Karolína Poláčková, Tomáš Zeman

Vycestovat ze své rodné země s sebou nese nové zajímavé výzvy a příležitosti. Slováci žijí v Srbsku již od 18. století, kam se přistěhovali zejména z ekonomických důvodů, ovšem v současné době jejich počet neustále klesá, a to hlavně z důvodu, že mnozí lidé odcházejí za prací do západních zemí. Slováci tvoří v Srbsku nejpočetnější skupinu Slováků žijící v zahraničí. I přesto, že žijí v cizí zemi, si stále zachovávají tradiční slovenskou kulturu i jazyk. Tato práce se zaměřuje na slovenskou menšinu vyskytující se zejména v srbské autonomní oblasti Vojvodiny, přesněji hlavního města této provincie Nového Sadu, či opodál ležící Kovačici.

Cílem této práce je rozšířit obzory čtenářům, kteří se chtějí dozvědět, jak Slováci dokážou zapadnout do tamější společnosti a jaké jsou jejich zvyky a tradice nebo jaké jsou jejich vztahy se Srby. Hlavním cílem práce je podat ucelený univerzální obraz dané minority, a to odpovědí na výzkumné otázky, jak Slováci žijící v Srbsku vidí sami sebe, jak je vidí Srbové a jak Slováci žijící na Slovensku.

Hlavním cílem práce je zodpovědět všechny výzkumné otázky.

1. Jak Slováci žijící v Srbsku vidí sami sebe
2. Jak na Slováky žijící v Srbsku nahlížejí Srbové
3. Jak Slováci žijící na Slovensku nahlížejí na Slováky žijící v Srbsku

Podotázky:

• Jaké jsou životní podmínky Slováků v Srbsku?
• Jak moc Slováci v Srbsku dodržují slovenské tradice, stravování, slavení svátků?
• Je pro ně těžké přizpůsobit se srbské kultuře?
• Jaké jsou vztahy mezi Slováky a Srby? Cítí se Slováci diskriminováni? Mají podporu od státu?
• Jak je to s pracovním uplatněním? Nachází se v Srbsku slovenské školy?

Obrázek č. 1 Výskyt Slováků v Srbsku

Slováky žijících v Srbsku se zabývají autorky Milina Sklabinská a Katarína Monásková v knize publikované v roce 2012 „Slováci v Srbsku z aspektu kultúry“¹⁾. V této publikaci se nachází přehled 34 míst, ve kterých mají Slováci v Srbsku organizovaný kulturní život, například Ašaňa, Petrovec, Bajša, Bělehrad, Hložany, Kovačica, Nový Sad, Pivnica a další. Autorky nejen, že popisují lokality Srbska, ve kterých žijí Slováci, ale také je doplňují fotografiemi a archiváliemi či dokonce ilustracemi.

Slovenskou kulturou ve Vojvodině se zabývá Michal Babiak v článku publikovaném v roce 2018 „Kultúrne dedičstvo vojvodinských Slovákov v kontexte slovenskej kultúry“ ²⁾. Autor tvrdí, že se kultura vojvodinských Slováků rozvíjí ve dvou směrech, ten první odráží jejich snahu neustále sledovat jevy přítomné v kulturním prostředí Slováků a vést s ním krok, druhý směr kultury vychází z prostředí Vojvodiny, kde se tito Slováci usídlili. Autor se v článku věnuje analýze tohoto kulturního jevu a snaží se zodpovědět na to, jaké povědomí mají Slováci o kultuře svých krajanů žijících ve Vojvodině.

Slováckou kulturou ve Vojvodině, konkrétně literaturou pro děti a mládež, se zabývá Jarmila Hodovičová ve svém článku publikovaném v roce 2010 s názvem „Přehľad dejín slovenskej literatúry pre deti a mládež vo Vojvodine do roku 1970“.³⁾ Autorka v práci podává historický přehled vzniku a vývoje slovenské literatury pro děti a mládež ve Vojvodině od 18. století do 70. let 19. století. V Srbsku se nejprve objevuje literatura překladová, kterou překládal z němčiny a maďarštiny Juraj Ribay. Autorka dále zmiňuje autory, kteří se věnovali již samotné tvorbě literatury pro slovenské děti a mládež ve Vojvodině, jako je například Jozef Maliak, který psal říkanky, nebo Jozef Podhradský, který se věnoval dramatické tvorbě. Před válkou psala literaturu pro děti Adela Čajaková Petrovičová. První poválečné básnické sbírky vyšly autorům Zlatku Klátikovi a Pavlu Mučajovi. V 60. letech se začala více než próza psát poezie a mezi významné autory slovenské dětské literatury v Srbsku tohoto období můžeme zařadit například J. Tušiaka, M. Kyseľu nebo M. Babinku.

Slovenskému jazyku se věnuje Ana Makišova ve svém článku publikovaném v roce 2016 „Lexikálne interferenčné prvky vo Vojvodinskej slovenčine“ ⁴⁾. Autorka se zabývá slovenským jazykem (a jeho písemnou a hovorovou podobou), kterým hovoří Slováci žijící ve Vojvodině. Slovenština se dostává denně do kontaktu se srbštinou, což se projevuje na vyjadřování vojvodinských Slováků. Autorka poznamenává, že se vliv srbštiny na slovenský jazyk projevuje nejvíce u mladší populace, zejména pokud se jedná o pojmenovávání nových věcí, ke kterému používají slovní zásobu ze srbštiny. Dále autorka zmiňuje, že je kontakt slovenštiny se srbštinou přirozený a nelze se mu vyhnout. Slováci ve Vojvodině ovládají oba jazyky - slovenštinu i srbštinu natolik, že jim stačí pro každodenní používání.

