Tereza Wagnerová, Ondřej Fišer, Eliška Hoffmannová, Michaela Kuklíková, 2016.

V současné době se můžeme s Albánci setkat nejen na území Albánie, ale také na území Černé Hory, kde se vyskytují jako tamní minoritní etnikum v počtu pohybujícího se okolo 30 500 obyvatel, což tvoří 4,9% černohorské populace.¹⁾

I přes skutečnost, že Albánci disponují vlastním státem, můžeme je ve větších či menších počtech najít i v jiných státech na území Evropy. Albánci se vyskytují v nezanedbatelném počtu na území Kosova (92,9% z celkového počtu obyvatel)²⁾ a Makedonie (25,2% z celkového počtu obyvatel)³⁾, přičemž celkový počet albánské populace ve světě se pohybuje okolo 7,5 milionu.

V důsledku válek, mezinárodních dohod, utlačování, diskriminace, či za vidinou lepšího života Albánci emigrovali do Itálie, USA, Turecka, Černé Hory, Makedonie, Kosova a mnoha dalších států. V Černé Hoře se toto poměrně výrazné etnikum ocitlo nejen kvůli migraci, ale i v důsledku posouvání hranic na Balkánském poloostrově, jenž bylo rozhodnuto na Berlínském kongresu v roce 1878 po Rusko-Turecké válce.⁴⁾)

Aktuální nejvyšší výskyt Albánců v Černé Hoře se soustřeďuje do několika měst, zpravidla ležících nedaleko Albánsko-Černohorských hranic, jako jsou: Ulcinj, Plav, Bar, Rožaje a Tuzi.⁵⁾

Záměrem této práce je seznámit čtenáře s postavením Albánců, menšinově žijících na jihu a východě Černé Hory. Poté nastínit kulturní rozdíly mezi Černohorci a Albánci, popsat eventuálně zjištěné problémy, které by mohly z odhalených odlišností vyplynout a také, zda tyto odlišnosti ovlivňují život obou národů v Černé Hoře. Tato práce se opírá o historická a kulturní fakta, která jsou doplněna o názory obyvatel Černé Hory, a v neposlední řadě čerpá z vlastních zkušeností autorů.

Hlavní výzkumná otázka: Udržují si Albánci v Černé Hoře své kulturní a náboženské tradice?

Nástrojem k detailnímu výzkumu této práce slouží takto zformulované podotázky:

• Jak vnímají Albánci život v Černé Hoře?
• Jaká je podoba kulturních a náboženských tradic Albánců v Albánii?
• Existuje rozdíl mezi tradicemi Albánců v Albánii a Albánců v Černé Hoře?
• Brání kulturní a náboženské rozdíly v koexistenci Albánců a Černohorců na území Černé Hory?

Dějinami Černé Hory se ve své knize Černá Hora⁶⁾ zabývá František Šístek. V této publikaci stručně popisuje historii Černé Hory od antiky až do vniku samostatného státu v roce 2006. Zabývá se jak politickým, tak demografickým vývojem a nastiňuje vlastní identitu Černohorců. Historii rozebírá ve své knize Balkánský sud prachu⁷⁾ Jiří S. Kupka, který se zaobírá balkánskými válkami a jejich příčinami. Zamýšlí se nad třemi zcela rozdílnými náboženstvími, které se na balkánském poloostrově vyskytují a zároveň i nacionalismem v jednotlivých státech.

Tradice a život Albánců v Albánii základním způsobem přibližuje kniha od Evy Houškové: Albánie.⁸⁾ Tato kniha se soustřeďuje přímo na Albánii a vše, co se jí týká. Lze zde nalézt mimo jiné informace ohledně geografie a přírodních podmínkách, ale zejména jsou zde informace o albánské kultuře - tradiční oblečení, kuchyně, náboženství a zvyky.

Další literatura, která popisuje Albánce a Albánii je kniha Albánie: kráska se špatnou minulostí.⁹⁾ Tuto knihu napsali dva přátelé - Petr Horký a Miroslav Náplava, a to na základě vlastních cest po Albánii. V této publikaci odpovídají na otázky ohledně přeživšího albánského folkloru, nejzajímavějších zvyků a tradic. Také zde autentickým způsobem popisují, jak se cestuje po dnešní Albánii, jaké jsou přednosti a zápory této země.

Albánský folkor a legendy, které se nejdříve předávaly ústně, byly sepsány renomovaným kanadským albanistou Robertem Elsiem v knize Albanian Folktales and Legends¹⁰⁾, ve které se objevuje obraz albánské kultury již od předosmanské doby. Obvykle se v nich odehrává boj dobra se zlem, ale ukazují i albánskou tradiční muslimskou společnost a rozdělení rolí ve společnosti. Autor poukazuje na to, že i přes zjevné kulturní rozdíly, jsou tyto legendy a příběhy lidem se západních států blízké a rozumí jim.

Další kniha od tohoto autora se nazývá Studies in Modern Albanian Literature and Culture¹¹⁾ ve které autor naopak popisuje, jak se historie Albánie odráží v její literatuře a jak ovlivňovala i ovlivňuje albánskou kulturu.

Vzdělání na balkánských státech rozebírá publikace vydaná OECD: Reviews of National Policies for Education: South Eastern Europe 2003 - Volume 2: FYROM, Moldova, Montenegro, Romania, Serbia¹²⁾ Nejdříve popisuje etnickou rozmanitost na tomto území a v jednotlivých státech, zabývá se i náboženských složením a migracemi a možnými příčinami těchto migrací z balkánských zemí. Na základě toho následně popisuje vzdělávací systém v jednotlivých zemí, komentuje jej a zmiňuje případné nedostatky.

Velmi podrobně se tématem Albánců v Černé Hoře zabývají ve článku Albanians in Montenegro - Waiting for Godot? Cafo Boga a Stefan Wolff¹³⁾. Tento článek je pojat jako popis a kritika - popisuje albánskou minoritu v Černé Hoře, její tradice a kulturu a kritizuje omezená práva etnických Albánců v Černé Hoře, které jsou „ořezávány“ černohorským politickým systémem a přístupem k menšinám na území Černé Hory, který je podle pánů Boga a Wolffa na velmi špatné úrovni. Článek byl vydán již v roce 2011, takže se musí brát i určitý ohled na jeho neaktuálnost.

Pro probádání této problematiky byly využity kvalitativní i kvantitativní metody sběru dat.

