Anna Ivanova, Aleksandra Kanapliova. Transformace vnějších atributů letničního hnutí od Západu k Východu. Hospodářská a kulturní studia (HKS) | Provozně ekonomická fakulta | Česká zemědělská univerzita v Praze, 2016. http://www.hks.re/wiki/doku.php?id=ls2016:krestanstvi-protestantismus

Hlavním tématem našeho výzkumu je otázka, jak mentalita lidí z různých států ovlivňuje chování křesťanů v církvi. Výzkum jsme prováděli na příkladu letničních církví( které se také označují jako padesátníci), protože právě tenhle směr křesťanství získal velmi širokou působnost na celém světě od západu až k dalekému východu. Díky aktivní misionářské aktivitě můžeme pozorovat letniční církve dokonce i v takových uzavřených lokalitách jako Afghánistán a Čína. Možnost takového globálního rozšiřování existuje proto, že padesátníci nepotřebují ke svým setkáním speciální kostel. Pro ně církev neznamená budovu, nýbrž samotné lidi uvnitř ní. Proto se mohou setkávat kdekoli, třeba v nějakém bytě nebo v pronajatém domě. Můžeme je pojmenovat jako „lehké“ a to doslovně. Oni nemají žádné „těžké“ vybavení, které mají katolické nebo pravoslavné církve (třeba ikony). Proces bohoslužby je velmi snadný a pochopitelný pro všechny. Hlavní důraz je kladen přímo na evangelické učení. Celkem lze říci, že jednoduchost je v jejich pojetí zásadním pojmem, charakterizujícím celé letniční hnutí. Právě díky jednoduchosti jsou padesátníci schopni zavést křesťanskou víru dokonce i do nejdivočejších, vzdálených kultur, a také existovat v utajených podmínkách.

Hlavní výzkumnou otázkou této práce je: Jak se transformuje letniční hnutí od Západu k Východu?

• Zvláštnost učení. Co reálně chtějí slyšet věřící takových států jako je USA, Česko, Rusko, Tádžikistán a Indie? Jaká je jejich motivace k příchodu do církve?
• Jak se liší vztah k Bohu a k hierarchii moci mezi západními a východními lidmi?
• Charakter modliteb a oslav. Jak mentalita a geografické prostředí může tyto procesy ovlivňovat?

Letniční hnutí je ve srovnání s ostatními náboženskými směry mladé a málo prostudované, a proto není hodně věrohodných zdrojů, které byly přímo věnované naší otázce. Proto se naší hlavní literární rešerší se stala Bible ¹⁾, protože ji protestanti považují za vyšší autoritu, a to kvůli tomu, že je Bible pro nás nejlepší sbírkou zákonů a nařízení, která ukazuje, jak bychom se měli chovat a co bychom měli dodržovat. Například jedna z našich otázek je věnována vztahům k hierarchii moci( jak to dodržují?), a moc v tomto případě není jen vláda a prezident, ale všichni ti, kteří stojí nad námi(stáří, rodiče, učitelé, vedoucí, manželé!!! atd.). A co o tom říká Bible? Písmo Svaté říká: Každý ať se podřizuje vládnoucí moci. Veškerá moc je totiž od Boha, takže současné vlády jsou zřízeny od Boha ( Nový Zákon. Římanům 13:1). V Bibli je pro každou naší otázku místo, které se věnuje tomu, jak bychom se měli chovat, a naším úkolem je vysledovat, nakolik vážně letniční ve zkoumaných státech tyto předpisy vnímají a jakým pasážím přisuzují větší hodnotu.

Samozřejmě na začátek je dobré vědět, jak se rozšířilo letniční hnutí, jaké mají odlišnosti a zvláštnosti věrouky. Jedna z knih, která se tím zabívá, je kniha amerického křesťanského spisovatele Robeka Sesílá „Azuza-Street: mise a oživení“.²⁾ V této knize autor popisuje příběh malé skupiny, která v roce 1906 v Los Angeles položila základy celesvětovému rozšiřování letničního hnutí. Jedním z vrcholů této knihy je, jak vedoucí mise učili o důležitosti naplnění Duchem svatým pro pro každeho věřícího (tomu říkají - pokřtění Duchem svatým), a znamením toho je schopnost mluvit v „jazycích“ a jak se naplnění projevuje.

