Vesnice Ivanovo Selo se nachází v župě Bjelovarsko-Bilogorské, cca 9 kilometrů vzdušnou čarou severně od Daruvaru. Obec spadá pod město Hrubečné Pole (Grubišno Polje) stejně jako Treglava nebo Velké a Malé Zdence. Při sčítání obyvatel v roce 2001 mělo Hrubečné Pole 7523 obyvatel z nichž 62% tvořili Chorvati, což je celkem nízké číslo. Za to zde byl a stále ještě je velký počet Čechů (18% = 1356 lidí). Po Češích následují Srbové s 12%. Češtinu za mateřský jazyk označilo 963 lidí, tedy 71% našich krajanů. Stejně jako v ostatních obcích i v Hrubečném Poli převládá katolické náboženství 82% a na druhém místě pravoslavní 11%. ¹⁾

Podívate-li se na letecký snímek, zjistíte, že vesnice je vystavěna do tvaru kříže. Tvoří ji tedy pouze dvě silnice, podél kterých jsou vystavěny domy.

ivanovo_selo.doc fotky

http://www.youtube.com/watch?v=bufnNLS3BVc - 8 minutový dokument o Ivanově Sele

http://www.youtube.com/watch?v=BYH580BpmBs&feature=related - 10 minutový dokument

Ivanovo Selo bylo založeno jako ryze česká vesnice. Jde o první obec, kterou založili sami Češi a to v roce 1826. Proč se Češi usadili právě tady, co je k tomu vedlo? Původně se Češi přistěhovali na dvůr rodiny Pejačeviců a Švajgerů roku 1825. Přijeli sem za prací a lepším živobytím, které jim bylo slibováno. Skutečnost byla bohužel jiná. Češi tedy požádali o přidělení půdy v pásmu Vojenské hranice. Velitel tohoto regimentu jim vyhověl a Válečná rada rozhodla o přidělení území Presadu (nyní Ivanovo Selo). Počet přistěhovalých českých rodin tehdy čítal několik desítek rodin. Přesná čísla se v jednotlivých pramenech dost liší.²⁾

O Ivanově Sele se někdy můžete doslechnout také jaké o Pémii. Toto označení později získalo obecnější rozměry. Vzniklo od slova Bohémie. Proto se Čechům někdy říká Pémáci.

V obci se nachází katolický kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, na jehož zdi byla umístěna památní dR obětem občanské války. Kostel byl založen v roce 1948 přes odpor místních úřadů v roce 1948 a do výzdoby jeho interiéru bylo zakomponováno množství prvků připomínající český původ farníků ³⁾

Roku 1864 Ivanovu Selu připadl vlastní hřbitov. Do té doby se pohřbívalo v Hrubečném Poli. Jako první byl na hřbitově pohřben pan Jozef Kosina, který zemřel ve věku 60 let. Druhou pohřbenou osobou byla jeden a půl roční holčička. Po založení tohoto hřbitova se sem začali pohřbívat i lidé z okolních vesnic. Dnes má Ivanovo Selo dva hřbitovy. Ten druhý, z roku 1991, se nachází přímo na návsi a čítá asi desítku hrobů. ⁴⁾

Tragická událost

Jugoslávská občanská válka bohužel přímo zasáhla i Ivanovo Selo. Roku 1991 na vesnici zaútočili Srbové. Stalo se tak 21. září. Lidé se jako obvykle shromažďovali na návsi s nadojeným mlékem připraveným na prodej, když došlo ke granátovému útoku. Sedm zdejších českých civilních obyvatel bylo zabito. Jelikož hřbitov byl oblehlý Srby, museli být oběti pohřeby přímo na návsi, kde dodnes stojí památník na jejich vzpomínku. ⁵⁾

Česká beseda zde byla založena roku 1934. Nyní má kolem stovky členů. Předsedkyní besedy je paní Anna-Marie Štrumlová-Tučková, která vystudovala obor bohemistika v Záhřebu. Stará se jak o správu besedy, tak o praktické věci. Po příjezdu do Ivanova Sela jsme se na ni obrátili s otázkami ohledně výzkumu. Paní předsedkyně nás velmi mile přijala a pozvala na návštěvu. Paní Anna-Marie je hlavní aktivní členkou besedy. Přiznává, že by si přála, aby byli místní více aktivní ohledně české besedy a její činnosti. Většina práce totiž padá na její hlavu a na hlavy několika dalších aktivních lidí. Sama vede divadelní skupinu Cobydup. Kromě toho při besedě působí i taneční skupina. Obec se každoročně účastní dožínek, na které zdobí alegorický vůz. Jejich vystoupení ukazuje mlácení obilí tradičním způsobem.

Čeština je zde stále aktivní. Česky umí i děti. Podle paní předsedkyně mají děti rády česká klasická díla od autorů jako je Božena Němcová, K. J. Erben, K. Čapek a další. Beseda odebírá i české časopisy jako např. Květy.

