YOUNG LIFE – NEZISKOVÁ ORGANIZACE

Benešová Kateřina, Kocourková Barbora

V dnešním moderním světě máme pocit, že víra mezi mladými lidmi poměrně upadá. Tomu tak ale není. Trend v něco věřit se objevuje u každého z nás. Ať už je to karma, osud nebo náhoda. Není nutnost hned vstupovat do nějakých sekt či zakládat dobročinné organizace, stačí si jen víru ve vyšší Pravdu a Lásku přiznat sami sobě. Přece jenom heslo “Pravda vítězí” provází celý náš český národ. V této práci budou nejhlavnější otázky na víru v Boha u křesťanů. A jelikož tato práce vzniká v mladém kolektivu, byla jako výchozí bod zvolena křesťanská nezisková organizace Young Life (dále jen YL, v překladu Mladý Život). YL je organizace zaměřená na mladé lidi, teenagery, konkrétně na jejich období dospívání. Hlavním cílem je vytvořit rodinné prostředí, dát členům podporu a být jim oporou v často nelehkém dospívání.“Young life je pro každého teenagera- bez ohledu na schopnosti, rasu, náboženskou tradici nebo kulturu.” Jedním z nejzásadnějších cílů, které si organizace klade, je zlepšit kvalitu výuky anglického jazyka na základních i středních školách. To vše dělají zábavnou formou na tzv. víkendovkách, nebo kempech, na nichž má každý člověk možnost poznat sám sebe i víru samotnou. YL u nás působí v několika větších městech, především v Brně, v Ostravě a v Praze. Nově YL najdeme například v Kroměříži. YL také poskytuje možnost připojit se ke kostelu v místě, kde se mladý zrovna nachází. Organizace má několik stálých zaměstnanců a spoustu mladých vedoucích, kteří mají možnost vycestovat do zahraničí, ať už na stáž, nebo na poznávací zájezd v rámci této celosvětové organizace. V Evropě je nabídka široká. Do organizace je zapojeno 24 evropských států. Ve světě to jsou státy Severní i Jižní Ameriky, Austrálie či Afriky.

Křesťanství má mnoho církví, které spolu v minulosti moc dobře nevycházely. V této organizaci spolu ovšem všechny křesťanské církve navzájem kooperují. Jak je to možné? Dále se práce zaměřuje na otázky, v čem vidí členové Young Life odlišnost jejich organizace od jiných křesťanských organizací. Každá země je jiná, liší se kulturou i zvyky. Proto, díky celosvětovému působení, se vhodně nabízí otázka, zdali se liší chod organizace v závislosti právě na geografické poloze. Pokud má mladý člověk šanci poznat Young Life organizaci- její hodnoty, které vytváří a práci, do které vkládá všechno svoje úsilí, změní se jeho pohled na celkové praktikování náboženství? Co mladé vůbec přivádí k náboženství? A podle čeho si vybírají do jaké církve vstoupit? I na tyto otázky se práce zaměřuje.

Jak je možné, že spolu v jedné křesťanské organizaci kooperují společně různé církve?

• Co přivádí mladé lidi k náboženství?
• Podle čeho si mladí lidé vybírají, do jaké církve vstoupit?
• V čem vidí zaměstnanci Young Life odlišnost od jiných křesťanských organizací?
• V jakém ohledu pociťují mladí lidé změnu s praktikováním náboženství poté, co poznají Young Life?
• Liší se chod organizace v závislosti na geografické poloze?

„Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli vpravdě posvěceni. Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal.” (J 17, 19-21)¹⁾

Už v roce 431 se od rané církve oddělovaly skupiny lidí, které zakládaly nové církve. Tak se dělo až do 19. století, kdy v Anglii došlo ke vzniku křesťanského sdružení mladých mužů (YMCA).²⁾ YMCA, i když je založena na křesťanských principech, je tu pro každého mladého muže bez ohledu na náboženské vyznání. Tento čin je považován za počátek ekumenismu, tedy snahy o sjednocení křesťanů. O 60 let později od založení YMCA se v Edinburgu konala Světová konference o misiích, nejdůležitější konference pro ekumenické hnutí. Od této doby se jednotlivá hnutí a organizace snaží pracovat na změnách ve světě a dojít tak k vytouženému cíli, jednotě. V Československu byl prvním ekumenickým podnětem zrod Českobratrské církve evangelické, která vznikla spojením luterské a reformované církve. V roce 1955 vznikla Ekumenická rada církví, která sdružuje především nekatolické církve. Římskokatolická církev a Federace židovských obcí má s ERC zatím jen úzce domluvenou spolupráci. Důležité je, že postupem let se jejich spolupráce stává běžnější a přátelštější.

V roce 2006 uzavřela Česká biskupská konference (ČBK) a Ekumenická rada církví (ERC) v ČR dohodu o duchovní péči ve zdravotnictví³⁾. Jejich cílem je prospět trpícím v těžkých situacích v nemocnicích a ostatních sociálních zařízeních. Církev vysílá tzv. nemocničního kaplana, který toto poslání naplňuje bez ohledu na vyznání trpících. Nemocniční kaplan musí mít alespoň základní znalosti o církvích a náboženských společnostech registrovaných v ČR, světových náboženstvích, nových náboženských hnutích a sektách působících v ČR. Také musí znát rozdíly, zásady a přesné názvosloví v pastorační (duchovní) péči v katolické církvi a ostatních členských církvích ERC. V ČR není lehké být jmenován nemocničním kaplanem. Krom výše vypsaných požadavků musí mít kaplan také teologické magisterské vzdělání a ovládat základy medicíny. Býti kaplanem je tedy spíše výsadou a posláním těch, kteří se nebojí poskytnout modlitbu a utěšení věřícím všech náboženství.

O spolupráci církví pojednává i dokument Dvě církve – jeden kostel ⁴⁾ na námět historika Karla Rechlíka, který režíroval Lubomír Hlavsa. V dokumentu jsou představeny dvě ekumenické spolupráce. První pojednává o budování ekumenického církevního centra v německém městě Freiburg. Město leží u hranic s Francií, tudíž je zde velký vliv římskokatolické církve. Druhou největší církví jsou evangelíci. Freiburg slíbil, že oběma církvím postaví vlastní kostel, to ale trvalo dlouho a tak se představitelé obou církví dohodli, že vymyslí společné řešení. Vymysleli jednu stavbu složenou ze dvou částí. Podle potřeby se mohou obě části propojit v jeden celek a dvě odlišné církve se tak mohou setkat tváří v tvář. Takto vedle sebe žijí dva odlišné světy. Díky takovéto blízkosti se naučili vážit jeden druhého a postupem času se prohloubila i jejich důvěra a partnerství. Druhou spolupráci představuje stavba Emauzské kaple. Stavbu sice založil soukromoprávní spolek a ne církev, ale katolíci a evangelíci hráli velkou roli při jejím budování. Někteří se zapojili jako dobrovolníci, protože věří v místo, kde se mohou lidíé setkávat bez ohledu na konfesi a náboženské postoje. Emauzská kaple byla stavěna s myšlenkou Emauzského příběhu: dům otevřený každému.