Jedna z věcí, která by nám pomohla v našem zkoumání, je pochopení mentality národů - zejména její specifičnosti, která by mohla ovlivňovat vnější zvláštnosti letničniho hnutí. Pro zjišťování podstaty americké psychologie jsme použili článek Ladyková O.V „Americký národní charakter a jeho interpretace v pracích lingvistů“³⁾, ve kterém se pojednává o zásadních rysech americké mentality. Bylo zjištěno, že základní hodnoty amerického národního charakteru se vysvětlují přírodními a klimatickými podmínkámi, a také prvotním vlivem tradičních evropských hodnot, které se pak staly základem americké ideologie. Dalším zdrojem, který by nám pomohl v pochopení nyní už ruské psychologie, je vědecký článek Lebedevy N.M „ Rusky nacionální charakter“⁴⁾, ve kterém se pojednává o hloubkové zbožnosti ruského národu, ze kterého vychází celá řada duchovních a duševních vlastností.

V práci byly použity jak kvalitativní, tak i kvantitativní metody. Ale přemýšleli jsme, že více pozornosti věnujeme kvalitativním metodám, protože je v této práci považujeme za účelnější. Z kvalitativních metod jsme zvolili přímé pozorování a řízený rozhovor. Pro kvantitativní výzkum jsme udělali dotazník (pro případ, že by bylo obtížné udělat kvalitativní pozorování, nebo kdyby se respondenti neradi věnovali hloubkovému rozhovoru.

Začali jsme tím, že jsme poslali e-mail pastorovi letniční církve „Slova Života“ ve městě Shchelkovo s prosbou, aby nám davl kontakty pracujících misionářů v Tádžikistánu a v Indii. Pastor Aleksej bez zdráhání poskytl e-maily a doporučil navštívit letniční církev „Slovo Života“ v Praze.

Dalším krokem byla návštěva letničního společenství na Karlíně. Zúčastnili jsme se nedělní bohoslužby, po které jsme provedli rozhovor s pastorem a jeho manželkou. Bez ohledu na to, že atmosféra setkání byla příjemná (všichni na nás byli milí), nepodařilo se nám zjistit hodně informací, protože naši respondenti byli trošku uzavření a měli jsme pocit, že se nám pastor snaží dávat správné odpovědi. Kvůli tomu jsme mohli používat jenom ty data, které jsme zjistili metodou pozorování.

Co se týče dat USA a Ruska, tak jsme s tím neměli vůbec problémy, protože jsme se spojili s dobrými respondenty, kteří žijí v Moskvě, a to byli: pan Eugene Ivanov (zůčastnil se celý měsíc křesťanského semináře v USA) a Natalia Laskavec. Kazdý z nich má teologické vzdělání. Podařilo se nám uskutečnit hloubkový rozhovor přes Skype. Takže paní Natálie nám doporučila užitečnou literaturu, která nám pomohla pochopit mentalitu zkoumanych národů.

Co se týče asijských zemí, jako Tádžikistán a Indie, poslali jsme dopisy s otázkami misionářům, aby se podělili se svými znalostmi a zkušenostmi. Měli jsme štěstí, když se jeden misionář z Indie ozval. Aleksadr Glinsky se v té době nacházel na Kalkutě a měl možnost získat data, které jsme potřebovali k zodpovězení našich otázek. Dostali jsme od něho velmi podrobný a zajímavý dopis. Bohužel se nám nepodařilo kontaktovat misionáře v Dušanbe, který nám nemohl z nějakých důvodů odpovědět, a proto jsme většinu dat o letniční církvi v Tadžikistánu museli vyhledat na internetu.

