Lenka Malíková, Veronika Fialová, Viktoriya Talanova, Viktoriya Yugay, Oleksandra Panchenko
Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2019
http://www.hks.re/wiki/ls2019:jake_role_zastavaji_clenove_v_pravoslavne_rodine

Tato práce se věnuje ortodoxní rodině a jejím příslušníkům. Zabýváme se hlavně tím, jaké role hrají určití příslušníci v rodině, jaké mají povinnosti a jaké pravidla musí dodržovat na základě pravoslavné církve. Dále nás zajímá, v jaké míře se tato pravidla a povinnosti předávají další generaci a jak spolu rodina komunikuje. Tyto hlavní aspekty porovnáváme a hledáme určité rozdíly mezi námi dvěma vybranými geografickými oblastmi. První zvolená oblast je Česká republika, kde se pravoslavná církev řadí mezi pět nejvíce dominantních náboženství. U posledních dosažitelných dat z roku 2011 mluvíme o 21 tisících členech ¹⁾. Druhá zvolená oblast je Kazachstán, kde se pravoslavná církev řadí na druhé místo nejvíce dominantních náboženství. Při posledním sčítání lidu v roce 2018 se přiklání k církvi okolo 26 % populace, tudíž okolo 4,7 miliónů členů. ²⁾ Pravoslavná neboli ortodoxní církev je složena z více územních církví, které dohromady tvoří pravoslavné společenství. Na otázku, co je to pravoslaví, si ocitujeme odpověď z hlavní webové stránky pravoslavné církve v Čechách:

Pravoslaví, to je správná praxe (cesta), správné dogma, čili pravá víra (pravda), pravé poznání Boha (věčný život). ³⁾

Pojem manželství můžeme z pohledu pravoslavné církve chápat jako svátost. „Přesto ne každé manželství je svátostné. Pouze to, které bylo uzavřeno s požehnáním církve a odpovídá křesťanským zásadám. Manželé tvoří rodinu, tzv. malou církev. Rodina a narození potomstva je velikou radostí a božím požehnáním. Když člověk dává život jiným, napodobuje v této činnosti svého stvořitele.“ ⁴⁾

⁵⁾

Cílem naší práce je zodpovědět hlavní výzkumnou otázku: „Jaké role zastávají ortodoxní rodinní příslušníci v České republice a Kazachstánu.“ Pro větší prohloubení práce byly stanoveny další výzkumné podotázky:

1. Ovlivňuje Bible postavení muže a ženy v rodině?

2. Jaké povinnosti má muž a žena v rodině?

3. Jaké pravidla musí dodržovat muž a žena v církvi?

4. Jak se rozdělují a předávají povinností na děti? (rozdíl ve věku nebo pohlaví)

5. Jak striktně jsou tato pravidla dodržována?

6. Jsou nějaká specifika komunikace v rodině? (pozdravy, formálnost oslovení)

Povinnostmi muže a ženy se zabývá kněz A. Rožděstvěnskij ve své publikaci Rodina pravoslavného křesťana. V publikaci se snaží vysvětlit, jak můžeme zlepšit rodinný život. Zdůrazňuje význam trpělivosti a blahosklonnosti. Autor tím označuje muže hlavou rodiny. Za úkol má dělat těžší práci a postarat se o potřeby své rodiny. Naopak žena, vstupující do manželství, soustředí všechny své zájmy k muži, za kterého se provdala. Žena tak opouští dům svého dětství a vzdává se zábav, na které si předtím zvykla. S rozechvělým srdcem, ale i s klidnou důvěrou mu svěřuje svůj život. Autor se také věnuje otázce předávání povinností na děti. Rodiče by měli udržovat Boží požehnání na sobě a předat je dál svým potomkům. Upozorňuje na důležitost živit křesťanské city, lásku k bohu, modlitby a oddanost Boží a tímto způsobem přenesou na své potomstvo jen dobré vlastnosti. Jako velkou samozřejmost považuje autor svátost křtu, tudíž rodiče potomků mají povinnost své děti po narození pokřtít. Od útlého věku dítěte by mělo být připravováno na jeho vyšší život v církvi. Povinnost rodičů je zjevit dětem, že existuje velký a dobrý Bůh a postarat se o to, aby nevěřili ve falešného. Rodiče by měli chovat k dětem vždy jen lásku a úctu. ⁶⁾.

Další publikace od kněze V. Pěvcova Manželům o manželkách zkoumá, jaký pohled má Bible na postavení žen a jak to vypadá v dnešní době. Pojednává také o vzájemném vztahu muže a ženy, o jejich vztahu k rodičům, a jak připravují své děti na manželství. Na začátku svého díla popisuje stvoření člověka: „Bůh stvořil prvního člověka a řekl: „Není dobré, aby člověk byl sám, udělám mu pomocníka, který mu bude odpovídat.“ tak Stvořitel dal člověku přítele - manželku. Požehnal jim, aby oba společně žili na zemi a užívali si všech radostí ze života.“ Podle Pěvcova Bůh založil manželství a stvořil rodinu pro lidské štěstí a blahobyt na zemi, pro pomoc a útěchu v soužení naplněném životem. Manžel je pánem domu a hlavou ženy, ale neměl by své moci zneužít. Podle autora je v dnešní době už jen málo rodin, kde by manželka nebyla považována za přítele svého manžela, a kde by od svého manžela tolerovala ponížení, odpor a nespravedlnost. ⁷⁾

Posledním autorem, který se zabývá Pravoslavnou rodinou jako takovou je Valentina Forsová. Ve svém článku Pravoslavné rodinné hodnoty (Православные семейные ценности, 1997) hluboce studovala strukturu křesťanské rodiny. Autorka formuluje typologii rodinných hodnot a vývoj těchto pravoslavných rodin z hlediska jejich církve. Uvádí hlavní prvky pravoslavné rodiny, které se týkají původu, podstaty manželství, existujících alternativ v manželství a v rodině, přípustnost mimomanželských kontaktů, samotné manželství či rozpad rodiny a povinnosti manželů k výchově dětí. Zdůrazňuje také, že prvky pravoslavné rodiny jsou nadčasové, tudíž nesouvisí se specifickou sociální strukturou. ⁸⁾

V naší práci používáme zejména kvalitativní metody. Použily jsme techniku polo-strukturovaného a strukturovaného rozhovoru. Tyto techniky jsme vybraly, jelikož umožňují jednodušší a přesnější srovnání odpovědí z rozhovorů. Naše respondenty z Kazachstánu i České republiky jsme nejvíce kontaktovaly pomocí e-mailu a sociálních sítí. Kontaktování pomocí sociálních sítí bylo nejvhodnější z hlediska časové investice. Koncept sociálních sítí (Instagram, Facebook, Twitter) umožňuje oslovit velké množství potencionálních respondentů. U jednoho z našich respondentů z Kazachstánu jsme použily video-rozhovor pro osobnější pochopení problematiky. Řádně jsme každému vysvětlily, proč jim dané otázky pokládáme a k čemu budou jejich odpovědi dále využity. Ani u jednoho z respondentů jsme se nesetkaly s neochotou. Dále u jednoho respondenta z České republiky se vyskytl problém u odpovídání na naše otázky. Tento respondent nám místo svých vlastních odpovědí citoval úryvky z Bible, tudíž jsme musely vést polo-strukturovaný rozhovor k poznání jeho vlastního přístupu k víře. Výsledky rozhovorů nám pomohly pochopit postavení víry v rodině, jaké role a zkušenosti mají naši respondenti z hlediska námi dvou vybranými geografickými oblastmi. Celý přepis našich rozhovorů přikládáme k práci.

