Rusíni v Srbsku

Jakub Kovář, Michael Řehák, Michal Kříž, Jan Hořenín, Marek Brzák

Jakub Kovář, Michael Řehák, Michal Kříž, Jan Hořenín, Marek Brzák. Rusíni v Srbsku. [online] Hospodářská a kulturní studia, PEF ČZU, 2017. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/ls2017:rusini_v_srbsku

Práce se zabývá náboženskými projevy Rusínů v severní části Srbska, v autonomní oblasti Vojvodina a to především ve vesnicích Ruski Krstur, Kucura, Vrbas a v hlavním městě Vojvodiny - Novy Sad. Porovnává zároveň projevy rusínské minority se srbskou majoritou. Zatímco rusínská komunita je téměř výhradně řeckokatolického vyznání, Srbové vyznávají náboženství pravoslavné.

Rusíni žijí na území více než 260 let. Důležitým datem v historii Rusínů ve Vojvodině je rok 1751. 17. června roku 1751 totiž Franz Joseph de Redl, poradce císařovny Marie Terezie a správce oblasti Bačka, podepsal ve městě Sombor oficiální dokument týkající se osídlení obce Ruski Krstur dvěma sty rusínskými řeckokatolíky. ¹⁾ Tito lidé přicházeli zejména z území dnešního Maďarska, Ukrajiny či východního Slovenska. Perković (2009) dále dodává, že 15. května roku 1763 byl v Somboru za obdobných podmínek podepsán dokument týkající se osídlení obce Kucura, v roce 1780 se Rusíni dostali do Nového Sadu. Kromě jiných míst, kde se tito lidé napříč Vojvodinou usadili, práce pojednává i o obci Vrbas, kam se Rusíni dostali někdy po roce 1848. ²⁾

Výzkumná otázka

Jaký je vztah rusínské menšiny k náboženství na území Srbska?

Výzkumné podotázky

• Jaké jsou odlišnosti v náboženství mezi srbskou majoritou a Rusíny?
• Jaké jsou projevy náboženství u Rusínů v Srbsku?
• Jak jsou tyto projevy vnímány srbskou majoritou?
• Jaké jsou projevy náboženství u Srbů?
• Jak na celou problematiku náboženství Rusínů v Srbsku pohlíží Rusíni v ČR?

Obr. č. 1, Rusíni svědomitě vyplňující dotazníky, obec Kucura, Jakub kovář

Historií, náboženstvím, výukou, kulturou, kulturními událostmi a sdělovacími prostředky Rusínů ve Vojvodině se zabývá Bulletin rusínského časopisu Ruske slovo z roku 2009 editorky Jeleny Perković, která zde popisuje zejména historii farností jednotlivých vojvodinských vesnic se signifikantním počtem rusínských obyvatel. ³⁾

Celkovou kulturní situaci rusínské minority mapuje článek Improving the situation of the ruthenian minority in Serbia, jež napsal autor Mihajlo Fejsa ⁴⁾

Profesor Zorica Kuburic z filosofické fakulty univerzity v Novém Sadu pojednává ve svém článku Serbian orthodox church in the context of states history nejen o dějinách pravoslavné církve v Srbsku, ale také zejména o křesťanských tradicích dodržovaných pravoslavnými Srby a svátcích, které slaví. Je nutno podotknout, že zmiňovaná univerzita v Novém Sadu nabízí jako jediná srbská vysoká škola svým studentům studijní obory vyučované v rusínštině. Takovému blahobytu se rusínští studenti nemůžou těšit v žádné jiné zemi. ⁵⁾

Náboženským projevům Srbů se věnuje Rada Drezgic ve svém článku Religion, politics and gender in Serbia ⁶⁾

Ačkoliv na území České republiky nežije tolik Rusínů jako např. na Ukrajině, Slovensku, v Polsku či v práci projednávaném Srbsku, není možné tuto minoritu zanedbat. Andrej Sulitka ve svém článku s názvem K otázce etnické identity Rusínů v České republice tuto populaci zkoumá. Dokládá, že často i mladá populace českých Rusínů má zájem rozvíjet svoji kulturu (do niž spadá i náboženství). Jako pozitivní hodnotí nově vzniklý portál rusíni.cz a jiné rusínské spolky nejen na území hlavního města. ⁷⁾

Historii Rusínů, zejména budeme-li se orientovat na vývoj jejich jazyka a to, jak okolní situace ovlivnila jejich kulturu a náboženství, probírá profesor katedry rusínských studií Mihailo Fajsa ve vědeckém článku Development of the Ruthenian Language and its Orthography Standards in Serbia. Studií popisuje nejen příchod Rusínů na území Vojvodina, a to jak pravoslavné, tak řeckokatolické větve, ale i to, jak Rusíni žili v dobách minulých, kdy se věnovali zejména zemědělství. ⁸⁾

Paul Robert Magocsi v článku Professors and politics: The role of Paul Robert Magocsi in the modern Carpatho-Rusyns revival popisuje soudobé rozdělení Rusínů na pravoslavné a řeckokatolický, dříve známí jako uniaté. Výsledkem Užhorodské unie byl příchod řeckokatolíků do Podkarpatské oblasti roku 1646. Řeckokatolictví bylo až do druhé světové války považováno za národní náboženskou identitu Rusínů, jelikož zahrnovalo velkou část věřících, ze které vzešla národní inteligence. Dále zmiňuje oblast Vojvodinu osídlili Rusíni z jihovýchodního Slovenska. ⁹⁾

P. R. Magocsi je asi nejznámějším autorem knih a odborných článků o Rusínech. Kromě Rusínů se věnuje také Ukrajině. V současnosti vede svoji vědeckou činnost v rámci University of Toronto. Jeho další kniha s názvem Národ odnikud mapuje dějiny rusínského národa a v knize se dostává i k popisu současné situace. ¹⁰⁾

Studie od Srbského akademika Mihajlo Fejsa Improving The Situation Of The Ruhtenian Minority in Serbia se věnuje možnostem zlepšení rusínské otázky v oblasti Vojvodina. Klíčovými otázkami této studie jsou řešení ochrany Rusínské kultury a jazyka v této oblasti. Závěrem této studie jsou poznatky toho, že Rusínština a celá Rusínská kultura má vysokou míru orchrany v rámci Srbské legislativy. Jediné co lze současnému systému vytknout skutečnost, že v současnosti neexistuje televizní ani rádiové vysílání v Rusínštině. ¹¹⁾

Historií osídlení obce Vrbas Rusíny a jejich počtem se zabývá Janko Ramač ve svém článku The Ruthenian people in Vrbas. Popisuje situaci osidlování Vrbase od prvního osídlení obce Rusíny od první poloviny 19. století až do současnosti. Data mimo jiné čerpá i ze sčítání obyvatel z roků 1990 a 1934. ¹²⁾

Dosažení pokud možno co nejobjektivnějších výsledků v práci zajišťuje triangulace, v našem případě se jedná zejména o triangulaci dat. Jako datová triangulace se označuje použití různých datových zdrojů a odlišuje ji od použití různých metod sběru dat. Doporučuje zkoumat jev v různých časových momentech, na různých místech a u různých osob. ¹³⁾ Data byla sesbírána od většího počtu respondentů a hlavně z více lokalit. Jedná se zejména o obce Ruski Krstur, Kucura, Vrbas a Novi Sad, nacházející se v autonomní oblasti Vojvodina v severní části Srbska. Novi Sad je hlavním městem Vojvodiny a v obci Ruski Krstur je Rusínů, co se srbské populace týče, nejvíce vynechána naopak byla tzv. triangulace časová.