Místní děti mají možnost navštěvovat klasickou malotřídku přímo ve vesnici nebo dojíždět do Hrubečného Pole. Ve školním roce 2003/2004 navštěvovalo obvodní školu Ivanovo selo (ústředí Hrubečné Pole) pět žáků a následující rok čtyři žáci. Z toho tři nastoupili do první třídy a jeden žák do druhé třídy. Ve školním roce 2006/2007 se češtinu učilo 6 žáků. Dva žáci v první třídě, tři ve třetí třídě a jeden ve čtvrté. Dvakrát měsíčně sem dojížděla učitelka z České republiky. Na rok 2007/2008 se zapsalo dokonce 8 žáků. O tom jak je výuka pro tak malý počet dětí obtížná napovídá článek, jehož autorkou je paní Stráníková:

Dramatickou situaci prožívali ivanoselští rodiče společně s předsedkyní zdejší České besedy Annou-Marií Štrumlovou Tučkovou. Přestože ještě před týdnem nás ředitel základní školy I. N. Jemeršiće Drago Pušić ujistil, že Ministerstvo školství RCH povolilo existenci jednotřídky pro čtyři žáky, dva dny před začátkem školního roku tajemnice školy rodičům oznámila, že škola v Ivanově Sele se zavírá. Důvod? Rodiče dvou tréglavských prvňáčků odmítli své děti do Ivanova Sela posílat. Nakonec pomohlo blRrychlé angažování předsedkyně Besedy a škola v Ivanově Sele bude mít ne čtyři, ale dokonce pět žáků! ⁶⁾

Ivanovo Selo nepatří k turisticky navštěvovaným vesnicím. Přesto se má čím pochlubit. Pokud byste trochu pátrali, objevili byste zde etnografické muzeum. Podle předsedkyně České besedy jde o jedinou etnosbírku v celém Chorvatsku. Muzeum spravují právě Češi. Sbírku tvoří statek, který v minulosti patřil rodině Kosinové. Skládá se z malého stavení a jeho doplňků jako je studna nebo příbytek pro dobytek. Stavení je znovuobnovené a okolní stavby hezky opravené. Uvnitř stavení můžete shlédnout původní vybavení venkovského obyvatelstva. Sbírka je skromná, ale o to má větší kouzlo. Etnografické muzeum je otevřené pouze na vyžádání. Nepřetržitý provoz by se zde nevyplatil. Podle místních obyvatel sem turisté zabloudí tak dvakrát do měsíce.

Skanzen byl založený už v roce 1979. Roku 1991 však musel odolávat dělostřeleckým a letadlovým útokům. Místní lidé tedy přestěhovali část starých předmětů do místní školy a část až do Bjelovaru. Na konci roku 1991 dopadl granát do bezprostřední blízkosti statku a stavbu tak ohrozil. Okolní statky měly porušenou statiku, ovšem skanzen se udržel. Roku 1996 přešel skanzen pod správu Bjelovaru a začaly opravy. Finančně činnost podpořil zejména Svaz Čechů a město Bjelovar.

Sbírka byla obnovena teprve před dvěmi lety. Vesnice se stará o její rozkvět. V červenci 2008 zde byl uspořádán první Etnoden. K tomuto dni byli sezváni lidé z okolních vesnic a z médií. Mohli jste vidět například ukázky mlácení obilí nebo třeba ochutnat staročeské pochoutky. Místní lidé věří, že Etnoden se stane tradicí, a že se sbírka bude nadále rozšiřovat.

—

Další zajímavostí ve vesnici jsou také čapí hnízda. V tomto kraji uvidíte v téměř každé vesnice nějaké čapí hnízdo. Ovšem Ivanovo Selo je přímou osadou čápů. Napočítali byste zde dokonce 28 hnízd.

—

Zasílám do Naší řeči jednu báseň, která se recitovala (modlila) na Veliký pátek ráno na zahradě. Ten zvyk byl v Ivanově Sele a je to říkadlo (báseň), kterou nikdo ještě nezaznamenal. Ze starého původu tohoto říkadla se dá usoudit, že si ho Češi přinesli z Čech do Ivanova Sela, osady, která vznikla roku 1826. Během odříkávání se klečelo, do dlaní se brala rosa a rosou se umýval obličej.

Šel Pan Ježíš do zahrady
naklonil svou svatou hlavu
na zelenou travičku,
na studenou rosičku.
Přišel k němu Svatý Petr a Pavel:
„Co tady, pane Ježíši, děláš?“
„Počítám všechny rány, co mi
Židi udělali, když mi
korunu od trní na
hlavu stavěli.
Petře a Pavle, vezměte dva klíče,
rozložte mladýmu, starýmu,
chudýmu, bohatýmu:
Kdo se tu motlitbičku pomodlí
v pátek dopoledne\\, ten v neděli, do mši svatý,
tři dušičky vysvobodí.
První otcovskou, druhou mateřskou,
třetí sám svou,
do nebe království
bude mít cestu otevřenou.“
⁷⁾

== Závěr= Na závěr lze říci, že Česká beseda v Ivanově Sele má velkou výhodu v tom, že starostou obce je také Čech. Díky tomu je možná úzší a jistě přátelštější spolupráce a vzájemná výpomoc. Kromě „krajanského“ starosty má Ivanovo Selo štěstí i na paní předsedkyni, která je velmi schopná a hlavně zapálená pro činnost besedy. Nejen díky těmto lidem bude jistě beseda fungovat i v příštích letech na stejně dobré úrovni jako dnes, nebo ještě na lepší. 

Počet shlédnutí: 59