Aneta Heroutová, Philipp Nosák, Diana Košťálová, Petr Adámek, Petra Králová. Medžugorje - poslední místo zjevení Panny Marie. [online] Hospodářská a kulturní studia, Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, 2011. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/krestanstvi2011

Medžugorji, poslední místo zjevení Panny Marie, navštěvují lidé z celého světa. Ti putují na toto posvátné místo, aby mohli být svědky přítomnosti Matky Boží. Hlavní otázkou je výjimečnost Medžugorje a jejího okolí. Na světě existuje mnoho poutních míst, ale Medžugorje nese několik specifických vlastností, díky nimž je právě tou významnou.

Jedná-li se o mariánská zjevení, je s nimi spojováno především křesťanství a právě křesťané jsou nejpočetnějšími návštěvníky Medžugorje. Zajímavé však je, že zde nenajdeme pouze příslušníky tohoto světového náboženství, ale zavítají sem i jiní věřící a velmi často i nevěřící. Důležitou součástí zjevení v Medžugorji jsou poselství, která Panna Marie sděluje prostřednictvím vizionářů. Stejně tak jsou to i zázraky a zvláštní události, které se zde dějí a které přitahují davy turistů.

Medžugorje je místem, které poskytuje relaxaci a duševní očistu každému, kdo sem zavítá a možná i to ji dělá výjimečnou v porovnání s ostatními poutními místy.

Hlavním cílem je zkoumání výjimečnosti poutního místa v Medžugorji. Pátrání po důvodu, kvůli kterému poutníci toto místo navštěvují, co je k návštěvě vede a jaké pocity je provází při zjeveních. Důležitou podotázkou je i význam tohoto místa pro příslušníky jiných náboženství než křesťanství a dokonce význam pro nevěřící. Důraz je kladen i na samotná zjevení Panny Marie a na události se zjevením spojené.

Čím je výjimečné poutní místo v Medžugorji?

• Za jakým účelem lidé z celého světa Medžugorji navštěvují?
• Je toto místo významné i pro nevěřící?
• Je Medžugorje navštěvovaná i příslušníky jiných náboženství než křesťanství?
• Jaké zázraky jsou s Medžugorjí spojeny?
• Jaká poselství a předpovědi zde Panna Marie sdělila prostřednictvím vizionářů?
• Jak toto místo působí na poutníky a jaké pocity v nich vyvolává?
• Jak jsou lidé obohaceni po návštěvě Medžugorje?

Poutě jsou spojeny s mnoha náboženstvími po celém světě. Cestování v Evropě bylo ovlivněno příznivou polohou poutních míst, která leží často v blízkosti moře nebo splavných řek a jezer. Jsou tak člověku snadno dostupná. V úvodní části knihy Náboženské poutě se německý historik Norbet Ohler snaží čtenáři přiblížit historické pozadí a vznik poutí. Rozebírá poutě od jejich vzniku až po současnost a uvádí, kdo se takovýchto cest účastnil a jak probíhaly přípravy i samotná cesta. Také popisuje místa, na která se lidé vydávají a co je k návštěvě vede. Autor se zajímá především o místa, na která se vydávají katolíci a kniha je tak zaměřena na konkrétní náboženské poutě. Na počátku převažovali spíše poutníci samotáři, od vrcholného středověku pak přibývaly poutě dlouho připravované a skupinové, které se stávaly i více bezpečnými. Krizí pro cestování a podnikání katolických poutí bylo v 18. století období osvícenství, v 19. století pak začalo poutnictví opět rozkvétat hlavně díky vybudování železniční sítě, která umožnila podnikání poutí levně a rychle velkému počtu cestujících. I přesto dnes existuje mnoho poutníků, kteří odmítají moderní způsoby cestování a dopravní prostředky vůbec a vydávají se do svatých míst pěšky.

