Pravoslaví - dodržování velikonočních zvyků a tradic

Tématem této práce je pravoslaví, jakožto nejrozšířenější náboženství v zemích východní Evropy. Hlavním tématem jsou oslavy velikonočních svátků, jelikož Velikonoce jsou pro pravoslavné věřící (a nejen pro ně) nejdůležitějším svátkem v roce. Primárním cílem je seznámení s průběhem oslav těchto svátků, přesněji jaké zvyky se dodržují, které půsty se slaví a proč. Tím druhým je nalezení možných rozdílů při dodržování těchto zvyků a tradic mezi českými pravoslavnými věřícími a všeobecně uznávanými tradicemi. Toto téma bylo zvoleno z více důvodů. V současné době v ČR patří občané bývalého východního bloku mezi významné národnostní menšiny, a jako takové se snaží uchovat si své národnostní zvyklosti. Je samozřejmé, že tyto snahy mohou ovlivňovat české pravoslavné věřící a jejich zvyklosti.

Česká republika je jednou z nejvíce ateistických zemí v Evropě a hlavní většinu zde tvoří římskokatolická církev. Pravoslaví je zde ve velké menšině¹⁾ a hodně pravoslavných věřících jsou cizinci ze zemí bývalé SSSR. Nás tedy zajímalo, jaké zvyky si s sebou mohli přinést a zda případně ovlivnily české tradice. Pravoslavná církev je organizována na základě národních patriarchátů, a i když je liturgie týkající se oslav Velikonoc všeobecně platná, může docházet k určitým změnám národního charakteru. Právě tyto odchylky jsme se snažili najít, zdokumentovat a analyzovat.

Jak a do jaké míry se mění velikonoční zvyky a tradice pravoslavných věřících žijících v České republice oproti všeobecně přijatým zvyklostem?

Existuje rozdíl v dodržování tradic mezi generacemi pravoslavných věřících?

Ovlivňuje globalizace pravoslavné náboženství v České republice?

K jedné ze stěžejních publikací zabývajících se pravoslavím, která byla použita v průběhu tohoto výzkumu, je kniha Naše pravoslaví Metropolity Kryštofa²⁾. Z tohoto díla vyplývá, že mnozí z ruských emigrantů původně byli v rozkolu s mateřskou církví, nicméně v průběhu času se k ní postupně navraceli, až nakonec začali působit misijně ve svých nových domovinách. Těmito kroky byla ve výsledku pravoslavná církev rozšířena po celém světě. Česká republika není v této oblasti výjimkou, spíše na opak byla v minulosti s Ruskou pravoslavnou církví spojena velmi úzce. Za příklad se dává období po roce 1780, kdy k pravoslaví našla cestu velká část české intelektuální elity i přes značné překážky. Dalším z řady příkladů je ukrytí českých parašutistů v pravoslavném kostele, po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha v průběhu druhé světové války. Metropolita Kryštof dále poukazuje na získání autokefality, tj. naprosté samostatnosti, v roce 1951, přičemž od té doby je církev dotvářena národnímy tradicemi a zvyky, což poukazuje na značnou univerzálnost a otevřenost pravoslavné církve vůči ostatním kulturám.

Dalším důležitým materiálem při snaze pochopit již přímo velikonoční zvyky a tradice pravoslavné církve byl a internetová publikace Lenky Křivánkové Velikonoční poselství očima Mykoly Ončulenko³⁾. Ten přímo říká: „Historie i současnost potvrzují: kdo správně pochopil události Paschy, proměnil svůj život k něčemu lepšímu, novému, a ten, kdo tyto skutečnosti přehlíží, je stále spoluúčastný na té velké porci zla, které stále zotročuje svět - ne kvůli Bohu, ale díky člověku, který se nechce změnit.“ Dále zmiňuje tzv. srdeční modlitby, které jsou stěžejní a zajišťují člověku neustálý kontakt s Bohem. Neomezuje tak modlitby pouze na nedělní, nýbrž na nepřetržitý kontakt mezi Bohem a věřícím. V publikaci je přikládán velký význam 40 dní trvajícímu půstu, který mají věřící dodržovat. Proces půstu ukazuje na lidské sebeovládání a schopnost soustředění se. V průběhu půstu by měl být člověk nejvíce přiblížen Bohu a rozmlouvat s ním, což by mu mělo dodávat vnitřní sílu. Z textu také vyplývá, že v dnešní době se mohou věřící setkávat s častým nepochopením od okolní společnosti (v České republice převážně ateistické).

