Pravoslavné křesťanství – Vánoce

Nadezhda Dragan, Anna Muránská, Tereza Rupprichová, Alina Sutulova, Kateřina Svojšová, Yulia Tikhonova. Pravoslavné křesťanství – Vánoce. Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2014. http://www.hks.re/wiki/krestanstvi_2014

Křesťanství je nejrozšířenější světové náboženství - vyznávají ho přibližně 2 miliardy lidí po celé zemi. Vzniklo z židovství na území Palestiny, tedy tam, kde působil Ježíš Kristus.

Předmětem zájmu této semestrální práce je zjistit, jak slaví Vánoce pravoslavní křesťané v České republice a rovněž pokusit se je porovnat s oslavou Vánoc v Rusku. Dotazováni jsou pravoslavní křesťané z obou zemí a jako opora poslouží informace z knih a z internetu. Toto téma bylo vybráno především z toho důvodu, že Vánoce jsou jedním z nejvýznamnějších křesťanských svátků. Je sice pravdou, že v současnosti v České republice nežije příliš mnoho pravoslavných křesťanů, ale má smysl se tímto tématem zabývat, protože mimo jiné přistěhovalce tu žije hodně imigrantů z východní Evropy. Právě oni totiž většinou bývají pravoslavného vyznání.

Cílem této práce je poznat vánoční tradice v obou zemích a odpovědět tak na výzkumnou otázku: Jak se liší oslava Vánoc pravoslavných křesťanů v České republice a v Rusku? Než se zjistí odpověď na hlavní výzkumnou otázku, je dobré si odpovědět na následující podotázky:

• Co patří mezi tradiční vánoční jídla?

• Jaké jsou pravoslavné zvyky?

• Jaké jsou katolické zvyky?

• Proč všichni křesťané světa neslaví Vánoce ve stejný den?

• Jaké je vánoční poselství?

Vůbec základními otázkami o Vánocích se zabývá autor Nicky Gumbel v knize „Proč Vánoce?“.¹⁾ Vše je podané stručnou a někdy i zábavnou formou. Odpovídá na to, co dělá Vánoce tak důležitými a proč stále slavíme narození děťátka, které se narodilo před tisíci lety. Autor nám v knize sděluje, že důvodem, proč si o Vánocích dáváme dárky, je to, abychom si připomínali, co nám daroval sám Ježíš Kristus - ten nejhodnotnější a nejdražší dar - jeho život, neboť za námi přišel, aby kvůli nám zemřel. Nakonec Nicky Gumbel dospívá k tomu, že důležité jsou v křesťanské víře především vztahy, které navazujeme s druhými, avšak předně jde o vztah s Bohem. Ten rozvíjíme především skrze modlitby.

Samotnému křesťanství a řadě zajímavostí o Ježíši Kristu se věnuje Marie Zimmermannová v knize „Poselství křesťanských svátků“.²⁾ Nechybí tu však ani popis událostí adventního období, tradic, symbolů Vánoc a také významné dny vánoční doby od Miloslavy Popilkové. Obsah této publikace je členěn do tří hlavních částí, přičemž je zajímavostí, že u některých kapitol jsou použity odkazy na biblické texty (formou zkratek), neboť se k těmto svátkům bezprostředně vztahují. Účelem knihy je nabídnout co nejvíce pohledů a přístupů, vycházejících ze slavení křesťanských svátků, jako oslavy všeho dobrého, co podporuje život lidí v míru a zvyšuje jeho kvalitu. Z celé knihy plyne závěr, že tradice, životní hodnoty a postoje k různým skutečnostem života jednotlivce a společnosti, které souvisejí se slavením křesťanských svátků, v sobě nesou podnětné poselství pro život.

O pravoslavné církvi v současném Rusku hovoří Hanuš Nykl ve své knize „Náboženství v ruské kultuře“.³⁾ V jednotlivých oddílech se dozvíme o čase v pravoslaví, o byzantské liturgii, o svátostech a obřadech, velká část je věnována také ikonám a jejich tvorbě. Říká, že žádné etnikum v Rusku nelze spojovat s určitým náboženstvím, ale pravoslaví je tu nejrozšířenější. Dochází k závěru, že v Rusku je typický náboženský synkretismus či víra v dvě různá náboženství (nejčastějším příkladem je kombinace pohanských věr s křesťanstvím, islámem nebo buddhismem).

Náhled na Štědrý den evropských národů nám nabízí „Evropské Vánoce v tradicích lidové kultury“⁴⁾ od autorek Evy Večerkové a Věry Frolcové. Autorky tu sledují různé vánoční zvyky a mimo jiné také koledy evropského křesťanského Východu a Západu - zmiňují se například o tom, že Východ se v písních liší tím, že nevěnuje hlavní pozornost betlémským událostem. Spisovatelky dospívají k názoru, že každý evropský národ přinesl do slavení Vánoc svůj vklad, který je důležitý a svým způsobem nenahraditelný. Myslí si také, že jednota se projevuje v různorodosti, neboť tradice lidové kultury se vyznačují regionálními a lokálními zvláštnostmi v mnoha proměnách. Zjišťují, že i v zónách obecného výskytu kulturního jevu (například vánočního koledování) lze najít lokality, kde se o Vánocích nekoleduje.

Pomocí metodologie a jejích speciálních výzkumných technik lze získat přístup, který je využíván ke zkoumání vybraného námětu. V práci byly použity obvyklé metody, a to jak kvalitativní, tak i kvantitativní, přičemž obě metody se vzájemně doplňují.

