci za ušima, se modlí s rukama na prsou.

Důležitou a neodmyslitelnou součástí modlitby je znalost a dodržování modlitebních časů. Muslimové musí dodržovat 5 časů. 1. – modlitba za úsvitu – salát al-fadžr 2. – v poledne – salát az-zuhr 3. – odpoledne – salát al-asr 4. – při západu slunce – salát at-maghrib 5. – v noci – salát al-išá

Zakát, třetí pilíř, je instituce povinné almužny či náboženské daně určené na obecně prospěšné účely. Ježíš pokládal almužnu vedle půstu a modlitby za třetí výraz zbožného života. V Koránu označuje dobrovolnou almužnu slovo sadaqa. Obecný duch koránských pokynů trvale zdůrazňuje, že věřící mají dávat jako almužnu prostě vše, co jim přebývá. Zakát lze odevzdávat přímo těm, komu má připadnout, správnější je však svěřit ho k rozdělení úřadům.

Tento třicetidenní půst je označován jako ramadán, podle měsíce, kdy je půst dodržován. Zavedl ho Mohamed v Medině na jaře 624 a stal se také čtvrtým pilířem. Povinnost dodržovat půst platí pro každého dospělého, duševně a tělesně zdravého. Děti jsou vedeny k půstu zhruba od deseti let. Povinnosti jsou zproštěni lidé staří, nemocní, těhotné a kojící ženy. Půst se netýká jenom jídla, ale i pití, pohlavního styku, kouření a záměrného zvracení, to vše platí jen pro denní dobu. Před každým postním dnem nebo alespoň na počátku ramadánu musí věřící vyslovit zbožné předsevzetí (Nija). K přerušení půstu má věřící přistoupit hned po západu slunce. Tradice určují, kterým jídlem lačný věřící začíná konejšit hlad, doporučeným jídlem se staly datle s vodou. Moderní islámská publicistika často vyzdvihuje morální hodnoty půstu jako cvičení vůle a také projevu solidarity s chudými a také zdůrazňuje zdravotní užitečnost. Ramadán je měsícem sebezapření, ale radosti, která vyplňuje jeho noci a vrcholí v posledních dnech a o svátcích, jimiž muslimové oslavují ukončení ramadánu.

Pátým a neméně důležitým pilířem je hadždž. Muslim, jemuž to zdravotní stav a hospodářská situace dovolují, je povinen se aspoň jednou za život zúčastnit poutě do Mekky. Toto neplatí pro otroky a ženy bez manžela nebo mužského příbuzného, který by je na cestě doprovodil. Poutník může být určen i v závěti, kterou musí vyplnit. Kdo se vypravuje na pouť, má nejprve doma uspořádat materiální poměry, zaplatit případné dluhy a zabezpečit rodinu. Cílem pouti muslimů je město Mekka v Hidžázu v Saúdské Arábii, především pak tamější svatyně Ka'ba. Mekka je pro muslimy posvátným místem, právě zde se narodil a začal působit prorok Mohamed. Věřící si před vstupem do Mekky obleče poutní šat. Po příchodu do Mekky poutník vykoná tawáf - sedmkrát obejde Ka'ba. Charakteristickým heslem od prvních kroků pouti je při různých obřadech i při cestách mezi obřadními místy volání: Labbajka, Álla-humma, labbajka! Tobě k službám, Bože, tobě k službám.

Tahára není sice jeden z pilířů, tvoří však důležitý předpoklad platnosti modlitby a hadždže. Islám přikládá velkou závažnost čistotě. Jde o čistotu tělesnou, morální a rituální v jediném celku. Mohamed ji označoval za polovinu víry. V praxi jsou mešity vybaveny umývárnami. Postup wudú se v podrobnostech liší podle předpisů jednotlivých právních škol a muslim se mu naučí jako pevnému životnímu stylu. Voda platí za čistou a očisťující, jde-li o vodu tekoucí, anebo v jiných případech, pokud se nezměnila její barva, chuť a vůně. Když není po ruce voda, jako například v poušti, anebo při poraněních, kdy by voda mohla uškodit, provádí se očista jemným pískem nebo prachem (tajammum). Věřící si jím zpravidla jen krátce přetře obličej a pak ruce až po loket. ¹⁹⁾

Následující kapitola nastíní několik témat. Jako je například postavení žen v muslimské společnosti, jejich povinnosti v oblékaní na veřejnosti, vztahy mužů a žen, jejich práva a povinnosti, atd. Nakonec jsou v kapitole zmíněny dva příběhy pojednávající o rozdílných názorech na vztahy s muslimy.