V rámci metodologické triangulace bylo v práci použito dvou technik sběru dat. Nejdříve je nutné definovat si, co to metodologická triangulace vůbec je. Metodologická triangulace uvažuje jak triangulaci uvnitř metody, tak triangulaci mezi metodami. Příkladem prvního podtypu je použití různých škál dotazníku, které jsou zaměřené na jednu vlastnost. Druhý typ je reprezentován kombinací způsobů získávání dat pomocí dotazníku a polo-strukturovaného dotazníku. ¹⁴⁾ V našem případě jako první využíváme techniku semistandardizovaného rozhovoru a druhou standardizovaný dotazník. Semistandardizované rozhovory byly prováděny přes internetové telefonování v mobilní aplikace Messenger a to s Rusínkou Tanitou Chodak, dále pak při schůzce se Srbkou Gioiou Stanisavljevic a také s Rusínkou žijící v České republice Agátou Pilátovou. Pro standardizovaný dotazník byli vybráni stejní respondenti a navíc byli tito lidé požádáni, aby dotazník vytiskli a předali k vyplnění svým (určitým) známým a sousedům, a tudíž došlo k výraznému zvýšení počtu respondentů, viz tabulka s respondenty.

Práce vychází z dvou samostatných výzkumů. První z nich se odehrál v rámci projektu Pestrá Evropa v létě roku 2016 přímo v domovině srbských Rusínů ve Vojvodině a to ve městě Novi Sad a vesničkách Ruski Krstur, Vrbas a Kucura. Přestože se tento výzkum nezajímal primárně problematikou náboženství a komparace se Srby a českými Rusíny, ale spíše celkovou situací rusínské minority v Srbsku, dodává práci důležité informace a fakta. Výzkum byl veden jak metodou semistandardizovaného rozhovoru, tak metodou standardizovaného dotazníku a respondetni byly pouze Rusíni.

Obr. č. 2, Vesnice Ruski Krstur, Jakub Kovář

Respondenti pro semistandardizovaný rozhovor:

Respondetni pro standardizovaný dotazník:

Jak již bylo řečeno tato část výzkumu se samotného tématu práce dotýká jen okrajově, nicméně přinesla pro práci důležité poznatky týkající se náboženské tolerance mezi Rusíny a Srby (a také Maďary) ve Vojvodině (viz níže) a je tedy nutné všechny respondenty uvést.

Druhá a hlavní část výzkumu se zabývá přímo výzkumnou otázkou a jejími podotázkami. U metody standardizovaného dotazníku byly dotázáni následující respondenti:

Rusíni v Srbsku

Srbové v Srbsku

Rusíni v ČR

Všichni informátoři souhlasili se zveřejněním svých identifikačních údajů. Někteří respondenti z tohoto důvodu uvedli pouze křestní jména.

V Dotazníku pro Rusíny v Srbsku a Srby v Srbsku bylo použito následujících otázek:

1. Jméno:

2. Věk:

3. Národnost:

4. Bydliště:

5. Povolání:

6. Náboženské vyznání (řeckokatolík x pravoslavný x katolík)

7. Jak často navštěvujete kostel?

8. Jste pokřtění? (ano/ne)

9. Které (křesťanské) svátky slavíte (Vánoce, Velikonoce, etc.) a proč? A které ne a proč?

10. Popište, jak u vás probíhá oslava Vánoc

11. Popište, jak u vás probíhá oslava Velikonoc

12. Popište, jak u vás probíhají oslavy jiných (křesťanských) svátků

13. Je pro vás přijatelné navštívit i kostel jiné církve? (ano/ne). Proč?

14. Co pro Vás vaše víra znamená? Co pro Vás znamená věřit v Boha?

15. Co pro Vás znamená křesťanství?

16. Je pro vás přijatelné navštívit i kostel jiné církve? (ano/ne). Proč?

V Dotazníku pro Rusíny v ČR bylo použito následujících otázek:

1. Jméno:

2. Věk:

3. Národnost:

4. Bydliště:

5. Povolání:

6. Náboženské vyznání (řeckokatolík x pravoslavný x katolík)

7. Jak často navštěvujete kostel?

8. Jste pokřtění? (ano/ne)

9. Které (křesťanské) svátky slavíte (Vánoce, Velikonoce, etc.) a proč? A které ne a proč?

10. Co pro Vás znamená náboženství?

11. Je pro vás přijatelné navštívit i kostel jiné církve? (ano/ne). Proč?

12. Rusíni v Srbsku navštěvují i kostely jiných církví. Vidíte to jako problém nebo si myslíte, že je to v pořádku?

13. Jaké si myslíte, že jsou odlišnosti v přístupu k náboženství Rusínů v Srbsku a Vámi?

14. V lidské historii můžeme nalézt případy, kdy spolu na určitém území jednotlivá náboženství vycházela lépe a hůře. Jak podle Vás spolu vychází rusínští řeckokatolíci a srbští pravoslavní?

Nedílnou součástí výzkumu jsou i data čerpaná z rusínských letáků a buletinů sesbíraných autorem v oblasti Vojvodiny.

Oblast Vojvodina

Severo-srbská autonomní oblast Vojvodina byla jako nejúrodnější část Srbska od dávných dob příslovečným jablkem sváru. Značný význam jí přikládali již Římané, kteří zde založili slavné město Sirmium (dnes Sremska Mitrovica), které se stalo rodištěm hned desítky římských císařů. S příchodem Slovanů se začíná vařit mnohonárodnostní guláš, který okořenila i nadvláda Osmanské říše. Islámské obyvatelstvo ale bylo odsunuto a jeho místo postupně zaplňovali kolonisté ze všech koutů habsburské monarchie, včetně Čech. ¹⁵⁾

Vojvodina je domovem populace Rusínů, kteří obývají mimo jiné výše zmíněné obce. Rusíni žijí v malém počtu i mimo Vojvodinu. Počty Rusínů v Srbsku celkově a počty Rusínů ve Vojvodině dokládá následující tabulka. Klesající tendenci počtu Rusínu ve Vojvodině a Srbsku obecně má podle respondentky Tanity Hodak na svědomí odliv zejména mladých lidí do zahraničních zemí jakými jsou např. Kanada nebo Německo. Mladým Rusínům se prý v Srbsku nedostává optimálních pracovních příležitostí a proto dochází k odlivu zejména do zemí na západě.

Důležitým datum pro rusínskou minoritu ve Vojvodině je rok 1974. Autonomní provincii Vojvodina totiž v roce 1974 získala rozsáhlá práva a Rusíni získali oficiální status národnostní menšiny. Rusínština se stala jedním z pěti oficiálních jazyků autonomní provincie Vojvodina ¹⁶⁾

Tabulka č. 1 - Počty Rusínů ve Vojvodině a v celém Srbsku

Zdroj: Statistical Office of the Republic of Serbia ¹⁷⁾

Vojvodinští Rusíni ve vztahu k nábožsntví

Již z první části výzkumu jasně vychází, že rusínská minorita v srbské Vojvodině se dá charakterizovat jako nábožensky silně založená a homogenní skupina lidí. Všech 40 respondentů v dotazníku uvedlo, že jsou věřící a dokonce všichni náleží k řeckokatolické církvi. Ačkoliv mezi Rusíny ze dvou nedalekých vesnic může panovat napětí sousedského typu, s problémy typu náboženského se v této oblasti nesetkáme. Toto napětí by se dalo představit jako soupeření obyvatel dvou nedalekých vesnic. Například část dotazovaných respondentů v obci Kucura se vždy snažila předčít respondenty z vesnice Ruski Krstur, jenž leží jen pár kilometrů daleko.