Kooperovat a naslouchat jeden druhému, bez ohledu na rasovou či náboženskou příslušnost, si v dnešní moderním světě kladou za své i učitelé na základních a středních školách. V roce 2017 byla vydána metodická příručka pro výuku náboženství Žijeme spolu? Mluvíme spolu⁵⁾, která vznikla v rámci projektu Žijeme spolu, mluvíme spolu- výukou k toleranci a kultuře dialogu. Tato publikace usiluje o rozvoj kritického myšlení, respektu a dialogu v prostředí české společnosti formou zábavného vzdělávání na školách. Hned v úvodu několik učitelů odpovídá na otázku důležitosti výuky náboženství. Všichni se shodují na myšlence všeobecné vzdělanosti. Seznámit studenty se “světovými religiozitami“, se základními principy náboženství nebo s faktem, že náboženství jsou součástí běžného života lidí, může dospívajícím napomoci při každodenním setkávání s různým typem kultur a tedy i odlišným typem náboženství. Jedním z úkolů projektu bylo zmapovat, odkud žáci získávají informace o náboženství. Nejčastější odpovědí byl internet (27 %), škola (25 %) nebo televize (20 %). Rodina a kamarádi pak zaujaly místo pod 10 %. Dále je v knize vysvětlován třífázový model učení EUR - Evokace, Uvědomění si významu informace, Reflexe. Takto vysvětlovaná látka pomáhá mladým představit si co nejlépe vyučovanou látku. A pokud se učitelům podaří náboženství před žáky správně osvětlit, jejich tolerantnost, a možná i spolupráce, se pro ně stane samozřejmostí.

V roce 2007 uspořádala Česká křesťanská akademie v rámci Dnů Josefa Zvěřiny konferenci s názvem Církev pro druhé. Konference se skládala z několika panelových diskuzí a přednášek. Jednu z přednášek, která nesla název Nevhazujte žádné reklamy! Smějí dnes křesťané konat misie?, moderoval prof. Tomáš Halík. V úvodní řeči, s názvem Oslovit vzdálené – neidentifikovatelné ⁶⁾, vypráví příběh o Zacheovi a vysvětluje důležitost povšimnutí si takových lidí v každé společnosti. “Ježíš vždycky měl zájem o lidi na okraji. Ale to nejsou jenom ti chudí pouze v sociálním slova smyslu. Jsou také lidé na okraji společenství víry - se svými otázkami a pochybnostmi.” Dále se snaží posluchačům osvětlit myšlenku ducha začátečníků a zamýšlí se nad tím, jestli “teologie vnitřního osvobození” s sebou nenese osvobození od přílišných hodnot. Duch začátečníků, tedy těch “vzdálených”- pochybujících a hledajících, je přece také obrazem a výrazem otevřenosti pro Boží tajemství. Hledající, často nazývaní “blahoslavení chudí”, jsou pokornými věřícími a jejich víra je nejčistější. O to přesně se snaží i YL. Nabídnout pomocnou ruku těm, kteří mají otázky a cítí se nejistí. Halík také mluví o jakémsi “meziprostoru” mezi církví a společností, který vytvářejí ti “neidentifikovatelní”- hledající. Řada hledajících si myslí, že do žádné církve nepatří, přitom patří, a to platí i naopak. Halík také vysvětluje, že hledající jsou hledajícími, protože v životě mohli mít negativní zkušenost se “sektářskou církví”. Podle Halíka existují i věřící, například katolíci a evangelíci, se sektářskou mentalitou. Od svých stoupenců vyžadují plnou identifikaci s pravidly, slovy profesora Halíka “tvrdého jádra”, společnosti. Církev je v tomto ohledu jiná. Církev má pro tyhle “lidi s odstupem” místo mezi svými, dovoluje jim volně vstupovat na svou půdu a účastnit se církevních záležitostí.

Hugh Hewitt ve své knize In, But Not Of: A Guide to Christian Ambition and The Desire to Influence the World⁷⁾ popisuje své poznatky, osobní zkušenosti a rady, jak dosáhnout radikálního úspěchu, který ctí Boha. Kniha je věnována všem zaměstnancům a dobrovolníkům z YL. Krátká citace z knihy může přiblížit významnost díla: „Toto je kniha o pozemské síle ve službách těch, kteří se účastnili velké bitvy”.V kapitole Always Keep in Mind That Your Work is Far from the Most Important Work in the World seznamuje čtenáře se svojí zkušeností s YL. Sám je členem, organizaci podporuje a chodí na jejich pravidelná setkání. I ve svých letech si váží práce, jakou YL pro mladé dělá. Jeho postavení a osobnost jenom ukazuje, že YL je tu pro všechny lidi bez rozdílu. V tom spočívá velká odlišnost YL a ostatních křesťanských organizací, které jsou většinou zaměřené na konkrétní skupiny lidí a na konkrétní činnost, jako např. spolek Orel. Popisuje zde také, jak pokaždé, když jeho oči přihlížejí malým politickým bitvám, si vzpomene na přední linie, na kterých mají lidé možnost poslouchat příběh o Kristu a odpovídat na něj. Silně doporučuje členství v jakékoliv skupině, která ho podpoří, bez které člověk riskuje ztrátu nadhledu.

Stejný pohled na věc má i pastor ze společenství křesťanů KOSTELJinak, Vašek Andrš. KOSTELJinak ⁸⁾, mezi ostatními společenstvími, vyniká svým YouTube kanálem, kam pastor Andrš nahrává všechna svoje kázání. V jednom videu ⁹⁾ říká „Je důležitý patřit do společenství. Nehraj křesťanství doma sám. Tohle není individuální sport, tohle je týmový sport. Většina Novýho zákona je o tom, jak žít ve společenství jako křesťan.” V epištole Nového zákona se píše „Nezanedbávejme své společné shromažďování, jak mají někteří ve zvyku, nýbrž povzbuzujme se, a to tím více, čím více vidíte, že se ten den přibližuje.” (Židům 10, 25) „Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům.” (Židům 10, 24) Tato slova z Nového zákona jen podtrhují hlavní myšlenku YL, a to že věřící vedou k víře v Boha, bez ohledu na to, jaké církve je člověk členem či jaké církve chce být členem. To přesně dělá i YL. Mladým pouze představuje křesťanství nenásilnou formou a nenutí je k žádnému členství. Každý si může rozhodnout sám, kam chce patřit, do jaké církve chce vstoupit a jaké svátosti přijme za své.

