Lipovlany

Součást publikace Krajané: Po stopách Čechů ve východní Evropě. Hospodářská a kulturní studia, PEF ČZU v Praze, 2009.

Dostupnost online: ZDE a ZDE

Projekt Krajané: http://krajane.hks.re

Lipovlany leží asi 50km vzdušnou čarou na jihovýchod od Záhřebu a asi 25km, také vzdušnou čarou, na jihozápad od Daruvaru.

Vesnice je původní a Češi se do ní teprve přistěhovávali. Jméno je zřejmě odvozeno od slova lípy, jelikož i nyní je vesnice plná lip a v dřívějších dobách byla ještě více.

Stěhování Čechů a Slováků na území, kde se dnR nacházejí Lipovlany probíhalo až po zrušení Vojenské hranice(1.ledna 1872), jelikož o tomto stěhování nemáme žádné úřední záznamy, nebo velice málo. To znamená, že se nový přistěhovalci již nemohli těšit na výhody plynoucí z ochrany hranic a lákavá se jim zde mohla nabízet pouze výhodná cena půdy a také výhledy na lepší život než v České vlasti.

Možnosti sdělování přestěhování se do jižních krajů byly prováděny různými způsoby. V novinách se začaly objevovat články lákající lidi do těchto končin, vojenská či civilní správa vydávala hlášení a také církevní a velkostatkářské oznámení podněcolala lidi k možnosti stěhování. Největší podíl na tom ale asi měli placení agitátoři, kteří se v těch krajích již dříve nacházeli. Například se uvádí, že ve správě lesů na území Chorvatska pracovalo na 73 českých odborníků a 60 pomocných úředníků, také důstojníci a duchovní pobývali na území dnešního Chorvatska. Tito všichni mohli podat přímé svědectví o možnosti stěhování se na nové území. Podíváme-li se na seznam přistěhovalců a míst odkud přicházeli, zjistíme, že se jedná o jeden, dva okresy a proto se můžeme přikloniť k tomuto výkladu. Po zrušení vojenské hranice přišli starousedlíci o některé výhody a museli začít platit daně. Na to ovšem nebyli zvyklí a tak dluhy narůstaly. Státní správa začala zadlužený majetek prodávat doslova za babku. A tak měli Češi a Slováci ideální příležitost usadit se v nové zemi.

Historie české besedy se datuje od roku 1923.

Znovuzaložení české besedy proběhlo 29. října 2004. Při poslední valné hromadě 17.února 2007 měla beseda 136 členů. Ne všichni, ale byli českého původu. Předsedou se stal Mirko Knížek, jakožto následovník svého otce a dědy. Místopředsedové byli pak zvoleni Nikola Zeman a Věra Ožogová.

První beseda však byla v Lipovlanech založena již roku 1923. TO UŽ PÍŠETE PODRUHÉ. NAPIŠTE I NĚCO K TÉ BESEDĚ.

V roce 1770 byla v Lipovlanech založena tzv. „triviální škola“. Žáci se zde učili psát a číst německy a chorvatsky, počítat a základům náboženství. V těchto typech škol učili hlavně Češi a Němci zřídka Chorvaté. Jeden z prvních učitelů byl také Čech Emanuel Borovský. Ve škole začal učit od 3.8. 1780. Obecná škola byla založena roku 1829. Také zde učil Čech Pavel Bešenský(1837-1843). Roku 1872 byla v Lipovlanech založena dívčí škola a její první učitelkou se stala Kristýna Jechová.

Ve školní kronice z roku 1878 se uvádí první záznam o českém žáku Josefu Chourovi a o jeho výborném prospěchu. V roce 1892 chodilo do školy přes 100 žáků. 52 Chorvatů, máličko Maďarů a zbytek Čechů. V roce 1894 chodilo do školy 46 Chorvatů, 90 Čechů a 1 Slovák. Z toho můžeme usuzovat, že se Slováci těhovali do Lipovlan o něco později, nebo je učitelé evidovali jako Čechy.

Stávající předseda Mirko Knížek je velice hrdý na to, že je Čech a předseda České besedy. Jak by také ne, když je to v jeho rodině velká tradice. Jeho otec i děd byli také hrdí předsedové České besedy Lipovany. Mirko Knížek nejen že zastává tuto náročnou funkci, ale v jeho volném čase také vyjadřuje obdiv k českému jazyku prostřednictvím básní. Jedna z nich se jmenuje Moje rodina:

Moje rodina Knížkova je malá, ale do nynějška už tři předsedy České besedě dala.

Počkejte lidi, není konec, mám ještě jednoho syna.

Toje ale mé manželky vina.

Mám ale strach, že nebude nic s tou předsedy práci,

protože nám se den na den,

krok za krokem naše čeština ztrácí.

Informátor:

Mirko Knížek

Zdroje:

Český lidový kalendář, Jednota, Daruvar 2007

MATUŠEK, Josef. Češi a Slováci v osadách Lipovlany a Krivaj. Aut. Josef Matušek, Karel Bláha, Mirko Knížek. Daruvar: Jednota, 2005. 76 s. ISBN 953-6607-33-6

Počet shlédnutí: 40