"Bůh stvořil přírodu a Linné ji uspořádal."

Život: Carl von Linné se narodil 23.5. 1707 a zemřel 10.1. 1778 ve Švédsku. Už od malička měl zalíbení v botanice. Ve škole mu vůbec nešly jazyky, naopak v matematice a fyzice byl nejlepší ze třídy. Bylo navrženo, aby se místo dokončení gymnázia vyučil řemeslu. Nakonec si ho vzal pod svá křídla učitel a lékař Rotmann, který ho soukromě připravoval na studium na univerzitě. Nejprve strávil nějaký čas na univerzitě v Lundu, pak přešel na slavnější univerzitu v Uppsale. Neměl dost finančních prostředků, ale náhoda mu přihrála do cesty doktora Olafa Celsia, který si ho k sobě vzal na byt a postaral se o něj. Později začal Linné sám vyučovat a také spravovat uppsalskou botanickou zahradu. Status vyučujícího studenta začal vadit jiným učitelům, zvláště Nilsi Rósenovi von Rosensteinovi, který Linnému ztrpčoval život. Linné tedy odcestoval do Laponska. Díky výsledkům z této expedice byl přijat za člena přírodozpytné společnosti. Opět začal přednášet, pročež na stížnosti Rosensteina mu to zakázali. Tohle však Linné už nesnesl a honil ztpčovatele s kordem v ruce po Uppsale a snažil se ho propíchnout. Na přímluvu Celsia dostal jen důtku. Nakonec v roce 1735 získal doktorát. Vyléčil chorobu švédské královny a stal se dvorním lékařem, stál mezi jinými u založení Švédské akademie věd ve Stockholmu, přičemž byl zvolen jejím prvním prezidentem. Dále byl také zvolen rektorem uppsalské univerzity, dostál Řád polární hvězdy a byl přijat do londýnské Královské společnosti.

Při semináři jsme se zabývali jeho úvodním spisem Systema naturae, sive regna tria naturae systematice proposita per classes, ordines, genera, et species, kde shrnuje základní předpoklady pro svou práci, ukazuje roztřídění přírody do třech skupin - kameny, rostliny a zvířata, a navíc přidává, v té době kontroverzní, rozdělení pohlaví u rostlin a jejich způsoby rozmnožování.

Linného odkaz:

• stanovil pojem druhu jako základu přirozené soustavy organismů
• začal konzistentně užívat binominální nomenklaturu (dvojslovné označení)
• rozdělení rostlin podle způsobu rozmnožování

• ačkoliv původně zastával dokonalost stvoření s doktrínou o stálosti druhů, jeho pozorování ho pak přivedlo k tvrzení, že Bůh stvořil jen část a hybridizací se dospělo k mnohosti druhů
• na tu dobu bylo také převratné zařazovat člověka do skupiny k opicím (a také lenochodům )

V hodině jsme se pak snažili o porovnání Linného přístupu s přístupem „zakladatele veškeré biologie“ - Aristotelem, kdy jsme došli k závěru, že zásadní rozdíl mezi Aristotelem a Linném je v tom, že Aristotelés zkoumá přírodu více jako filosof, kdežto Linné na ni pohlíží očima biologa. To lze vidět na Linného tvrzení: „všechno se rodí z vajíčka“ - tímto dochází ke vzniku jednotlivce, a ale dál za to už nejde. Aristotelés se však tázč dál, zkoumá vznikání a zanikání těles jako takové, rozvíjí svou teorii o příčinách a dochází k prvnímu hybateli.

Podobnosti mezi nimi můžeme hledat v jejich učení, že nevznikají žádné nové druhy, což jak bylo napsáno výše Linné nakonec odmítl. Stejný závěr, ale každý k němu došel jinou cestou: Linné k onomu došel přes podobnost, Aristotelés skrze nehybný zdroj pohybu - prvního hybatele. Dále pak oba vidí za mnohostí jednotu: Linné vysledovává počátek druhu od jednotlivce, Aristotelés na to jde opět přes pohyb.

Zajímavé je i porovnání jejich rozdělení přírody: Linné v jeho Systema naturae, v tezi 14. a 15. píše:

• 14. „Přírodní těloeso ve třech královstvích je rozděleno: kameny, rostliny a zvířata.
• 15. „Kameny rostou, rostliny rostou a žijí, zvířata roustou, žijí a vnímají. Takto jsou postaveny hranice mezi královstvími.“

Aristotelés: 1) neoduševnělá (anorganická příroda) 2) oduševnělá, která se dále dělí:

• vegetativní duše (vyživovací; nejnižší forma duše, která je spočlená rostlinám, zvířatům i člověku; funkce vyžovování, růstu, rozmnožování; pouze tato duše náleží rostlinám)
• smyslová duše (ta má tři mohutnosti - vnímavost, žásostivost a schopnost měnit místo; důležitost hmatu pro zvířata - hmat je přitahuje k potravě; duše patří zvířatům, zároveň je v nich vegetativní duše)
• rozumová duše (náleží jen lidem, ve kterých se sjednocují mohutnosti nižších duší, tzn. člověk je organickou součástí živé přírody, ale zároveň je díky rozumu jakoby nad ní)



Počet shlédnutí: 73