Denisa Petrůvová, Tadeáš Laufer, Jiří Tulej. LEMKOVÉ - RUSÍNI V POLSKU. Hospodářská a kulturní studia (HKS) | Provozně ekonomická fakulta | Česká zemědělská univerzita v Praze, 2018. http://www.hks.re/wiki/ls2018:rusini_v_polsku_lemkove

Národ Lemků žijící na území Polska po celou jeho historii doprovázela nejednotnost v otázce vlastní identity. Zároveň museli v historii čelit řadě nepříjemných událostí a od polské vlády se kdysi statisícový národ dočkal oficiálního uznání až v roce 2005. I z těchto důvodu bylo pro Lemky obtížné nepodlehnout asimilaci. Tato práce se zaměřuje zejména na jejich současnou situaci a to nejen z pohledu samotných Lemků, ale také polské většiny. Výpovědi respondentů jsou doplněny o historický a kulturní kontext v předchozích kapitolách, aby práce poskytla co nejucelenější obraz.

Cílem této práce je naleznout odpovědi na námi položené výzkumné otázky, jenž se týkají života a situace Lemků, menšiny, která trvale žije na území dnešního Polska (přesné znění otázek viz následující kapitola). Důležitou roli zde také hrají historické události s Lemky spojené, které zde budou přiblíženy, aby čtenáři pomohly pochopit, jak se jejich situace v Polsku vyvíjela. Informace budou získávány od respondentů jak národnosti lemkovské, tak polské. Důležité je se podívat na pohledy obou stran a zjistit, zda jsou jejich názory stejné či se v některých věcech rozcházejí.

1. Jaké jsou nejdůležitější charakteristické znaky Lemků, které je odlišují od polské většiny?

2. Jak Lemkové vnímají přiřknutou ukrajinskou identitu?

3. Jaký je názor polské většiny na Lemky?

4. Co Lemky a Poláky spojuje?

Kniha Národy nejsou dílem náhody od autora Miroslava Hrocha, nabízí možnost ponoření se do problematiky nacionalismu a národů více do hloubky, kniha se zaobírá všemi možnými teoriemi ohledně vzniku národů, dále rozebírá klíčové prvky, ze kterých národní identita pramení (jazyky, kulturní tradice, společnou historii, atd…) a také se soustředí na aktivity ve jménu národa. Miroslav Hroch tedy říká, že si národní identitu neurčujeme sami, ale souvisí dalšími aspekty, jenž jsou uvedeny v závorce předchozí větě. Nelze se pak divit tomu, že když se někdo pokusí dva národy spojit, ne úplně vždy to vyjde.

Charakteristice Lemků se věnuje americký profesor s maďarsko-rusínskými kořeny Paul Robert Magocsi, jenž vede katedru ukrajinských studií na torontské univerzitě Národ odnikud: ilustrované dějiny karpatských Rusínů - Autorem tohoto díla je americký profesor s maďarsko-rusínskými kořeny Paul Robert Magocsi, jenž vede katedru ukrajinských studií na torontské univerzitě. Značnou část díla tvoří fotografie a jiné ilustrace, které zachycují například typická rusínská obydlí, karpatskou krajinu, mapy nebo také tradiční oděvy. V první kapitole kniha vymezuje zeměpisnou polohu Karpatské Rusi, jež při současných mezinárodních hranicích zasahuje na území čtyř států – Polska, Slovenska, Ukrajiny a Rumunska. Magocsi také píše o Rusínech, kteří imigrovali do zahraničí a zmiňuje ona místa, kde tvoří své komunity. Dále se zabývá rozdílností mezi státy a národy, přičemž v knize píše, že většina národů, stejně tak jako Rusíni, nikdy nebude mít svůj vlastní stát. Další témata rozebíraná v knize jsou např. politika, náboženství a národní identita, s čímž jsou spojeny různé tradice a zvyky Rusínů. Dále také popisuje život Rusínů v několika významných obdobích jako jsou například Karpatsko-rusínská národní obrození, meziválečné období, období 2. světové války nebo také dobu komunistické vlády. V poslední řadě stojí za zmínku vzhled titulní stránky, na které je vyobrazen známý umělec Andy Warhol, jehož rodiče byli polskými Rusíny. V knize také nalezneme Andyho výrok „Jsme odnikud“, jenž byl autorovi inspirací pro název díla.