Na základě naší práce jsme nasbíraly deset respondentů z Kazachstánu, kteří nám ochotně odpověděli na naše otázky.

Aleksej - student Duchovní Pravoslavné školy v Almatě. Pocházím z kněžské rodiny. Studuje v duchovním semináři, který navštěvuje každou neděli, sobotu a každou dovolenou bohoslužbu. Také zpívá v místním duchovním sboru.

Jevgenij Yesaulenko - 26 let. Bible je podle Jevgenije nespornou autoritou a probouzí v něm pocit odpovědnosti. Přebírá roli živitele rodiny, pečuje jak o pozemské tak o duchovní potřeby jeho rodiny. Jeho manželka je ten nejlepší dar, který mu Bůh dal.

Bogdan Bojko - Je členem pravoslavné rodiny. Jeho otec je kněz a on sám vystudoval pravoslavný seminář. Každý den celá rodina čte evangelium.

Vladimir. V - manžel od rodiny. V jeho pojetí je manžel a manželka dvě těla, jedno je Kristus a druhé církev. Považuje se za obyčejného manžela od rodiny, které poskytuje blaho a spásu.

Christina - 23 let, studentka Duchovní Pravoslavné školy v Almatě. Každý den si čte evagelia.

Irina Talanova - 48 let, matka od rodiny. Byla pokřtěna ve 23 letech. Bible jí pomohla věřit v to, že každý z nás muže být šťastný. V bibli můžeme najít jednoduché základní principy, jak udržet dobré vztahy s ostatními, jak hospodařit s penězi a jak seskupit rodinu. Věří, že Bůh vidí a ví víc než my sami a jeho rady jí pomáhají při rozhodnutích. Věří, že se o její děti bůh postará a ochrání před vším špatným.

Světlana Popova - manželka od rodiny, 46 let. Její manžel je Korejec. Snaží se žít podle přikázání a chodit na bohoslužby.

Ksenia - studentka. Její otec je kněz. Zpívá v chrámu, sleduje pravoslavný kalendář a poslouchá kázání kněžích.

Elena - manželka od rodiny. Snaží se dodržovat správnou hierarchii v rodině. (Bůh – manžel – manželka – starší děti – mladší děti.) Svaté Písmo ji učí smíření, lásce a trpělivosti.

Nadežda - 46 let, manželka od rodiny. Dodržuje pravidelnou přítomnost na bohoslužbách.

V České republice jsme nasbíraly pět cenných rozhovorů.

Adlet Tileukabylov – 30 let, Kazach dlouhodobě žijící v České republice. Byl pokřtěný v Praze. Uvědomuje si, že Ježíš je Syn Boží a že zemřel za jeho hříchy. Po uvědomění mu začal plně důvěřovat a odevzdal mu jeho život.

Kateřina- 19 let,studentka žijící v Brně.

Svatoslav- 20 let, student v Praze.

Zdena- 30 let, matka od rodiny, žijící v Praze.

Oleg- 30 let, bydlí v Praze, žalmista v Chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodice. (viz obrázek) ⁹⁾

Chrám byl založen 11. září 1924 biskupem Sergiem (Korolev). Byl projektován v novoruském stylu profesorem V. A. Brandtem za pomoci studentských architektů N.P.Pashkovsky a barona S. G. Klodta. V současné době se zde konají v církevním slovanském jazyce pravidelné bohoslužby podle juliánského kalendáře (starý styl).

Vznik pravoslaví na území dnešního Kazachstánu je spojen s vojenskými osadami, které vznikly v důsledku připojení dnešního Kazachstánu k Rusku. Kostely byly postaveny pouze v místech ruských osad. Organizační rozvoj Ruské pravoslavné církve probíhal na základě tří generálních guvernérů - Orenburg, Západní Sibiř a Turkestán. ¹⁰⁾

Na jihu kolem roku 1866 se objevily první malé vojenské kostely (konkrétně v Turkestánu a Šymkentu). Následně v roce 1871 byly vytvořeny první pravoslavné eparchie ve zmiňovaném Turkestánu a Taškentu. Další stavby kostelů v jižní části dnešního Kazachstánu začaly stavět až v 80. letech 20. století. ¹¹⁾

Začátkem 20. století v Turkestánu žilo 391 tisíc ortodoxních křesťanů a do této doby bylo vybudováno 306 kostelů. Vzestup sovětské moci v roce 1917 vedl k zahájení rozsáhlé ateistické kampaně, která trvala sedm desetiletí. Tato kampaň způsobila zničení chrámů, pronásledování duchovenstva a konfiskací církevního majetku. V letech 1920 až 1930 mnoho kněží bylo zastřeleno nebo uvězněno. Ve 30. letech 20. století se Kazachstán stal místem exilu pro duchovenstvo a příznivce Ruské pravoslavné církve. Toto období se časově shodovalo se začátkem procesu kolektivizace, v důsledku čehož byl zničen kočovný život Kazachů a kazašských aulů. Farmy ruských přistěhovalců byly zpustošeny, což způsobilo hlad v celém regionu, zemřely milióny lidí.

Neštěstí pomohlo

Určitá shovívavost ohledně náboženství začala v letech Velké vlastenecké války, kdy ruská pravoslavná církev podporovala vlastenecký duch sovětského lidu v boji proti fašistickým útočníkům. V Kazachstánu se začaly znovu otevírat chrámy.

V roce 1937 byla činnost diecéze přerušena a 5. června 1945 byla obnovena ve městě Alma-Ata.

V těžké válce a poválečných letech Kazachstán nadále přijímal exilové kněze, z nichž mnozí našli útočiště u tamních obyvatel, včetně muslimů. ¹²⁾

Nová etapa

Státní politika jako celek si však zachovala svou ateistickou povahu. Náboženské aktivity byly přísně kontrolovány úřady.