Fakt, že jsou Rusíni v Srbsku značně nábožensky založení, dokládá i skutečnost, že každá vesnice, kde Rusíni žijí má na svém území řeckokatolický kostel. Nedaleko řeckokatolického kostelu je vždy také kostel pravoslavný, jenž využívá srbské obyvatelstvo vesnice a mnohdy také kostel římskokatolický, jenž je využíván obyvatelstvem maďarským.

V první části výzkumu provedeném v roce 2016 bylo na základě rozhovorů zjištěno, že se vojvodinská komunita Rusínů může pyšnit neobvyklou náboženskou tolerancí. Již mnohokrát se totiž podle respondentů stalo, že byl kostel jisté církve zavřený a to například kvůli opravám. Situace, kdy došlo k uzavření řeckokatolického kostelu, nebyla tedy pro Rusínské obyvatelstvo neřešitelná. Nebyl prý žádný problém vykonat modlitbu v kostelu pravoslavném. Takto obdobně se chovala i srbská pravoslavná část obyvatel, když zase jejich kostel nebylo možné navštěvovat. Náboženskou toleranci této minority ještě více dokládá fakt, že pro Rusíny (alespoň tedy pro ty dotázané) nepředstavuje problém navštívit pravoslavný kostel i v případě, že je jejich kostel otevřen. K této situaci prý běžně dochází. Respondenti argumentovali tím, že často chodí do kostela se svými přáteli, kterými jsou často Srbové, a tedy navštíví s nimi kostel pravoslavný, i když by mohli jít do kostela řeckokatolického.

To, že je náboženství pro vojvodinské Rusíny nedílnou součástí života, dokládá i Jelena Perkovic v buletinu časopisu Ruske slovo ve svém příspěvku. Když do vesnice Ruski Krstur ve Vojvodině přišli první Rusíni, hned v roce 1751 si založili vlastní farnost a poté i v roce 1765 ve vesnici Kucura. Oficiálně patřili pod římskokatolickou arcibiskupství vesnice Koloča, ale v praxi se o nové rusínské věřící starali řeckokatoličtí biskupové z obce Mukačovo ¹⁸⁾.

Obr. č. 3,Modlící se Rusíni ve svém řeckokatolickém kostele, vesnice Kucura, Jakub Kovář

Obr. č. 4, Nedaleký pravoslavný kostel, vesnice Kucura, Jakub Kovář

Jak z práce vyplývá, Srbové jsou převážně pravoslavného vyznání. Profesor Zorica Kuburic z filosofické fakulty univerzity v Novém Sadu popisuje význam pravoslaví pro Srbský národ ve své práci následovně: Do oblasti dnešního Srbska se křesťanství dostalo mezi sedmým a osmým stoletím našeho letopočtu a napříč historií tvořilo jakousi páteř srbského národa. Pravoslavné náboženské vyznání pomáhalo Srbům bránit rozšiřování islámu v zemi v době nadvlády Osmanské říše mezi roky 1459 až 1878 a dokonce také z větší části rozšiřování římskokatolického vyznání ¹⁹⁾.

Navštěvovanost kostelu

Kostelu ve Vojvodině žádný Rusín neřekne jinak než cerkva. Co se navštěvování kostelu týče, jsou Rusíni v Srbsku poměrně aktivní. Většina dotázaných kostel navštíví každou neděli a o všech důležitějších svátcích, jakými jsou např. Vánoce či Velikonoce. Tanita Hodak navíc v rozhovoru uvedla, že do kostela občas chodí, když má na to náladu a nemusí se jednat o žádný svátek či poslední den v týdnu. Dva z respondentů však v dotazníku uvedli, že do kostela chodí přibližně tak desetkrát do roka. Zde se tedy ukazuje, že zdaleka ne všichni kostel každou neděli navštěvují.

Podle dat získaných z dotazníků vybraných od Srbů se ukazuje, že kostel navštěvují mnohem méně. Jeden z dotazovaných uvedl, že do kostela chodí jednou týdně, naproti tomu další z dotazovaných pouze jednou měsíčně. Další respondent uvedl, že kostel navštěvuje přibližně pětkrát až šestkrát za rok. V tomto případě se jedná člověka starého padesát dva let. Ostatní respondenti byli vesměs mezi roky dvacet až třicet. Dalo by se předpokládat, že starší lidé budou kostel navštěvovat častěji, což však data z těchto dotazníků vyvracejí. Poslední z respondentů uvedl, že kostel navštěvuje pouze jednou ročně o Vánocích.

Situace u Rusínů v České republice je komplikovanější. Zde Rusíni netvoří kompaktní a sourodé osídlení nějaké vesnice. Z rozhovoru s respondentkou paní Pilátovou, jenž se angažuje v rusínských spolcích na území České republiky, vyplývá, že zde jsou zde Rusíni nerovnoměrně roztroušeni po celé republice. Velkou roli pro nesourodost této populace hraje také nehomogennost víry zdejších Rusínů. Zatímco ze všech dotázaných Rusínů v Srbsku byl pouze jeden jiného než řeckokatolického vyznání a to se jedná o člověka příchozího z emigrujícího z Maďarska, v České republice mají podle paní Pilátové Rusíni různá vyznání. Tento fakt potvrdily i výsledky dotazníků. Dva respondenti uvedli příslušnost k pravoslavné církvi, jeden k církvi řeckokatolické a jeden respondent uvedl, že je bez vyznání. Tento respondent bez vyznání však uvedl, že kostel příležitostně navštěvuje. Respondent řeckokatolického vyznání navštěvuje kostel o Vánocích, Velikonocích a také při návštěvě rodičů, což je fenomén, který u všech ostatních respondentů (ze všech tří kategorií) nebyl pozorován. Dva pravoslavní respondenti uvedli, že kostel navštěvují také o Vánocích a Velikonocích, s tím že jeden z nich ještě pak zhruba jednou za tři měsíce. Tento respondent ještě dodává, že se dle vnitřní potřeby modlí doma. Paní Agáta Pilátová, Rusínka žijící v Praze, uvedla, že věřící není, nicméně křesťanství je pro ni důležité, viz níže. Kostel navštěvuje o svátcích s rodinou a hlavně chodí do kostela, konají-li se tam nějaké koncerty, které si prý vždy ráda poslechne.

Z rozhovoru s Agátou Pilátovou je vidět i výše zmiňovaný postoj srbských Rusínů na kostely jiných církví, tj. postoj českých Rusínů je obdobný. Paní Pilátová uvedla, že pro ni nepředstavuje nejmenší problém navštívit kostel pravoslavný či katolický. Vzpomínala na svoje rodiče a svou rodinu, kdy prý, když se nestihla navštívit modlitba od devíti ráno v řeckokatolickém kostele, chodilo se na desátou hodinu, do kostela katolického. K otázce, jestli je pro ni přijatelné navštívit i kostel jiné církve dodala, že si dokonce každý rok připomíná i židovskou Chanuku, takže i zde je vidět vysoká míra tolerance k jiným náboženstvím.

Respondenti z České republiky třikrát uvedli, že do kostela chodí na Vánoce a na Velikonoce. I toto je jistá odlišnost od Rusínů v Srbsku a samotných Srbů, kteří tuto odpověď neuvedli ani jednou. Proč tomu takto je, nelze zcela s jistotou určit. Zde nezbývá ničeho jiného nežli spekulací a domněnek a to takových, že zkrátka Češi chodí (pakliže chodí) do kostela vesměs pouze jen o těchto svátcích a „čeští“ Rusíni to takto mají obdobné. Pro objektivní výsledek práce je však tato domněnka bezcenná, jelikož se neopírá o žádné podklady. Na druhou stranu paní Pilátová v rozhovoru uvedla, že „čeští“ Rusíni žijí se svými rodinami (často například má Rusín za manželku Češku a naopak) a tedy chovají se podle českých tradic, tj. i třeba kostel navštěvují tak, aby to vyhovovalo oběma manželům případně celé rodině, což může být jedno z dalších vysvětlení.