K získání potřebných dat byly v práci použity především metody kvalitativního výzkumu. Kvalitativní metody zkoumají danou problematiku, oproti metodám kvantitativním, více do hloubky, přestože je sběr dat náročnější. Kvalitativní výzkum, na rozdíl od kvantitativního, nevyužívá ke sběru dat statistické metody a techniky. Výsledky kvantitativních metod jsou ve srovnání s metodami kvalitativními příliš obecné a povrchní. Základními metodami kvalitativního výzkumu je sběr dokumentů, dotazování a pozorování.

Hlavní metodou, která byla v práci použita, je metoda kvalitativního výzkumu. Jedná se o polostrukturovaný rozhovor. Polostrukturovaný rozhovor, nebo také polostandardizovaný rozhovor, je částečně řízený rozhovor s předem připravenými otázkami, které mohou být rozšířeny o libovolné doplňující otázky. Výhodami tohoto typu rozhovoru může být například flexibilita. Během polostrukturovaného rozhovoru se lze snadno dostat do hloubky zkoumaného tématu. Nevýhodou může být časová či psychická náročnost nebo nepravdivost odpovědí respondenta. Shodli jsme se, že potenciální respondenty pro tento typ rozhovoru budeme hledat přes sociální sítě, konkrétně přes Facebook a Interpals. K dispozici jsme měli připravené konkrétní otázky, které byly pokládány vhodným respondentům.

Další metodou, která je v práci použita, je metoda kvantitativního výzkumu. Jedná se o dotazník, jehož výhodou může být časová nenáročnost, velký počet respondentů, dále lze díky němu snadno statisticky zaznamenat získaná data, ovšem jeho nevýhodou může být to, že zkoumá problematiku pouze okrajově. Dotazník byl v této práci použit k získání pohledu Slováků (žijících na Slovensku) na Slováky žijících v Srbsku. Tato metoda byla vybrána především proto, abychom získali přehled o tom, jaké všeobecné ponětí mají Slováci o svých krajanech v Srbsku. Respondentů jsme se v dotazníku dotazovali například na to, jestli znají nějakého Slováka, který žije v Srbsku, dále kdy a z jakého důvodu si myslí, že Slováci odcházeli na Slovensko, jak moc si myslí, že mohou být ovlivněni srbskou kulturou a co si myslí o přizpůsobení se srbské kultuře.

Představení respondentů

Naším prvním respondentem, který nám poskytl informace o Slovácích žijících v Srbsku, je 28 letý Miroslav Benka. Miroslav žije v Báčskom Petrovci, přibližně 30 km od Nového Sadu. Narodil se v závěrečných měsících existence SFR Jugoslávie. Základní a střední školu absolvoval ve slovenštině v Petrovci (městečko, které mělo před 20 lety okolo 8 500 obyvatel, převážně Slováků, dnes jich tam žije už jen přibližně 3 500). Miroslav studoval jeden rok na Slovensku v Nitře, ale poté se vrátil zpět do Srbska. V současné době se věnuje zemědělství.

Další respondentkou je 42letá Vaclava-Venda Novosadova Radojkovic žijící v srbském Trsteniku. Respondentka má jednu dceru a momentálně je v důchodu.

Poslední respondentkou je 26letá Alexandra Acka Niničová žijícím v Novém Sadě.

Respondentem, díky kterému jsme získali pohled Srbů na slovenskou menšinu v Srbsku, je 20 letý Roland, který žije v Novém Sadě, kde studuje medicínu.

Jedná se o autonomní oblast v severní části Srbska a rozprostírá se na území čtyř historických regionů – Bačky, Banátu, Sremu a menší části Mačva. Žije zde kolem 2 031 992 obyvatel a hlavním městem této oblasti je Novi Sad. Mezi další největší města této autonomní oblasti můžeme řadit například města Subotica, Zrenjanin či Sombor. Slováci do Vojvodiny přicházeli hlavně kvůli rodinám, které tu měli, nebo také kvůli hospodářství, na jehož rozvoji se chtěli podílet. V těchto oblastech byli především zemědělci, zatímco do hlavního města Nového Sadu přicházeli hlavně obchodníci, obuvníci, krajkáři, košíkáři nebo dráteníci. Počet slovenských občanů ovšem ve Vojvodině poslední dobou klesá, což je zapříčiněno lepšími pracovními příležitostmi v zahraničí, takže důvody současného odchodu Slováků ze Srbska jsou hlavně ekonomické.