Opravdové oživení náboženského života, včetně pravoslavné církve, začalo, když dnešní Kazachstán získal nezávislost. Uznáním svobody svědomí umožnilo věřícím vrátit se k plnohodnotnému duchovnímu životu. V roce 1956 působilo v Kazachstánu pouze 55 farností Ruské pravoslavné církve, následně po roce 1999 působilo až 212 farností a 8 klášterů. ¹³⁾

Reformace

V posledních letech v Kazachstánu byla prováděna strukturální reforma pravoslaví. V květnu 2003 Svatý synod Ruské pravoslavné církve rozhodl založit metropolitní okres v republice Kazachstán, který byl vytvořen z diecéze ve městech Astana, Oral a Šymkent.

V letech 2010 a 2011 k rozhodnutím Svatého synodu Ruské pravoslavné církve bylo připsáno ještě šest nových diecézí ve městech Karaganda, Kostanai, Pavlodar, Kokšetau, Petropavlovsk a Usť -Kamenogorsk. V současné době Metropolitní okres zahrnuje devět diecézí. Metropolitní okres je zvláštní forma sjednocení diecézí, která existuje pouze v Kazachstánu.

Prezident Nursultan Nazarbayev opakovaně prohlásil, že islám a pravoslaví se staly důležitými pilíři spirituality země. Při návštěvě katedrály Svatého Nanebevzetí Panny Marie v Astaně 7. ledna 2012 hlava státu konstatovala: „Jak pták nemůže létat s jedním křídlem, tak stát nemůže fungovat s jedním křídlem.“ Obě křídla znamenají islám a pravoslaví, hlavní náboženské vyznání v zemi. „Jsme všichni lidé sjednoceni v této zemi, a každý z nás má odlišný jazyk, vzhled a náboženství, ale velká trpělivost je vždy základem pro mírový život.“¹⁴⁾

V roce 2012 v republice byla provedena reorganizace náboženských sdružení. V důsledku reorganizace od 25. října 2012 bylo zaregistrováno 271 náboženských sdružení pravoslavných kostelů v Kazachstánu. Největší počet ortodoxních komunit je registrován v regionech Almaty, východního Kazachstánu, severního Kazachstánu, Kostanai, Karagandy a Akmoly. Také se v Kazachstánu začaly vytvářet pravoslavné kláštery. Pro studium základů pravoslaví byly otevřeny nedělní školy, ve kterých studují děti i dospělí. V současné době se pracuje na obnově starých náboženských staveb a na výstavbě nových kostelů. ¹⁵⁾

¹⁶⁾

V roce 863 přicházejí na území Čech a Moravy Cyril a Metoděj. Metoděj pro tamní jazyk staroslověnštinu vytvořil písmo hlaholici. Staroslověnština se také stala základem vzdělanosti a jazykem, ve kterém se konaly bohoslužby. Na Velké Moravě Cyril a Metoděj sepsali také množství náboženských textů a vybudovali církev. Na jejich činnost navazuje i pravoslavná církev. K potlačení učení Cyrila a Metoděje došlo na Velké Moravě v 9. století.

V roce 1097 byl pravoslavný ritus na území Čech zakázán. Až za doby Karla IV. byl založen klášter na Slovanech. Ten se stal jediným místem, kde byl pravoslavný ritus dovolen. Těžkou dobou pro pravoslaví na území Čech bylo prostředí po bitvě na Bílé hoře. Od roku 1621 probíhala rekatolizace, kdy se ke katolickému vyznání nuceně přihlásilo přibližně 90 % pravoslavných.

K obnovení pravoslavné církve došlo až v 19. století. Od roku 1874 kázal v Praze v chrámu svatého Mikuláše ruský kněz pravoslavné církve. Konaly se zde pravidelné bohoslužby.

^{17) 18)}

Za období Rakouska-Uherska byli pravoslavní věřící nuceni formálně přijmout církevní unii s Římem. Během tohoto období se tradice a liturgie udržovala ústně a v ústraní. Nebylo také možné organizovat církev. Z tohoto důvodu byla v roce 1903 založena Pravoslavná beseda a později spolek Československá obec pravoslavná v Praze. Tyto spolky se měly stát církevní organizací v momentě, až to bude politicky možné.

Po 1. světové válce byl pro budoucí směr pravoslavných v Čechách důležitý Matěj Pavlík. Ten byl v roce 1921 srbskou pravoslavnou církví vysvěcen na biskupa. Byl to první Čech s tímto svěcením a přijal jméno Gorazd II. Z pravoslavné náboženské obce v Praze vytvořil pravoslavnou eparchii. Rozšíření pravoslaví v Čechách se obával T. G. Masaryk hlavně z důvodu možného vlivu Ruska. Tyto obavy Matěj Pavlík vyvrátil a zajistil tím dotace. V roce 1929 byly založeny dvě eparchie, které se staly poté základem pro pravoslavnou církev. ¹⁹⁾

Během 2. světové války byl majetek pravoslavné církve zabaven a její činnost zakázána. Po atentátu na Reinharda Heydricha se parašutisté skryli v chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Tento chrám byl pravoslavný. Poté co parašutisté spáchali sebevraždu, byli představitelé pravoslavné eparchie odsouzeni k trestu smrti.

Vznik pravoslavné církve umožnil státní převrat v roce 1918. V roce 1922 byl schválen církevní statut, který sjednotil všechny pravoslavné věřící v Čechách, na Moravě a ve Slezsku pod jednu církevní obec se sídlem v Praze. ^{20) 21)}

V knize Domácí církev, kterou napsal jeden z patriarchátů pravoslavné církve, se můžeme dozvědět, že Bible neobsahuje žádný určitý soubor univerzálních pravidel chování muže a ženy v rodině, ani nepopisuje, jak dodržovat „křesťanský život“. Bible nás vyzývá, abychom se změnili v srdcích, dospělosti a nezávislosti, poukazovali na hlavní směry a omezení a poskytovali svobodu ve všem. ²²⁾

