Lucie Javůrková, Filip Ivanov, Kateřina Hassmanová. Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2013.

1. Saint Piran's Flag - Vlajka Cornwallu

Historičtí Keltové tvořili různorodá domorodá společenství v době železné v halštatském a laténském období. Ze střední Evropy pak putovali do různých koutů světa, mimo jiné i na východ, do dnešní Velké Británie, do Cornwallu. Cornwall je území na jižním cípu Velké Británie, které usiluje o samostatnost a nezávislost na Anglii. Roku 1904 bylo toto území oficiálně připojeno ke keltskému kongresu. Lidé, kteří zde žijí, mají keltské kořeny a hrstka z nich, asi tři sta, mluví plynule kornštinou. Kornština je již téměř vymřelý keltský jazyk, který ovšem poslední dobou začíná ožívat. Právě kornština je jeden z hlavních znaků, díky kterým můžeme Cornwall skutečně označit jako keltské území. Lidé zde jsou především hrdí na svůj původ s důrazem a usilováním o prosazení nezávislosti na Anglii. Respondenti z provedeného výzkumného šetření byli lidé, kteří působili buď politicky, nebo se prosazovali jako šiřitelé původních tradic, ať to byl právě jazyk, tanec, hudba, nebo organizace, díky kterým se tito lidé drží pohromadě a udržují tyto místní keltské tradice. Výzkumné šetření probíhalo v jihozápadní Anglii, například ve městech Bristol, Truro, Penzance, St. Ives nebo Zennor.

Cílem práce bylo odpovědět na výzkumnou otázku, která se orientuje na současnou situaci keltské menšiny v Cornwallu. Jedná se především o jazyk, školství, kulturu a to, jestli se situace v čase nějak mění, nebo jestli rozvoj stagnuje.

Při samotném výzkumu byla použita kvalitativní metoda a to metoda studia dokumentů ve specializované knihovně o cornwallských studiích v Redruthu.

Hlavní metodou této práce byla kvalitativní metoda, konkrétně technika polostrukturovaného rozhovoru. Ta se vyznačuje tím, že předem připravené otázky se částečně upravují podle respondenta. V průběhu rozhovoru je možné pozměnit pořadí a formulaci jednotlivých otázek, nebo některé otázky vynechat či přidat. Jedná se o volnější formu rozhovoru než u rozhovoru strukturovaného nebo než u dotazníku. Rozhovory probíhaly s učiteli, tanečnicemi keltských tanců, s kuchařem atd., proto byly otázky upravovány podle toho, na co se daný respondent více specializoval.

Informační příprava výzkumu byla započata v Praze a pokračovali jsme s ní „za pochodu“ v místě výzkumu. Věnovali jsme se převážně studiu knih a internetových článků. Proběhlo také setkání s odborníkem na keltskou kulturu Petrem Bílkem, který nám doporučil další literaturu a objasnil nám, co v rámci empirického šetření očekávat.

V Cornwallu jsme také sbírali teoretické znalosti. A to bádáním v místní knihovně a muzeu, které byly samozřejmě lépe vybaveny literaturou i artefakty, než v České republice. Nejvíce teoretických informací jsme získali v knihovně v Redruthu, knihovna je specializovaná na cornwallská studia.

Terénní výzkum pak probíhal pomocí rozhovorů s lidmi, kteří měli nějakou spojitost s Kelty v Cornwallu. Rozhovory byly zaznamenány na kameru i na diktafon, aby se z cca 40 – 60 minutových rozhovorů dalo vytěžit co nejvíce. Probíhaly formou polostrukturovaného rozhovoru, otázky jsme měli předem připravené, ale částečně jsme je upravovali podle toho, na co se daný člověk více zaměřoval. Tato metoda byla zvolena vhodně, protože odpovědi se daly částečně sumarizovat, ale od některých respondentů jsme se o daném tématu dozvěděli více a od některých méně. Rozhovory jsme následně zpracovávali a snažili se z nich vybrat vše podstatné pro náš výzkum. Informace jsme získávali především kvalitativními metodami. Všechny rozhovory probíhaly v příjemné atmosféře, tudíž jsme se o daném tématu více dozvěděli.

