Komplikace spojené s přechodem mezi jednotlivými stupni školského systému - ze ZŠ na SŠ a ze SŠ na VŠ

Cajthamlová, Chudlařská, Kohlová, Nováková

koncept: písmo 12, řádkování 1,5, rozsah 3-8 stran, titulní strana, úvod (2 věty, nic dlouhého), lit. rešerše a její kritické zhodnocení, metodologie, popsat soubor respondentů (min 20 lidí), výsledky, diskuse - proč jsou výsledky takové, závěr, seznam literatury ISSS - Czech Point a Portál veřejné správy

V rámci předmětu Chování člověka v krizových situací jsme se rozhodly zaměřit na situaci přechodu z jedné školy na druhou. A to zejména proto, že jsme si oběmi situacemi všechny prošly a zároveň pro nás není problém sehnat dostatečný počet respondentů. Přestup ze základní školy na střední nebo dále pak na vysokou školu jsou důležitými fázemi života každého člověka. Pro někoho jde o méně či více náročnou životní situaci. Právě proto lze období změny školy označit za krizovou situaci, zde ve smyslu změny zlomové (změna kolektivu a prostředí). Každý ji prožívá jinak, jde tedy o krizi individuální.

Cílem naší práce je porovnat přechod studentů ze základních škol na střední s přechodem ze středních škol na vysoké školy. Která situace je vnímána jako více negativní, náročnější? Dále se zaměříne na faktory, které napomáhají k prohloubení krize v této oblasti nebo naopak pomáhají obtíže překonat.

Přechod ze střední školy na vysokou školu byl v České republice ještě na přelomu 20. a 21. století silně determinován socioekonomickým zázemím výchozí rodiny a s ním do značné míry souvisejícím typem studované střední školy. Absolventi gymnázií, kteří měli v průměru lepší socioekonomické zázemí, měli zároveň dlouhodobě vyšší pravděpodobnost uspět v přijímacím řízení na vysokou školu ve srovnání s absolventy středních odborných škol.¹⁾

Sledování aspektů ovlivňujících přechod jedinců z určitého stupně vzdělání do vyššího je předmětem sociologického zkoumání již řadu desetiletí. Zejména přechod ze sekundárního (středoškolského) do terciálního (vysokoškolského) vzdělávání patří spolu s problematikou utváření a reprodukce vzdělanostních aspirací ke klíčovým a aktuálním tématům výzkumu vzdělanostních nerovností.²⁾

Přechod ze SŠ na vysokou školu představuje významnou událost v životě dospívajících, která vyžaduje podporu a spolupráci mezi učiteli, rodiči a poradci na obou úrovních vzdělávání. Aby se dosáhlo úspěšného přechodu, klade se zvláštní důraz na devátou třídu ZŠ, která vytváří jeden z nejsilnějších mostů od střední až vysoké škole i mimo ni. str. 2

Přechod na střední školu je zásadní křižovatka pro studenty, obzvláště pokud se přesunuli z často menších a více podporujících základních škol do větších středních škol, kde akademické a sociální požadavky jsou vyšší. str. 18

I když přechod ze SŠ na VŠ může být velmi vzrušující dobou pro studenty, je přechod někdy spojován s velkou úzkostí a stresem pro mnoho dospívajících. Často je ale také přechod na vysokou školu spojován se zvýšením uvolnění a poklesu motivace, zejména pro málo výkonnou mládež. (str. 23)

Učitelé a studenti uvádějí, že prostředí se stává více a více sociálně komparativní s konkurenční orientací pro studenty přesunující se na vysokou školu. Většina velkých veřejných vysokých škol organizuje výuku kolem kolejí, ve kterých jsou studenti roztříděni do různých skupin, které jsou často spojeny ze sociální, třídní a etnické příslušnosti, než vzhledem k jejich nadání a zájmům. Kromě toho může být přechod obtížnější pro studenty z jiných zemí, či jiným původem a pro studenty se zdravotním postižením. (str. 24)

Přechody ze základní na střední školu nebo ze střední na školu vysokou jsou klíčovými momenty pro volbu naší vzdělávací cesty.Přechod ze základní na střední školu přináší řadu problémů souvisejících s přizpůsobováním se novým podmínkám - nárokům studia, prostředí i novým lidem. Někteří studenti se na ně adaptují obtížněji, což může vést ke zhoršení studijních výsledků, k nervozitě, trémě i ztrátě motivace k učení. Studenti prvních ročníků středních škol by se měli připravit na studium především psychicky. Přechod je velká změna a zátěž. Udává se zhoršení prospěchu oproti základní škole v průměru o dva stupně při výrazně vyšším zatížení a výukovém tlaku. Mají také výrazně méně času na své koníčky a záliby, více povinností a patrně horší prospěch.³⁾