Mezi hlavní cíle kvalitativního výzkumu patří dostatečné rozpoznání významu získané informace či zkoumané skutečnosti a vytváření nových hypotéz a teorií. Jako obvyklé techniky jsou považovány především pozorování (zúčastněné, nezúčastněné) a rozhovor (standardizovaný, nestandardizovaný, polostandardizovaný).

Kvantitativní výzkum se naopak zabývá testováním již stanovených hypotéz a používá přitom statistické metody. U tohoto typu výzkumu se setkáváme s technikami jako je např. analýza dokumentů nebo dotazník.

Jeden z hlavních rozdílů mezi kvalitativním a kvantitativním výzkumem je ten, že v kvalitativním přístupu je možné získat mnoho různých informací o malém počtu jedinců, z tohoto důvodu je generalizace zcela nemožná. Kdežto u kvantitativního přístupu lze získat jen omezený rozsah informací o vysokém počtu jedinců, a to je potom naopak generalizace velice snadná. Kvalitativní analýza je induktivní, kdy k závěrům docházíme od jednotlivých případů k obecným, zatímco kvantitativní analýza je deduktivní, tedy závěr vzniká z usuzování od obecného k jednotlivému.

Jako jedna z technik kvantitativních metod byla v této práci zvolena technika studium dokumentů, avšak ne z hlediska podrobné obsahové analýzy, nýbrž hlavně k získání většího rozsahu vědomostí a většímu porozumění daného tématu. Z odborných knih a internetu byly zjištěny základní informace a fakta, které se týkaly tématu této práce. Největší výhodou studia dokumentů je možnost studovat výpovědi geograficky vzdálených či zemřelých osob a všeobecně je tato technika levnější než výzkum v terénu. Jestliže však dojde k neporozumění obsahu, není bohužel možné získat živou informaci, což je značně záporný fakt.

Následně byl proveden sběr dat, tedy dotazování, které patří k postupu kvalitativnímu. S vybranými respondenty proběhlo interview neboli rozhovor, jehož účelem je získat co nejvíce potřebných informací. Zvoleny byly rozhovory standardizované i polostandardizované, kdy rámec otázek byl předem připravený, aby nedocházelo k odklonu od tématu, a také proto, aby bylo zachyceno přesně to, co bylo potřebné. Právě forma, pevně strukturovaný rámec a pořadí otázek je typické pro standardizované interview. Mezi nepochybné výhody standardizovaného rozhovoru patří to, že tazatel má tedy předem připravené všechny otázky, které postupně pokládá dotazovanému, nemusí se tedy bát nečekaného scénáře rozhovoru. Negativem je však nemožnost improvizace dotazovaného, nedozvíme se nic o tématech, která by například dotazovaný ve volném vyprávění vyzdvihl. Polostandardizovaný rozhovor má sice taktéž předem připravené otázky, ale na rozdíl od standardizovaného rozhovoru dává dotazovanému prostor i pro jeho upřednostněná témata, ke kterým se během rozhovoru dostane - vznikají tak doplňující otázky. Nevýhodou může být případný přílišný odklon od požadovaného tématu. Techniky byly zvoleny tři - e-mail, skype a osobní setkání.⁵⁾

Rozhovory proběhly s pěti respondenty, přičemž první tři respondentky byly pravoslavné křesťanky z Ruska. Předpokládalo se, že nebudou mít problém poskytnout důvěrnější informace právě kvůli tomu, že jsou to příbuzné členek skupiny provádějící tento výzkum. Žádný český pravoslavný křesťan nebyl znán, a tak byl navštíven Pravoslavný chrám svatých Cyrila a Metoděje. Proto se dalšími respondenty stali lidé navštěvující zdejší bohoslužbu.

1. Yulia Kovalenko, 21 let

Na první dotazovanou byla použita metoda polořízeného rozhovoru technikou osobního setkání. Dobré bylo to, že se rozpovídala o tématech, která jí připadala nejvíce zajímavá. Nevýhodou bylo naopak to, že kvůli její nedůsledné víře nemohla sdělit tolik podrobností o pravoslavných tradicích z její rodiny.

2. Tatjana Žornickaja, 57 let

U druhé respondentky byla zvolena metoda řízeného rozhovoru technikou přes skype. Výhodou bylo, že zodpověděla na všechny otázky. Je ovšem zřejmé, že při osobním setkání by toho pověděla mnohem více.

3. Irina Dragan, 44 let

Třetí respondentka dotazovaná řízenou metodou odpovídala technikou přes e-mail. Jako pozitivní se zdálo to, že si vše mohla předem promyslet a v klidu odpovědět. Negativem by mohlo být to, že nebylo možno vidět její reakci na jednotlivé otázky.

4. Ljubice Bodláková, 80 let

U čtvrté respondentky byla zvolena metoda řízeného rozhovoru technikou osobního setkání. Rozhovor trval velmi dlouho, což by se dalo považovat za výhodu. Nicméně rozhovor někdy směřoval k jiným tématům, a tak nebylo zjištěno přesně to, co je potřebné.

5. Vladimír Štěpánek, 39 let

Pátý respondent byl dotazovaný řízenou metodou při osobním setkání. Pozitivní bylo to, že jako absolvent teologické fakulty měl z rozhovoru radost, a nebylo tak shledáno nic negativního.

Původně bylo křesťanské uskupení jednotné, avšak dnes rozlišujeme tři skupiny církví: katolickou, pravoslavnou a protestantskou. Pravoslavná je největší z východní roztříštěné části, která vznikla po rozpadu jednoho velkého křesťanského celku na katolickou západní část a východní pravoslavnou část. Co se týče slova „pravoslaví“, je to překlad řeckého slova „orthos“ - správný, pravdivý a „doxa“ - sláva, názor, učení.