Největším úskalím pro nás byla skutečnost, že respondenti se občas zastavili u otázky, která jim byla nejbližší a začali o ní dlouze vyprávět. Někde nám to bylo k užitku, ale někdy úplně ne. Tomu jsme předcházeli sepsanými otázkami a snahou vrátit se zpět do „osnovy“ otázek, které jsme si stanovili. Náš výzkum mohla zkreslit i skutečnost, že dvě respondentky byly značně radikální. Naštěstí jsme měli respondentů více a brzy jsme zjistili, že tento postoj není tak rozšířený, jak se nám zprvu zdálo.

4. Lokace výzkumu ¹⁾, zdroj: http://www.cornwalls.co.uk/Tintagel/map.htm

Dohromady jsme provedli rozhovory s deseti respondenty různých věkových kategorií. První rozhovor proběhl s učitelem na univerzitě v Exeteru. Jeho jméno je Garry a je mu 42 a setkali jsme se s ním v kavárně v Truru. Garry pro nás měl mnoho užitečných informací, proto rozhovor trval cca 50 min. Za dobu pobytu jsme se viděli dvakrát, podruhé nás navštívil v Penzance, kde nás prováděl ulicemi a ukazoval na jména ulic, která vycházela z kornštiny.

Druhý rozhovor probíhal současně s Angelou a její dcerou Julliete. Obě respondentky byly značně radikálně zaměřené, což nám ukázalo další úhel pohledu na problematiku. Rozhovor byl velmi poutavý, proto trval déle, než 60 min. Sešli jsme se v kavárně v Truru, kde nás nakonec navštívila i malá dcera Marry, která se jmenovala Zennor, což je název proslulé vesničky u st. Ives, ke které se váže pověst o mořské panně.

Další setkání probíhala v Penzance, kam jsme se po pár dnech přemístili. Nejprve jsme se tam potkali s Helen a jejím synem Gregem. Helen se narodila ve Walesu, proto velmi prožívá všechny keltské tradice a živí se jako učitelka keltských tanců. Díky ní jsme se dozvěděli, jak probíhalo znovuobnovení keltských tradic ve Walesu a porovnání se situací v Cornwallu. Greg je z poloviny Američan a z poloviny Skot, ale i on se cítil být Keltem a chce v rodinné tradici nadále pokračovat. Rozhovor byl k věci a postupovali jsme podle otázek. Trval cca 45 minut.

Naše další setkání v Penzance proběhlo v parku s tanečnicí Alex. I ona se věnuje tancům typickým pro oblast Cornwallu a často vystupuje na festivalech s taneční skupinou Tros en Treys . Od této respondentky jsme získali informace o příbězích, které se týkají Cornwallu a také o situaci v cornwallských školách. S informátorkou Alex jsme zůstali delší dobu, protože po zodpovězení námi připravených otázek, nám ukazovala knihy a fotografie, které se týkaly převážně tance.

Setkání s učitelem dějepisu Keirem nebylo to nejvíce poutavé, ale po zpětném prostudování jsme zjistili, že nám řekl mnoho informací, které pro nás byly klíčové. Rozhovor vázl, ale výhoda byla v tom, že nebylo odbočeno od tématu a postupovali jsme přesně podle připravených otázek.

Na doporučení Garryho jsme se vydali i do vesničky Gulval, kde mají každý týden setkání lidé, kteří se věnují studiu kornštiny. Nejvíce jsme hovořili s Loveday, o které jsme zpětně zjistili, že byla aktivní účastnicí politické strany Synové Cornwallu, což je strana, která se zasazuje o větší samostatnost Cornwallu a případně o autonomii. Její názory však byly překvapivě „při zemi“ a odpovídající realitě. Rozhodně nebyla tak radikálně založená jako naše dvě respondenty z Trura. Na kameru nám se svojí kamarádkou, také členkou strany Synové Cornwallu, předvedla ukázku kornštiny, kdy nám Loveday odpovídala na otázky kornštinou a její kamarádka nám vše překládala.

Naším posledním setkáním byl piknik s kuchařem indického původu Sanjayem, která se zaměřuje na původní cornwallskou kuchyni. Vyprávěl nám o jídle a nakonec nás na pobřeží Penzance pohostil grilovanou sardinkou s pečivem, tradičním jídlem rybářů z Penzance. Zjistili jsme se o tom, jak je Cornwall závislý na rybářství, také o typických jídlech a o původním způsobu lovu ryb.

