JUDAISMUS

Autoři: Petra Kalčicová, Tomáš Kožúrik, Vít Rabiňák

70.léta 19.st. – většina židů se připojila k Němcům (ústava z r. 1867)

Otevření židovských ghett – asimilace do české společnosti

90.léta 19.st. – antisemitismus splývá s antiněmectvím

Poč. 20.st. – sionismus

Po vzniku ČSR – zapojení do budování nového státu

30.léta 20.st. – Československo jedinou evr. zemí, kde se lidé mohli svobodně přihlásit k židovské národnosti a víře.

Něm. emigranti, uprchlíci z Rakouska a Rumunska

1939 – Protektorát, Norimberské zákony

1941-42 – Terezín, Osvětim; 1944 – Birkenau

Z 118 000 jich v konc. táborech 80 000 zemřelo

1948-49 emigrovalo 7000 židů, částečně i nadále pronásledováni až do 80. a 90.let)

Jeden z rozhovorů byl se studentkou religionistiky, původně konzervativně konvertovanou židovkou, v současnosti konvertovanou ortodoxně. Na začátek jsme poprosili o odpověď na naši výzkumnou otázku, načež nám bylo řečeno toto: „Situace teď není reprezentativní, bohužel jsou komunity natolik malé a izolované, že je to docela těžké, a hlavně jsou to věci, o kterých se nikdo nechce moc bavit.“ Teď pár informací o naší respondentce: Nemá ráda nálepky, škatulkování židů na jednotlivé proudy z důvodu velkého prolínání (reformní v jedné organizaci se mohou chovat jako konzervativní v jiné, např.: Rozdíly mezi Massorti ve světě – Velká Británie:skoro ortodoxní, dodržuje se vše, ve Švédsku je to zase reformní…mikrofon, kněžské oblečení, varhany-spíš jako koncert.) To je nevýhoda nálepek, široké spektrum, v pólech splývá. Zajímal nás pohled krajních proudů judaismu na sebe, a v jejím případě také jaký je rozdíl nebýt židovkou, být konvertovanou konzervativně a ortodoxně. Zeptali jsme se, co se změnilo po konverzi. Pro respondentku se změnila spousta věcí. Konverze ortodoxní pro ni nebyl zlom, ale logické vyústění, pokračování cesty života. Absolvovala 2 různé typy konverze: konzervativní a ortodoxní. První pro ni byla zlomová, druhá spíše formální. Pro respondentku to bylo přirozené vyplynutí po ročním studiu tóry ve Švédsku. Respondentka nechápe nejliberálnější směry, kde je judaismus jen na kulturní úrovni, pro ortodoxní židy je judaismus náboženství, kde si každý najde svoji cestu. Cituji: „V reformním judaismu je častá ignorance, někteří nevědí ani co je talmud, mají silný pocit „Izrael, my jsme židi“, ale nabízí se otázka, v čem pak tví ta židovská identita…to není jen to, že někdo umřel v koncentračním táboře a podporuje Izrael.“ U ortodoxních židů je kultura nabalená na náboženství. Například se ví, že v Liberální unii udělali na purim čtení Megili a pak se rozhodli, že je to moc dlouhé a že to číst ani nebudou. Může to být kroužek, ale jak jsme se dozvěděli, je pro ortodoxního žida těžké pochopit, proč liberální cítí potřebu se identifikovat jako židé, když to náboženství pro ně není důležité. Dále nás zajímalo, zda panuje mezi krajními proudy judaismu vzájemné opovržení. Rozhodně prý existuje. Reformní řeknou o ortodoxních něco ve stylu „černokabátníci, blázni atd“. (tedy jednoznačně odsoudí) A naopak je ortodoxní nepovažují za židy. Podle nich už je to forma jiného náboženství. Oba extrémy v obou verzích jsou špatné. Chasidi v ČR nejsou. I v Bejt Simcha je opovržení trochu nad ortodoxními, ale je to prý dané tím, že jsou tam často tak trochu “blázniví lidé”. Často tvrdí o ortodoxních, že jsou „černobílé nebezpečí“. Je tam respekt, ale obě strany se cítí tak nějak ohroženy. Reformní se cítí uraženi tím, že je ortodoxní neberou, ortodoxní vidí v reformně ohrožení tradic, takže se všichni cítí trochu ohroženi druhými. Z toho vše pramení. Ikdyž je mezi směry respekt. V ČR si „jedou“ reformní židé po své vlastní koleji (viz Bejt Simcha a Liberální unie). Masorti a Bejt Praha částečně na obci fungují, ale reformní spíše vyčleněně. V ČR je jediná obec, jinak jsou to občanská sdružení. Pro zpestření přikládáme část, kdy jsme položili více otázek, které nám respondentka postupně objasňovala. „Židů je hodně málo, vzájemně se skupiny s jinou mírou ortodoxie nestýkají. Komunita je i tak malá. Jako ortodoxní můžete chodit všude, kdežto reformní děti nemohou do micve, protože je pod vedením ortodoxních. Každá škatulka má vlastní konverzi, nedá se zobecňovat, je to individuální, rabínský soud zkoumá hlavně jak kdo žije. Jestli umíte hebrejsky nebo co znáte je až podružné. Ortodoxní židovství je trochu větší závazek, ale stejně člověk dělá co chce, dodržuje co chce, dělá co mu přijde správné. Aplikuje principy na svůj život a žije jak nejlépe dovede. Je to vývoj. Dalo by se říct, že ortodoxním židům vadí, když by měla být žena rabínka, neumějí si to představit, je to podvědomé, i když někteří jsou ochotni přiznat, že by mohla být lepší dobrá rabínka než špatný rabín.“