Zpočátku pravoslavná skupina církví neměla své centrum, podobně jako v Evropě dnes Vatikán, protože veškerá moc Byzantské církve byla soustředěna v rukou čtyř církevních hodnostářů, tzv. patriarchů. Po rozpadu Byzantské říše se však každý vládnoucí patriarcha postavil do čela své samostatné pravoslavné církve: Konstantinopolské, Alexandrijské, Antiochijské a v neposlední řadě také Jeruzalémské. Pravoslavná skupina na rozdíl od katolické nepodporovala centralizaci, ale předkládala konglomerát několika jednotlivých církví vedených jednotlivými patriarchy. Pravoslavní se domnívají, že jednota se projevuje ve společné víře a ve společných oslavách svátků.⁶⁾

Historie pravoslavné víry

• schizma mezi východem a západem

Vzájemné soupeření mezi východem a západem začalo již ve 4. století. Vyvrcholilo Chalcedonským koncilem (r. 451), který postavil na stejnou úroveň nejvyšší představitele východu a západu a odmítl monofysitismus. Některé církve se po tomto koncilu zcela úplně odloučily. Mezi východní a západní skupinou církví však docházelo k neshodám i nadále. Rozdíly politické, kulturní a věroučné se prohlubovaly a jako definitivní rozkol se udává rok 1054, tedy tzv. Velké schizma. Jelikož západní skupina přijala po tomto roce další dogmata, která jsou neslučitelná s pravoslavnou vírou, je opětovné sloučení těchto skupin téměř vyloučeno. Sama pravoslavná skupina církví považuje své vyznání za jedinou pravou a nezkaženou víru mezi všemi křesťanskými skupinami.

• šíření víry ve slovanských zemích

K rozkvětu pravoslavné víry došlo za časů Byzantské říše. Někteří slovanští vládcové přijali z Konstantinopole křest, ve slovanských zemích postupně vznikaly samosprávné církve apod. Co se týče jazyků, kterými se mluvilo na západě a východě, byla věroučná latina na západě a řečtina na východě. Aby však rozuměli i obyčejní lidé slovanských zemí, začalo se učit ve staroslověnštině a právě tato skutečnost napomohla k rychlejšímu šíření pravoslavné víry. Bible je od bratrů Cyrila a Metoděje také přeložena do staroslověnštiny, což byl tehdy slovanský dialekt. Postupně docházelo k velkému rozmachu pravoslavné skupiny církví i do dalších ruských zemí, včetně dnešní Ukrajiny a Běloruska. Po dobytí Konstantinopole v 15. století Turky, kterému se říkalo „druhý Řím“, pokračovala v pravoslavné tradici jako „třetí Řím“ Moskva.⁷⁾

Typické symboly pravoslaví

Ikony - Slovo ikona pochází z řeckého „eikona“, tedy obraz. Na obrazech nejčastěji najdeme Krista, Pannu Marii, svaté a mučedníky. Ikony mají mít vzdělávací funkci, předat věřícím informaci o zobrazené osobě či události. Stěny pravoslavných kostelů jsou jimi zdobeny, někdy i z celých jejích částí. Bývají osvětleny svíčkami či olejovými lampami, a to má kromě praktického důvodu i svou symboliku - symbolizují Světlo světa - Krista.

Ikonostas - Ikonostas je stěna tvořená ikonami, oddělující loď kostela od svatyně s oltářem. Má obvykle tři otvory (dveře). Svatyně, což je prostor za ikonostasem, je přístupná jen knězi a věřící do ní nesmí. Většinou je o jeden až tři stupínky výše než loď kostela.

Pravoslavný kříž - Hlavní rozdíl od západního kříže je ten, že pravoslavný je trojramenný, má tři vodorovná ramena. Horní kratší rameno je symbolem cedulky se zkratkou INRI (Iesus Nazaretus Rex Iudaeorum - Ježíš Nazaretský, židovský král), kterou přitloukl nad ukřižovaného Krista Pilát Pontský. Spodní rameno je šikmé a pro tuto skutečnost jsou udávány dva důvody. Buďto toto ne zcela vodorovné rameno (malá ploška pro nohy) ukřižovaného podpírala a prodlužovala tak jeho utrpení nebo toto šikmé rameno symbolizuje skutečnost, že zločinec ukřižovaný po Ježíšově pravici bude přijat do Nebe a zločinec po jeho levé straně bude zatracen a kvůli tomu, že se Ježíšovi vysmíval, přijde do Pekla.

Pravoslavný kostel - Na rozdíl od katolických, pravoslavné kostely nemají žádná sedadla a při mši se tak vždy stojí. Místo soch tam najdeme již zmíněné ikony, před nimiž se věřící lidé modlí, uklání a někdy i líbají zem. Kromě melodického zpěvu žalmů není slyšet nic jiného. Všeobecně atmosféra v pravoslavném kostele je velmi formální a vážná (jako v každém jiném kostele) a ve vzduchu bývá cítit vůně hořících svíček a kadidla.