Základní identifikační údaje o respondentech

O keltské historii existuje mnoho publikací. Například v knize od Annaleny Staudte-Lauber ²⁾ Keltové se píše o nejdůležitějších písemných dokladech z antiky. Tyto doklady se objevují od konce 6. století př.n.l. až jejího rozpadu na konci 1. století př.n.l. Mezi nejznámější zmínky patří známý spis, od Gaia Julia Caesara, Zápisky o válce galské. Cesar se v těchto zápiscích snažil ospravedlňovat, a tak jsou informace o Keltech (Galech) jsou okrajové. Při výkladu keltských náboženských představ se čerpá především ze starých pověstí a mýtu, z nichž některé byly sepsány až ve středověku. Dalším důležitým zdrojem jsou archeologická naleziště po téměř celé Evropě. Archeologie rozlišuje podle těchto nalezišť dva kulturní stupně. Prvním je „pozdní doba halštatská“, nazvaná podle naleziště Halštat v Rakousku, které se datuje zhruba do roku 600 př.n.l. Druhým kulturním stupněm je doba laténská, od roku 480 př.n.l. až k přelomu tisíciletí, nazývaná podle naleziště La Téne ve Švýcarsku. ³⁾

O současné situace bohužel není napsáno tolik. I v knihovně v Redruthu, která se specializuje na studia Cornwallu jsme našli pouze knihy, které se týkaly dávné historii keltských národů, soubory mýtů. Také jsme zde nalezli knihy s odkazy na krále Artuše, před kterými jsme byli varováni odborníkem na keltskou kulturu Petrem Bílkem.

Cornwall je hrabství, které se rozkládá na nejzápadnějším cípu Anglie. Roku 1901 se pořádalo hlasování (Keltský kongres) v Dublinu o tom, zda se Cornwall stane oficiálně keltskou zemí. Přehlasováním byl tento návrh odložen. I přes podporu Louise Duncombe Jewella, známého novináře a básníka, narozeného v Cornwallu. Jeden z hlavních důvodů nepřijetí Cornwallu byl mrtvý keltský jazyk. Keltský kongres stanovil užívání původního keltského jazyka jako podmínku pro přijetí mezi keltské jazyky. Národ který nepoužíval keltský jazyk, nebyl keltský. Roku 1904 se podařilo Henrymu Jennerovi, autorovi prvního významného článku o „Oživení keltského jazyka“ ⁴⁾, přesvědčit kongres, aby uznal Cornwall za keltský. Hrabská rada uvádí, že keltství v Cornwallu v současnosti stále existuje. Hodně lidí si toto slovo spojuje s minulostí, znamená pro ně minulost a historii, ovšem právě z historie se dá v současnosti čerpat. Tradice a kulturní dědictví, jazyk atd. ⁵⁾

3. Keltové v Evropě

Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/File:Celts_in_Europe.png - Cornwall patří mezi šest keltských národností, v kterých si dodnes několik lidí uchovalo keltský jazyk

Legenda:

O tom, kdo byli Keltové se můžeme dozvědět z knihy Keltové od Staudte-Lauber. Národ, který je dnes označován za Kelty, nebyl v minulosti jednoznačně nazýván. V antických pramenech se objevují například označení „Keltoi“, „“Celtae“, „Galatové“ či „Galové“. Tato označení dokazují, že byli Keltové rozděleny na kmeny a kmenové skupiny. ⁶⁾ Keltskou kulturu dokládají archeologické a kulturní nálezy a poznatky jako kamenné kříže, svaté studny, zvláštní typy poezie, mýty atd. Lidé se stále přou co všechno může a nemůže být do keltských kultur zahrnováno.

I když Keltové nikdy nevytvořili samostatný politický stát, obsadili spoustu míst v Evropě a zanechali v nich kulturní stopy. Asi v 9. století před naším letopočtem, přicházejí na území Irska a Anglie. Poté se začali šířit téměř po celé Evropě. Obydleli Skotsko, jih Německa, východ Francie, sever Švýcarska, západ Rakouska, západ Španělska a také Portugalsko. Roku 383 př.n.l. dobili Řím a roku 323 př.n.l. s ním dokonce uzavřeli mírovou smlouvu. Byli dobří bojovníci a zkušenými řemeslníky, také díky jejich zručnosti (výroba mečů a válečných zbraní) táhli s armádou Alexandra Velikého až do Indie. Konec laténského období se datuje na rok 50 př.n.l. ⁷⁾