²⁰⁾ muslimka

Islám zaručuje ženě práva, která odpovídají její přirozenosti, poskytuje jí plné bezpečí a chrání ji před nepříjemnými a nejistými životními okolnostmi. Před Bohem mají muž a žena rovnocenné postavení. Ve vztahu jednoho k druhému se však jejich práva liší, stejně jako se muž a žena liší svým založením. Všeobecně můžeme říct, že práva jedné strany jsou odvozena od povinností strany druhé a opačně. Náboženské povinnosti muslimů jsou stejné pro muže i ženy. „Věřící muži a věřící ženy jsou si navzájem přáteli a přikazují vhodné a zakazují zavrženíhodné, dodržují modlitbu, dávají almužnu a jsou poslušní vůči Bohu a jeho poslu.“ (Korán, 9:71) V pravidlech pro modlitbu a půst však existují pro ženu určité úlevy. V době menstruace a po porodu je ženě odpuštěn půst, který si musí nahradit, a také modlitby, které si nahradit nemusí. ²¹⁾

Islám dává ženě právo, aby si sama vybrala manžela. Žádná svatba se nemůže konat bez jejího souhlasu, a i kdyby se tak stalo, takový sňatek bude neplatný. Ženich také musí dát nevěstě věno. Věno patří nevěstě samotné, nikoliv jejímu otci a dokonce i v případě rozvodu nesmí manžel vyžadovat věno zpět. Povinnost vzdělávat se, tj. usilovat o získávání znalostí, platí pro obě pohlaví stejně, což jasně plyne z výroku Proroka (Mír s ním): „Usilovat o vzdělání je povinností každého muslima.“ Fakt, že mnoha muslimským dívkám nebývá dána možnost dalšího vzdělávání, je důsledkem místních tradic a nemá žádné spojení s islámskými pravidly. ²²⁾

Žena se těší některým výsadám, o něž je muž ochuzen. Nemusí navštěvovat povinná páteční shromáždění, je osvobozena od veškerých finančních závazků. Jako matka má před Bohem více uznání a vyšší postavení. Nemusí pracovat nebo se s manželem podílet na rodinných výdajích. Jestliže si přeje pracovat nebo se živit sama a podílet se na povinnostech své rodiny, může tak činit za předpokladu, že je při tom zabezpečena její čest a mravní čistota. ²³⁾

Technicky islám povoluje mužům oženit se se čtyřmi ženami, nicméně musí být dodrženy určité podmínky. Nejlépe je to vyjádřeno v následujícím verši v Koránu: „… berte si za manželky takové, které jsou vám příjemné, dvě, tři a čtyři; avšak bojíte-li se, že nebudete spravedliví, tedy si vezměte jen jednu nebo ty, jimž vládne pravice vaše… “. ²⁴⁾

Šátek je náboženský předpis, který je účelný nikoli symbolický. Slouží k ochraně jednotlivce i společnosti. Žena zakrývá části těla, které patří k její intimitě. Tak se chrání před nepříjemnými pohledy mužů i žen, nevyvolává žádostivost mužů, ani závist žen. Není vystavena ponižujícímu hodnocení svých tělesných předností (nebo vad), které sama nemůže ovlivnit, naopak okolí ji bude hodnotit podle jejího charakteru a jejích schopností. Zahalená žena chrání sebe i své okolí před pokušením, přispívá k omezení negativních jevů ve společnosti, jako je znásilnění, nevěra, vysoká rozvodovost, atd. Z českého překladu Koránu by se mohlo zdát, že verše neupřesňují, které části těla má žena zakrýt. Z arabského originálu je však zřejmé, že vlasy zakryté být musí. Potvrzují to i výroky proroka Mohameda i výklady všech čtyř islámských právních škol. Všichni se shodují na tom, že žena má zahalit celé tělo kromě obličeje a rukou neprůhledným volným oděvem. V islámu patří úcta k cudnosti a důstojnosti ženy k jejím nezpochybnitelným právům. Je třeba si uvědomit, že pro muslimku je odkrytí vlasů stejně nepřijatelné, jako pro západní ženu chodit na veřejnosti „nahoře bez“. Co žena dává najevo svým zahalením - jsem zbožná muslimka, moje víra je pro mě důležitá, vážím si sama sebe, mám svoje zásady, mám respekt, muži, držte si odstup, vnímejte, co říkám, ne jaké mám vnady, nemám zájem o flirtování, nesvádím cizí muže, respektuji svého manžela a chci být nejkrásnější jen pro něj, ne pro cizí muže na ulici, ostatní ženy na mě nemusí žárlit, jsem seriózní, jsem důvěryhodná. ²⁵⁾

Existuje několik druhů zahalování. V Saúdské Arábii se nosí isdel a niqáb, v Egyptě chimár a abája, v Turecku džilbáb a saténový šátek, v Íránu čádor, v Afghánistánu burqa nebo-li čadrí, v rovníkové Africe se ženy zahalují do jednoho velkého kusu látky, v každé zemi je to trošku jiné. ²⁶⁾

I při sportu by měla být muslimka zahalena a i to má svá pravidla. Mezi muslimkami by žena měla být zahalená od pupku po kolena, včetně zad. Mezi „nemuslimkami“ a muži by měla být muslimka zahalená celá kromě rukou a tváře. ²⁷⁾

²⁸⁾ zahalování hlavy ²⁹⁾ typy zahalování těla ³⁰⁾ plavky

³¹⁾ takhle ne!