Pohled na Bibli se v rozhovorech velmi odlišuje. Pro většinu respondentů je Bible Svatá kniha, kterou čtou každý den, která jim pomáhá věřit, že je štěstí a spravedlnost, a ve které jsou popsaná pravidla řádného žití. „Bible mi pomohla věřit v to, že každý z nás může být šťastný. Ukázala mi, že existují jednoduché základní principy, jak udržet dobré vztahy s ostatními, jak hospodařit s penězi a jak seskupit rodinu. Myslím si, že Bůh všechno vidí a ví víc, než my sami a jeho rady mi pomáhají při mých rozhodnutích.” (Irina Talanova, Kazachstán, 48 let) „Je těžké izolovat jakýkoli konkrétní vliv Bible na postavení muže nebo ženy. V naší rodině je denně čtena celou rodinou.” (Bogdan Bojko, Kazachstán) “Podle Bible muž a žena by měli mít jednu víru.” (Ksenia, Kazachstán) A tady můžeme vidět protiklad. Pro jednoho z našich respondentů církev má větší význam než Bible. Církev jí dala duchovní zkušenosti a v církvi přijala křesťanství skrze vyznání a přijímání. „Není to tak moc, že mi Bible pomohla, tolik jak mi pomohlo křesťanství. Víra v duši není srovnatelná s duchovní zkušeností a uvědoměním, které jsem pochopila v církvi. Začala jsem v církvi skrze vyznání a přijímání, vedla duchovní boj, snažila jsem se.” (Christina, Kazachstán, 23 let)

Autor dále zmiňuje, že v pravoslavné rodině by měla být důležitá láska a odpovědnost za výchovu dětí. Rodina byla vždy důležitou životní hodnotou. Zároveň je úložištěm tradic a zvyků a také zdůrazňuje následující nejdůležitější povinnosti v pravoslavné rodině. Manžel by se měl starat o svou ženu jako Kristus o svou církev. S tímto tvrzením se většina respondentů shoduje: „Bible je Písmo svatých křesťanů, takže je pro věřící nespornou autoritou. Bible říká, že lidé jsou stvořeni k lásce, k Bohu a k sobě. Muž v rodině přebírá roli živitele rodiny, pečuje o pozemské a duchovní potřeby rodiny. Manželka, asistentka manžela, milovaná a drahá, ten nejlepší dar, který Bůh dal muži. Bible (pokud ji čte muž) v něm probouzí pocit odpovědnosti. Pro život nejen jeho, ale i okolí.” (Jevgenij Yesaulenko, Kazachstán, 26 let) „Kristus je hlavou církve a muž je hlavou rodiny. Protože manžel a manželka jsou dvě těla, jedno je Kristus a druhé je církev.” (Vladimir, Kazachstán) “Muž je hlavou rodiny. Je za ni zodpovědný.” (Naděžda, Kazachstán) “Muž je hlavou celé rodiny a vydělává peníze pro rodinu a žena se stará o děti a domácnost”. (Kateřina, Česká republika, 19 let)

Výsledky rozhovorů ukazují popularitu patriarchální (tradiční) rodiny, ve které hlavou rodiny je muž, a to potvrzuje i žena. Muž za nejdůležitější povinnost v rodině považuje, postarat se o svojí rodinu, za kterou je zodpověděný. Ženě je přiřazena role matky a hostesky, která se zabývá výchovou svých dětí. Někteří z našich respondentů mají rovnoprávný vztah, ve kterém manželé vedou rodinu společně a svoje role mají na stejné úrovni: ”Popravdě nijak zásadně, otec i matka podnikají a oba dva živí rodinu, já studuji a mám stálou práci, takže se o sebe starám sám”. (Svatoslav, Česká republika, 20 let) “Má velmi silný vliv: správná hierarchie v rodině, správné porozumění ve vztahu mezi Bohem a člověkem a mezi mužem a ženou. Bůh – manžel – manželka – rodiče – starší děti – mladší děti. Bible učí smíření, lásce a trpělivosti.” (Elena, Kazachstán)

Rozpad rodiny není povolen. Důležité je překonání hrdosti, vzájemná láska, úcta a důvěra, vzájemná pomoc, tolerance, schopnosti odpustit, schopnosti sebeobětování. Což potvrzuje jeden z našich respondentu z Kazachstánu. „Bible je hlavním vodítkem v křesťanském životě. To znamená, že by se jí měl řídit i rodinný život, ale to neznamená, že nyní neexistují rysy Starého zákona, jako je rozvod (který byl povolen ve Starém zákoně), který není vítán. Důležitá je pouze jedna věc, hlavní pravidlo Bible a náš život: navzájem se milujme, to je plnost rodinného života” (Alexej, Kazachstán, student) Pro něj je nejdůležitější role milovat svojí manželku a naopak. Bible mu pomáhá řídit rodinný život.

Všichni respondenti i literatura dává důraz na rodinnou harmonii, úctu, lásku, jednotu a sounáležitost. Právě na tyto aspekty rodinného života zmiňuje Bible. Respondenti se tím také snaží řídit.

Publikace V. Forsové Pravoslavné rodinné hodnoty vysvětluje povinnosti manželů v pravoslavné rodině. Morální povinnosti manželů jsou podřízeny snaze docílit překonání pýchy, vzájemné lásky, vzájemného respektu a důvěry, vzájemné pomoci, blahosklonnosti k chybám druhého, tolerance, velkorysosti, schopnosti odpouštět a schopnosti sebezapření.“ ²³⁾

Podle autorky je povinností manžela být duchovní hlavou rodiny, podporovat a ochraňovat svoje bližní. Dále by měl zodpovídat za svojí ženu a děti, které nezištně miluje. Je-li to nutné, musí být připraven dát za ně i svůj život. Manžel není jen morální silou rodiny, ale i jejím nejvyšším soudem, přísným a moudrým. Při každé příležitosti a za všech okolností pečlivě pozoruje chování své ženy a naznačuje její povinnosti. Klíčem k úspěšnému morálnímu zlepšení manželky může být pouze jeho láska a laskavost. Naopak zmiňuje povinnost manželky. Musí pokorně zaujmout druhé místo a podřídit se svému manželovi. Také jako muž má i žena své povinnosti, a to chránit svého manžela, používat jeho majetek se šetrností a starat se o chod domácnosti.

Povinnosti členů domácnosti jsou našimi respondenty popisovány velice individuálně. „Neexistují žádné konkrétní povinnosti, kromě práce, pomáhat všem a ve všem, to je nákup potravin a některé práce v domácnosti.“ (Bogdan Bojko, Kazachstán) „Máme všechny povinnosti stejně rozdělené na polovinu.“ (Světlana Popova, Kazachstán). Tady je zřejmé, že bez ohledu na to, jaké jsou povinnosti nebo jaké jsou role muže a ženy, lze v rodině dosáhnout souladu díky vzájemné pomoci a respektu. Jak také zmiňuje V. Forsová: „Duchovní, morální zdokonalování je možná pouze pomocí spojování obou duší.“

Z rozhovorů s našimi respondenty vyplývá, že jednou z povinností rodinných příslušníků může být také dodržování půstu. U všech dotazovaných se tato povinnost ale nedodržuje. „Neřekl bych, že to je povinnost, ale držíme půst každý rok už asi přes 8 let. Jsou dny, kdy můžou jist mléčné výrobky, a jsou zase dny, kdy nesmějí jíst vůbec a může se jenom pít voda, občas to je i týden. V tom se bohužel nevyznám, protože tohle nepodporuji. Pro nejedení masa a mléčných výrobků mám lepší důvody, například aby se tělo pročistilo nebo z důvodu ochrany a podpory zvířat… budiž, ale ne kvůli církvi. A jinak povinnosti u nás moc nejsou takhle zásadně.“ (Svatoslav, 20 let, Česká republika) „Půst je univerzální lék na smilstvo.“ (Oleg, 30 let, Česká republika)

Z kombinace odpovědí, které jsme dostali od našich respondentů, a povinností, které byly nalezeny v odborné literatuře, můžeme určitě vidět, že se muži a ženy ve skutečnosti snaží spíše najít větší rovnoprávnost a rovnováhu, i když v jejich vztazích má existovat zjevná hierarchie. O půstu se zmiňují pouze respondenti z České republiky.

