Boháček Jan, Matiášek Marek (2009)

¹⁾

Důvodem výběru našeho tématu Korsičané ve Francii, bylo především měsíční putování po ostrově jednoho z autorů a celkový zájem o ostrov a o jeho jedinečné prostředí. Práce by měla čtenáře seznámit s problematikou ostrova a představit názory samotné menšiny.

Práce je rozdělena na dvě části. První část je teoretická a měla by popsat ostrov z jeho historické, politické, ekonomické a geografické stránky, aby čtenář měl veškeré informace k porozumění dotazníku v druhé části práce. Druhou částí práce, je několik otázek položených prostřednictvím dotazníku minoritě i majoritě, kterými se snažíme zjistit názor obou stran ke snaze Korsiky o získání autonomie. Informace získané z dotazníku vyhodnotíme a shrneme v závěru.

K výzkumu jsme využili více metod najednou. Abychom mohli sepsat první - teoretickou část (tj. nezbytné „pozadí“ pro pochopení rozhovorů v druhé části práce), čerpali jsme z několika internetových stránek (v českém a anglickém jazyce). Internetové stránky se pro potřeby naší práce jevily přehlednější, navíc se bohužel knihy o Korsice v českém jazyce zabývají spíše turistikou. Zdroje uvádíme ve vlastní kapitole. V rámci literární rešerše odkazujeme čtenáře na starší publikaci o problematice autonomie Korsiky (v anglickém jazyce), kterou může čtenář nalézt kompletně na Google Books.

Pro sběr dat v druhé části práce jsme zvolili 2 kvalitativní metody: dotazník a generační metodu. Respondenty jsme nalezli pomocí aplikace k internetové komunikaci - ICQ a dotazník jsme jim pomocí této aplikace předložili. Dotazník obsahoval 5 základních otevřených otázek pro minoritní společnost (Korsičané) a 2 otázky pro majoritní společnost (Francouzi). Otázky jsou sepsány v kapitole Vlastní výzkum. Pro neznalost francouzštiny jsme jako dorozumívací jazyk zvolili angličtinu. Výhody a nevýhody zvolených metod uvádíme níže.

Metoda dotazník (vedený přes aplikaci k internetové komunikaci v anglickém jazyce): Výhodou je úspora času a peněz. Nevýhodou je, že dotazované osoby dostávají časově neomezený prostor na odpovědi a není možné pozorovat projevy verbální komunikace respondentů. Dalším problémem může být také to, že otázky v dotazníku a odpovědi na ně, jsme byli nuceni my i respondenté, překládat ze svého rodného jazyka do anglického. Výsledné odpovědi a jejich interpretace tak nemohou být stoprocentní.

Metoda generační: Tato metoda spočívá v kladení identických otázek více generacím (např. rodiče, děti) a následně jsou odpovědi podrobeny srovnání. Generační metoda je doplňující metodou, která zkvalitňuje výstup z metody dotazník. Toto se dá považovat za její výhodu. Nevýhodou je, že činí samotný výzkum náročnějším, jelikož je třeba širšího záběru respondentů. My jsme měli k dispozici pouze otce a syna, kterým jsme položili naše otázky. Výsledky této metody je tudíž nutné považovat spíše za subjektivní.

Celé vyhodnocení rozhovorů je popsáno v závěru, spolu s hodnocením teoretické části.

Knihy o historii Korsičanů a jejich snaze o autonomii existují, ale především ve francouzském jazyce. V českém jazyce byly o Korsice vydáni výhradně turističtí průvodci, případně je Korsika zmíněna v odborných knihách, zabývajících se faunou a flórou ostrova. Tyto publikace nemají nic společného s naším tématem. Po českých textech je proto nutné zapátrat na internetu.

Ucelené, základní a praktické informace o Korsice nám poskytne internetová stránka Korsika.cz²⁾.

Jako nejlepší zdroj o příčinách korsického separatismu slouží odborný článek Bc. Jitky Chladové, který obsahuje historii separatistických organizací, popisy atentátů a vývoj života na ostrově až do současnosti. Tento článek můžeme najít na internetových stránkách časopisu e-Polis³⁾.

Kvalitním zdrojem informací je také Wikipedie v angličtině, ze které jsme pro potřeby naší práce přeložili odstavec o jazycích⁴⁾.