Základem islámské rodiny jsou pokrevní pouta a manželské závazky, zatímco adopce, vzájemná náklonnost, zákaznické vztahy, soukromý souhlas k pohlavním intimitám a „zvykové právo“ nebo „světské manželství“ nevytváří rodinu v islámském smyslu. Manželství a rodina zaujímají ústřední postavení v islámském systému a islám buduje rodinu na pevných základech, které dokážou zabezpečit rozumné trvání rodiny a skutečné bezpečí. Neexistuje přirozenější vztah než pokrevní svazek a žádný celistvější vzor pohlavní intimity než ten, v němž se spojuje mravnost s fyzickým uspokojením. V samotném Koránu lze najít pasáže o manželství. Korán říká, že když se muslim žení, obsáhl již polovinu islámu, takže nechť myslí na Boha a pečlivě se stará o zbývající polovinu islámu. Muslimští vědci vykládají manželství podle Koránu jako islámskou povinnost, morální pojistku a společenský závazek.

Manželství je závazek vůči samotnému životu, ke společnosti a k důstojnému životu. Svazek mezi partnery, ale i vůči Bohu. „A patří k Jeho znamením, že vám z vás samých manželky stvořil, abyste u nich klid nalezli. A vložil mezi vás lásku a dobro – a věru jsou v tom znamení pro lidi přemýšlivé.“ (Korán, 30:21) Je to závazek, v němž nacházejí vzájemné naplnění a seberealizaci, lásku a mír, soucit a vznešenost, pohodlí a naději. Islám považuje manželství za čin zodpovědné oddanosti. Co se týče potřeb ženy, tak jsou stejně oprávněné, jako potřeby muže. Mužům se nedoporučuje celibát, rovněž i ženám ne. Prorok řekl, že požehnaný a šťastný je ten, co si zvolí manželku pro její zbožnost. Manžel by měl své ženě poskytnout pomoc a služby, na něž byla zvyklá před uzavřením manželství.

Manželství v islámu znamená něco zvláštního, mající rysy posvátné a smluvní povahy. Zakazuje se manželství na zkoušku nebo na určitou dobu, protože manželská smlouva se uzavírá s úmyslem trvalosti, což ovšem neznamená, že je nezrušitelná. Pokud z vážných důvodů manželství dobře nefunguje, lze manželství ukončit laskavým a čestným způsobem, klidně a spravedlivě.

Oba partneři by měli přistupovat k výběru partnera na základě zbožnosti a s rozumnou spokojeností s podmínkami manželství, pak se ubírají ke šťastnému a plnému manželskému životu. V Koránu je psáno, že ženy mají pro sebe stejné právo jako muži, nicméně muži jsou o stupeň výše. Tento stupeň vysvětlují muslimští vědci jako, že muži zaujímají postavení nad ženami, protože Bůh jim dal přednost, neboť muži dávají z majetků svým ženám. Neznamená to však žádnou nadřazenost jednoho pohlaví nad druhým.

Manžel má povinnost chovat se k ženě laskavě a spravedlivě, měl by mít respekt k jejím citům. Manžel má také zodpovědnost za zaopatření manželky. Především by měl zajistit bydlení, odění, výživu a péči o dobré živobytí. Tuto povinnost by měl provádět radostně, bez výčitek a ubližování. Také nemá žádný muž právo mít ženu s úmyslem ubližovat jí nebo nějak omezovat její svobodu. Pokud ji muž nemiluje, tak má žena právo požadovat uvolnění z manželského svazku a nikdo jí nemůže bránit.

Hlavní povinností manželky je přispívat k úspěchu a blaženosti manželství. Měla by být pozorná k pohodlí a blahu manžela, věrná, důvěryhodná a čestná. Manželka nesmí v domě přijímat cizí muže bez manželova vědomí, ani přijímat dary, protože má zamezit žárlivosti, podezření, pomluvám a udržet mravní čistotu obou partnerů. Zároveň může manželka spravovat majetek, ale nesmí půjčovat peníze nebo nakládat s majetkem bez svolení manžela. V oblasti intimního života se má manželka snažit, aby byla žádoucí, přitažlivá, chápavá a ochotná. Manželka nesmí muže odmítat, protože Korán říká, že oba mají být druhému útěchou.

Rozvod můžou navrhnout oba partneři, avšak než přistoupí k rozvodu, tak nejdříve se mají manželé pokusit urovnat spory a vyřešit problémy mezi sebou, pokud se to nezdaří, tak jsou vybráni dva smírčí (jeden za manžela a jeden za manželku) a ti mají za úkol dosáhnout smíru a urovnat spory. Pokud ani to nevyjde, tak je možné přistoupit k rozvodu. Po rozvodu nastává tzv. čekací doba, která trvá 3-12 měsíců, během ní je rozvedená žena plně zabezpečována bývalým manželem, ale nesmí se před uplynutím této doby provdat za jiného muže. Toto období je další možností ke zvážení, zda budou žít trvale odděleně, pokud změní postoj, mohou se k sobě vrátit, pokud ne, může se žena vdát za jiného muže a bývalí manželé k sobě nemají žádné povinnosti. ³²⁾