Vznik

Začátek letničního hnutí (Pentecostalismus) můžeme sledovat až ze dne Letnic (50. den po na nanebevstoupení Ježíše Krista). V tento den velké množství lidí navštívil Duch Svatý a lidé začali mluvit cizími jazyky (Glosolálie).⁵⁾ „I stal se rychle zvuk s nebe, jako valícího se větru prudkého, a naplnil všechen dům, kdež seděli. I ukázali se jim rozdělení jazykové jako oheň, kterýž posadil se na každém z nich. I naplněni jsou všichni Duchem svatým, a počali mluviti jinými jazyky, jakž ten Duch dával jim vymlouvati“ (Nový Zákon. Kniha Skutků 2:2-4) ⁶⁾. Tato událost způsobila počátek vzniku církve Ježíše Krista.

V průběhu dějin křesťanská církev zažila mnohočetné rozdělení na konfese, ale letniční hnutí se masivně objevilo pouze na konci 19. století ve Spojených státech. Jedním z prvních popudu ke vzniku Pentecostalismu se stalo kázání Charlese Finneyho ve Spojených státech, Anglii a Skotsku. Proto právě Spojené státy se stali kolébkou moderního letničního hnutí. Za datum narození hnutí je považováno 1. ledna v roce 1901, kdy studenti biblické školy Charlesa Parhama byli pokřtěni Duchem Svatým. Silný impuls k dalšímu rozvoji letničního hnutí poskytlo setkání na Azusa Street v roce 1906. Tato významná událost byla dobře popsána ve knize Sesila M. Robeka a dosvědčená očitými svědky ve mnoha časopisech.

Dále se letniční hnutí začalo šířit na východ a po celém světě, kde zažívalo kulturní změny v rituálech, chování a vnějších atributech.

Vyvoj v Rusku. První místní kostely křesťanů evangelické víry se objevily v Rusku na počátku dvacátého století v jižní části Ruska, na Kavkaze a na Sibiři se všemi charakteristickými rysy tohoto učení. V centrálním Rusku byla tato víra brána jako „nekonvenční“, a to díky státní politice, která se negativně stavěla proti „non-ortodoxním vírám. První letniční církve se objevily v Rusku v roce 1907, v té době na území Finska. Ještě před první světovou válkou se v Petrohradě utvářela komunita prvních misionářů (A. M. Ivanov, N. P. Smorodin). Ti , na severu Ruska, postupně rozšiřovali povědomí o evangelických křesťanech. Výsledkem této aktivní misijní práce byla rozrustající se kumunita v Moskvě, Novgorodě a v provinciích Vyatka. Na začátku 20. let se letniční učení rozšířilo téměř po celém Rusku, ale v 40-tých letech 20. století, úřady více pronásledovaly protestanstké učení křesťanství. Bylo zatčeno a uzavřeno v táborech několik tisíc lidí, kteří se hlásili k protestanství. Zvlášť tvrdé pronásledování probíhalo v 50 a 60 letech. Přibližně 95% ateistické literatury je kritikou proti letniční víře, která byl zveřejněna po celou dobu sovětské éry. Orgány zahájily otevřené pronásledování věrných letničních. Je veřejně poháněna netolerance proti “sektářům-fanatikům“, jejichž víra a character se staví proti státu. Obroda období letničních přišla po roce 1968, kdy orgány veřejné moci selektivně umožnily registraci nezávislých evangelických letničních hnutí a komunit. Nicméně většina letničních nebyla ochotna spolupracovat s totalitním komunistickým režimem, a podrobeni úplnou kontrolou ve svých vlastních náboženských aktivitách ze strany státu, odmítli takový způsob registrace. Tepre po přijetí zákona “o svobodě náboženského vyznání” ze dne 25. října 1990, Ruská Federace umožnila legalizovat činnost neregistrovaným letničním komunitám.V současné době je v Rusku více než jeden a půl milionu letničních. Existují čtyři hlavní sdružení: Ruská církev křesťanů evangelické víry, «Assemblies of God» letničních křesťanů evangelické víry, Sjednocená církev křesťanů evangelické víry, Ruská spojená komunita křesťanů evangelické víry. V dnešní době se letniční aktivně podílejí na veřejném životě země, podíleli se na přípravě ústavy, v referendu byla přijata v roce 1993, podepsala dohodu o souhlasu veřejnosti, podílejí se na práci pro vztahy s náboženskými organizacemi Výboru podle prezidenta Ruské federace a ruského kabinetu. Aktivně se podílí na charitativní činnosti v oblasti sociální, náboženské, morální a duchovní sféře naší společnosti.

