Antropologie kultury, společnosti a osobnosti - Kulturní relativismus

Vypracoval: Luboš Růžek

Evropu do konce 19. století ovládal etnocentrismus, který lze vyjádřit jako tendenci hodnotit a interpretovat veškeré zkušenosti a poznatky na základě kultury vlastního společenství. Člověk považuje hodnoty a normy společnosti, v nichž žije, za jediné správné, zatímco ostatní společenství jsou posuzována za odchylná od optimálního stavu.

Začátkem 20. století se začíná šířit nová teorie, stává se objektem antropologů, kteří chtějí při studiu mimoevropských kultur dosáhnout nesubjektivních výsledků, je nutné nahrazení jiným metodologickým přístupem – kulturním relativismem. ¹⁾

Pojem kulturní relativismus vyjadřuje přístup, založený na předpokladu kulturní svébytnosti každého jedince, na jedinečnosti kultur a sociokulturních systémů, které můžeme chápat pouze na základě poznání jejich vlastních hodnot a norem, unikátních ideí a tradic a autonomního vývoje. V jeho pojetí je každá kultura jedinečnou a neopakovatelnou entitou. Za zakladatele kulturního relativismu lze považovat například F. Boase, A. L. Kroebera, nebo M. J. Herskovitse.

Kulturní relativismus se vyvíjí dvěma směry – umírněný a radikální.  

Kulturní relativismus je oprávněným přístupem ke kulturním odlišnostem, který prosazoval jeden z klasiků kulturního relativismu Melville J. Herskovits. Vnímání reality je podle něj u jedince podmíněna konvencemi daného společenství. V lidské kultuře existují určité univerzálie: morálka je univerzální, podobně jako estetické cítění, jejich reálné projevy jsou ovšem z hlediska různých kultur specifické a často rozdílné. Umírněný kulturní relativismus sice vychází z konstatování jedinečnosti jednotlivých kultur, ale zároveň připouští formulaci určitých obecných zákonitostí jejich vývoje a jejich vzájemné srovnání. ²⁾

Tématem kulturního relativismu se zabýval zakladatel americké kulturní antropologie, která prosazuje koncept kultury v antropologii, Franz Boas (1858 – 1942).

Boas označuje kulturní relativismus jako práci o znakových nervech a barvách vody. Každá kultura je kulturou sama o sobě, což souvisí s německou koncepcí národa. Boasovy výzkumy se charakterizovaly vždy snahou porozumět jednání a myšlení jedinců cizích kultur z perspektivy členů zkoumané společnosti. Původně se Boas domníval, že existují zákony, které vysvětlují vývoj různých typů lidských populací a jejich způsobů života. Dospěl k závěru, že se jedná o velmi složitý problém, který nemá univerzální řešení.

Zákony kulturního vývoje nemají být podle Boase předpokládány, ale objevovány. Boasova koncepce kulturního relativismu se tak stala základním metodologickým východiskem americké kulturní antropologie 20. století a později antropologie obecně.

Na rozdíl od francouzských sociologů se Boas nezabýval teoretickými úvahami, ale kladl důraz na empirický výzkum. Byl ovlivněm představiteli difuzionismu, zejména Fridrichem Ratzelem.

Fridrich Ratzel byl zakladatelem oboru antropogeografie, který zkoumá příčiny a důsledky rozložení lidských činností na zemi.

Dalším, kdo se tímto tématem zabýval, byl Čech – Aleš Hrdlička. Přítel Boase. Přicházel s myšlenkou, že Amerika byla osídlena přechodem populací z Asie přes Behringovu úžinu. V roce 1927 vyslovil teorii o jednotném původu a vývoji člověka, byl autorem pojmů migrace, akulutrace a difuse.³⁾

Kulturnímu relativismu se vytýká fakt, že zástupci odlišných kultur žijí v „různorodých světech“ a jejich představa reality je nesrovnatelná s příslušníky jiných kultur, kteří vnímají svět odlišně.

Kulturní relativismus by měl být chápán jako podklad pro respektování plurality kultur bez propasti mezi nimi.

Alfred Kroeber

Alfred Kroeber od svého tehdejšího učitele Franze Boase přejal hledisko kulturního relativismu, přesvědčení, že každý kulturní prvek je specifickým a jeho funkce je srozumitelná pouze v kontextu dané kultury, tedy v rámci její vlastní struktury a hodnot. To Kroebera později dovedlo k problematice, která se zabývala podstatou kultury, tím, jak jednotlivé kultury co nejlépe charakterizovat a jak stanovit rysy, jimiž se jednotlivé kultury odlišují. ⁴⁾

Kroeber se od Boasova pojetí antropologie lišil hned v několika věcech. Protože se již od dětství intenzivně zajímal o historii, obohatil Boasův přísně synchronní etnologický přístup o historickou perspektivu a antropologii, na rozdíl od Boase, považoval za historickou vědu. Rovněž byl přesvědčen o tom, že by kultura měla být representována podle amerického myslitele Herberta Spencera (1820 – 1903) jako výhradně superorganická, autonomní a specificky lidská entita. Kultura je odvozována taktéž z kultury a koncepty kultury, které obsahují psychologické nebo environmentální prvky jsou podle Kroebera neudržitelné. Kroeberovo pojetí kultury bylo spíše superorganické a nadindividuální, tudíž neskýtalo, je-li takto deterministicky pojato, prostor pro případnou velkou teorii o člověku jako takovém. ⁵⁾

Osobně se přikláním k názoru Alfreda Kroebera, protože by se, dle mého názoru, mělo více dbát na historii. Vědní obor Antropologie s tímto úzce souvisí, a proto jsem spíše proti Boasově teorii o antropologii jako přísně synchronním etnologickém přístupu k antropologii.

Čtenář, který by se chtěl zajímat o vypracované téma Kulturního relativismu bych doporučil seznámit se s obecnými principy a základními pojmy Antropologie. K tomu jako vhodnou literaturu bych doporučil knihu Dějiny antropologie od Václava Soukupa. Poté si může čtenář zvolit již konkrétní dílo určitého autora, který se zabývá daným tématem, podle svého výběru.

Hrabáková, Luďka. Kulturní relativismus a pluralita kultur jako princip multikulturní výchovy [online]. PHILOSOPHICAL E-JOURNAL OF CHARLES UNIVERSITY, 2007 [cit. 2014-06-07]. Dostupné z: http://userweb.pedf.cuni.cz/paideia/index.php?sid=2&lng=cs&lsn=10&jiid=13&jcid=107

Soukup, Václav. Dějiny antropologie. Karolinum, 2004. ISBN 80-246-0337-3

Steward, J. H. Alfred Kroeber (Leaders of Modern Anthropology). Columbia University Press, 1973. ISBN 978-0231034890

Tošner, Michal. Dějiny sociální a kulturní antropologie 4 [online]. ZČU Plzeň, fakulta filozofická, 2012 [cit. 2014-06-08]. Dostupné z: http://antropologie.zcu.cz/media/studijni_materialy/prednasky_DKS4.pdf

Urbanec, Jakub. Přední představitelé kulturní a sociální antropologie a etnologie 19. a 20. století [online]. UP Olomouc, fakulta filozofická, 2008 [cit. 2014-06-08]. Dostupné z: http://www.ksoc.upol.cz/fileadmin/ksa/kulturni-antropologie/frvs/10_psc.pdf

Počet shlédnutí: 90