Právě tradice čtyřicetidenního půstu je zmiňována i v publikaci Hlas pravoslaví v článku od Mátušky Magdalény⁴⁾. Podle tohoto článku může být vysvětlování půstu, kdy se nejí nejen maso, velmi složité. Dále přímo říká „Mezi námi je spousta jogínů, veganů, vegetariánů…“, proto je až někdy s podivem, že slovo „půst“ může vyvolávat i značné nepochopení. Svým článkem chce převážně povzbudit věřící k dodržování půstu a tuto snahu doplňuje slovy „Půst nesmí stresovat, ale obohacovat“

Literatura zabývající se zvyky týkajícími se Velikonoc není příliš konkrétní v otázce adaptace ruských pravoslavných zvyků v jiných zemích, natož pak konkrétně v České republice. Z tohoto důvodu vycházíme právě ze slov Metropolity Kryštofa a mitroforného protojereje⁵⁾ Mykoly Ončulenka , kteří se o otevřenosti pravoslavné církve k lokálním zvyklostem zmiňují.

Studium dokumentů má za úkol uvést výzkumníka do daného tématu a seznámit ho s informacemi, které pak následně zpracovává, ověřuje či rozšiřuje. Výhodou studia dokumentů je zpřístupnění různých výpovědí osob, které jsou z nějakého důvodu nedosažitelné. I tak je ale možné setkat se s dokumenty, které jsou pro nás nedostupné, ačkoli o jejich existenci víme. Další nevýhodou je fakt, že pokud dokumentu neporozumíme, těžko se dozvíme, jak máme danou problematiku chápat, nelze klást otázky.

S naším tématem jsme se seznamovali převážně skrze odborné publikace, internetové články a časopisy. V teoretické části jsme vycházeli především z odborné práce Pravoslavné svátky (Z. Valášková) a informace jsme si doplnili knihami na dané téma⁶⁾. V literární rešerši jsme pak využili citací z časopisu Hlas pravoslaví a internetových článků a mnoho materiálu nám poskytla publikace Naše pravoslaví, jejímž autorem je Metropolita Kryštof. Celkově jsme nastudované informace podrobili srovnávání s poznatky získanými samotným výzkumem, tj. rozhovory s věřícími.

Pozorování umožňuje výzkumníkovi sledovat zkoumaný jev z bezprostřední blízkosti, přičemž sám pozorovatel se nijak neúčastní, ani nijak nezasahuje do samotného dění. Tímto způsobem je možné ověřit si informace načtené nebo získané z výpovědí respondentů, zda-li se tak opravdu děje. Úskalí nezúčastněného pozorování tkví v tom, že přestože přesně vidíme, co se děje, můžeme si celou situaci vysvětlit jinak, než jaký je její pravý význam.

Bohužel jsme nebyli přítomni velikonoční mši, avšak nezúčastněné pozorování nám přiblížilo odpověď na otázku generačních rozdílů. Navštívili jsme několik církevních obcí v Praze. Běžné bohoslužby jsme pozorovali v chrámu Zvěstování přesvaté Bohorodice (Praha 2, Na Slupi 4a), v kapli sv. Mikuláše (Praha 6, Rooseveltova 29) a v chámu Zesnutí přesvaté Bohorodice (Olšanské hřbitovy v Praze).

Tato metoda sběru dat spočívá v pokládání předem připravených otázek respondentovi, který na ně dává odpovědi. V návaznosti na určitou odpověď pak může tazatel pokládat doplňující otázky, které mohou, nebo již nemusí, být připraveny. Pokud jsou otázky připraveny, pak je možné je použít, nebo vynechat. Bezesporu výhodou této metody je možnost přizpůsobení otázek k dané situaci. Pokládáním otázek, jež vyplynou z aktuálního rozhovoru, jsme schopni odpovědi respondenta více rozvést a konkretizovat. Naopak nevýhodou je časová náročnost celého interview, ať už z pohledu příprav a domlouvání se s respondenty, nebo z pohledu samotného rozhovoru.

Abychom získali širší spektrum výpovědí, zvolili jsme dvě techniky tohoto sběru dat, a to rozhovor po telefonu a rozhovor osobní. V našem scénáři bylo zahrnuto několik základních otázek, týkajících se přímo výzkumné otázky, a jejích podotázek. Díky vstřícnosti našich respondentů pak o doplňující otázky nebyla nouze.

