Rusové v Čechách

V naší práci jsme se zaměřili na ruské etnikum žijící na našem území a snažili jsme se zjistit, jak nahlíží na svůj národ, zvyky a tradice. Jejich myšlenky jsme se potom pokoušeli porovnávat s názory Rusů odjakživa žijících v Rusku a získat společné atributy a znaky, které by nás vedly k obrazu „ideálního Rusa“.

Jak si představuje ruská minorita v ČR a ruská majorita v Rusku „ideálního Rusa“?

K tomuto tématu je k sehnání relativně mnoho publikací, zejména ohledně ruské historie až po současný stav v zemi. Knih zabývajících se ruskou menšinou v České republice, případně v Československu příliš není. Autoři se více zabývají menšinou ukrajinskou a dalšími typickými zástupci menšin na našem území (Slováci, Vietnamci, atd.).

I přes tyto komplikace se nám stala přínosnou kniha od R. Service Rusko: Experiment s jedním národem od roku 1991 do současnosti. Jak už název napovídá, kniha se zabývá přerodem komunistického Ruska v kapitalistickou společnost. Popisuje zemi po pádu komunismu jako plnou protikladů – na jedné straně je pár jedinců ovládající stát, na druhé straně je to země, kde na vesnicích vládne chudoba a beznaděj.

Autor popisuje rozpad SSSR jako poklidný a ničím nerušený rozpad říše, která zabírala svým územím velkou část dvou kontinentů. „Rudá vlajka – se svým srpem a kladivem v pravém horním rohu – byla již stažena ze žerdi na kremelské baště a na jejím místě byla vztyčena trikolora Ruské federace – bílá, modrá a červená. Boris Jelcin, ruský prezident, zůstal klidně doma, mimo hlavní město“. V této době byli Rusové rozpačití, nevěděli, co mají od nového státního zřízení očekávat. Podle průzkumů údajně dávala většina obyvatel přednost zachování SSSR v jakékoli podobě. Byly zde obavy o hospodářství, ekonomickou situaci, o pracovní místa, atp. Tyto reakce měl uklidnit nový prezident Boris Jelcin.

Tento jistě charismatický státník byl tvůrcem nezávislosti Ruské federace. Obyvatelé ho vnímali jako vůdčí osobnost, které mohli věřit. Nesporný je i fakt, že Jelcin uměl jednat s lidmi, vystupovat na veřejnosti a komunikovat s veřejností. „Oči mu zářily a nikdy se neostýchal objímat cizí lidi. Jeho styl dokazoval lidem, že i když je jedním z nich, stojí také nad nimi a může pro ně něco udělat“. Autor však zmiňuje i stinné stránky tohoto období, jedná se kupříkladu o politické násilí, ekonomickou korupci a podivné machinace.

Dalším zajímavým dílem je kniha Lva Kopoleva: Rusko – obtížná vlast. Je to jakýsi životopis ruského literáta donuceného k emigraci, jenž popisuje ruskou historii ze svého osobního pohledu, tedy tak, jak je viděna většinou běžných obyvatel Ruska. V době jeho školní docházky bylo běžnou praxí, když některému ze spolužáků záhadně zmizel jeden z rodičů či nějaký profesor. Nikdo se nad tím výrazně nepozastavoval, nikdo o tom nechtěl mluvit, zkrátka se to tak nějak přešlo a ostatní byli jen rádi, že to nebyl právě jejich otec, co záhadně zmizel. „Od onoho temného rána v listopadu 1980, kdy jsme opouštěli Moskvu, stával se život pro její obyvatele stále obtížnějším. V Kolíně nás dostihly zlé zprávy o domovních prohlídkách a četných zatčených“.

Po rozpadu SSSR vyjadřuje Kopolev svůj údiv nad celou ruskou společností. Popisuje Rusko jako zemi náhle mu odcizenou, mluva běžných Rusů byla zahlcena slovy přejatými ze západních jazyků, stejně tak články v novinách a přenosy v televizi. Postupně vymizela cenzura, byla vydávána díla dříve zakazovaných autorů (Nabokov, Solženicyn) a postupně se znovu oživoval celý ruský kulturní život. „Mnoho domů se restauruje, mnoho se jich staví, zejména na předměstích. Už to nejsou ty staré šedivé kasárenské bedny“. V současnosti je v Moskvě a větších městech spousta uprchlíků z bývalých sovětských republik a střední Evropy. Rusko se postupně stává multikulturním evropským státem, který je sice plný rozporů, ale stejně tak je i bohaté kulturní a duchovní centrum.

Rusové v ČR

Informace o počtu obyvatel ruské národnosti v České republice poskytuje publikace Českého statistického úřadu s názvem „Národnostní složení obyvatelstva“, z jejíchž zdrojů můžeme sledovat postupné změny ve vývoji v počtu obyvatel ruské národnosti na území celé České republiky. Při porovnání statistických dat v rozmezí let 1991 – 2008 lze pozorovat vzrůstající příbytek obyvatel ruské národnosti. ČSÚ zmiňuje výrazné zvyšování podílu několika národností v těchto letech, mezi nimiž jmenoval mimo jiné i národnost ruskou. Zatímco v r. 1991 se pohyboval počet obyvatel ruské národnosti přibližně kolem 6 tisíc, o deset let později tedy v roce 2001 se jejich absolutní počet vyšplhal na více než dvojnásobek. Tento nárůst je přičítán společenským změnám po roce 1989 a počínající pracovní migraci především určité kategorie osob, pro které je Česká republika atraktivní zemí plnou pracovních příležitostí. Dnes poslední statistiky z roku 2008 prokazují, že trend příbytku obyvatel ruské národnosti neslábne a pokračuje nadále, kdy k 31.12.2008 bylo v České republice 27 467 Rusů včetně azylantů.