Pravoslavná mše - Pravoslavná mše, která je vedená knězem, je téměř celá zpívaná. Probíhá při nich také dialog mezi knězem a věřícími, často sborem zpívajícím žalmy. Během mše se používá kadidlo, které se mísí s květními esenciálními oleji. Zlatá kadidelnice, kde se kadidlo pálí, visí na třech řetězech, které symbolizují svatou Trojici. V Řecku ještě podél řetězů visí dvanáct zvonků, symbolizující apoštoly.⁸⁾

Vánoce dnes patří k nejvýznamnějším křesťanským svátkům. Obsahem tohoto svátku je připomínka Ježíšova narození v judském městě Betlémě. Vánoce jsou však v křesťanských zemích natolik oblíbené, že je slaví prakticky všichni. Jsou spojovány se zakončením roku a s trávením času v rodinném kruhu. Západní křesťané je slaví 24. prosince, zatímco ti východní 6. ledna. S vánočním slavením je spojeno množství místních či národních zvyklostí.⁹⁾

Advent

Slovo advent pochází z latinského výrazu adventus (příchod) a značí období čtyř týdnů před Vánoci. První adventní den je prvním dnem nového církevního roku. Advent má 22 až 28 dní. První adventní neděle může připadnout na jakýkoli den mezi 27. listopadem a 3. prosincem. Pokud je Štědrý den v neděli, potom je 24. prosinec zároveň i poslední adventní nedělí. Křesťané se o adventu připravují na oslavu dvojího příchodu - narození Syna Božího v Betlémě a očekávání Kristova druhého příchodu a posledního soudu. Advent tak pro křesťany není jen obdobím radosti ale i dobou pokání a tichého rozjímání. Součástí adventu je proto půst.¹⁰⁾

Historický vývoj prožívání adventního období

Počátky slavení adventu, který se považuje jako přípravná doba na Vánoce, sahají do druhé poloviny 4. století, kdy jsou doloženy ve Španělsku a v Galii. V průběhu několika staletí se měnilo pojetí adventu i jeho délka. K propojení všech tradic a ustálení obsahu adventní doby došlo ve středověku.¹¹⁾

Historický vývoj prožívání vánočního období

Jako oslava narození Ježíše Krista se Vánoce slavily v Římě už roku 336. I když se kořeny Vánoc hledají v předkřesťanských oslavách zimního slunovratu, tato hypotéza pochází teprve z 18. století. Dnes máme dvě hypotézy o počátku slavení Vánoc:

1. Císař Aurelián zavedl roku 274 pro celou říši svátek „nepřemožitelného boha Slunce“ a určil jej na den zimního slunovratu - 25. prosince. Církev lákalo slavení těchto pohanských svátků, a tak zavedla na stejný den slavnost narození Krista. Mohla se odvolávat na Písmo svaté, Starý i Nový zákon. Ve Starém zákoně je očekávaný spasitel nazýván sluncem spravedlnosti, v Novém zákoně se sám Kristus nazývá světlem světa a podle Jana přišel Kristus na tento svět jako pravé světlo, které osvěcuje každého člověka. Může se tak zdát, že Vánoce připadly ze značné části na 25. prosinec kvůli svátku boha Slunce.
2. Den Kristova narození evangelia neuvádí, a tak se ho teologové třetího století snažili vypočítat. Kvůli symbolice Krista jako Slunce světa věnovali velkou pozornost dnům rovnodennosti a slunovratům. Došli k tomu, že Jan Křtitel byl počat o podzimní rovnodennosti a narodil se o letním slunovratu, Kristus byl počat o šest měsíců později než Jan, tedy o jarní rovnodennosti, a proto Kristovo narození připadá na zimní slunovrat - 25. prosince.¹²⁾

Ježíš Kristus

Podle evangelií byl Ježíš Kristus syn Panny Marie a Josefa z rodu Davidova. Přesný datum Kristova narození není znám, neboť o tom neexistuje žádný záznam. Tradiční datum jeho oslavy je však 25. prosinec a většina historiků se shoduje, že k jeho narození došlo mezi roky 7. - 4. př. n. l. Místo Ježíšova narození bylo judské městečko Betlém, kam se vydali Marie s Josefem kvůli sčítání lidu. Ježíš většinu svého života pobýval v Nazaretě v Galileji, kde uzdravoval lidi nemocné jak fyzicky, tak psychicky a až přibližně ve věku 30 let začal veřejně působit a kázat. Nakonec, jak všichni víme, byl v Jeruzalémě ukřižován.¹³⁾

„Pro křesťany je Ježíš Kristus očekávaným Mesiášem, Spasitelem. Je považován za Božího syna, který lidem přinesl spásu. Křesťané neochvějně věří, že Ježíš, který žil před 2000 lety, jednoho dne znovu přijde a tato událost bude znamením definitivního Božího vítězství. Tato událost se však odehraje neočekávaným způsobem a v neočekávané době - podobně jako tomu bylo u prvního příchodu, kdy se narodil ve stáji v Betlémě.“¹⁴⁾

Vánoční symboly

Dárky - Štědrovečerní obdarovávání v Čechách poprvé zaznamenal benediktinský mnich Jan z Holešova. Některé dárky měly dokonce charakter úplatků - říkalo se jim halafance. Dárky jako takové se však staly nedílnou součástí Vánoc až v měšťanském prostředí 19. století. Předtím dárky o Vánocích dostávalo běžně jen služebnictvo a domácí chasa jako přilepšení k celoroční mzdě. Bylo to hlavně ošacení, jídlo či drobné peníze. Nyní nosí dárky dětem tradičně Ježíšek, ve kterého však musí věřit. Jeho podoba není známa a je jen na každém, jak si ho představí.

Stromeček - Církev dlouho považovala zdobení stromů za pohanský zvyk. Nejstarší zpráva o vánočním stromu je z 16. století, avšak v Čechách stromeček zdomácněl až v 19. století. Věčně zelené větve jehličnanů začaly symbolizovat věčný život přislíbený Kristem. Připomínají rajský strom a také strom kříže. Ozdoby a ovoce značí zakázané ovoce ze stromu poznání.