Knihy ve francouzském jazyce je možné zapůjčit v Národní knihovně. Velká část z nich byla vydána v 70. letech 20. století. Novější publikací o historii Korsiky je kniha La Corse au XXe siècle, histoire des heurs et des malheurs d'une province française⁵⁾ od Robert Colonna d’Istria z roku 1997.

V anglickém jazyce také převažují turističtí průvodci, ale lze nalézt starší knihy přímo o problematice boje Korsiky za nezávislost. Kniha The Corsican Time-Bomb⁶⁾ autora Robert Ramsay byla vydána v roce 1983. Kniha shrnuje v první kapitole historii ostrova k počátku 20. století a poté se věnuje podrobněji vývoji života na ostrově do roku 1982. Popisuje vznik a historii jednotlivých separatistických skupin a odlišnosti jejich postojů k autonomii. Dále popisuje, kdy došlo ke kterým útokům na obyvatelstvo, či jak probíhala jednání s francouzskou vládou, vedoucí k mnoha dočasným příměřím. V rámci historie Korsiky v knize nalezneme i podkapitolu o vendetě. Velká výhoda je, že tuto publikaci lze nalézt na Google Books.

Pohled Korsičanů na jejich vlastní historii je důležitý. Mocenské změny na ostrově byly vždy provázeny obrannými boji. Z níže uvedeného shrnutí historie plyne, že ostrované o svůj domov v průběhu věků jen neustále bojují. Dodnes proto v Korsičanech převládá názor, že by neměli být pod jakoukoliv nadvládou.

Ostrov je obydlen, podle archeologických nálezů, asi od roku 6 750 před Kristem⁷⁾. Původní obyvatelé se zabývali lovem a sběrem, není ovšem dosud známo, jak a odkud se obyvatelé na pevninu dostali. V době bronzové (1 800 – 800 př.n.l.), začíná krvavá historie ostrova a vpád prvních, cizích civilizací. Nejprve to byli Torreánové, kteří vyhnali původní obyvatelstvo, následně se chtěli ostrova zmocnit Řekové, Etruskové, Kartaginci, Římané, Mauři, Pisané a Janované, aby se nakonec dostal do francouzských rukou.

Torreánové – Byli to pravděpodobně mořeplavci, břehů Korsiky dosáhli kolem roku 1 600 před Kristem. Začali vyvražďovat místní obyvatelstvo, aby je nakonec zcela ovládli a později vyhnali do vnitrozemí.

Řekové – Na ostrov vstoupili v polovině 6.století př.n.l., bylo založeno město Aleria a začali se postupně roztahovat po ostrově.

Etruskové– Vytvořili spojenectví s Kartaginci a Řeky z ostrova vypudili. Po několik následujících století Korsice Etrskové dominovali.

Římané – Spojenectví s Kartaginci znamenalo válku proti Římu (Punská válka). Římané získávají ostrov pod svoji kontrolu ve třicátých letech 3 století př.n.l. Korsika je v područí říše až po dobytí Vandaly v roce 430 n.l. přičemž roku 522 ostrov získává Byzantská říše.

Mauři ( Arabové ) – Zabrali ostrov Byzatincům, využili k tomu epidemii malárie která na Korsice vypukla.

Pisané – Kontrolovali ostrov po téměř celý středověk.

Janované – Získávají Korsiku roku 1282 po bitvě u Melorie. Významnou historickou dobu pro Korsičany je období kdy je vyhlášena válka Janovu 1735 a později Francii. Roku 1755 – 1764 je prohlášena nezávislou republikou, pod vedením Pasquala Paoliho.

Francouzi – Nejdříve si kupují ostrov od Janovanů a později si ho sami podrobují. Korsika jim patří dodnes.

Geografie ostrova je pro náš výzkum důležitá - je třeba zdůraznit, že Korsičané se mimo ostrov nenacházejí. V našem dotazníku je také hodně zmiňován (majoritou i minoritou) turistický ruch, který je dnes hlavním zdrojem příjmů ostrova, a proto Korsičané nejsou jednotní v pohledu na to, zda se jim odtržení od Francie ekonomicky vyplatí či ne. Turistický ruch na ostrově je díky jedinečné přírodě.