Pravoslavná církev je velmi důležitým místem v životě křesťana. Je to takzvaná škola, kde se lidé učí víře, modlitbě a nebeské moudrosti.

Autor Prvních kroků v pravoslavném kostele vysvětluje nejen pravidla správného chování v církvi, ale i její strukturu ve svém pamfletu: „Křesťanský kostel je rozdělen na tři části: oltář, prostřední kostel a narthex. Oltář znamená Království nebeské. Ve starozákonních dobách mohl do svatyně svatých vstoupit pouze nejvyšší kněz jen jednou za rok s krví očistné oběti. Po prvním hříchu Adama a Evy bylo Nebeské království člověku uzavřeno. Nejvyšší kněz byl prototypem Krista a jeho vstup do svatyně svatých zřejmě lidem ukazoval, že přijde čas, kdy Kristus skrze prolití jeho krve otevře Nebeské království všem. Proto byl v době jeho smrti na kříži roztržen závoj v chrámu, který uzavřel svatou svatostánku. Spasitel tak otevřel brány Nebeského království těm, kteří v Něho věří.“ ²⁴⁾

I když manželé chodí do kostela zpravidla spolu, existují rozdíly v pravidlech pro muže a pro ženy. Například podle pravidel muži musejí stát na pravé straně kostele a ženy stojí na levé straně. Správně tak muži stojí před ikonou Ježíše Krista a ženy před ikonou Bohorodice (Panny Marie). Dále má církev větší striktnost pravidel pro ženy. Žena by měla mít na hlavě šátek, její tvář by neměla být namalovaná a může vstoupit pouze v sukni nikoliv v kalhotách. Také by se měla starat o děti, aby se chovaly klidně a skromně. Muži před vstupem do kostela by si měli jen odstranit pokrývku hlavy.

Pravidla ohledně stylu oblečení potvrzuje i respondent z Čech: „Do kostela chodíme ve stejnokroji (dlouhá sukně, košile a šátek).“ (Zdena. 30 let, Česká republika). Náš velmi ochotný respondent Oleg, který pracuje jako žalmista v Chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodice, říká: „Jídlo u ortodoxních začíná ve 12 hodin odpoledne, proto na ranní modlitbu vždy chodíme nalačno. Tašky nebo různé věci, co bychom nutně museli držet v rukách si sebou nelze vzít, protože během eucharistie jsou ruce křížem složeny na hrudi. Předtím, než vstoupíte do chrámu, musíte se pokřižovat, třikrát se poklonit, podívat se na obraz Spasitele a pomodlit se. Manžel a manželka by měli chodit do kostela společně a k jednomu duchovnímu.“

Všechny tyto pravidla potvrzuje respondent z České republiky: „Žena do kostela musí chodit se šátkem na hlavě a v dlouhé sukni, nikoliv v kalhotách. Hodně vidím lidi chodit v kalhotách, ale co se dá dělat. Taky je občas nosím hlavně v zimě. Ženy by měly nosit sukni delší. Hranice jsou u kolen. Neměla by mít odhalená ramena. Vždy zakrytá. Muž by neměl nosit pokrývku hlavy a normálně by měl mít na sobě kalhoty.“ (Kateřina, 19 let, Česká republika)

Zvláštní pravidla platí pro ženu pokud má cyklus. Tuto situaci popisuje respondent takto: „Jestliže má žena své dny, nesmí v kostele stát vepředu u ikonostasu. Musí zůstat vzadu. Nesmí políbit ikony a ani rozsvítit svíčku.“ (Kateřina, 19 let, Česká republika)

Můžeme vidět, že každý rodinný příslušník má své individuální povinností. Co je také zajímavé, v ortodoxním křesťanství existuje mnohem více požadavků pro ženy než je pro muže (anebo pro děti). Samozřejmě, to vychází nejen z povinností, že manželka má vypadat skromně a zároveň krásně, ale i z toho, aby neodpoutala pozornost muže, který přichází do kostela, protože musí přemýšlet o Bohu, nikoli o ženské kráse.

Kniha Rodina pravoslavného křesťana vysvětluje jak by rodiče měli předávat povinnosti na své děti. Rodiče by měli udržovat Boží požehnání a předat je dál svým potomkům. Upozorňuje na důležitost živit křesťanské city, lásku k bohu, modlitby a oddanost Boží a tímto způsobem přenesou na své potomstvo jen dobré vlastnosti. Jako velkou samozřejmost považuje autor svátost křtu, tudíž rodiče potomků mají povinnost své děti po narození pokřtít. Od útlého věku dítěte by mělo být připravováno na jeho vyšší život v církvi. Povinnost rodičů je zjevit dětem, že existuje velký a dobrý Bůh a postarat se o to, aby nevěřili ve falešného. Rodiče by měli chovat k dětem vždy jen lásku a úctu. ²⁵⁾

Podle rozhovorů s respondenty můžeme vidět, že většina z nich ukazuje na povinnosti dětí k rodičům. Převážně se shodují v názoru, že hlavní povinností dětí je poslušnost a pomoc rodičům bez ohledu na věk a pohlaví. „No, už jsem o něco starší než děti a myslím si, že stejně jako všichni ostatní je to především pomoc, péče a maximální úsilí o pohodlný život rodičů.“ (Bogdan Bojko, Kazachstán) „Poslušnost, trpělivost“ (Elena, Kazachstán) „Snažím se rozdělit všechnu práci mezi sebe a svou dceru – uklízet, vařit, pečovat o zahrádku a další věci.“ (Světlana Popova, Kazachstán)

