Pokračování Církve československé husitské ve 21. století

Inka Dvořáková
Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2019
http://www.hks.re/wiki/ls2019:cirkev_ceskoslovenska_husitska

Církev československá husitská je spojená se vznikem samostatného československého státu a vznik se jménem Tomáš G. Masaryk, který nejen že vytvořil českou národní ideologii, ale také podporoval práva žen. Po vzniku samostatného československého státu vznikla česky mluvící církev a ženám bylo uděleno volební právo.

Náboženství se dnes bere často jako historická a folklorní záležitost a současná společnost nadbytku nemá potřebu víry. Církev byla zhruba dva tisíce let hlavní držitelka vědění, strážce veřejného pořádku a záruka společenské stability. Tyto atributy se časem vytratily a převzaly je specializované vědní obory, politologie, psychologie a další. Osvícenství v 18. století ve spojení s agnosticismem, který se postupně šířil Evropu, a následná socialistická ateistická diktatura vyústila v sekularizaci. Encyklika Pia XI. z 19. března 1937 – DIVINI REDEMPTORIS o nebezpečí komunismu nedokázala zamezit devastaci a zestátnění církevního majetku a tomu, aby pod záštitou vědeckého materialismu nedošlo k vykořenění. Zásadní stopy pozvolného procesu sekularizace nastíním v historické rovině. K tématu přistoupím z hlediska české reformace a situace v našem prostředí.

Náboženství v sekularizované společnosti není téma, které by v České republice bylo nové, Československo vzniklo jako sekulární nábožensky neutrální stát. Češi jsou považováni za sekulární národ, což ukazuje nejen poslední sčítání lidu, ale také studie odborníků ze St Mary's University v Twickenhamu. Výzkum se zaměřil na náboženskou víru u mladých lidí ve věku 16 až 29 let ve dvaadvaceti evropských zemích. Nejvíce nevěřících v této kategorii, až 91 procent, je v České republice. ¹⁾

Práce se dělí na dvě části. První část práce je teoretická, popisuje historický exkurz církve, vznik a vývoj CČSH a její charakteristické znaky. Ke zdrojům, ze kterých budu vycházet při zpracování tohoto tématu, patří knižní publikace, internetové zdroje a literatura vztahující se k Církvi československé husitské. Druhá část práce je výzkumná. Metodologická část je zaměřena na kvalitativní rozhovor, kterým byl realizován cíl nalézt odpověď na výzkumnou otázku. Důležitým prvkem této části je literární rešerše, vztahující se k cíli práce, které korelují k výzkumným podotázkám. V diskuzi a závěru je shrnutí základních věcných poznatků z realizovaného výzkumu.

Cílem této práce je nalézt odpověď na výzkumnou otázku a přiblížit čtenářům nacionální církev, historické pozadí jejího vzniku, myšlenkové tendence nové církve, její ideologii a to vše v kontextu politiky zdůrazňující význam národa.

Jak shledávají duchovní CČSH pokračování nacionální církve v České republice v náboženské obci Praha Břevnov a ve Slovenské republice v náboženské obci Bratislava?

• Jaký je zájem věřících o aktivní účast v náboženské obci?
• Má aktivní účast věřících vliv na jejich sociální vazby uvnitř či vně církve?
• Jak shledáváte pokračování duchovního povolání ve Vaší obci?

T. Luckmann ve své přednášce „Náboženství a morálka v moderním životě“ se v otázce pokračování církve přiklání k tomu, že v důsledku zrychleného společenského života na poli právním, ekonomickém a politickém, se začalo náboženství individualizovat, stalo se privatizovanou vírou a morálka se stala svědomím. Thomas Luckmann nesouhlasí s myšlenkou, že pokračování církve je odsouzeno k zániku a zastává stanovisko, že je univerzálním aspektem lidského života. Ve svém závěru shledává privatizované náboženství snahou najít svou sociální základnu ve skupinách a institucích. Dle autora je privatizovaná morálka stále interakcí mezi lidmi. ²⁾

Časopis pro historické sociální vědy se v publikaci J. Horáka zabývá tématem účasti věřících a pokračování duchovního povolání. Uvádí, že česká společnost je považována za ateistickou z důvodu neaktivity společnosti v náboženských obcích. Všeobecně je zde nízká míra participace obyvatel na církevních obřadech. Návštěvnost bohoslužeb je nejnižší v Evropě. Dle autora tím, že klesla náboženská potřeba saturovat v náboženských institucích, došlo ve společnosti k dechristianizaci. V důsledku eliminace vlivu církve na společnost se omezil zájem o duchovenství a aktivní věřící. Autor zde uvádí rozsáhle výzkumné šetření z let 1999/2000, kde je počet ateistů pouhé 4% populace Evropy, ale 77% věří v blíže nespecifikovaného Boha.³⁾

K pokračování duchovního povolání v CČSH, církev začala světit ženy a koncem čtyřicátých let vstoupily do duchovenské služby Církve československé první ženy - farářky. První farářky většinou získaly teologické vzdělání jako učitelky náboženství a laické kazatelky. Kněžským svěcením žen projevila Československá církev svou názorovou otevřenost. Kniha Ach, ty Češky! v 7 a 8 dílu popisuje příběh modelky a farářky Petry Šáchové. Autor zde popisuje historii střídavě s příběhem Petry, která v roce 1969 vystudovala bohosloveckou fakultu. Sama farářka zde popisuje, proč se rozhodla ke studiu teologie a čím byla ovlivněna. Svou volbu připisuje vrstevníkům, s kterými hovořila o náboženských otázkách, Bibli a filosofii.⁴⁾