Jesličky a betlémy - Relikvie jeslí se v Římě uctívaly už od 7. století. Jesle se stavěly v kostelích, ale v době osvícenství byly zakázány, a tak lidé začali stavět betlémy doma. Betlémy zobrazovaly celý vánoční příběh: narození Ježíška, hledání noclehu, zvěstování pastýřům, příchod tří králů.

Koledy - Tyto vánoční lidové zpěvy vyjadřují lásku k narozenému betlémskému dítěti a vycházejí z biblických textů. Jiné koledy spíše vyjadřují lidovou radost.

Jmelí - K Vánocům také neodmyslitelně patří jmelí, které kdysi bylo součástí pohanských obřadů. Je obaleno řadou tajemných pověr. Jeho plody vypadají jako perly a dozrávají v zimním období, tedy v tu dobu, kdy nedozrává nic jiného. Čím více má bobulek, tím více štěstí přináší a jeho kouzelná moc se zvyšuje pouze tehdy, je-li darováno, ne zakoupeno. Podle starých Keltů jmelí také přináší plodnost, proto od nich přišel zvyk líbat se pod zavěšeným jmelím. Křesťanská legenda říká, že kdysi rostlo jmelí jako mohutný strom. Z jeho větve prý Josef vyřezal kolébku pro Ježíška. Později Římané strom porazili a z kmene vyrobili kříž, na němž Ježíše ukřižovali. Jmelí bylo nadáno od Boha stejnou měrou dobra i zla. Jeho potomci se ale za kříž velmi styděli a hanbou uschli do velikosti keříků.^{15) 16) 17)}

Žádný svátek, kromě Velikonoc, které však zaujímají v pravoslaví zcela výjimečné postavení, není na pravoslavné Rusi slaven s takovou vážností jako svátek narození Krista. Vánoce se objevily na Rusi už po příchodu křesťanství v 10. století, ale poté ještě několik set let trvalo, než se mezi pohanským lidem prosadily. Pravoslavné Vánoce byly původně spojeny se spoustou lidových zvyků, ale v roce 1918 je V. I. Lenin zakázal. Prý to byl jen pohanský obřad, který s Vánocemi neměl nic společného. Řada tradic tímto opadla. Tradice pravoslavných Vánoc byla obnovena v roce 1991. Z tohoto důvodu Rusové dnes kladou větší důraz na slavení Nového roku.¹⁸⁾

Dotazované respondentky Tatjana Žornickaja (57 let) a Irina Dragan (44 let) narozené v Rusku nám nezávisle na sobě potvrdily, že vliv politiky Sovětského svazu byl velice silný i v oblasti náboženské. Respondentka č. 2: „Nejsem věřící od narození, protože moje rodina nikdy nebyla. Bylo to způsobeno zejména vlivem Sovětského svazu. Nechala jsem se pokřtít, až když mi bylo 40 let.“ Respondentka č. 3: „Teprve až když jsme se z Ruska odstěhovali do Moldávie, jsem mohla být pokřtěna. Bylo mi tenkrát asi 14 let. Všechno to bylo z toho důvodu, že můj otec byl komunista a pro komunisty byl křest zakázaný.“

V noci z 6. na 7. ledna přijíždí děda Mráz na saních až z Čukotky a spolu s ním i Sněhurka. Až do počátku 20. století hledaly děti dárky pod polštářem, dnes už pod tradičně ozdobeným stromkem - jolkou. Ovšem dnes v Rusku někteří lidé vyznávají i západní kulturu, ale nechtějí se vzdát ani pravoslavných zvyků. Proto někdy dochází ke kompromisu - lidé slaví západní katolické Vánoce a Nový rok společně s pravoslavnými.¹⁹⁾

Skutečnosti, že dotazovaný pan Vladimír Štěpánek (39 let) je absolventem teologické fakulty, jsme si velice cenily. Zmínil se, že od dětství byl katolíkem a pro pravoslavnou víru se rozhodl zhruba před 11 lety, protože v ní viděl méně změn a příměsí. Sám se považuje za starokalendářníka z toho důvodu, že Vánoce slaví 6. ledna, avšak stromeček má nazdobený již od 24. prosince, jelikož ho z velké části ovlivňuje komerce. Respondent č. 5: „My už máme stromeček nazdobený 24. prosince a to hlavně kvůli našim malým dětem. Opravdový Štědrý den je u nás ale 6. ledna, protože nechceme porušovat pravoslavnou tradici.“

Historie ruských pravoslavných Vánoc sahá až do 10. století našeho letopočtu. V tuto dobu do severní Asie a části Evropy poprvé přišlo křesťanství. Až na přelomu 16. a 17. století se nové svátky ustálily. Dodnes jsou doprovázeny řadou pověr, zvyků a rituálů, Rusové si na ně potrpí. Příprava na vánoční svátky začíná pro pravoslavné věřící již 28. listopadu předvánočním půstem, který trvá až do 6. ledna, což je 40 dní. Štědrý den tedy podle juliánského kalendáře připadá na 6. - 7. leden. Začátkem ledna (počátek vánočního období) se půst zpřísňuje, až je v předvečer vánočního svátku předepsán půst nejpřísnější.²⁰⁾ Ten se však netýká jen omezení v jídle. Podle naší další respondentky paní Ljubice Bodlákové (80 let) je pravý půst zkrocením všech hříšných vášní a vůbec všeho, co křesťana vzdaluje Bohu. Jíst je dovoleno až večer po bohoslužbě - po vysvitnutí první hvězdy. Respondentka č. 4: „Tradiční čtyřicetidenní půst, který Vánocům předchází, pravidelně dodržuji. Jsem na to hlavně zvyklá odmala, protože pocházím z rodiny pravoslavného kněze. Byla to taková jakože priorita. Ani mě nenapadne půst před Vánocemi nedržet.“

„Pravoslavná církev zachovává v takzvaném filipovském půstu (15./28. 11. - 24. 12/6. 1.) přísné ustanovení v odříkání se živočišných produktů. Půst drží pravoslavní křesťané také o svátku Zjevení Páně.“²¹⁾

Mimo jiné stojí určitě za zmínku, že paní Bodláková byla jako dítě z rodiny pravoslavného kněze k víře vedena již odmala. Může se pyšnit tím, že v dětství byla pokřtěna biskupem sv. Gorazdem II.