První použitou metodou bylo studium dokumentů pro získání nejzákladnějších informací o albánském obyvatelstvu a Černé Hoře, při kterém bylo využíváno i statistických údajů. Tyto údaje byly prospěšné k zorientování se ve složení obyvatelstva Černé Hory a k lokalizování jednotlivých etnik, kteří v tomto státě pobývají. Dále byla tato metoda využita k seznámení se se základní historií Černé Hory pro získání komplexnějšího obrazu o celé situaci. Tato fáze sloužila čistě k přípravě samotné práce a všechny nalezené informace byly shledány jako užitečné. - nemyslíte studium sekundárních zdrojů? Podívejte se, co znamená studium dokumentů, není to jedno a to samé. Dle popisuj se jedná o klasický průběh studia sekundárních zdrojů, ne dokumentů. Stěžejním, ale také nejdůležitějším zdrojem informací se stal terénní výzkum, který byl proveden v září roku 2015, při němž byly aplikovány polostrukturované rozhovory a pozorování (skryté i zjevné). Po celou dobu terénního výzkumu byly vedeny zápisky (deník). Tato metoda má řadu výhod, mezi něž patří například: autentičnost, vytvoření si vlastního názoru na danou skutečnost, ověření či vyvrácení již zjištěných informací, získání (nových) kontaktů, audio záznamy a mnoho dalšího. Negativem by se mohla zdát ztráta odstupu od zkoumané problematiky a tím i snížení objektivního a nezaujatého výzkumu. Z tohoto důvodu se doporučuje podnikat terénní výzkum do vybrané lokality vícekrát.

Dále proběhl sekundární sběr dat - kvalitativních i kvantitativních, mezi které patřila relevantní literatura, internetové zdroje a statistické údaje. Dále byli kontaktováni respondenti přes sociální sítě Couchsurfing.com a Facebook.com, kteří pomocí dopisování odpovídali a dopomáhali s finální verzí tohoto výzkumu. - opět převzetí sekundárních zdrojů, pokud byste dělali sekundární kvantitativní sběr dat, tak byste vzali již nasbíraná data někoho jiného (např. databázi), ale následně byste je museli také statisticky zpracovat a vyhodnocovat, a to jste nedělali. Nekomplikujte to zbytečně:-)Převzali jste již „hotové“číslo.

Sekundární zdroje byly užity až po návratu z terénního výzkumu. Slouží tak k utřídění, získání doplňujících informací a k pochopení situací/jevů, které byly doposud zjištěny nebo zpozorovány.

Sociální sítě a internetová pošta nadále pomohly udržovat s několika respondenty kontakt, což bylo pro tuto práci velmi přínosné.

1. ALEKSANDAR, 31 let, Albánec v Černé Hoře
2. VLADO, Albánec v Černé Hoře
3. ROZA SPUZHA, 25 let, Albánka v Černé Hoře
4. ARDITA RAMA, 37 let, Albánka v Černé Hoře
5. SANDRA, 70 let, Černohorec
6. RADOVAN, 35 let, Černohorec
7. ADAM, 26 let, Černohorec
8. ALEKSANDAR KOVAČEVIĆ, 19 let, Černohorec
9. ELMA DINA, Albánka v Černé Hoře
10. VISAR BILALI, 38 let, Albánec v Albánii
11. LUBIN BROQI, 29 let, Albánec v Albánii
12. TONI FERRER, 26 let, Albánec v Albánii
13. BESNIK RUCI, Albánec v Albánii
14. DITA CUNGU, 24 let, Albánka v Albánii
15. ELMA DINA, 32 let, Albánka v Albánii

První doloženou etnickou skupinou v Černé Hoře jsou ilyrské kmeny, kteří se na tomto území vyskytovaly již okolo 5. století př.n.l.. Tyto kmeny v roce 9 n.l. porazila Římská říše a území nazvala provincií Illyria. V 6. století přicházeli na území slovanské kmeny a zakládaly zde menší statní útvary, z nichž nejvýznamnější se nazýval Raška. Zmíněné území se stávalo častým cílem okolních kmenů a nájezdníků. Území bylo ubráněno až po zásahu Byzantské říše, která ovšem získala nad státními útvary v zemi moc. V 10. století zde vzniklo knížectví Zeta, které se vyprostilo z pod nadvlády Byzantské říše. O dvě století později Zetu zabírají Srbové. Obyvatelé Zety bojují proti této nadvládě a nakonec se jim podaří získat menší autonomii, o kterou následně přicházejí při zabrání území Osmanskou říší. Osmanská říše ale považovala území Zety za spíše formální záležitost. Vybíraly se daně, které šly k Turkům, ale větší zásahy na území dnešní Černé Hory neproběhly. V této době je totiž Zeta chudým a zaostalým územím.

Po delší dobu probíhaly boje o nezávislost, které vyústily v 19. století uznáním samostatného státu Černá Hora. Toto osamostatnění proběhlo za vlády Nikoly I., který se v roce 1910 prohlásil za krále a zemi tím změnil v království. První balkánská válka, která začala v roce 1912, měla za následek pád Osmanské říše a Černá Hora si díky ní významně rozšířila území (konkrétně o Ulcinj, Ber, Tuzi, Hoti, Gruda, Rozaje, Plav a Gucia). V první světové válce byla Černá Hora součástí Dohody společně se Srbskem a v roce 1918 Srbsko k sobě připojilo Černou Horu a následně vzniklo Království Srbů, Chorvatů a Slovinců.

V roce 1929 vzniklo Království Jugoslávie, které během následující druhé světové války bylo pod nadvládou německých nacistů i italských fašistů.

V roce 1945 se Království Jugoslávie změnilo na Federativní lidovou republiku Jugoslávie a prvním předsedou vlády se stal Josip Broz Tito. V 90. letech se začaly jednotlivé republiky od Jugoslávie odtrhávat, což vedlo k vyostřeným sporům a velmi krvavým válkám, etnickým čistkám a pustošením zemí. Nejhorší čistky proběhly v Bosně a Hercegovině.

Nakonec v roce 1992 zůstala jen Federace Srbska a Černé Hory. Černá Hora se chtěla i nadále osamostatnit, což se jí v roce 2006 po referendu podařilo a vznikl samostatný stát Černá Hora.^{14) 15) 16)}

Černá Hora je multikulturním státem, ve kterém je etnik procentuálně více než samotného majoritního obyvatelstva. Z celkového počtu obyvatel na území Černé Hory, které dosahovalo v červenci roku 2015 počtu 647 073,¹⁷⁾ tvořilo Černohorské obyvatelsko pouze 45%. Největší etnickou skupinou na území Černé Hory jsou Srbové (29%), následováni Bosenci (8,7%) a třetím největším etnikem v této zemi jsou Albánci (4,9%). Graf níže ukazuje národnostní rozmanitost Černé Hory včetně menších etnických skupin a obyvatel, které se k žádnému národu nepřipojili (nespecifikovaní). Tuto pestrost obyvatel způsobily z větší míry nepokoje na Balkánském poloostrově - Balkánské války, druhá světová válka, boje probíhající při rozpadu Jugoslávie a další. Též je to následkem posouvání hranic států na Balkánském poloostrově, které většinou následovaly po nějaké krizi či válce.