Oproti respondentům z Kazachstánu v České republice respondenti zmiňují, že v pravoslavné rodině by měla být i povinnost rodičů vůči dětem. „Základní povinnosti rodičů k dětem je milovat všechny stejně, nikdy nebít a nezvyšovat hlas a není potřeba své děti nutit do určitých situacích. Povinnost dětí je poslouchat rodiče.“ (Oleg, Česká republika) Oleg kritizuje dělení povinností na děti jako jeden z hlavních lidských neřestí a uvádí k tomu příklad: „V pravoslavné rodině neexistuje dělení povinností nerovným dílem. Pokud matka dá více domácích úkolů nebo více jídla jen jednomu, pak je to pokrytectví. Pokrytectví a křesťanství jsou neslučitelné!“ (Oleg, 30 let, Česká republika)

Pravoslavné děti stejně jako jejích rodiče musí dodržovat řadu pravoslavných tradic. „Děti by měly být pokřtěny, aby mohly být vychovány v pravoslavné víře, měly by chodit do kostela, účastnit se bohoslužeb, chodit do nedělních škol mládeže a vyznávat a přijímat přijímání svatých tajemství Krista“ (Ksenia, Kazachstán) S tímto výrokem nesouhlasí respondent z České republiky. „Rodiče mě v tomhle celkem podporují. V tom smyslu, že mám volnou ruku a nemusím se řídit jejich volbou, nemusím do kostela a tak. V podstatě jsem věřící, ale nepodporuji církev.“ (Svatoslav, 20 let, Česká republika)

V obou oblastech neexistuje možnost násilného trestání dětí. V každé rodině je hlavní věc podpora a pomoc ostatním a rovnoprávnost. Každý člen domácnosti se zasluhuje o to, aby rodina správně fungovala. V literatuře se jasně píše, že povinností rodiče je vést své potomky k pravoslavné víře. Respondenti z České republiky se rozcházejí v tomto názoru rozcházejí.

Striktnost dodržování pravidel církve můžeme brát z několika pohledů. Podle ortodoxních příslušníků bychom neměli formulovat slovo „striktně“, protože v pravoslavné církvi neexistuje. Životy členů církve by neměly být jen naplněním pravidel. „Pravidla v církvi nejsou žádná, jsou pouze přikázání, která nám nařídil náš Pán Ježíš Kristus a my je zachováváme.“ (Vladimir, Kazachstán) Pravidla bychom měli převzít jako životní styl, který nás naplňuje a není potřeba sledovat striktnost dodržování.

Nicméně se nad tímto tématem můžeme zamyslet z jiného úhlu pohledu. „Rodinné role byly v minulosti rovněž utvářeny na základě křesťanských norem, které vycházely z biblického textu a navazovaly na židovskou tradici. Křesťanství (i judaismus) ustanovilo jako normu patriarchální²⁶⁾ a patrilineární ²⁷⁾ rodinu. Podle tohoto vzoru měl svrchovanou roli a hlavní autoritu v rodině jednoznačně muž, kterému měly být žena a děti podřízeny a poslušny. Uplatňování těchto norem se v čase proměňuje a svrchovaná moc otců nad ostatními členy rodiny byla anulována a přenesena na stát. Nicméně křesťanský ideál nukleární rodiny složené z manželského páru a dětí, pokud možno takového, kde muž plní roli chlebodárce a má nejvyšší autoritu a žena se věnuje domácí sféře a péči o děti, je stále živý.“ ²⁸⁾. Tuto tezi si dále potvrzujeme u většiny našich respondentů, u kterých se setkáváme se stejným názorem a stejnou mírou dodržování a uctívání této struktury v rodině až dodnes. Nezáleží zde na geografickém území, respondenti se zcela shodují s tímto pravidlem.

U pravidel dodržovaných v církvi je striktnější kazašská polovina respondentů. To se týká pravidelného docházení do kostelů na bohoslužby: „Každou neděli, sobotu večer a každou dovolenou bohoslužbu navštěvuji v chrámu v semináři, ve kterém studuji, také zpívám ve sboru.“ (Aleksej, Kazachstán) U české strany respondentů cítím větší benevolenci s dodržováním pravidelnosti docházení na bohoslužby. „Chodíme do kostela, já ne tak často, ale otec každý týden v neděli… Rodiče mě v tomhle celkem podporují. V tom smyslu, že mám volnou ruku a nemusím se řídit jejich volbou, nemusím do kostela a tak.“ (Svatoslav, Česká republika) Na rozvíjení této otázky můžeme navazovat tématem dodržování pravidla předávání a učení nauky svým dětem. U kazašské skupiny je vidět větší důraz na přenos svých poznatků a své víry na děti, s tím se pojí i rozdávání povinností, které musí děti dodržovat v rodině. Rodiče berou za svojí povinnost, vychovat své děti ve víře a naučit je správným životním stylem. V České republice tuto povinnost rodiče neberou za prioritní a kladou větší důraz na svéprávné rozhodnutí dětí.

U otázky dodržování správného oblékání do kostela se ztotožňují obě strany respondentů a přikládají jí velký důraz.

Další velké pravidlo hodně zmiňované u jedné skupiny respondentů jsou půsty. Jak se již ukázalo výše, kazašská polovina respondentů dává větší důraz na dodržování půstu ve správné dny a období. „Máme náboženskou rodinu, protože můj otec je kněz a já sám jsem vystudoval pravoslavný seminář, a proto je samozřejmostí dodržování půstu, denní modlitba ráno, večer a kdykoli je to možné, přiznání a přijímání (církevní obřad).“ (Bogdan Bojko, Kazachstán). Zatímco česká polovina respondentů se mnohdy ani k této povinnosti nepřiklánějí nebo se o ní ani nezmiňují.

Po přečtení všech odpovědí našich respondentů cítím důslednější striktnost u respondentů z Kazachstánu. Jedna odpověď přesně vystihuje, proč tomu tak je. „Snažíme se žít podle přikázání. To není zdůrazňováno každou hodinu, ale životní styl je tak zakořeněný, že se to děje samo…“ (Světlana Popova, Kazachstán) V Kazachstánu má pravoslavná církev větší zastoupení nežli v České republice, tudíž životní styl se nese ve větší pospolitosti a obyvatelé Kazachstánu berou všechna tato pravidla církve, jako pravidla řádného soužití nejen v rodině, ale i ve společnosti. U české strany respondentů je větší důraz na rozhodnutí jedince, ať už u předávání víry na děti či dodržování určitých pravidel. „Pravidla by se měla dodržovat a jsou přísná. Pokud je někdo z nás poruší, pak by se měl vyzpovídat u kněze o odpuštění.“ (Kateřina, 19 let, Brno). U odpovědí z české skupiny respondentů vidím provázanost víry s vlastním názorem, tudíž pokud nějaké pravidlo někomu nevyhovuje, nebere ho jako Boží přikázání, ale jen určitou povinnost, kterou nebude dodržovat, popřípadě se z nevykonání dané povinnosti může vyzpovídat.