Základní informace o ostrovu

Korsika je kulturně autonomní oblastí Francouzské republiky, ležící ve Středozemním moři, 80 km západně od Itálie a 160 km od francouzské Riviéry. Je 4. největším ostrovem ve Středomoří (po Sicílii, Sardinii a Kypru). Svým tvarem připomíná zaťatou pěst se vztyčeným palcem. Ostrov je rozdělen na dvě správní střediska:

Ajaccio - zároveň je hlavním městem oblasti
Bastia - největší a nejdůležitější přístav Korsiky

Podnebí

Podnebí ostrova je středomořské s horkými suchými léty a mírnými, deštivými zimami. Průměrná roční teplota na pobřeží se pohybuje kolem 16°C, v horách v zimě pod nulou.

Pobřeží

Délka korsického pobřeží je 1 047 km. Na západě spadají hory prudce do moře, východní pobřeží není tak strmé, dokonce se zde nachází vhodná nížinná oblast k zemědělské činnosti, také se zde nachází široké písečné pláže, laguny i bažiny. ⁸⁾

Vnitrozemí

Korsika je nejhornatější ostrov ve středozemí. Přirozenou vegetací jsou lesy a keře, v horských oblastech, fungujících zde jako přírodní chladničky, rostou duby a borovice. 50 horských vrcholů dosahuje nadmořské výšky přesahující 2 000 metrů, nejvyšší horou je Monte Cinto 2710 m. Na Korsice nechybí ani voda ve svých nejrozmanitějších podobách: jezera, řeky, potoky, lemované bohatou vegetací, díky které se Korsice rovněž říká „Zelený ostrov“. Ostrov je ze dvou třetin přírodním parkem, který chrání tisíce vzácných zvířat a rostlin. Korsika je známa také svou Agriatskou pouští (désert des AGRIATES), která se táhne od vnitrozemského středohoří směrem na sever.

Ekonomiku v naší práci zmiňujeme vzhledem ke snahám Korsičanů získat autonomii. Jak bylo zmíněno v kapitole o geografii, pohled Korsičanů na tuto otázku je různorodý. Obecně lze Korsiku považovat za nejméně rozvinutý region Francie. Hlavní roli v její ekonomice hraje turismus. Ostrov má příjemné podnebí, krásné hory a pobřeží, což z něho dělá oblíbený cíl pro Francouze a jiné západní Evropany. Turismus je zvláště soustředěn v oblasti kolem Porta Vecchio a Bonifacio na jihu ostrova a Calvi v severozápadu. Někteří Korsičané, zvláště mladší generace, jsou proto přesvědčeni, že autonomie by byla pro ostrov ekonomicky nevýhodná.

Hospodářství

Na ostrově bylo od pradávna rozšířené pastevectví a zemědělství, které hrálo vždy důležitou roli v ekonomice ostrova. V současné době se na Korsice podařilo vyšlechtit nové druhy mandarinek (clementine corse), broskví, oliv, citrusů. Hlavní zemědělské oblasti jsou na východě ostrova, v oblasti mezi městy Bastia a Porto-Vecchio, na jihu v oblasti Figari a Sarténe, na severozápadě v oblasti Calvi a Balagne a na severu v oblasti Patrimonio a Nebbio. Na ostrově se také chovají krávy, ovce, kozy a zejména prasata. Maso se zpracovává přímo na ostrově a masné výrobky se přepravují na kontinent, kde jsou velmi žádané. Obdobná situace je se sýry a s produkcí vína.

Těžký průmysl

Těžký průmysl se na ostrově nevyskytuje. Ještě v minulém století se zde těžily různé nerosty, které se na zpracování přepravovaly do Evropy, ale buď už jsou ložiska vytěžená nebo jejich těžení není ekonomicky zajímavé.

Turistický ruch

V poslední době se na ostrově, cestovní ruch rozšířil na takovou úrověň, že je jedním z největších příjmů ostrova. Nejčastějším cílem turistů je východní pobřeží, převážně pak okolí města Porto- Vechio. Častým cílem jsou však i kaskády, nacházející se v korsických horách. ⁹⁾

Korsičané jsou velice hrdý národ a proto kladou velký důraz na svůj původ a především svůj jazyk. Ačkoliv dnes skoro všichni umí francouzky, na ostrově mluví tímto jazykem minimálně. Nápisy na dopravních cedulích jsou dvojjazyčné, ale francouzský nápis je často zamazán¹⁰⁾.