Publikace Laboratoř sekularizace nabízí pohled nejen na pokračovaní církve, ale pojednává o vztahu katolictví a moderní společnosti a její politiky. Rovněž se krátce věnuje i pokračování samotného duchovního povolání. Problematiku duchovního povolání a jeho pokračování popisuje jako nevyužití výhody církevní prestiže mravní autority, na kterou nedokázala po Sametové revoluci církev navázat. Přerušila návaznost pastoračních strategií a pozbyla tím nejefektivnější možnost, jak oslovit velké masy lidí. Kniha popisuje historické návaznosti čelního představitele obrozenců F. Palackého, který implementoval evangelickou historickou tradici, v níž je Husitství úhelným bodem, v čemž autor spatřuje také potlačení vlivu náboženství. Sekularizaci dále spatřuje v důsledku komunistické éry a dík tomuto období je dle něj také katolické sociálně morální milieu slabší. ⁵⁾

V otázce účasti věřících a vlivu na sociální vazby se vyjadřuje Renata Hacklová v článku „Religiozita a spiritualita jako cesta k budování resilientních charakteristik u mladých lidí“. Uvádí výzkum, z kterého plyne, že společnost nábožensky aktivních jedinců je zdravější oproti společnosti nábožensky pasivní. V práci vyzdvihuje klady interakce uvnitř církve, čímž vytváří silnou sociální síť sloužící k pocitu přijetí, náboženské sociální opoře, dobrým sociálním komplementacím a zralým morálním postojům. ⁶⁾

Zájem věřících o aktivní účast a jejich očekávání od CČSH popisuje K. Mlýnková. V kapitole Liturgie, identita a mladá generace hodnotili mladí lidé liturgii Farského pozitivně, chtějí ovšem změny a to především v interakci, srozumitelnosti a požadují hojnější zapojení do bohoslužebného života. Dle autorky je potřeba dát mladé generaci důvěru a možnost autenticky formulovat obsahy své víry, čímž lze následně obohatit liturgii. ⁷⁾

Otázkou fenoménu národních křesťanských církví se v současnosti zabývá například občanské sdružení - Vlastenecký spolek M. J. Husa se sídlem v Teplicích, který upozorňuje, že národní křesťanské církve nesoucí ve svém jménu Mistr Jan Hus upadají. Ve svém článku „Myšlenky na počátku cesty“, obsáhle kritizují církevní restituce a národní církve. Vyjadřují se k tomu, že krize křesťanství bude dlouhodobá, ale stále pro některé jedince bude útočištěm a sociální základnou. Kladou si za úkol následující vývoj náboženství v České republice monitorovat, komentovat a prosazovat se o svobodu náboženství. ⁸⁾

Vzhledem k povaze problému a cíli práce jsem volila kvalitativní výzkumnou strategii. Důvodem volby jsou omezené možnosti pro získávání dat kvantitativní metodologií. Žižlavský uvádí: „V kvalitativní výzkumné strategii výzkumník neměří, nevymezuje proměnné veličiny, ale chce porozumět pojmům, které vytvořili „herci“ (aktéři) na „scéně“ každodenního života“. ⁹⁾V kvalitativním přístupu jsou tedy data nenumerická, v kvantitativním mají číselnou podobu. Kvalitativní výzkum hledá odpověď na otázku „proč“, výzkumník vytváří komplexní holistický obraz, hledá důvody chování lidí, jejich příčiny a motivy. Tato výzkumná strategie je využívána při vstupu do nové problematiky, v níž se potřebujeme zorientovat nebo dostat nové nápady. Cílem kvalitativního výzkumu je vytváření nového porozumění, nových hypotéz, nových teorií. Logika kvalitativního výzkumu klade vysoké psychologické a sociologické nároky na osobnost výzkumníka. Závěry vzniklé z kvalitativního výzkumu jsou vyhodnocovány subjektivně a mohou být ovlivněny účastníky výzkumu. Správně provedený kvalitativní výzkum tedy poskytuje vysokou míru validity na úkor relativně nízké míry reliability.¹⁰⁾

Jako metodu sběru dat jsem zvolila polostrukturovaný a neřízený, nestrukturovaný rozhovor. Rozhovory byly vedeny vždy jen s jedním respondentem, nebyly vedeny žádné skupinové rozhovory a osobně jsem žádného respondenta neznala.

Rozhovor je nejdůležitější technikou sběru primárních dat v kvalitativním výzkumu. Vyžadované informace jsou získávány v přímé interakci s respondentem nebo v nepřímé interakci, například s využitím elektronických komunikačních systémů.¹¹⁾ Osobní dotazování je nejtradičnějším typem dotazování založeným na přímé komunikaci s respondentem. Rozdíl mezi osobním a písemným elektronickým dotazováním je v kontaktu, interakci mezi tazatelem a respondentem.

Výhoda získávání dat tváří v tvář je rychlost (okamžitá reakce), neverbální osobní kontakt, použití neverbální komunikace a zpětná vazba. Nevýhodou je potřeba přítomnosti respondenta na určitém místě a v určitý čas, delší časová dotace rozhovoru nebo jeho přerušování a obtížná příprava na promyšlenou odpověď. Výhodou e-mailové komunikace je jistě rychlost doručené zprávy, okamžitá zpětná reakce z jakéhokoliv místa a tím značná úspora času, také snadná doložitelnost a archivace informací. Jako další výhoda se jistě jeví stručnost, příprava a možnost promyšlení odpovědi. Nevýhodou e-mailové komunikace je pak jistě neosobnost, čekání na odpověď nebo neochota odpovědět a možné technické problémy.