Současné důvody migrace Rusů do České republiky

Rusové migrují do České republiky většinou s celou rodinou. Naše země je svou minulostí a polohou pro Ruské emigranty ideální volbou, jelikož máme pro Rusy dobré spojení jak dále na západ tak i zpět na východ. Dalšími důvody, kvůli kterým se u nás Rusové zabydlují, jsou jejich obchodní a podnikatelské aktivity. Proto u nás má stálý pobyt více movitějších obyvatel. Na druhou stranu, se ale ruská migrace týká i chudších lidí, kteří jsou zasaženi velice špatnou sociálněekonomickou situací v Rusku, kde platové rozdíly a velká nezaměstnanost způsobuje odliv ruských občanů do různých evropských zemí. ¹⁾

Mezi nejznámější aktivity ruských obchodníků patří nákupy nemovitostí a jejich následné rekonstrukce (viz. kapitola Karlovy Vary). Díky těmto aktivitám, vytvářejí pracovní možnosti pro ostatní spoluobčany České republiky. Ačkoliv by se zdálo, že Karlovy Vary jsou primárním cílem ruských emigrantů, dnes už je patrný jejich vliv i v Praze či v Brně, kde se podobnými aktivitami jako v našem západočeském městě dostávají do povědomí místních obyvatel.

Všechny tyto aspekty jasně naznačují, že emigrace k nám bude dále pokračovat, a že se bude zvyšovat počet Rusů s trvalým pobytem v České republice.

Pro účely zpracování našeho výzkumu u ruské minority v České republice a u ruské majority v Rusku jsme použili kvalitativních metod. Pouze kvalitativní výzkumné metody nám mohou umožnit hlubší proniknutí do zkoumané problematiky. Technikami pro realizaci výzkumu bylo standardizované interview, v němž jsme pokládali otázky respondentům přímo, techniku dotazníku jsme použili v případě, kdy komunikace s respondenty probíhala prostřednictvím e-mailu.

Standardizované interview má pevně strukturovaný rámec, formulace otázek jsou přesně stanoveny. Tazatel postupně klade otázky respondentovi a zaznamenává jeho odpovědi. Dotazník je další technikou sběru dat. V tomto případě vyplňuje dotazník přímo respondent a vyplněný jej předá nebo zašle výzkumníkovi. V obou případech je nutné, aby byly otázky dotazníku jasné, srozumitelné a byly respondenty shodně pochopeny.²⁾

Příslušníky ruské minority v ČR jsme se snažili najít a zkontaktovat v řadách našich známých, což se nám podařilo. Většina účastníků zpočátku neměla sebemenší problém zúčastnit se výzkumu. Poté, co jsme se je opět pokusili kontaktovat, část respondentů přestala reagovat. I přesto jsme ale získali několik respondentů. S těmito lidmi jsme pak provedli interview nebo jim otázky zaslali e-mailem. Jednoho z respondentů jsme požádali, aby náš dotazník přeložil do ruského jazyka a zaslal jej svým známým a rodině – Rusům, žijícím v Kaliningradu. Naši respondenti se pohybovali ve věkovém rozmezí 21 - 44 let. Většina dosáhla minimálně středoškolského vzdělání. Současně jsme se pokoušeli hledat další respondenty (Rusy v České republice) prostřednictvím internetové sítě Facebook. Ve “skupinách“, které by se měly týkat Rusů, žijících v ČR, jsme jich však mnoho nenašli.

Responedentům byly položeny tyto otázky:

1) Jakého jste vyznání?

2) Do jaké míry dodržujete tradice svého národa? (ruské)

3) Jak často a z jakého důvodu cestujete do Ruska? (pouze pro Rusy mimo Rusko)

4) Uvažoval jste někdy o odstěhování z České republiky? Pokud ano kam byste jeli? (pouze pro Rusy mimo Rusko)

5) Uvažoval jste někdy o odstěhování z Ruska? Pokud ano kam byste jeli? (pouze pro Rusy v Rusku)

6) Měl jste někdy pocit, že byste se setkal s diskriminací ze strany majoritní společnosti? (pouze pro Rusy v ČR)

7) Zkuste se zamyslet, jak vaše etnikum vidí majoritní společnost.

8) Pokuste se charakterizovat ruský národ z Vašeho vlastního pohledu, jaké jsou hlavní atributy vaší etnicity?

Výhodou metody dotazníku je časová nenáročnost komunikace přes e-mail, na druhou stranu jsme jako výzkumníci byli ochuzeni o neverbální komunikaci s respondentem. Osobní kontakt s respondentem nám přišel zajímavější. Nejenže jsme měli možnost potkat různé typy lidí, ale podle gest a mimiky bylo možno rozpoznat emoce a posoudit pravdivost odpovědí.

Domníváme se, že pro bližší pochopení zkoumaných etnik je vhodné uvést základní data a stručnou historii jak Ruska, tak České republiky a jejich vzájemných vztahů. Tyto informace nám také částečně mohou pomoci při hledání odpovědi na naši výzkumnou otázku, nebo nás alespoň nasměrovat správným směrem abychom zjistili to, co nás zajímá a získali odpovědi na to, co zkoumáme.