Jiný rozhovor jsme vedli s liberální židovkou a jejím manželem, taktéž liberálního vyznání. Na otázku, proč vyznávají liberální židovství, odpověděli: „V dnešní době je velmi těžké se vyhnout moderním technologiím, výchova dětí by byla taktéž obtížná. Mnoho židů nechává své děti přátelit jen s jinými židy z židovské obce. Takovou izolaci bychom pro děti nechtěli. Ale před dvěma lety jsme dali z domu televizi i rádio. Pak hned máme více času na sebe, na děti, na studování. Toto je ta dobrá stránka nepoužívání výdobytků součastnosti. Noviny si také nekupujeme, protože v pondělí si přečteš, co říká Paroubek o Topolánkovi a v úterý si přečteš, co říká Topolánek o Paroubkovi. Takovéhle věci akorát okrádají lidi o čas, který mohou trávit jinak.“ Následně jsme se zeptali, co si myslí o jiných směrech judaismu. „Když jsme byli v Izraeli, tak tam je to něco přirozeného. Ženy chodí zahaleny, a muži tam mají přirozenou autoritu. Obdivujeme je, že se prostě drží Tóry přesně. V dnešní době je to velmi náročné, a málokdo to zvládne. Naopak ultraortodoxní židé, to je spíš politika, než vyznání. Přeci jen odmítání „naší“ země, je trochu zvláštní. Naštěstí jich je málo, takže to není tak vážné téma.“

Judaismus v Čechách a jeho frakce popisuje, jakožto stojící na jednom společném základě: Tóře. Vše závisí na míře fundamentalismu v jednotlivých skupinách. Fundamentalismus je přítomen ve všech větvích judaismu, rozhodující je však jeho míra. U ortodoxního judaismu muže být fundamentalismus určitou brzdou, způsobující i odliv věřících, kteří nalézají alternativu právě v progresivním judaismu, který je schopen skloubit víru a současné moderní trendy ve společnosti. Progresivnímu judaismu pomáhá fundamentalismus držet se určité tradice a identity náboženství. Lidé stojící mimo tradici, nebo lidé ob generaci inklinují většinou k judaismu ortodoxnímu, bohužel bývají většinou velmi strozí, netolerantní. Liberální judaismus je spíše etickým kodexem. Rabín Karel Sidon dle jeho názoru neodráží vůli současného židovství: „Pokud by byla podporovaná osobnost jinými lidmi na začátku 90. Let, tak by pro novou generaci židů od r. 1992 nebylo židovství představované Langerovými 9. Branami (Chasidismus) o kterém kniha pojednává tradicí. Rozhodnutí pár lidí v jedné generaci tak dokáže ovlivnit budoucnost židovství.“

Na rozdíl od publikací důsledně vymezujících jednotlivé směry, jsme se v praxi setkali s nemožností jejich přesného vymezení. Celý judaismus se nám ukázal jako směr celkově poměrně liberální, v němž se věřící neřídí až tak předem danými pravidly, ale spíš svými pocity o tom, co je a co není správné. Každý dodržuje tolik pravidel, kolik mu přijde smysluplné. Poznali jsme také, že židovská komunita je hodně uzavřená. V rámci komunity se však ještě dále spolu sdružují věřící podle toho, do které synagogy chodí na bohoslužby, což částečně odpovídá i směru judaismu, který vyznávají. Ortodoxní židé se sdružují kolem Židovské obce, reformní kolem Bejt Simcha, konzervativní kolem Masorti. Nejvíce přátel mají židé opět v těchto kruzích a vůči nežidům panuje u mnoha z nich nedůvěra. Relativně nejvíce vyhraněné názory na sebe navzájem mají příslušníci krajních směrů, kde je lépe vidět jejich vzájemná odlišnost. 

Počet shlédnutí: 67