Ne všechny ženy jsou v manželství s muslimem spokojeny. V knize Závoj a džíny popisuje jedna z těchto žen svůj příběh. Původně odjela pracovně do Sýrie, kde se seznámila se svým manželem. I on docházel do firmy, kde pracovala. Působil velmi atraktivně a ona se do něj na první pohled zamilovala. Byl velmi pozorný, dvořil se jí, nosil jí dárky. Nakonec se vzali. Svatba ale neproběhla s desítkami hostů, hudbou, tancem, rodinou…zašli na úřad a podepsali papír. Zpočátku jí to nepřišlo nějak divné, ale protože toho moc o arabské kultuře nevěděla, nepřikládala tomu velký důraz. S manželovou rodinou se seznámila měsíc po svatbě, kdy už byla těhotná. Postupem času zjistila, že vše co jí manžel napovídal, byla lež. Cestovali mezi Českou republikou a Sýrií, aby si někde manžel našel stálou práci. Postupem času se začal manžel měnit a i jeho rodina zaujala jiný postoj k ní a k dceři - v podstatě si z ní udělali služku. Manžel jí dával velmi málo peněz a dokonce jí i několikrát uhodil. Nakonec se vrátili do ČR a ona začala jednat. Nebylo to vůbec lehké, manžel jí neustále hlídal. Jednou se jí podařilo zajít na sociální úřad a tam jí zařídili místo v jedné organizaci. Několik dní přemlouvala dcerku, že bude hrozně příjemné, když pojedou na chalupu k prarodičům. Manžel nakonec svolil, ale místo na chalupu, odjela do azylového domu. Nyní bydlí u rodičů i s dcerou. Tu si s manželem „půjčují“, ale on jí citově vydírá a vyhrožuje, že dceru odveze zpět do Sýrie. Žije tak v neustálém strachu že o dceru přijde. Závěrem jen dodává, že byla chyba, když se neinformovala o rodině, o zemi a o dané kultuře. ³³⁾

V knize také jedna Češka popisuje, proč konvertovala k islámu. Cestování během dospívání v ní vzbudilo zájem o cizí kultury, a tak začala studovat na filozofické fakultě v Praze bengálštinu a islám. Čím více se o islámu dozvídala, tím více jí fascinoval. Po čase se s názory sžila natolik, že se rozhodla k němu konvertovat. Důkladně se očistila a vyslovila šahádu. Její rodiče konverzi přijali, poté co jim vysvětlila, že se tak cítí šťastná. Podle jejího názoru hází špatné světlo na islám hlavně příběhy mladých žen, které se provdaly za muslimy, aniž by o dané kultuře cokoliv věděly a poté se vracejí domů s hororovými příběhy. Přitom islám přinesl do společnosti mnoho pozitivního a zlepšil i postavení žen – zakázal zabíjení novorozenců ženského pohlaví, přiznal ženě právo dědit, vedl lidi k vzájemné úctě a respektu bez ohledu na postavení a také se do Evropy dostaly, díky islámským vědcům, některé vědy. Prý největší pozdvižení vzbuzuje zahalení. Pokud „jen hlásáte“ že jste muslimka, není reakce okolí tak markantní jako v případě, že na vaší hlavě uvidí šátek. Setkala se i s mnoha velmi nehezkými reakcemi okolních lidí, někdy musela dokonce vystoupit z dopravního prostředku, protože jí bylo velmi trapně. Ona sama se začala zahalovat, protože chtěla. Dává tak najevo dnešní společnosti, že chce, aby se k ní chovali s respektem a úctou, posuzovali ji podle vědomostí a ne podle fyzického vzhledu. Podle islámu má právo spatřit ženu pouze její muž – a i ona chce své tělo chránit jen pro svého manžela a nepotřebuje ho na ulici prezentovat. Nikomu není nic do jejího účesu či barvy vlasů. Proto se i ona zahaluje. Muslimkou se stala proto, že cítí, že jí islám poskytl důstojné místo na tomto světě a dává jí více respektu. Snaží se žít podle své víry a jak sama říká, její život nemůže být naplněnější. ³⁴⁾

V této části práce budou uvedeny zpracované rozhovory získané od tří respondentek, které si vzaly muže z islámských zemí. A to z Jordánska, Íránu a Alžírska. Každá z nich odpovídala na předem stanovené otázky a posléze na doplňující otázky. Bohužel jen s jednou z nich byl možný osobní kontakt.

³⁵⁾ vlajka Jordánska ³⁶⁾ mapa Jordánska

Dne 8. 3. 2013 jsme se sešly v Městské knihovně s naší respondentkou, která se v roce 2006 přes kamarády seznámila s mužem, který přijel do Prahy studovat na České vysoké učení technické.

Nejprve nás zajímalo, jak se poznali. Odpověď byla poněkud stručná. Jelikož neuměl mluvit česky, hledal někoho na doučování, a právě kamarády napadla ona. Nabídku coby doučovatelky přijala a potom spolu začali randit.

Naše další otázka se týkala toho, po jaké době proběhlo seznámení a jak jejich rodiny vzaly fakt, že spolu chodí. Na to nám odpověděla, že po nějaké době randění představila svého přítele rodině. Její otec není z jejich vztahu úplně nadšený a ani prarodiče nemají radost z jejího soužití s muslimem. Matka s ním má vřelý vztah, má ho ráda a chodí se s nimi procházet po pražských památkách, aby se dozvěděl něco o české kultuře a historii. Naopak jeho rodina ji vzala velice dobře. Skoro každý den si povídají přes Skype. On je z velké rodiny, která je složena z 5 dcer, 5 synů, otce a matky. Je nejstarším synem, takže je jen otázkou času, kdy se bude muset vrátit do rodného Jordánka. Protože je zvykem, že nejstarší syn přebírá po otci odpovědnost za rodinu, když už otec není schopen starat se o život rodiny sám.