Kdo byl a mohl být poutníkem? I na tuto otázku autor knihy Náboženské poutě odpovídá. Na svých cestách poutníci putovali v nábožensky jednotném prostoru, kde se společně modlili a cítili se jako doma. Díky těmto cestám ve městech a vesnicích vznikaly nové kostely, kláštery a špitály, které poskytovaly útočiště všem procházejícím. Skupina poutníků byla většinou tvořena zástupem dospělých a mladých mužů, ale najdeme mezi nimi i mnoho žen. Ženy podnikaly prosebné poutě, při kterých doprovázely nemocného manžela nebo dítě na svatá místa. Mezi poutníky bylo i mnoho dětí a účastnili se jich i nemocní a postižení, kteří věřili, že jim Bůh pomůže k uzdravení.

K místům všechny poutníky vedla představa, že božstvo se lidem ukazuje a zjevuje jen na určitých místech, zejména na horách, pod stromy nebo u pramenů. Místa mohou být také významná ve spojitosti s činnostmi, které zde byly vykonány. Pro utrpení, která zde lidé prožili nebo jsou to místa, kde jsou uloženy pozůstatky svatých osob. V antickém období putovali křesťané zejména do Svaté země a ke hrobům apoštolů a mučedníků, ale postupně vyhledávali i nová místa pro své poutě. Mezi posvátnosti však patří i předměty, zejména ty, kterých se dotkl Ježíš. Poutníci dokonce relikvie přinášeli do svých domovů, jelikož je chtěli mít neustále nablízku. Přenášení bylo a dodnes je zakázané a považované za svatokrádež. ¹⁾

Další dílo, které se zabývá poutěmi, nese název Slavná poutní místa a autorem je Clemens Jockle, bavorský teolog a filosof. V knize se nejprve soustředí na historický vývoj vzniku posvátných míst, stejně tak, jak tomu bylo v předchozím uvedeném díle. Dále pak kniha popisuje konkrétní místa. Posvátná místa definuje jako oblasti, kde božstvo poskytlo člověku pomoc a zasluhuje tak úctu. Postupem času se na místech rozšířily zvyky, rituály a modlitby, které vedou k očištění těla i duše. Poutě nacházíme již u Egypťanů, Řeků a Římanů, v křesťanství, islámu i hinduismu a v dalších náboženstvích. Hlavním cílem poutníků se stal především Řím s hroby mučedníků a apoštolů Petra a Pavla. Cesty poutníků nevedly jen k hrobům mučedníků, ale později i k hrobům biskupů či opatů.

Dílo Slavná poutní místa poskytuje obraz o posvátných předmětech a relikviích. Nejuctívanější relikvie byly předměty spojené s Kristem nebo Pannou Marií a jak je dále zmíněno v knize, šlo především o části oděvu Krista, o šat Panny Marie, Ježíšovy plenky či hřeby z Kristova kříže. Zde opět nalezneme zmínku o svatokrádežích, které slibovaly panovníkům větší popularitu chrámu. Lidé věřili, že v blízkosti posvátných relikvií jsou i blíže nebesům a Bohu.

Poutnická hůl, plášť s kápí, lahev na vodu a růženec bylo nezbytné vybavení každého, kdo se vydával na dalekou cestu. V době putování byl poutník pod ochranou práva, nikdo ho nesměl uvěznit ani napadnout. Stejně tak se v době konání pouti nesměl nikdo zmocnit poutníkova majetku, jak je v knize uvedeno. ²⁾

První publikací Františka Mráčka zabývající se zjevením Panny Marie v Hercegovině je dílo Medžugorje I. Na začátku knihy seznamuje s prostředím medžugorských zjevení a s dobou před zjevením prvním. Na základě výpovědí vizionářů nás pak kniha zavede do života obyvatel Medžugorje, především šesti mladých lidí, kterým se Panna Marie pravidelně zjevuje. Den po dni je v knize popisován počátek a průběh úkazů až do doby obklopení Medžugorje vlnou turistů. Dále jsou v knize popsány zážitky spojené s Pannou Marii a zázraky, které se na tomto místě udály. František Mráček přišel s vizionáři sám do kontaktu a kniha nám tak dává možnost přečíst si i několik zajímavých rozhovorů. Publikace poskytuje věrohodný obraz týkající se mariánských zjevení v Medžugorji. ³⁾