Slováci žijí v Srbsku právě především v srbské autonomní oblasti Vojvodina, kde tvoří třetí nejpočetnější menšinu hned po Srbech a Maďarech. Nejvíce jich žije ve městech Báčsky Petrovec a Kovačica, kde se jejich počet blíží k 6 000, a tudíž tu tvoří absolutní většinu. Ve Vojvodině žije kolem 56 000 Slováků, což je zhruba 2,5 % obyvatel Vojvodiny. Mezi další srbská města, ve kterých se Slováci ve větší míře nachází, patří například Padina, Selenča, Kysáč, Hložany, Pivnica, Aradáč nebo Stará Pazová. Procentuálně však žije nejvíce Slováků v srbské vesnici zvané Padina, ve které žije zhruba 5 760 obyvatel, a z toho 5 575 tvoří příslušníci slovenské národnosti. Dalším významným místem je Lug, což je jedna ze srbských osad a Slováci tu tvoří 96,4 % obyvatelstva. ⁵⁾

Obrázek č. 2 Národnostní složení Vojvodiny

Obrázek č. 3 Statistiky počtu obyvatel podle sčítání lidu z roku 2002 v jednotlivých obcích ⁶⁾

Oblast Vojvodiny byla osídlena již v době Římské říše. Nacházelo se zde i několik měst, například město Sirmium (dnešní Sremska Mitrovica), které se především po pádu Římské říše stalo centrem křesťanství a konalo se v něm několik církevních koncilů. Na kopcích Srbské Svaté hory bylo postupně postaveno 17 klášterů a vzniklo zde jedno z nových duchovních a kulturních center Srbů. V průběhu 6. století dorazili na toto území Slované a následně od 9. století do 16. století byla oblast ovládána Maďary a stala se součástí Uher. Dalším významným datem historie Vojvodiny byl počátek 16. století, konkrétně rok 1526, kdy se po bitvě u Moháče oblast dostala pod kontrolu Osmanské říše. Později však Turci ve dvouleté válce s Rakouskem prohráli a na přelomu 17. a 18. století se stala oblast součástí Habsburské říše. V době, kdy došlo k odsunu osmanských Turků po roce 1718, zde začaly vznikat téměř ideální podmínky pro nové osidlování. Postupně sem začaly přicházet další a další skupiny imigrantů včetně Slováků, kteří přicházeli hlavně kvůli zemědělství. Slováci se usazovali především v oblastech jižní Báčky, Banátu a Sriemu, tedy na územích, ve kterých žijí doposud. Za zmínku stojí také to, že slovenská migrace byla v rámci jednoho (tehdejšího) státu. V roce 1848 bylo v rámci Habsburské monarchie na krátkou dobu založeno Srbské vévodství. Z této doby také pochází samotné jméno Vojvodiny. Po první světové válce se Vojvodina stala součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců neboli Království SHS. Během druhé světové války se Vojvodina rozdělila třem stranám. Báčka připadla Maďarsku, Sriem získal Nezávislý chorvatský stát a Banát přináležel okupačnímu systému Srbska, který byl pod správou domácích Němců. 1. září 1945 došlo ke vzniku autonomní oblasti Vojvodina v rámci federalizované Jugoslávie. V dnešní době náleží území Vojvodiny Srbsku, i když se zde často vedly diskuze, zda se Vojvodina ve skutečnosti nechystá odtrhnout od Srbska jako Kosovo. Zatím tomu však nic nenasvědčuje. ^{7) 8) 9)}

Hlavním náboženstvím v Srbsku je náboženství pravoslavné. Kromě křesťanské ortodoxní populace se v Srbsku nachází další náboženské komunity: muslimové, římští katolíci, protestanti, židé aj. K pravoslavnému náboženství se v Srbsku kromě Srbů hlásí také Černohorci, Rumuni, Valaši, Makedonci a Bulhaři. Lidé vyznávající pravoslavné náboženství v Srbsku představují podle statistik z roku 2018 celkem 84,6 % populace. ¹⁰⁾ Obyvatelé Srbska vyznávající katolické náboženství představují 5 % populace a nejčastěji se vyskytují ve Vojvodině, kde ho vyznávají etnické menšiny, jako jsou Maďaři, Chorvati, Slováci a Češi. V roce 2016 vstoupil v Srbsku v platnost zákon o církvích a náboženských společenství, který umožnil oficiální právní status osmi náboženským komunitám, mezi nimiž je i Slovenská evangelická církev. ¹¹⁾

Náš respondent Miroslav nám řekl, že 90 % tamějších Slováků jsou protestanti, většinou evangelické luteránské víry.

Slováci vyznávající luteránskou víru dorazili do Vojvodiny poprvé v roce 1745. Během 18. století a na začátku 19. století také přicházeli, a to ve více vlnách. Ihned po jejich příchodu začali organizovat církev, zejména po vydání Tolerančního patentu císařem Josefem II. v roce 1781, který umožnil kromě existence římskokatolické církve také existenci dalších tří křesťanských církví. Ve Vojvodině se nachází přibližně 8 % protestantů a největší protestantskou církví je zde Slovenská luteránská církev. SEAVC, Evangelická církev augsburského vyznání, pojímá v Srbsku přibližně 50 000 věřících. Církev je rozdělena do tří diecézí: Bačky, Banátu a Sremu. Teologické vzdělání zajišťuje Evangelická teologická fakulta UK v Bratislavě. Nejvyšší autoritou je synoda, která se schází jednou za rok. ¹²⁾