Mezi výhody rozhovoru patří menší nároky na iniciativu respondenta, ovšem je pro něj obtížnější vynechat odpověď na otázku. V rozhovoru je jisté, že respondent je vybrán do vzorku a také úspěšnost rozhovorů je vyšší než návratnost dotazníků. Jako nevýhody jsou uváděny - existence zkreslení vyvolaná tazatelem, pracnost, nákladovost a nízká míra anonymity.¹²⁾

Rozeznáváme tři typy rozhovorů strukturovaný - standardizovaný rozhovor, polostrukturovaný - polostandardizovaný rozhovor a nestrukturovaný - nestandardizovaný rozhovor. ¹³⁾

• Neřízený, nestrukturovaný rozhovor
• Polostrukturovaný rozhovor

První krok výzkumu spočíval ve formulaci výzkumného problému, pro který byl zvolen nestrukturovaný rozhovor. U nestrukturovaného rozhovoru, není určena struktura rozhovoru, pořadí či znění otázek. Používá se v případě, že neexistují žádné nebo velmi omezené znalosti o výzkumném problému a je používán na začátku výzkumu. Výhodou je náhled na zkoumaný jev, na který se můžeme zaměřit během dalšího výzkumného procesu. Nevýhoda spočívá ve značné časové náročnosti a procesu vyhodnocení.¹⁴⁾

Po neřízeném, nestrukturovaném rozhovoru s pastoračním asistentem Bc. Kateřinou Merglovou, jsem získala vhled do CČSH. Rozhovor mi poskytl podklad pro vytvoření návodu k rozhovoru, stanovení jádra - hlavní výzkumné otázky a výzkumných upřesňujících podotázek.

Jako nejvhodnější způsob vedení rozhovoru s respondenty mi přišel polostrukturovaný rozhovor neboli částečně řízený s předem definovaným souborem otázek. Pořadí otázek a jejich formulace může být během rozhovoru pozměněna. Polostrukturovaný rozhovor je flexibilnější oproti strukturovanému rozhovoru. Rozhovor vyžaduje citlivost, dovednost, koncentraci a interpersonální porozumění. Za negativa při použití polostrukturovaného rozhovoru můžeme předpokládat obtížnější analýzu dat. Dalším problémem může být odchýlení tázaného od pevné struktury rozhovoru. ¹⁵⁾

V českých obcích jsem zvolila techniku osobního rozhovoru a ve slovenské obci techniku rozhovoru pomocí e-mailové komunikace.

Výběr respondentů, kteří tvoří reprezentativní vzorek, je v mé práci záměrný a je typický pro kvalitativní výzkum. Záměrný výběr se uskutečňuje na základě určení relevantních znaků, tj. znaků základního souboru, které jsou důležité pro dané zkoumání. Sběr dat tvoří naslouchání, vyprávění, kladení otázek a získávání odpovědí. Pro svůj výběr výzkumného souboru jsem se snažila dodržet jasná kritéria. Informanti výzkumu jsou duchovní CČSH, tedy v konfesi (confessio), že Ježíš Kristus, též Ježíš Nazaretský (od 8-2 př. n. l. do 29-36 n. l.), je Boží syn a v koncepci trojjediného Boha. U výzkumného cíle bylo šetření prováděno u jednoho státního příslušníka Slovenské republiky, který deklaruje příslušnost k CČSH a jednoho státního příslušníka České republiky, který se hlásí k náboženské obci CČSH. Byly realizovány dva rozhovory. Počet obyvatel s trvalým bydlištěm ve Slovenské republice podle posledního celostátního sčítání lidu v roce 2011 je 5 397 036, počet věřících hlásících se k církvi, náboženské společnosti je 4 100 237.¹⁶⁾ Počet obyvatel s trvalým bydlištěm v České republice je 10 436 56 z toho 1 463 584 je věřících hlásících se k církvi, náboženské společnosti.¹⁷⁾

Po Velké francouzské revoluci v důsledku prosazovaného osvícenského racionalismu docházelo k rušení církevních řádů, zavádění státní kontroly a záboru církevního majetku. Nejvyšší klérus ovlivněn doktrínou udával směr církve a nižší duchovenstvo toužilo po demokratizaci, decentralizaci a pravém křesťanství.

Do roku 1918 spadalo asi devadesát procent českého obyvatelstva pod římskokatolickou církev. Katolická moderna začínala jako literární hnutí, především jako výraz touhy mladých literátů - kněžích obrodit českou katolickou literaturu. Po rychlé transformaci a rozšíření hnutí se začalo usilovat o změny uvnitř církve, cestou mírných reforem přizpůsobit církev 20. století. Návrhy požadovaly demokratizaci vnitrocírkevních poměrů s důrazem na změnu postavení nižšího kléru a větší podíl mateřského jazyka v liturgii. Působily zde jak známé osobnosti, jako například J. Š. Baar, K. Dostál-Lutinov či X. Dvořák, tak i řadoví kněží. Píšící kněz J. Š. Baar v té době patřil k nejpopulárnějším autorům tzv. realistického románu. Ve své knize Farské historky realisticky bez idealizace líčí osamělý život kněze ve zbožné společnosti a jeho špatné sociální podmínky.¹⁸⁾

Všechny snahy byly církevními představiteli zamítnuty. Svatý stolec označil tyto snahy za „modernismus“ a odsoudil je encyklikou Pascendi dominici gregis (1907). Pius X. modernismus nazval „syntézou všech herezí“ a vyhlásil povinnost pro kněze a katechety skládat „protimodernistickou přísahu“.¹⁹⁾

Kolem roku 1895 se začali jednotliví modernisté organizovat a v roce 1902 vytvořili tzv. Jednotu katolického duchovenstva, která shromáždila na 4000 katolických kněží. V čele stanul umírněný J. Š. Baar a hlavní body programu se týkaly zřízení patriarchátu v Praze, církevní samosprávy, československé liturgie a zdobrovolnění celibátu. V červenci 1919 byla vyslána výprava do Vatikánu s hlavními body programu. Sídlo Svatého stolce vydalo zamítavé stanovisko a Baar rezignoval na všechny funkce. Radikální část Jednoty se soustředila v tzv. Ohnisko a následně se zúžila na Klub reformních kněží v jeho čele s dr. Karlem Farským. ²⁰⁾