Jedná se o techniku neinvazivní, která neobtěžuje respondenty dotazy ani pozorováním. Studium dokumentů znamená obecně zkoumání a hodnocení lidských stop a artefaktů. V dokumentech jsou uloženy informace o sociálních jevech, které nelze přímo pozorovat. Můžeme studovat i výpovědi osob jinak nedostupných, nedochází tak často ke zkreslení, dokumenty vytvořené profesionálem mívají vysokou kvalitu a tato technika je levnější než výzkum v terénu. Problémem dokumentů je jejich životnost, některé zůstanou i po řadu let nedostupné a také je velice těžké srovnat údaje v různých časových úsecích.

Jedná se o nejstarší nepřímou dotazovací techniku sběru dat. Nepřímou proto, že mezi tazatele a respondenta vstupuje nástroj sběru dat. Respondentovi pokládáme většinou otevřené otázky, kdy od něj očekáváme vlastní odpověď. Tuto techniku používáme pouze při kvalitativním výzkumu. V této seminární práci jsme použili rozhovor semistandardizovaný (předpona „semi“ – v češtině „polo“), při kterém má tazatel připraven seznam základních otázek a dle nutnosti klade respondentovi ještě doplňující otázky. Základní otázky jsou klíčové otázky, týkající se ústředního zaměření studie a otázky doplňující jsou vázané na některou ze základních otázek, kterou rozvíjí a doplňují. Výhodou je osobní kontakt s respondentem, při kterém musíme pozorně poslouchat, aby nám neunikl nějaký podstatný detail.

Na počátku práce proběhlo seznámení s významem náboženských poutí, aby bylo dostatečně porozuměno faktu, proč lidé tyto poutě vykonávají. Byly čerpány informace o různých křesťanských poutích, hlavně o té do Medžugorji, která byla vybrána z důvodu dostupnosti informací.

První technikou sběru dat bylo studium dokumentů, které sloužilo především pro literární rešerši. Sekundárním zdrojem dat, v tomto případě, byly dvě knihy, které pojednávaly o poutích obecně. Třetí publikace je zaměřena přímo na poutní místo v Medžugorji. Kromě těchto knih byly prostudovány rovněž časopisy s názvem Regina a Zprávy z Medžugorje, které přímo vypovídají o tomto poutním místě. Informace byly také dohledány na oficiální internetové stránce s aktualitami o Medžugorji.

Hlavním zdrojem dat bylo interview (rozhovor) s Františkem Mráčkem, který se již několik let zabývá studiem mariánských zjevení nejen v Medžugorji, ale po celém světě. Je autorem několika knih a působí v redakci časopisu Regina, již zmíněného v sekundárních zdrojích. Předem byl připraven seznam základních otázek, jak je tomu u semistandardizovaného rozhovoru, ten byl však v průběhu rozhovoru rozšířen o doplňující otázky. Pravidelnou návštěvou Františka Mráčka v Medžugorji je zajištěna jeho orientace v tamějším prostředí, osobní styk s obyvatelstvem i návštěvníky tohoto poutního místa a všechny odpovědi tak byly obsáhle zodpovězeny.

Aby nedošlo k ovlivnění jedním názorem, tedy názorem pana Mráčka, který se spíše vědecký, bylo vedeno několik dalších rozhovorů. Celkem bylo těchto rozhovorů osm. Mezi dotazovanými bylo 5 katolíků a tři ateisté, kterým byly opět pokládány předem připravené otázky týkající se zjevení v Medžugorji.