„Svatý Gorazd II., vlastním jménem Matěj Pavlík, (*26. května 1879 Hrubá Vrbka +4. září 1942 Praha) byl nejprve katolický kněz a později biskup Pravoslavné církve v Československu a propagátor návratu k cyrilometodějské tradici. Za podíl na ukrývání parašutistů, kteří provedli atentát na R. Heydricha, byl zajat, mučen a popraven nacisty. Jako mučedník byl vladyka Gorazd svatořečen 4. - 6. září 1987 v Olomouci.“²²⁾

K předvečeru samozřejmě patří lidové zvyky, rituály a koledy. Koledníci jsou všude vítáni. Svými písněmi o narození Krista vyjadřují přání štěstí, hojnosti a bohaté úrody.²³⁾ Paní Irina Dragan (44 let) vzpomíná, jak v dětství chodívala s dětmi koledovat. Tento zvyk se stále dodržuje i v dnešní době. Respondentka č. 3: „Jako malá holka jsem chodívala s ostatními dětmi koledovat. Líbilo se mi to, protože jsme dostaly vždycky hodně čokolád a všemožných sladkostí, který jsme cestou od domu k domu ujídaly, aby se nám vůbec vešly do košíku.“

Večer se slouží v chrámu zvláštní bohoslužba, která končí až přibližně v pět hodin ráno. Při ní se zpívají žalmy a pro lepší srozumitelnost prostému lidu se doplňují zpíváním vánočních písní.²⁴⁾ Od paní Tatjany Žornickaji (57 let) jsme se mimo jiné dozvěděly, že se do kostela také většinou nosí typické pravoslavné pokrmy, kterými hostí své známé, a které se tam poté nechávají pro chudé lidi. Respondentka č. 2: „Večer chodívám se svým manželem na bohoslužbu. Zpívají se koledy, pomodlíme se. Potkáváme se tam se známými, navzájem se hostíme svými pokrmy, které každý do kostela přinese a povídáme si. Atmosféra tam se mi velice líbí, je taková zvláštní, taková kouzelná. Víte, naplní mě vždycky takový pocit spokojenosti a je to prostě takový hezký zakončení.“

„Sloužení půlnočních mší zavedl v Římě papež Sixtus III. (432 - 440) po prohlášení koncilu v Efezu (431) o Mariině božském mateřství, a to v bazilice Panny Marie, kterou dal postavit s kaplí, napodobující betlémskou jeskyni. Významné místo zaujímají na půlnočních mších písně a přinášení obětních darů podle vyprávění evangelia o pastýřích, kteří první přispěchali do Betléma k novorozenému Ježíši, aby mu vzdali úctu.“²⁵⁾

Většina dotazovaných respondentů se shodla na tom, že o Vánocích jedí pouze typická pravoslavná jídla, někteří dokonce kapra s bramborovým salátem zásadně odmítají. A co tedy patří mezi ty vánoční pravoslavné pokrmy?

Rusko

V Rusku nesmí na večerním stole určitě chybět „kuťja“ (kaše z pšenice nebo ječmene, vařená s medem, rozinkami, mákem a ořechy) a „vzvar“ (kompot ze sušeného ovoce). Tyto pokrmy mají symbolický význam - kuťja se odedávna jídala na pohřbech a vzvar při narození dítěte. Konzumací obojího se tedy připomíná narození a smrt Krista. O štědrovečerní večeři se také podávají bezmasé pokrmy a ryby. Oblíbené jsou vareniky - plněné taštičky z kynutého těsta. Náplň se připravuje z brambor, rýže, zelí nebo sušených a nakládaných hub. Dále se obvykle podává vepřová pečeně s křenem nebo krocan s jablky a pohankovou kaší. Ze sladkých zákusků je nejoblíbenější medový perník. Na stole nechybí ani slané zákusky a nakládaná zelenina.²⁶⁾

Česká republika

V České republice jsou někteří pravoslavní ovlivněni východní kulturou, a tak jídají stejné pokrmy - např. kuťju a vzvar. Jiní jsou spíše ovlivněni katolickými tradičními Vánoci, takže u nich na stole najdeme kapra a bramborový salát.

Již zmíněná paní Ljubice Bodláková (80 let) jako jediná z respondentů dodržuje tradiční české zvyky, tedy klasickou večeři. Respondentka č. 5: „Já dodržuju tradiční české zvyky, obvykle jíme rybí polévku, kapra s bramborovym salátem a klasicky cukroví.“

„Na štědrovečerním stole se v různých zemích a krajích objevuje ryba i maso – vepřové a drůbeží. Ryba byla přijata jako pokrm v čase postu. V křesťanství symbolizuje křest, nesmrtelnost. Mimo jiné je také symbolem plodnosti. Šupinatá ryba a jikry znamenají bohatství. Kdo si šupinu odloží do peněženky, nebude bez peněz.“²⁷⁾

Koledování - O vánoční večer do svých sousedství chodí koledovat malé děti, zpívají tematické písničky a přejí něco dobrého k svátku a na celý rok. Pak za to dostávají malé dárky, bonbony, oříšky a různé sladkosti.