Dále problematiku rozvíjí článek The Lemko Rusins: Their Past and Present od stejného autora mapuje historii Lemků až do roku 1987, kdy byl článek napsán. Uvádí, že Lemkové mají již po staletí nejasnou identitu a to jak v případě státní příslušnosti, v průběhu historie totiž patřili pod různé státní útvary, tak i po stránce národnosti, jelikož někteří Lemkové se cítí být pouze Lemky, jiní zase inklinují k Polsku, či Ukrajině. Stejně tak neměli zcela jasno v otázce náboženství, protože se u nich střídalo pravoslaví a řeckokatolická církev. Kvůli této nejednotnosti se vždy ta, či ona skupina Lemků dostala do nepřízně těch, kteří na území zrovna vládli. I proto z dříve statisícového národa v Polsku zůstal pouze zlomek. Od 60. let však lze pozorovat pokusy o obrození, což sice komunistická vláda oficiálně považující Lemky za Ukrajince, nepodporovala, nicméně tomu ani nebránila.

Názor Lemků na Polskou většinu a názor Poláků na Lemky odkrývá dizertační práce - Lemkos view Poland and Poles od autorky Susan Y. Mihalasky. Autorka zpracovala 250 otázek, které položila 52 příslušníkům Rusínské minority v Polsku. Otázky se soustředily na současný stav jejich komunity, jak dnes vnímají svoji etnickou identitu, v neposlední řadě jak Lemkové vnímají Polsko a Poláky. Z odpovědí je cítit nespokojenost se současnou situací Lemků i pesimismus ve vztahu k budoucnosti jejich etnika v Polsku. Shodují se na pocitu určité míry diskriminace jak ze strany Polského obyvatelstva, tak především ze strany Polské vlády. Dále jsou jednotní v tom, že se diskriminace netýká pouze jejich etnické minority, ale například i Ukrajinské menšiny žijící v Polsku. Jeden z důvodů tohoto pocitu je podle autorky zřejmě šrám v podobě takzvané Operace Vistula. Šlo o nedobrovolné přesunutí Ukrajinců, Lemků a Bojků z jihovýchodních provincií Polska do západní části země, které se odehrálo v roce 1947. Cílem tehdejší komunistické vlády bylo zbavit se sympatizantům a podporovatelů Ukrajinské povstalecké armády. Jak už bylo řečeno, tato událost zanechala po generace v Rusínech šrám, který se zjevně do teď nezahojil, jelikož drtivá většina Lemků je nespokojená s faktem, že z Polské strany dosud nepřišlo, žádné smířlivé gesto, kterým by tento šrám alespoň částečně odčinili, na příklad v podobě restituce majetku.

Tato autorka také v článku A Select Bibliography of Polish Press Writing on the Lemko Question shrnuje to, jakým způsobem se polská média věnovala Lemkům v 80. letech a počátkem let devadesátých. Článek osvětluje zejména názor polské většiny na Lemky, jelikož hlas Lemků zaznívá v mediích zejména prostřednictvím polských novinářů, jelikož samotní Lemkové se tímto způsobem příliš neangažují. S uvolňováním politických poměrů je patrná snaha nalézat odlišnosti mezi Lemky a Ukrajinci, za které jsou oficiálně považováni, zároveň roste zájem o Lemky obecně. Jednoznačné uchopení problematiky je však obtížné kvůli nesourodnosti Lemků, čímž si Poláci také vysvětlují nedostatek autorit, které by Lemky zastupovaly třeba právě v mediích. Dále spatřují přetrvávající křivdu způsobenou Operací Visla, která u mladé generace přerostla v jakýsi cynismus spojený s důrazem na materiální hodnoty před těmi kulturními a etnickými. Autorka dále zdůrazňuje význam terminologie, jelikož v publikacích, které o Lemcích pojednávají kladně, jsou označováni právě za Lemky, případně za Rusíny (byť toto označení nese vyhraněnější politický nádech), zatímco o Ukrajincích se hovoří tehdy, když autor s Lemky nesdílí přílišné sympatie, nebo když pojednává o celonárodních tématech, například o zmíněné Operaci Visla. I názor Lemků na to, jak k nim přistupují polská média, je nejednotný. Jedna část je spokojená, druhá považuje informace za neobjektivní, přičemž obě skupiny jsou zhruba stejně velké. Ve výběru aktuálních témat se nejčastěji objevují požadavky na restituce pro dotčené Operací Visla, na což navazují články zabývající se mírou spolupráce Lemků s Ukrajinskou Partyzánskou Armádou. Pozornosti neunikly ani festivaly, jelikož kultura Lemků je pro veřejnost zajímavá. Článek se zmiňuje také o názoru Poláků v diaspoře, kteří jsou k Lemkům smířlivější, vidí je spíše jako oběť historických událostí a viní Poláky z jejich ukrajinizace. Zároveň se snaží zaměřovat nejen na jejich folklór, ale také na přínos vědě a umění.