Medžugorje se nachází v Hercegovině, 25 km od města Mostar a je označována za poslední místo, kde se zjevuje Panna Marie. Farnost se skládá ze 7 vesniček ležících mezi horami a právě proto je názvem Medžugorje neboli mezihoří. Nejstarší dochované zmínky o farnosti pochází z roku 1599 a medžugorský farní kostel byl zasvěcený sv. Jakubu (patronu poutníků) roku 1969. Právě farní kostel, kopec Podbrdo a kopec Križevac vytvářejí trojúhelník, ve kterém se udály a dále dějí události spojené se zjevením Panny Marie

Zjevení Panny Marie začala v Medžugorji 24. června 1981. Následující den, 25. června 1981, se slaví jako den výročí a zjevení v tento den proběhlo pro 6 vizionářů pocházejících z vesničky Bijakovići ležící na úpatí Podbrda. Třetího dne, 26. června 1981, Panna Marie vyřkla hlavní poselství, které v dalších zjevení prohlubuje až do současné doby.

Křesťané i ostatní lidé navštěvují toto poutní místo proto, že zde probíhají zjevení Panny Marie. Jde o poslední místo, kde se takováto zjevení uskutečňují (a budou uskutečňovat). Po následujících zjeveních již tato prý lidstvo nebude potřebovat, dojde k nápravě. Právě proto je dnes Medžugorje jedno z nejvýznamnějších křesťanských poutních míst. Bylo již mnoho míst, kde docházelo ke zjevení matky Ježíšovi. Mnoho z nich je ale považováno za falešné a ta místa, která byla zřejmě opravdová, již nejsou aktivní, ke zjevením tam tedy již nadále nedochází (například zjevení v Lurdech či ve Fátimě). Tato zjevení jsou však pro vizionáře, kteří pak dále předávají jejich poselství. Pro ostatní toto místo nabízí možnost jakési nápravy. V Medžugorji by si člověk měl uvědomit, jaké morální hodnoty jsou důležité a že bychom neměli činit jen ve svůj prospěch, ale především pro lidi a pro Boha. Ideálně by se člověk měl začít polepšovat již na místě. Důležitým úkolem pro poutníky je také vystoupat na úbočí hory Crnica, kde nad vesničku Podbrdo leží místo prvního mariánského zjevení, ke kterému došlo 24. června roku 1981. Ve svahu zde stojí veliký dřevěný kříž. Lidé po úzké strmé stezce stoupají nahoru často i bosi, aby dokázali svou víru a oddanost Bohu. Dále zde probíhají četné bohoslužby, krom jiných míst hlavně v kostele sv. Jakuba Většího, patrona poutníků. Ten je jakýmsi centrem celé Medžugorje. Za kostelem stojí venkovní oltář (ve stylu altánu), okolo něhož se nachází modlitební prostor s 5000 místy k sezení a velkým prostorem pro další desetitisíce poutníků. V extrémních případech se na bohoslužbě sejde až na 50000 lidí. Bohoslužby probíhají jak v chorvatštině (pro všechny), tak v mnoha dalších jazycích. Dalším důvodem, proč lidé do Medžugorje přijíždějí je ten, že se prý cítí při síle, zdravě a pobyt na ně celkově velice pozitivně působí. Pochopitelně ale existují také případy lidí, které toto místo nijak zvlášť nezaujalo, ani na ně pozitivně nezapůsobilo. Všichni ateističní respondenti a dokonce i jeden katolický uvedli, že o Medžugorji nikdy neslyšeli a další dva katolíci sice věří v Boha, pravidelně se účastní mší v kostele, ale nevěří, že by se Panna Marie v Medžugorji zjevovala. Vidí v Medžugorji spíše turistickou atrakci a tudíž odmítají, že by se na takovém místě a takovému počtu lidí zjevení ukazovala. Podobné nározy lze hledat i ve skupině věřících, kteří nemají potřebu Medžugorji navštívit a mají svá vlastní přesvědčení, že zjevení jsou vymyšlená.