Jak moc jim mají být v tomto ohledu nápomocni rodiče? Mohou jim pomoci za předpokladu, že k tomu sami mají předpoklady, což je například vzdělání, a jejich děti nebudou tuto pomoc odmítat. Budou realisti při posuzování jejich školního výkonu, jen někdo může být na špici. Nebudou je trestat za neúspěchy zákazy zájmových aktivit, protože tudy cesta nevede. Budou dbát na řádnou docházku do školy, spolupracovat se školou a dohlížet na pravidelnou přípravu.⁴⁾

Všechny děti určitého jednoho ročníku prvního září do školy nastupují a jednoho posledního června v osmé či deváté třídě základní školu opouštějí. Se školou se ovšem ještě definitivně neloučí – v nějaké formě se budou učit dál. Ale ukončení základní školy přece jen znamená jeden z nejvýznamnějších předělů v našem životě. To učení dále už bude jiné, specializovanější.⁵⁾

Začátek i konec základní školy má své výrazné datum. Z hlediska administrativního je to jasné a velmi jednoduché. Jenomže duševní vývoj dítěte se neřídí podle kalendáře a navíc má celou řadu individuálních zvláštností – výkyvů. Všechny děti nejsou jednoho dne stejně zralé pro nástup do školy. Čím vším je rozhodování o volbě SŠ a VŠ dítěte ovlivňováno? Mělo by to být v první řadě jeho nadání a jeho zájem. Mocným činitelem je také přání rodičů. Někdy je prosazují nepokrytě a prožívají jako životní tragedii, jestliže si dítě samo zvolí jinou dráhu, než mu oni předurčii, nebo jestliže se nedostalo tam kde je oni e svých ambicích rozhodně chtěli mít. Že takovýto nátlak je velkou většinou škodlivý, to nemusíme asi ani zvlášť zdůrazňovat. Někdy v tom hraje největší roli módní přitažlivost nějakého oboru, jindy fakt, že se o ten obor uchází nejlepší kamarád našeho dítěte a ono rozhodně chce být s ním, a opět jindy zase ta okolnost, že jde o zcela exkluzivní obor, na který se nikdo z kamarádů nehlásí, takže dítě má možnost ostatním imponovat svou jedinečnou volbou. A tak se nezřídka stává, že se setkávám s případy, kdy se chlapci nebo dívky vysloveně „minuli povoláním“ a jsou z toho těžkosti. ⁶⁾

tady jeden příklad z praxe, nějaký výzkum: Program antistresové intervence pro studenty vysokých škol je přístupný od roku 2002 na webových stránkách 3. LF UK v Praze v české i anglické verzi (http://www.lf3.cuni.cz/cs/studium/obecne-informace/poradny/poradna.html, http://www.szu.cz/poradna/uspesnystudent/). Program je využíván v poradenské praxi jako nástroj diagnostiky a intervence především u studentů s problémy se studiem a zvládáním stresu. Program nabízí nástroje pro sebehodnocení, doporučení pro zvládání zátěže svépomocí i odkazy na specializované služby. Program vychází z edukačního kognitivně behaviorálního přístupu a je strukturován do oddílů Studium, Životní styl, Stres a oddílu specifických témat (zkoušková úzkost, perfekcionismus, zvládání hněvu, deprese a psychospirituální krize), které úzce souvisejí se stresem a jsou častými tématy poradenské práce. Jednotlivé oddíly jsou psány formou otázek a doporučení a obsahují orientační dotazníky umožňující studentovi posoudit svůj problém. Cílem je, aby se studenti nad jednotlivými okruhy sami zamysleli a hledali s pomocí programu svou cestu k řešení náročných situací spojených s vysokoškolským studiem a způsobem života. Program dále obsahuje upozornění na možnost preventivních prohlídek u praktických lékařů, přehled zdravotnických zařízení, specializovaných služeb (psychologických, psychiatrických) a studentských poraden v ČR. Nápad vznikl v roce 2001, navozoval na výzkum, který si kladl za cíl zjistit, do jaké míry jsou mladí lidé zatížení požadavky vysokoškolského studia. Výzkum probíhal mezi studenty Univerzity Karlovy a Technické univerzity v Liberci. Účastnilo se ho 400 studentů. Na základě odpovědí studentů se začal internetový projekt připravovat. Cílem programu je pomoci studentům zvládnout nároky dané studiem na vysoké škole, poradit jim při řešení studijních, osobních i zdravotních problémů a doporučit jim další specializované služby, pokud se jim nepodaří starosti a nejistoty zvládnout. Může do určité míry posloužit jako náhrada vyhledání odborné pomoci ve studentské poradně, plně ji suplovat ale samozřejmě nemůže. Změna prostředí při vstupu na vysokou školu je jistě jedním z možných stresujících faktorů, existují však i rozdíly v psychické zátěži mezi studenty, kteří bydlí na koleji či v podnájmu, a těmi místními, kteří se vstupem na VŠ mění „pouze“ školu. Cizí prostředí je opravdu jen jedním z faktorů. Místní studenti naopak mohou mít problémy v souvislosti s jejich setrváním ve společné domácnosti s rodiči, nefunkční rodina se promítá i do vztahu k dospělému dítěti. Studenti často řeší otázku finanční a materiální závislosti na rodičích. Vyrovnání se s novým prostředím je do značné míry individuální záležitostí, odloučení od domova může být jistě velmi stresujícím faktorem. Zatímco například někteří zahraniční studenti ho zvládají bez problémů, jsou ale i takové příklady, kdy se studenti z pocitu osamělosti zhroutí a musí studium ukončit. ⁷⁾