Vyvoj v Čechách. První zkušenosti letničních v českých zemích se objevují kolem roku 1902 se vznikem Vnitrocírkevního misijního spolku (Lutherská evangelická církev) v Těšíně. Dalším náboženskou skupinou, která měla vliv na rozvoj letničního hnutí, byl Svazek rozhodných křesťanů, vzniknuv v roce 1910 v Těšíně. Skrze tento se letniční hnutí šířilo dále například do Chval a Horních Počernic. V období 1922 až 1934 se nejvíce rozšiřovalo letniční hnutí. S nástupem komunistické éry jsou spolky rušeny. V roce 1968, pod Dubčekvou vládou, dostává letniční hnutí prozatimní volnost. Kupodivu se dostává do největší krize vlivem zahraničních misionářů a normalizace. Z původních 2000 členů zůstalo jen 12. Pod vedením bratří Tětivů vzniká počátkem 90. let největší jádro letničního sboru v Československu. V roce 1982 opět začali zásahy státu, to vedlo k zažalování několika významných členů. Těsně před pádem režimu v roce 1989 byla církev povolena a přijala název Apoštolská církev v ČR. V současné době je v ČR kolem 7. tisíc farníků v letniční církvi. To je relativně velký počet pro takový malý stát jak Česko, ale problém je v tom, že nevytváří velkou církev. Preferují setkávání v malých skupinách v počtu 7 až asi 20 lidí (dle našeho výzkumu). Z tohoto důvodu nemají velký vliv na společnost, která je málo informována o tom, kdo skutečně letniční jsou.

Vývoj v Tádžikistánu. Tádžikistán je muslimská země a za první evangelíky na území moderního Tádžikistánu jsou považováni Baptist presbyter Bulgakov a Leshchev, kteří byli deportováni sovětskými úřady v roce 1929. Stali se jádrem protestantské komunity, což přispělo k dalšímu šíření protestantské víry v Tádžikistánu, ale kvůli represím v roce 1937 byl náboženský život komunity přerušen a obnoven opět v roce 1943. V roce 1980 se vytvořila první letniční církev, a v Dušanbe, v kostele evangelických křesťanů-baptistů čítali do konce roku 1980 více než 800 dospělých pokřtěných členů. Je třeba poznamenat, že velký vliv na formování evangelických církví jako celek měl také vyhnání Němců po 2. světové válce. V 60. letech se zorganizovala komunitu Lutheran. V současné době se počet protestantů v Tádžikistánu pohybuje kolem 9000. Největší protestantské denominace v zemi jsou letniční - asi 5 tisíc farníků. Křesťané v Tádžikistánu potřebují podporu misionářů z jiných zemí, protože je zde velká diskriminace. V Dušanbe 1. října roku 2000 vybuchly během bohoslužby, které se zůčastnilo 400 lidí, dvě bomby v budově Sonmin (Korejská církev). 8 lidí bylo zabito a 48 lidí bylo zraněno. 12.01.2004 v baptistickém svatostánku v Isfara neznámý pachatel napadl a zastřelil pastora Sergei Bessaraba. Ti, co konvertovali z Islámu k letničním, jsou obtěžováni ze stran příbuzných a sousedů.

Vývoj v Indii. První protestantští kněží se objevili v zemi v roce 1612. V roce 1908, první letniční misionář Jiří Berg přicestoval do Indie. Od konce 20. v Indii vznikají nové samostatné letniční církve. V současné době v Indii existuje více než 1000 nezávislých odborů a protestantských denominací, přibližně v počtu 240000 osob. Počet letničních se pohybuje kolem 8 milionů lidí. Indie zažívá rychlý růst letničních hnutí až do roku 2000, kdy se nezávislé charismatics a letniční sjednotili v počet 6,3 milionu věřících. Největší letniční unie je: Assemblies of God v Indii (1 milion v roce 2011). Misijní činnost protestantů se potýká s rostoucím hinduistickým nacionalistickým odporem. Radikální nacionalisté se opakovaně dopouštějí teroristických útoků proti křesťanům (včetně únosu ministrů, vražd, žhářství a ničením chrámů). V roce 1999 protestantský misionář Graham Stuart Staines a jeho dva synové (10 a 6 let) byli upáleni za živa hinduistickými extrémisty.