Překvapivě, jeden z nejhlasitějších skeptiků byl v době prvních zjevení biskup Pavao Zanic, který, podle jednoho z přepisu rozhovoru, prohlásil: „Podle mého názoru Medžugorje je největší podvod a podvod v dějinách církve.“ Zejména Zanic si stěžoval, že příběhy o zjeveních byly součástí spiknutí podněcované skupinou františkánů, kteří protestovali proti snaze nahradit světské duchovenstvo ve farnosti Medžugorje. ⁴⁾

Nemusí se to na první pohled zdát, ale do Medžugorje putuje také mnoho nevěřících. I když pro ně tato pouť a poutní místo jako takové nemá velký význam, tak i na nevěřící má pouť většinou pozitivní účinky. Mají dobrou náladu, cítí se plni energie a zdravě. Dokonce se stává, že má tato pouť na nevěřící lepší dopad než na leckteré kněží. Dalším důvodem jejich návštěv je samozřejmě také odpočinek, dovolená. Avšak ani jeden z dotazovaných Medžugorji nenavštívil a zejména nevěřící tomuto místu nepřikládají žádný význam. Mezi samotnými katolíky mohou být spory ohledně věrohodnsti a pravdivosti zjevení.

Kromě křesťanů občas navštěvují toto místo také muslimové, kteří uznávají Ježíše Krista jako jednoho z proroků (nikoli však hlavního, nejdůležitějšího – tím byl Muhammad ibn ‘Abdullāh). Také na ně mívá pouť do Medžugorje blahodárné účinky a činí je spokojenými. Byly zaznamenány dokonce případy, kdy muslimové po zdejším pobytu časem konvertovali ke křesťanství.

Předčasně narozená dvojčata Snježana a její bratr Zlatko se narodili v Chorvatsku roku 1984 s obrnou. Snježana byla schopna chůze, její bratr nemohl chodit vůbec. V září roku 2008 se Snježana vydala poprvé do Medžugorje a při své první návštěvě se zde cítila jako v nebi. Rodina dvojčat byla velmi chudá a tak pro ně nebylo snadné vydat se do Medžugorje znova. Ještě téhož roku odjela Snježana do míst zjevení Panny Marie znova. Vystoupala na kopec zjevení, modlila se a uslyšela hlas Panny Marie, která ji nabádala k modlení. Při večerní mši v kostele sv. Jakova se kněz modlil za uzdravení a tehdy Snježana spatřila Pannu Marii. Snježana poklekla, což bylo za normálních okolností při jejím zdravotním stavu nemožné, rozpřáhla ruce a přicházelo k ní silné světlo. Pak se Matka Boží vzdálila a Snježana vystoupila z kostela a tehdy si uvědomila, že chodí jako zdravý člověk. ⁵⁾

Švýcarka Joelle oslepla, když jí bylo pouhých 8 let. Do Medžugorje se vydala se svou dvanáctiletou dcerou Vinciane roku 2010. První den vystoupali spolu s dalšími poutníky na Kopec zjevení a poté se odebrali do kostela na mši. Joelle přijala svaté přijímání a pocítila, jak ji něco dusí a zároveň slyšela vyčítavý hlas. Kněz ji uklidnil, že hlas nepochází od Boha, ten přeje lidem jen to nejlepší. Druhý den stoupali poutníci na kopec Križevac a večer se opět zúčastnili modlitby v kostele. Při přijímání Joelle spatřila kněze, podívala se nahoru a zjistila, že vidí světlo. Udělalo se jí mdlo a odešla z kostela a tehdy začala rozpoznávat světlo a tváře lidí. Joelle od této návštěvy Medžugorje začala postupně vidět. ⁶⁾