Rusko je největším státem světa, zaujímá téměř 12 % světové souše. Jeho rozloha činí 17 075 400 km2, počet obyvatel je 147 800 000 (rok 1994). Hlavním městem je Moskva, která je zároveň největším městem Ruska. Většina území leží v oblastech pro život krajně nepříznivých a je tudíž velmi řídce osídlena. Například prakticky celá Sibiř a Dálný východ se nacházejí v pásmu věčně zmrzlé půdy, která působí značné problémy při výstavbě komunikací i sídlišť.

Ruskou federaci tvoří v současnosti 21 autonomních republik. Každá z nich má svobodně zvolené vládní instituce a přímé zastoupení na federální úrovni. Ruská federace sdružuje na svém území obrovské množství národů, národností i nepočetných etnik. Žije tu více než 100 různých národností a etnických skupin (vedle dominantních Rusů však pouze 6 má více než 1 milion příslušníků a jen Tatarů je více než 5 milionů), které patří zhruba ke 4 hlavním jazykovým skupinám. Součástí indoevropské skupiny je více než 130 milionů převážně rusky mluvících slovanských obyvatel obývajících území od Baltu až k Pacifiku (vedle Rusů jde především o Ukrajince a Bělorusy). Ostatní tři jazykové skupiny jsou: ugrofinská, rozšířená v oblastech evropské tajgy a tundry (Karelové, Komijci) a v Povolží (Mordvini, Marijci a Udmurti). Turkickými neboli turkotatarskými jazyky se hovoří místy na severním Kavkaze a zejména v Povolží (Tataři, Baškirci, Čuvaši) a Asii. Poslední je kavkazská skupina, kam patří jazyky, kterými se mluví na západním Kavkaze a v Dagestánu. Relikt v této oblasti představuje mongolský jazyk Kalmyků. Ruská většina se od množství neslovanských etnik výrazně liší kulturou, náboženstvím i jazykem. Ve slovanské populaci přežila silná pravoslavná tradice, je tu také mnoho baptistů a mnohé národnosti si zachovaly svá tradiční náboženství: islám u některých turkotatarských a kavkazských národů a buddhismus u mnohých Kalmyků a Burjatů. Migrací neustále ubývá židů. Od roku 1993 ani rozsáhlá imigrace nedokáže zabránit snižování počtu obyvatel. ³⁾

Hyperinflace v Rusku na začátku 90. let způsobila nezaměstnanost, prudké snížení životní úrovně, mnoho Rusů se ocitlo pod hranicí životního minima, což zapříčinilo masivní migrace, převážně do Evropy.

Hlavním a zároveň největším městem České republiky je Praha. Rozloha území činí 78 865 km2 , počet obyvatel je 10 506 813 (k 31.12.2009). K prvním obyvatelům dnešních Čech patřili keltští Bójové, od nichž pochází také jméno země (Bohemia). V 6. století území definitivně obsazují z východu postupující Slované, původně pastevci a lovci. Novodobé české dějiny se začínají psát od 1.1.1993, kdy vznikla samostatná Česká republika. Obyvatelstvo ČR je národnostně homogenní, nejpočetnější slovenská menšina podléhá částečné asimilaci. I přes velký počet obcí (přes 6000) žije více než 70 % populace ve městech. Obrovský potenciál má cestovní ruch, zejména ve sféře městské turistiky a lázeňství. Praha patří k nejnavštěvovanějším městům na světě.

Od konce 18. století v celé Evropě probíhalo prosazování národních zájmů, vznikal tzv. novodobý nacionalismus. Většina západoevropských zemí se při prosazování vlastních zájmů opírala o samostatný stát. Ostatní malé národy jako např. Češi byli v jiné situaci. Státní samostatnost již dávno pozbyli, nezbývalo jim nic jiného, než aby hledali jiné východisko, jinou oporu.

Při hledání se Češi soustředili na východ a důvodů bylo hned několik. Jako nejdůležitější se ukázaly vzájemná jazyková blízkost a četné ruské podpory při protitureckých povstáních na Balkáně. Ovšem nemluvilo se o tom, že se tak na Balkáně děje pouze v zájmu prosazení ruských imperiálních cílů v této oblasti. V důsledku toho se šířila iluze, že Rusko pomůže malým slovanským státům v boji za svobodu, tzv. nekritické rusofilství. Kromě rusofilství se rozvíjela i myšlenka slovanství, slovanské vzájemnosti. Jednalo se o ideu, že slovanským národům může v jejich boji pomoci propojení, nejen na základě kulturních a jazykových vazeb z historie.⁴⁾

V 19. století Rusko existuje už dávno jako multinacionální imperiální stát, zatímco český národní stát v této době neexistuje. Existuje České království v rámci rakouské monarchie a probíhá zde české národní obrození. Češi hledali svou národní identitu.⁵⁾ Vztah k Rusku byl zvláštní. Představitelé českého národního obrození v něm hledali oporu, protože proti německému národu a všemu německému hledalo spojence. Proto také národní obrození zdůrazňovalo potřebu učení se ruskému jazyku. Až s Borovským přišla politická etapa vztahu Čech a Ruska.