Keltové začali osídlovat území Irska a Anglie kolem 9. století před naším letopočtem. To dokazuje mnoho archeologických nálezů na tomto území. Poté, co Cornwall přestal být pod římskou nadvládou, vrátil se pod nezávislé keltské náčelníky. 70 let př.n.l. se díky stykům s obchodníky stalo toto území velice civilizované. Hlavním druhem obchodu, bylo obchodování s cínem. Ve středověku se Cornwall dostal do konfliktu s královstvím Wassex, které později, už jako hrabství, získalo nad částí Cornwallu nadvládu. Anglie získala nadvládu nad Cornwallem pravděpodobně okolu roku 1000 za vlády Eduarda III. ⁸⁾

Nevíme přesně od jaké doby si v Cornwallu začali keltství přisuzovat, ale ze spisů a z různých knih můžeme vyčíst, že kornština, byla už v 18. století přisuzována ke keltským jazykům. Téměř jistě přiřazuje kornštinu do rodiny keltských jazyků Edward Lhuyds, při svém výzkumu keltských jazyků počátkem 18. století, právě v Cornwallu. ⁹⁾

Předtím než do jihovýchodní Anglie přišli z Evropy Keltové, region vzkvétal pod křídly prehistorické kultury. Členové této kultury byli známí po celém světě díky jejich obchodu s mědí a cínem, ten vyměňovali s Řeky a Féničany. Příchod Keltů z Evropy se datuje kolem roku 500 př.n.l.

Cornwallané jsou potomci lovců a sběračů z Ibérie, keltských obchodníků z Evropy, rybářů z pobřeží Atlantiku, Irů, Saxonsů, Bretaňců a během posledních 80 let hlavně Angličanů. ¹⁰⁾

4. Oblasti osídlení Keltů a směry jejich stěhování po Evropě v různých dobách

Zdroj: STAUDTE-LAUBER, Annalena, Keltové. Praha: Pragma, 1996, s. 14 - 15.

Do současnosti se keltství přenáší spíše v umění - v hudbě a kultuře. Lidé si oblíbili keltskou kulturu a snaží se jí více poznávat. Poslouchají keltskou hudbu, řídí se keltskými kalendáři a hrstka z nich praktikuje keltské náboženství. Na britských ostrovech je dnes asi 3000 lidí, kteří aktivně praktikují druidismus ¹¹⁾. ¹²⁾

A proč je tato část Anglie považována za keltskou? Jedním z hlavních znaků, díky kterým můžeme Cornwall skutečně označit jako keltské území je kornština. Je to keltský britanský jazyk, který se nejvíce podobá velštině nebo bretonštině. Kornština ke konci 18. století málem vymizela se smrtí její „poslední“ rodilé mluvčí Dorothy Pentreath, ale od 80. let 20. století jazyk společně s cornwallskými tradicemi začal znovu dostávat do povědomí lidí. Proto je úžasné, že několik lidí tímto jazykem umí plynule mluvit dodnes.

V Cornwallu není těžké na kornštinu narazit. Několik měst a míst má názvy vycházející z tohoto jazyka, Cornwallané podle výslovnosti hned poznají, zda se jedná o Angličana či místního. Ve výlohách a v knihovnách jsou vystaveny knížky, na festivalech se zpívají písničky. Pojmenovávají nejen zvířata, ale i své děti. Někteří z nich mají příjmení v kornštině. Asi tři sta obyvatel mluví plynule kornštinou. Většina umí alespoň několik slovíček tímto jazykem, ale někteří se snaží se jich naučit víc. Kornština totiž poslední dobou začíná znovu ožívat. Poslední tři roky se tu rozšiřují dvojjazyčné názvy ulic, aby se tak kornština více vmísila do povědomí Cornwallanů.

I ve školách se kornština a dějiny hrabství začínají objevovat, ale zatím pouze na nižší úrovni. Za zmínku jistě stojí společnost Maga ¹³⁾, která se snaží kornštinu dostat více nejen do škol. Ale i na jejich webových stránkách nalezne mnoho užitečných rad ten, kdo se chce naučit tento jazyk. Maga do místních škol dodává různé pomůcky, aby se lidé naučili o kornštině, hudbě, tancích, historii o hornictví a rybaření (skoro už zaniklé, ale je pořád snaha, aby se o tom děti učily). Ale neexistují školy pro děti mladší 18 let, které by se specializovaly na místní kulturu a jazyk. Místní obyvatelé ale věří, že se situace zlepší a kornština se opět stane plnohodnotným jazykem Cornwallu.

Alex: Keltská minorita používá kornštinu poměrně hodně ale můžeme říct, že jí používáme všichni, když mluvíme o různých místech tady v Cornwallu. Hodně názvů míst má kořen v kornštině. Jako Penzance, což znamená v kornštině Svatý výběžek. Lidé si ani neuvědomují, že tyto názvy pocházejí z kornštiny ale neustále je používají.