Skrze vizionáře sděluje Panna Marie svá poselství, předpovědi a svěřuje jim tajemství, kterých je dohromady deset. Každý vizionář má zpočátku denní zjevení a po sdělení desátého tajemství pro něj končí, ale je mu přislíbeno zjevení do konce života, alespoň jednou za rok a tento den je pevně stanoven. Nejprve je pro vizionáře konec denních zjevení velmi těžký, skličující a téměř zničující, ale po nějaké době si zvyknou, že denní zjevení je pryč a jsou rádi, že se jim Panna Marie zjeví alespoň jednou do roka. Pro vizionářku Ivanku Ivankovićovou – Elézovou denní zjevení skončilo v květnu 1985 a zjevení má od té doby každý rok 25. června. Další vizionářkou je Mirjana Dragičevićová – Soldová. Pro ni denní zjevení skončilo 25. prosince 1982, každoročně se jí Panna Marie zjevuje 18. Března a mimořádná zjevení má druhý den v každém měsíci. V současné době má stále denní zjevení vizionářka Vicka Ivankovićová – Mijatovićová, vizionář Ivan Dragičević a vizionářka Marija Pavlovićová – Lunettiová. Posledním vizionářem je Jakov Čolo. Pro něj skončila denní zjevení 12. září 1998 a v současné době má zjevení každoročně 25. prosince.

Panna Marie dala vizionářům jasně najevo, že se mohou zcela svobodně rozhodnout, zda vstoupí do kláštera nebo se rozhodnou pro rodinný život, protože manželství a rodina není v rozporu se zjeveními ani se svátostí. Daleko raději uvidí, že se snaží zvážit vůli Boží a poznat své přirozené dispozice. Vstoupení do kláštera a následné vystoupení by bylo hanbou nejen pro samotného vizionáře, ale i pro církev.

Podle svědectví vizionářů si Panna Marie přála, aby její poselství předávali lidem. Třetího dne, 26. června 1981 sdělila vizionářům hlavní poselství – Mír, mír, nic než mír. Je třeba, aby se lidé smířili s bohem i mezi sebou. Je třeba věřit, modlit se a postit, litovat svých selhání a obracet se k Bohu. Kromě tohoto hlavního poselství dávala Panna Marie i pravidelná a nepravidelná poselství. Pravidelná poselství dávala každý čtvrtek od 1. května 1984 do 1. ledna 1987 a od 25. ledna 1978 dává měsíční poselství, vždy 25. v měsíci. Nepravidelná poselství dávala například modlitebním skupinám vizionářů.

Obsah všech poselství by se dal shrnout do 5 základních okruhů a prvním z nich je mír. Panna Marie skrze vizionáře informuje, že mír musí zavládnout nejen mezi člověkem a Bohem, ale i mezi lidmi samotnými. Dalším takovým okruhem poselství je víra. Víra je rozhodující podmínkou pro vyplnění všech proseb, přání a tužeb člověka. Zejména bez víry není míru. Jako třetí Panna Marie vyzývá lidi k obrácení, žádá o častou zpověď a uvědomuje si slabost víry všeobecně. Víru upevňuje modlitba, která je dalším okruhem poselství. Žádá si denní modlitbu stejně jako Ježíš a kromě posílení víry si také člověk modlitbou uvědomí propojení s Bohem. Posledním okruhem je půst. Panna Marie často doporučuje půst, protože půst slouží víře a prověřuje, utvrzuje a zajišťuje svou vládu nad sebou samým. Mír je největší dobro a víra, obrácení, modlitba a půst jsou nutnými podmínkami, za nichž se může mír uskutečnit. 1. března 1984 začala Panna Marie předávat ještě zvláštní poselství kromě těchto 5 základních. V těchto poselstvích si přeje, aby se k ní a vizionářům připojili samotní farníci a poutníci, ale uvědomuje si, že je zapotřebí nadpřirozené síly a podle ní je pramenem této nadpřirozené síly modlitba.

V roce 2000 řekla Panna Marie prostřednictvím vizionářů, že mariánské zjevení brzo skončí a po skončení zjevení v Medžugorji už žádná nebudou a uzavře se tím cyklus zjevení Panny Marie s celosvětovým posláním. Když se jí vizionáři zeptali, proč se přestane zjevovat, odpověděla, že to nebude potřeba. Upozorňuje na to, že morálka všeobecně upadá a zlo se stále více zakořeňuje do duší lidí. Touha po osobním uspokojení se prohlubuje a lidé přestávají chápat, že základ prosperity země je založen na morálce. Panna Marie informuje v Medžugorji o záměru negativních sil a téměř 30 let nám pomáhá, aby bolestný přechod do nové šťastné éry proběhl s nejmenším utrpením.