Každá generace vidí Rusko trošku jinak. Ve druhé polovině 19. století byly ve střední Evropě tři mocnosti - Německo, Rakousko-Uhersko a Rusko. Tehdy většina politicky myslících Čechů nesnila o samostatném státě, ale viděla se spíše v Rakousku. Rusko vlastně reprezentovalo jediný slovanský stát. V roce 1917 v Rusku a v roce 1918 u nás vznikl nový stát. Oba ale na rozporuplných principech.

Ve vedení československého státu byli lidé mající hluboký vztah k Rusku (Kramář, Beneš, Masaryk). V této době přišla vlna emigrantů. V Rusku v letech 1920 - 1922 vypukl hlad a Masaryk poskytl pomoc. Československá republika ukázala vstřícný postoj vůči emigraci (Rusové, Ukrajinci, Bělorusové a další), která u nás zanechala hlubokou a pozitivní stopu.

Také česká předválečná levicová inteligence měla v této době dobré styky s představiteli ruské emigrace. Byla to inteligence umělecká, která se pak za války i po válce u nás velice výrazně angažovala i po politické stránce.

Do 31.1.1991 bylo Rusko hlavní částí Sovětského svazu, přesněji Svazu sovětských socialistických republik. Toto federativní uspořádání se skládalo z 15 republik: Rusko, Ukrajina, Bělorusko, Uzbekistán, Kazachstán, Gruzie, Ázerbájdžán, Litva, Moldavsko, Lotyšsko, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Arménie, Turkmenistán, Estonsko. Rozkládal se prakticky v celé východní Evropě a severní části Asie, zabíral šestinu obydleného světa a na jeho území probíhalo 11 časových pásem. Režim v SSSR usiloval o nastolení komunismu podle teorie Marxe a Lenina a byl po celou dobu své existence silně centralistický oligarchický stát, kde značnou roli hrálo násilí, útisk a potlačování základních lidských práv.

SSSR vznikl záhy po 1. světové válce v roce 1922 a jeho prvním vůdcem se stal V. I. Lenin. Po říjnové revoluci roku 1917 bolševici ustanovili první sovět, začali provádět reformy a získávali postupně čím dál větší podíl na moci. V lednu 1918 byla vyhlášena Ruská sovětská federativní socialistická republika (RSFSR). Stejného roku byl podepsán Brestlitevský mír, který ukončil 1. sv. válku a pro Rusko znamenal ztrátu Finska, Pobaltí, části Polska, Běloruska a Besarábie. SSSR tedy vznikl 30.12.1922 spojením RSFSR, Ukrajinské, Zakavkazské a Běloruské socialistické republiky.

Sovětský svaz vedl poměrně ostrou zahraniční politiku, napadl řadu zemí, např. Polsko, Finsko a pobaltské státy v letech 1939 – 1940. On sám byl napaden v roce 1941 Německem i přes vzájemně uzavřený pakt o neútočení. V poválečném období (od roku 1945 do zániku SSSR) byl účastníkem studené války, kde se mezi SSSR a USA vedl politický a ideologický zápas dvou největších mocností světa. Studená válka se může označit i jako boj východu proti západu především v oblastech hospodářské politiky, zahraničních věcí, vojenských operací a průzkumu vesmíru. V 80. letech 20. století začínalo být jasné, že SSSR tímto sporem utrpěl ztráty a musely nastoupit reformy pod vedením M. Gorbačova.

Sovětský svaz byl tedy pod vládou komunistické strany, která se řídila především marxisticko-leninskými postupy založenými na kolektivizaci, společném vlastnictví, apod. Součástí tohoto principu byla i existence jediné strany, jednalo se tedy o jednoznačné potlačování pluralitních principů v politice. Hlavní osobou v komunistické straně byl její tajemník, který byl současně nejdůležitější a vedoucí osobou v celé zemi.

Z národnostního hlediska zde bylo zastoupeno nejvíce Rusů (přes 50 %), následovaní Ukrajinci a Uzbeky, další etnika byla zastoupena v menší míře. Většina obyvatel SSSR byla bilingvní, jelikož se na školách vyžadovala ruština a obyvatelé neruské národnosti hovořili samozřejmě i svým mateřským jazykem. Ruština byla oficiálním a dominantním jazykem. SSSR byl stát sekulární, podporoval ateismus a veškerá náboženství byla potlačována. Uvádí se, že navzdory tomu se k ateismu hlásila asi polovina populace včetně vysokých představitelů komunistické strany. Potlačování náboženství zasáhlo i kostely, které byly z velké části zavírány. Potlačování křesťanství s větší nebo menší intenzitou probíhá až do pádu komunistické strany. Stalin řekl k této problematice následující: „Strana nemůže být neutrální vůči náboženství“.

V SSSR působilo tzv. plánované hospodářství, kde veškeré hospodaření bylo řízeno centrálně z Moskvy prostřednictvím pětiletých plánů. V tomto směru byl kladen důraz především na rozvoj těžkého průmyslu, kde se stal během několika let špičkou mezi ostatními státy světa. Naopak lehký průmysl byl jeho velkou slabinou. Zemědělství bylo organizováno kolektivně do tzv. kolchozů a sovchozů. Kolchoz byla forma kolektivního zemědělství podobně jako JZD v ČSR, vytvářely se vyvlastňováním soukromých pozemků. Lidem byla odměnou za práci na polích část vypěstované úrody. Sovchozy byly státem vlastněné zemědělské podniky.