Velikonoce (Pascha), jako největší a nejdůležitější pravoslavný svátek v průběhu celého roku, s sebou přinášejí mnoho tradic a zvyklostí. V západní a středoevropské kultuře jsou ve všeobecném povědomí především zvyky římskokatolické, proto je vhodné uvést zde popis zvyklostí církve pravoslavné. Úkolem následujícího textu je přiblížit čtenáři právě tyto úkony, které by měly být dodržovány podle přesně předepsaných postupů, jelikož pravoslavná církev je v otázce dodržování zvyků velice konzervativní.

Z historického hlediska jsou křesťanské Velikonoce spojeny s Velikonocemi židovskými - Pesach, podobnost s pravoslavným označením Pascha. Pesach, označovaný taktéž jako „Svátek nekvašených chlebů“, je svátkem vyvedení židovského národa z egyptského otroctví, který trvá 8 dní.

Velikonoce jsou oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista, a jak již bylo řečeno, jsou nejdůležitějším a nejvýznamnějším svátkem pravoslavné církve. Prvním krokem k samotným oslavám je určení data Velikonoc, jakožto pohyblivého svátku. Pravoslavná církev používá pro jejich výpočet juliánský kalendář, tudíž jsou většinou opožděny od Velikonoc katolických. Zároveň se striktně řídí ustanovením, podle kterého nesmějí oslavy Velikonoc předcházet židovskému Pesachu. Všeobecně se však Pascha slaví týden po prvním jarním úplňku, jenž může být nejdříve 22. března a nejpozději 24. dubna.

Oslavám Velikonoc předchází období Velkého půstu trvajícího 40 dní, často označovaný taktéž jako Šestitýdenní půst. Symbolika čísla 40 je v Bibli zachycena v mnoha případech, na příklad 40 dní trval půst, který držel Mojžíš na hoře Sinaj, dále také počet let, která putovali Izraelité pouští, počet dní potopy světa a mnohé další. Velký půst je především dobou duchovního a tělesného očištění za pomoci pokání. Během této doby jsou věřícími odmítány potraviny z masa a mléka, víno, nekouří ani nepijí čaj s cukrem. Velký půst začíná Popeleční středou a končí Květnou nedělí, která symbolizuje vjezd Ježíše Krista do Jeruzaléma.

Po skončení velkého půstu následuje Strastný nebo také Svatý týden, označován též jako pašijový. Tento týden je věnován vzpomínkám na poslední týden života Ježíše Krista a na jeho utrpení. Zvláštní význam má především čtvrtý den v týdnu – Zelený čtvrtek, kvůli poslední večeři Ježíše Krista s apoštoly. Během tohoto dne jsou v kostelech předčítána evangelia připomínající nejen poslední večeři, ale i následné události – cesta do zahrady Getsemane, Ježíšův modlitební zápas, jeho zajetí, výslech kněžími a zapření apoštolem Petrem. K těmto událostem se váže i mnoho obřadů s velkou vážností, například dochází k mytí nohou, tak jak je zmíněno v evangeliu sv. Jana, kdy při poslední večeři umýval Ježíš Kristus nohy svým učedníkům. Dále v průběhu čtvrtka probíhají přípravy pokrmů a barvení vajec na nadcházející dny. Mezi typická jídla patří kulič a pascha. Pascha je pokrm připravovaný z tvarohu, tuku, cukru, vajec, rozinek, citrónové kůry a vanilky a jeho tvar komolého jehlanu má připomínat Hospodinův hrob. Kulič je kulatý vysoký chléb zalitý polevou, přičemž k jeho přípravě se váže mnoho pověr, např. pokud popraská poleva, symbolizuje tato událost přicházející neštěstí. Do obou pokrmů se následně vyřezává zkratka „XB“ symbolizující slova „Christos Voskrese“, v překladu „Kristus vstal z mrtvých“, která slouží v průběhu Velikonoc jako pozdrav mezi pravoslavnými. Vejce jsou barvena na červeno a tato barva má symbolizovat krev Ježíše Krista. Zároveň jsou červenými vejci obdarováváni ostatní na připomněnou Máří Magdaleny, která když přijela kázat křesťanství do Říma, obdarovala císaře Tiberia červeným vejcem se slovy: „Kristus vstal z mrtvých.“

Na Velký pátek je dodržován nejpřísnější půst a v mnoha případech jsou jedeny pouze kůrky chleba s vodou. Tento půst symbolizuje utrpení Ježíše Krista a jeho ukřižování, které je připomínáno čtením 12 evangelií nazývaných „Evangelia utrpení“. Čtení těchto evangelií probíhá podle zvyklostí mezi samotnými věřícími, přičemž každému z evangelií předchází rozsvícení svíce.