Na závěr kapitoly je třeba upozornit, že data mohou být v některých případech zkreslená. Respondenti často raději uvedou, že kostel navštěvují častěji, nežli tomu tak je ve skutečnosti. Je proto nutné s jistou odchylkou počítat.

Křest

Všichni dotázaní Rusíni v Srbsku jsou pokřtěni, stejně tak jako všichni dotázaní Srbové. U Rusínů v České republice je situace obdobná, pouze jeden z respondentů pokřtěný není. Z této statistiky je tedy možné vyvozovat, že křest je pro rusínské i srbské rodiče důležitým aktem.

Slavení křesťanských svátků

Rusíni v srbské Vojvodině se dle dotazníků a rozhovorů jeví jako nábožensky velmi aktivní lidé, alespoň co se dodržování křesťanských tradic týče. Tanita Hodak v rozhovoru uvedla, že nezná všechny svátky zcela dopodrobna, ale její matka ano. Tanita a její rodina tedy prý slaví všechny svátky, které jako rusínští řeckokatolíci mají. Do této množiny spadá: Vánoce, Velikonoce, st. Nicholas day (kterým je možné rozumět něco jako český „Mikuláš“). Tento svátek je podle Tanity pro Rusíny stejně důležitý jako Vánoce, Kirbay (což je den kostelu v obci Kucura), dormation of Virgin Mari (který je možně přeložit jako zesnutí přesvaté Bohorodice a slaví se 28. srpna). Dále pak slaví i další menší svátky jako například: svěcení vody (které se koná dvakrát do roka), svěcení pšenice, svěcení jarního ovoce. Slaví také dni svatých, kam patří sv. Jiří, sv. Vladimír, sv. Iliya, sv Mitro, sv. Ana, sv. Michael. Jako psolední Tanita uvedla i tzv. Rusadlya. Oslava tohoto svátku spočívá v pokládání květin za okna a ke vstupním dveřím či vratům do dvora. Tento svátek se slaví v červnu.

Další z respondent ve svém dotazníku uvedl, že slaví všechny větší svátky jako Vánoce, Velikonoce a také Kirbay. Třetí respondent odpověděl tak, že slaví všechny svátky, které mají ve svém kalendáři. Podle tohoto respondenta není svátku, který by neslavili. Největší váhu přikládá Velikonocím. Strohá odpověď dalšího z respondentů zní tak, že slaví všechny „větší“ svátky. Poslední dotázaný „srbský“ Rusín ve své výpovědi uvádí, že slaví zejména Vánoce a Velikonoce, kdy je pro něj samozřejmostí navštívit i kostel. Chodí do kostela i při příležitosti „menších“ svátků, ale ty pro něj nejsou tak důležité. Vánoce a Velikonoce podle něj trvají déle a znamená to pro něj mimo jiné příležitost sejít se se svoji rodinou a strávit se svými příbuznými nějaký čas pohromadě. V dotazníku ještě dále uvádí, že ostatní „menší“ svátky se často konají v pracovních dnech, kdy lidé chodí do práce a děti do školy a tudíž pro něj nejsou (dle jeho vlastních slov) tolik „speciální“.

Situace u Srbů je následující. Jeden z respondentů uvedl, že slaví Vánoce, Velikonoce, svátek (někdy označováno jako jmeniny) a svátek jménem Slava, jenž slaví srbští pravoslavní věřící. Jelica Vukovic (další ze srbských respondentů) v dotazníku uvedla, že slaví všechny pravoslavné svátky, protože pro ní je prý náboženství jedna z nejdůležitějších věcí v životě. Odpověď respondenta Slaviši Ignjatovice zahrnuje oslavu Vánoc, Velikonoc a svátku Slava. Díky velkému množství povinností, které dnešní život přináší, neslaví Slaviša žádné další svátky. O některých svátcích prý ale nemusí chodit do práce, zvláště pak u těch, jejichž data jsou v kalendáři označena červeně. Poslední z respondentů slaví pouze Vánoce a Velikonoce.

Paní Pilátová, Rusínka žijící v České republice, slaví Vánoce, Velikonoce a zvláštní význam pro ní má oslava svátku sv. Štěpána, jelikož jméno Štěpán patřilo jejímu muži a i otci. Tato respondentka je řeckokatolického vyznání. Respondentka taktéž řeckokatolického vyznání uvedla, že slaví pouze Vánoce a Velikonoce, jiné prý nikdo z její rodiny moc neslavil a tak o nich ani neví. Další „český“ Rusín (jedná se o nevěřícího respondenta) napsal, že slaví Vánoce, Velikonoce a také slunovrat a svátky Jara, čímž se odlišil od všech ostatních respondentů. Pravoslavná Rusínka uvedla, že slaví pravoslavné Vánoce a Velikonoce a to již od dětství. Jiné svátky prý nezná. Další respondentka, taktéž pravoslavná Rusínka z České republiky, podala podobnou odpověď. Slaví prý Vánoce a Velikonoce a to proto, že byla rodinou vždy vedena k tomu, že se tyto svátky mají ctít a slavit.

V souhrnu je z těchto získaných dat možné vyvozovat, že, co se týče slavení různých náboženských svátků, jsou Rusíni z Vojvodiny více pilní, než tamější majorita Srbů. U „českých“ Rusínů je situace značně diverzifikovaná, jelikož nejsou zdaleka všichni stejného náboženského vyznání.

Obr. č. 5, Rusíni v roce 1943, obec Kucura, Tanita Hodak

Komparace průběhu slavení Vánoc u vojvodinských Rusínů a Srbů

Výpovědi vojvodinských Rusínů týkající se průběhu jednotlivých svátků zní následovně. První respondentkou (Tanitou) bylo v rozhovoru objasněno, že dle rusínské tradice, by se mělo šest týdnů před Vánoci dodržovat půstu. Takto se tomu prý dodržovalo dříve. Dnes se prý Tanita a její rodina postí pouze v první a poslední den půstu. Někteří lidé se prý postí i každou středu a pátek (Z oněch šesti týdnů) nebo v jiných dnech, které si sami zvolí. Tento půst, jak Tanita říká, spočívá nebo by měl spočívat v tom, kterých potravin se člověk zřekne. Těmito potravinami bývají například maso a jiné zvířecí produkty. Půst však podle Tanity spočívá nejen v upírání si jídla, ale také v konání dobrých skutků, na což prý lidé dnes často zapomínají.

Velmi důležitým zvykem je podle Tanity kolektivní zpověď, která se koná pár dní před Vánocemi. Několik týdnů či dnů probíhá zdobení vánočního stromku, kterému Rusíni říkají Krachunske drevo. Výraz krachun znamená v překladu Vánoce a drevo znamená strom či stromek. Pod vánoční stromek pokládají každoročně betlém, kde nesmí chybět Josef, Marie, Ježíš, ovce a pastevci. Měsíc před Vánocemi také pokládají svou vypěstovanou pšenice do nádob, jakožto dekoraci.