Co se týče svatby, nemusely jsme se skoro ptát. Stačilo jen zmínit toto slovo a hned začala vyprávět. Jejich svatba se konala rok od seznámení, kdy si respondentka zjišťovala informace, učila se a poznávala islám a nakonec i konvertovala. Obřad proběhl v Praze na Václavském náměstí v místní modlitebně se šejchem muslimské obce, avšak tento svazek z právního hlediska v ČR neplatí. Pokud by chtěli, aby jejich svazek platil i u nás, museli by se vzít na nějaké české radnici. Zatím jim ale stačí platnost svazku z islámského pohledu. Na svatbě musela mít jako nevěsta svého zástupce, waliho, nejlepší by bylo, kdyby zástupcem byl mužský člen rodiny, ale to kvůli problémům nešlo. Takže má za waliho svého známého. Sama si stanovila svoje věno, které jí připadá a je to i pojistka v případě, že se manželství rozpadne. Jinak podobně jako u nás po obřadu byla velká oslava s plno sladkostmi a dalším jídlem. Jak sama řekla: „Svatby jsou v jejich zemích ale určitě nesrovnatelný na naše podmínky…stejně jako ramadán a vůbec všechny svátky, to je jasný.“

Dále nám odpověděla na otázku, která se týkala jejího pohledu na manželovu víru. Náboženství a jeho pravidla se jí prý zalíbilo natolik, že k němu konvertovala. Začala tudíž nosit šátek, který je jakousi napodobeninou tradičních islámských šátků. Svůj šátek vyrobila ze staršího trička a doplnila ho barevnější látkou. Zakrývá si celou hlavu, protože je její povinností udržovat se čistá pro svého manžela. Celý den v zimě i v létě je zahalena do vyrobeného šátku, trička s dlouhým rukávem a dlouhých volnějších kalhot nebo sukně, protože je nutné mít zahalené vlasy a muži v jejím okolí smí vidět jen její ruce a nohy od kotníků dolů.

Nad otázkou týkající se Koránu se na chvíli pozastavila. Pověděla nám, že se trochu stydí, protože Korán nečetla a ani se k tomu v dohledné době úplně nechystá. Ale četla jeho výklad, kde na jedné straně je arabské znění a na druhé jeho český překlad.

V další otázce jsme se ptaly na to, zda se modlí případně kdy a kde. Na to odpověděla, že co se týče modlení a povinností k Bohu, modlí se každý den. Ale když se v práci nebo ve škole nestíhá modlit v předepsané časy, není z toho smutná nebo není sama na sebe naštvaná, prostě se večer pětkrát pomodlí za celý den. Samozřejmě ví, že by se měla modlit v daný čas, ale nemůže přece odejít v práci od stolu a začít se modlit. Islámské texty k modlitbám má přepsané do latinky a nazpaměť se učí jejich výslovnost. Společně se chodí modlit do modlitebny na Černém Mostě, kde je sice oddělená mužská a ženská část, ale i tak chodí ve stejný čas.

Další otázka směřovala na to, jestli musela změnit své stravovací návyky. Základní změna v rámci jídla byla v tom, že podle islámských pravidel nejedí vepřové maso. Když si chtějí dát k jídlu maso, musí si ho koupit ve speciálním obchodě. Tradiční arabské obchody se starají o to, aby maso bylo připravováno tím způsobem, že se zvíře podřízne a nechá samovolně vykrvácet. V obchodech si mohou kupovat i klasická arabská jídla. Dále nepijí žádný alkohol, což pro ni nebyl žádný problém, jelikož nikdy moc alkoholu neholdovala. Ani nejedí jídlo, které alkohol obsahuje jako je například Margotka i obyčejná želatina je pro ně tabu, protože obsahuje prasečí kůže.

Otázky týkající se českých svátků jako jsou Vánoce a Velikonoce, jsou pro něj vyřešené jednoduše, prostě je neslaví. Jen ona se stále drží tradičního trávení Vánoc s její rodinou. Každý rok si jezdí rozbalovat dárky na Šumavu a tohoto zvyku, který provádí už od svého dětství, se rozhodně nechce vzdát. On dodržuje například islámský svátek ramadán, ona se k němu v tomto třicetidenním půstu přidává. Ale nedodržují ho úplně striktně. Když mají hlad, najedí se i před západem slunce, i když by to dělat neměli, protože půst trvá od východu slunce až do jeho západu. Po západu slunce se sejdou s přáteli nebo rodinou na velkou hostinu, jak je tomu po ramadánu zvykem v muslimských zemích.