Článek Michaela Hornsbyho Constructing a Lemko identity se zabývá identitou Lemků a významem jednotlivých prvků, které ji utváří. To je obtížné zejména z toho důvodu, že Lemkové nejsou vnímáni jednotně a stejně tak se jednotně sami nevnímají. Osloveno bylo několik lemkovských respondentů v Polsku, přičemž všichni sami sebe považují za ukrajinské Lemky, nikoli za polské. Toto vymezení se vůči Polákům je tedy jedním z prvků identity dotazovaných Lemků. Dalším prvkem je vlastní jazyk, tedy lemkovština, nicméně se objevují rozdílné názory v otázce přejímání polských výrazů. Někteří respondenti zastávají názor, že nejsprávnější forma jazyka je ta, kterou hovořili jejich předkové a která se dodnes uchovala v odlehlých oblastech, zatímco druzí vidí jedinou šanci na přežití lemkovštiny v její modernizaci a prolnutí s polštinou. V každém případě je standardizace lemkovštiny takřka nemožná, jelikož se jazyk historicky liší v různých oblastech a snahy jazykovědců o vytvoření nové, jednotné formy, by znamenaly zánik již tak velmi křehké tradice.

Pro tuto práci bylo použity dvě techniky sběru dat. Informace jsme získali od našich respondentů, a to pomocí kombinace kvalitativního a kvantitativního výzkumu. Významným pomocníkem nám byl internetový server Reddit, kde se nám podařilo sehnat nejvíce respondentů pomocí rozpoutaných diskuzí. Do těchto diskuzí se respondenti postupně zapojovali. Následně jsem každého z nich neváhali kontaktovat osobně, aby nám odpověděl na doplňující otázky. Dále byla značná část práce byla přejímána z knih nebo internetových článků. Veškerá konverzace probíhala pouze v anglickém jazyce. Největší překážkou bylo u několika oslovených to, že by velice rádi zodpověděli na naše otázky, ale o této problematice věděli pouze z vyprávění od svých předků, jenž už nejsou naživu, a nelze se jich tedy zeptat na doplňující informace.

Kvalitativní výzkum - na začátku výzkumu si výzkumník připraví základní otázky, které však v průběhu výzkumu může jakkoliv pozměňovat nebo je nějak poupravovat. Výhodami kvalitativního výzkumu je jistě to, že získává podrobný popis při zkoumání určité problematiky, může zacházet při dotazování více do detailů a může své závěry přímo diskutovat s dotazovaným. Nevýhodou však může být to, že získané odpovědi nemusí být zobecnitelné na zbytek populace nebo skupiny. Další značnou nevýhodu je obtížnější a časově náročnější zpracování dat. ¹⁾

Kvantitativní výzkum - využívá pevně strukturovaný sběr dat pomocí dotazníků nebo testů, kde dostaneme převážně jednoznačné odpovědi. V dalším kroku, pomocí statistických metod, ověřujeme či vyvracíme naši hypotézu. Mezi výhody kvantitativního výzkumu patří relativně rychlé vyhodnocení sesbíraných dat, poskytuje přesná numerická data a je užitečný při zkoumání většího počtu lidí. Naopak mezi nevýhody patří například to, že odpovědi mohou být zkreslené kvůli omezenému počtu možností. Mohou být opomenuty důležité informace, jelikož se na ně výzkumník v dotazníku neptá. ²⁾

Praktická část naší pojednává o demografických, geografických a historických údajích.