Výzkumný tým pod vedením ThDr. Jana Balíka, PhD. a Mgr. Jana Čapka se na přelomu roku 2017 a 2018 zaměřil na analýzu dat získaných v dotazníkovém šetření v rámci srpnového Celostátního setkání mládeže v Olomouci (CSM), kam přijelo více než 7000 převážně věřících účastníků z různých částí republiky¹⁰⁾. Na 1900 z nich pak poskytlo data pro toto zkoumání. „Cílem výzkumu bylo získat údaje, o co se katolická mládež zajímá, jaké jsou její hodnoty a jakým způsobem praktikují svou víru,“ řekl k záměru celého projektu Jan Balík. „Respondenti mají jiné hodnoty než většina jejich vrstevníků. Jsou názorově a hodnotově velmi solidně orientovaní. Žijí vnitřním náboženským životem a důležité jsou pro ně i církevní náboženské aktivity. Jsou hodně zaměřeni na emotivní prožitek a k Bohu je nejvíce přibližuje hudba, písně a zpěvy, dále společenství, mše svatá, svátost smíření, modlitba vlastními slovy a Eucharistie,“ vysvětlil Balík Výzkumníci zjistili, že mladí lidé vyhledávající účast na takovýchto setkáních žijí náboženským stylem života, pro který jsou dominantní formální náboženské aktivity a niterná spiritualita, které doplňuje volnočasová kulturní orientace a z hodnot je to společensko-politická orientace. Silná je zde i orientace na lásku spojenou s dětmi, partnerem a rodinou. Co se týká žebříčku hodnot, tak na prvním místě mají Boha, lásku, pak životního partnera a rodinu a děti. Většina mladých v populací má na prvním místě zdraví, lásku, pak mír, život bez válek, životního partnera, svobodu, přátelství a pak teprve rodinu a děti.

David Novák je muž, který v současné době vyučuje předměty s filozofií, vede sbor věřících, je členem Rady církve bratrské a vede vlastní online blog. Na svém blogu se v článku Má mít sbor, církev vizi?¹¹⁾ zamýšlí nad fungováním církevních sborů. Krom zaměření se na definici vize, která je podle něho příliš vyhraněná, vyslovuje myšlenku o prostředí sboru. Podle Nováka je důležité, aby vize byla správně usazena do podmínek, ve kterých se sbor nachází. Složení společnosti a umístění sboru podle něj hraje zásadní roli na budování vize.

Pro získání informací do této práce byla zvolena metoda polořízeného rozhovoru. Princip této metody stojí na rozhovoru tazatele s respondentem. Tazatel pokládá druhé osobě předem připravené otázky. Tyto otázky však nejsou tak zásadní, jako v případě užití metody řízeného rozhovoru. Polořízenost spočívá v tom, že respondent sice odpovídá na danou položenou otázku, ale může odpovědět jen v takové míře, v jaké on sám chce. Svou odpověď může rozvést dle svých zkušeností, znalostí či možností. Úkolem tazatele je odhadnout hranici mezi získáním odpovědí na všechny otázky a zároveň nechat respondentovi volný prostor, aby se mohl vyjádřit. Výhody této metody spočívají v osobním kontaktu s respondentem. Dle jeho chování během rozhovoru lze například odhadnout, zdali respondent otázce porozuměl. Pokud ne, je na tazateli otázku vysvětlit, nebo jinak formulovat. Můžeme tedy říci, že i když byly otázky předem stanovené, byly modifikované na základě respondentů. Jelikož se může stát, že se respondent rozpovídá a poskytne více informací, může být pak následné zpracovávání dat velkou nevýhodou. Pro zachování anonymity respondentů byla jejich pravá jména anonymizována a následně pseudonymizována.

Respondenti jsou rozděleni podle způsobu kontaktování a také podle samotných rozhovorů. Nejprve byli všichni respondenti osloveni emailem. Výhodou bylo, že první respondentka nám dala kontakt na dalšího, ten na dalšího a krásně se nám vytvořila síť lidí, kteří jsou z různých míst, ale vzájemně se znají. Další výhodou první respondentky byla její výřečnost. S její pomocí se původní otázky přetvořily do srozumitelnější podoby tak, jak vypadají teď. Následně byla zvolena forma rozhovoru podle toho, kde daný respondent žije. Osobní setkání s českými respondenty se konaly v místě jejich bydliště a probíhala vždy velice přátelsky. Respondenti působili uvolněně a odpověděli na všechny otázky. Zde asi jedinou obavou byla naše tréma z osobního setkání, ale ta z nás okamžitě po seznámení vždy opadla. S cizinci byla vedena komunikace přes aplikaci Whatsapp, kde se nejlépe osvědčila forma videohovorů. Díky webové kameře byl rozhovor kvalitativně na stejné úrovni jako osobní setkání. Zprvu byla komunikace komplikována koronavirovou situací, proto jsou zde i respondenti, kteří na otázky odpovídali formou online dotazníků https://www.survio.com/survey/d/X5M2Q8X4N0H5P6Q2N?preview=1 . Dotazník byl koncipován do dvou částí. V první části každý uvedl svůj věk, pohlaví, pozici ve firmě a jméno. Druhá část se skládala z výzkumných otázek. U každé otázky měl respondent prostor se rozepsat. Celkově spolupráce s respondenty probíhala velice dobře. Nestalo se, že by měl někdo problém odpovídat. Největší překážkou v distanční komunikaci bylo čekání na emailové odpovědi. U rozhovorů při osobním kontaktu bylo největší výzvou porozumění si. Respondenti k otázkám přistupovali velice duchaplně a svědomitě, tudíž jejich vyjadřování se neslo až k teologickým úvahám. Pro nás, jako nevěřící bylo zprvu nelehké této spirituální rovině porozumět. Předpoklad, že s námi nebudou chtít zaměstnanci sdílet své názory, myšlenky a pocity, se dnes ukazuje jako nesmyslný. Vstřícnost všech zúčastněných byla obdivuhodná.

Respondentka Izolde, 40 let, původem z České republiky, žijící ve Skotsku, oblastní ředitelka YL ve Skotsku

Kontakt s Izolde byl navázán přes email, kde následně proběhla domluva o videohovoru. Videohovor probíhal přes aplikaci Whatsapp, kam se následně přesunula i veškerá komunikace. Po celou dobu rozhovoru panovala velice přátelská atmosféra. Nejprve proběhlo vzájemné představení obou stran. Izolde se se svým manželem před třemi lety přestěhovala do Skotska, kde navázala na svou předchozí pozici, kterou vykonávala v Ostravě. Náplní její práce byl přímý kontakt s mladými lidmi a byla také kempovým koordinátorem pro celou Českou republiku. Skotko a bristký region je jediný region, který má vlastní kempové středisko. Viděla zde příležitost pro jak svůj osobní rozvoj, tak rozvoj celé organizace.

“A zde se nabídla možnost se dále rozvíjet v této oblasti = toto středisko teprve začínalo a byl zde prostor pro budovaní střediska, kempu, učit se novým věcem, atd, atd. Další důvod byl- můj manžel je Brit/Američan a Skotsko je místo jeho původu (byl odtud dědeček, má zde stále vzdálené příbuzné). Po 3letech jsem začala cítit touhu se vrátit zpátky k přímé práci s mladými lidmi”

K Young Life se dostala jako dobrovolník. Od jejích 19ti let pracovala na letních táborech v USA a byla také dobrovolnicí pro jiné mládežnické organizace v Ostravě. Práce s mladými lidmi ji vždy naplňovala. Mladí lidé ji přijdou jako výborná věková skupina. Sebe vnímá jako dospělý vzor pro mladé členy. Po dobrovolnictví se jí naskytla příležitost pracovat u YL na pozici Administrátorka pro Ostravu a ČR. V této době se YL v České republice stával známějším. Práce v YL Izoldě přináší naplnění, radost i touhu předávat evangelium a hodnoty mladým. Young Life pro ní znamená vztah s mladými lidmi, ať už v dobrých, tak i v krušných časech dospívání. Nezáleží jestli se rozhodnou následovat Boha nebo ne, bez ohledu na to, jestli jsou věřící nebo ne. Vždy mají možnost dozvědět se o Kristu a rozhodnout se pro něj. Výhodu v Young Life vidí ve volnočasových aktivitách mezi přáteli a novými členy. Dále v naučení se nových věcí a rozvinutí talentů. Young Life jí dává bezpečí pro mladé lidi - zde mohou být přijímáni a akceptováni takoví, jací jsou.