5. Ukázka z první lekce učebnice kornštiny

Zdroj: Edwards, Ray, Kornština učebnice keltského jazyka Cornwallu

6. Ukázka kornštiny z kapesního průvodce společnosti Cornish Language Partnership Maga

Zdroj: kapesní průvodce společnosti Maga

Podle Mirandy Greenové ¹⁴⁾ v knize „Keltské mýty“, jsou mýty nerozlučně spjaty s náboženstvím. Jejich definice, umožňuje díky imaginaci, vyjádřit koncept, jehož význam je jinak složitý a příliš hluboký. Jsou to obecné problémy, nevysvětlitelné racionálními výklady. Mýty svým způsobem vysvětlují fenomény skutečného světa, jako je sucho, slunce, záplavy, počasí atd. Obsahují tradici posvátných bytostí a vztahy s božstvy. Největší problém v pátrání po keltských mýtech je, že pohanští Keltové byli prakticky negramotní. Veškeré důkazy jsou tedy nepřímé. Existují ovšem záznamy tehdejších antických autorů, dokumenty z Irska a Walesu psané v nářečí a archeologické nálezy.

7. Koláž: vlajky Cornwallu, zdroj: z našeho vlastního archivu

Historičtí cornwallští Keltové byli spíše malého vzrůstu, měli širší ramena, tmavší pleť i vlasy. Dnes však Kelta na první pohled již nepoznáme, protože v Cornwallu se mísilo mnoho kultur. V dnešních dnech je tedy keltství spíše spojováno s DNA, nebo s vlastními pocity. Podle DNA je v dnešní Anglii mnoho lidí potomkem Keltů, ale musí se jím i sám cítit.

Helen: „Myslím, že tu jsou jisté tělesné charakteristiky, ale nelze to říci obecně. Myslím, že Kelta můžeme popsat jako podsaditého, dobře stavěného. V Cornwallu jsou lidé s tmavými vlasy a výraznýma modrýma očima. Vidíte, mám modré oči. Ale jde spíš o určitý typ, než o obecné tělesné znaky. V dnešní době se přesný původ dá určit jen podle DNA. U velké části populace Velké Británie bylo prokázáno, že jejich DNA vychází z DNA Keltů.“

A proč se zde lidé cítí být příslušníkem keltské menšiny? U spousty lidí se jedná o rodinnou tradici. Byli vychováváni v tom, že nejsou Angličany, ale Cornwallany. Vychovávali je tak jejich rodiče a oni tak vychovávají své děti i vnoučata. Jejich odlišnost můžeme vidět v mnoha aspektech – mají svůj tanec, kostým, jazyk, festivaly a další. Mnoho z nich má také příjmení z keltského jazyka, z kornštiny, a jsou na své keltské kořeny pyšní. Někteří lidé se zajímají o jejich tanec, hudbu, festivaly a celkově o jejich kulturu. A tak se trochu také stávají součástí tohoto starého národa.

Podle posledního sčítání lidu, které proběhlo v roce 2010, žije v Cornwallu 532,300 lidí. Při sčítání lidu z tohoto roku bohužel nebylo možné zvolit svoji etnicitu jako cornwallanskou, avšak v roce 2001, kdy tato možnost byla, zatrhlo kolonku s etnicitou „Cornish“ asi 37 000 lidí. Odhady v současné době hovoří o tom, že obyvatel, kteří se hlásí ke cornwallské etnicitě je mezi 22-35 %. ¹⁵⁾

Lidé, kteří se hlásí ke Cornwallství mají snahu se odlišit od ostatních „Britů“, protože nechtějí, aby Cornwall byl považován pouze za kousek Anglie. Necítí to tak a některým to připadá velmi ponižující. Hrstka z nich jsou velmi radikální, kritizují i současnou politiku a také to, že většina rozhodnutí, která se týkají Cornwallu jsou rozhodnuta ve Westminsteru. Také chtějí, aby Cornwall získal částečnou autonomii, podobně jako Wales. Většina si je však vědoma skutečnosti, že Cornwall nemá takové ekonomické možnosti, aby takovou situaci finančně zvládl. Někteří z nich mají společné to, že se hlásí ke svým keltským kořenům a to ať už se jedná o skutečnou rodinnou vazbu, nebo pouze o pocit „keltství“. Právě proto je v posledních letech v Cornwallu takový zájem o původní jazyk – kornštinu, což je původní jazyk této oblasti příbuzný s bretonštinou a velštinou. Dále je velký zájem o keltský folklór, ke kterému patří tanec, hudba, oslava různých svátků, lidová slovesnost a v neposlední řadě i kuchyně.