Každý z výše zmiňovaných národů ale obvykle vyznává jiné náboženství, takže je Černá Hora pestrá i z náboženského hlediska. K roku 2011 vypadalo náboženské složení takto: ortodoxní 72,1%, muslimové 19,1%, katolíci 3,4%, ateisté 1,2%. Ortodoxní jsou hlavně Černohorci a Srbové, muslimové Bosňáci a Albánci a katolíci část Albánců.

Graf č. 1: Národnostní složení v Černé Hoře¹⁸⁾

Graf č. 2: Náboženské složení¹⁹⁾

Nejdůležitější věc, kterou je potřeba si uvědomit je, že Albánci jsou velice nacionalisticky založení. Na dotaz, jak by se definovali z náboženského či národnostního hlediska prakticky všichni dotazovaní zcela automaticky odpověděli:„Jsem Albánec. Tak se definuji a to je pro mě a ostatní Albánce nejpodstatnější. Náboženství a ostatní kulturní rozlišnosti jsou druhořadé a tímto způsobem se tolik neoddělujeme.“ Z tohoto prohlášení je možné vidět větší etnické uvědomění. Albánci (jak již bylo v úvodu zmíněno) se v Černé Hoře neoctli z větší části na základě své vůle, ale v důsledku politických dohod, o kterých bylo rozhodnuto v roce 1878 na Berlínském kongrese po Rusko - Turecké válce.²⁰⁾ Dalším důvodem, který vedl ke zvýšení počtu Albánců mimo Albánii, byla ekonomická krize v devadesátých letech po pádu komunistického režimu, která byla důvodem k odchodu pro 600 000 - 800 000 lidí (přesná čísla nejsou k dispozici).²¹⁾

Albánci se v Černé Hoře vyskytují zejména podél hranic na východě a nejvíce na jihu ve městě Ulcinj, kde tvoří Albánci ¾ obyvatelstva. V této oblasti mají Albánci značnou autonomii. Mluví se zde albánsky i černohorsky, nápisy jsou v obou jazycích. Základní a střední školy dokonce umožňují k černohorštině studovat i albánštinu. Takto dobré podmínky pro Albánce je možné nalézt pouze ve městě Ulcinji. O ostatních městech a oblastech, kde žijí Albánci, vypovídali respondenti více negativně. Respondent Vlado se k tomuto tématu vyjádřil takto „Tady v Ulcinji se nám žije dobře. Můžeme žít podle naší kultury a tradic a je na to brán ohled. V celém Ulcinji můžete mluvit albánsky a i černohorští obyvatelé vám většinou porozumí. Ale ve zbytku Černé Hory to je horší. Třeba si stěžují na to, že se jim nedaří získat práci a nepanuje tam taková míra kulturní tolerance jako tady.“ Jsou zde snahy a volání po větší autonomii i ve zbylých oblastech, kde Albánci žijí, ale probíhají nenásilně a spíše uchováváním si tradic a kulturních zvyklostí, sdružováním se v různých komunitách, kde se mluví albánsky, pořádáním všelijakých happeningů a politickými snahami. Aktuálně se v černohorském parlamentu nachází dvě politické proalbánské strany: Nova Demokratska Snaga - FORCA a Alternativa Shqiptare (Albánská Alternativa)²²⁾ a několik neparlamentních stran bojujících za větší práva Albánců. Nepanuje zde otevřená nenávist ze strany majoritního černohorského obyvatelstva ani nejsou známy výraznější diskriminační incidenty vůči minoritním Albáncům. Naopak je zde aktivně prováděna antidiskriminační politika. Černohorci akceptují albánské tradice a nepotlačují jejich kulturní charakteristiky a zvyky. Avšak rozšíření autonomie albánského etnika na území Černé Hory není podporováno a v blízké době se stav věci nejspíše nezmění.

Albánci mají vlastní televizní kanál a také dvě rozhlasové stanice. Vysílání jedné z rozhlasových stanic je aktuálně přerušeno z důvodu nedostatku financí. Dříve probíhal každý týden zhruba hodinový blok vysílání v albánštině na černohorské rádiové stanici.

Jak bylo třemi respondenty potvrzeno, mnoho Albánců chce „zpátky“ Velkou Albánii. Ta se skládá z území, které Albánci považují za jejich nebo zde žije větší počet etnických Albánců. Toto území je zhruba: celé Kosovo a části Černé Hory, Makedonie, Řecka a Srbska.²³⁾ Tento iredentismus je mezi obyvatelstvem Albánie a albánským etnikem velmi rozšířen. I to má pravděpodobně také vliv po volání větší autonomie etnických Albánců.

Respondentka Elma Dina reagovala na dotaz, jak se jí žije v Černé Hoře takto: Já jsem tady spokojená, líbí se mi tu, i když jsem taky slyšela několik lidí si stěžovat na nedostatek práv a tak. Nicméně tady jsem doma a jsem tak spokojená, ale kdyby se v Černé Hoře měly pro Albánce nějak zhoršit podmínky, tak víme, že se vždy můžeme vrátit do Albánie.„

Albánci žijící v Albánii mají většinou na tuto etnickou skupinu nejasný názor. Většina dotazovaných respondentů o poměrech Albánců v Černé Hoře moc nevěděla a tím bylo pro ně složité posoudit kvalitu jejich života a míru jejich autonomie. Pár respondentů zastávalo názor, že se Albánci v Černé Hoře mají velice nedobře a že černohorská vláda potlačuje albánské tradice a neuznává jejich odlišnosti. Každopádně se většinou dotazovaní jedinci shodovali na tom, že dané území by mělo opět patřit Albánii.