Impulz, který odstartoval novou vlnu reformního hnutí, byl konec světové války, rozpad Habsburské monarchie a vznik Československé republiky. Česká veřejnost byla protinábožensky naladěná. Dokladem tohoto postoje bylo roku 1918 vandalské zničení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Katolické kněžstvo se stalo předmětem posměchu, církev byla tupena a její chyby zveličovány. Chystala se radikální rozluka církve od státu a byl proveden částečný zábor církevního majetku pozemkovou reformou. ²¹⁾

Prohlášením nezávislosti československého národa ve Washingtonu prezident W. Wilson uznal samostatné Československo a Československou národní radu jako budoucí Československou vládu. Vznik republiky nebyl katolickou církví přijímán z důvodu ztráty státní církve pro své propojení s Habsburskou monarchií. Ztráta prestiže katolické církve se projevila přechodem asi 1,4 milionu věřících do církve evangelické a po roce 1920 do presbyteriánské církve Československé, jejíž vznik byl tvořen z nižšího katolického kléru. Nový spolek - Jednota katolického duchovenstva usiloval o reformu římskokatolické církve pod heslem: „Pryč od Vídně, pryč od Říma.“²²⁾

Koncem roku 1919 vůdčí osobnost reformistů ThDr. Karel Farský v Právu národa vybídl kněze, aby od půlnoční mše sloužili bohoslužbu slova česky. Za bezprostřední podnět, vedoucí k zahájení činnosti nové církve, je možné považovat nebývalý ohlas věřících na půlnoční mši konanou katolickými reformními kněžími o Vánocích roku 1919, krátce po vzniku Československé republiky, v českém jazyce, tedy ne latinsky, jak bylo ještě v té době předepsáno. Klub reformních kněží se poté cítil povolán k vytvoření samostatné nové církve nezávislé na římskokatolické církvi. 8. ledna roku 1920 se sešel na valném sjezdu v Praze na Smíchově a učinil radikální krok k vytvoření nové církve. 10. ledna byl její vznik vyhlášen provoláním „Národu československému“, které bylo veřejně čteno při bohoslužbách a 11. ledna roku 1920 v kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze.

Nová církev oživila základní principy středověkého husitského bohosloví, prožívání společenství svátosti večeře Páně úzce souviselo s hlásáním evangelia v rodném jazyce. Další prioritou nové církve je uplatňování zásady svobody přesvědčení, spoluúčasti laiků na řízení církve a zdobrovolnění kněžského celibátu. Dne 15. září roku 1920 získala nová církev státní schválení pod názvem Církev československá. Laická veřejnost reagovala na novou církev pozitivně a začala do ní vstupovat. Hned v prvních týdnech se k ní přihlásilo na 200 000 věřících. ²³⁾

Církvi československé husitské při jejím zrodu chyběli biskupové pro svěcení kněžích. Biskupskou posloupnost měla CČSH poskytnout Srbská pravoslavná církev. Ze tří kandidátů byl vysvěcen pouze Matěj Pavlík, který přijal jméno Gorazd. V roce 1924 bylo rozhodnuto, že Církev československá nepůjde cestou pravoslaví, ale zachová si vlastní identitu, v důsledku čehož mladou církev opustila asi pětina jejích členů.²⁴⁾

Před koncem první republiky měla Církev československá 260 státem schválených náboženských obcí, které byly sdruženy do čtyř diecézí: západočeské (Pražské), východočeské (Hradecké), Olomoucké (pro celou Moravu kromě Ostravska) a Ostravské. Duchovní správa úspěšně pronikla na území Slovenska a Podkarpatské Rusi. Podle sčítání lidu v roce 1930 se k Československé církvi hlásilo skoro 800 000 věřících. Mnichovské dny a zánik Československé republiky znamenaly pro Československou církev velký otřes. V důsledku mnichovského diktátu se v roce 1938 mimo okleštěné území republiky ocitlo 31 náboženských obcí, které musely ukončit svou činnost. Po dobu okupace přijala jméno Církev českomoravská.

Koncem čtyřicátých let vstoupily do duchovenské služby ženy s teologickým vzděláním ale i laické kazatelky. Kněžským svěcením žen v tak velkém měřítku projevila Československá církev znovu svou názorovou otevřenost. S nástupem normalizace, v říjnu roku 1971, byl doplněn název církve charakteristikou – husitská, a byl přijat zásadní věroučný dokumentu „Základy víry“. ²⁵⁾

Za svůj grafický znak zvolila CČSH kalich s křížem, preferují jednoduchou kostelní stavbu, případně dům v běžné zástavbě, který se nazývá sbor, menší shromaždiště se nazývá modlitebna. Shromažďovací prostor má na čelní zdi umístěn jednoduchý kříž, před ním stůl Páně s kalichem a okřínem pro výsluhu večeře Páně, napravo je svícen a pulpit na Bibli. ²⁶⁾

Na každé úrovni správy církve jsou rovnoměrně zastoupeni duchovní a laici. Podle Ústavy má tedy církev presbyterní zřízení s episkopálními prvky. Základní územní jednotka se nazývá náboženská obec. CČSH má v současnosti 295 náboženských obcí. Náboženskou obec spravuje rada starších s místním farářem, obce se sdružují ve vikariáty, dále diecéze (Praha, Hradec Králové, Olomouc, Brno, Plzeň, Bratislava), které mají diecézní radu a jsou vedeny biskupem. V čele církve stojí ústřední rada složená ze zástupců diecézí, biskupů a patriarchy, který je nejvyšším celocírkevním představitelem voleným na 7 let. Od roku 2006 je zvolen církevním sněmem ThDr. Tomáš Butta, Th.D. Kontrolním orgánem je církevní zastupitelstvo, zákonodárnou moc má církevní sněm a návrhy sněmu podává synoda duchovních. Duchovní správce – farář/ka, příp. jáhen/ka, kazatel/ka, se pohybuje v civilním oděvu, při obřadech a bohoslužbách je duchovní oblečen do černého taláru s červeným kalichem na prsou, farář/ka nosí při liturgii štólu. ²⁷⁾ Od r. 1947 je v CČSH udělováno kněžské svěcení ženám a roku 1999 byla ordinována první biskupka. Kněží CČSH mohou vstupovat do manželství a celibát je zdobrovolněn.