Kultura se v prvních letech SSSR těšila značné popularitě a svobodě, jelikož podle Lenina mělo být umění lidem přístupné. Vláda v té době podporuje řadu uměleckých trendů, umělce, film, apod. Naopak za vlády Stalina bylo veškeré umění a kultura vůbec tvrdě potlačovány a vládl zde tzv. socialistický realismus. Spisovatelům bylo zakázáno publikovat, někteří byli posláni do gulagů na Sibiř, kde velice často pod tíhou nelidských podmínek umírali. Uvolnění nastalo za Chruščova v 60. letech, kdy byla omezena cenzura a už zde nebyl takový důraz na socialistický realismus.

Roku 1992 vznikla Ruská federace, kterou již netvoří přidružené sovětské republiky, které se osamostatnily. Od zhroucení SSSR Rusko čelilo problémům s vytvořením ustáleného politického systému, jenž byl postižen mnoha lety sovětské vlády. Tyto problémy vyvrcholily v září a říjnu 1993, kdy prezident Boris Jelcin rozpustil parlament a vyhlásil nové volby. Poté byla vydána nová ústava, která prohlašuje Rusko za demokratický, federativní a právní stát s republikánskou formou vlády. Nový parlament, zastupující různé politické strany, byl první známkou stability ruské politiky. Je zde nastolen multipartijní stranický systém neboli multipartismus.

Největší zastoupení má v Rusku pravoslavné křesťanství. Dominantní církví je Ruská pravoslavná církev, k níž se hlásí kolem 100 miliónů osob a která je uznávána i nevěřícími jako symbol kulturního dědictví Ruska. Křesťanství bylo ruským státním náboženstvím od roku 988 a ani v éře protináboženského Sovětského svazu, kdy byla církev krutě pronásledována, nebyl jeho vliv zcela potlačen a po rozpadu SSSR opět stoupl. Hlavou církve je patriarcha Moskvy a vší Rusi sídlící v Danilovském klášteře v Moskvě. Od 1. února 2009 je patriarchou Kirill I. Druhým významným náboženstvím je sunnitský islám, který vyznávají zejména turkické národy a etnické skupiny Kavkazu. Dále jsou zde zastoupeny komunity římských a řeckých katolíků, protestantů, židů, buddhistů (Kalmycko, Burjatsko a Tuva), u některých národů Sibiře přetrvávají původní animistická náboženství.

Většina ruské komunity v České republice se hlásí k pravoslavné církvi. Věřící se schází při příležitosti oslav významných svátků pravoslavného křesťanství – například v Praze se ruská minorita schází v Domě národnostních menšin. Kromě symbolických oslav původních svátků se na tomto místě konají také akce, které mají za úkol přiblížit ruskou kulturu. Ruská pravoslavná církev má na území České republiky dvě zastupitelství – tzv. podvorje. V Karlových Varech toto podvorje existuje od konce 70. let 20. století a roku 2007 bylo registrováno jako církev pod názvem Ruská pravoslavná církev, podvorje patriarchy moskevského a celé Rusi v Karlových Varech. Druhé je v Praze při velvyslanectví Ruska. ⁶⁾

Oficiálním jazykem celého státu je ruština, kterou ovládají prakticky všichni obyvatelé Ruska. Některé autonomní celky vedle ruštiny používají místní jazyky (tatarština, čuvaština ad.) – celkem tak v Rusku hovoří 31 jazyky. V minulosti byla ruština povinně vyučována na školách některých zemí spadajících do bývalého východního bloku. Ruská azbuka vychází ze staré cyrilice, což je písmo původně vymyšlené pro zápis staroslověnštiny. Cyrilice se používá pro zápis šesti slovanských jazyků (bulharština, makedonština, srbština, ukrajinština, běloruština a ruština), jakož i mnoha neslovanských jazyků na území bývalého Sovětského svazu (kazaština, kyrgyzština, tatarština, baškirština, čečenština, čuvaština atd.) Na rozdíl od češtiny Rusové rozlišují výslovnost měkkého a tvrdého I/Y. Ruština má pohyblivý přízvuk, může být na jakékoliv slabice - např.: мама [máma], хочу [chъčú]. Oproti sousední běloruštině a ukrajinštině se v ruštině praslovanské [g] nezměnilo na [h]. Ruština [h] nemá. ⁷⁾

Ruská menšina u nás je poměrně uzavřena vůči majoritnímu obyvatelstvu, což se projevuje i v používání češtiny. Většina Rusů na našem území neovládá češtinu ani angličtinu, což může být překážkou v komunikaci s mladší generací Čechů, kteří se neučili ruštině ve škole.

Ruská kuchyně je tak bohatá a rozmanitá jako samotné Rusko. Její základy byly položeny především venkovským obyvatelstvem žijícím v často drsných přírodních podmínkách. Nejčastěji jsou pokrmy připraveny z drůbeže, ryb, zvěřiny, hub, lesních plodů a medu. Úroda žita, pšenice, ječmene a prosa poskytovala potřebné přísady pro mnoho druhů pečiva, piva a vodky. V ruské kuchyni vždy hrály důležitou roli polévky. Tradiční ruské polévky jsou šči, boršč, rassolnik, soljanka či okroška. Šči, neboli horká zelná polévka je prvním chodem ruské kuchyně už víc jak tisíc let. Nikdy nebyla vázána pouze na jednu společenskou třídu, byla zkrátka polévkou pro všechny. Šči ale samozřejmě nebyly pro všechny stejné – polévkám bohatším na suroviny se říkalo „bohaté“ a naopak „chudé“ šči se vařily pouze ze zelí a cibule. Jedinečná chuť této zelné polévky byla dosažena tím, že se po uvaření nechala dusit v peci. Boršč je druh polévky z červené řepy, oblíbený zejména v ruské a ukrajinské národní kuchyni, polévky podobné boršči se vaří i v Polsku (baršč) a Bulharsku. Základem boršče je vývar z kostí, masa a směs osmažené zeleniny (červená řepa, někdy brambory, mrkev, zelí, cibule). ⁸⁾