Obrázek č. 1: Velká Albánie²⁴⁾

Instituce, která umožňuje studovat albánštinu i albánskou kulturu, je univerzita v Podgorici, ale většina mladých jezdí za vzděláním do zahraničí. Mladá Albánka Roza Spuzha to vysvětlovala tím, že v Černé Hoře je poměrně složité sehnat práci, která by vás uživila. Poslední statistiky měřené v roce 2016 ukazují, že nezaměstnanost v Černé Hoře je zhruba 18,28%, což je velmi vysoké číslo. (Pro srovnání – v České republice je nezaměstnanost 6,1% a ani za ekonomické krize nepřekročila 9%)²⁵⁾. Výše platu je též velkým problémem. Respondentka Ardita Rama, která je ředitelkou ulcinjské knihovny, k tomu řekla: „Zajistit tady rodinu je poměrně těžké. Téměř vždy musí být dva živitelé, protože z jednoho platu se to nezvládne. Též se někdy stává, že výplata přijde třeba o měsíc později, ale s tím se tady bohužel musí počítat. Plat sám o sobě není nikterak velký.“ Statistické údaje ukazují, že průměrný plat v Černé Hoře se pohybuje okolo 734 eur za měsíc, přičemž minimální mzda je 288 eur za měsíc. V České republice je podle stejné statistiky²⁶⁾ minimální mzda 338 eur za měsíc. Je důlěžité dodat, že Černá Hora je pro obyvatele západních zemí relativně nízkonákladovou destinací, nicméně i přesto zde panuje finanční nejistota. Z těchto důvodů se mladí obyvatelé Černé Hory i Albánie většinou rozhodují studovat a pracovat v cizině; převážně volí západní státy jako je Německo, Rakousko, Švýcarsko a další. Do Černé Hory ale pravidelně jezdí a většinou se sem touží navrátit.

Náboženstvím Albánců v Černé Hoře je jednoznačně převládající islám (zhruba 75%).²⁷⁾ V Černé Hoře se vyskytují i Albánci katolického vyznání, ale jejich počet je výrazně nižší (25%). Černohorské obyvatelstvo vyznává pravoslavné náboženství. I přesto, že u Černohorců i Albánců hraje víra důležitou roli, není zdrojem vzájemné nenávisti. Všichni respondenti (i zástupci Černohorců i Albánců) se shodli, že se v Černé Hoře respektují všechna tamní vyznávaná náboženství. I když je v městě Ulcinj sedm mešit a pouze jeden pravoslavný kostel, přičemž mešity svolávají muslimy pětkrát denně k modlitbě, tak se vyjadřovali pravoslavní Černohorci o tomto střetu různých náboženstvích kladně a bez sebemenší kritiky. Respondentka Sára o koexistenci zcela odlišných náboženství mluvila takto: „Po posunutí hranic tady islám nebyl vítaný. Akceptovalo se a bylo podporováno hlavně pravoslavné náboženství. Dnes je tu mnohem větší svoboda a i když nevyznávám islám, tak mi nevadí a jsem ráda, že tu každý může vyznávat svojí víru.“

V období Osmanské říše (1299 – 1922) mnoho Albánců přijalo islám za své náboženství. Lidé v Albánii byli v té době ale i pod vlivem víry v bájné bytosti a dobrých a zlých duchů, takže tento islám byl doplněn o různá rčení, přesvědčení, pověry a zvyky, někdy i rituály. V roce 1967 byla Albánie prohlášena prvním ateistickým státem na světě. Až v roce 1990 bylo lidem umožněno svobodně vyznávat víru, jakou chtějí. Přibližně 70% obyvatel se přihlásilo k islámu, 20% k pravoslavnému náboženství (zejména na jihu) a zbytek se z většiny přihlásil ke katolictví. Aktuálně věřící praktikují své vyznání tak, jako ostatní příslušníci dané církve v jiných státech. Muslimové mají své mešity, kam se chodí modlit, dodržují islámské svátky a zvyklosti. Též katoličtí i pravoslavní věřící žijí podle své víry. Ale jak bylo již výše zmíněno, prioritní je pro ně to, že to jsou Albánci a to berou jako největší a nejhlavnější víru ve svém životě. Každopádně pár pověr z tradičnější společnosti Albánců přežilo a mimo zvyky prováděné při svatbách, narozeních a tak, si například někteří Albánci vyvěšují před svůj dům panenky, plyšové medvídky či hadrové panáky, aby střežily jejich dům před zlými duchy a silami.

Obrázek č. 2: Medvídek chránící domov před zlými duchy²⁸⁾

U Albánců byl muž vždy více dominantnější než žena. Ženy obvykle bývaly doma a staraly se o rodinu, dům či pracovaly na pozemcích, jež rodina vlastnila a muži pracovali mimo domov a měli zajišťovat rodinu. Je pravda, že se tento model již posunul a není tak rázně prosazován. Ženy jsou emancipované, chodí do zaměstnání a mohou mít stejná práva (i povinnosti) jako muži. Každopádně při terénním výzkumu bylo viditelné tradičnější rozdělení. Na ulicích bylo možné vidět houfy mužů vysedávajících v kavárnách, zatímco žen bylo k vidění několikanásobně méně. Na dotaz: „Kde jsou ženy? Proč nejsou se svými muži?“ respondentka Ardita Rama odpověděla: “Ženy jsou většinou doma nebo pracují. V průběhu dne netráví tolik času venku jako muži.„

Každopádně dnešní mladá generace se již výrazně „modernizuje“. Většinou se inspiruje Západem a životem v nejvyspělejších státech (zejména Spojenými státy americkými) a tudíž se její hodnotový žebříček mírně pozměnil. Stále je pro ně nejdůležitější albánská identita, ale již nejsou tolik spoutaní tradicemi a zvyky jako jejich předci. Student Aleksandar Kovačević k tomu dodává: „Mladí lidé již nemají tolik předsudků a třeba chodí s lidmi z jiných národností, což dříve bývalo tabu.“

Jak již bylo na začátku této práce zmíněno, Albánci v Černé Hoře se definují jednoznačně jako Albánci. To znamená, že se snaží maximálně uchovávat kulturu a zvyky, které se dodržují v Albánii. Slaví stejné svátky a udržují stejné tradice. Je to pro ně velice důležité a tvrdí, že nezáleží na náboženství ani ideologii, ale že pokud jde o významné dny týkající se Albánie, tak ty dodržují všichni stejně.

Zde jsou vypsány nejdůležitější a nejspecifičtější svátky, které se v Albánii slaví.