Bohoslužebná liturgie CČSH si zachovává strukturu i obsah římské mše a obsahuje též prvky východní (pravoslavné) liturgie. Liturgie je zpívaná, příp. recitovaná a shromážděná obec se jí aktivně účastní. Věrouka CČSH – vyznání víry odpovídá Nicejsko - Cařihradskému krédu a katechismus CČSH se nazývá Základy víry. ²⁸⁾

Základním dokumentem je Ústava CČSH, která vyjadřuje jaká je povaha poslání a uspořádání církve, duchovní správa a co obnáší členství v ní. Církev československá husitská má registraci převzatou z roku 1920, zvláštní práva včetně zpovědního tajemství ji byla přiznána 7. ledna 2002. Na Ústavu CČSH navazují církevní řády.

Pro CČSH je eucharistie, vysluhování večeře Páně, způsoby chleba a vína pouze znameními či symboly, které poukazují na Kristovo tělo a krev, ale nejsou jimi a k večeři Páně je používán bílý nekvašený chléb kulatého tvaru.

Při sčítání lidu v roce 2011 se hlásilo k CČSH v České republice 39 229 věřících a ve Slovenské republice podle údajů z roku 2011 - 1 782 věřících. ²⁹⁾

Hlavní výzkumnou otázku, jak shledávají duchovní CČSH pokračování nacionální církve v náboženské obci Praha Břevnov a Bratislava respondenti negovali. Nemají názor, že je církev - národní církví. Pražská obec sice poukazovala na historii a „odboj“ proti římské církvi. V rozhovoru k vývoji názvu CČSH jáhenka uvádí: „Ano jméno „československá“ stále máme, ale v současné době to vidím spíše jako geografickou specifikaci působení církve.“ Bratislavská obec se také ohradila proti tomu, že by CČSH měla být národní církví a odkazuje na to, že na Slovensku je uznaní církve podle maďarského koltického zákona, až z roku 1925. V komunikaci biskup projevil nesouhlas se základní nacionální tezí a v emailu uvádí: „Církev Československá husitská není nacionální církví a nikdy nebyla“. Z následné komunikace vyplynulo, že samotný nacionalismus není předmětem vzniku Československé církve. Církev Československá charakterizovala sama sebe na I. řádném sněmu v srpnu 1924 jako církev Kristovu, Husovu a moderní.

Jaký je zájem věřících o aktivní účast v náboženské obci? Dle K. Merglové je obec stabilní. Lidé se účastní bohoslužeb a kulturních akcí. Je otevřená současné době a bere v potaz, že věřící mají svůj život a nehodlají každý večer trávit v náboženské obci. Snaží se v náboženské obci vytvořit komunitu lidí, kteří spolu i přes své rozdílnosti rádi tráví čas.

Jan Hradil spatřuje větší zájem věřících v SR a uvádí: „SR je religióznejšia k tejto cirkvi sa radia vysokoškolský intelektuáli ale českým pôvodom.“ Dle J. Hradila je o bohoslužby zájem jak ze strany slovenských, tak i českých věřících.

Má aktivní účast věřících vliv na jejich sociální vazby uvnitř či vně církve?

K. Merglová o bohoslužbách a mimo ně vede věřící k tomu, aby měli otevřená srdce a byli ochotni pomoci těm, kdo to potřebují. Spatřuje, že se ji daří, aby věřící nepodléhali strachu a manipulacím, které vyvolávají někteří politici a že naopak jdou vstříc lidem a s neúnavností vysvětlují, jak se věci skutečně mají. Domnívá se, že věřící obce Břevnov jsou tolerantní a otevření lidé, kteří nepodléhají xenofobním náladám ve společnosti. Obec Bratislava spatřuje vliv na vazby věřících a uvádí, že vše řeší společně. Uvádí příklad psychologa PaedDr. Libora Klenovského, PhD, který je současně jáhen. Dále J. Hradil uvádí: „Cirkev má silné sociálne väzby na duchovné väzby cez Ekumenickú Radu Círvi, kde sa účastní svojím životom a také aktívna účasť na tvorbe cirkevných predpisov a zákonov, tykajúce sa kultu má dopad na sociálne väzby i väzbu sociálne-politickú.“

Jak shledáváte pokračování duchovního povolání ve Vaší obci? K. Merglová na otázku odpověděla se smíchem: „Na tohle je asi jednoduchá odpověď, budu pokračovat.“ Náboženská obec v Bratislave má nyní dva aktivní duchovní a v následujícím roce sa chystá přijmout nového duchovního.

Hlavní výzkumnou otázku, jak shledávají duchovní CČSH pokračování nacionální církve v náboženské obci Praha Břevnov a Bratislava respondenti negovali. Ohrazovali se, že by církev měla být národní církví. Z rozhovorů vyplývá, že postupem času je pojem nacionalismus spíše označení pejorativní a s myšlenkou T. G. Masaryka nemá nic společného.

Občanské sdružení „Vlastenecký spolek M. J. Husa“ upozorňuje na úpadek církví nesoucí ve svém jménu Mistr Jan Hus. Samotné náboženství v přednášce zesnulého světového sociologa Thomase Luckmana z roku 2009 sice stále stojí na základě ortodoxie a politicko-ideologického původu ale v současnosti je zbavené institucionální moci, což je epochální změna společenské formy a nikoliv jeho ústup.