“Práce s mladými lidmi mě vždy velice bavila, naplňovala. Je to výborná věková skupina. Přes dobrovolnictví mi bylo potom nabídnuta práce pro YL v pozici Administátorky pro Ostravu a ČR - v té době se YL velmi rozjížděl v ČR díky vedení Ala a Stacy Anderson z USA, kteří přijeli v roce 2004. Můj manžel se stal zaměstnancem na konci roku 2005 - v pozici Zaměstnanec učitel - kdy byl na plný úvazek učitelem na střední škole a na poloviční úvazek pracovník YL. Práce v YL mi přináší naplnění, radost, touhu předávat evangelium mladým, touhu jim předávat hodnoty a být jim nablízku v krušných časech dospívání. Young Life je pro mě vztah s mladými lidmi, ať už se rozhodnou následovat Boha nebo ne, bez ohledu na to, jestli jsou věřící nebo ne. Ale mají tu možnost se dozvědět o Kristu a rozhodnout se pro něj. Young Life je pro mě volnočasová aktivita mezi přáteli, mezi novými lidmi, naučení se nových věcí, talentů. V Young Life můžu být dospělým vzorem ve všech oblastech života. Young Life mi dává bezpečí pro mladé lidi - zde můžou být přijímáni a akceptováni, takoví jací jsou”

Respondent Igor, Čech žijící v Česku, hlavní zaměstnanec YL pro Ostravu, ředitel YL pro Českou republiku

S Igorem proběhlo osobní setkání v Ostravě. Rozhovor se uskutečnil přímo v kancelářích YL. Ostrava je, symbolicky řečeno, vlajkovou lodí zde v ČR pro ostatní města ve kterých YL působí. Setkání probíhalo přímo v kanceláři YL. Byla zde přítomna i jeho kolegyně Klára, která byla velice ochotná a rozhovor nám taktéž poskytla. Během rozhovorů byli oba velice otevření, milí a ochotní. Díky tomu se nám rozhovor vedl dobře a získaly jsme informace, které jsme potřebovaly. Igor spoluzakládal YL v Polsku před šesti lety

“To bylo docela těžké, protože katolická církev né každého příjme. Oni se mnohdy berou za ty jediný pravý, což se teď taky trochu mění a to je supr. Ale na začátku to nabourat bylo těžké. Říct jim, že YL by mohl být taky fajn pro ně. Nakonec se to podařilo a teď i papež František se setkal s našim víceprezidentem a to naprosto změnilo klima v katolické církvi a už dokonce vznikla YL katolická křesťanská konference v NY a to otevřelo bránu do světa”

Jeho rodina byla původně nevěřící. Až po jedné evangelizaci, na které byli společně, začali všichni věřit. Byl to pro něho obrovský obrat, který nesl velké změny, k lepšímu, v rodině. Igorova cesta k YL byla velice zajímavá a obdivuhodná.

“Pak jsme si řekli, že bude i fajn pomoct lidem. Né jenom mluvit, kázat, ale i materiálněji a fyzicky pomoct. A tak jsme šli do armády spásy. Tam jsme vypomáhali mnoho let jako dobrovolníci. Já jsem se tam stal potom i zaměstnancem, i civilní službu jsem tam udělal. Tam jsem si našel i ženu a pak jsme se vrátili zpátky do Ostravy a narazili jsme na YL”

Pracuje na vztahu s dětmi. Zastává postoj, že vztah s dětmi má být přirozený. Často naráží na žárlivost, ze strany rodičů, kteří neumí Boha nijak “uchopit” a tak ani nevědí, jak vůči víře svých dětí bojovat. Na tomto se snaží pracovat, rodiče zve na jejich akce, aby si sami mohli udělat obrázek o organizaci. Rodiče pak zjistí, že vše je v pořádku a na tom Igorovi velmi záleží. Práce v YL ho maximálně naplňuje. Prozradil nám i plány do budoucna, které organizace má. Nově bude pobočka YL i v Plzni. Zmínil nám problém, který nastal v Děčíně. Řeší situaci, kdy skupina studentů z gymplu a skupina Romů společně mají fungovat. Studenti z gymplu mezi sebe Romy berou a zaměstnanci YL musí sledovat, aby toho Romové nezačali zneužívat.

Respondentka Klára, Češka žijící v Česku, zaměstnankyně pro Ostravu, kolegyně Igora

Klára pochází z nevěřící rodiny. Nejblíže k víře má její babička, který vyrůstala na faře. K YL se Klára dostala na střední škole, kde Izolde (naše první respondentka), společně se svým manželem, vedla DramaClub. Zvali je na akce od YL. Ty Kláru ze začátku příliš nezajímaly. Po čase se ale odhodlala a na kemp od YL jela. Také vypomáhala s překlady na akcích s Američany, kteří sem díky organizaci jezdili. Během dvou let, od prvního kempu kde byla, se o víru začala více zajímat a byla mezi lidmi, kteří také věřili. Vyprávěla nám příběh o své nejlepší kamarádce. Ta víru nejprve vůbec nepřijímala a nakonec začala věřit dříve, než Klára.

“Mě to přišlo nefér, protože jak jsme jely na ten první kemp společně, tak tam jsme se o tom dozvěděly víc, slyšely příběh a tak. Ke konci kempu máme takový čas, kde mohou ty děti přemýšlet. Do ničeho nejsou nuceni, jen mají čas přemýšlet o tom, co slyšely. Tak jsem o tom přemýšlela a řekla si, že chci asi vědět víc a tak jsem se snažila scházet s vedoucími během roku a snažila se o to zajímat víc, číst si o tom víc. A kamarádka si ještě tehdy myslela, že je to hrozná trapárna, když se jí ještě nestal žádný zázrak během dalšího týdne. Ale potom další rok jela na kemp jako dobrovolník. Já už jsem nejela. Potom se vrátila a zjistila, že teda je věřící, že uvěřila. To mi přišlo děsně nefér, protože já se o to zajímám a jak se to může stát?! Potom jsem si uvědomila, že nepotřebuju žádný zázrak. Že prostě začnu věřit a začnu víc vnímat a všímat si takových těch svých malých zázraků”

Uvědomila si, že nepotřebuje žádný zázrak k tomu, aby začala věřit, ale že víra musí být osobní rozhodnutí. Klára chodí do církve, která si říká Církev pro mladé a neklidné. Je zde spokojená a šťastná. Církev pro mladé a neklidné všechny tradice přizpůsobí dnešní mladé generaci.