Naší poslední otázkou bylo, zda je její manžel výše postavený v jejich domácnosti než ona. Na tuto otázku hned navazovala další týkající se rozvodu. Jejich postavení ve společném životě je prý vyrovnané, ani jeden nemá hlavní slovo. Když jeden něco chce, prostě se domluví, není to tak, že by manžel měl hlavní slovo. Jako si většina Čechů myslí, její muž rozhodně není žádný tyran. Takže kdyby se náhodou rozhodli, že se rozejdou, nebyl by problém, prostě by zašli za islámským hodnostářem a on by směrem k Mecce pronesl „rozváděcí“ řeč. Před rozvodem ještě mají povinnost najít si každý ze své rodiny zástupce a ti se mezi sebou snaží vyřešit jejich spory. Nebojí se ani toho, že kdyby měli před rozvodem děti, on by je unesl do své země a jí by tu nechal na pospas smutku.

³⁷⁾ vlajka Íránu ³⁸⁾ mapa Íránu

S respondentkou Lubou jsme komunikovaly přes email. Položily jsme jí pár následujících otázek, aby nám objasnila, jaké podmínky obnáší smíšené manželství. Nejdříve se nám představila a pověděla základní informace o ní samotné, její rodině, o manželovi a jeho rodině.

Narodila se na Slovensku a pracovala v nemocnici, kde se poprvé sešla s nynějším manželem. K bližšímu seznámení došlo na slovenské diskotéce. Po dlouholetém vztahu se rozhodli stvrdit svůj vztah svatbou. Po svatbě se odstěhovali do Anglie.

První otázka se týkala toho, kde žijí. Zajímalo nás, zda byla nucena se přestěhovat do manželovy rodné země nebo naopak se odstěhoval on za ní. Z dopisu, který nám poslala bylo patrné, že ví, co si lidé všeobecně myslí o tom, když se žena přestěhuje do manželovi rodné země. Představují si jen teror. Snažila se nám tento fakt vyvrátit. Muslimské manželství je závazek jako každý jiný, až na rozdílné povinnosti a podmínky, v němž nacházejí vzájemné naplnění a seberealizaci. Islám považuje manželství za čin zodpovědné oddanosti. Pravidla pro spokojené manželství se objevují v mnoha knihách, ale ne vždy se dodržují. Luba nám objasnila jejich situaci. Ona sice nemá zkušenosti se žitím v Íránu, jelikož nyní žijí v Anglii, ale musí říct, že manžel ji nenutil, aby se přestěhovala za ním, ba naopak on se sám rozhodl odcestovat a opustit své rodné kořeny. Svěřila se nám, že po sňatku nepocítila žádnou radikální změnu. Žijí jako dva naprosto rovní partneři a manželství není ovlivňováno náboženstvím. V Anglii se jim daří, narodila se jim zde i dcera. Jsou spolu už 8 let. Muslim, kterého si vzala, jak už bylo zmíněné, pochází z Íránu. Ze své rodné země se odstěhoval, jak kvůli ženě, tak i kvůli nepokojům.

Dále jsme se chtěly dozvědět o vztazích v rodině, jak proběhlo přijetí v rodině, a jestli byl problém z náboženského hlediska. Naše respondentka nám napsala, že v Íránu za jeho rodinou ještě nebyla a svěřila se nám, že to zatím nemá v plánu. Komunikace s rodinou však probíhá přes Skype. Vztahy v rodině jsou dobré. Jeho rodina přijala respondentku velice přívětivě a nevznikl mezi nimi žádný problém. Muslimové si zakládají na rodině a manželství, proto někdy bývá přijetí ženy z jiné země do muslimské rodiny obtížné. Základem islámské rodiny jsou pokrevní pouta a manželské závazky. Korán říká, že když se muslim žení, obsáhl již polovinu islámu, takže nechť myslí na Boha a pečlivě se stará o zbývající polovinu islámu. Tohoto výroku se ale její manžel nedrží. Přijetí z její strany rodiny už nebylo tak přívětivé, nějakou dobu trvalo, než si příbuzní zvykli na jejich vztah. Ale ona se tím nenechala odradit.

Dále jsme se od ní chtěly dozvědět, jak se staví k islámu ona, jako ateistka. Prozradila nám, že její manžel je nepraktikujícím muslimem, tak se nemusela ničemu přizpůsobovat. Samozřejmě z počátku se kvůli manželovi o jeho náboženství zajímala, ale jen povrchově. Z náboženského hlediska by toho měl dodržovat hodně, ale odjezdem z jeho rodné země se jeho život změnil. Do ničeho jí nenutil, jelikož sám přestal dodržovat podmínky náboženství, přestal se modlit, nedodržuje ramadán, v jídle se neomezuje. I slovenské a anglické svátky slaví. Ona proto nemusela k islámu konvertovat, ani se blíže seznamovat s jeho náboženstvím. Tudíž jejich společný život nebyl ničím omezován ani ovlivněn. V Koránu je psáno, že ženy mají pro sebe stejné právo jako muži, nicméně muži jsou o stupeň výše. U nich ve vztahu jsou si však oba rovni, i když respondentka přiznala, že někdy má dokonce větší slovo ona.

Nakonec se zmínila o tom, že se jí nelíbí, jak jsou v dnešní době muslimové bráni. Ona rozhodně svého manžela ani jeho rodinu nevnímá jako teroristy, ani jí nepřišlo na mysl, že by se měla bát o svou dceru, že by ji manžel mohl odvést do své rodné země. Rozchod by probíhal emotivně, ale nemá strach z toho, co by se dělo po něm. Ve vztahu je spokojená a nic by neměnila.