1. Dita e Verës (Jarní den) - 14. březen. Tento den Albánci oslavují konec zimy a příchod léta. Obnovení přírody a mladého ducha u Albánců. Připravují se tradiční albánské pokrmy, probíhají vystoupení tradičních albánských tanců a nosí se albánské kroje. Místo oslav bývá jarně vyzdobené – obvykle větším počtem květin.
2. Dita e Nënë Terezës (Den Matky Terezy) - 19. říjen. Matka Tereza se narodila 26. srpna ve městě Skopje, které tehdy patřilo Albánii a která prohlásila: „Podle krve jsem Albánka. Podle občanství jsem Indka. Podle víry jsem katolická jeptiška.“ Albánci v tento den nepracují a jdou na mši, která je na počest Matky Terezy.
3. Dita e Pavarësisë (Den nezávislosti) - 28. listopadu. Nezávislost Albánie byla prohlášena roku 1912 po dlouhé nadvládě Osmanské říše. Slaví se různými koncerty a vystoupeními, kulturními akcemi a vyvěšováním Albánských vlajek. V Albánii v tomto dni představitelé státu navštěvují památníky významných Albánců, kteří padli při boji za svobodu.
4. Dita Kombëtare e Rinisë (Den mladých - českým ekvivalentem by mohl být Den dětí nebo Den studentů) - 8. prosinec. V tento den se slaví pád komunismu v Albánii a první demonstrace studentů v Tiraně proti komunismu. Oslavy probíhají hojně ve vzdělávacích institucích i v ulicích v podobě koncertů a průvodů. ^{29) 30)}

Obrázek č. 3: Socha Matky Terezy v Ulcinji³¹⁾

Asi jednou z nejzajímavějších zvyklostí je, že Albánci „kroutí“ opačně hlavou když vyjadřují souhlas a nesouhlas. V praxi to vypadá tak, že když chtějí neverbálně „říci“ ne, tak kývou hlavou nahoru a dolů a když chtějí vyjádřit souhlas, tak hýbou hlavou ze strany na stranu.

Dalším poznatkem je, že Albánci mají velice rádi kávu a sezení v kavárnách. Po celou dobu terénního výzkumu bylo možné vidět muže vysedávající na zahrádkách kaváren jak popíjí kávy a pozorují okolí, či jak diskutují s ostatními. Ženy s nimi téměř nikdy na kávě přes den neseděly.

Albánci jsou velice vstřícní a pohostinní. Když je požádáte o radu, tak se vám vždy snaží poradit či pomoci a těší je to. Pokud je u nich někdo na návštěvě, tak mu vždy nabídnou maximum a jejich prioritou je spokojenost hosta.

Rádi chodí večer s rodinou na procházku po městě či si sednout do nějakého podniku. Ženy bývají vždy velmi upravené (přičemž je oblíbené výrazné líčení). Této vycházky se převážně zúčastňuje celá rodina i s dětmi.³²⁾ Rodina je pro Albánce velice důležitá. Často se scházejí (pokud nebydlí spolu) a milují rodinné akce, kde se všichni sejdou a které se snaží často pořádat.

Záminkou pro jeden z takovýchto setkání se bezesporu svatba. Albánská svatba je plná tradic a pověr, které se odráží v průběhu celé svatby. Žena i muž přináší do rodiny toho druhého věno. Žena nepřináší peníze, ale každému příbuznému od ženicha dá nějaké vybavení do domácnosti – polštáře, nábytek, koberce… Ženich musí poslat nevěstině rodině hodnotnější dary (šperky, hodinky, oblečení do všech ročních období apod.). Ve svatební den je u ženiny rodiny oslava, kde je větší množství jídla a tančí se. Při této oslavě přijde bratr ženicha (může být i v doprovodu mužova strýce) a vyzvedne nevěstu. Nevěsta i rodina obvykle pláčou, protože je to moment, kdy žena opouští dům své rodiny a odchází do domu svého nastávajícího a jeho rodiny. Bratr nevěstu odvede k vyzdobenému autu, ve kterém poté pojedou novomanželé. Většinou přijede několik vyzdobených aut, přičemž v prvním je nevěsta s bratrem ženicha a z posledního vlaje albánská vlajka (ne vždy). Když žena dorazí k domu nastávajícího, vystřelí se z pistole pár střel jako projev radosti. Někdy u vstupu do nového domu musí žena dát nové tchyni chleba s medem, jako symbol, že jejich vztah bude sladký jako med. Na některých svatbách sedí malý chlapec nevěstě na klíně, aby se jí narodil chlapec. (Toto je obecně časté přání novomanželů v Albánii. Též jim příbuzní a známí přejí, ať jsou zdraví a kéž je první dítě mužského pohlaví. Albánci to vnímají jako požehnání a pokud se tak doopravdy stane, bývají též oslavy, kde se také střílí ze zbraní jako výraz radosti.) Asi nejexpresivnější symbolikou je darovaná zbraň manželovi s ostrým nábojem, kterou mu daruje rodina ženy v případě, že by ho někdy podvedla.³³⁾

Obrázek č. 4: Albánská nevěsta³⁴⁾

Celý průběh svatby se liší od regionu a země. V knize Albánie, kráska se špatnou pověstí od Miroslava Nápravy a Petra Horkého³⁵⁾ je popsána svatba, kde se před samotnou svatbou manželé, podle všeho, neznali. Svatba proběhla zhruba týmž způsobem, jako výše zmíněný tradiční proces, ale nevěsta se ženichem k sobě byli chladní a ani se tolik neradovali, že se sezdávají. V některých oblastech bývá stále typické, že rodiče vybírají ženu nebo muže svému potomkovi a ten nemá právo se k tomu jakkoli vyjadřovat. Stává se tak, že se poprvé vidí až na svatbě a je velká urážka celé rodiny, když se jeden ze svatebčanů projeví hanlivě či urážlivě ke svému budoucímu manželovi či manželce. Žena se může nechtěné svatbě vyhnout tak, že se prohlásí za muže; začne nosit mužské oblečení a osvojí si mužské chování a začne být brána jako muž. Tím nemusí vstoupit do připravovaného manželství a neurazí tím rodinu muže.

Tento proces vybírání téměř neprobíhá ve vyspělých oblastech. V Černé Hoře je svatba převážně volbou obou manželů a i když mají rádi tradice, které při obřadu provádí, tak již nejsou svázáni takto přísnými pravidly.

Tradiční kroje již nepatří do každodenního života Albánců. Nosí se při zvláštních příležitostech, kde se chtějí zdůraznit tradice a příslušnost k Albánské identitě. Existuje přes dvě stě různých albánských krojů. Záleželo na oblasti, kde se kroje nosily, jelikož každá oblast měla svoje tradiční oblečení, k určitým příležitostem se nosilo určité oblečení a též záleželo na náboženské příslušnosti, společenské vrstvě, věku či majetnosti jedince. Kroje byly různých barev – od černé a bílé po fialovou, zelenou, oranžovou, modrou… Oblečení bylo buď z vlny či nějaké hrubší látky a bohatí muži si nechávali šít kroje z hedvábí. V jižní Albánii (odkud byly nejvíce přejímány tradice a zvyklosti) ženy nosily široké haleny s barevnou vestou, sukně se skládanými spodničkami a barevně vyšívanými zástěrami a šátky na hlavě. Někdy k tomu nosívaly i zlaté šperky. V Černé Hoře bylo při výzkumu navštíveno etnografické muzeum, kde jsou vystaveny archeologické, etnografické a umělecké sbírky od Helénského období až do Osmanské říše.