Oficiálním jazykem v Srbsku je srbština. Srbština používá dvě písma, cyrilici a latinku, ale častěji je používána cyrilice. Vzhledem k velkému počtu etnických menšin ve Vojvodině jsou zde oficiálními jazyky i maďarština, slovenština, rusínština, rumunština a chorvatština. Kromě těchto oficiálních jazyků se v Srbsku vyskytuje také čeština a makedonština. Ve všech městských samosprávách, ve kterých je minoritní jazyk jazykem oficiálním, má menšinové obyvatelstvo možnost výuky ve svém rodném jazyce, a to ve všech třech stupních výuky. Jedinou podmínkou je, aby bylo v prvním ročníku určitého stupně vzdělání zapsaných nejméně 15 studentů. ¹³⁾

Respondent Miroslav nám řekl, že vzhledem k tomu, že je slovenština jedním z pěti administrativních jazyků ve Vojvodině, mají Slováci teoreticky právo hovořit na všech úřadech slovensky a nebo si žádat tlumočníka. Taková práva byla zavedená již za existence Jugoslávie, kdy měla Vojvodina osobitý status autonomie kvůli svým kulturním a historickým specifikám. Dále nám prozradil, že slovenština se většinou používá v každodenní komunikaci s rodinou, na ulici, v obchodě, na úřadech…Jazyk je však nářečově už dost ovlivněný srbštinou a můžeme si také všimnout i vlivu maďarštiny či němčiny na slovenštinu. Respondentka Alexandra také vnímá vliv srbštiny na slovenský jazyk a dále nám řekla, že slovenština ve Vojvodině je jiná než slovenština na Slovensku, neboť tamější slovenština používá mnoho staroslovenských výrazů. Respondentka Vaclava-Venda nám prozradila, že spousta srbských slov je podobná nebo stejná těm slovenským a naučit se srbsky pro ni nebylo těžké, zvládla se ho naučit velmi rychle. To samé vnímali i ostatní respondenti.

Náš respondent Miroslav nám prozradil, že co se týče životních podmínek, v současné době jsou horší než za dob Jugoslávie. Po rozpadu Jugoslávie došlo ke krizi, především v průmyslu, byla velká inflace a ekonomické embargo. Spousta lidí emigrovala za prací do zahraničí, a to zejména nejvíce produktivní část obyvatelstva, tedy mladí lidé a lidé s vyšším vzděláním. V současnosti se Slováci většinou zabývají zemědělstvím, což je historicky podmíněné, protože Slováci do Srbska přišli zejména kvůli úrodné půdě. Kromě toho lidé pracovali i v průmyslu, zpracovávali zemědělské výrobky, například vyráběli košťata z čiroku, dříve byla v Srbsku dokonce největší továrna na košťata v Evropě. Nyní spousta lidí pracuje v administrativě, samosprávě, zdravotnictví… Respondentka Alexandra tvrdí, že podmínky Slováků v Srbsku jsou příznivé, zejména kvůli vlastním školkám a školám a také protože jsou Slováci uznáváni oficiálně jako menšina.

Zaměstnání

Podle statistik ze Srbského statistického úřadu z roku 2017 má Vojvodina nejnižší nezaměstnanost ze všech regionů v Srbsku, a to celkem 12,2 % procent. Průměrná mzda v Srbsku k roku 2017 činí 47 893 srbských dinárů, což je necelých 10 500 korun českých. Ve Vojvodině činí průměrná mzda 46 215 srbských dinárů, tedy přibližně 10 000 korun českých. V Srbsku bylo k roku 2017 2 063 000 zaměstnanců, z toho 525 000 ve Vojvodině. Ze statistik dále vyplývá, že v roce 2017 mělo 49,3 % obyvatel Vojvodiny trvalé zaměstnání a 3,6 % dočasné zaměstnání. Důchodový příjem pobíralo 32,1 % obyvatelstva, zatímco 2,8 % pobíralo dávky ze sociálního zabezpečení. Příjmy ze zemědělství, myslivosti a rybaření tvořilo 5,2 % obyvatel Vojvodiny. ¹⁴⁾

Co se zaměstnání týče, Miroslav prozradil, že Slováci nemají v práci problém s jazykem. Ve slovenském prostředí se při komunikaci používá slovenština, pouze se Srby se komunikuje srbsky. Práce se v současné době najít dá, vzhledem k tomu, že spousta lidí odešla do zahraničí, ale plat není vysoký, 250 - 500 eur měsíčně. Alexandra nám sdělila, že jak pro Slováky, tak pro Srby je velmi těžké najít si práci. Co se týče případné diskriminace, podle Alexandry zaměstnavatelé nedělají rozdíly mezi Srby a Slováky. Slováci pracují na různých pracovních pozicích. Vaclava-Venda se svěřila, že měla velké štěstí a dlouho na práci nečekala, pracovala 30 let v lesnickém závodě jako sekretářka.

Vztahy Slováků a Srbů

Podle Miroslava jsou vztahy mezi Slováky a Srby převážně dobré, v rámci slovenské vzájemnosti. Diskriminace si ovšem můžeme všimnout na politické úrovni a na příslušnosti k politickým stranám. Na národnostním poli ale ne, protože se Srbsku dobré vztahy se Slovenskem hodí. Ovšem v 90. letech během války byla Slovákům slibována deportace, aby se uvolnila země pro uprchlíky z Chorvatska, Bosny. Co je podle Miroslava zajímavé, že nynější prezident původně patřil k tomu proudu v 90. letech, ale nyní se snaží velmi zalíbit Slovensku. Všeobecně jsou ale prý vztahy mezi Slováky a Srby pozitivní, na úrovni obyčejných lidí. Respondentka Alexandra se svěřila, že se osobně ještě nesetkala se Srbem, který by neměl rád Slováky. Vaclava-Venda si myslí totéž, její vztahy se Srby jsou výborné, zejména protože od všech dostala velkou pomoc.