Identita Lemků se začala utvářet ve 14. století, po sjednocení Polského státu, kdy se dostala část Haliče pod polskou nadvládu. Polští králové chtěli osídlit neúrodné horské oblasti a využili k tomu právě Lemky, které nalákali převážně z území dnešní Ukrajiny na osvobození od daní. Původním náboženstvím Lemků bylo pravoslaví, nicméně četné snahy o katolizaci jeho postavení oslabily. V 17. století se začíná objevovat řeckokatolictví, nicméně byzantský obřad a julianský kalendář si stále uchovali.

Po prvním dělení Polska v roce 1772 připadla část obývaná Lemky pod Rakousko, což mělo za následek zpřísnění výběru daní, tedy další zhoršení ekonomické situace Lemků, což se někteří snažili řešit letními přivýdělky v Maďarsku. Lemkové také odjížděli do Ameriky, kde vydělali peníze, za které po návratu zpět nakupovali půdu. V lemkovských oblastech bylo poměrně dost škol a Lemkové se nemuseli potýkat ani s diskriminací ze strany ostatních obyvatel. Stále patrnější začínaly být proruské tendence části Lemků, což ještě prohlubovalo jejich nejistou a roztříštěnou identitu. Někteří proruské cítění nesdíleli a přikláněli se spíše k Ukrajině, případně kladli největší důraz na rusínskou identitu. Označení „Lemkové“ se objevuje až ve 20. století ve snaze přesnějšího vymezení jejich identity. Nejasné sebeurčení se projevilo i během první světové války, kdy měli někteří Lemkové problémy kvůli podpoře Ruska a šíření pravoslaví, což dále umocňovali návrátilci z Ameriky, kteří tam přijímali právě pravoslaví.

Poté se dostali pod nadvládu Ruska, které tyto tendence naopak podporovalo a perzekuováni byli sympatizanti s Ukrajinou. Po válce sílily touhy po větší samosprávě, byla například založena rada pro řešení vlastních národnostních otázek. Budoucí vývoj měl několik možných scénářů. Od připojení k Rusku, přes vytvoření vlastního státu (ten fungoval mezi roky 1918 a 1920, celých šestnáct měsíců), po založení autonomní oblasti v Československu, případně na Ukrajině, o jejíž samostatnost někteří Lemkové bojovali. Všechny tyto snahy ukončilo Polsko. Svůj rázný přístup museli posléze Poláci trochu umírnit, jelikož rostly sympatie vůči Ukrajině. Aby si získali Lemky na svou stranu, povolili například výuku lemkovštiny na školách. Ukrajinci si naopak Lemky snažili přivlastnit, čemuž se někteří brání inklinací k Rusku a komunismu (což bylo, vzhledem k chudobě, oblíbené). Dále sílí imigrace do USA a Kanady, kde dokonce vznikají lemko-americké noviny a řada organizací.

Za 2. světové války připadla část Lemky obývané oblasti Německu, kteří Lemky považovali za Ukrajince, což někteří uvítali a pro tento „statut“ byli dokonce ochotni opustit sovětská území. Někteří Lemkové zase udělali přesný opak. Po ukončení spojenectví nacistů a Sovětů byli proruští Lemkové zatýkáni, stejný osud postihl také partyzány bojující proti Němcům a Ukrajincům. Po válce odešlo v rámci dohody o výměně obyvatel přes sto tisíc Lemků do Sovětského svazu. Mnohdy nedobrovolně.

Asi nejvýznamnější událostí v historii Lemků bylo zabití polského generála rudé armády Karola Swiercziwskiho v roce 1947, na což Sověti a Poláci zareagovali Operací Visla, spočívající v likvidací ukrajinských separatistických organizací a násilném vysídlení Lemků a Ukrajinců do dříve německých oblastí. Na této akci se podílelo také Československo. Lemkové byli nahrazeni Poláky, Makedonci a Řeky. Někteří Lemkové unikli přesídlení útěkem do USA, kde se většinou spojili s krajany a posilovali národní povědomí. Další část Lemků odešla na Ukrajinu.