Počet obyvatel neustále klesá. V roce 1901 žilo na ostrově téměř 300 000 obyvatel, dnes žije na Korsice pouze polovina. Průměrná hustota obyvatel na Korsice se pohybuje okolo 27 lidí na km2. V roce 1850 bylo na Korsice 150 000 ha obilných polí, dnes sotva 6 000 ha.¹¹⁾

Etnické složení:

Na ostrov v minulosti přicházeli imigranti z celého Středomoří. Když Francie ztratila svoji kolonii Alžírsko, proudili sem také Francouzi, kteří v Alžírsku dlouhá léta žili. Dnes roste počet Francouzů přicházejících z pevniny. Nefrancouzští imigranti tvoří asi 8 % obyvatel, nejvíce tu žije Maročanů. V současné době žije na ostrově méně než 50 % rodilých Korsičanů.

Náboženství:

Jedna z dalších věcí, která ovlivňuje „touhu“ korsičanů po autonomii je jejich větší důraz na náboženství. Převládá katolická víra. Korsičané jsou narozdíl od Francouzů, kteří jsou známí svým vlažným přístupem k náboženství a církvi, v tomto ohledu o něco konzervativnější. Náboženství na ostrově se projevuje hlavně při křesťanských svátcích. Katolicismus ale nevylučuje přetrvávání tradiční pověrčivosti.

Jazyk:¹²⁾

Původ korsičtiny:

Korsičtina byla ovlivněna jazyky zemí, které se o Korsiku zajímaly: nejprve středověkými italskými městy (Toskánsko, Pisa, Janov), pozdějí pak Francií. Termín galicizovaná korsičtina se používá pro jazyk Korsiky zhruba do roku 1950. Termín distancovaná korsičtina identifikuje idealizovaný stav, ve kterém byly z korsičtiny odstraněny veškeré francouzské elementy.

Obecná klasifikace korsičtiny jako románského jazyka umožňuje rozpoznat dvě odlišné identity původních mluvčích tzv. proto-korsičtiny (prvnotní korsičtiny). Tento jazyk byl vytvořen buď z proto-románštiny nebo z následného románského jazyka.

V roce 40 našeho letopočtu se na Korsice nemluvilo ani románsky ani italsky. Seneka mladší, římský exulant, prohlásil, že tamní primitivní obyvatelstvo mluvilo jazykem, kterému nerozuměl. Latina v té době byla jazykem pouze v římských koloniích. Pokud obyvatelstvo Korsiky začalo mluvit latinsky, s největší pravděpodobností se tak stalo až během pozdních let říše. Ranné křesťanské texty o Korsice jsou v latině, ale to nedokazuje fakt, že se latinsky na Korsice mluvilo. Okupace Korsiky kmeny Vandalů okolo roku 469 označuje konec hlavního vlivu Římanů a jejich latiny.

Další předchůdce proto-korsičtiny (prvotní korsičtiny) byl toskánský dialekt, který se později vyvynul v italštinu. První italské dokumenty jsou z 10. století ale italština musela existovat ještě o něco dříve (a toskánština ještě před ní). Toskánština pocházela z posledních fazí vulgární (tj. obecně mluvené) latiny. Z toho lze vyvodit, že proto-korsičtina se nejspíš vyvynula z toskánského dialektu zanechaného na Korsice toskánskou správou.

Korsičtina je nosnou složkou korsické kultury jež je velmi bohatá na přísloví. Také je bohatá na vícehlasou písňovou tvorbu, jejíž tradice jde až do 16. století a vychází z podobných kořenů jako táž tradice na italské pevnině.