Počet letničních ve zkoumaných státech:

Tradice a specifikum učení

Zástupci letničního hnutí přikládají zvláštní význam pokřtěni Duchem Svatým, chápou to jako zvláštní duchovní zážitek, který je často doprovázen řadou emocí. Během tohoto zážitků na věřícího sestupuje moc Ducha svatého a letniční věří, že síla, kterou věřící obdrží, je výsledkem onoho pokřtěni Duchem svatým. Síla se se projevuje v mluvení „jinými jazyky“ (glossolalia). Semenyna Scott a Schmaltz Rodney definují Glossolalia jako verbální promluvu s náboženským obsahem, také jako nadpřirozenou komunikaci s Bohem, který umožní take porozumění mezi člověkem a démonickými silami. Popisují, jak se lidé chovají při glasalii: lidé tančí, radostně poskakují, zvedají ruce, křičí hlasitě. Někteří padají na zem – tomu se říká: „zavražděný Svatým Duchem“. Někdo začíná mluvit rychle v „jazycích“, a někdo ztratí dar řeči. ⁷⁾

Specifické chápání fenoménu „mluvení jinými jazyky “ je charakteristickým znakem letničního hnutí. Věří, že se nejedná o pouhý rozhovor v cizím jazyce, ale o speciální řeč, která je nesrozumitelná jak pro mluvčího, tak i pro posluchače. Jedná se o speciálním dar, daný člověku od Boha pro komunikaci se Svatým Duchem. Také z darů Ducha Svatého se vyčleňuje dar „řeč moudrosti“, „řeč umění“ (slovo poznání), „víra“, “ dar uzdravování„, „činění zázraků“, „proroctví“, „rozeznání duchů“, „rozeznání a pochopení jazyku“(1. Korintským, kapitoly 12-14) ⁸⁾.

Letniční hnutí uznávají svátosti - pokřtění a večeře Páně (Eucharistie). Uznávají však i několik dalších obřadů: vstup do manželství, požehnání dětí, modlitby za nemocných, svěcení (cheirotonia), a také mytí nohou během večeře Páně. Obřad Eucharistie se zpravidla provádí v první neděli každého měsíce. Představitele hnutí uskutečňují proces lámání chleba, aby si připomněli poslední večeři Páně před jeho ukřižováním (podle příkazu Ježíše Krista). Věřícímu nabídnou malý krajíc chleba z podnosu a doušek vína z poháru. Také mezi některými letničními církvi je rozšířen rituál mytí nohou. Tomu je dáván velký význam, protože lidé věří, že lámání chleba bez mytí nohou nemůže být plnohodnotné.

Co se týče svatosti pokřtění vodou, tak pro letniční věřící se jedná o viditelný důkaz přijetí do církve a příslib „sloužit Bohů s dobrým svědomím.“ Malé děti nejsou pokřtění, protože podle letničního učení je to důležitý krok, který je potřeba udělat vědomě.

Za den odpočinku téměř všichni letniční věřící považují nedělní den. V tento den se všichni věřící setkávají na modlitební schůzi a obvykle je tento den věnován pouze službě Bohů a rodině. Pro většinu letničních je neděle neméně důležitá, než sobota pro Židy.

Co se církevní hierarchii týče, pak hlavou každé komunity je bratrská řada, v čele které je starší presbyter (pastor církví). Ty komunity vytvářejí církevní spolky. Hlavou spolku je vždy hlavní vedoucí presbyter.