S folklórem je spjato mnoho festivalů, odehrávajících se v cornwallském hrabství. Jedním ze symbolů v Cornwallu je Kavče červenozobé (nazývané také cornwallské kavče) , které bylo považováno za vyhynulý druh, ale nedávno zde byl tento ptačí druh znovuobjeven. Někteří lidé věří, že v tomto ptákovi je duch krále Artuše. Považují ho za velmi zvláštního ptáka i díky jeho červeným nohám a zobáku. Například kostým taneční skupiny Tros en Treys má barvy podle tohoto ptáka. V této skupině tančí i respondentka Alex, z tohoto důvodu jsme se o skupině dozvěděli více.

Cornwall nemá žádný standardizovaný lidový kroj, proto oblečení tanečních skupin často vychází z úboru pracujících lidí. Tanců se účastní hlavně ženy, oblečené v delších sukních a v botách na step. Tančí se v řadě nebo v kruhu, tak jak to praktikovali manželky horníků před pár desítkami let. Tanec doprovází dudy, bubny, housle a nástroj bombard, pro který čeština nemá název. Jde o jednoduchou flétnu, tvarem připomínající hoboj ale větších rozměrů.

Hornictví bývalo pro tento kraj typické. Dodnes jsou po celém hrabství rozsety budovy, které dříve sloužily jako vchod do dolů. V současné době jsou všechny doly až na jeden zavřené kvůli nebezpečí zřícení. Jediný otevřený důl slouží jako atrakce pro turisty. Jak cornwallané smutně dodávají, dovoz cínu a zinku z Číny je v současné době výhodnější, než investovat do starých dolů a dát lidem práci.

S hornictvím je spjato i tradiční jídlo Cornwallu. Cornwallské taštičky. Jde o pokrm, který připravovaly ženy svým mužům do dolů. Jde o maso, slaninu a brambory a to vše zabalené v těstě. Muži si ho tak mohli dát do kapsy a mít ho připravené jako rychlý oběd. Jak nám vyprávěl kuchař Sanjay, nebylo neobvyklé upéct taštičku s polovinou naplněnou sladkými jablky s cukrem a druhou polovinu plněnou masem. Hospodyňky pak označily, která polovina je slaná a z té strany horník začal jíst, druhou polovinu měl pak jako dezert.

Cornwall je nemetropolitní hrabství Velké Británie s ústředím v Truru. Existuje zde pět hlavních registrovaných politických stran, kterým se snaží konkurovat nezávislá hnutí bojující za větší autonomii pro keltské národy jako například spolek Keltská Liga. Přes padesát let, zde existuje strana Synové Cornwallu, která se snaží o prosazení samovlády na území Cornwallu. Před patnácti lety zde byla uspořádána petice, díky které bylo nashromážděno padesát tisíc podpisů lidí, kteří usilovali o vlastní autonomii, ať už byli z Cornvallu, nebo i ze sousedního hrabství. Padesát tisíc lidí byla v té době čtvrtina populace Cornwallu. I přes takové množství podpisů se jim nepodařilo prosadit to co chtěli. Mnoho lidí je značně nespokojeno s přístupem britské vlády a označují to za ignoraci vůči Cornwallu. Jako problém vidí lokální sílu vycházející z Londýna.

Přestože veřejnost má o kornštinu zájem, zatím není dostatečný počet lidí, kteří by si dokázali v kornštině přečíst celé noviny. Vydávání takových noviny by se tedy, alespoň prozatím, nevyplatilo. Krokem dopředu je Cornwallská sekce v deníku Western Morning News, kde jsou publikovány články o Cornwallu, současném kulturním i politickém dění a také krátký článek v kornštině. Podobný krok udělo i radio BBC Cornwall, když zavedl jednou týdně pořad v kornštině. Bohužel se nesetkal s nadšením, hlavně kvůli pochybným výkonům hlasatelů, kteří prý kornštinu komolí.