Respondent Theodor, Čech žijící v Česku, hlavní zaměstnanec pro Prahu

S Theodorem proběhlo také osobní setkání. Setkali jsme se u něho doma. To bylo velice přátelské a milé gesto. Okamžitě si s námi potykal a my se cítíly jako na posezení s kamarádem. Součástí YL se stal hned po jejích vzniku v Ostravě. Před vznikem už chodil na jazykovou školu, kde byli tři učitelé, kteří původně učili pro jazykovou školu a poté pracovali pro YL. Stal se dobrovolníkem, kterým byl velmi dlouho. Poté šel na vysokou školu. Vystudoval VŠE v Praze. Po vysoké se stal zaměstnancem v Praze. Jeho rodina věřící není, pouze babička s dědou, kteří patří do katolické církve. Nejprve byla rodina vůči víře skeptická. Nejvíc jim pomohlo poznal lidi, se kterými se Theodor stýkal. On se díky platformě YL, díky místu, kde mohl sbírat informace, stal věřícím. YL spolupracuje v každém městě se školami, kde klade důraz hlavně na výuku jazyků. Theodor by chtěl zapracovat na veřejné publikaci. Jelikož v Praze se se školami spolupracuje krátce, není vztah mezi organizací a dětmi tolik vybudovaný. Stejně jako Igor, i Theodor se snaží pracovat na dobrém vztahu s rodiči. Dělí je do dvou skupin. Na ty, kterým se smysl organizace líbí a na ty, kterým ne.

“Rodiče spadají do dvou skupin. Jedním se to libí, druhým tolik ne. My se snažíme respektovat i ta přání rodičů. Záleží, v jakým věku ta děcka jsou. Pokud jsou na základní škole, tak se snažíme respektovat přání rodičů. Když jim je 16,17 let tak mají více volnosti od rodiny a koukají na to jinak”

Theodor spoluorganizuje víkendové akce, se kterými mu pomáhá tým dobrovolníků. Rodiče si přáli, aby akce byly zaměřené na angličtinu a tak děti mají 2-3x denně angličtinu s rodilým mluvčím. Hodně nám vyprávěl, že víra je také o kompromisu. Měli bychom chtít poznávat a klást otázky. Každému vyhovuje něco jiného a od toho je tu více církví, aby si každý mohl vybrat tu svou.

“Historie církve je hrozně složitá. Začalo se to štěpit (Jan Hus, reforma…). Každý věřil něčemu, každý chtěl dát důraz na něco jiného. Nic není vyloženě špatně. Je to o tom, co člověku vyhovuje a co funguje”

Pracuje na vztahu s dětmi. Postěžoval si, že to je v dnešní době těžší než dříve.

“Z důvodu sociálních sítí: facebook, instagram… žije každý tak trochu sám za sebe a nehledají osobní lidský vztahy. Má stovky přátel na Facebooku, sledujících na Instagramu, na TikToku. Vytrácí se sociální kontakt. I ty děcka si myslí, že si můžou dovolit spoustu věcí. To, co si můžou dovolit v online světě - že někomu napíšou hnusný komentář … pak nemají zábranu to říct i v reálném světě. Ten reálný svět pak ani tolik nevyhledávají, projíždí sociální sítě. Je složitější se dostat na tu osobní úroveň”

Následující 3 respondenti jsou kolegové respondentky Izolde ve Skotsku. Z časových a osobních důvodů nebyla přímá komunikace s nimi možná, proto bylo zapotřebí najít alternativní cestu. Tito respondenti souhlasili s vyplněním online dotazníku:
Respondent Josef, Američan žijící ve Skotsku, 38 let, Mezinárodní oblastní ředitel YL

Josef patří do skupiny respondentů, kteří nám poskytli své odpovědi skrze dotazník. Jeho odpovědi na nás působily jako velice upřímně.

Respondent Evžen, 34 let, Skot žijící ve Skotsku, zaměstnanec YL

Evženovi odpovědi byly nejvíce rozepsané, rozsáhlé a plné informací.

Respondent Kryštof, 22 let, také muž narozen a žijící ve Skotsku, student teologie, zaměstnanec YL

Odpovědi od Kryštofa byly krátké, stručné, ale jasné a srozumitelné.

Razím heslo „Od katolicismu ke katolicitě“, kterým se snažím ukázat své přesvědčení, že konfesionální rozdělení křesťanství je záležitostí dějinné epochy, kterou nyní musíme překročit. Vtěsnění křesťanské víry do „-ismů“ je fáze, ze které musíme vyjít. Katolicita, o které mluvím na rozdíl od katolicismu, to rozhodně není naivně-osvícenecká představa jakéhosi nadkonfesionálního křesťanství. Neseme odpovědnost za svou tradici. Existuje různost - máme být doma, řečeno jazykem Komenského, v té své „jednotě“. Nicméně uvnitř nich můžeme vnímat pluralitu theologií, spiritualit a církevních forem jako něco, co je kompatibilní. prof. Tomáš Halík; O ateismu, pochybnostech a víře ¹²⁾

Snaha o sjednocení křesťanů, tedy ekumenismus, začala už v 19. století. Tehdy si věřící začali uvědomovat, že vliv církví a křesťanství oslabuje. Pochopili svoje selhání, neboť nepřátelství mezi jejich církvemi je v přímém rozporu se slovy Krista. Členové jednotlivých církví by mezi sebou neměli dělat rozdíly. Různé církve jsou od toho, aby uspokojily potřeby všech, ne však od toho, aby dělaly rozdíly mezi lidmi. Tímto se řídí členové Young Life. Mají mezi sebou pevné a přátelské vztahy nehledě na to, kdo je v jaké církvi. Ba naopak, jsou schopni se o rozdílech bavit a přicházet na to, proč každému vyhovuje něco trochu jiného.

K samotné organizaci, Young Life je nezisková křesťanská organizace. Byla založena roku 1941 v USA. V České republice je od roku 1992 a po celém světě je ve více než 70 státech. Překlad názvu organizace zní - mladý život. Organizace je zaměřená na mladé lidi a konkrétně na jejich období dospívání. Hlavním cílem je vytvořit rodinné prostředí. Dát členům podporu, oporu, sounáležitost. Vedoucí vytváří přátelský a pevný vztah mezi členy. Konají akce jako jsou: kempy, výlety, setkání, pobyty v zahraničí. Na těchto akcích každý poznává sám sebe, rozvíjí se, učí a poznává nové lidi. Každý má možnost poznat víru samotnou. Pro ty, kteří chtějí křesťanství znát více do hloubky, je vytvořena menší skupina. Young Life poté poskytne možnost připojit se ke kostelu v místě, kde daný člen žije či studuje. “Young life je pro každého teenagera- bez ohledu na schopnosti, rasu, náboženskou tradici nebo kulturu.”