Všichni poutnicí říkají, že v Medžugorji cítí pokoj v duši. Po několikadenní pouti se jim nechce odjet a touží se na toto místo znovu dostat. Někteří mají snahu pobýt zde třeba měsíc i více. Je pravdou, že lidé na tomto požehnaném místě cítí pokoj a mír v duši. Bůh to tak zařídil, aby se zde lidé cítili dobře. Je vhodné, aby byli lidé přitahování k Panně Marii, které zde koná největší a poslední akci na pomoc lidstvu k jeho obrácení. Protože toto je její poslání potvrzují různá uzdravení a zvláštní úkazy, lidé jsou pobytem nadšeni. Ale i když člověk v Medžugorji pocítí mír v duši, měl by pochopit, že by měl též začít uvažovat o svých chybách a začít se měnit. Panna Marie k tomu zprostředkovává duchovní posilu a nadšení. Bylo by chybou, kdyby se lidé uspokojovali jen počátečním pocitem a neměli zájem se obracet. Bůh dává skrze Medžugorje největší impulsy a sílu obracení. Ale je velice důležité si uvědomit, že cílem je budovat víru v srdcích lidí. A to není vázáno na nějaké místo na světě, i když se impulsy k obracení mnohdy váží na nějaké místo a událost.

Seminární práce byla zaměřena na zkoumání výjimečnosti poutního místa v Medžugorji, zkoumání událostí spojených se zjeveními Panny Marie a zjištění významu nejen pro křesťany, ale i příslušníky jiných náboženských skupin. Pro zodpovězení výzkumné otázky a následných podotázek byl použit především primární zdroj dat a to v podobě osobního setkání a rozhovoru s PhDr. Františkem Mráčkem, který vydal mnoho publikací o Medžugorji. Hlavním důvodem, proč lidé navštěvují Medžugorji jsou mariánská zjevení, avšak nejsou jediným důvodem. Skrze vizionáře šíří Panna Marie víru a díky tomu působí toto místo nejen na poutníky, ale i na návštěvníky Medžugorje velmi dobře. Lidé zde cítí pokoj v duši a dobu strávenou na tomto místě vnímají jako relaxaci a odpočinek. Svou přítomnost Panna Marie dokazuje poutníkům i prostřednictvím zázračných vyléčení. I díky těmto zázrakům zde lidé cítí sílu, která je láká obracet se v Boha. Tyto pocity vyvolává Medžugorje především u nevěřících, ale i u lidí jiného náboženského vyznání.

AVALOS, Hector. Mary at Medjugorje: A critical inquiry. Free Inquiry [online]. 1994, 1, [cit. 2011-09-07]. Dostupný z www: <http://searchproquest.mlp.cz/pqcentral/docview/230100199/131D2B146D676DA3B83/4?accountid=16579>. ISSN 02720701.

CLAESSENS, Christiane. Uzdravení slepé Švýcarky Joelle v Medžugorji. Regina. 2011, 2, s. 2-4.

CONES, Bryan. Mary no more at Medjugorje? U.S. Catholic [online]. 2006, 1, [cit. 2011-09-05]. Dostupný z www: <http://searchproquest.mlp.cz/pqcentral/docview/225372482/131D2B146D676DA3B83/11?accountid=16579>. ISSN 00417548.

DAMJANOVIČ, Vitomir. Matka Boží mě zachránila před invalidním vozíkem. Regina. 2010, 10, s. 6-7.

JOCKLE, Clemens. Slavná poutní místa. 1. vydání. Praha: nakladatelství Grafoprint-Neubert, 1997.

MRÁČEK František, Medžugorje I.. 1. vydání. Praha: Vérité, 1991.

OHLER, Norbert Náboženské poutě. 1. vydání. Praha: nakladatelství Vyšehrad, 2000.



Počet shlédnutí: 125