V průběhu Bílé soboty probíhají mše po celý den a zároveň je v kostelech a chrámech svěceno jídlo (pascha, kulič a barvená vejce). Zároveň je Bílá sobota posledním dnem Strastného týdne.

Začátek oslav Kristova vzkříšení začíná s úderem půlnoci, tedy s příchodem nového dne (Velikonoční neděle – Pascha). Právě díky začátku, který je za tmy, se před bohoslužbou tzv. „Velké noci“ shromáždí věřící před chrámem, kde je zapálena velká svíce se znakem kříže či letopočtem, od které si zapalují věřící své svíce, a toto velikonoční světlo si následně mohou odnést domů. Tato tradice se nazývá slavnost světla nebo také lucernarium. Důležitou událostí této noci je taktéž průvod okolo chrámu za doprovodu zvonění, zpěvů a čtení evangelií o smrti a vzkříšení Ježíše Krista. V průvodu je nesen kříž, ikony a svíce. Po ukončení průvodu vstupují věřící do kostela, kde začíná jitřní bohoslužba za zpěvu chvalozpěvu „Exsultet“.

V průběhu jitřní bohoslužby se při zpěvech nepoužívá žádných doprovodných nástrojů, jelikož Boží nástroj je považován lidský hlas, nikoliv nástroje vytvořené člověkem. Kostely a chrámy jsou vyzdobeny květinami, ve středu chrámu se nachází ikona znázorňující Ježíše Krista rozbíjejícího brány pekelné, či jeho vzkříšení a kněží jsou oděni do světlých slavnostních ornátů. Následuje čtení o utrpení, smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Na konci bohoslužby kněz třikrát provolá již zmíněná slova „Christos Voskrese“ a věřící odpovídají „Voistinu Voskrese“ („V pravdě vstal z mrtvých“).

Po tomto provolání následuje rozdávání vajec, věřící se častují třemi polibky na tvář, políbí ikony, evangelium a kříž. Celá bohoslužba je zakončena posvěcením potravin zapovězených během půstu (maso, mléko, víno,…), které si věřící do kostela přinesli. Je zvykem část těchto potravin nechat v kostele pro chudé.

Po návratu z chrámu následuje slavnostní ranní večeře, při které se připravují bohaté pokrmy z právě vysvěcených potravin. Během Velikonoční neděle je taktéž zvykem chodit na hřbitov, kde na hrobech zesnulých příbuzných nechávají věřící kousky kuliče, paschy nebo obarvená vejce. Dalších 40 dní po Velikonoční neděli je také počítáno jako paschální období, přičemž v průběhu celého týdne po pasche jsou permanentně otevřeny dveře ikonostasu na znamení zmrtvýchvstání jakožto brána k Bohu. Předčítají se evangelia o Tomášově uvěření o Ježíšově zmrtvýchvstání a jsou vedeny další bohoslužby.

V průběhu praktické části bylo použito tří stěžejních metod a to nezúčastněného pozorování, studia dokumentů a pramenů a semistrukturovaných rozhovorů. Všechny tyto části nám přiblížily jistým způsobem problematiku dodržování zvyků a tradic týkajících se Velikonoc.

Studium dokumentů a pramenů nám poskytlo základní informace a fakta především o všeobecně uznávaných zvycích pravoslavné církve v průběhu Velikonoc a v období souvisejícím s nimi, přičemž nám pomohly s pochopením tradic a činností spojených s oslavou velikonočních svátků. Z této metody vychází především část teoretická, díky které bylo možné udělat výsledné závěry celého výzkumu.

Další použitou metodou bylo nezúčastněné pozorování, které jsme prováděli na bohoslužbách v průběhu několika dní v popaschálním období. Tato pozorování nám poskytla fakta, hlavně co se týče věkového rozložení věřících při náboženských obřadech a s tím souvisejícími generačními problémy týkajících se praktikování náboženských tradic celkově. Pozorování jsme prováděli v několika chrámech a kaplích v Praze, viz výše.

Naprosto stěžejní metodou pro náš celkový výzkum byly ovšem polořízené rozhovory, které jsme prováděli se samotnými věřícími, nicméně obsahově nejvýznamnější pro nás byl rozhovor s Jeho přeosvíceností Jiřím, biskupem michalovským, který nás blíže seznámil s problematikou oslav a dodržovaných velikonočních zvyků v České republice.