Zvláštnost učení

V této otázce jsme detailně prozkoumali, na co kladou důraz letniční pastoři ve svých kázáních v různých zemích. Nejde o to, nakolik je učení odlišné, protože geografické prostředí a mentalita nemohou ovlivňovat dogmatický základ, ale o to, jaké učení je v Písmu svatém více rozšířené. Jednoduše řečeno, otázkou je, co ve skutečnosti chtějí slyšet věřící? Co je motivuje přicházet do církví? Během našeho výzkumu jsme zjistili obrovský rozdíl v tom, jaké druhy kázání jsou více žádané v USA a v asijských zemích, včetně Ruska. A nejzajímavější je to, že tento rozdíl je způsoben zvláštnostmi etnické psychologie lidí. Takže například, v USA je velmi rozšířeno učení o tom, jak se stát úspěšným prostřednictvím Boha, dokonce i materiálně. Učení je zaměřeno na to, jak Bůh může člověka požehnat, co On jim může dát.

Jeden z našich respondentů (Eugene Ivanov) hovořil o tom, jak odletěl na křesťanský business seminář na Floridě, věnovaný tématu „Úspěch a Bible“, jak jsou tyto pojmy slučitelné. V tomto semináři se jednalo o to, jaké principy fungují při dosažení úspěchu a blahobytu, protože v našem světě existuje tolik různých duchovních zákonů, které fungují bez ohledu na to, jestli o nich člověk ví nebo ne, čte-li Bibli nebo nečte. Také E.I. několikrát navštívil místní letniční kostel a uvedl fakt, že kázání je také zaměřené na Boží požehnání a biblické principy úspěchu a štěstí. Ve skutečnosti tady není nic, za co by se člověk mohl stydět, protože Písmo Svaté často mluví o tom, že Bůh si přeje, aby lidé byli úspěšní. “Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Rozjímej nad ním ve dne v noci, abys mohl bedlivě plnit vše, co je v něm zapsáno. Potom tě bude na tvé cestě provázet zdar, potom budeš jednat prozíravě» (Starý Zákon. Jozue 1:8) ⁹⁾ nebo “Hospodin, tvůj Bůh, ti dá nadbytek dobrého v každé práci tvých rukou, plodu tvého života a plodu tvého dobytka i plodin tvé role. Hospodin se bude opět nad tebou veselit k tvému dobru, jako se veselil nad tvými otci, budeš-li poslouchat Hospodina, svého Boha, a dbát na jeho přikázání a nařízení, zapsaná v knize tohoto zákona, a navrátíš-li se k Hospodinu, svému Bohu, celým svým srdcem a celou svou duší.” (Starý Zákon. Deuteronomium 30:9-10) ¹⁰⁾.

Ale stále je zde otázka, jestli Američané na tomto východisku příliš nelpí, protože se může vytvořit pocit, že mají spotřební vztah k Bohu (jak to např. napadlo právě našeho respondenta). Proč se to děje? Odpověď spočívá v jejich etnické psychologii, a přesněji řečeno v tom, že praktičnost a pragmatismus amerického národa jsou vyjádřeny v touze těžit z jakékoli činnosti v prospěch a užitek. Současně, činnosti nebo práce, které nepřinášejí výsledky (včetně materiálních) lze považovat za nesmyslné a zbytečné. Ze zkoumání amerických hodnot došla vědkyně Ladyka O. V. k závěru, že za charakteristické pro americkou kulturu mohou být považovány koncepty jako „WORK, PERSONAL CONTROL OVER THE ENVIRONMENT a SUCCESS, a rozšířením těchto konceptů jsou pojmy: „self-made“, „self-help“, „American way“ a „American dream“…“ ¹¹⁾ Z těchto pozorování je pochopitelný všeobecný americký zájem o učení, týkajícího se úspěchu.

Pokud jde o Asii a Rusko, je všechno jinak. Pro ně má větší smysl poznání přírody Boha samotného a možnost mít s Ním osobní vztah. A to znovu může být vysvětleno zvláštnostmi jejich národního svérázu. Tak N. Lebedeva ve svém vědeckém článku popisuje Rusy jako lidi s nevýslovnou touhou k poznání a k hloubce ve všem. Oni „se nehoní za úspěchem a bohatstvím v životě. Jsou spokojeni s mírným příjmem.“ Pro Rusy je důležitější samotná idea, a proto je neokouzlí perspektiva materiální výhody.¹²⁾ Dál na Východ se tato tendence jenom prohlubuje, a čím východněji člověk žije, tím je subjektivní hodnota zisku menší. Proto v zemích jako je Nepál či Indie, najdete obrovské množství lidí, kteří žijí pod hranicí chudoby, ale jsou příliš „duchovní“, a právě ta duchovnost a možnost osvícení se pro ně stala podstatnou.