Situace ve školství se od 70. let výrazně zlepšila. Začalo to tím, že skupinka nadšenců uspořádala sbírku a nechala vytisknou učebnice, které se týkají převážně vlastivědy, v kornštině. Postupně začaly vycházet v kornštině i knihy pohádek, pověstí i říkanek, které učitelé s dětmi čtou o přestávkách nebo na zvláštních odpoledních besedách, kterých se mohou účastnit i rodiče. Nyní jsou na školách běžné zábavné kroužky, kde se děti učí základní slovíčka v kornštině ale také více o historii Cornwallu. V některých školách dokonce zavedli povinné hodiny, při kterých se žáci věnují tomuto tématu. Sice tyto hodiny probíhají jednou za týden, nebo za dva týdny, ale i tak to lidé žijící v Cornwallu vnímají jako veliký krok dopředu. Jazykové školy kvůli vzrůstajícímu zájmu vedou nejenom kurzy francouzštiny a italštiny ale i kurzy kornštiny, které jsou v poslední době velmi žádané a tak plynnou kornštinou mluví v tomto kraji více než 300 lidí a spousta dalších ovládá běžné fráze. A nakonec i v tanečních školách lze navštívit hodiny specifického tance, typického pro tuto oblast.

Zvláště na různých festivalech je znatelná podobnost folkloru Cornwallu s Walesem, Skotskem a Bretaní. Ať už se jedná hudební festival nebo festival tance, najdeme tam společný základ. Typickým nástrojem jsou dudy, které nesmí chybět na žádné oslavě a společný styl tance, kdy ženy i muži tancují v řadě a stepují. Cornwall doslova žije festivaly. Na mnohé se vrací dokonce i cornwallané žijící v Austrálii a v USA. Nejvíce se to týká festivalu Návrat domů do Cornwallu. Dalším z nich je festival tance „Nos Lowen“, který vychází z festivalu v Bratini. S Brataní je společný i další festival – Brandivy, který se odehrává v Bretani vždy jednou za dva roky na jaře v období Velikonoc. Jeho název je odvozený z pojmenování Bretaně v bretonštině (Breizh) a Cornwallu v kornštině (Kernow). Je to festival oslavující keltské kořeny, historii, tanec i jazyk. Obdoba tohoto svátku se odehrává v Cornwallu a nese název Cornwallský festival. Tento festival se stává populárním hlavně mezi mladými lidmi a začaly se ho zúčastňovat i školy, které tam organizují různá hudební, divadelní a taneční vystoupení.

Pokud se budeme snažit být zcela objektivní, můžeme tvrdit, že někteří Cornwallané se cítí být zbytkem obyvatel Velké Británie přehlíženi. Hlavním důvodem je pravděpodobně politika, která je podle názoru Cornwallanů silně zaměřena na podporu Londýna a zástupci občanů žijících v Cornwallu mají jen velmi malou moc, něco celostátně ovlivnit. Menšina Cornwallanů se tak cítí opomíjena a přehlížena jako by Cornwall byl „jen kousek Anglie“. Do této části Anglie tak podle Cornwallanů plyne nedostatek financí na podporu rozvoje průmyslu a tak je tento region zcela závislí na turistech, kteří směřují na pobřeží kvůli příznivým podmínkám pro surfování. Stejně jako ve většině zemí se můžeme setkat s jakýmsi popichováním mezi obyvateli hlavního města a obyvateli zbytku země. I přes tyto drobné rozbroje, jsou obyvatelé Cornwallu velmi přátelští a pokud člověk projeví úctu k jejich lásce k tomuto cípu Anglie, přátelsky vás uvítají.

K tomuto tématu bohužel nemáme tak obsáhlé informace, protože při výzkumu jsme hovořili hlavně s příslušníky menšiny. Jediné tvrzení, které k tomuto tématu můžeme přímo použít, pochází od obyvatele Londýna, který při zjištění, že se chystáme do Cornwallu vyjádřil údiv a okamžitě dodal informaci, že v tomto kraji najdeme jenom kopce a stáda ovcí. Tento názor může docela dobře vystihnout postoj obyvatele hlavního města k obyvatelům Cornwallu, kteří jsou pro něj „venkované“. Ale protože jak už bylo řečeno, Velká Británie není jenom Londýn, tak k tomu, abychom mohli posoudit, jak na minoritu nahlíží majorita, bychom museli projet celou Velkou Británii. A to nejen města, ale také venkov. Protože místní lidé jsou především Cornwallané a až poté přichází na řadu uvědomění si keltských kořenů, tak názor majority je především náhledem na Cornwallany. Podle našich respondentů totiž valná většina Britů nemá o keltech v Cornwallu ani ponětí.

