lipovec_fotky.doc - pamětní desky

Vesnici Lipovec byste našli na mapě nedaleko Daruvaru pod názvem Ljudevit Selo. Český název vznikl již při samém založení vesnice. Na území prvních domků rostlo velkého množství lip. Chorvatský název této vísky nám připomíná, že zde žila hraběnka Ljudevita. Jak to přesně se založením vesnice bylo, není jednoznačné.

Podle zápisků pana Karla Adlafa byla vesnice založena roku 1861. Písemný záznam pochází z března roku 1961. Je v něm stručně shrnuta historie obce od roku 1861 až 1961. Tehdy zde stály na území Lipovce jen strohé chatrče z proutí, oblepené hlínou. Již tyto chatrče byly obydleny našimi krajany, kteří se sem přistěhovali ze své vlasti. Vyhnaly je sem nepříznivé podmínky v Čechách. Přišli na vyzvání tehdejšího hraběte Jankoviče. Ze zápisu pana Adlafa se lze dále dočíst o několika důležitých událostech, které znamenaly pro vesnici velký pokrok. Mezi tyto události patří založení první továrny na cementové tašky v roce 1890. Ve stejném roce byl na řece Teplici postaven mlýn. Rovněž první divadlo se v Lipovci hrálo roku 1890. S příchodem II. světové války došlo i k úpadku vesnice. Za války zemřeli 3 lipovečtí občané – mladíci mezi 20 – 25 lety. V roce 1953 byl do vsi zaveden elektrický proud a v letech 1960-1961 se za obcí vystavěla trafostanice fungující dodnes.

Dalším zdrojem o historii Lipovce je článek z časopisu Jednota. Zde se rok založení vesnice poněkud liší. Můžeme v něm ovšem nalézt mnoho zajímavých informací o životě zdejších lidí:

… Jak došlo k založení této osady, není snadno něco určitého říci. Z vyprávění starších lidí a z některých jiných pramenů možno však některé věci z prvních počátků a dějin Lipovce zjistit.

Doba, kdy byl Lipovec založen, je jen přibližně známá. Byly to poslední roky polovice minulého století a proto také Lipovec patří mezi vesnice poměrně novějšího data. Tvrdit, že Lipovec založila hraběnka Ljudevita Jankovičová, není snadné. Ona se totiž za hrabětě Jankoviče provdala teprve v roce 1854, a první obyvatel se do Lipovce přistěhoval v roce 1850. A když se hraběnka Ljudevita provdala a přišla na daruvarský zámek, v Lipovci již bydlelo několik rodin. Jak tedy k tomu došlo, že se tato osada po ní jmenuje? Vypráví se, že prý lid sám pojmenoval osadu na znamení díků hraběnce za dobrotu, kterou mu prokazovala.

… Osada se dosti rychle vyvíjela. Tak v roce 1890, kdy bylo sehráno první divadelní představení, v Lipovci již žilo 25 rodin. Rodiny, které se tam přistěhovaly, dostaly od hraběte pole k obdělávání, jež si mohli po dvaceti letech koupit. Ale mohl se již i volně koupit nějaký ten pozemek.

Když se sem naši lidé přistěhovali, nemohl si ovšem nikdo z nich hned postavit pěknou chalupu. Muselo se stavět narychlo, aby bylo kde bydlet, a stavět tak, aby aby to ani hodně nestálo a ani nedalo hodně práce. Byla to proto obyčejně bouda opletená proutím a nahozená zvenčí a zevnitř blátem. Nejednou se stalo, že když začal v zimě vítr silně foukat, musela se nábytkem ta nějaká díra ucpat, neboť déšť a vítr bláto spraly, pruty shnily a vzduch měl pak volný průchod. Lid se však pilnou prací postupně vzmáhal a vyšší životní úroveň pak přinášela i větší potřeby. Začal proto stavět nové a lepší domky, začal i kulturně žít a kulturou se zabývat.