Korsika má sice kulturní autonomii, ale politicky je řízena Francií, což se ostrovanům nelíbí, a proto se snaží vyvíjet snahy o úplnou autonomii (vlastní vláda a parlament). Pro francouzské politiky je agresivita obyvatel na ostrově důležitým tématem. Snahy o vyřešení tamější situace, která je v mnoha směrech neutěšená, probíhají již od jejího připojení v 18. století a stále neúspěšně. Korsika se liší od národního unitárního státu historií, geografií i kulturou, jelikož je její společenství založené na tradici násilí a vendetě. Již z prvních historických záznamů vyplývá, že ostrované o svůj domov v průběhu věků jen neustále bojují. Korsičané nerespektují válečné konvence a jako politickou metodu zprostředkování svých myšlenek používají násilí. Dokonce se jedná o systematickou i intenzivní ozbrojenou propagandu. Tato násilná činnost má za cíl přitáhnout pozornost k ostrovu a k jeho situaci, je politicky motivovaná, nacionalisté argumentují nedostatkem prostoru pro vyslovení svých politických zájmů. Kromě několika vyhlášených příměří z důvodů vyjednávání, boj na Korsice v podstatě nikdy neustal. V minulém století vzniklo mnoho frakcí zabývajícím se „bojem za svobodu“. Avšak rozdílnosti organizací v názorech na způsob vedení boje za nezávislost, vede k neschopnosti vytvoření silné a jednotné organizace. Násilí tedy nepolevuje a spíše se kvůli četným štěpením stává hůře kontrolovatelné. Korsika zůstává nadále ekonomicky závislou na kontinentu. Nacionalisté chtějí podle oficiálního stanoviska uznání zvláštního korsického národa od Francie a získání statutu zámořského teritoria s vlastním parlamentem i vládou ¹³⁾.

Kultura je jedním z nejdůležitějších znaků Korsičanů. Opět se dostáváme k tomu, že ostrov často měnil majitele, což ovlivnilo různorodost architektury i jiných kulturních znaků - např. tradice vícehlasé písňové tvorby nebo samotná korsičtina, jazyk který je italským dialektem, ale má mnohé francouzské prvky. Vůbec nejdůležitějším prvkem korsické kultury je ale vendeta, která je vysvětlena níže, a která souvisí s celkovým násilným chováním ostrovanů a jejich nepochopením ze strany Francie.

Architektura

Jedinečný charakter místním městečkům a vesnicím vštípila hornatá krajina.

Z prehistorického období můžeme obdivovat mnoho menhirů a strážních věží, které vybudovala totreánská kultura.

Zbytky antické kultury byly nalezeny pouze na východním pobřeží, v okolí měst Aléria a Mariana. Vykopávky v Alérii představují ostatky chrámu, fóra, prétoria (úřední budova), lážní a výrobní budovy. Mimo jiné se v muzeu nedaleko vykopávek nachází mnoho artefaktů z Řecko-římské nadvlády.

Další změnu přináší 9. století a s ním románská kultura, jejíž největší rozkvět přichází v 11. století. Z této doby je zachováno mnoho kostelů a kaplí, na jejichž stavby byly často používány tmavé a světlé kameny. Tyto stavby také zdobí mnoho detailů vyrytých do kamene (geometrické tvary, ozubená kola, pletencové ornamenty, podivná zvířata, záhadné postavy).

Baroko začíná na ostrově v 16. století. Střídmé exteriéry kontrastují s interiéry bohatě zdobenými zlatem mramorem, olejovými malbami a dřevěným vyřezávaným nábytkem.

Od 16.st. se Janované snažili o rozvoj obchodu a zemědělství na ostrově. Za tímto účelem byly postaveny na frekventovaných cestách četné mosty. Jsou charakteristické jedním obloukem a úzkým kamenným chodníkem s výrazným zalomením. Všem mostům na ostrově se od té doby bez ohledu na to, kdy byly postaveny, říká janovské mosty.

Vendeta

Vendeta je jedním z hlavních kulturních rysů ostrova, vyznačuje se sérií krvavých odplat za předchozí vraždy, zneuctění nebo jiné křivdy spáchané na členech jedné z bojujících stran. Většinou se jedná o spory mezi rodinnými klany. V Evropě byla vendeta potlačena křesťanským období, ale na několika místech se dochovala dodnes (Albánie, Korsika, Srbsko, jižní Itálie). Krevní msta na Korsice je dána tím, že vážnost rodiny a její ochrana je brána velmi vážně. V dřívějších dobách se tak stávalo, že proti sobě stály celé vesnice v nekonečném kolotoči vražd. K rozpoutání těchto bojů navíc stačila jen urážka, která si okamžitě žádala mstu (např. zabití jediné kozy stálo život 16 lidí). Ostrovní historik Filippini uvádí, že v jediném třicetiletí bylo při krevní mstě zavražděno 28.000 lidí. Už Janované, když měli správu nad ostrovem, se snažili vendetu vymítit a mstitele dostihnout a popravit, avšak ani v nynějších dobách není krevní msta na ostrově zcela vymícena a ostrované si své problémy řeší stále po svém.