Od paní Iriny Dragan bylo mimo jiné zjištěno i několik pravoslavných tradic. V její rodině se dodnes dodržuje několik zvyků (prý původně pocházejí z pohanství, ale v současnosti je dodržují pravoslavní křesťané v Rusku) - po Štědrém večeru se celá rodina sejde ve 12 hodin v noci, přičemž takto věští budoucnost:

Oheň - Celá rodina jde ke zdi, na podlahu se položí plech. Ten, kdo bude věštit svou budoucnost, zmačká papír a dá ho na plech, věštící člověk ho zapálí. Potom celá rodina sleduje stíny na zdi a pokouší se uhádnout, jaký význam by mohly mít pro budoucnost.

Věštění z kávové sedliny - Starší člen rodiny uvaří kávu, věštící člověk kávu vypije a potom hrnek se zbylou kávovou sedlinou překlopí na talířek a počká cca 5 minut. Poté vezme hrnek a věští ze zbytku usazené sedliny na dně hrnečku.

Házení válenky (boty) - O půlnoci svobodná dívka vyjde ven před svůj dům, vezme si válenku a hodí ji přes rameno. Její ženich by měl přijít z té strany, kam směřuje špička válenky.

Sen - Když jde dívka po Štědrém večeru spát, vezme si svůj hřeben a položí ho pod polštář se slovy: „Manželi, manželi, přijď ke mně v noci a přečeš mi vlasy.“ Ten, kdo k dívce přijde ve snu, bude jejím manželem.

Obcházení kostela - Když se člověk cítí sám a opuštěný, tak o půlnoci přijde ke kostelu a dvanáctkrát ho obejde. Tím se vysvobodí od osamělosti.

Paní Ljubice Bodláková nám pověděla o typických českých zvycích, které pro ni mají každoročně velký význam.

Házení pantoflem - Dívka se postaví zády ke dveřím a hodí za sebe pantofel. Pokud špička míří ke dveřím, znamená to, že se dívka do roka vdá. Je-li tomu naopak, svatba příští rok nebude.

Lití olova - Olovo roztavíme nad plamenem svíčky a poté roztavený kov nalijeme do nádoby se studenou vodou. Po několika minutách, kdy dojde ke ztuhnutí, olovo vyndáme a podle vzniklého tvaru věštíme naši budoucnost.

Rozkrajování jablka - Člověk rozkrojí jablko napůl. Pokud je uvnitř schovaná hvězdička, znamená to, že se dotyčný bude těšit dobrému zdraví po celý následující rok. Pokud spatří místo hvězdičky křížek, neznamená to nic dobrého. Věští to buď nemoc, nebo dokonce i smrt.

Zlaté prasátko - Při této tradici se děti celý den postí. Pokud vydrží nejíst až do východu první večerní hvězdy, na konci dne uvidí zlaté prasátko.

Pouštění lodiček ze skořápky - Připravíme si lavor s vodou, skořápky od vlašských ořechů a malé svíčky. Do každé poloviny skořápky voskem připevníme malou svíčku a poté skořápky vypustíme jako lodičky do lavoru s vodou. Ten, jehož lodička se nepotopí a vydrží nejdéle hořet, bude mít dlouhý a šťastný život. Říká se také, že majitelé lodiček u kraje lavoru zůstanou doma, zatímco ty uprostřed věští cestu do světa.

„Štědrý den, či spíše jeho druhá polovina, kdysi čas na rozhraní dvou roků, patřil v lidové tradici k tzv. osudovým dnům, resp. nocím, kdy je možno nahlédnout do budoucnosti a zvláštním kouzlem ovlivnit běh života a konání. Existuje nespočet předpovědí různého druhu jako výsledek zvláštního jednání s pomocí různých předmětů, magie slova i tabu. V české kultuře se kdysi věštil osud ze svíček pouštěných v ořechových skořápkách po vodě, říkalo se tomu svatvečer svíček. Obyčej je v našich pramenech doložen do středověku, nejstarší sahá do počátku 15. století.“²⁸⁾

Je to způsobeno tím, že všichni křesťané nepoužívají stejný kalendář. Když se oddělila východní a západní církev, západ přešel od juliánského kalendáře (zaveden Juliem Césarem roku 45 př. Kr.) na gregoriánský kalendář (zaveden papežem Řehořem XIII. roku 1582). Spousta východních zemí a církví si ale ponechala starý kalendář, který je oproti novému posunutý o 13 dní. Kromě svátků spojených s Velikonocemi (při určování data Velikonoc se všichni křesťané řídí židovským kalendářem odvozeným od měsíčního cyklu) tento rozdíl hraje roli při oslavách většiny svátků v roce.²⁹⁾

„Po dlouhém očekávání zaslíbeného Spasitele dozrál čas a okolí Betléma prozářila svatá noc. Lidstvo dostalo darem tajemství Vtěleného Boha. Boží Syn přijímá lidskou přirozenost a nepřestává být Bohem. Stává se Bohočlověkem. Spasitel zanechal lidstvu nové přikázání, v němž zdůrazňuje, že základním zákonem života je láska. Láska k Bohu a láska k bližnímu jako k sobě samému. Vyzdvihuje, že lidé jsou bratři bez rozdílu národnosti, rasy, barvy pleti a jsou si navzájem rovni před Bohem. Právě zrozený Syn Boží přinesl na zemi pokoj. Pokoj Boží - především pak pokoj do našich duší. Bratrská láska je spojením v jednotě k činění dobrých skutků. Otevření srdce bližním a vnímání jejich potřeb se děje podle příkladu Hospodinova. „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (J 3,16)“³⁰⁾

Celá tato práce se zabývá rozdíly mezi způsobem slavení pravoslavných Vánoc v České republice a v Rusku. Všeobecně se dá říci, že se od sebe příliš neliší, především kvůli silnému vlivu západní kultury, avšak nějaké rozdíly nalezeny byly.