Ani v hospodářském ohledu nebyl náš lid vždy ve stejném postavení. Z počátku se dělalo, jak to šlo, ale vždy dbali, aby to šlo lépe a výnosněji než dříve. Měli pochopení pro hospodářské nářadí, o němž si byli vědomi, že je rolníkovým nejlepším přítelem a pomocníkem. Proto není divu, že téměř každé hospodářství v Lipovci má nějaký ten stroj, který se mu zdál být nejpotřebnějším. Ač se hlavně zabýval obděláváním půdy, nebyly pšenice, kukuřice nebo brambory jejich výlučnými výrobky. Dbali, aby se potraviny co nejvíce doma spotřebovaly a aby se na trh zase vyvedlo více dobytka, čímž si také získá více peněžních. A s větší sumou peněz možno i v hospodářství více učinit. Takové hospodaření mělo dobré výsledky. Hodně k tomu přispělo i to, že se naši hospodáři rádi odborně vzdělávali a že odebírali různé hospodářské časopisy z Čech a od jinud.

Je opravdu zajímavé poslechnouti si některého z našich starců, jak vypráví o poměrech, v nichž žil jeho otec, jaké potíže měli a jak těžké chvíle prožívali, jak se za jejich mládí žilo, chodilo na zábavy atd. Tak se s koňmi po celé noci chodilo na pastvu a tak se nejednou stalo, že pasáka navštívil vlk. Mnohdy to byly hrozné chvíle. Tak se vypráví, že jednou jakási Kačenka pásla odpoledne dobytek a jak dřímala ve trávě najednou se před ní objevil vlk, kterého přihnal hlad. Utéci již nebylo kam. Vlk se k děvčeti přibližoval pomalu, hrozivě cenil zuby. Co si počít, co dělat? A děvče se rozhodlo. V ruce mělo hůl, a jak se vlk přiblíží, tak mu vrazí do chřtánu. A tak se s talo. Když pozdě večer domácí přišli pro dobytek, měli co vidět. Kačenka ležela ve mdlobách a vedle ní mrtvý vlk s holí v krku.

A ještě jedna vlastnost našich krajanů v Lipovci je hodna zaznamenání. Oni si totiž byli vždy vědomi toho, že jednotlivec sám o sobě málo docílí. Tendo jejich postoj hodně přispěl k rozvoji osady. Jejich heslem bylo a zůstalo: „Jeden za všechny, všichni za jednoho.“ (Karel Malina, Jednota, rubrika Z dějin a života našich osad, článek Lipovák o Lipovci)

Zajímavostí je, že ve vsi nebyl vystavěn kostel. Místní se musejí spokojit s kapličkou.

V obci Lipovec funguje Česká beseda od roku 1935.

Vývoj počtu členů besedy:

pozn.: počet členů je zaokrouhlen na desítky

(zdroj: Český lidový kalendář 2005-2006)

K počtům členů České besedy v Lipovci nám poskytla podrobnější informace paní Alenka Veltruská. K letošnímu roku je z celkového počtu členů 160 aktivní cca 60-70 členů. Pokud jde o národnostní složení obce, je zde 80-90% Čechů. Dalo by se tak říci, že jde o ryze českou vesnici. Zbylých pár procent jsou totiž Chorvaté ze smíšených manželství (česko-chorvatských). Dnes zde žije přes 40 rodin. Stabilní počet členů se vysvětluje následovně: zatímco mladí odcházejí za vzděláním, stejně jako v ostatních obcích, nová generace je dostatečně silná na to, aby daný úbytek vyrovnala.

Ve vsi je samozřejmě Český dům, který byl uveden do chodu roku 1955. Sídlí v něm i místní škola a schází se zde folklórní skupiny. Český dům je dotován z České republiky a je právě rekonstruován. Český dům slouží také jako divadelní sál. Před jeho postavením se divadlo hrálo všude možně (ve mlýně, na zahradách, ve stodolách, po barácích…).