V knize Naše církev a naše děti můžeme najít informace o tom, jak by měla probíhat komunikace v pravoslavné rodině. Žádná určitá pravidla jak komunikovat v rodině nejsou. Muž a žena sami vytváří normy, principy a pravidla. Dítě by nemělo mít žádná zvláštní pravidla, která by ho povyšovala nad jeho rodiče. Musí znát své místo v rodině. Dítě by mělo chápat hierarchii rodiny : “ otec - matka - dědeček a babička - starší bratři a sestry - já - mladší bratři a sestry. “ ²⁹⁾

Respondenti z České republiky se převážně shodují v názoru, že žádné významné odlišnosti v komunikaci oproti jiným rodinám nemají. “Žádné formální pozdravy nebo tak něco u nás v rodině vůbec není.“ (Svatoslav, 20 let, Česká republika) S tímto názorem se ztotožňují pouze dva respondenti z Kazachstánu.

Pár respondentů zmiňuje určité situace, ve kterých je přítomna specifická společenská etika “První zdraví vždy ten, kdo přišel první. Na pohlaví nezáleží.“ (Zdena, 30 let, Česká republika) “Třeba v církvi se zdraví polibkem na tvář třikrát- pravá, levá, pravá tvář.“ (Kateřina, 19 let, Česká republika).

Společným jmenovatelem u respondentů z obou zemí je úcta a respekt k rodičům. Svatoslav je přesvědčený, že úcta a respekt k rodičům je v ortodoxní rodině větší než v rodinách jiných. Respondent z Čech také vyzdvihuje rodinný klid. “Komunikace v rodině probíhá tichým hlasem. Nejdůležitější je klid, který neumožňuje známky agrese k svému bližnímu. V pravoslaví není nutkání komunikaci.“ (Oleg, Česká republika)

Oproti respondentům z České republiky v Kazachstánu není otázka tykání a vykání v rodině jednoznačná. Časté je tykání rodičům a vykání vzdálenějším nebo starším příbuzným. “V naší rodině vykáme jen starším členům rodiny (tchán, tchyně a jejich rodiče)“ (Christina, 23 let, Kazachstán) „Můj manžel je Korejec, v jeho rodině je obvyklé rodičům vykat. Jsem Ruska, v mé rodině je obvyklé rodičům tykat. Mým rodičům tedy tykáme, ale rodičům manžela vykáme.“ (Světlana Popova, Kazachstán). Další část respondentů z Kazachstánu s tímto rozhodně nesouhlasí “Vím, že je mnoho rodin, kde děti rodičům vykají a dokonce i mladší děti starším sourozencům, ale osobně si myslím, že je to zbytečné“ (Bogdan Bojko, Kazachstán) S tímto souhlasí i další respondent: “Samozřejmě rodičům nevykáme, protože pro nás to nejsou cizinci a tyto formality nejsou vhodné pro rodinné vztahy“. (Aleksej, Kazachstán)

Názory na vykání a tykání rodinným příslušníkům jsou v České republice jednoznačné, tedy tykání. V Kazachstánu jsou názory rozděleny napůl. V obou zemích je v rodině za velmi důležitou a podstatnou věc považována vzájemná úcta. I když literatura klade velký důraz na hierarchii v rodině, u respondentů to není tak výrazné.

V ortodoxní společnosti se prosazuje tradiční styl rodiny, kdy muž je hlavou rodiny a žena se stará o domácnost a zajišťuje výchovu dětí. Není to pravidlem a někteří lidé tyto hodnoty nezastávají. Z geografického hlediska se tradiční styl rodiny praktikuje více v Kazachstánu než v České republice. Bible dodává pocit vize v dobrý a šťastný život, učí, že jedna z nejpodstatnějších věcí v rodině je láska, důvěra a podpora. Konkrétní pravidla, která by určovaly role v ortodoxní rodině, nejsou zmiňována. V literatuře se jako povinnosti mužů určuje vedení rodiny, morální soud a zajištění bezpečí. Jako povinnosti žen je zmiňováno starost o domov, úklid, hospodaření s financemi a podpora a podřízení manželovi. Tato pravidla ale v praxi nejsou moc praktikována a konkrétní rozdělení rolí není.

V prostředí církve jsou stanoveny přísná pravidla, co se týče oblečení a respondenti z geografických oblastí je dodržují. Úkolem dětí je respektovat své rodiče a pomáhat v domácnosti. Úkoly nejsou rozděleny ani podle věku ani podle pohlaví. Absolutně nepřijatelné je fyzické trestání dětí. Důležité je nepřijmout pravidla chování jako striktní pravidla, ale spíše jako životní styl. Docházka na bohoslužby je benevolentnější na území Čech. Hierarchie v rodině je dodržována poměrně striktně na obou územích. Členové ortodoxní rodiny cítí rozdíl mezi nevěřící a ortodoxní rodinou v oblasti úcty dětí k jejich rodičům. V ortodoxní rodině je větší úcta k rodičům a v některých případech i starším nebo vzdálenějším příbuzným vykají. Vykání v rodině se objevuje spíše v Kazachstánu.

Aby mohla ortodoxní rodina správně fungovat, je potřeba láska, tolerance, pochopení, soudržnost a úcta. To jsou hlavní a nejpodstatnější role, které členové ortodoxních rodin zastávají.

Přepis našich rozhovorů - prepis_rozhovoru_respondentu_.docx

1. obrázek - pravoslavný kříž: https://www.mundo.cz/pravoslavne-nabozenstvi

2. obrázek - Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice: https://uves.ff.cuni.cz/cs/ustavkatedra/galerie-2/navsteva-chramu-zesnuti-presv-bohorodice-na-olsanskych-hrbitovech-duben-2012/

3. obrázek - mapa Kazachstánu: https://drevo-info.ru/articles/17769.html

4. obrázek - Chrám svatého Mikuláše: http://www.praguecityline.cz/prazske-pamatky/kostel-svateho-mikulase-predstaveni-pamatky

5. obrázek - Chrám svatého Mikuláše zevnitř: http://www.praguecityline.cz/prazske-pamatky/chram-sv-mikulase-na-male-strane

6. obrázek- Svatý Gorazd II: http://m.pravoslavijablonec-cz.webnode.cz/svati/svaty-gorazd-ii/

• ALEŠ, Pavel. Stručně o historii a uspořádání světové i místní pravoslavné církve. In: orthodoxia.cz [online]. [cit. 27.05.2019]. Dostupné z: http://www.orthodoxia.cz/dejiny/preambule-ustava1999.htm

• BURJAKOV, JU. F., ŽUKOVA, L. I., PROSKURIN, V. N. K istorii christianstva v Srednej Azii: sbornik statej. (БУРЯКОВ, Ю.Ф., ЖУКОВА, Л.И., ПРОСКУРИН, В.Н. К истории христианства в Средней Азии: Сборник статей. [K dějinám křesťanství ve střední Asii: Sbírka článků.]) Taškent: Uzbekiston, 1998. 186 s.