Počátek vzniku organizace se váže k ženě jménem Clara Frasher, která roku 1930 vyzvala skupinu svých přátel aby se modlili za teenegery ze střední školy v Texasu. Modlit za to, aby našli svou cestu, dobré zaměstnání, aby si věděli rady se životem. O 6 let později se stejnou myšlenkou přichází Jim Rayburn a Clyde Kennedy. Vidí nezájem teenegeru o církev. Kennedy vyzval Rayburna aby začal působit v kostele. Jim chtěl zvolit cestu nejmenšího odporu. Založil klub mladistvých (a Young Life club) kde se zpívaly, parodovaly a vedly četby krátkých textů o Ježíši Kristu. Říkal, že každé dítě má právo slyšet poselství Ježíše a udělat si na vše svůj pohled. Ve skupině se utvořila část mladých, kteří se rozhodli následovat Krista. Ti k tomu byli dále vedeni.

Přesně takto zněla slova i od naší respondentky. Zdůrazňuje myšlenku představování Krista. Nikoli jeho vnucování a odsuzování těch, kteří si k němu cestu teprve hledají. V roce 1944 Add Sewell přišel na klíčovou myšlenku - trávit s dětmi více času, spřátelit se s nimi. Tento přístup je označován jako “kontaktní práce” a je od té doby posláním organizace. Je důležité zdůraznit, že tomu tak je opravdu dodnes. Organizace si drží prvotní myšlenku. To se jeví jako obdivuhodné, že i v dnešní moderní a pokrokové době, se organizace nenechá “zlákat” rychlou dobou a stále se drží té prvotní myšlenky.

Jelikož náboženství nacházíme na všech kontinentech a ve všech kulturách, zdá se, že se jedná o něco, co lidé potřebují. Náboženství věřícím uspokojuje řadu potřeb, jakými jsou např. potřeba bezpečí, jistoty a řádu, potřeba blízkých vztahů a společenství, které člověka přijímá, potřeba spravedlnosti či potřeba smyslu života. Podle Abrahama Maslowa je dokonce v pyramidě potřeb na vrcholu potřeba transcendence (přesahu). Náboženství poskytuje účinné nástroje ke snížení úzkosti ze smrti a zprostředkovává prožitek radosti a pokoje. Náboženství též může pomoci zachovávat zdravou sebeúctu, poskytuje hodnotovou orientaci, oporu v dobách nejistoty, posiluje naději. Jiří Motl z metodické příručky pro výuku náboženství

Young Life se zaměřuje na mladé lidi. Od základních škol, přes střední až po vysokou školu. Čili na jejich teenegerské období, období dospívání, vývoje a poznávání sám sebe. Projdou si řadou situací, které je nasměrují na další cestu. Cesta každého z nás, je jiná.

Já si myslí, že lidi touží po něčem hlubším. Mít smysl života. Spousta studentů, kteří prošli YL nebo přišli na nějaké akce a známe je dlouhodobě, tak jsou z rodin, kde to nemají jednoduchý. Jsou z těžkých ekonomických zázemích. Takže si myslím, že každý člověk hledá něco. V době, kdy jsou teenageři, mají ještě chuť hledat. Mají otázky a ptají se. Důležitý je, aby byli otevření. respondent Theodor

Smysl života. To je velice trefný pojem, který je mezi mladými lidmi často diskutován. Kdo ho nemá, jakoby nežil. Pro někoho smyslem života může být maličkost jako například dobré vztahy s rodinou a přáteli. Jiný vidí smysl života v procestování celého světa.

Pro dnešní dobu je typický jakýsi kult mimořádných zážitků. Lidé cestují po celém světě, aby zažili něco výjimečného či exotického, lezou na vysoké hory, potápějí se, skáčou s padákem atd. Podobná honba za netradičními zážitky zachvátila i náboženskou scénu. Lidé touží po mimořádných spirituálních prožitcích, které bývají vyzdvihovány jako hlavní cíl duchovní praxe – usilují o osvícení, extázi, trans, vytržení, procitnutí, splynutí s Bohem atd. Tyto mimořádné spirituální prožitky bývají někdy spojovány se změněnými stavy vědomí. Jiří Motl z metodické příručky pro výuku náboženství

Mladí lidé mají rádi nové věci. Jsou otevřeni všemu. Zkušenost se spirituálnem je něco, co je netradiční a tím pádem lákavé. Člověk si ani neuvědomí, že je to součástí náboženství.

V Young Life věříme v to, že spousta lidí má v sobě nějak zakódovanou touhu vědět, zda je něco víc, něco mezi nebem a zemí. A obzvlášť mladí lidé hledají často něco, co je naplní, co bude smyslem jejich života, a nacházejí tyto věci možná ve škole, práci, kamarádech, na párty, s partnerem… Ale pokud najdou Boha, tak poznávají najednou něco, co není pomíjivé, a co může být pro ně ten pevný bod, o který nepřijdou. respondentka Jana

Mít v něčem jistotu je klid pro duši. V nouzi se k ní můžeme uchýlit a je nám lépe. Jistota může mít několik podob. Ať už finanční, partnerská, psychická, jistota v rodině nebo sám v sebe. Čím jsme starší a máme více zkušeností, tak se naučíme pracovat i s nejistotou. Zvládneme těžké situace vyřešit sami. Mladí lidé však jistotu potřebují. Dodává jim odvahu. Bez té mohou být ztraceni sami v sobě a přijít o již zmiňovaný smysl života.

Mladé lidi k náboženství přivede hluboká touha po tom, být milován. respondent Kryštof

V dnešním svobodném světě se každý může rozhodnout, co bude dělat, k jaké skupině lidí se přidá, co bude vyznávat. Je to tak i v případě věřících? Ano, samozřejmě je. Víra je naprosto svobodná věc. Dokonce si každý může vybrat, k jakému náboženství se přidá a v co bude věřit. Jak se říká „každý podle svého gusta“ a také „proti gustu žádný dišputát“. Naštěstí už není žádné státem nařízené vyznání.
V případě křesťanského náboženství se užívá slovo církev. Co to je? Církev založil Ježíš, přál si, aby byla viditelným společenstvím. Postupem let, jak šel čas, se od původní rané církve oddělovaly skupiny lidí, kteří s něčím nesouhlasili a přáli si dělat různé věci jinak. Nyní existuje přes 10 církví a každý křesťan má tu možnost se k některé přidat a poznat tak lidi, kteří vidí svět stejnýma očima.

Je to o tom, že jsou vystavený nějakými impulzu a mohou se bavit o otázku čemu věříš, čemu nevěříš a možná o tom poprvé v životě přemýšlet trochu jinak. Církev si vybírat podle toho, že jdou tam, kde někoho znaj. Tam kam chodí vedoucí, tam kam chodí kamarádi. Proto pro nás je důležitý pracovat s různýma církvema, s různýma lidma. respondent Theodor

Každý člověk je jiný. Jedinečný. Každému se líbí něco jiného. Stejně tak to chodí i při výběru církve. V YL se nejčastěji setkávají se situací, kdy mladý projeví zájem poznat duchovní činnost svého vedoucího. Vedoucí většinou mladému představí svou církev, ve které je členem a na teenagerovi je se rozhodnout, zdali se mu tam líbí. Pokud ano, smí zůstat. Ale pokud se mu tam nelíbí, udělá si, jak v YL říkají, kolečko. Navštíví všechny církve, které v jeho městě působí a rozhodne se, kde se cítil nejlépe. Kde se cítil nejvíce jako doma.