Vánoce slaví Rusové 7. ledna, protože stále používají Juliánský kalendář, který je oproti našemu Gregoriánskému posunut o 13 dní. Novoroční oslavy začínají 31.prosince, kdy se jako u nás domácnosti bohatě vyzdobí a nesmí chybět stromek „jolka“. Na Vánoce se pak sejde celá rodina u slavnostní večeře a poté si všichni vyměňují dárky. V podstatě se vánoční zvyky moc neliší od těch našich, ale v Rusku naděluje děda Mráz (děd Moroz), většinou v doprovodu Sněhurky (Sněguročky). O půlnoci z 6. na 7. ledna začínají v pravoslavných chrámech mše, které trvají až do časných ranních hodin. Za sovětské éry byl tento svátek potlačován, ale v dnešní době se opět prosazuje. Pro oblasti, které se řídí podle Gregoriánského kalendáře, připadá Nový rok až na 14. ledna.

Velikonoce neboli Pascha, Rusové slaví od 22. března do 25. dubna. Předchází jim sedmidenní půst a tento svátek je pro pravoslavné věřící nejdůležitější. V tento den se lidé oslovují „Christos voskres“, což doslovně znamená „Kristus vzkříšení“. Typickým znakem Paschy jsou malovaná vejce, které barví přírodními barvivy, zejména z cibule. Červená barva z cibule má totiž značit radost a veselí ze spasení Krista. Pascha není pouze výraz pro Velikonoce, ale také pro typický pokrm, který se peče ve tvaru pyramidy komolého jehlanu. Tato pyramida má představovat hrob Hospodina a vzdáleně může připomínat nám známý mazanec, pro který mají speciální výraz, a to „kulič“. Vejce, pascha i kulič se pak odnesou do kostela, kde je duchovní posvětí svěcenou vodou a pohoštění, které nechají lidé v kostele, zbyde pro chudé.

Asociace ruských spolků v ČR

Vznikla v roce 2001 a jejím prvotním záměrem byl rozvoj ruské kultury a umění. Poté se její působnost rozšířila i na pomoc ruským podnikatelům dostat se na české trhy. Členem asociace může být každý člověk, který si váží ruské kultury bez ohledu na národnost. Na podzim 2003 bylo pod její záštitou založeno dětské divadelní sdružení Hvězdopad a také ruská škola v Brně. Asociace také pravidelně pořádá menší gastronomické akce, které mají poměrně velký úspěch.

Ruská tradice

Je to občanské sdružení zaregistrované v roce 2001. Vyznačuje se především tím, že vydává dvouměsíčník „Russkogo slova“, kde by se měl odrážet život ruské diaspory v ČR. Od roku 2004 vychází jeho samostatná příloha „Slovo dětjam“, které je zaměřeno na vzdělávání dětí ruské menšiny. Vyučuje se zde zejména historie, jazyk a kultura ruského národa, ale také kultura České republiky. Ve spolupráci s Magistrátem hl. m. Prahy a Velvyslanectvím Ruské federace se pořádá každoročně galakoncert Bravo Opera v Obecním domě. Pod záštitou tohoto sdružení se pořádají i další akce jako např. Ruský den na dostizích v Pardubicích či šachové turnaje.

Svaz ruskojazyčných spisovatelů

Svaz ruskojazyčných spisovatelů oficiálně funguje od 1. února 2005. Sdružuje rusky píšící spisovatele a novináře nezávisle na jejich národnosti či občanství. Členy mohou být i hudebníci, fotografové, zpěváci a jiní umělci. Svaz vydává literární almanach „Grafoman“, ve kterém publikují své prozaické, poetické či publicistické texty jak mladí začínající, tak zkušení a uznávaní spisovatelé. Také pořádá veřejná setkání, kde autoři prezentují svá díla. Rovněž pořádá koncerty pro veřejnost, kde zaznívá i originální hudba, zpěv a hudební interpretace ruských i světových skladatelů.

Ruské středisko vědy a kultury

Bylo zřízeno Velvyslanectvím Ruské federace již v květnu 1971. Za cíl si klade seznámit českou veřejnost s ruskou historií, kulturou a vědeckým a ekonomickým potenciálem země. Dále také vytváří podmínky pro rozvoj vzájemné rusko-české obchodní spolupráce. Funguje zde také knihovna s Klubem milovníků knihy. V prostorách střediska se pořádají koncerty, výstavy a oslavy. Funguje tam též Klub milovníků kina a Kinosál pravoslavného filmu.

Česká asociace rusistů

Byla zaregistrována již v roce 1975, ale v roce 1990 musela být registrována znovu. Tato zájmová organizace sdružuje učitele ruského jazyka a literatury, překladatele, vědecké a kulturní pracovníky, umělce a studenty. Za cíl si klade podporu a vzdělávání, tvorbu učebních pomůcek, propagaci ruské kultury, vědy, umění a publikační činnosti. Vydává Bulletin České asociace rusistů, který se zaměřuje na ruskou literaturu, jazyk a aktivity nové generace rusistů.