• FITZGERALD, Thomas. Greek Orthodox Theological Review. Touchstone: A Journal of Mere Christianity [online]. Chicago: The Fellowship of St. James, 2008, March 1, s. 38 [cit. 17.04.2019]. ISNN 0897-327X. Získáno prostřednictvím databáze Ebscohost. Dostupné z: https://web-b-ebscohost-com.infozdroje.czu.cz/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=0&sid=0bd86370-bfc9-4d2b-b2eb-a88550f3a233%40pdc-v-sessmgr02

• FORSOVA, V. V. Pravoslavnye semejnye cennosti. (В.В. ФОРСОВА, Православные семейные ценности. [Pravoslavné rodinné hodnoty.]) Petrohrad: Journal of Sociological Research. 1997. ISBN 0132-1625.

• Christianstvo v Kazachstaně. (Христианство в Казахстане. [Křesťanství v Kazachstánu.]) ln: mckr.kz[online]. Nur – Sultan: Mezinárodní centrum kultury a náboženství. Dostupné z: http://mckr.kz/ru/component/k2/item/90

• KALEDA, G. Domašnjaja cerkov. (КАЛЕДА, Г. Домашняя церковь. [Domácí církev.]) Moskva: Zachatievský klášter, 1998.

• Kazachstán: Základní charakteristika teritoria, ekonomický přehled. In: BusinessInfo.cz [online]. Zastupitelský úřad ČR v Nur-Sultanu. 23.5.2019 [cit. 27.05.2019]. Dostupné z: https://www.businessinfo.cz/cs/clanky/kazachstan-zakladni-charakteristika-teritoria-19301.html

• KULIKOV, I. G. Pravoslavie v Kazachstaně - istorija i sovremennoe sostojanie. (КУЛИКОВ, И., Г. Православие в Казахстане - история и современное состояние. [Pravoslaví v Kazachstánu - historie a moderní stav.]) ln: ia - centr.ru [online]. Moskva, 2017. [20.11.2017]. Dostupné z: https://ia-centr.ru/publications/ierey-grigoriy-kulikov-pravoslavie-v-kazakhstane-istoriya-i-sovremennoe-sostoyanie/.

• KULOMZINA, S. Naša cerkov’ i naši děti.(КУЛОМЗИНА, С. Наша семья и наши дети. [ Náš kostel a naše děti.]) Moskva: Obraz. 2008, s. 169-180. ISBN: 30060100.

• MAKRDES V. N., ROUDOMETOF V. Orthodox Christianity in 21st Century Greece. The Role of Religion in Culture, Ethnicity and Politics. Farnham: Routledge, 2010. str. 131. ISBN 9780754666967. Získáno prostřednictvím databáze ProQuest. Dostupné z: https://search-proquest-com.infozdroje.czu.cz/ebookcentral/docview/2130918112/bookReader?accountid=26997

• MILKO, Pavel. Manželství v pravoslaví. In: dogmatika.wz.cz [online]. [cit. 27.05.2019]. Dostupné z: http://www.dogmatika.wz.cz/manz.htm

• MOSTOVOY, Zakhar. Pravoslaví v Kazachstánu: obtížný příběh a nový život. In: 365info.kz [online]. 20.11.2017 [28.05.2019]. Dostupné z: https://365info.kz/2017/11/pravoslavie-v-kazahstane-neprostaya-istoriya-i-novaya-zhizn?fbclid=IwAR2C5COg24Z7CAKYaFo4Iqm9Rw0YDdnlK-cm2GGkO8ckO_lLa0eW6Ik-XAw

• MOSTOVOY, Zakhar. Pravoslaví v Kazachstánu: těžká historie a nový život. ln: 365info.kz [online]. 20.03.2017 [28.05.2019]. Dostupné z:https://365info.kz/2017/11/pravoslavie-v-kazahstane-neprostaya-istoriya-i-novaya-zhizn

• Náboženská víra obyvatel podle výsledků sčítání lidu. In: czso.cz [online]. Praha: Český statistický úřad. 27.02.2014 [cit. 27.05.2019]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20551795/17022014.pdf/c533e33c-79c4-4a1b-8494-e45e41c5da18?version=1.0

• NEŠPOROVÁ, Olga. Jak náboženství ovlivňuje rodinný život? Rozdíly v chování a postojích k rodině mezi českými věřícími a nevěřícími. Lidé města/Urban People Praha: Karolinum, 2010. vyd. 12 (1), str. 61-88. ISSN 1212-811.

• PĚVCOV, V. Muž'jam o ženach. (ПЕВЦОВ, В. Мужьям о женах. [Manželům o manželkách.]) Moskva: Kovčeg. 2002.

• PODUŠKIN, A., N. Očerki po istorii i kul'ture Kazachstana. (ПОДУШКИН, А.H. Очерки по истории и культуре Казахстана.[Eseje o historii a kultuře Kazachstána.]) Almaty: KAZakparat, 2003, s. 374.

• Pravoslavná církevní obec v Hradci králové. Dějiny Pravoslavné církve v Českých zemích. In: pravoslavnihk.cz [online]. 24.04.2019 [cit. 27.05.2019]. Dostupné z: http://www.pravoslavihk.cz/vira/history.html

• ROŽDĚSTVENSKIJ, A. Sem'ja pravoslavnogo christianina. (РОЖДЕСТВЕНСКИЙ, А. Семья православного христианина. [Rodina pravoslavného křesťana.]) Obščestvo sochraněnija litěraturnogo nasledija (Общество сохранения литературного наследия), 2009 (1. vyd. St. Petersburg: 1902). ISBN 978-5-902484-14-1.

• SIDOROV, V. Pervyje šagy v pravoslavnom chrame. (СИДОРОВ, В. Первые шаги в православном храме. [První kroky v pravoslavném kostele.]). Moskva: Stolica, 1991. ISBN 5-7055-0895-6.

• Věrouka. In: orthodoxia.cz [online]. Pravoslavné publikační dílo. [cit. 27.05.2019]. Dostupné z: http://www.orthodoxia.cz/verouka.htm

• WAWRZYCZKOVÁ, Anna. Vliv víry na postoje k manželství a rodině. Brno, 2014. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Pedagogická fakulta. Získáno prostřednictvím iS MUNI. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/371576/pedf_b_b1/?fbclid=IwAR2JUfiZmWjWGcqAedo1BrCDfeB-hyPbnuqAk8cSRz3q3m2E6F2suvkAeU0



Počet shlédnutí: 104