Nacionální církev pro své pokračování bude muset přijmout sekularizující svět, pochopit ho a přizpůsobit se mu a tím nabídnout věřícím to, co jim v současné vývojové době chybí. Jednou z cest se jistě jeví odkaz na člověčenství a výrok T. G. Masaryka: „Všechny protestantské církve navazují na reformaci ..československá církev je církví husitskou.“ ³⁰⁾ Z práce vyplývá, že založení Církve československé je výsledek historických událostí a nová církev byla schopná věřícím nabídnout národní duchovní tradici, církev s českou bohoslužbou a českou hierarchií. Samotný nacionalismus byl tedy tmelícím určujícím prvkem nové církve, který by se jistě dal využít i v současné sekularizující době.

Na výzkumnou podotázku, jaký je zájem věřících o aktivní účast v náboženské obci, nebylo jednoznačně odpovězeno. Respondenti uváděli rostoucí zájem o bohosluslužby. Náboženská obec Praha dále uvedla výčet aktivit, které se v obci konají. Náboženská obec Bratislava uvedla vzdělání věřících, ovšem k počtu aktivních věřících se žádná obec přesně nevyjádřila. J. Hradil uvádí: „Po prvom sčítaní sme mali 600 veriacich. Po druhom sčítaní sme mali 1200 veriacich a po poslednom necelých 1800 veriacich.“ Při sčítání obyvatel ve Slovenské republice v roce 2001 uvedlo příslušnost k církvi 84% osob a v roce 2011 už jen 77%. Osob, které se nehlásí k žádné církvi, bylo 13,4%. V České republice v roce 2001 uvedlo příslušnost k církvi 32,1% osob a v roce 2011 už jen 20,8%. Osob, které se nehlásí k žádné církvi, je uváděno 34,5 %. Ze statistik roku 2011 vyplývá vyšší procento nezjištěného náboženství osob oproti minulému sčítání obyvatel v roce 2001. Církev československá husitská je třetí nejpočetnější a tuto pozici si zachovala i při úbytku osob, které se k ní hlásily při sčítáních 2001 a 2011, nejvíce osob hlásících se k této církvi bylo Praze (více než 6 tis.).³¹⁾

Dle autorky K. Mlýnkové je potřeba neustále korigovat náboženskou řeč, která je pro posluchače nesrozumitelná a inovovat náboženské písně, aby vystihovaly vztah mladých osob k bohu. Tento názor se potvrdil i v rozhovoru s respondentem v náboženské obci Bratislava. Respondent se vyjadřoval fundovaně se schopností působit jako odborník na danou problematiku, nicméně pro osobu neznalou náboženství tento druh komunikace může být odrazující.

CČSH se snaží zlepšit situaci v sociální oblasti, které fungují v jednotlivých náboženských obcích, také zřídila diakonie a charity. V sociální oblasti nabízí sociální poradenství, nízkoprahové centra, hospice a domy na půl cesty. Při osobní návštěvě náboženské obce Praha – Břevnov byla zjevná sociální činnost v obci a otevřený prostor pro všechny bez rozdílu vyznání. Obec se umí postavit modernímu světu, je mladistvá, prezentuje se nejen na sociálních sítích, ale také při osobních návštěvách nebo společných snídaních.

V otázce aktivní účasti věřících a vlivu na jejich sociální vazby uvnitř či vně církve K. Merglová poukazuje na otevřenost církve a upozorňuje na zvyšující tendence xenofobní nálady vůči různým sociálním skupinám, domnívá se, že věřící obce Břevnov jsou tolerantní a otevření lidé, kteří nepodléhají těmto xenofobním náladám ve společnosti. Vede svou obec směrem k otevřenosti, například pomoc sbírkou oblečení a společnými aktivitami se snaží vybudovat přátelské vazby věřících. Náboženská obec Bratislava vyzdvihuje sociální vazby na duchovní vazby v Ekumenické Radě Církve a podíl na tvorbě církevní legislativy s dopadem nejen na sociální vazby v obci, ale také s dopadem politickým. Obec pořádá pravidelné bohoslužby, čtení z Bible a společnou večeři Páně každý týden a jáhen obce poskytuje podle potřeby bezplatnou psychologickou pomoc. CČSH pořádá každoročně setkání mladých věřících Církve československé husitské a jejich přátel, kde je možné upevnit sociální vazby. Mladí lidé jsou schopni vést jiné mladé lidi, předávat jim hodnoty, priority a toleranci. Celou akci provází mladý moderátor, který se snaží víru srozumitelně předat a akce se snaží poskytnout ucelený pohled přínosu života v náboženské obci.

Článek „Religiozita a spiritualita jako cesta k budování resilientních charakteristik u mladých lidí“ poukazuje, jak náboženská aktivita ovlivňuje pozitivní vývoj mládeže, zabraňuje rizikovému chování, snižuje delikvenci a zabraňuje nezodpovědnému sexu.

Komunita církevní obce dá jistě výrazně pocítit nejen v životních situacích podporu církevního společenství, dokáže dát člověku pocit duchovního domova a zmírnit pocit osamění. Ačkoliv je aktivně věřící „člověk“ jako každý jiný, je od něj očekávána slušnost a v partnerských vztazích se automaticky očekává stabilní vztah. V dnešní době vztahů postrádající celoživotnost a stabilitu může církevní komunita poskytnou dobrý vzor v sadě otázek týkající se rodiny a mezilidských vztahů.

Na otázku: „Jak shledáváte pokračování duchovního povolání ve Vaší obci?“ respondenti shodně odpověděli kladně.