Na Štědrý den, který Rusíni nazývají Vilya, a který připadá na šestého ledna, probíhá výše zmiňovaný půst, ale z rána jí tzv. kapushnyki. Tento tradiční pokrm představuje chléb se zelím, který připravuje Tanity babička. Matka naopak vaří štědrovečerní večeři, kterou je ryba s rýží. Štědrovečerní večeře, která je zahájena zazvoněním zvonečku v pět hodin odpoledne, je příležitostí, kde se sejde celá rodina. Podle Tanity naprostá většina vojvodinských Rusínů večeří stejný pokrm, ale čas večeře se mnohdy u různých rodin různí, protože Rusíni v tento den pracují, protože tento den je v Srbsku dnem pracovním. Po večeři děti a staří lidé společně pojídají vlašské ořechy s medem a sušené ovoce. Tyto pokrmy nahrazují dorty a jiné sladkosti, protože štědrý večer je pro Rusíny striktně postním dnem. Děti se ještě vydávají k domům sousedů zpívat koledy, stejně tak jako děti z okolních domů přicházejí zase k domu Tanity a její rodiny. Některé děti prý pouze nezpívají, ale hrají také na nějaké hudební nástroje. Když koledníci přijdou, zazpívají koledy, a když jsou hotovy, majitel domu se jich zeptá „chio zhe sce?“, což doslova znamená „Čí vy jste?“. Děti jednohlasně odpoví „kumovo“, což znamená „od tvého kmotra“, protože děti kmotra dostávají nejlepší výslužku. Poté děti obdrží pomeranče, jablka, peníze a dokonce i nějaké sladkosti. V nedaleké vesnici Ruski Krstur chodí prý chlapci k domům dívek. Když napadne sníh, házejí chlapci sněhové koule na dveře domů dívek. Jedná se o zvyk vesnice Ruski Krstur. Mladí lidé ve věku Tanity (28) v obci Kucura již dnes moc koledovat nechodí, to spíše děti. Tanita a její blízcí se ještě večer scházejí, pijí svařené víno a hrají různé hry. O jedenácté hodině večerní chodí lidé do kostela na blížící se půlnoční mši. Dnes se jich prý v kostele již moc nesejde. Maximálně tak třicet. Více jich prý kostel navštíví až další den ráno a ještě více ještě o den později, protože se zde v tento den koná pomazání. V těchto dnech Vánoc se všichni příbuzní navzájem navštěvují a děti recitují vánoční básničky, aby dostaly dárky. Kostel je v těchto dnech také vánočně vyzdobený a zpívají se zde koledy při jednotlivých mších. Zdraví se větičkou „HRISTOR RAZHDAETSYA“ a druzí odpoví „SLAVITE YEHO“.

Další respondent Aleksandar Covs večeří šestého ledna s rodinou rybu. Když byl mladší, chodil koledovat, ale dnes zůstává doma a čeká na koledníky. Poté hraje karty s přáteli. Příští den jde ráno do kostela a zbytek dne stráví s rodinou. Další respondentka popsala oslavu Vánoce tak, že každoročně ozdobí vánoční stromek, šestého ledna navštíví kostel, poté připravuje večeři a čeká na koledníky, jenž chodí po vsi. Ještě v tento večer navštíví její dům příbuzní a společně zpívají koledy. Výpovědi ostatních respondentů jsou vesměs podobné. Mikola Santa navštěvuje půlnoční mši, čeká na koledníky, k večeři mívá také rybu s rýží a také pokrm zvaný bobalyki, také vlašské ořechy s medem, sušené ovoce, zdobení vánočního stromku a zpívání koled jsou také samozřejmosti.

Pro Jelenu Dudash (23 let) jsou Vánoce speciálním a nejoblíbenějším svátkem roku. Situaci před Vánocemi popisuje jako euforickou. Již od malička se vždy nemůže dočkat, až bude moci zdobit vánoční stromek. Onu euforie a celkové přípravy na Vánoce vždy Jelenu a její rodinu prý velmi sbližuje. Na štědrý večer prý nikdo nikam nepospíchá, všichni se modlí a přejí si navzájem úspěch. Večeře, čekání na koledníky a další již zmiňované tradice u ni doma probíhají obdobně. Jelena však ještě popisuje atmosféru, když navštíví mši v kostele. Vše je prý v ten moment pozitivní a radostné. Na tuto půlnoční mši chodí velmi ráda, i přesto že bývá venku velmi chladno. Nachází při ní mír a uklidnění. Jako dítě prý měla ráda Vánoce kvůli dárkům, s přibývajícím věkem však našla zalíbení v něčem jiném, těžko popsatelném, spirituálním.

U Srbů jakožto lidí vesměs pravoslavného vyznání probíhají oslavy Vánoc zcela odlišně, i když často bydlí v naprosté blízkosti od obydlí Rusínů. Níže jsou popsány odlišné tradice, které se u řeckokatolických Rusínů nevyskytují. Podobnost Vánoc ve smyslu času stráveného s rodinou a blízkými je však na první pohled viditelná u obou národů.

Jovan Serdar popisuje půst držený na štědrý večer. Dodržení půstu je pro něj neporušitelnou podmínkou. Tentýž večer chodí s rodinou do kostela. Před kostelem se koná pálení stromu zvaného Badnjak. Jovan popisuje také rozsvícení či osvětlení dubu či dubových větviček pod ikonou svatého Slavy, který je svatý pro jeho rodinu. Po tomto obřadu vždy následuje rodinný oběd a modlení. Poté následuje otočení chlebu zvaného chesnitsa, pod kterým je schovaná mince. Ten, kdo minci nalezne, bude mít prý šťastný celý rok. Jovan popisuje také tradici, která praví, že by člověk měl začít o Vánocích tvrdě pracovat, protože to prý bude znamenat úspěch po celý nadcházející rok.

Další respondent popisuje oslavy následovně. Ráno přijde jeho bratr na návštěvu jako tzv. Polaznik (dle respondentových slov se jedná o označení člověka, který jako první ráno navštíví dům rodiny) a položí větvičky dubu do krbu a popřeje všem hodně zdraví a lásky. Poté se společně chodí do kostela. Po příchodu domů se podává vánoční oběd, u kterého nesmí chybět již zmiňovaná chesnitsa. Slaviša Ignjatovic dodržuje o Vánocích podobné tradice. Jako první ze srbských respondentů však zmiňuje tradici s názvem korindjati. Zde se jedná o podobnost s rusínskou tradicí, protože korindjati je označení pro koledující děti u domů sousedů a blízkých. U Slaviši doma je Polaznik ráno vždy obdarován. Respondentka Ana-Marija Radovanovic prý chodí na štědrý večer do kostela a druhý den je doma obklopena rodinou, přičemž společně obědvají a večeří.