Pozorování, jak už bylo řečeno, jsme prováděli ve více chrámech po celé Praze. Ve skupinách po dvou pozorovatelích jsme byli přítomni nejen celé mši, ale i příchodu věřících do chrámu. Během samotné mše jsme měli možnost pozorovat, jak celá mše probíhá, jak všichni přítomní reagují (tzn. jak znají veškeré texty či písně, které mají zpívat, zda se po příchodu do chrámu třikrát pokřižují, zda políbí ikony atd.). Šlo nám o to, vypozorovat přístup rozdílných generací k samotnému pravoslaví. Samozřejmě, asi nejzákladnější informaci, kterou nám pozorování dalo, byla zjevná účast starší generace oproti mladým ročníkům. Abychom to specifikovali: navštívili jsme chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice na Olšanských hřbitovech, dále chrám Zvěstování přesvaté Bohorodice v ulici Na Slupi a nakonec kapli sv. Mikuláše na Praze 6. Hodí se říci, že účast na všech mších nebyla nikterak velká, ale i tak nám poskytla dostatečnou představu o rozdílech mezi generacemi. V samotném průběhu mší se chování věřících nijak nelišilo, všichni dělali, co měli, bez ohledu na věk. Většinou se při mši najde jedna vedoucí osoba z řad věřících, která je iniciační (začíná zpívat všechny texty, odpovídá, jak a kdy má atd.), tím pomáhá ostatním věřícím se oprostit od nervozity a zpívat s ostatními. Jen jedinkrát se nám stalo, že tato osoba byla mladší 30 let, jinak tuto neoficiální funkci měla vždy na starost starší osoba.

Při našich rozhovorech jsme se soustředili na dvě skupiny respondentů - věřící, kteří se zúčastnili bohoslužby (také pravoslavnou věřící z Opavy, se kterou jsme udělali rozhovor po telefonu) a duchovního funkcionáře biskupa Jiřího. Z počátku byli věřící vůči nám odtažití, ale poté, co jsme se zúčastnili celé bohoslužby, k nám změnili přístup a byli mnohem přívětivější. Součástí našich rozhovorů byly jedny z těchto základních otázek:

• 1) Slavíte Velikonoce?

• 2) Velikonocům předchází čtyřicetidenní půst. Dodržujete ho?

• 3) Jak u Vás probíhají oslavy Strastného týdne?

• 4) Myslíte, že pravoslaví je ovlivněné globalizací?

V prvním bodě se odpovědi našich respondentů prakticky shodovaly, považují Velikonoce za nejdůležitější svátek v roce, a tudíž ho i oslavují. Z našich rozhovorů vyplynulo, že paschální půst většina věřících dodržuje, avšak existují různé úlevy (u těžce pracujících věřících, těhotných žen a malých dětí). Dále jsme zjistili, že některé pokrmy je možné konzumovat, pokud jsou předem posvěceny. Většina respondentů se snaží jíst střídmě a vyvarují se masu a živočišným výrobkům. Z našeho telefonického rozhovoru s naší známou, p. Banťjukovovou z Opavy, jsme zjistili, že je možné též držet půst jen určité dny v týdnu: „Já držím půst. Držím půst, třikrát týdně, vždycky pondělí, středa, pátek, bez masíčka, bez ničeho.“⁷⁾

Byli jsme poučeni, že Zelený čtvrtek pravoslavní nazývají Čistým čtvrtkem. To z důvodu, že v tento slavnostní den probíhá největší úklid a večer příprava slavnostních jídel jako je pascha a kulič, avšak v Čechách pečou i beránka a mazanec: „U většiny Čechů jsou ty zvyky stejný. To znamená, že se malujou vajíčka, někde se peče mazanec, někde se peče beránek a toto se nosí do chrámu na posvěcení. U Rusů je to trošičku jinačí, tam se dělá pascha a pak kulič, což je takovej náš mazanec“⁸⁾.

Na Velký pátek se drží nejpřísnější půst, přičemž v současné době většina mladých lidí tento půst nedodržuje vzhledem k jejich životnímu stylu a všeobecnému vytížení, ať již pracovnímu, či v osobním životě⁹⁾.