Polská vláda Lemky oficiálně považovala za Ukrajince, část Lemků tuto identitu přijala, nicméně jejich kulturní identitu se zcela vymazat nepodařilo a od 60. let je patrný růst zájmu o lemkovskou lidovou kulturu i mezi polskou většinou. Zároveň sílil vliv Lemků v USA, později dokonce byla uzavřena dohoda mezi americkou a polskou vládou o pomoci Lemkům v Polsku. V průběhu času se někteří Lemkové vraceli zpět do Karpat (to jim vláda povolila v roce 1956), odkud byli vyhnání během Operace Visla, nicméně domy si museli znovu koupit. Zároveň také sílí hlasy po restitucích a reparacích za tento odsun, což bylo dále umocněno uvolněním politických poměrů po roce 1989. V 80. a 90. letech probíhalo národní obrození lemkovské kultury, v roce 1983 byl zorganizován festival Vatra, který měl za cíl sjednotit Lemky ze všech koutů Polska, ale i Lemky žijící v zahraničí. Obrození probíhalo i v novém tisíciletí: lemkovský jazyk se rozšířil i do škol a v roce 2002 se jazyk Lemků vyučoval na 15 základních školách a 5 gymnáziích. ^{3) 4)}

Co se vývoje počtu Lemků v Polsku týče, nejvíce jich bylo před výměnou obyvatel a odsunem v rámci Operace Visla. Odhady hovoří až o 140 000. ⁵⁾ Poté mohlo v Polsku zůstat nejvýše pár desítek tisíc Lemků a to zejména mimo tradiční lemkovské oblasti. Počet Lemků v Polsku se od 90. let odhaduje na 60 000 ⁶⁾, nicméně při sčítání obyvatel v roce 2002 se k Lemkovské identitě přihlásilo pouze 5863 osob, v roce 2011 číslo vzrostlo na 10 531, ovšem pouze z toho důvodu, že bylo povoleno zaškrtnout dvě národnosti. Jako čistí Lemkové se identifikovalo 5612 osob. ⁷⁾

Obrázek č. 2 - Mapa zobrazující území zaniklé Lemkovské republiky, na kterém dodnes Lemkové žijí ⁸⁾

Kromě oblasti Karpatské Rusi žijí Rusíni také v mnoha jiných zemích, a to nejen na území Evropy. Nejstarší komunity, které se vyskytují mimo území Karpatské Rusi, nalezneme v severním Srbsku a ve východním Chorvatsku. Tyto komunity přišly do tehdejší Jugoslávie už v polovině 18. století. Po druhé světové válce mnoho Rusínů přišlo také do Čech, převážně do Prahy a dále na severní Moravu. Mimo Evropu pak nejvíce Rusínů (přibližně 225 tisíc) odešlo do severní části Spojených států amerických a to na přelomu 19. a 20. století. Několik tisíc jich následně po roce 1920 odešlo do Kanady a Argentiny, v další vlně mezi 70. a 80. léty emigrovali opět do Kanady a do Austrálie. ⁹⁾

Odhadované počty potomků karpatských Rusínů na území jednotlivých států ¹⁰⁾

Lemkovština patří do skupiny východoslovanských jazyků, je však také částečně ovlivněna maďarštinou a rumunštinou. Dříve byl tento jazyk považován za dialekt ukrajinštiny, dnes je vnímán jako variace rusínštiny. V psané formě se lemkovština vyskytuje od 16. století. V roce 1991 byla obnovena její výuka na školách, nicméně se jedná o spíše ojedinělý úkaz, jak dokládá následující tabulka zachycující počty žáků, kteří se lemkovštinu učí. ¹¹⁾

¹²⁾

Pravidla pro transliteraci lemkovštiny ¹³⁾

Cerkve jsou kostely typické pro Rusíny a jde zřejmě o jejich nevýraznější achitektonický prvek. Za nejstarší z těchto staveb byla do nedávna považovaná cerkev z Uluczu v Pogórze Przemyskie v jihovýchodní části Polska. Stavba byla datována mezi lety 1510 až 1518. Dendrochronologický výzkum však ukázal, že jde o omyl. Na základě letokruhů na dřevě oné cerkve zjistili, že byla postavena až kolem roku 1659. Pravděpodobně tři nejstarší cerkve nacházejí v obcích Radruż, Gorajec a Chotyniec. Všechny byly zřejmě postaveny v 16. století, najdeme severně od města Przemysl a nedaleko hranic s Ukrajinou. ¹⁴⁾ Tyto kostely jsou pravoslavné, avšak po Operaci Visla a odsunutí Lemků pryč z jejich domoviny, byly kostely využívány řeckokatolickou církví, některé z nich chtěli dokonce rozebrat kvůli velkému množství dřeva. Po roce 1958 se Lemkové navrací zpět do cerkví i se svým náboženstvím. ¹⁵⁾