Obrázek č. 5: Albánské kroje³⁶⁾

Albánská hudba je velice rozmanitá. Kromě moderní rockové a popové muziky (a dalších hudebních žánrů) mají Albánci i tradičnější folkové písně. Je to spojení hudebních nástrojů, zpěvu a folklórních tanců. Obvykle tanečníci (většinou i muzikanti) bývají oblečení do krojů. Mezi časté hudební nástroje užívaných ve folklórní hudbě jsou: flétna, loutna, kytara, Çiftelia , Sharkia, Zumar, později se přidal i akordeón či housle. Folklórní písně mají různou tématiku, jak milostnou, tak i heroickou - o významných činech Albánců, a přírodní - o albánské krajině a venkově. Jeden z nejvýznamnějších festivalů folklórní hudby, který se pořádá na Balkánském poloostrově (zejména v zemích, kde se vyskytují Albánci – Albánie, Makedonie, Kosovo, Černá Hora; též u albánských menšin ve Spojených státech amerických, Švýcarsku, Itálii apod.) je Gjirokastër folklore festival. Pořádá se jednou za čtyři až pět let a trvá déle jak týden. Lidé si připravují vystoupení (zpěv, tanec, hra na nástroje…), které je charakteristické pro jejich region v krojích, které se dříve nosily, popřípadě stále nosí, vdané lokalitě. Vystoupení se hodnotí a je to na principu soutěže, ale v přátelském duchu. Obvykle se do tohoto festivalu zapojují i nehudební instituce jako (etnografická) muzea, správa určitých památek, knihovny a další, které můžou přispět k historickému povědomí lidí a například otevřou své prostory veřejnosti či přispějí finančně či hmotně tomuto festivalu.

Obrázek č. 6: Albánská folklórní kapela³⁷⁾

Albánská kuchyně je ovlivněna zejména tureckou kuchyní, řeckou a italskou. Základem většiny jídel je maso. Oblíbené je skopové, vepřové, hovězí, jehněčí. Přímořské oblasti mají ve svém jídelníčku hlavně ryby a různé dary moře. Ke každému jídlu pak podávají chléb. Přílohou k masu bývá obvykle zelenina (rajčata, olivy, papriky, okurky´, fazole) či zeleninové saláty, případně rýže. Oblíbené jsou i jogurty a sýry.

Jeden z respondentů se k albánské kuchyni vyjádřil takto: Problém je s tradičním jídlem je, že vlastně Albánci nemají svoji tradiční kuchyni. Že po dlouhé nadvládě Osmanské říše je kuchyně spíše turecká. Když není turecká, tak je řecká, italská nebo srbská. Je to zvláštní, jelikož albánská kultura je velice stará, ale nemám pocit, že by nějaké jídlo či zpracování nějakých potravin bylo způsobem, který je jedinečný nebo charakteristický pro Albánii.

Tradiční jídla

Tavë kosi – jedno jedno z albánských národních jídel. Skládá se z pečeného skopového nebo jehněčího masa s rýží a jogurtovou zálivkou.

Byre (burek) – trojhránek z nekvašeného těsta plněný různými náplněmi – mletým masem, sýrem, bramborami, špenátem s vejcem, či dýní. Byrek se hojně prodává na ulicích a je jedním z nejtypičtějších albánských jídel.

Tirana fergesë – může být bez masa s telecím nebo kuřecím. K masu se přidají papriky, rajčata, cibule, vejce a sýr. Obvykle se přidává i olivový olej. Jídlo je vzhledově (i surovinami) podobné leču.

Tavë kosi– upečené jehněčí maso se smetanou a vejcem, česnekem a petrželkou.

Černá Hora se v posledních letech vyvíjí a snaží se připojit k Evropské Unii (aktuálně je kandidátskou zemí, ale probíhají diskuse o přijetí), zvýšit svůj status na Balkáně a zlepšit svůj cestoví ruch. Staví se modernější budovy a přejímá se západní styl života. Při návštěvě Ulcinju ale kromě modernějších budov a nových udržovaných mešit bylo možné spatřit původní architekturu města. Používaly se zejména kameny a dřevo. Jednoduché tvary půdorysů a domy nebyly příliš zdobené. Město je typické úzkými a strmými uličkami a velkým množstvím schodů. Není vertikálně stavěné, ale nerovný povrch v Albánii i v Černé Hoře tuto podobu města určitým způsobem předurčuje. Dominantou města je starý ulcinjský hrad stojící na pobřeží na mysu. Hrad je rozlehlý a relativně zachovalý. Jeho součástí je etnografické muzeum, citadela, nádvoří s pramenem a velký počet archeologických nálezů a pozůstatků, které byly objeveny v Ulcinji a blízkém okolí.

Obrázek č. 7: Starý dům³⁸⁾

Asi nejdůležitější institucí v Černé Hoře, která zastupuje albánskou menšinu je Národní rada Albánců se sídlem v Ulcinji. Byla založená v roce 2008 a dává si za úkol zlepšovat podmínky Albánců v Albánii, jejich status a ekonomickou i politickou nezávislost. Zajímá se o vzdělávací instituce, lékařské i kulturní. Jeden z návrhů, které se snaží prosadit v Černé Hoře, je dvojí občanství pro Albánce v Černé Hoře – aby získali jak černohorské pasy, tak albánské.

Cílem této práce bylo zodpovězení hlavní výzkumné otázky: Udržují si Albánci v Černé Hoře své kulturní a náboženské tradice?, která byla více specifikována těmito podotázkami:

• Jak vnímají Albánci život v Černé Hoře?
• Jaká je podoba kulturních a náboženských tradic Albánců v Albánii?
• Existuje rozdíl mezi tradicemi Albánců v Albánii a Albánců v Černé Hoře?
• Brání kulturní a náboženské rozdíly v koexistenci Albánců a Černohorců na území Černé Hory?

