Anotace: Dialog Prótagoras je pokládán za přechodový mezi ranými a středními dialogy. Za Sókratem přichází Hippokrates, který chce jít navštívit Prótagoru, nejvýznamnějšího sofistu, který učil rétoriku za peníze. Hippokrates by rád k němu vstoupil do učení a je ochoten nešetřit na penězích. Sókrates se ho ptá, co si myslí, že ho Prótagoras může naučit. Sókrates přirovnává sofisty k obchodníkům, u kterých člověk neví, co nakupuje, neví, co je dobré nebo špatné. Sofisté svoje zboží vychválí a své nauky prodávají – stejně jako prodavači potravin. Od prodavačů potravin si člověk koupí jídlo a nápoje, může si je odnést v jiných nádobách, než je zkonzumuje nebo si může pozvat znalce, který by mu řekl, co je dobré a co špatné – je zde možnost volby. Větší nebezpečí je však při koupi nauk, protože ty si nelze odnést v jiné nádobě – člověk je po zaplacení pojme do samé duše.

Sókrates se vydá společně s Hippokratem za Prótagorou. Prótagoras odhajuje svoji nauku, vysvětluje Hippokratovi, že pokud se k němu dá do učení, naučí se zdatnosti řečnictví a stane se dobrým občanem obce. Sókrates se domnívá, že tomuto nelze učit, protože lidé nejsou schopni jiným dát tuto zdatnost, kterou mají. Proto chce, aby Prótagoras jasněji dokázal, že je možno zdatnosti učit. Prótagoras obhajuje svoji nauku pomocí mýtu o Prométheovi a Epiméthovi a poté úvahou, kdy vysvětluje, že zdatnost je získatelná a naučitelná. Dále vyjmenovává vlastnosti spravedlnost, rozumnost, zbožnost a mužskou zdatnost (zmužilost), které jsou podle něj části zdatnosti, nepodobné celku. Později Prótagoras připouští, že čtyři vlastnosti jsou si hodně blízké, odlišná od nich je zmužilost (např. důkazem je to, že někteří lidé jsou bezbožní, ale jsou zmužilí).

Sókrates a Prótagora se shodují v tom, že moudrost a vědění jsou nejsilnější z lidských věcí. I když lidé mají vědění, přesto často u nich nevládne vědění, ale něco jiného. Většina lidí ačkoli zná nejlepší věci, nechce je konat, i když je to možné, ale dělají něco jiného – příčinou, proč lidé takto jednají, je to, že podléhají libosti nebo nelibosti nebo že jsou ovládáni některým z činitelů (např. vášeň, láska, strach). Podléhají libosti, a proto nedělají nejlepší věci, i když je prý znají. Vědění je věc krásná a schopná vládnouti člověku, když člověk zná dobré a zlé, nedal by se od ničeho ovládnouti, aby dělal něco jiného, než co přikazuje vědění, moudrost je dostatečnou pomocnicí člověka.

Na konci dialogu je připomenutí stanovisek. Na začátku Sókrates tvrdí, že zdatnosti nelze naučit, Prótagoras zastává opačný názor, tvrdí, že zdatnost lze učit. Po diskuzi se stanoviska obou změnila. Sókrates se snaží dokázat, že všechny věci jsou vědění, i spravedlnost, rozumnost a zmužilost, tímto způsobem by se nejspíše ukázalo, že zdatnosti lze učit. Pokud by zdatnost byla něco jiného než vědění, nešlo by zřejmě zdatnosti učit. Prótagoras zastává názor, že zdatnost není vědění, tudíž nelze zdatnosti učit.

Poznámka: Slovem zdatnost je překládáno řecké slovo areté, které je obyčejně překládáno slovem ctnost. České slovo ctnost má význam jenom etický, a proto užší než řecké areté, které znamená schopnost, výkonnost člověka, a to člověka, zvířete i věci neživé, pokud čemu náleží přívlastek dobrý. Český překlad slova areté je nedostatečný. 

---

Počet shlédnutí: 43