Obrázek č. 3 - Lemkovský typ cerkve ¹⁶⁾

Obrázek č. 4 - Cerkev v obci Komańcza ¹⁷⁾

Obrázek č. 5 -Typický lemkovský ikonostas ¹⁸⁾

Tradiční kroje Lemků jsou důležitou součástí toho, co vytváří jejich identitu. Díky krojům se Lemkové dokázali a dnes stále dokáží trochu odlišit od ostatních. Kroje byly dále ještě lehce přizpůsobovány tomu, v jaké části Polska Lemkové žili (šlo o tři oblasti: západní, střední a východní). V současnosti jsou především využívány při různých folklórních akcích či festivalech. Tyto oděvy vycházejí ze starých krojů z Karpat, které byly vytvářeny především z toho, co se dalo jejich přírodních podmínkách sehnat. Tím jsou myšleny materiály a suroviny jako například ovčí vlna a kůže, kožešiny, len, konopí, plátno a sukno. Více nazdobené jsou spíše ženské kroje. Jsou pro ně typické různé výšivky, zajímavé střihy a pestrost materiálu. ¹⁹⁾

Obrázek č. 6 - Vpravo mužský a vlevo ženský kroj ²⁰⁾

Vzhledem k tomu, že Lemků dnes v Polsku žije asi 11 000, jsme se několikrát během získávání respondentů setkali s tím, že dotyční Poláci, zejména potom mladší generace, o existenci Lemků nikdy neslyšeli. Někteří respondenti považují Lemky za Ukrajince (například jazyk Lemků zní neznalým Polákům jako ukrajinština), jiní zase za Poláky, přičemž jejich odlišnost, zejména potom jazyková a náboženská, není dostatečný důvod pro vnímání Lemků jako samostatného národa. Také nám bylo řečeno, že Lemky je těžké identifikovat z důvodu jejich nejasné identity, zejména potom v případě těch, kteří mají i předky z jiných etnik, čímž potvrzují závěry P. R. Magocsiho a dalších odborníků. Velká část z našich respondentů má totiž lemkovského původu pouze jednoho z rodičů.Tento pohled se objevuje i mezi samotnými Lemky, kteří si sice uvědomují své kořeny (jeden respondent je doslova označil za „ukrajinské“), nicméně nedávají jim přílišný význam. Existují však organizace, jejichž účelem je šíření povědomí o Lemcích a posilování jejich identity. Mezi takové organizace patří Zjednoczenie Łemków (Sjednocení Lemků) a Stowarzyszenie Łemków (Sdružení Lemků).

Většina polských respondentů Lemky vnímá zejména prostřednictvím jejich kultury, různých lemkovských hudebních skupin, nicméně podle některých respondentů zájem o lemkovskou kulturu, například ve srovnání s počátkem devadesátých let, upadá. Další charakteristikou, na které se shodli jak polští respondenti, tak ti s lemkovskými kořeny, je průběh svateb. U Lemků je běžné mít na svatbě stovky hostů, což například polskou respondentku provdanou za Lemka překvapilo a obecně mezi Lemky panuje větší pospolitost. Na lemkovských svatbách se lze také setkat s jejich muzikou, přičemž této kulturní vložce je věnována velká pozornost a hlavní podíl mívají samotní hosté, nikoli najatá kapela. To potvrzuje kniha P.R. Magocsiho ²¹⁾, kde píše, že hudba je pro Lemky důležitou součástí jejich kultury. Důkazem toho je i velký počet hudebních videí na stránce youtube.com, kam je lidé nahrávají. Mnoho z nich je pak z různých lemkovských festivalů.

Lemky a Poláky spojuje zejména život v jedné zemi a z toho vyplývající společné zvyky a tradice. Stejně tak obě skupiny sdílí slovanský jazyk a katolické náboženství, přičemž záleží na úhlu pohledu, zda to bude vnímáno jako odlišnost, nebo naopak spojující prvek. Většina respondentů se také nějakým způsobem zmínila o Operaci Visla, přičemž žádný z nich tuto problematiku nevnímal osobně, přesto někteří respondenti z obou skupin uvedli, že část Lemků, zejména těch politicky angažovaných, či těch, kteří na svou lemkovskou identitu kladou větší důraz, si stále nese pocit křivdy. Příkladem pocitu křivdy může být výpověď respondentky žijící v Americe. Je potomkem rodičů, kteří po událostech v Polsku v době, kdy probíhala Operace Visla, Polsko opustili a imigrovali tedy do USA. Na tyto těžké časy neradi vzpomínají, přesto jim jejich rodné Polsko stále leží v srdcích. Dále nám jedna z respondentek sdělila, že je velmi vděčná za to, jak v současné době Lemkové i Poláci žijí společně v jednou státě, bez větších obtíží.