Tam hraje více faktorů. Primární je, že dětem se permanentně věnuje pouze jeden vedoucí. A většinou je ten vedoucí někam vede. Oni nasávají křesťanskou identitu podle toho vedoucího. Vedoucí už je zakořeněný v nějaké církvi. Ne všichni se můžou cítit tam dobře. Potom si udělají kolečko po denominacích a pak kde se lépe cítí doma, tam začnou chodit. respondent Igor

Jak v Young Life, tak obecně mimo, jsou základem všeho vztahy - mladí lidé zřídkakdy půjdou někam, kde nikoho neznají, pokaždé raději půjdou s někým, kdo to tam zná nebo kdo je aspoň bude doprovázet. Poté už hraje roli atmosféra, to, jak se tam cítí přijati, a to, jak se můžou zapojit do místní komunity. Vztahy a zase vztahy :). respondentka Klára

Respondentka Klára mluví ze své zkušenosti. Sama zažila ten “proces”, kdy se z teenagera, který nemá ponětí o Bohu, stal “ten uvědomělý”. Samozřejmě, že ne vždy se “proces” podaří. Někdo nemusí ani prozřít. To, že si člověk přeje věřit v Boha a snaží se pochopit Bibli, ještě neznamená, že prozřel a chápe “to něco víc”, které je nad námi. Že chápe smysl života. Všichni věřící se shodují na jednom, ten den, kdy prozřeli, se jim změnil svět. Najednou začali vidět smysl života a měli pro co žít.

Ještě dlouho poté mi Zacheův příběh vůbec nešel z mysli. Pak jsem pochopil, že tu nejde o tradiční misii („obracení pohanů“) ani o apologetiku a polemiky s odpůrci, nýbrž jde o to oslovit tyto „vzdálené“. A to s vědomím, že ne všichni se patrně stanou spořádanými ovečkami našeho stáda - přesto možná půjdou kus cesty s námi. Tomáš Halík, Oslovit vzdálené

Než začala tato práce vznikat, jevila se YL jako sekta, která ve školách navádí děti na víru v Boha. Kroužky, které pro děti pořádá se daly považovat za pouhou zástěrku, pod kterou tahají děti na svoje křesťanské akce. Letní campy vypadaly jako vstupenka do organizace a tolerantnost všech církví se jevila tak moc samozřejmá, až si člověk mohl myslet, že jsou všichni z jedné. Navenek se to jevilo jako uzavřená společnost- sekta?

To, co rozlišuje církev od sekty, je právě ten vztah k těm, kteří nejsou plně identifikováni. Sekta se skládá pouze z toho „tvrdého jádra“, vyžaduje od lidí, aby byli se vším plně identifikováni a ty, kteří jsou nějakým způsobem „mimo“, často zatracuje a démonizuje. Ano, existují i katolíci a evangelíci, kteří mají podobnou sektářskou mentalitu. Ale kdyby celá církev propadla této sektářské mentalitě, pak by se stala sektou. Církev musí mít nějaký prostor také pro ty „lidi s odstupem“. Napadlo mi to jednou na cestě do basiliky sv. Petra v Římě, když jsem si uvědomil, že k té basilice patří i ten prostor náměstí s kolonádou - takže vlastně i ti lidé, kteří proudí tou kolonádou, jsou nějakým způsobem v chrámě, i když o tom vlastně pořádně nevědí. Jsem přesvědčen, že to je výmluvný obraz katolické církve. Kdyby místo té kolonády církev postavila neprostupnou zeď a chtěla se uzavřít pouze v tom vnitřním prostoru baziliky, tak to by nebyl obraz katolicity – k ní přece patří také tato otevřená náruč, tento otevřený prostor, i „předsíň víry“ - a také o tu je třeba také pečovat! Tomáš Halík, Oslovit vzdálené

Stačil ale pouhý rozhovor s jedním respondentem a všechny názory na YL se rozplynuly. Ve všem, co dělají, myslí i na ostatní, tedy i na nevěříčí. Vlastně kdyby činnost YL pozoroval někdo, kdo o nich nemá žádné informace, mohl by je popsat jako skupinku s ohledem na věřící. YL se pokaždé plně přizpůsobí dané situaci a daným lidem.

Jistě, je třeba misií. Je třeba přivádět lidi do řad církve seč vším, co k tomu patří, církev se nemůže skládat jenom z těchto Zacheů - tím by ztratila svou identitu a rozbředla by v moderní společnosti. Avšak kromě klasické misie je třeba také toto „oslovení“ - oslovení těch, kteří s námi třeba půjdou jen kus cesty, kteří se s námi budou indentifikovat jenom do určité míry. Je třeba u nich respektovat to, že oni sami si určí tu vzdálenost nebo blízkost, kterou chtějí zaujmout vůči stávajícím strukturám církve, ať už to jsou myšlenkové struktury, nebo instituční. Tomáš Halík, Oslovit vzdálené

Vizí a metodami : ). Každá organizace musí mít vizi a cíl a YL ho má již 75 let stejnou - Představit každému mladému člověku Krista a pomoci jim, aby jejich vztah s ním rostl (můj volný překlad - Young Life wants to introduce adolescents to Jesus Christ and help them grow in their faith.). To je pro mě zásadní - není to jenom evangelizace, ale také učednictví. A to bez vztahu nejde. Taky je to hodně časově náročné. Líbí se mi, že YL není spojený jenom s jednou církví ve městě, ale s mnoha. Otevřená všem, kdo má touhu se věnovat mladým lidem. Young Life je o vztahu a ne o program nebo aktivitě. Je o kontaktní práci - kdy se seznamujeme s mladými lidmi na jejich teritoriu ( škola, volnočasová aktivita, hřiště), budujeme vztah a až potom je zveme na akci (v YL tomu říkáme Klub) a tam jim představujeme Krista - ne náboženství, ne církev, ne co musí změnit nebo co dělají špatně, ale KRISTA a jeho lásku a co to pro nás znamená, co to znamená pro ně. YL je dobrodružný, zábavný a úplně pro všechny! respondentka Izolde

Izolde, když ještě působila v České republice, ze všeho nejraději vedla anglický drama club. Skrze něj poznala řadu báječných lidí, se kterými je v kontaktu dodnes. Například s Klárou nebo Theodorem. Vezměte prosím v úvahu, že Izolde se s nimi seznámila v jejich pubertálním období a od té doby jsou přátelé ve všech životních situacích.