Vztah k Bohu a k hierarchii moci

Zjistili jsme, že na Západě člověk mluví s Bohem jako rovný s rovným a často jednoduše zapomíná na to, že mluví s Tvůrcem. A je to spojené s tím, že mají demokratické zřízení společnosti a státu. O.V. Ladyka v článku o americkém národním charakteru píše: „rovnost (equality, egalitarism) je jednou z ústředních amerických hodnot.“ ¹³⁾ Stejná situace je i v Evropských zemích. Na Východě je kvůli patriarchálnímu zřízení společnosti, kde se velmi cení hierarchie moci, vztah k Bohu jako k absolutnímu Hospodinovi. Pro východní lidi slovo „Hospodin“ znamená „Co mi přikážeš, abych udělal?“, což znamená pozici úplného podřízení a poslušnosti. Na východě se mnohem více pozná majestát Boha. Na západě je málo strachu z Boha, ale mnohem více otevřených proseb o milost, které jsou bohužel často zneužívané. Náš respondent z Indie - Aleksandr Glinsky se s námi podělil o dojmy ze své mise na Kalkutě a řekl, že ještě nepotkal natolik slušné a bohabojné lidí. A to z důvodu, že hinduističtí křesťané z počátku patřili k Hinduismu a klanili se obrovskému počtu božstev. Hinduističtí Bohové jsou známí svou krvelačností. Například bohyně Kalí, pro kterou hinduisté ještě donedávna obětovali své děti. Zajímavý je i ten fakt, že kastový systém v Indii se doposud zachoval a je anomálií v křesťanské tradici. Kastová diskriminace je mimořádně silná mezi křesťany v jižní Indii a je slabá nebo zcela chybí v protestantských sborech v severní Indii. To je způsobeno tím, že se lidé v jižní Indii masově obraceli ke křesťanství (celými kastami). Pro příslušníky nižších kast jsou v kostelech oddělené lavičky a poháry pro obřad večeře Páně, také mají oddělené části na hřbitově, a dokonce občas vytváří jednotlivé církve. Nejméne je podivný fakt, o kterém jsme zjistili ve článku Irvina Dále, že se letniční v jižní Indii účinně zabývá populárními hinduistickými praktikami. Například vymítání zlých duchů. Dalším problémem ohledně účasti letničních v tradičních indických kulturních praktik je nejednoznačnost. Například uspořádane manželství. ¹⁴⁾

Charakter modlitby a oslavení

Zvláštní místo v naší studii obsadila tradice modlitby a uctívání v letničních bohoslužbách. Právě tyto záležitosti patří k těm nejvýraznějším okamžikům, které charakterizují letniční hnutí jako celek. Způsob vedení bohoslužby a modlitby závisí také na geografickém prostředí církve a mentality lidí, ale obecnými znaky budou pro ně vždy živost, charisma a vážnost.¹⁵⁾ Mnoho lidí, kteří poprvé navštívili letniční kostel říkají, že se zúčastnili koncertu nebo show. Jejich pocity jsou pochopitelné, protože moderní letniční církve často, vzhledem k velkému počtu věřících, pronajímají celé stadiony pro vedení bohoslužby, a pokročilost v oblasti hudby a mediálního designu liturgie občas dává náskok populárním rokovým kapelám! Takže v dnešní době má téměř každá letniční církev svou křesťanskou hudební skupinu, která komponuje a píše své vlastní písně a dále ukazuje svou tvorbu ostatnímu světu (při této příležitosti však skupina stále zůstává vedoucí skupinou ve službě glorifikace Boha ve své církvi). Ve Spojených státech se zformoval celý hudební směr - Christian Rock - jejíž členové jsou známí po celém světě, včetně nevěřících. Například: Casting Crowns, Jeremy Camp, Kirk Franklin, Michael W.Smith¹⁶⁾, Chris Tomlin, Hillsong¹⁷⁾.Obvykle na glorifikaci lidí tančí, skáčou, zvedají ruce k nebi a tleskají. Podobný jev se vysvětluje tím, že se teď většina z letničních církví vytyčí cíl udělat z církví MEGACIRKEV a provádí pro to speciální politiku. Aby ji pochopit našli jsme velmi zajímavý článek Riches Tany a Wagnera Toma o tom jak obvyklá letniční církev “ Hills Christian Life„ se stala globálním brendem „Hillsong“. ¹⁸⁾ Charismatické chování v letničních církvi se vysvětluje tím, že se tato forma služby líbí Bohu, protože právě On nám přikázal se radovat a chválit ve jménu Jeho. O tom se píše ve verších 148 a 149 Starého Zákona. A také se ukazuje, že věřící si berou za vzor chování Židů v Bibli a nejčastějším argumentem je pak tanec Davida. „A David poskakoval před Hospodinem ze vší síly; byl přitom přepásán lněným efódem.“ (Starý Zákon. 2. Samuelova 6:14) ¹⁹⁾.