Komparace průběhu slavení Velikonoc u vojvodinských Rusínů a Srbů

Podobně jako u Vánoc tak i u Velikonoc podává respondentka Tanita Chodak v rozhovoru nejvíce informací. Situace s půstem je obdobná jako před Vánocemi. I zde by měl správný Rusín šest týdnů před Velikonocemi dodržovat půst. Týden před Velikonocemi chodí lidé často do kostela a to zejména ve středu a ve čtvrtek, kdy jsou kněží oblečeni v zeleném a také v pátek, kdy je mše svěřena úmrtí Ježíše Krista. Na tuto mši jsou všichni oblečeni do oděvů černé barvy. Kostel se navštěvuje také v sobotu, kdy se koná půlnoční mše a samozřejmě také ve třech dnech Velikonoc v neděli, pondělí a úterý. Co se tradic ve dnech předcházejících samotným Velikonocím týče, zmiňuje Tanita barvení vajec (barvené vejce se nazývají Pisanky) nebo přípravu chlebu Paska či pokrmu zvaného Sirec, což je sýr s vajíčky, křenovou omáčkou a máslem. Tanita sirec připravuje ve tvaru beránka. Dále se vaří šunka a párky. V neděli se vojvodinští Rusíni scházejí v kostele. Všichni jsou oblečeni do svého nejslušnějšího oblečení a s košíkem plným jídla v rukou před sebou se v kostele postaví do kruhu. Kněz poté lidi obchází a žehná jídlu v košících. Později se lidé přesunou do svých domovů, kde je čeká velikonoční oběd. Děti poté navštěvují své příbuzné, aby zjistili, co jim nadělil velikonoční zajíček. V pondělí navštěvují chlapci domy dívek a dívky třikrát polijí vodou. Dívky předstírají útěk, ale nakonec jsou vždy polity. Poté chlapcům dají výslužku v podobě sladkostí a velikonočních vajíček. Starší chlapci většinou obdrží domácí pálenku, kterou Rusíni nazývají jednoduše Palyenka. V úterý se role obrací a dívky chodí vodou polévat chlapce. V úterý se chodí do kostela mnohem více a to kvůli pomazání. Při této příležitosti pozdrav zní „HRISTOS VOSKRES“ a odpověď „VAISTINU VOSKRES“.

Respondenti Aleksandar Covs, Cecilija Ivan i Mikola Santa popsali ve svých dotaznících velikonoční tradice zcela identicky, což svědčí o faktu, že jsou tradice Rusíny ve Vojvodině svědomitě dodržovány. Pro Jelenu Dudash mají stejně jako Vánoce i Velikonoce speciální význam. Přestože si je Jelena vědoma skutečnosti, že by měly tyto svátky býti svátky radosti, protože Ježíš Kristus vstal z mrtvých, jsou pro ni Velikonoce svátky smutnými. Velikonoce ji totiž připomínají členy rodiny, kteří již zemřeli. Přes smutné asociace si Jelena užívá barvení vajec nebo čekání, co přinesl velikonoční zajíček, zejména se svým mladším bratrem, i přesto že ona sama již vyrostla. Pro Jelenu je smyslem Velikonoc hlavně vědomí toho, že je její rodina v pořádku a zdravá.

Situaci slavení Velikonoc Srby popisuje nejprve Jovan Serdar. V den Lazarovy soboty navštíví s rodinou kostel a také natrhá vrbové větvičky, které prý symbolizují mír a spásu. Kostel navštíví v pátek, sobotu i neděli, protože pro něj a jeho rodinu hrají velikonoce velkou roli. V neděli v kostelu na červeno barví velikonoční vejce. Těmto nabarveným vejcím se říká Chuvarkutcha nebo tzv. vejce hospodyňky. V tento den se ještě žehná sýru a vejcím. Další srbský respondent odpověděl podobně, ale jako další tradici uvedl podzrav v kostele slovy „Hristos voskrese“ a odpovědí „Vaistinu voskrese“. Jako další tradici uvedl „bitvu s vajíčky“. Bitva s vajíčky spočívá v tom, že každy položí své vejce na zem a ostatní se do něj dalšími vejci trefují. Vítězem se stane člověk, jehož vajíčko zůstane jako poslední nikým netrefené. Výherce získává od ostatních další vajíčka. Na lazarovu sobotu prý ještě pletou věnce a obchází s nimi okolo kostelu.

Lazarově sobotě Srbové říkají Vrbitsa, jak uvedl další respondent. Vrbitsa připadá na sobotu týden před Velikonocemi. V neděli se samozřejmě i v této rodině chodí do kostela a nesmí se vynechat ani bitva s vajíčky. Poslední respondentka uvedla, že Velikonoce pro ni nejsou tolik formální. Sejde se rodina i s prarodiči a společně poobědvají.

Za zmínku stojí fakt, že pozdrav „Hristos voskrese“ a odpověď „Vaistinu voskrese“ se objevila ve výpovědi Rusína i Srba. Český překlad by podle výpovědí respondentů zněl „Kristus je vzkříšen“ a „Opravdu je vzkříšen“.

Obr. č. 6, rusínský emigrant do kanadského Toronta, Toronto, Tanita Hodak

Komparace oslav dalších svátků u vojvodinských Rusínů a Srbů

Podle Tanity mají Rusíni mnoho dalších svátků, které pro ně však mají odlišný charakter, nežli Vánoce či velikonoce. Většina těchto svátků spočívá pro Rusíny v tom, že se přestanou věnovat těžké práci. Jelikož prý velké množství Rusínů ve Vojvodině pracuje na polích nebo zkrátka v zemědělství, tyto svátky pro ně znamenají odpočinek od práce na polích a práce na vlastní zahradě. Většinou tento odpočinek také doprovází návštěva kostela. Často se upeče nějaký dort nebo buchta a pojídají se sladkosti. Jelena Dudash v dotazníku ještě uvedla, že jestli nějaký z těchtosvátků vychází na den, který není v Srbsku oficiálním svátkem, a Rusíni tedy musí do práce (pracují-li někde v zaměstnání), snaží se nepracovat tolik úporně.

Situace u Srbů je dosti podobného charakteru, i když mají svátky odlišné a v jiných kalendářních datech. Většina dotazovaných uvedla, že při příležitosti dalších svátků také vždy navštěvují kostel. Jeden z respondentů uvedl svátek s názvem Slava. V tento den navštíví s rodinou kostel, poté se přesunou domů, kam přijdou jejich nejbližší přátelé. Pakliže se jedná o nějaký svátek, který je v kalendáři označen červeně, zůstávají Srbové doma z práce, jak již bylo zmíněno výše. Tento respondent, jmenovitě Slaviša Ignjatovič, má za manželku Maďarku katolického vyznání. Slaviša s rodinou tedy slaví i všechny svátky katolické, i když on sám je vyznání pravoslavného. Na tomto příkladu je vidět, že náboženská tolerance nemusí být pouze doménou Rusínů, ale je možné se s ní setkat i u Srbů.

Co znamená víra v Boha a křesťanství pro vojvodinské Rusíny a Srby

Na otázku, co pro vás znamená víra v Boha, odpověděla Tanita tak, že se domnívá, že každý potřebuje v něco věřit a zde ve Vojvodině tím je Bůh. Bůh je pro ní něčím více, než člověk (což vyjadřuje její výraz „something bigger than us“). Odpovědět na otázku „Co pro vás znamená křesťanství“ pro ni prý bylo složité. Poslední dobou má prý smíšené pocity o křesťanství a náboženství obecně. Křesťanství je pro ni něco, co by mělo být idealistické. Kdyby na světě nebylo náboženství nebo kdyby existovalo pouze jedno, bylo by podle ní na světě méně nenávisti. Pro dalšího respondenta má víra v Boha opravdu velký význam, jelikož mu dodává sílu. Podle něj je dnes fráze „věřit v Boha“ populární, ale lidé často zapomínají, co to obnáší, nepraktikují a pouze o sobě hovoří jako o věřících. Pro tohoto respondenta znamená křesťanství způsob života. Pro další respondentku je víra v Boha něčím, čemu byla naučena rodiči. Křesťanství ji prý také dodává sílu do života. Pro Mikolu Santu je víra v Boha jistotou, že jeho duše je součástí něčeho většího, stejně tak jako tomu je v případě kapky vody v oceánu. Všechny duše jsou podle Mikoly propojeny navzájem. Pro Mikolu je velmi důležitá myšlenka, aby člověk miloval svého nepřítele. Křesťanství je podle něj revoluce v historii lidského druhu. Poslední respondentka se domnívá, že každý člověk musí v něco věřit, ať je to bůh, hvězda či kámen, ale každý prý má v sobě něco, čemu se říká víra. Její víra je prý taková, jaká je a tak tomu byla naučena rodiči a tak to jednou naučí své potomky. Člověk by podle ní měl žít jako správný křesťan, což zahrnuje býti dobrým, pomáhat ostatním apod. Takto by se však měl chovat každý člověk, ať již je křesťan, příslušník jiného náboženství nebo i když člověk není nábožensky založený. Křesťanství je podle Jeleny náboženství jako každé jiné.