Rozhovor s Korsičany se nám povedlo uskutečnit s pomocí aplikace k internetové komunikaci - ICQ, kdy se na náš dotaz odpověděl po dlouhém čase neúspěšného dotazování, mladý student z hlavního města Ajjacia Carlo Tingel. Díky tomu, že byl ochotný přeložit naše otázky i svému otci, můžeme srovnávat i v mezigeneračním měřítku. Pomocí ICQ jsme kontaktovali i majoritní společnost. Odpověděli nám dva muži a jedna žena. Zhodnocení výzkumu je blíže popsáno v závěru práce.

Výzkumné otázky pro minoritu:

1. Vyvíjí Korsičané určité snahy o vyšší autonomii?
2. Mají Korsičané pocit diskriminace? Pokud ano, v jakém ohledu?
3. Jak by Korsičané vykreslili obraz příslušníka své menšiny?
4. Co převažuje ve vnímání vlastní etnicity?
5. Jak si Korsičané myslí, že je vnímají Francouzi?

Otázky pro majoritu:

1. Co si myslíte o Korsičanech? Jací jsou?
2. Myslíte si, že jsou nějak diskriminováni či zvýhodňováni oproti majoritním Francouzům?

Minorita

Syn: Carlo Tingel (21 let, student)

1. I když na Korsice existuje několik organizací, které se snaží prosadit úplnou autonomii, nemyslím si, že je to pro ostrovany dobré - ztratili bychom ochrannou ruku Francie a tím i Evropy. Jsem sice Korsičan, ale myslím si že úplná svoboda ostrova by ho posunula o několik desítek let zpátky.
2. Mně osobně se nezdá, že bychom byli diskriminováni. Jak sem psal, nemyslím si že potřebujeme vlastní vládu, a všechno ostatní už máme. Lidé z ostrova si neuvědomují, že z jiných francouzských menšin máme nejlepší postavení a největší svobodu. Pokud to zůstane jako nyní, tak je to nejideálnější. Na školách se bude učit korsičtina a lidé zde žijí bez větších vnějších zásahů.
3. Typický Korsičan by měl umět korsicky. Nic jiného mě nenapadá.
4. Historie a to, že všichni žijeme na jednom ostrově.
5. Myslím si, že ostrov berou jako méně bezpečnou oblast Francie, kvůli nacionalistickým skupinám a jejich útokům na francouzskou veřejnost. Ale i tak je nejvíce turistů z Francie. Mají nás za zajímavou oblast s nádhernou přírodou a bohatou historií, ze které je tu mnoho památek.

Otec (45 let)

1. Na ostrově je mnoho hnutí, která se snaží autonomii prosadit. Francie určitou samostatnost ostrovu dala, ale nejsme svobodní.
2. Myslím si, že nás Francie stále hodně omezuje. Ve školách se sice učí korsičtina, ale ne ve všech a Francie nám podstrkává svůj jazyk a svou historii a kulturu. Vadí mi, že nejsme tak svobodní jako třeba Andorra. Jsme Korsičané a ne Francouzi. To že nás koupili, z nás ostrovanů rozhodně nedělá Francouze. Také si myslím, že Francie hodně vydělává na naší zajímavosti pro turisty.
3. Jsme Korsičané, je u nás obvyklé, že si každý své problémy řeší sám. Léta nás pohlcovaly jiné kultury, ale zůstali jsme hodně hrdý národ. Většina obyvatel jsou zemědělci a v dnešní době taky hodně lidí pracuje pro turisty.
4. Myslím si, že nejdůležitějším znakem Korsičana je jeho hrdost a bojovnost a to zda pochází z ostrova a mluví korsičtinou. Je tady hodně přistěhovalců.
5. Francouzi nás berou jako svůj ostrov, kam mohou jet v létě na dovolenou.

Majorita

Muž (31 let)

1. Myslím si, že Korsika je problémová oblast, kde stále probíhají konflikty, při kterých umírají lidé. A nevypadá, že se to v blízké době vyřeší.
2. Nepřijde mi, že by byli diskriminováni, ale moc se politikou nezabývám.