Albánci jsou poměrně rozptýlení v okolních státech okolo hranic Albánie. I přes to, že žijí v jiné zemi, někdy i o generace, stále se cítí býti Albánci a s tímto vědomím se snaží mluvit albánsky, pokud to jde, dodržovat albánské zvyklosti a hlavně o sobě hrdě prohlašovat, že jsou Albánci. V Černé Hoře jsou přijímáni jako další etnikum, které zde žije a ze strany Černohorců nedochází k potlačování jejich etnické identity. Naopak, jak již bylo řečeno, snaží se zde uplatňovat antidiskriminační politiku, která má předcházet možným nespravedlnostem a napadením z důvodu odlišného národního cítění. V průběhu této práce se vyjádřilo několik respondentů k tomu, že jsou sice v Černé Hoře spokojeni, ale na rovných právech Albánců a Černohorců by se mělo ještě zapracovat. Všichni respondenti, kteří odpovídali na otázku, jak vnímají život v Černé Hoře, se i přes nevelký plat, větší nezaměstnanost a několik negativních pocitů z nerovnoprávnosti shodli, že jsou v Černé Hoře spokojení.

Kulturní a náboženské tradice v Albánii jsou velmi ceněny i Albánci žijících v zahraničí. Je v nich mnoho odkazů na události, na které jsou Albánci hrdí a kterými se rádi chlubí. Důležitost zde hraje i historické hledisko, které všechny Albánce spojuje. Albánci jsou patriarchálně smýšlejícím národem, ve kterém muži (spíše měli, ale někde i stále mají) docela jiné postavení než ženy. Ženy jsou hlavně doma a pracují, zatímco mužova hlavní úloha je zajistit ženu a rodinu natolik, aby si nemusela stěžovat na jakýkoli nedostatek. To je ovšem v nynější době velmi složité, protože se Albánie i Černá Hora potýkají s problémy ohledně nezaměstnanosti a špatnými platovými podmínkami. Značný posun role ženy je možno vypozorovat v několika oblastech, kde jsou ženy mnohem více emancipovanější. Albánci jsou velmi rodinně založení a mají rádi rozvětvenou rodinu, se kterou rádi tráví čas.

Rozdíl mezi tradicemi Albánců v Albánii a Albánců v Černé Hoře prakticky nenajdeme. Je pravda, že Albánci od Černohorců přijímají část jejich kulturních znaků a styl života. To se děje zejména v oblastech, kde jsou Albánci jednoznačnou menšinou a ne v místech (Ulcinj), kde jich je více než samotných Černohorců. Albánci si svojí identitu v Černé Hoře udržují zejména skrze tradice, jazyk a celkově albánskou kulturu. Schází se a vytváří komunity, ve kterých toto etnické cítění sdílejí a posilují jej. Z náboženského hlediska je v Černé Hoře více albánských muslimů (75%) než křesťanů (25%). Mešity jsou vždy v době modliteb plné a ačkoliv je pro Albánce nejpodstatnější jejich národnostní cítění, víra je pro ně bezesporu také velice důležitá.

Kulturní a náboženské preference Albánců a Černohorců jsou diametrálně odlišné. Černohorština je slovanským jazykem, velmi podobným srbštině a albánština spadá do indoevropské rodiny, ale je jazykovým izolátem, který přejal něco z turečtiny (pod nadvládou Osmanské říše) a řečtiny. Černohorci jsou zejména pravoslavní a Albánci muslimové (56,7%) a římští katolíci (10,03%). Zároveň jsou jejich tradice odlišné včetně tradičního oblečení apod. Ačkoliv spolu mají nemnoho společného, jsou k sobě navzájem velmi tolerantní. Černohorci uznávají odlišnost albánské kultury a nenutí je, aby se jí vzdali. Naopak uznávají i menší autonomii Albánců v Ulcinji, kde se běžně mluví albánsky a je tam sedm mešit na jeden pravoslavný kostel.

Albánci jsou v Černé Hoře spokojení a považují ji za svůj domov. Jako menšina akceptuje černohorskou rozdílnou kulturu i náboženství a nenalézá zde žádný problém. Příjemným zjištěním bylo, že za celý výzkum žádný respondent neřekl nic negativního o náboženství či kultuře té druhé národnosti.

Knižní zdroje

ZEJNULLAHI, Veton. Different Aspects about the Position of Albanians in Montenegro. Mediterranean Journal of Social Sciences [online]. Rome-Italy: MCSER Publishing, 2015, 6(2 S5), 6 [cit. 2016-06-06]. ISSN 2039-2117. Dostupné z: http://C:/Users/Tereza/Downloads/6191-23953-1-PB.pdf

BOGA, Cafo a Stefan WOLFF. Albanians in Montenegro - Waiting for Godot? ILLYRIA [online]. 2011, (VIII), 8 [cit. 2016-05-12]. DOI: #2067. Dostupné z: http://www.stefanwolff.com/files/Albanians%20in%20Montenegro.pdf

ELSIE, Robert. Albanian folktales and legends. 2nd amended ed. Pejë: Dukagjini Pub. House, 2001. ISBN 978-1507631300

ELSIE, Robert. Studies in modern Albanian literature and culture. New York: Distributed by Columbia University Press, 1996. ISBN 978-0880333528

HOUŠKOVÁ, Eva. Albánie neznámá?. 1. vyd. Brno: Klub cestovatelů a romantiků - Kudrna, 1996.

KING, Russel a Nicola MAI. Out of Albania: From Crisis Migration to Social Inclusion in Italy [online]. London: Berghahn Books, 2008, s. 294 [cit. 2016-04-22]. ISBN 978-1-84545-544-6.

KOKAISL, Petr. Etnické minority v Evropě. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, 2014. ISBN 978-80-213-2524-1.