Je jisté, že víra či pojem křesťanství znamená pro každého trochu něco jiného. Jedná se zde hlavně o osobní přístup. Je možné konstatovat, že určitou množinu rusínských věřících spojuje fakt, že jim náboženství dodává jakousi životní sílu.

Situace u Srbů je následující. Víra v Boha má pro Jovana Serdara signifikantní význam. Každý má podle něj právo věřit, v co uzná za vhodné a on věří v Boha, svatou trojici, jak pravoslaví přikazuje. Křesťanství je podle Jovana nejčistší náboženství založené na pravdivých příbězích a důkazech, že Ježíš Kristus skutečně existoval. Další z respondentů uvádí, že pro něj má víra také signifikantní význam, jelikož ho pomáhá vést životem a ukazuje mu jeho smysl (smysl života). I pro Slavišu je víra velice důležitá. Přesto že nechodí tak často do kostela jako mnozí ostatní, neznamená to pro něj, že by věřil méně. Pro něj není víra jen fráze, ale opravdový pocit. O křesťanství mluví jako o náboženství, které se podobá islámu a židovství, ale je náboženstvím méně agresivním. Podle Slaviši dnes mnoho lidí poukazuje na rozdíly mezi těmito náboženstvími a nehledí na jejich podobnosti. Poslední respondentka vidí víru v Boha jako možnost věřit v něco „vyššího“ či „většího“ a ne pouze chození do kostela. Její výpověď se podobá onomu výše výpovědi Slaviši o tom, že se necítí býti méně věřícím, když chodí do kostela méně často.

Z některých výpovědí Srbů jsou znatelné poněkud vyhraněné názory o jejich křesťanské víře, viz Jovan Serdar a Slaviša Ignjatovic. Nemůže to však poukazovat na nesnášenlivost mezi Srby a příslušníky jiných náboženství. Naopak snášenlivost již byla v práci výše zmíněna a dokázána.

Rusíni v České republice

Stejně jako v dalších evropských zemích žije na území České republiky populace rusínského obyvatelstva. Oficiální údaj Vlády ČR hovoří o 739 osobách. Skutečnost je však podle tohoto webu jiná. Počet Rusínů může být mnohonásobně vyšší ²⁰⁾. Obdobného názoru je i respondentka Agáta Pilátová, která se o počtu Rusínů na území České republiky vyjádřila následovně: Počet zde žijících Rusínů, ať už trvale nebo dočasně je mnohonásobně vyšší, než uvádí české statistiky, protože, když nejste občanem České republiky, nejste veden jako národnostní menšina a tedy nejste uveden ve statistice. Dalším důvodem je samozřejmě fakt, že někteří tito lidé se již ani Rusínem býti necítí a cítí se býti spíše například Čechem či Slovákem.

Rusíni v České republice mají své kulturní a národnostní spolky, jakými jsou např. Kulturní soubor Skejušan sídlící v Chomutově či organizace Rusíni.cz - Rusínská iniciativa v ČR. Sulitka (2016) dodává, že: i přes spolkovou aktivitu českých Rusínů, má počet lidí přihlášených k rusínské národnosti mezi lety 2001 až 2011 značně klesající tendenci. ²¹⁾.

Pohled českých Rusínů na náboženskou situaci Rusínů ve Vojvodině

Pohled českých Rusínů na náboženskou situaci Rusínů žijících v Srbsku a samotných Srbů mohou objasnit následující výpovědi respondentů. Čeští Rusíni vesměs nevidí žádný problém ve skutečnosti, že vojvodinští Rusíni navštěvují i kostely jiných církví (pravoslavné, katolické). Tatiana Humeníková se domnívá, že náboženská tolerance je na místě a je v pořádku. Kateřina tichá v tomto ohledu nevidí žádný problém. Stejně jako ona by nikdo neměl diskriminovat jiná náboženství. Ona sama se prý ráda podívá, jaké jiné náboženské tradice existují. Podle paní Tiché takovýto postoj obohacuje život a přivádí k toleranci. Monika Žďárská na tuto problematiku nemá ucelený názor. Dodává však, že je každého rozhodnutí, jaký kostel navštíví. Podle Jiřího Rückera by to neměl být nejmenší problém, pakliže se však jedná o kostely a nikoliv o mešity. Zde tolerance poněkud upadá. V případě tohoto respondenta jde hovořit pouze o toleranci vně křesťanství a nikoliv toleranci mezi těmito dvěma monoteistickými náboženstvími.

Náhled českých Rusínů na přístup k náboženství Rusínů srbských a samotných Srbů není jednoznačný. Dva z respondentů nebyli schopni na otázku odpovědět, protože situaci ve Vojvodině neznají. Tatiana Humeníková poukázala na podle ní větší toleranci a benevolentnost u Srbů, než u Rusínů žijících v Čechách. Toto tvrzení však nepodložila žádným důvodem. Každý má však podle ní nárok na svobodnou volbu a podstatné prý je, jak tito lidé fungují v běžném životě. Kateřina Tichá vidí rozdíl v tom, že Rusíni v Srbsku navštěvují mnohem více bohoslužby, než je tomu u Rusínů v České republice. Paní Tichá argumentuje tím, že tato situace je projevem menších komunit celkově. Rozdíl je podle ní hlavně v tom, že ona bydlí ve velkém městu a oni v malých vesnicích, tudíž jednotlivé komunity jsou ve Vojvodině více ucelené.

Rusíni z České republiky si žádných problémů mezi řeckokatolickými Rusíny v Srbsku a pravoslavnými Srby vědomi nejsou. Paní tichá navštívila obec Ruski Krstur, jenž je považována za centrum Rusínů ve Vojvodině, a žádných problému si zde nevšimla. Náboženskou snášenlivost těchto dvou národností ve Vojvodině dokládá v rozhovoru i paní Agáta Pilátová. Jiří Rücker si je vědom situace na Slovensku, kde žijí Rusíni s majoritní populací taktéž v náboženském souladu a situaci ve Vojvodině vidí obdobně. Tatiana Humeníková vidí jako důvod dobrých vztahů mezi Rusíny a Srby ve Vojvodině jakousi slovanskou pospolitost, která vede k lidskosti a náboženské toleranci. Dodává, že laskaví a moudří lidé spolu vycházejí a to, že má každý jinou víru, mezi nimi nevytváří značné rozdíly. Fanatizmus a negace nejsou podle ní na místě.

Práce poukazuje na náboženskou toleranci Rusínů a Srbů v oblasti Vojvodina v severním Srbsku, kde spolu populace obou národností koexistují. Zjištěna byla již prvním výzkumem v létě roku 2016 a druhým výzkumem v roce 2017 potvrzena.

Průběh oslav Vánoc a Velikonoc u Rusínů a Srbů se značně liší, což je pravděpodobně důsledkem příslušnosti k rozdílné církvi. Příslušníci obou národností disponují zcela rozdílnými náboženskými tradicemi, nicméně je možné se setkat s jistými podobnostmi jako např. pozdrav „HRISTOS VOSKRES“ (Kristus vstal z mrtvých) a odpověď „VAISTINU VOSKRES“ (opravdu vstal z mrtvých), které se vyskytly jak u rusínského tak u srbského respondenta.