Husitská teologická fakulta je fakulta s multidisciplinárním zaměřením. Svoje posluchače připravuje k akademické práci, k duchovenskému poslání i k uplatnění v různých profesích. V současné době fakulta nabízí dva jednooborové obory, kde se připravují studenti pro církevní práci. Absolventi se kromě kazatelské činnosti věnují akademické práci a uplatňují se v církevních, vzdělávacích a sociálních zařízeních. Petra Šáchová v knize „Ach, ty Češky!“ své rozhodnutí ke studiu teologie v roce 1969 připisuje vrstevníkům a vlasteneckému období. Toto období po srpnové okupaci a lednové upálení Jana Palacha vyburcovalo vlastenectví a odpor k obnovení vedoucí úlohy KSČ. Publikace Laboratoř sekularizace uvádí, že církevní prestiž nedokázala po Sametové revoluci obnovit pastorační strategii, a tím zmařila možnost oslovit velké masy lidí. J. Horák pak doplňuje, že v důsledku dechristianizace se omezil i zájem o duchovní povolání.

Jsou zřejmé rostoucí činnosti, na kterých se v současnosti ženy v církvi podílejí a toto se také stává častým tématem nejen v církevních kruzích. Farářka Daniela Zdislava Klimešová ve svém rozhovoru uvádí: „Často se říká, že když v církvi nebudou sloužit muži, musí přijít ženy. Je mi to líto a cítím smutek. Ne, že jsme my ženy vnímány jako náhrada, ale smutek nad tím, že jako církev neumíme dát mužům to, co hledají. To, že nejsou muži, je bolestné pro církev, ale rozhodně mě netrápí, že ženy musí přejímat úkoly a služby mužů.“ ³²⁾ Feministická teoložka Sandra Silná se přiklání k názoru, že církve prostě nejsou pro člověka v dnešní době atraktivní a svými názory ukazuje, že i duchovní člověk může být „in“. Podle ní faráři Církve československé husitské nejsou konvenční a neodpovídají obecným představám o farářích, přesto mohli a mohou být faráři.³³⁾

Církev československá husitská v ČR se snaží o spojení duchovního života a toho „obyčejného“. Ať již každoročním setkání mladých Církve československé husitské, který dává prostor mladým lidem seznámit se svými vrstevníky, sdílet duchovní hodnoty, životní otázky, tak i víkendovými dopoledními brunchi. Potetovaná farářka Sandra Silná na Břevnově zavedla sousedské snídaně a dle jáhenky K. Merglové tyto metody přivádí nové farníky a také podporují sounáležitost a společenství. Poukazuje na to, že by církev měla žít budoucností a vstupovat do současné společnosti a nevidí budoucnost v pokračování církve jakožto nacionální. Spíše se do budoucnosti kloní k církvi liberální. Také u pokračování duchovního povolání je dle jáhenky jen otázkou času, kdy bude ženám dovoleno aktivně vykonávat kněžské poslání i tam, kde to dosud nelze. Vzdělávací institucí pro získávání odborné kvalifikace duchovních a pracovníků církve je Husitská teologická fakulta Univerzity Karlovy, kde je děkankou žena doc. ThDr. Kamila Veverková, Th.D. Budoucnost CČSH v SR je dle slov biskupa ThDr. Jan Hradil, Th.D.: „Istá, pretože CČSH je moderná, kresťanská cirkev, ktorá je prijateľná pre mysliacich intelektuálov, a aniž by ich život myslenia a vedeckej činnosti intelektuálne viazala.“

CČSH se v ČR a SR nevnímá jako církev národní a jako nacionální církev nemá pokračování. Dle respondentu to je ohlednutí do dávné minulosti a nevidí potřebu se k tomu vracet. Církev se prezentuje jako otevřená moderní církev a své další působení vidí v toleranci a svobodomyslnosti. Ke své prezentaci církev využívá sociální sítě, což jsou bezesporu netradiční věci.

BULLIVANT, Stephen. Europe’s Young Adults and Religion: Findings from the European Social Survey (2014-16) to inform the 2018 Synod of Bishops. St Mary’s University: Twickenham [online]. London: St Mary's University, c2019 [cit. 2019-04-09]. Dostupné z: https://www.stmarys.ac.uk/research/centres/benedict-xvi/docs/2018-mar-europe-young-people-report-eng.pdf

DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. 3. vyd. Praha: Karolinum, 2000. ISBN 80-246-0139-7.

Farářka: Žena je pro povolání duchovního lépe vybavena. Týden.cz [online]. Praha 4: EMPRESA MEDIA, c2006, 08.02.2015 [cit. 2019-04-09]. Dostupné z: https://www.tyden.cz/rubriky/domaci/fararka-zena-je-pro-povolani-duchovniho-lepe-vybavena_332730.html?showTab=nejnovejsi

FIALA, Petr. Laboratoř sekularizace: náboženství a politika v ne-náboženské společnosti: český případ. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2007. Politika a náboženství. ISBN 978-80-7325-141-3.

HACKLOVÁ, Renata. Religiozita a spiritualita jako cesta k budování resilientních charakteristik u mladých lidí. Paidagogos: časopis pro pedagogiku v souvislostech [online]. 2014, 21.července 2014, 2014(1), 4 - 28 [cit. 2019-07-17]. ISSN 1213-3809. Dostupné z: http://www.paidagogos.net/issues/2014/1/article.php?id=2 Získáno prostřednictvím databáze DOAJ.

HLOUŠKOVÁ, Lenka. Farářka Sandra Silná: Nevěřte jednoduchým, rychlým řešením. Nefungují. Novinky.cz [online]. Praha: Borgis, 2019, 15. ledna 2018 [cit. 2019-04-09]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/zena/styl/460232-fararka-sandra-silna-neverte-jednoduchym-rychlym-resenim-nefunguji.html

HORÁK, Jiří. Sekularizace, její kritika a aplikace na případ dělnického hnutí v českých zemích. HISTORICKÁ SOCIOLOGIE: 2/2013. Praha: Univerzita Karlova Karolinum, 2013, 2013(2), 75-95. ISSN 1804-0616. Získáno prostřednictvím databáze DOAJ.