Během Bílé soboty jsou prováděny bohoslužby a předčítána evangelia zachycující Kristovu oběť a jeho vzkříšení. Dále se světí předem připravené pokrmy (kulič a pascha), které věřící přinášejí do chrámů. Zároveň se během soboty křtí čekatelé (katechumeni), kteří jsou křtěni právě v tento den, aby si mohli dopřát slavnostní ranní večeři v neděli: „Ten den taky bývají křtěni „katechumeni“, čili čekatelé křtu. Jsou tím přiřazováni k církvi, aby se mohli následně, a dostáváme se k tomu, co jsme si už říkali, k té noci, aby se mohli zúčastnit svaté liturgie a příjmat eucharistii.“¹⁰⁾

V neděli věřící odnášejí domů posvěcené pokrmy a následně je konzumují, přičemž začínají paschou: „A po těch 40. dnech postu, kdy se nejí maso a živočišné výrobky, pak první co se sní, je na tom kuliči namazaná ta pasta, což vám dá žaludek do pořádku. Kdyby jste si dali klobásku po 40. dnech, tak vás to docela slušně prožene.“¹¹⁾. Na Velkou neděli ráno, po slavnostní snídani, si dívky potírají tváře na rudo obarveným vejcem a následně ho zkonzumují. Tento zvyk jim má zajistit krásu v nadcházejícím roce: „No a ráno, po tý snídani, vezmu to vajíčko a pak si tím potřu tváře a potom to vajíčko sním.“¹²⁾

Z výzkumu vyplývá, že v současné době v České republice existují odchylky od všeobecně stanovených tradic a zvyklostí, nicméně tyto odchylky jsou jen málo výrazné a spíše se týkají národních a folklorních zvyklostí. Liturgické odlišnosti ve větší míře nejsou patrné. Jisté mezigenerační rozdíly se vyskytují, nicméně převážně mezi nejstarší a nejmladší generací. Ze získaných informací vyplývá, že mladá generace sice inkriminuje k víře a často se k pravoslavné víře obrací mnoho mladých lidí, nicméně jejich vztah k praktikám a víře samotné je odlišný od starší generace. Při zaměření se na dopad globalizace na praktikování víry a jejích tradic, vyvstává závěr, že v současnosti je globalizací převážně ovlivněna mladší generace, která díky svému životnímu stylu, pracovnímu nasazení a vztahu ke společnosti všeobecně, nedodržuje všechny tradice přesně podle předepsaných postupů. Je možné se často setkat s názorem, že víra je důležitá, nicméně praktikování všech zvyklostí již tak důležité není. Toto se týká například přísného dodržování půstů během velikonočních svátků, kdy si mnozí lidé nemohou dovolit tento půst dodržovat vzhledem k vysokému pracovnímu nasazení.

1) Kryštof, arcibiskup. Pravoslavný svět, Prešov: Pravoslavná bohoslovecká fakulta PU, 2000. 179 s. ISBN 8088885973

2) Křivánková , L. Velikonoční poselství očima Mykoly Ončulenko [online], [citováno dne 14. 4. 2010]. Dostupné z WWW: http://www.hlaspravoslavi.cz/mail/ptate_se.nsf

3) Lochman, J. M. O smyslu křesťanských svátků, Praha: Vyšehrad, spol. s.r.o., 1997. 80 s. ISBN 80-7021-207-1

4) Majerová, M., Majer, E. Kvalitativní výzkum v sociologii venkova a zemědělství část I., Česká zemědělská univerzita v Praze Provozně ekonomická fakulta, 2006. 155 s. ISBN 80-213-0507-X

5) Mátuška, M. Půst a dnešní doba, Hlas pravoslaví, březen 2010, roč. LXV., čís. 03, 24 s.

6) Metropolita Kryštof, NAŠE PRAVOSLAVÍ, III. vydání Praha : Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku 2009. 70 s. ISBN 978-80-254-6230-0

7) Obyvatelstvo hlásící se k jednotlivým církvím a náboženským společnostem [online]. ČSÚ [citováno dne 7. 5. 2010]. Dostupný z WWW: http://www.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/o/4110-03--obyvatelstvo_hlasici_se_k_jednotlivym_cirkvim_a_nabozenskym_spolecnostem

8) Titov, V. J. Pravoslaví včera a dnes, Praha : Sekretariát pro věci církevní ministerstva kultury ČSR, 1980. 154 s.

9) Valášková, Z. Pravoslavné svátky, Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2007. 111 s.

10) ABZ slovník cizích slov pojem mitra [online], [citováno dne 30. 5. 2010]. Dostupné z WWW: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/mitra

Počet shlédnutí: 80