Základní údaje o besedě:

předsedkyně české besedy: Drahuška De Bonová

místopředseda: Vitomír Veltruský

jednatelka: Alenka Veltruská – spravuje kroniku české besedy, tajemnicí je od r. 2002

Ryze česká osada Lipovec až do roku 1956 neměla svou vlastní základní školu. Děti nejdříve chodily do české školy v Dolním Daruvaru. Docházka do české školy v Daruvaru nebyla snadná, a proto si lipovečtí krajané přáli mít vlastní školu. Toto přání jim bylo splněno, až když si postavili svůj Národní dům, ve kterém byly zajištěny místnosti pro školu a byt pro učitele. Základní škola v Lipovci byla založena roku 1957. Sídlo má v Českém domě. Protože jde o školu českou, tak výuka probíhá v Češtině. Vzdělávat se zde mohou i všechny ostatní národnosti. Vyučují se první čtyři třídy (počet žáků se totiž rok od roku snižuje ve školním roce 19993/4 bylo žáků pouze 12, proto bylo druhé oddělení zrušeno a učitelé převeleni do Daruvaru).. Pátou až osmou třídu musí děti absolvovat v Daruvaru. Český jazyk se vyučuje 4 hodiny týdně. Výuku zde vede paní předsedkyně Drahuška De Bonová.

vývoj počtu žáků ve škole:

(zdroj: Český lidový kalendář 2005-2006)

Při české besedě v Lipovci působí divadelní, taneční a pěvecká skupina.

Divadlo v Lipovci má již dlouhou tradici. Dokonce zde bylo odehráno první české krajanské divadlo. Stalo se tak roku 1890. Představení se jmenovalo Mlynář a jeho dítě (autor A. Raupach).

Dnes do Lipovce jezdí režiséři z Čech, aby pomohli krajanům realizovat hry. Letos v březnu se zde konala divadelní přehlídka krajanských divadelních skupin. Akce se uskutečnila ve dnech 14.-15. března. Program byl velmi bohatý. Za pátek se stihlo odehrát 7 představení a v sobotu 6 představení. Mezi hrané autory patřili zejména čeští umělci, ale i např. Carlo Goldoni.

Za zmínku určitě stojí i návštěva litvínovského divadla.

Místní taneční skupina nese název Perličky. Jde o skupinu, kterou tvoří děti z místní základní školy. V neposlední řadě se Lipovec pyšní pěveckým sborem Lipovecká děvčata (přestože členy jsou ženy v důchodu).

Dožínky se v Lipovci konaly v roce 1935 a 1962. V roce 1962 to byly první poválečné dožínky. Probíhaly ve dnech 18-19.srpna. Neúčinkovali zde jen Češi ale i některé maďarské besedy. Pro zajímavost uvádíme spotřebu některých surovin na dožínkách v roce 1962. Podle toho si můžeme udělat obrázek o tom, o jak velkou akci skutečně jde. Dnes budou čísla ještě mnohem vyšší.

Spotřebovalo se tedy: 1 200 l vína
25 hl piva
40 l kořalky
20 l likéru
200 l sody
500 ks chleba
porazilo se 10 prasat, 22 beranů
napeklo se 31 ks dortů, 50 plechů koláčků

obrat peněz byl 1 460 000 din
čistý zisk 340 000 din.

Dožínek se zúčastnilo na 3 000 lidí.

(zdroj: zápisky o Lipovci, Adlaf Karel)

Letos měl Lipovec na dožínkách v Daruvaru stánek s ručně upletenými prstýnky ze slámy. Jde o velice starou tradici, jejíž obnovení mělo veliký úspěch.

Ve vesnici kromě české besedy působí ještě skupina dobrovolných hasičů.

Ačkoliv jde o malou vesnici, Česká beseda zde jen vzkvétá. Jde tak příkladem ostatním besedám. Alespoň navenek zde působí vše jak má. Obec je malebná, Beseda funguje a navíc jsme zde narazili na příjemné lidi. Co víc si přát?



Počet shlédnutí: 41