Mezi ty hlavní patří třináctidenní posun juliánského kalendáře - pravoslavní v ČR slaví Vánoce tradičně 24. prosince, zatímco ti ruští 6. ledna.

Další odlišnost se týká pokrmů. Část českých pravoslavných kombinuje jak českou typickou kuchyni (kapr s bramborovým salátem), tak i ruskou (kuťja, vzvar atd.). Jiní však jedí pouze to, co je typické pro danou zemi. Čtyřicetidenní půst není pro většinu pravoslavných nic neobvyklého.

U tradic a zvyků byly zaznamenány rozdíly také. Myšleno je tím např. věštění budoucnosti z kávové sedliny nebo pomocí stínů - papír a oheň či vkládání hřebene pod polštář, což jsou ruské zvyky. Naopak například házení válenkou je podobné jako u nás házení pantoflem. Večerní vánoční koledování je typické pouze pro Rusko. V ČR se s tímto nesetkáváme.

Z výzkumu vyplynulo, že pravoslavní křesťané vidí ve slavení Vánoc mnohem více než jen „komerční pravidlo“. Oslavou narození Ježíše Krista si připomínají, že nejdůležitější je láska k Bohu a láska k bližnímu svému jako k sobě vlastnímu, bez ohledu na jeho původ. Rovněž vidí v pravoslavné víře větší podstatu a hloubku položenou více do duchovnosti, než jak je tomu podle nich ve víře katolické.

GUMBEL, Nicky. Proč Vánoce?. Praha: Nakladatelství KMS, s.r.o., 2004. ISBN 80-864-4932-7.

KOLEKTIV AUTORŮ. Základy sociální koncepce ruské pravoslavné církve. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2009. ISBN 978-80-86818-91-7.

MAJEROVÁ, Věra a Emerich MAJER. Kvalitativní výzkum v sociologii venkova a zemědělství - část I. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2006. ISBN 80-213-0507-X.

MROWIECOVÁ, Katia, Michel KUBLER a Antoine SFEIR. Bůh, Jahve, Alláh - Vše, co nás zajímá o křesťanství, judaismu a islámu. Praha: Garamond, 2009. ISBN 978-80-7407-058-7.

NYKL, Hanuš. Náboženství v ruské kultuře. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2013. ISBN 978-80-7465-078-9.

VAVŘINOVÁ, Valburga. Abeceda Vánoc. Praha: Vydavatelství Krásná paní, 2010. ISBN 978-80-86713-69-4.

VEČERKOVÁ, Eva a Věra FROLCOVÁ. Evropské Vánoce v tradicích lidové kultury. Praha: Vyšehrad, spol. s.r.o., 2010. ISBN 978-80-7429-006-0.

WINTER, David. ABC křesťanství. Praha: Česká biblická společnost, 2010. ISBN 978-80-87287-05-7.

ZIMMERMANNOVÁ, Marie, et al. Poselství křesťanských svátků. Hradec Králové: Biskupství královéhradecké, (Katechetitské a pedagogické centrum), 2010. ISBN 978-80-254-6765-7.

KRÁČMAR, Čestmír Gorazd. Vánoční poselství. Hlas pravoslaví [online]. 2005, LX, č. 12 [cit. 2014-08-19]. Dostupné z: http://www.nkp.cz/. Dostupný z databáze odborných časopisů Free E- Journals

Ježíš Kristus [online]. Wikipedie: Otevřená encyklopedie, 2004 [cit. 2014-06-09]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Je%C5%BE%C3%AD%C5%A1_Kristus

Pravoslavné náboženství [online]. http://www.mundo.cz/, 2014 [cit. 2014-06-07]. Dostupné z: http://www.mundo.cz/pravoslavne-nabozenstvi

Ruské pravoslavné Vánoce [online]. http://www.navychod.cz/, 2003 [cit. 2014-06-09]. Dostupné z: http://www.navychod.cz/articles.php?id=89032bd8-8e1e-11df-aa30-00304830bcc4

Svatý Gorazd II. (Matěj Pavlík) [online]. http://www.hrubavrbka.cz/, 2011 [cit. 2014-04-17]. Dostupné z:http://www.hrubavrbka.cz/nase-osobnosti/svaty-gorazd-ii/

Vánoce - historie a symboly Vánoc [online]. http://www.spektrumzdravi.cz/, 2010 [cit. 2014-06-09]. Dostupné z: http://www.spektrumzdravi.cz/vanoce-historie-a-symboly-vanoc

Vánoce v Rusku se slaví dvakrát [online]. http://www.svetadily.cz/, 2007 [cit. 2014-04-15]. Dostupné z: http://rusko.svetadily.cz/clanky/Vanoce-v-Rusku-se-slavi-dvakrat

http://www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2006012201

http://brno.idnes.cz/obrazem-pravoslavne-vanoce-v-brne-dri-/brno-zpravy.aspx?c=A100107_114052_brno_dmk

http://www.labuznik.cz/recept/kuta/

http://nesushi.net/%D1%83%D0%B7%D0%B2%D0%B0%D1%80-%D0%B2%D0%B7%D0%B2%D0%B0%D1%80.html

http://www.receptyonline.cz/recept--smazeny-kapr-s-bramborovym-salatem--8793.html



Počet shlédnutí: 92