Přizpůsobení se srbské kultuře

Paní Alexandra si myslí, že Srbové jsou temperamentní národ. Přizpůsobení se jejich kultuře záleží na každém jedinci. Pokud je někdo spíše introvertní, hůř se přizpůsobí. Miroslav nám zase řekl, že srbská kultura není příliš vzdálená té slovenské, a proto není nijak těžké přizpůsobit se ji. Srbové jsou též Slované a tím pádem jsou jazykově blízcí. Spousta srbských slov je podobná těm slovenským, v současné době vzniká mnoho smíšených manželství. Kultura se odlišuje zejména kvůli tomu, že jsou Srbové ovlivněni pravoslavným vyznáním, a i mentalitou jsou podle Miroslava možná více otevřenější než Slováci, více temperamentní. Vaclava-Venda se svěřila, že pro ni nebylo snadné přizpůsobit se srbské kultuře.

Všichni respondenti nám sdělili, že připravují rádi jak slovenská, tak i srbská jídla. Miroslav nám řekl, že na rozdíl od Slováků na Slovensku nepoužívají Slováci v Srbsku v kuchyni brynzu, protože není v Srbsku k dostání - nejsou tam vhodné podmínky pro chov ovcí. Prozradil nám také, že se ve velké míře připravují tradiční slovenská jídla, jako jsou například opekance, rezance, šišky, často také připravují domácí klobásy. Opekance jsou opečené kousky těsta obalené v máku nebo krupici. Rezance jsou úzké pruhy z těsta, které se nejčastěji podávají s mákem, tvarohem či ořechy. Také se používají do polévky. Miroslav dále prozradil, že je tamější kuchyně dost ovlivněná i maďarskou, Slováci žijící v Srbsku často používají paprikáš a často se do pokrmů přidává paprika. Je vidět i vliv německé kuchyně, protože dříve v Srbsku žila početná německá menšina. V současnosti proniklo do slovenské kuchyně v Srbsku i spoustu srbských jídel, jako je například čevapčiči, pljeskavica, sarma. Pljeskavica je placička z mletého masa (vepřového, nebo hovězího), do kterého se přidávají pálivé papričky a podává se s nakrájenou cibulí. Sarma je název pro zelné listy plněné rýží a masem.

Dalšími srbskými pokrmy jsou například čevačići, ražnjići či burek. Čevačići je pokrm velmi podobný pljeskavici, liší se pouze tvarem, pljeskavica je placka a čevačići mají válcovitý tvar. Ražnjići jsou kousky masa prokládané zeleninou nabodnuté na špízové jehle. Nejčastěji je použito maso vepřové a v muslimských oblastech jehněčí. Burek je pokrm připravený z listového těsta, které je naplněné sýrem, mletým masem nebo špenátem. Co se sladkého týče, v Srbsku je velmi populární lokum, což jsou kostky želé hmoty obalené v cukru. Na Balkáně je v oblibě také baklava, sladký pokrm z listového těsta s cukrovým sirupem a ořechy. ¹⁵⁾

Podle Miroslava jsou slovenské tradice a svátky v Srbsku velmi spjaté s evangelickou vírou. Slováci se v Srbsku řídí evangelickým liturgickým (církevním) kalendářem, co se svátků týče. Svátky, které v Srbsku slaví jsou především Vánoce a Velikonoce. Dříve oslavovali Slováci v Srbsku i masopust či prvomájové svátky - jak v kontextu socialismu, tak s kořeny v pohanství (například stavění májky). Miroslav také prozradil, že mají zákonem zabezpečenou možnost oslavovat svátky podle gregoriánského kalendáře. Státní srbské duchovní svátky se slaví ještě podle juliánského kalendáře. To vysvětluje, proč slaví převážná většina Srbů Vánoce, Nový rok a v některých rocích i Velikonoce jiné dny, než katolíci.

Velikonoce

Velikonoce v Srbsku jsou nejdůležitějším náboženským svátkem. První den půstu (=období čtyřiceti dní před Velikonocemi), se nazývá „Pročka“, tedy Den odpuštění. V tento den rodiny chystají speciální večeři, během nichž žádají mladší členové rodiny těch starších o odpuštění. Držení půstu celých čtyřicet dní se už nepraktikuje tolik, jako dříve, ale přesto se spousta Srbů snaží nejíst maso, vejce a mléčné produkty během týdne před Velikonocemi. Během květné neděle, která je pro Srby významnější než Velikonoční pondělí, navštěvují lidé kostely a začínají se chystat na Velikonoce. ¹⁶⁾

Miroslav prozradil, že Slováci v Srbsku o Velikonocích na Velký pátek tradičně drželi půst, a proto se dělávali makové „rezance“ a nebo i „opekance“. O Velikonoční pondělí je typické, že se konají oblévačky, kdy se ženy polévají vodou nebo voňavkou. To je pozůstatek ještě z předkřesťanských dob. Slováci v Srbsku, na rozdíl od Slováků na Slovensku, nepraktikují „šibačky“.