Pokud zmíníme oblast Cornwallu, mnoho lidí si představí krásnou krajinu, typické útesy, surfování a romantické příběhy, kterými Cornwall proslavila spisovatelka Rosamunde Pilcher. Keltství rozhodně zatím nepatří mezi hlavní cornwallské charakteristiky, přestože rychle nabývá na významu. Jisté vyjádření k pohledu zvenčí nám mohly poskytnout respondentky Alex a Helen, které nejsou původně z Cornwallu ale přesto se na toto místo přistěhovaly a staly se součástí keltské komunity. Cornwallané jsou podle nich přátelští lidé, kteří jsou ochotni vzít mezi sebe nové lidi a okamžitě je okouzlit svým nadšením pro znovuobjevení keltství v tomto kraji.

Cornwall je hrabství, kde jsou lidé hrdí na svůj původ. Většina se cítí být Cornwallanem, menší část obyvatel se cítí být zároveň i Keltem. Ať už mají ve své rodiny keltské předky a mají keltské příjmení nebo se jedná jenom o jejich osobní pocit. Rodin s dohledatelnými keltskými předky je v současné době nemnoho, převládají lidé s pocitem, že Keltství je součástí jejich Cornwallské identity. Snaha o obnovu původního jazyka i keltského folkloru jim pomáhá se odlišit od ostatních Britů. Festivaly, které oslavují právě původní keltskou kulturu, jsou místem, kde se celá komunita setkává. A to při zpěvu, tanci a pokusech o konverzaci v kornštině. Proto je pro všechny typická pospolitost a vstřícnost přijmout mezi sebe kohokoliv dalšího s podobnými zájmy. Cornwallané tedy v podstatě využívají Keltství jako způsob odlišení se od ostatních Britů a tím, jak doufají, se domohou, podobně jako Wales, alespoň částečné samostatnosti. Rozhodně to však nemůžeme brát jako jediný cíl tohoto znovuobnovení kultury.

EVROPŠTÍ ZAPADLÍ VLASTENCI: Cornwallané http://naszviretnik.net/2010/10/04/evropsti-zapadli-vlastenci-dil-5-cornwallane/

Knižní publikace

Edwards, Ray, Kornština učebnice keltského jazyka Cornwallu. z anglického originálu přeložil, upravil a doplnil Rostislav Haša: Brno, 1999. ISBN 80-238-4920-4

Green, M. Keltské mýty. Praha: Levné knihy KMa, 2006. ISBN 80-7309-358-8.

Henry J. A Handbook of the Cornish language . originál - Harvardská univerzita: AMS Press, 1904, 208 s., digitalizováno 1. 8. 2005

Staudte-Lauber, Annalena, Keltové. Praha: Pragma, 1996, 83 s., ISBN 80-7205-070-2

Internetové zdroje

Celtic Cornwall (Exploring Identity) [online]. Teralba, NSW, May, 2009 [cit. 2012-03-25]. Dostupné z: http://members.ozemail.com.au/~kevrenor/CelticCornwall_ExploringIdentity.pdf.

Cornish Language Partnership Maga. [online]. [cit. 2013-01-10]. Dostupné z: http://www.magakernow.org.uk/default.aspx

Cornwall Council. [online]. [cit. 2012-05]. Dostupné z: http://www.cornwall.gov.uk/default.aspx?page=26491

Cornwall Heritage Trust. [online]. [cit. 2013-01]. Dostupné z: http://www.cornwallheritagetrust.org/

Keltové. In: Internetový časopis OKO [online]. 23.6.2009 [cit. 2012-03-25]. Dostupné z: http://oko.yin.cz/8/keltove/

Cornwall guide. [online]. [cit. 2012-05] Dostupné z: http://www.cornwalls.co.uk/Tintagel/map.htm

Saint Piran's Flag - Vlajka Cornwallu [online]. [cit. 2013-07] Dostupné z: http://blog.gabrielevanetti.it/wp-content/uploads/2011/07/Cornwall-flag.jpg

Teaching English. [online]. British Council BBC. [cit. 2012-05]. Dostupné z: http://www.teachingenglish.org.uk/uk-languages/south-west

Visit Cornwall.[online]. The Official Tourist Board online visitor guide to Cornwall, UK. [cit. 2012-05]. Dostupné z: http://www.visitcornwall.com/about-cornwall

Wikipedia, The Free Encyklopedia. [online]. [cit. 2012-010]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org 

Počet shlédnutí: 139