neumim udělat poznámku pod čarou?? víte holky, jak na to??? dík ;) - jsou to kulatý závorky, ne hranatý:) Z jináč mám i jeden gráfek, ale tn sem dávat nebudu.. nechte se pak překvapit ;) Dáša

Z metodologického hlediska se semestrální práce opírá o zcela kvantitativní přístup. Jako technika sběru dat byl zvolen standardizovaný dotazník - což je jedna z dotazovacích technik na dálku (bez osobní účasti). V kvantitativní metodologii připadá také v úvahu jako technika sběru dat standardizované interview, kterého v námi prezentovaném výzkumu využito nebylo.

Při sestavování dotazníku musela být dodržována určitá pravidla (např. správně položené otázky, které musí být zároveň v dotazníku dobře umístěny, anonymita respondentů apod.). Abychom se zcela ujistili, že je dotazník kvalitně zpracovaný a aby jeho vypovídající hodnota byla co nejvyšší a nezkreslující, bylo nutné provést předvýzkum neboli pilotáž. Ta byla tedy uskutečněna na vzorku 10 lidí, díky níž se nám podařilo doplnit nedostatky a odstranit námi způsobené chyby při sestavování dotazníku.

Jestliže bylo zvoleno jako technika sběru dat dotazníkové šetření, je nutné sehnat dostatečný a především reprezentativní vzorek, který zajistí co nejméně zkreslenou výpověď kvantitativního výzkumu. Návratnost námi odeslaných dotazníků byla velice vysoká, téměř stoprocentní. Literatura návratnost dotazníků zařazuje mezi jeho nevýhody - tento výzkum se ale s tímto problémem nepotýkal. Celkem se výzkum opírá o 79 dotazníků (61 žen a 18 mužů).

Pro následnou analýzu dotazníkového šetření jsme zvolili rozlišení podle dvou zásadních aspektů - jedná se o pohlaví a trvalé bydliště všech respondentů (obec, malé město, střední město, velké město a velkoměsto). Podle těchto dvou kritérií byly v empirické části naší semestrální práce vytvořeny grafy zahrnující odpovědi respondentů v dotazníku.

Mezi základní výhody při dotazníkovém šetření patří zcela jistě značná úspora peněz a také dostupnost, která byla oceněna i v tomto výzkumu, neboť dotazníky byly odeslány elektronickou podobou. Uspořili jsme tedy jak peníze, tak i čas, protože dotazníky byly rozeslány všem respondentům najednou a většina odpovědí byla do 10ti dní zpět u tazatelů. V tomto případě musí být zaručena i anonymita jednotlivých respondentů spojená se slibem nezneužití jejich výpovědí mimo studijní účely - což garantuje jakási předmluva v dotazníku, která respondenty zároveň sezamuje za jakým účelem byl dotazník vytvořen.

Jako základní nevýhodou bývá v literatuře často uváděna nedostatečné flexibilita tzn., že při nepřítomnosti tazatele není možná žádná variablitia otázek, ve smyslu doplňující otázky, je-li odpověď respondenta příliš obecná a tuto nedostatečnou odpověď respondenta nemůže tazatel dodatečně opravit. Tento problém jsme se snažili vyřešit tím, že nebyly v dotazníku pokládány pro respondenty náročnější vypisovací otázky. Nejvíce v této oblasti pomohla samozřejmě pilotáž, která odstranila nedostatky a zvýšila v mnohém flexibilitu dotazníku.