Do Karlových Varů míří několik tisíc turistů ročně, kteří přijíždějí za léčebnými lázeňskými procedurami především z Německa a Ruska. Z valné většiny je zde vše přizpůsobeno ruským lázeňským hostům. Hotely, restaurace a jiné podniky najímají zaměstnance se znalostmi ruského jazyka, popř. je zaškolují v ruštině, nebo najímají přímo ruské pracovníky. Když si vyjdete na procházku po lázeňské kolonádě, spatříte většinu nápisů na obchodech taktéž v ruštině. Jestliže chce dnes někdo získat zaměstnání v Karlových Varech, je znalost ruského jazyka pro něj téměř nutností. Rusové nepředstavují ve Varech pouze lázeňské hosty, ale také se zde mnoho Rusů usadilo. Ve Varech žije přibližně 50 000 obyvatel. Podle údajů ČSÚ žilo k 31.12.2008 v celé České republice 27 084 Rusů a přímo v Karlovarském kraji 2 641 obyvatel s ruským občanstvím, což se zdá jako malé číslo na celý kraj, ale na Sokolovsku a Chebsku Rusové prakticky vůbec nežijí. Drtivá většina Rusů je koncentrovaná právě v samotných Karlových Varech, v nichž se některé ruské rodiny soustřeďují v satelitních městečkách v určitých částech Karlových Varů. Nemálo důležitým faktem je, že Rusové nebo ruské společnosti vlastní část nemovitostí v atraktivních lokalitách Karlových Varů.

Někteří obyvatelé Karlových Varů kritizují přístup města, protože se jim nelíbí, jak město rozprodává historické lázeňské domy a hlavně naráží na prodej především do vlastnictví Rusů. Otázkou však je, jestli je lepší chátrající domy prodat Rusům, kteří tyto objekty dokáží zrenovovat a zachránit, nebo nechat budovy chátrat dál, protože město nemá na masivní rekonstrukce potřebné množství financí. Ve spojitosti s touto problematikou se Rusové dostali nejednou do médií, kdy se mluvilo o prodeji historických lázeňských domů Rusům a kdy město tyto domy prodalo značně pod cenou. Dále se diskutuje o způsobu rekonstrukcí těchto domů, protože Rusové vidí budovu pouze z ekonomického hlediska jako prostředek k získávání financí, ale budovu už nevnímají jako historickou památku a nedodržují při přestavbě podmínky památkové péče. Poptávka po lázeňských budovách už není tak výrazná jako před pár lety, ale stále přetrvává.

Názory na ruskou minoritu v Karlových Varech jsou odlišné. Většinou karlovarští obyvatelé vnímají Rusy neutrálně, a pokud na ně nahlížejí negativně, tak především v ohledu, co se týče přístupu úřadů, protože si myslí, že úřady jsou k Rusům benevolentnější a více vstřícnější. To se týká například problematiky zástavby ve městě a mírnějších sankcí při porušení pravidel.

Tento průzkum, který zrealizovalo Centrum výzkumu veřejného mínění, mapuje vývoj preferencí Čechů k jednotlivým národům od roku 2003 do roku 2009. Svou přízeň k 24 národnostem hodnotili účastníci výzkumu pomocí bodové škály od jedné do sedmi, tzn. od nejvíce sympatických po nejméně sympatické národy. Z výsledné tabulky nám vyplývá, že Rusové se umístili až v druhé polovině tabulky. Pokud se podíváme na vývoj preferencí v čase, tzn. od roku 2003 do roku 2009, zjistíme, že náklonnost k ruskému národu spíše pomalinku klesá.

Respondenti odpovídali na tyto otázky. Jejich jednotlivé odpovědi jsme zevšeobecnili a utvořili z nich celkový pohled.

1) Jakého jste vyznání?

Stejně tak, jako převládá pravoslavné náboženské vyznání u Rusů v Rusku, můžeme se s podobným trendem setkat i u Rusů, žijících v České republice. Na obou stranách se ale najdou i výjimky, které nevyznávají žádné náboženství.

2) Do jaké míry dodržujete tradice svého národa? (ruské)

Rusové v Rusku i jejich kolegové v ČR dodržují v drtivé většině alespoň náznaky ruských tradic. Tyto tradice se většinou týkají pravoslaví, dodržují například svátky jako Vánoce či Velikonoce. Podle respondentů samotných už jsou ruské tradice pomalu na ústupu a někteří lidé si je pozměňují a kombinují s českými. Zdá se, že se ruské tradice snaží udržovat spíše ruská minorita v ČR, než ruská majorita v Rusku.

3) Jak často a z jakého důvodu cestujete do Ruska? (pouze pro Rusy mimo Rusko)

Rusové v České republice skoro vůbec necestují do Ruska. Pokud ano, většinou maximálně jednou za rok.

4) Uvažoval jste někdy o odstěhování z České republiky? Pokud ano kam byste jeli? (pouze pro Rusy mimo Rusko)

Rusové v ČR neuvažují o tom, že by se odstěhovali z České republiky. Pokud by se přeci jen měli odstěhovat, tak “za lepším“, jak sami říkají. Ale kam by se případně odstěhovali, většinou přesně neví.

5) Uvažoval jste někdy o odstěhování z Ruska? Pokud ano kam byste jeli? (pouze pro Rusy v Rusku)

Naši respondenti většinou uvažují o možnosti, že by se někdy v budoucnu odstěhovali z Ruska, hlavně z důvodů lepší životní úrovně a dostupnosti některých věcí v zahraničí. Nejraději by se stěhovali do Evropy, spíše do teplejších oblastí, například Španělska, nebo Portugalska.