Vánoce

Vánoce v Srbsku nejsou tolik komerční jako v západních zemích, protože hlavní částí této tradice není předávání dárků. Ovšem protože jsou srbské Vánoce spojeny s osobou Svatého Mikuláše, který je patronem dětí, mohou děti dostat malý dárek. Osoba, která dětem nosí dárky je v Srbsku Děda Mráz. ¹⁷⁾ Děda Mráz je stařec jezdící na saních se spřežením bílých koní a přinášející zimní počasí, o Vánocích se mu proto obětovala kaše nebo kyselo. ¹⁸⁾ Srbské Vánoce jsou především o tom, sejít se s rodinou a společně jíst a pít. Co se dekorací týče, v dnešní době Srbové zdobí stromek nebo dávají věnec na dveře, ovšem tradičně Srbové umísťovali nad dveře svého domu snítka dubových listů. Ty pak spalují, což symbolizuje obětování Bohu a žádání o štěstí v příštím roce. Štědrý den (Badnji dan) připadá na 6. ledna. Tento den je věnován přípravám na První svátek vánoční. Na štědrý den jdou lidé na odpolední mši. Kněz spálí větve dubu jako symbol obětování Bohu. Po této slavnosti jdou věřící domů na vánoční večeři. Večeře je vždy bez masa, vajec a mléčných výrobků a obvykle zahrnuje rybu, fazole a různé druhy pečiva. Hlavním pokrmem během Štědrovečerní večeře je „česnica“, chléb připravený ženou, která je hlavou rodiny. Každý z domácnosti doufá, že najde uvnitř česnice drobnou minci, která se tam vkládá. Ten, který ve své porci najde minci, je podle tradice po celý rok požehnán štěstím. Česnica se mezi členy rozděluje tak, že se poláme na kousky rukama a podle tradice je první kousek pro Boha, druhý pro dům a další kousky česnice jsou rozděleny mezi členy rodin od nejstaršího po nejmladší. ¹⁹⁾

První svátek vánoční (Božić), spadá na 7. ledna. Velmi brzy ráno děti z celé vesnice chodí ode dveří ke dveřím a budí všechny zpíváním písniček a klepáním na dveře. Lidé, kteří jim otevřou, jim dávají oříšky, sladkosti a trochu peněz. Poté lidé navštíví ranní bohoslužbu, po které se koná odpolední oběd, na kterém se podává pečené vepřové, spousta vína a sarma. Na stole se nachází také sladkosti, např. baklava a další drobné zákusky. Dva dny po Prvním svátku vánočním se slaví ve stejné intenzitě jako Vánoce, také se hodně jí a pije. ²⁰⁾

Podle respondenta Miroslava dříve Slováci v Srbsku na Štědrý den drželi půst a jedlo se až na Štědrý večer (Posiaci večer). Dnes už se tato tradice ale příliš nedodržuje. Na štědrovečerní večeři se většinou připravovala „krumple na ťapši“. Jsou to zapečené brambory na vymazaném plechu s vepřovým masem a klobásou, dnes je tento pokrm velmi tradiční. Na rozdíl od Slováků na Slovensku nepřipravují Slováci v Srbsku kapra.

Vzhledem k velkému počtu etnických menšin ve Vojvodině je důležité, aby měli žáci a studenti jiné, než srbské národnosti, možnost vzdělávat se ve svém rodném jazyce. Tuto možnost mají v Srbsku samozřejmě Srbové a dále také nejpočetnější menšiny - Maďaři, Slováci, Rumuni, Rusíni. Vzdělání Slováků v Srbsku má bohatou tradici, zejména díky tomu, že ve Vojvodině byli vždy přítomní inteligentní lidé slovenské národnosti, jako jsou kněží a učitelé. Kamkoliv Slováci přišli, zakládali církve a školy. ²¹⁾ Co se samotného vzdělávání týče, povinná školní docházka v Srbsku je stanovena na osm let. Žáci se mohou ve slovenštině vzdělávat buď celých osm let, nebo jen první čtyři roky a zbylé roky v srbštině. ²²⁾

Miroslav nám potvrdil, že v každé vesnici i městě, kde jsou Slováci v relativní většině nebo v relativní menšině, mají právo na základní vzdělání vyučované ve slovenštině. V Srbsku se nachází dvě střední školy, které se dají absolvovat ve slovenštině - Gymnázium Jana Kollára v Báčskom Petrovci a gymnázium v Kovačici. Ve slovenštině se dá studovat na fakultě slovakistiky v Novém Sadě a v Bělehradě. Také se dá absolvovat pedagogická fakulta ve slovenštině. Od Miroslava jsme se dozvěděli, že spousta mladých Slováků žijících v Srbsku odchází na Slovensko právě kvůli lepším možnostem vzdělání.

Co se literatury týče, Miroslav nám sdělil, že slovenská poezie a próza v Srbsku následovala vždy literární proudy, které byly aktuální na Slovensku. Mezi nejvýznamnější a nejznámější spisovatele patří Vladimír Hruban Vladimírov (který se věnoval dramatu) či Ján Čajak (který se věnoval próze).

Miroslav tvrdí, že většina mladých Slováků ze Srbska studuje na Slovensku, spousta lidí tam pracuje, mnozí se i přestěhovali. Sám Miroslav zkusil žít na Slovensku, ale velmi mu chyběla rodina, takže se vrátil zpět do Srbska. „Tu som doma, na SK som cudzinec..“, svěřil se. Alexandra je také spokojená s životem v Srbsku, už dlouho nebyla na Slovensku. Respondentka Vaclava-Venda často komunikuje se svojí rodinou a kamarádkami přes Skype či Viber a často se vrací na Slovensko, přesto si v Srbsku už zvykla a nehodlá se stěhovat.