Všeobecně lze u kvantitativního přístupu uvést, že se jedná o výzkum s vysokou reliabilitou (jeho opakováním za stejných podmínek získáme stejné výsledky) a nízkou validitou (výsledky výzkumu také odpovídají skutečnosti. ⁸⁾

Otázka č. 8: přechod ze ZŠ na SŠ: tito respondenti (12 ze 79)uváděli jako největší problémy především:

• Špatné dopravní spojení z místa bydliště do školy, které je spojeno s dalšími přestupy mezi autobusy, vlaky.

• Příchod žáka do nového prostředí v rámci přestupu na osmileté gymnázium, kde již současní studenti byli „zajetí“ v učivu a na nového žáka doléhalo velké množství učení, nové prostředí a neznámí lidé.

• Mínění ostatních spolužáků, že dotyčný je „šprt“ a to je hlavní důvod, proč ho lidé ve třídě odsousili a nepřijali mezi svůj kolektiv.

• Rozvod rodičů a stěhování do města, které představuje vysokou zátěž na dítě, což se samozřejmě může projevit i ve školní docházce a prospěchu.

• Oslovení soudruhu profesore/profesorko, neboť vyučující těžce nesli přeřeknutí na učitele. Se střední školou přišlo také více učiva, což bylo spojení s vyšší náročností a žák musel více času trávit učením a nezbýval mu dostatečný prostor pro své dosavadní koníčky.

• Jedna respondentka uvedla i skutečnost, že její třídní učitelka byla na ni vysazená a snažila se jí výuku a celé studium znepříjemnit co největším způsobem. To se navenek projevovalo velkým stresem a strachem z každé hodiny, kterou měla vést dotyčná paní učitelka. Zde se tedy jedná o neprofesionální přístup ze strany učitele.

• V případě studia na středním odborném učilišti respondent uvedl svou manuální nezručnost, která je při praxi, které jsou v tomto stupni vzdělávací soustavy povinné, důležité.

• Bydlení na internátě také samozřejmě představuje významný faktor formování osobnosti - člověk se musí vyrovnat s tím, že se bude starat minimálně 5 dní o sebe sám, což je z počátku také velká zátěž.

Otázka č. 18: přechod ze SŠ na VŠ: tito respondenti (16 ze 79) uváděli jak největší problémy především:

• Celkové zázemí a okolí školy, které je pro nové studenty zpočátku cizí a neznámé spojené s někdy i dlouhodobější a náročnější adaptací.

• Neosobní chování jednotlivých vyučujících na vysoké škole - každý student je na velký univerzitách znám pouze pod svým osobním číslem, což je spojeno s jakousi ztrátou identity a neosobním přístupem akademických pracovníků. Toto souvisí i se způsbem známkování a průběhem jednotlivých zkoušek, kdy profesoři „vyrazí“ téměř všechny studenty ze zkoušky.

• Manželství a rodina jistě představuje vysokou zátěž - studovat a zároveň se starat o domácnost je velice náročné.

• Zpočátku při přechodu na VŠ je důležité se naučit plně hospodařit s určitým obnosem peněz, naučit se o sebe a své problémy postarat samostatně.

• Každodenní dojíždění znamená vysokou zátěž, stres – to samozřejmě znemožňuje žít naplno vysokoškolským způsobem života - poznávání nočního města apod.

• Stěhování do nového města a následná nutná adaptace, která není pro každého samozřejmou záležitostí.

• Jedna respondentka uvedla, že v 1. roce ji nebyla na škole přidělena kolej – „jezdila jsem domů v 10 hodin v noci a druhý dne jela v půl 6 na přednášku od 7, nebylo si kde odpočinout přes den ve volných hodinách, 16 hodin ve stejných botách – dodnes otlaky, FF UK neměla vlastní menzu – velmi špatné stravování, v poledne po bufetech, teprve večer první pořádné jídlo – náběh na obezitu, ztráta téměř všech koníčků spojených s rodným městem.“

• Na každé univerzitě se samozřejmě také vyskytují jakési klepy ohledně studijních povinností, což pro studenty znamená též vystavování se stresovým situacím, zda to, co se šíří po škole je skutečně pravda či nikoli.

• Náročnější způsob učiva, který je znám jak do obsahu, tak do povinností, které musí studenti splnit mimo vyučovací jednotky - tedy plnění nejrůznějších úkolů, seminárních či semestrálních prací - což je pro VŠ typické, ovšem pro středoškoláky z větší části tabu. S tím je opět spojena ztráta koníčků, na které díky učení a přípravě do školy nezbývá čas.

CELKEM 51 RESPONDENTŮ NEMĚLO PROBLÉMY S PŘECHODEM NA JEDNOTLIVÉ STUPNĚ ŠKOLSKÉHO SYSTÉMU.



—-

Počet shlédnutí: 58