Muž (35 let)

1. Korsičané nedokáží pochopit, že jejich tolik chtěná svoboda by jim nijak neprospěla. Naopak by ostrov ještě více zaostával. Musejí pochopit, že v civilizované době nelze řešit spory násilím, což je pro ně typické.
2. Jsou zvýhodňováni, ale to jim podle mě škodí, protože je to ještě více izoluje. Díky svým násilným akcím jim vláda několikrát udělila určité ústupky, ale zbytečně, jelikož jsou stále přesvědčeni, že jim Francie má dát vlastní stát.

Žena (25 let)

1. Většina z nich jsou určitě normální lidé, jsou tam i skupiny nacionalistů, ale myslím si, že je to jen malá část.
2. Přijde mi, že nejsou ani diskriminováni ani zvýhodňováni.

Z první části jsme se dozvěděli, že se jedná o specifickou minoritu. Tím, že se celé etnikum nachází na ostrově, získává zvláštní postavení oproti jiným evropským menšinám. Ostrované museli neustále bojovat s uchvatiteli ostrova. Celý historický vývoj tedy poukazuje na to, že Korsičané po většinu své existence válčili a pokud neválčili s uchvatiteli ostrova, docházelo mezi nimi ke krevní mstě. Vendeta měla na ostrově pevně stanovené podmínky - většinu problémů, které vznikaly mezi obyvateli Korsiky, si ostrované proto řešili po svém. Krevní msta trvá dodnes, i když ne v takovém měřítku. Dalším bojovým extremismem, který se na ostrově zrodil za poslední století, jsou nacionální hnutí, která svými teroristickými útoky vytvářejí nepříjemný tlak na francouzské politiky. Nepříjemností je, že mnoho obyvatel s těmito skupinami souhlasí a i jejich děti je podporují a vidí je jako hrdiny svého národa. Tak se v podstatě vytváří prostředí k tomu, aby na Korsice odbojnost nikdy neutichla. Z druhé části z vlastního kvalitativního výzkumu potom vidíme rozdíl mezi otcem a synem, kde syn poukazuje na řešení problémů bezkonfliktně a spíše s pomocí státu. Otec vidí jedinou možnost jak problémy vyřešit a to celkovou autonomii. Je zde vidět odpor staršího muže vůči Francii. Naopak jeho syn chápe, že pokud by byl ostrov samostatný, ztratil by tím ochrannou ruku Francie a tím i ekonomickou jistotu. Majoritní společnost nevidí Korsičany nikterak zle, avšak všichni dotazovaní vědí o nacionalistických hnutích na ostrově a uvědomují si nebezpečí. Jak teoretická část, tak i výzkumná část, nám vypovídají o bojovnosti ostrovanů. Z vlastního pozorování na ostrově můžu vypovědět¹⁴⁾, že na Francouze byli Korsičané spíše strozí, ale k nám či turistům z jiných zemí se chovali velice příjemně.

1. ŠMÍD, Jan. Jan Šmíd : Obrázky z Korsiky [online]. c2006 [cit. 2009-08-19]. Dostupný z WWW: <http://www.jansmid.cz/index.php?clanek=5>.
2. Ile de Beauté Voyages s.r.o. (Cestovní agentura) : Korsika.cz - Historie [online]. c1999-2009 [cit. 2009-08-11]. Dostupný z WWW: <http://www.korsika.cz/homepage.asp?stranka=Historie&id=23>.
3. CHLADOVÁ, Jitka. Příčiny korsického separatismu [online]. E-polis.cz, 23. duben 2008. [cit. 2009-09-15]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/mezinarodni-bezpecnost/260-priciny-korsickeho-separatismu.html>. ISSN 1801-1438.
4. Wikipedie - otevřená encyklopedie : Korsika [online]. 20.8.2009 [cit. 2009-08-24]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Korsika>.
5. Wikipedia - The Free Encyclopedia : Corsican language [online]. 2006 , 27.8.2009 [cit. 2009-09-10]. Dostupný z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Corsican_language>.

Deník z Korsiky, napsaný pěti vysokoškolskými studenty o prázdninách 2008, z dvacetidenního putování po ostrově.

denik_korsika.doc

Foto přílohy:

Mapa Korsiky ze satelitního snímku.

Hornatá krajina ostrova.

Přeškrtaná francouzská jména (viz. výše).

Nejsilnější nacionální hnutí na ostrovu.



Počet shlédnutí: 167