Z odpovědí respondentů na otázky ohledně Slováků žijících v Srbsku se víceméně potvrdilo to, co je psáno v odborné literatuře. Velice překvapivý je velký počet etnických menšin ve Vojvodině a vysoký počet jazyků, kterými se zde mluví. Jeden z respondentů objasnil současnou situaci v Srbsku, která je mnohdy složitější než na Slovensku. Mnoho lidí nemá ani tušení, že vztahy mezi Slováky a Srby jsou především velmi přátelské.

Z výpovědí respondentu vyplývá, že jsou Slováci v Srbsku poměrně spokojení. Mají v Srbsku vlastní školy, mohou používat slovenštinu na úřadech, mohou se řídit při slavení svátků gregoriánským kalendářem, vyznávat svou víru a celkově necítí žádnou diskriminaci ze strany Srbů, ani se žádný z respondentů nedostal se Srbem do konfliktu. Slováci se v Srbsku cítí jako doma, na Slovensku jako cizinci, přesto se někteří Slováci rádi podívají na Slovensko za rodinou či příbuznými, nebo s nimi udržují kontakt přes sociální sítě. Samozřejmě je každý člověk jiný a přizpůsobení se srbské kultuře záleží na každém jedinci. Srbové jsou podle respondentů dominantním národem a jsou také více otevřenější, než Slováci. Proto může být pro někoho asimilace těžší, ale někteří Srbové dokáží Slovákům vyjít vstříc a pomoci jim se začleňováním do společnosti. Najít si práci je těžké jak pro Slováky, tak i pro Srby. Práce se ale vždy najít dá, ovšem platy nejsou příliš vysoké. V současnosti proto spousta mladých Slováků narozených v Srbsku odchází do západních zemí nebo do Slovenska kvůli lepšímu vzdělání a pracovnímu uplatnění. Co se kultury týče, Slováci v Srbsku dodržují slovenské svátky, především Vánoce a Velikonoce, přesto se ale najdou rozdíly mezi praktikováním některých tradic Slováky v Srbsku a na Slovensku. Slováci v Srbsku například o Štědrovečerní večeři nejedí kapra a o Velikonocích nemají pomlázku. Slováci v Srbsku rádi vaří jak slovenská, tak i srbská jídla, která jsou ovlivněna i maďarskou kuchyní.

Respondent Roland zná pouze několik vesnic, ve kterých žije úplně nebo pouze částečně slovenské obyvatelstvo, ale ví, že v Novém Sadu žije mnoho Slováků. Co se týče konfliktů mezi Slováky a Srby, nikdy o žádném velkém neslyšel, ale samozřejmě se stávají, ovšem ne tak často, jako konflikty mezi Srby a jinými minoritami. Roland se domnívá, že Srbové jsou nejtolerantnější právě ke Slovákům, protože spolu tyto dvě národnosti nikdy nezažily žádný velký historický rozpor. Srbové se podle něj vůbec nezajímají o to, co ve Vojvodině ostatní lidé a národnosti dělají. Sám si myslí, že Slováci (a další minority ve Vojvodině) dostávají velkou podporu od státu. Spousta lidí (Srbů a minorit) odchází ze Srbska kvůli špatné ekonomice, proto si Roland nemyslí, že je relevantní, aby Srbové měli problém s tím, jestli v Srbsku žijí či nežijí Slováci. Mají spoustu jiných, větších problémů, než nesnášení či milování někoho pro jejich národnost.

Z výpovědi respondenta vyplývá, že Srbové nemají žádné velké problémy se Slováky, kteří žijí na srbském území. Může to být dáno například tím, že mezi těmito národnostmi se neodehrál žádný konflikt během historie. Srbové ani nemají důvod k nenávisti Slováků či jiné menšině, protože mají daleko větší problémy, především ekonomické.

K získání potřebných informací o pohledu Slováků ze Slovenska na Slováky žijící v Srbsku byl použit dotazník, ve kterém odpovídalo 10 příslušníků slovenské národnosti se státním příslušenstvím ve Slovensku. Věkové rozmezí těchto respondentů je od 18 do 65 let. Z dotazníku vyplynulo, že nikdo z dotazovaných nezná žádného Slováka, který by žil v Srbsku osobně a žádný z dotazovaných neví ani o tom, že Slováci v Srbsku žijí. Celkem 60 % dotazovaných odhaduje, že jsou životní podmínky Slováků v Srbsku horší než na Slovensku. Domnívají se tak především kvůli nižšímu HDP a vyšší nezaměstnanosti v Srbsku. Na otázku, jak moc si Slováci myslí, že Slováci žijící v Srbsku dodržují slovenské tradice, odpovědělo 40 % respondentů, že je dodržují víceméně stejně jako na Slovensku a nejvíce se prý jedná o Vánoce, Velikonoce či Dušičky. 80 % respondentů se shoduje v domněnce, že pro Slováky není těžké se přizpůsobit srbské kultuře, protože je podobná té slovenské. Dále pak, že vztahy mezi Slováky a Srby jsou ve větší míře neutrální, tudíž se Slováci necítí v Srbsku diskriminovaní. Respondenti si to myslí proto, protože jsou oba národy slovanské, takže není důvod k diskriminaci. V dotazníku také odpovědělo 50 % respondentů, že neví, zda se v Srbsku nacházejí slovenské školy. Podle 40 % dotazovaných se tam určitě nachází, a to především ve Vojvodině. Na další otázku, jak je to s pracovním uplatněním Slováků v Srbsku, se 4 z 10 respondentů vyjádřilo, že v Srbsku je určitě těžší najít pracovní uplatnění než na Slovensku. Pouze jeden z respondentů správně odhadl, z jakého důvodu a v jakém století přišli Slováci do Srbska. Jeden z respondentů nám po vyplnění dotazníku řekl: „Je veľká škoda, že my Slováci nemáme žiadne povedomie o tom, v akých rôznych krajinách tvoria Slováci tak početnej komunity.“