Dále jsme obdrželi od jednoho z Poláků obrázek, který se Lemkům doslova vysmívá. Avšak byli jsme upozorněni, že je třeba jej brát s nadhledem. Na obrázku můžeme vidět konflikt mezi Srbskem a Rakouskem-Uherskem (počátek 1. světové války), který má později za následek rozpad Rakouska-Uherka a Lemkové tak na chvíli získají vlastní stát z čehož mají logicky radost. V poslední části obrázku pak vidíme, že je opět Polsko ovládlo a jejich samostatnost tak opět zazdilo. Samostatný stát Lemků však nepůsobil příliš nadějně ani za tehdejších podmínek a dnes se tyto ambice rozplynuly takřka nadobro.

Obrázek č. 7 - znázorňující vývoj samostatnosti Lemků ²²⁾

Cílem této práce bylo naleznout odpovědi tykající se života a situace Rusínů v Polsku, informace byly získávány z odborné literatury a kombinací kvalitativního a kvantitativního výzkumu.

Lemky odlišuje společná historie, společně prožité tragédie, které národ sjednotily, mezi něž patří na příklad Operace Vista. Tyto události určitě přispěly k vymezení se vůči Polákům a jsou jedním z klíčových rysů Lemkovské identity, je ovšem nutno podotknout, že tato identita byla během staletí značně tříštěna a štěpena, a že dnes sice Lemkové uznávají, že nejsou Poláky, ale vlastně pořádně neví, kdo jsou. Jedním z dokladů tohoto tvrzení je na příklad jejich náboženství, kterým je Řecko-katolicismus, který v sobě mísí prvky jak pravoslaví, tak katolicismu. Roztříštěnou identitu, která navíc s lety oslabuje deklaruje i počet současných Lemků, který od Operace Vista, kdy se podle některých odhadů Lemků v Polsku vyskytovalo až 140 000 klesl k nějakým 11 000 příslušníků tohoto etnika, a to ještě značně komplikuje fakt, že někteří Lemkové nemluví Lemskou rusínštinou, někteří jí zase naopak mluví, ale považují se za Ukrajince či Poláky.

Z výzkumu vyplynulo, že mladá generace Lemků nemá s Polskou většinou nějaké vetší problémy, jedním z důvodů je, že mnoho Lemků se ani za Lemky nepovažuje, nebo svému původu, který třeba bývá jen částečný, (tedy jen jeden z rodičů má Lemkovské kořeny). ač u některých jedinců, a především jedinců starších generací pořad přetrvává jistá hořkost za operaci Visla i z důvodu, že se Polsko Lemkům nikdy oficiální cestou neomluvilo či neposkytlo žádnou reparaci.

Poláci Lemky vnímají především prostřednictvím specifických hudebních skupin, výrazných svatebních obřadů či dalších kulturních zvyků, ale opět narážíme na fakt, že mladá generace často tento národ ani nezná a vnímají je buď jako Poláky či jako Ukrajince.

Lemky a Poláky spojuje život v jedné zemi, některé stejné kulturní tradice a zvyky. Závěrem se tedy dá říct, že identita Lemků je po staletí z jedné strany čím dál více štěpena a dochází k fenoménu, že sami Lemkové neví, kdo jsou, jsou jakýmsi národem bez identity a z druhé strany jejich národ oslabuje, jejich počet se snižuje, jejich řeč se používá čím dál méně a vyučuje se čím dál méně a je tak možné, že se časem úplně smísí s Polskou většinou. Křivdy zmizí, zůstane jen jeden národ. Zda je to dobře toť otázka…

• HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum - Základní metody a aplikace. Praha: Nakladatelství Portál, s.r.o., 2005
• MAGOCSI, Pavel Robert. Národ odnikud - Ilustrované dějiny karpatských Rusínů. Užhorod: Vydavatelství V. Paďaka, 2014
• MICHNIEWSCY, Magalena a Artur. Cerkwie drewniane Karpat Polska i Słowacja. Pruszków: Nakladelství Rewasz, 2011
• TARAS, Ray, National Identities and Etnic Minorities in Eastern Europe. New York: St. Martin's Press, inc., 1998, ISBN 978-0-312-21346-6
• HORNSBY, Michael. Constructing a Lemko identity. International Journal of Multilingualism. Routledge, 2015

• MAGOCSI, Paul Robert. The Lemko Rusyns: Their Past and Present. [online] Carpatho-Rusyns Knowledge Base, © 1987, [cit. 2018-05-18]. Dostupné z WWW: http://www.carpatho-rusyn.org/lemkos/lemkos.htm
• WAWRZONEK, Michal. The Lemko Region. 1939-1947 War, Occupation and Deportation [online] LV Productions, © 2003 [cit. 2018-05-30]. Dostupné z WWW: http://www.lemko.org/books/best/9.html
• Polsko: Základní charakteristika teritoria, ekonomický přehled. [online], Business Info, © 18. 5. 2018, [cit. 2018-05-28]. Dostupné z WWW: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/polsko-zakladni-charakteristika-teritoria-19061.html#sec2
• HIERAKARES, Lemko Republic in Poland [online]. Wikipedia, © 2010 [cit. 2018-05-30]. Dostupné z WWW: https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Lemko_Republic_in_Poland_cropped.svg
• Concise Statistical Yearbook of Poland 2017 [online]. Stat.gov, © 2018 [cit. 2018-28-05] Dostupné z WWW: https://stat.gov.pl/files/gfx/portalinformacyjny/en/defaultaktualnosci/3328/1/18/1/concise_statistical_yearbook_of_poland_2017_y.pdf
• Křesťanský magazín [online]. Česká televize, © 2011 [cit. 2018-28-05] Dostupné z WWW: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1098528273-krestansky-magazin/211562215600009/obsah/170793-lemkove?kvalita=nizka
• Komańcza - nie tylko miejsce wygnania wielkiego Polaka [online]. WP Turystyka, © 2014 [cit. 2018-28-05] Dostupné z WWW: https://turystyka.wp.pl/komancza-nie-tylko-miejsce-wygnania-wielkiego-polaka-6044249716868225a
• Lemkovské lidové kroje [online]. Národní muzeum, © 2006 [cit. 2018-05-30] Dostupné z WWW: http://www.nm.cz/Historicke-muzeum/Vystavy-HM/Lemkovske-lidove-kroje.html
• ZYCH, Maciej. Romanization rules for the Lemko (Ruthenian or Rusyn) language in Poland. [online] Commission on Standardization of Geographical Names Outside the Republic of Poland, 2015 [cit. 2018-31-08]. Dostupné z WWW: https://www.eki.ee/knn/ungegn/warszawa2015/pl_zych_lemko_text.pdf

• Obrázek č. 1 - Nadpis - vlastní zpracování
• Obrázek č. 2 - Ukraine in maps [online]. [cit. 2018-05-29]. Dostupné z WWW: http://www.mtafki.hu/inmaps/pdf/Ukraine-in-Maps_53.pdf
• Obrázek č. 3 - MICHNIEWSCY, Magalena a Artur. Cerkwie drewniane Karpat Polska i Słowacja. Pruszków: Nakladelství Rewasz, 2011
• Obrázek č. 4 - Komańcza - nie tylko miejsce wygnania wielkiego Polaka [online]. WP Turystyka, © 2014 [cit. 2018-28-05] Dostupné z WWW: https://turystyka.wp.pl/komancza-nie-tylko-miejsce-wygnania-wielkiego-polaka-6044249716868225a
• Obrázek č. 5 - MICHNIEWSCY, Magalena a Artur. Cerkwie drewniane Karpat Polska i Słowacja. Pruszków: Nakladelství Rewasz, 2011
• Obrázek č. 6 - Křesťanský magazín [online]. Česká televize, © 2011 [cit. 2018-28-05] Dostupné z WWW: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1098528273-krestansky-magazin/211562215600009/obsah/170793-lemkove?kvalita=nizka
• Obrázek č. 7 - Získáno online od respondenta z Redditu



Počet shlédnutí: 82