KAŇÁK, Bohdan. Stručná historie Charity do r. 1990. Církev československá husitská [online]. Praha, c2018, 21.1.2007 [cit. 2019-03-25]. Dostupné z: http://www.ccsh.cz/view.php?id=18

KOLOUCH, František. Pryč od Vídně, Pryč od Říma!: KATOLICKÁ CÍRKEV V OBDOBÍ PRVNÍ REPUBLIKY (1918–1938). Moderní-Dějiny.cz: vzdělávací portál pro učitele, studenty a žáky[online]. Ostrava: Občanské sdružení PANT, 2012, 31.7.2012 [cit. 2019-07-18]. Dostupné z: http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/pryc-od-vidne-pryc-od-rima-katolicka-cirkev-v-obdobi-prvni-republiky-1918-1938/

KOZEL, Roman. Moderní marketingový výzkum: nové trendy, kvantitativní a kvalitativní metody a techniky, průběh a organizace, aplikace v praxi, přínosy a možnosti. Praha: Grada, 2006. Expert (Grada). ISBN 80-247-0966-X.

LINDEROVÁ, Ivica, Petr SCHOLZ a Michal MUNDUCH. Úvod do metodiky výzkumu [online]. Jihlava: Vysoká škola polytechnická Jihlava, 2016 [cit. 2019-07-14]. ISBN 978-80-88064-23-7.

LUCKMANN, Thomas. Náboženství a morálka v moderním životě. HISTORICKÁ SOCIOLOGIE: 2/2010. Praha: Univerzita Karlova Karolinum, 2011, 2010(2), 117-124. ISSN 1804-0616. Získáno prostřednictvím databáze DOAJ.

MAREK, Pavel. Církevní krize na počátku první Československé republiky (1918-1924). Brno: L. Marek, 2005. Pontes pragenses (L. Marek). ISBN 80-86263-57-6.

MASARYK, Tomáš Garrigue. Světová revoluce: za války a ve válce 1914-1918. V Praze: Orbis, 1928. ISBN 1914-1918.

MLÝNKOVÁ, Kristýna. Liturgie, identitita s mladá generace v církvi: Liturgy, Identity and Young Generation in Church. Theologická revue [online]. Praha: UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE - HUSITSKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA, 2015, 86(4), 407–412 [cit. 2019-07-17]. ISSN 1211-7617. Dostupné z: https://www.htf.cuni.cz/HTF-540-version1-thr_2015_4.pdf

MYŠLENKY NA POČÁTKU CESTY. VLASTENECKÝ SPOLEK Mistra Jana Husa [online]. Teplice, ©2008 [cit. 2019-03-18]. Dostupné z: http://www.os-mjh.wz.cz/index.php?sec=1

Na Slovensku rastie počet ateistov, Maďarov ubúda. Dnes24.sk [online]. 2019, 1. marec 2012, 2012 [cit. 2019-07-16]. Dostupné z: https://www.dnes24.sk/na-slovensku-rastie-pocet-ateistov-madarov-ubuda-127507

Náboženská víra obyvatel podle výsledků sčítání lidu - 2011. Český statistický úřad [online]. Praha, 2019, 27.02.2014 [cit. 2019-03-26]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/nabozenska-vira-obyvatel-podle-vysledku-scitani-lidu-2011-61wegp46fl

Náboženská víra obyvatel podle výsledků sčítání lidu. Český statistický úřad: ČSÚ [online]. Praha 10: Český statistický úřad (ČSÚ), 2019, 27. února 2014 [cit. 2019-07-16]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20551795/17022014.pdf/c533e33c-79c4-4a1b-8494-e45e41c5da18?version=1.0

Obyvateľstvo podľa pohlavia a náboženského vyznania. Štatistický úrad Slovenskej republiky [online]. Bratislava: Štatistický úrad Slovenskej republiky, 2019, 2011 [cit. 2019-07-16]. Dostupné z: https://census2011.statistics.sk/tabulky.html

Obyvatelstvo podle věku, náboženské víry a podle pohlaví. Český statistický úřad: ČSÚ [online]. Praha 10: Český statistický úřad (ČSÚ), 2019, 14.06.2013 [cit. 2019-07-16]. Dostupné z: https://www.czso.cz/staticke/data/2000013/CR/SPCR156.pdf

OVEČKA, Libor. „Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré–“: česká katolická morální teologie 1884-1948. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1957-6.

PALÁN, Aleš. Nejpopulárnější kněz-beletrista české literatury. Katolický týdeník [online]. Praha 4: Katolický týdeník, s. r. o., s církevním schválením, 2009, 24.3.2009, 2009(13) [cit. 2019-07-16]. ISSN 0862-5557. Dostupné z: http://www.katyd.cz/clanky/nejpopularnejsi-knez-beletrista-ceske-literatury.html

Před 85 lety byla založena Církev československá husitská. Týdeník Rozhlas [online]. Praha 3: Radioservis, 2005, 7.1.2005, 2005(1) [cit. 2019-07-16]. Dostupné z: https://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/zpravy/_zprava/pred-85-lety-byla-zalozena-cirkev-ceskoslovenska-husitska--646544

SALAJKA, Milan. Portrét Církve československé husitské. Praha: Blahoslav pro náboženskou obec Církve československé husitské v Praze 1 - Staré Město, 2007. ISBN 80-700-0876-8. Stručná historie. Církev československá husitská [online]. Praha, c2018, 21.1.2007 [cit. 2019-03-25]. Dostupné z: http://www2.ccsh.cz/strucna-historie/

Stručná historie. Církev československá husitská [online]. Praha, c2018, 21.1.2007 [cit. 2019-03-25]. Dostupné z: http://www2.ccsh.cz/strucna-historie/

SUROSZ, Mariusz. Ach, ty Češky!. 1. Praha: Mladá fronta, 2017. ISBN 978-80-204-4228-4.

ŽIŽLAVSKÝ, Martin. Metodologie pro Sociální politiku a sociální práci. Brno: Masarykova univerzita, 2003. ISBN 80-210-3110-7. 

Počet shlédnutí: 74