Výzkum ukázal, že Rusíni ve Vojvodině navštěvují kostel více nežli jejich srbští sousedé, nicméně z výzkumu také vyplývá, že obě národnosti jsou velmi nábožensky založené. Všichni respondenti z řad vojvodinských Rusínů i Srbů jsou pokřtěni, což však spíše dokládá zbožnost minulé generace. Oslavy Vánoc a Velikonoc jsou pro Rusíny i Srby (respondenty) z Vojvodiny samozřejmostí a každý z nich oslavu alespoň nějakým způsobem popsal, byť se často odpovědi více či méně shodovali (v rámci jedné národnosti). Tento fakt může svědčit o dodržování náboženských tradic a to zejména u vojvodinských Rusínů, kde byly odpovědi velmi podobné až identické. Otázkou zůstává, jestli všichni respondenti uvedli ve svých výpovědích pravdivé informace. Jak již bylo v práci zmíněno, respondent může mít tendenci ve svých výpovědích uvádět, že tradice dodržuje tak, jak se od něj jako správného křesťana očekává, přitom realita může být značně odlišná.

Rusíni i Srbové ve Vojvodině slaví mimo jiné i další svátky, které pro ně mají vesměs povahu odpočinku doma nebo v domech rodin či blízkých. Hlavní rozdíl tkví ve faktu, že pakliže se jedná o svátek pro Srba (a je tento svátek v kalendáři označen červeně), nemusí tento člověk v tento den do práce. Rusíni mají také své svátky, které oslavují odpočinkem od práce. V případě Vojvodiny, kde velká část Rusínů pracuje v zemědělství, od práce na poli. Když je však Rusín zaměstnán, může se stát, že do práce musí, jelikož jeho svátek není v srbském kalendáři. V takovémto případě se Rusín bude snažit vyhýbat těžké námaze při výkonu práce.

Víra v Boha hraje pro Rusíny i pro Srby signifikantní roli. Ačkoliv respondenti uvedly značně rozdílné vysvětlení smyslu víry v Boha, některé výpovědi se sobě přibližují. Několik respondentů odpovědělo, že víra jim dodává smysl života či ukazuje životní cestu.

Pohled Rusínů z území České republiky na náboženskou situaci Rusínů ze srbské Vojvodiny a jejich srbských sousedů je značně omezený. Je možné konstatovat, že o této situaci mají přehled jen osoby, jenž se nějak angažují v rusínských spolcích nebo se více zajímají o svůj národ, kulturu a historii. Příkladem může jít paní Kateřina Tichá, jenž navštívila rusínskou obci Ruski Krstur a je se situací obeznámena. Paní Agáta Pilátová jakožto novinářka a publicistka se angažuje v řadě (nejen českých) rusínských spolcích a je v kontaktu s předními rusínskými spisovateli, novináři, umělci a dalšími významnými osobnostmi. Určitý rozdíl lze spatřovat ve faktu, že vojvodinští Rusíni navštěvují kostel více něž li Rusíni v České republice, jak uvedla v dotazníku jedna z respondentek. Jeden z dotazníků vygeneroval i pojem „slovanská pospolitost“, který prý podle jedné z respondentek napomáhá náboženské toleranci.

Přestože počty Rusínů v České republice, Vojvodině a ostatně v celém Srbsku dlouhodobě klesají, je nutné poukázat na fakt, že komunity Rusínů se poměrně ve velké míře snaží zapojovat do kulturního života pomocí nejrůznějších spolků a svoji zbožnost dávají najevo velkým množstvím tradic a oslav.

Mezi hlavní zjištění výzkumu je možné zařadit následující. Doložená náboženská tolerance srbských Rusínů na území Vojvodiny a tudíž celková náboženská tolerance ve Vojvodině, jenž je podporována srbskou Majoritou. V druhé řadě také doložená zbožnost srbských Rusínů i Srbů, nikoliv však již v takové míře u Rusínů z České republiky.

Práce poskytuje odpovědi na vytyčenou výzkumnou otázku a také na její podotázky. Snaží se komplexně nahlížet na výše uvedenou problematiku náboženské situace ve Vojvodině, kde své role hrají jak početnější Srbové, tak četná minorita Rusínů.

1) DREZGIC, Rada. Religion, Politics and Gender in Serbia: The re-traditionalization of gender roles in the context of nation-state formation (Draft). United Nations Research Institute for Social Development. 2009, 23(6), 40.

2) FEJSA, Mihajlo. Improving The Situation Of The Ruthenian Minority In Serbia. Journal of Community Positive Practices. Novi Sad: Catalactica NGO, 2012, 10(3), 462-477. ISSN 1582-8344.

3) FEJSA, Mihajlo. Development of the Ruthenian Language and its Orthography Standards in Serbia American Journal of Linguistics 2/2013, 2013. [online] [cit. 2017-04-11] Dostupný z WWW:http://article.sapub.org/10.5923.j.linguistics.20130201.01.html

4) KUBURIC, Zorica. Serbian orthodox church in the context of the state's history. Religia i tolerancia. Novi Sad, 2014, 22(7), 402

5) MAGOCSI, Pavel Robert a Miloslav KOPECKÝ. Národ odnikud. 1. Praha: Vydavatelství V. Paďaka, 2014. ISBN 978-80-966-387-092-2.

6) MAGOCSI, Paul Robert. Professors and politics: The role of Paul Robert Magocsi in the modern Carpatho-Rusyns revival East European Quarterly 6/2010, 2010. Získáno prostřednictvím databáze ProQuest.

7) PERKOVIC, Jelena. The Ruthenians in Serbia. Ruski Krstur: National Council of the Rusyn National Minority Institute for Culture of the Vojvodinian Ruthenians NPI Rusku slovo, 2009. ISBN 978-86-7105-210-8.

8) PERKOVIC, Jelena, ed. The Ruthenians in Serbia. 2. Ruski Krstur: National Council of the Rusyn National Minority Institute For Culture of the Vojvodinian Ruthenians, 2009. ISBN 978-86-7105-210-8.

9) RAMAČ, Janko. The Ruthenian people in Vrbas: from the middle of 19th century to 1941. Ruthenians in Vrbas. Vrbas, 2015, 3(17), 12.

10) SULITKA, Andrej. K otázce etnické identity Rusínů v České republice. Český lid. 2016, 103(3), 451-471.

13) HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál, 2005. s. 149, ISBN 80-7367-040-2.

14) HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál, 2005. s. 150, ISBN 80-7367-040-2.

Internetové zdroje

1) Na cestě po Vojvodině [online], cyklus Na cestě, Česká televize, [citováno 11.4.2017], dostupné z WWW: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1185966822-na-ceste/210562260120004

2) Rusínská národnostní menšina. Vláda České republiky [online]. Praha: Vláda České republiky, 2006 [cit. 2017-07-21]. Dostupné z: https://www.vlada.cz/cz/ppov/rnm/mensiny/rusinska-narodnostni-mensina-16151/.

Tabulky

1) Population by ethnicity. Statistical Office of the Republic of Serbia [online]. Belgrade: Statistical Office of the Republic of Serbia, 2014 [cit. 2017-07-21]. Dostupné z: http://www.stat.gov.rs/WebSite/Public/ReportResultView.aspx?rptKey=indId%3d18020101IND01%26102%3dRS%2636%3d0%2623%3d0%26111%3d17%26sAreaId%3d18020101%26dType%3dName%26lType%3dEnglish 

Počet shlédnutí: 84