Z tohoto rozhovoru plyne, že záleží na člověku a podmínkách. Všeobecné předsudky, že život s muslimem je obtížný a někdy i nebezpečný, nám tento rozhovor v našem výzkumu vyvrátil. Poznaly jsme smíšené manželství i z jiné stránky. Je patrné, že se vždy nedodržuje vše, co je pevně dáno. Existují i případy, jako například tento, kdy islámské náboženství, se jeví jako obyčejné.

³⁹⁾ vlajka Alžírska ⁴⁰⁾ mapa Alžírska

Nakonec jsme kontaktovaly poslední respondentku, s kterou jsme také komunikovaly přes email, a to formou dotazníku. Odpověděla na naše otázky a napsala nám něco o svém životě, jak to bylo u předešlých respondentek. Jelikož má teď vážně nemocnou dceru, nemohlo dojít k osobnímu setkání.

Respondentka se seznámila se svým partnerem v České republice. Přesněji je seznámila kamarádka, která jim domluvila schůzku v kavárně. On pochází z Alžírska a do České republiky se přestěhoval kvůli práci.

I této respondentce jsme položily pár otázek. Jelikož nyní žije s praktikujícím muslimem, některé věci se změnily, ale ne tolik, aby to ovlivnilo její manželství. První otázku jsme opět zaměřily na bydlení. Kde žijí a podle čeho se rozhodovali, kde založí rodinu. Respondentka s manželem nyní žije v Praze v rodinném domě. Rozhodnutí bylo společné a jednomyslně se shodli, manžel ji nenutil, aby se přestěhovala. Popsala nám, že Alžírsko je rozlehlé, chudší a lidé jsou tam milí, ale nehrozí, že by se manžel vrátil zpět, ani že by tam chtěli žít. Další otázka směřovala do rodinné sféry. Zajímalo nás, zda nebyly problémy s přijetím jak do jeho rodiny, tak i do její rodiny. Jak již bylo výše napsáno, tak tyto náboženské rodiny neradi pouští do rodiny cizího člověka. Muslimové berou rodinu i manželství vážně, i když rozvody mohou probíhat, dělá se vše pro to, aby se to nestávalo. Ale i přesto proběhlo spojení dvou rodin klidně. Jak jeho, tak i její rodina vztah přijala, respektovala a dokonce později byli i rádi. V prvních chvílích jeho rodina spíše trpěla odchodem svého syna do jiné země, jelikož je z velké rodiny, má osm sourozenců, on je nejstarší. Nejčastěji komunikují s jeho rodinou přes Skype, jak tomu už bylo u předchozích respondentek. Méně častou alternativou je komunikace přes telefon, dokonce 3x ročně jeho rodinu navštěvují.

Dále jsme se chtěly dozvědět, jak probíhala svatba a následovný rodinný život. Svatba by podle muslimů měla být v mešitě, ale toto manželství bylo zpečetěno mimo mešitu. Po dlouholetém vztahu stvrdili svazek na radnici, na našem území, takže je jejich manželství platné jen zde. Dále je známo, že muslim sice může mít více manželek, ale respondentka nás ujistila, že u nich to tak není, je v manželství pouze s ní. U muslimů je kromě svatby v mešitě důležitý i výběr partnera. Respondentka nám napsala, že jeho rodina také klade velký důraz na výběr správné manželky. Oba partneři by měli přistupovat k výběru partnera na základě zbožnosti a s rozumnou spokojeností s podmínkami manželství. Zde tomu však nebylo, jelikož naše respondentka je ateistka a manžel ji ani nenutil konvertovat, ale samozřejmě s podmínkami byla srozuměná, i když v tomto manželství nedochází k přísnému dodržování.

Dále jsme položily otázku, jaký má vztah manžel k náboženství, a jestli ji nutil nebo žádal, aby přijala jeho náboženství. Pověděla nám, že i když se přestěhoval do České republiky, nezměnil svůj životní styl. Modlí se doma i v práci, ale nedodržuje stanovené časy. Co se týče ramadánu, manžel půst dodržuje, ale ona se k němu nepřidává, jedinou výjimku tvoří to, že nevaří z vepřového masa. Manžel ji k modlení nenutí a ona zase respektuje jeho povinnosti k Bohu. Ona není nucena ke konvertování a zatím to nemá ani v plánu, ale samozřejmě něco si o náboženství zjistila. Dokonce četla Korán, ale hlouběji ho nestudovala.

Nakonec jsme se zajímaly o to, jestli nastaly nějaké změny nebo pociťuje ve svém manželství nějaké nedostatky. Zda náboženství ovlivňuje jejich společný život. Napsala nám, že ona respektuje jeho zvyky a povinnosti k Bohu, tak i on zase respektuje naše svátky a celá její rodina je slaví. Respondentka se nám svěřila s tím, že vztah s muslimem je stejný jako s ostatními. Neshledává ho zvláštním ani nebezpečným. Mnoho kamarádek jí říkalo, že by si ho neměla brát, ale ona jejich předsudky neposlouchala. Vztah jí vyhovuje a jejich role v manželství jsou naprosto vyrovnané. Rozvod by probíhal s emocemi, ale vzali se v ČR, takže by vše probíhalo podle našich právních norem.