ATWERI, Jiří. Slovanské pohanství dnes: Vlivy novopohanství na společnost i jednotlivce. 2007. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně.

BABIAK, Michal. Kultúrne dedičstvo vojvodinských Slovákov v kontexte slovenskej kultúry. Muzeológia a kultúrne dedičstvo. 2018, 6(2), 121-130. ISSN 2453-9759. Dostupné z: https://www.pablikado.cz/dokument/52hNUh4wyDGVxep8. Získáno prostřednictvím databáze EBSCO Information Services.

BJELOTOMIC, Snezana. Vojvodina has lowest unemployment. 2018. Dostupné z: https://www.serbianmonitor.com/en/vojvodina-has-lowest-unemployment/

BRTKOVÁ, Anna. Novi Sad. In: Ústav pre kultúru vojvodinských Slovákov. Dostupné z: http://www.slovackizavod.org.rs/en/kultura-i-sira-javnost/kulturna-mapa/mesta/novi-sad?

DELISO, Christopher. Culture and Customs of Serbia and Montenegro. Greenwood Press, 2009. ISBN 978-0-313-34436-7.

HANUŠ, Pavel. Slováci ve Vojvodině. Kulturní studia, 2015, 4.1: 40-65. Dostupné z: http://kulturnistudia.cz/slovaci-ve-vojvodine/

HODOVIČOVÁ, Jarmila. Přehľad dejín slovenskej literatúry pre deti a mládež vo Vojvodine do roku 1970. Annual Review of the Faculty of Philosophy, Novi Sad. Volume XXXV (2010). 2010. Získáno prostřednictvím databáze EBSCO Information Services.

MAKIŠOVA, Ana. Lexikálne interferenčné prvky vo Vojvodinskej slovenčine. Annual Review of the Faculty of Philosophy, Novi Sad, Volume XLI (2016). 2016. ZÍSKÁNO PROSTŘEDNICTVÍM DATABÁZE EBSCO Information Services.

NOVÁKOVÁ, Radka. Srbská kuchyně. In: CK MUNDO [online]. Dostupné z: https://www.mundo.cz/srbsko/kuchyne

Nový Sad. In: Ústav pre kultúru vojvodinských Slovákov. Dostupné z: https://www.slovackizavod.org.rs/kultura-i-sira-javnost/kulturna-mapa/mesta/novi-sad?fbclid=IwAR28iE8XRKz3QCh-_h54UhrrBROhysqd0v-EUVBMQyiXc1r9TXzvGHgZxNI

Population: Demographic Situation, Languages and Religions. In: European Comission. Dostupné z: https://eacea.ec.europa.eu/national-policies/eurydice/content/population-demographic-situation-languages-and-religions-66_de

SEAVC - Cirkev. In: Slovenská evanjelická a. v. cirkev v Srbsku. Dostupné z: http://ecavyu.com/indexp.html

Serbia Demographics Profile 2018. In: Index mundi. Dostupné z: https://www.indexmundi.com/serbia/demographics_profile.html

SKLABINSKA, Milina a Katarína MONÁSKOVÁ. Slováci v Srbsku z aspektu kultúry. Ústav pre kultúru vojvodinských Slovákov, 2012. VOJVODINA [online]. Dostupné z: http://vojvodina.sk/

ŠTRICHELOVÁ, Jana. Slovenská menšina v Srbsku [online]. Olomouc, 2011. Dostupné z: https://theses.cz/id/p70oqx/00076920-188925814.pdf. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci.

TÝROVÁ, Zuzana. Slovensko-srbský bilingivzmus vo Vojvodine [online]. Nový Sad, 2016. Dostupné z: http://nardus.mpn.gov.rs/bitstream/handle/123456789/8208/Disertacija9424.pdf?sequence=1&isAllowed=y. Disertace. Univerzita v Novom Sade.

Obrázek č. 1 Výskyt Slováků v Srbsku - Mapa. In: Bělehrad Srbsko [online]. Dostupné z: http://www.belehrad.cz/images/mapa.jpg

Obrázek č. 2 Národnostní složení Vojvodiny - Vlastní zpracování na základě údajů z VOJVODINA [online]. Dostupné z: http://vojvodina.sk/

Obrázek č. 3 Statistiky počtu obyvatel v jednotlivých obcích - VOJVODINA [online]. Dostupné z: http://vojvodina.sk/

Počet shlédnutí: 72