KUPKA, Jiří Svetozar. Balkánský sud prachu. Český Těšín: Agave, 2003. Zapomenuté války. ISBN 80-86160-76-9

NÁPLAVA, Miroslav a Petr HORKÝ. Albánie: kráska se špatnou pověstí. Brno: Jota, 2012. Cestopisy (Jota). ISBN 978-80-7217-834-6

OECD. Reviews of National Policies for Education: South Eastern Europe 2003: Volume 2: FYROM, Moldova, Montenegro, Romania, Serbia ISSN: 1990-0198 [online]. © 2003 cit. 2016-03-20. Získáno přes databázi: http://www.oecd-ilibrary.org/

ŠÍSTEK, František. Černá Hora. 1. vyd. Praha: Libri, 2007. Stručná historie států. ISBN 978-80-7277-355-8

Internetové zdroje

Albanian Festivals, Holidays, and Celebrations to Know: Albanian Culture for Kids. Dino Lingo Educational Blog [online]. 2012 [cit. 2016-05-09]. Dostupné z: http://dinolingo.com/blog/2012/11/14/albanian-festivals-holidays-and-celebrations-to-know/#.Vy93p_mLS00

Albanian Wedding Traditions. Nacional Albania [online]. 2012 [cit. 2016-05-09]. Dostupné z: http://www.nacionalalbania.al/2012/10/albanian-wedding-traditions/

Albanians in Montenegro. Wikipedia [online]. [cit. 2016-05-05. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Albanians_in_Montenegro

Czech Republic Unemployment Rate. Trading Economics [online]. [cit. 2016-05-05]. Dostupné z: http://www.tradingeconomics.com/czech-republic/unemployment-rate

Greater Albania. Wikipedia [online]. [cit. 2016-04-22]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Greater_Albania

Holidays Around the World: Albania Celebrates Its Independence. A Global World [online]. 2012 [cit. 2016-05-09]. Dostupné z: http://aglobalworld.com/holidays-around-the-world/albania-independence-day/

Holy Shqip Xhilli is in Albania: 50 Unique Observations about Albania [online]. 2012 [cit. 2016-05-09]. Dostupné z: https://jilljustine13.wordpress.com/2013/08/01/50-unique-observations-about-albania

Montenegro: History. Lustica Bay [online]. [cit. 2016-04-15]. Dostupné z: http://www.lusticabay.com/local-legends/

Montenegro: Major Political Parties. Balkanalysis.com [online]. [cit. 2016-04-22]. Dostupné z: http://www.balkanalysis.com/montenegro/major-political-parties/

Montenegro. The World Factbook [online]. [cit. 2016-05-12]. Dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/resources/the-world-factbook/geos/mj.html

Montenegro unemployment rate. Trading Economics [online]. Statistical office of Montenegro [cit. 2016-05-05]. Dostupné z: http://www.tradingeconomics.com/montenegro/unemployment-rate

The origins of Montenegrin predecessors. Montenet [online]. [cit. 2016-04-15]. Dostupné z: http://www.montenet.org/history/prehys.htm

The World Factbook: Macedonia [online]. [cit. 2016-04-09]. Dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/resources/the-world-factbook/geos/mk.html

The World Factbook: Montenegro [online]. [cit. 2016-04-09]. Dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/resources/the-world-factbook/geos/mj.html

The World Factbook: Montenegro. Central Intelligence Agency [online]. [cit. 2016-05-09]. Dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/resources/the-world-factbook/geos/mj.html

The World Factbook: Kosovo [online]. [cit. 2016-04-09]. Dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/resources/the-world-factbook/geos/kv.html

Rusko - Turecká válka (1877 - 1878). Wikipedia [online]. [cit. 2016-05-12]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Rusko-tureck%C3%A1_v%C3%A1lka_(1877%E2%80%931878

Museum of Local History in Ulcinj. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-06-04]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Museum_of_Local_History_in_Ulcinj

Albanian - Folklore.com: Costumes. Albanian - Folklores.com: Costumes [online]. 2013 [cit. 2016-06-04]. Dostupné z: http://www.albanian-folklore.com/costumes/

Albanian Traditional Costumes. Pana Comp: Wonderland Travel [online]. [cit. 2016-06-04]. Dostupné z: http://www.panacomp.net/albanian-traditional-costumes/

Regional Museum of Ulcinj: Zavičajni muzej Ulcinj. Museums: Museums of the world [online]. [cit. 2016-06-04]. Dostupné z: https://museu.ms/museum/details/180/regional-museum-of-ulcinj

Albanian Music and Instruments: Albanian Culture for Kids. Dino Lingo Educational Blog [online]. 2013 [cit. 2016-06-05]. Dostupné z: http://dinolingo.com/blog/2013/08/30/albanian-music-and-instruments-albanian-culture-for-kids/#.V122HvmLS01

Music of Albania. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2013 [cit. 2016-06-05]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Music_of_Albania

Gjirokastër 2015: The Gjirokastër folklore festival. Albanian - Folklore.com [online]. 2016 [cit. 2016-06-05]. Dostupné z: http://www.albanian-folklore.com/gjirokaster-2015/

Gjirokastra Folk Festival allocates awards in Albania, FYROM and Montenegro. Independent Balkan News Agency: Balkan News in English [online]. Tirana, Albania: Independent Balkan News Agency, 2015 [cit. 2016-06-07]. Dostupné z: http://www.balkaneu.com/gjirokastra-folk-festival-allocates-awards-albania-fyrom-montenegro/

Albanians: Religion and Expressive Culture. Countries and their cultures: World Culture Encyclopedia [online]. 2005 [cit. 2016-06-06]. Dostupné z: http://www.everyculture.com/Europe/Albanians-Religion-and-Expressive-Culture.html

Albanians: Gheg in Montenegro. Joshua Project: Bringing definition to the unfinished task [online]. 2011 [cit. 2016-06-07]. Dostupné z: https://joshuaproject.net/people_groups/11880/MJ

Osmanská říše. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2016 [cit. 2016-06-07]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Osmansk%C3%A1_%C5%99%C3%AD%C5%A1e

Albánská kuchyně. CK Mundo [online]. 2008 [cit. 2016-06-10]. Dostupné z: http://www.mundo.cz/albanie/kuchyne

Zdroje obrázků

Obrázek č. 1: Velká Albánie. Svornost; dostupné z: http://www.svornost.com/page/86/

Obrázek č. 2: Medvídek chránící domov před zlými duchy; dostupné z: https://jilljustine13.files.wordpress.com/2013/08/doll.jpg

Obrázek č. 3: Socha Matky Terezy v Ulcinji; vlastní fotografie

Obrázek č. 4: Albánská nevěsta; fotografie poskytnutá od respondenta

Obrázek č. 5: Albánské kroje; dostupné z: http://www.sourcherry.org/weddings-around-the-world/

Obrázek č. 6: Albánská folklórní kapela; dostupné z: https://plus.google.com/105743979946883600952/posts/3PigtpUyzEF

Obrázek č. 7: Starý dům; vlastní fotografie

Zdroje grafů

Graf č. 1: Národnostní složení v Černé Hoře. The World Factbook: Montenegro. Central Intelligence Agency [online]. [cit. 2016-05-12]. Dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/resources/the-world-factbook/geos/mj.html

Graf č. 2: Náboženské složení v Černé Hoře. The World Factbook: Montenegro. Central Intelligence Agency [online]. [cit. 2016-05-12]. Dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/resources/the-world-factbook/geos/mj.html



Počet shlédnutí: 146