U všech tří rozhovorů je zřejmé, že změna prostředí vše mění. Ať už je manžel praktikující nebo nepraktikující muslim, přestěhování se do jiné země ovlivňuje jejich životy. I když jsou stále oddáni Bohu, nedodržují vše, jak se má. V těchto případech se ani přesně nedá srovnávat skutečnost s podmínkami stanovenými Koránem. Ukázalo se, že někteří muslimové se náboženství zcela neoddávají a snaží se přizpůsobit jiným podmínkám. Podle manželek se je manželé nesnaží změnit ani je nenutí konvertovat. Přece jenom bylo to jejich rozhodnutí opustit své rodné země a změnit své životy. Přesvědčily jsme se o tom, že i smíšená manželství mohou fungovat bez jakýchkoliv problémů. My jsme se zaměřily na manželství českých/slovenských žen s muslimy a z výzkumu je vidět, že ženy jsou spokojené a na žádné extrémy jsme nenarazily.

Respondentky, které jsme sehnaly a byly ochotné promluvit o svém soužití s muslimem, se shodují v tom, že vztah s muslimem je stejný jako jakýkoliv jiný vztah. Muži nenutí své partnerky, aby konvertovaly k jejich náboženství a nehrozí od nich atentáty ani únos dítěte. Naopak je mrzí, že lidé mají většinou negativní postoj k muslimům. U všech respondentek bylo zřejmé, že jsou ve vztahu spokojené a na předsudky nedají. Záleží na vzájemné toleranci a přístupu. Naše respondentky nám ukázaly, že islám je sice přísné náboženství, ale záleží na samotném muslimovi, jak k tomu přistoupí. Teoretická část, kterou jsme zpracovaly, vysvětluje, jak by to mělo být, ale skutečnost tomu neodpovídá, tedy alespoň podle našich respondentek.

‘ABD AL-’ÁTÍ, Hammudah. Zaostřeno na islám. Praha: Islámská nadace v Praze, 2010. ISBN: 978-80-904373-6-4

ABD AL-'AZÍM, Šaríf. Ženy v islámu a ženy v židovsko-křesťanské tradici: mýtus a realita. Praha: Islámská nadace v Praze, 2010. ISBN: 978-80-904373-7-1

KOKAISL, P. Geografie náboženství. Vyd. 1. Praha: Česká zemědělská univerzita, © 2009. ISBN: 978-80-213-1935-6

KROPÁČEK, L. Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad, 2003. ISBN: 80-7021-613-1

FROUZOVÁ, M. a kolektiv. Závoj a džíny: ženy v islámském světě. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2005, 207 s., [8] s. barev. obr. příl. ISBN: 80-702-1776-6

ROER-STRIER, D., and EZRA, Ben D. Intermarriages Between Western Women and Palestinian Men: Multidirectional Adaptation Process [online]. Journal of Marriage and Family, Vol. 68, No. 1 (Feb., 2006), pp. 41-55. Databáze JSTOR. [citováno 2. 05. 2013]. Dostupné z: http://www.jstor.org/discover/10.2307/3600355?uid=3737856&uid=2134&uid=380016423&uid=2&uid=70&uid=3&uid=380016413&uid=60&sid=21101976611823

AMANI, E. We must stop an inhuman penalty against women: Iran’s execution by stoning [online]. Safe World for Woman, © 2013 [citováno 15. 06. 2013]. Dostupné z: http://www.asafeworldforwomen.org/womens-rights/wr-middle-east/women-in-iran/3875-execution-by-stoning.html

Alláh, Islám, Korán [online]. ISLÁM, [citováno 1. 05. 2013]. Dostupné z: http://islam.mypage.cz/menu/allah-islam-koran

Islám a muslimové - základní pojmy [online]. Al-islam.cz, © 2009 [citováno 1. 05. 2013]. Dostupné z: http://www.al-islam.cz/uvodni-charakteristika-islamu/islam-a-muslimove-zakladni-pojmy.html

Postavení ženy v islámu [online]. Al-islam.cz, © 2009 [citováno 1. 05. 2013]. Dostupné z: http://www.al-islam.cz/zena-v-islamu/postaveni-zeny-v-islamu.html

Často kladené otázky o ženách [online]. Al-islam.cz, © 2009 [citováno 1. 05. 2013]. Dostupné z: http://www.al-islam.cz/zena-v-islamu/casto-kladene-otazky-o-zenach.html

O šátku [online]. Al-islam.cz, © 2009 [citováno 1. 05. 2013]. Dostupné z: http://www.al-islam.cz/zena-v-islamu/o-satku.html

Pokročilé zahalování [online]. ISLÁM, [citováno 1. 05. 2013]. Dostupné z: http://islam.mypage.cz/menu/zahalovani/zahalovani-pro-pokrocile

Zahalení pro sport [online]. ISLÁM, [citováno 1. 05. 2013]. Dostupné z: http://islam.mypage.cz/menu/zeny-v-islamu 

Počet shlédnutí: 217