6) Měl jste někdy pocit, že byste se setkal s diskriminací ze strany majoritní společnosti? (pouze pro Rusy v ČR)

Většina našich respondentů se někdy setkala s diskriminací majoritní společnosti, například na úřadech. Sami dotázaní se domnívají, že záleží na konkrétním člověku, na tom jaký je jeho postoj k ostatním a od toho se odvíjí i reakce majoritní společnosti.

7) Zkuste se zamyslet, jak vaše etnikum vidí majoritní společnost.

Část respondentů si myslí, že je náhled na ně dobrý a někomu na tom příliš nezáleží. Další by byl rád, kdyby zmizel stereotyp Rusa – člověka, který dělá nekalé věci a je automaticky brán za špatného a nebezpečného.

8) Pokuste se charakterizovat ruský národ z Vašeho vlastního pohledu, jaké jsou hlavní atributy vaší etnicity?

V charakteristikách ruského národa, které jsme od našich respondentů obdrželi, zaznívají většinou samé superlativy. Hlavními atributy ruské etnicity je podle nich dobrosrdečnost, štědrost, trpělivost, otevřenost, inteligence, schopnost improvizace a vynalézavost. V neposlední řadě jmenovali hrdost a schopnost ocenit přátelství.

Naším hlavním záměrem bylo zjistit, jak si ruské etnikum žijící u nás a ve své rodné zemi představuje obraz „ideálního Rusa“. Identita toho „správného Rusa“ je postavena na několika hlavních pilířích, které jsou v mysli jak ruské majority v Rusku, tak i ruské minority v České republice poměrně silně zakořeněny.

Jedním z hlavních poznávacích znaků je nepochybně jazyk, který si někteří Rusové chtějí uchovat i mimo hranice své mateřské země, kupříkladu tím, že učí rusky své děti, mluví tak běžně v domácnosti, apod. Jsou však i tací, kteří se snaží alespoň částečně se integrovat do společnosti hostitelské země a osvojit si alespoň základy jejího jazyka. Tato skupina Rusů si však stále, byť nevědomky, uchovává typický ruský přízvuk, který lze řadit také mezi jeden ze znaků ruské identity.

Dalším výrazným atributem je jistě náboženství, konkrétně pravoslaví, ačkoli se podle odpovědí respondentů zdá poněkud méně výrazné v porovnání s výše zmíněným ruským jazykem. Ruská minorita u nás vyznává dle našeho zjištění náboženství pravoslavné, čímž se tedy nijak neliší od majority na východě Evropy. Postupně se i zde projevuje trend stále se zvyšujícího počtu obyvatel bez náboženského vyznání.

Jedním z posledních znaků „ideálního Rusa“ je intenzita a četnost slavení svátků a udržování tradic, které jsou považovány za typicky ruské. Dodržování zvyklostí, ke kterým můžeme řadit například ruský způsob slavení Vánoc či Velikonoc nebo některé státní svátky, je do značné míry propojeno s náboženstvím. Dá se říci, že věřící lidé aktivněji a v hojnější míře slaví a nadále udržují typicky ruské tradice.

Takto by se daly shrnout základní atributy, které by měl mít každý „ideální a správný Rus“. K těmto informacím nás dovedli námi oslovení respondenti, kterým tímto patří naše poděkování za projevenou ochotu a spolupráci.

BATEMAN, G. Encyklopedie Zeměpis světa. Columbus: Knižní klub, 1994. 512 s. ISBN 80-7176-022-6.

ČSÚ: Národnostní složení obyvatelstva - II. kapitola [online]. 2003, [cit. 2010-09-7]. Dostupný z: http://www.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/t/C2002DD869/$File/Kapitola2.pdf

ČSÚ: Počet cizinců v ČR - Cizinci podle oblasti, kraje a okresu; 1996-2008 [online]. 2008, [cit. 2010-04-16]. Dostupný z: http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/t/B90040818C/$File/c01r04.pdf

DRBOHLAV, D. a kol. Ruská komunita v České republice, Menšiny a migranti v České republice. Praha: Portál, 2001. 188 s. ISBN 80-7178-648-9.

MAJEROVÁ, V., MAJER, E. Kvalitativní výzkum v sociologii venkova a zemědělství. Část I.. Praha: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, Credit, 2006. 156 s. 80-213-0507-X.

Politics of Russia - Wikipedia, otevřená encyklopedie [online]. 2010, [cit. 2010-05-03]. Dostupný z: http://en.wikipedia.org/wiki/Politics_of_Russia

Průzkum: Češi mají nejraději sebe a Slováky, nejméně Iráčany [online]. 2010, [cit. 2010-04-18]. Dostupný z: http://zpravy.idnes.cz/pruzkum-cesi-maji-nejradeji-sebe-a-slovaky-nejmene-iracany-pnb-/domaci.asp?c=A100118_183923_domaci_abr

Soviet Union - Wikipedia, otevřená encyklopedie [online]. 2010, [cit. 2010-05-01]. Dostupný z: http://en.wikipedia.org/wiki/SSSR

ŠIŠKOVÁ, T. Menšiny a migranti v České republice. Praha: Portál, 2001. 188 s. IBSN 80-7178-648-9.



Počet shlédnutí: 148