Když jsme postupovali dále na Východ, zjistili jsme, že východněji žijící lidé mají zdrženlivější mentalitu a umírněnější chování. Bez ohledu na velký americký vliv, bude např. stejná píseň zazpívaná zcela odlišně. Například v Rusku je velmi silná pravoslavná tradice, a proto letniční absorbovali rysy pravoslavného sboru, a těmi jsou: rozsáhlost, klidný hlas, pomalý tempo. Co se týče zemí, jako jsou Tádžikistán a Indie, tady jsme zjistili, že z důvodů vlivu jejich bývalého náboženství (islám a hinduismus), je chování věřících také velmi zdrženlivé.

Prozkoumali jsme, jak se transformuje letniční hnutí od Zapadu k Východu, a zjistily jsme, že podstata a doktrinální základy, na kterých stojí křesťanská církev, jsou nezpochybnitelné z důvodů závislosti na geografickém prostředí. Transformace se probíhá jenom ve vnějších atributech, které jsou ovlivňované mentalitou a vnějšími faktory, jako státní zařízení, původní náboženství.

BIBLE. Dostupný z WWW: http://www.biblenet.cz/

ROBEK, S. Azuza-Street: mise a oživení. Alexandria: Ezra, 2011

Table: Christian Population in Numbers by Country. Dostupný z WWW: http://www.pewforum.org/2011/12/19/table-christian-population-in-numbers-by-country/

Časopisy.

LEBEDEVA N. M. Rusky nacionální charakter. Tribuna ruského myšlení. Moskva, 2002. ISSN 1990-9802. Získáno přes databázi E-LIBRARY.

LADYKA O.V. Americký národní charakter a jeho interpretace v pracích lingvistů. Nový vzhled. Mezinárodní vědecky časopis. Novosibirsk, 2008. ISBN 978-5-906535-17-7. Získáno přes databázi E-LIBRARY.

SEMENYN, Scott; SCHMALTZ, Rodney. Glossolalia Meets Glosso-Psychology. Skeptic. Altadena,2012. ISSN 1063-9330. Získáno přes databázi PROQUEST.

IRVIN Dale. The South India, Pentecostal Muvement in the Twentieth Century. Church History. Santa Rosa‎, 2009. ISSN 0009-6407‎. Získáno přes databázi PROQUEST.

RICHES, Tanya; WAGNER, Tom. The evolution of Hillsong music: From Australian pentecostal congregation into global brand. Australian Journal of Communication. Brisbane‎, 2012. ISSN 0811-6202‎. Získáno přes databázi PROQUEST.

Odkazy na videa.

https://www.youtube.com/watch?v=XpIErhmXdLs.

https://www.youtube.com/watch?v=89T5ybMuJBo.

https://www.youtube.com/watch?v=HPBmFwBSGb0.

https://www.youtube.com/watch?v=UXCoHxX1OC8.



Počet shlédnutí: 81