Jiné organizace (Fusion, Royal Rangers apod.) mají často nějaké specifické zaměření, např. na hudbu nebo outdoor aktivity. V Young Life klademe důraz na to, abychom chodili do světa mladých lidí, žili životy s nimi a byli tu pro ně, a pak je teprve zvali na naše akce, kde mohou slyšet o Bohu. O tom by měli prakticky slyšet až na základě toho, že je na takovou akci pozve člověk (vedoucí), kterému důvěřují, a který má o ně zájem nehledě na to, jaká bude jejich reakce na evangelium, tedy jinými slovy uvidí, že jsou přátelé a nebaví se spolu jen, aby mu vedoucí mohl něco vnutit. respondentka Klára

YL zaměstnanci tu jsou primárně pro mladé. Baví je vést různé kroužky a pořádat akce, na kterých si mladí odpočinou od každodenních povinností a pobaví se. Každý předává to, co sám umí. Jestli nějaký zaměstnanec miluje hru na kytaru, otevře si kroužek hraní na kytaru. Jestli nějaký rád kouká na filmy v angličtině, otevře si kroužek anglické filmy. Samozřejmě to není tak jednoduché, otevřít si kroužek. Je potřeba sestavit osnovu a plán náplně kroužku. Potom se s těmito podklady obchází různé školy, nebo Domy dětí a mládeže. Tam, kde o YL zaměstnance a jeho kroužek projeví zájem, tam začíná jejich “mise”. V ČR se ze zákona nesmí na školách vyučovat o konkrétním náboženství. Ani na kroužcích se zaměstnanci YL (vedoucí) o křesťanství s dětmi nebaví. Stejně se ale najdou rodiče, kteří s tím, že vedoucí je nábožensky založená osoba, mají problém a někteří svým dětem takové programy dokonce zakáží. Většina z těch, kteří se skřípajícími zuby děti na kroužek stále pouští, si po čase uvědomí, že jejich dítě se zlepšuje ve všech ohledech. Začne být ohleduplný vůči prarodičům, zlepší si prospěch ve škole a celkově se uklidní jeho psychika i sebevědomí. Dítě má konečně pocit, že mu někdo rozumí. Vedoucí kroužků, tím že dělají práci, která je baví, dávají do svých hodin maximum. Dítě ať chce nebo ne, to cítí a s vedoucím si buduje vztah. Vedoucí je často nechtěným svědkem “rodinných problémů”. Buď se rodič, nebo samo dítě, svěří, nebo se na chodbě před místností, kde se kroužek pořádá, odehraje hlasitá konverzace ostatních příslušníků rodiny. A jelikož vedoucímu nejsou děti z kroužku lhostejní, nabídne jim pomocnou ruku. Většinou dětem stačí, když je někdo poslouchá a naslouchá jim.

Vedoucí zvou mladé na akce pořádané YL organizací. Jakou jsou tématické večery, výlety, víkendovky, jiné kroužky a především velký letní camp. A jestli od začátku čekáte, že zde na těchto akcích se odehrává “to velké a dlouho očekávané převracení na víru”, tak jste na omylu. Na každé akci se všem svátostem věnuje jen malá chvilka a ještě k tomu nikdo nikoho nenutí poslouchat a účastnit se. Pokud nemají zájem se o Bohu dozvědět něco víc, než jen to, že se k němu křesťané modlí, tak je to jen a pouze jejich věc. Na vztahu, který si buduje vedoucí a teenager to nic nemění. Pořád zůstávají přátelé pro život. Kdyby tu vedoucí pro teenagery a ostatní mladý nechtěl být, tak přece pro ně žádné akce nepořádá a ani mu nenabízí žádnou pomoc pokaždé, když se dostane do potíží.

Práce stojí na dobrovolnících a na lidech, kteří si řekli, že chtějí budovat vztahy s mladýma lidma. Chceme, aby mladí lidé dokázali přemýšlet sami za sebe. To, jestli se rozhodnou věřit nebo nevěřit je druhořadý. YL jde prvně na tu školu, kde se baví s těma děckama, dokáže budovat vztahy s nima a potom se o něčem můžeme bavit (o náboženství). Pro mě je to o tom, co ukazujeme těm lidem. Mám zájem s těma lidmi mít nejprve vztah, než jim cpát něco do hlavy. respondent Theodor

Zatím tu byla řeč jen o nevěřících teenagerech. Co ale, pokud už nějaký mladý věřící je a je i členem nějaké církve? Vzniknou tak neshody mezi ním a vedoucím, který se hlásí k jiné církvi? Ovšem, že ne. Máme 21. století, náboženskou toleranci a svobodu vyznání. Člověk v dnešní době by už měl být předurčen k tomu nesoudit ostatní.

Jakákoliv změna člověka nějak poznamená. Od toho je to změna. Pokud člověk přejde na cestu duchovní, jistě k tomu má své důvody a vidí v tom smysl. Od našich respondentů jsme se dozvěděly, že děti mají možnost YL poznat již na základní škole. Zaměstnanci YL učí například na jazykových školách, kde vedou různé druhy kroužků. Následně dávají dětem možnost zůčastnit se některé z akcí konané samotnou organizací. Na akcích není hlavním tématem Bůh. Jedná se převážně o zaměření se na angličtinu, ale také jsou na programu sportovní, kreativní a hudební aktivity. Samotné představení Boha a následné povídání si o něm, o Bibli a spirituálnu je plně dobrovolné. Účastníci kempu se toho mohou, ale nemusí účastnit. Pakliže to daného zaujme, má možnost se na cokoli a kdykoli ptát. I po ukončení kempu jsou dobrovolníci i zaměstnanci plně k dispozici dětem na cokoliv odpovědět.

Z mého i Young Life pohledu jde v první řadě o osobní vztah s Bohem, který se snažíme mladým lidem ukázat a pomoct najít. Z toho upřímného vztahu pak pramení to, že si chtějí najít církev, chtějí studovat Bibli, modlit se (takže poznávat Boha dál a trávit s ním čas), a podobně. A z hodnot, které křesťanství má, a toho, jak jsou lidé s Bohem proměněni, pak často vyplývá změna přístupu ke světu, k lidem (více lásky, úcty, trpělivosti, laskavosti…), k vlastnímu směřování života (ne hon za penězi a kariérou, ale touha dělat něco pro ostatní, nestarat se sobecky jen o sebe), hledání nějakých stabilních hodnot v životě, nalezení vlastní identity, přestanou se honit za uznáním druhých, ale dokážou najít sebepřijetí v tom, že jsou cenní pro Boha, kterému nemusí nic dokazovat, což bývá velice osvěžující zjištění :) Tyto věci ale vyplývají v první řadě z osobního vztahu s Bohem, na kterém stojí vše. Pokud by četli Bibli, chodili do církve, modlili se, ale neměli opravdový upřímný vztah s Bohem, ve kterém hledají jeho vůli a poznávají ho, tak se obávám, že velkou životní proměnu nezažijí a časem od víry odpadnou. respondentka Jana

Tento přístup, který nám naše respondentka Izolde popsala, se nám velmi líbí. Bůh je mladým lidem představen a další jednání je čistě na nich. Ti, kteří se rozhodnou pro cestu s Bohem, jsou plně podporováni. Avšak nikoli násilnou cestou, ale zcela dobrovolnou, přátelskou až rodinnou.

Na přelomu roku 2017 a 2018 bylo na Celostátním setkání mládeže v Olomouci, kde bylo více než 7000 převážně věřících účastníků, provedeno dotazníkové šetření.

Respondenti mají jiné hodnoty než většina jejich vrstevníků. Jsou názorově a hodnotově velmi solidně orientovaní. Žijí vnitřním náboženským životem a důležité jsou pro ně i církevní náboženské aktivity. Jsou hodně zaměřeni na emotivní prožitek a k Bohu je nejvíce přibližuje hudba, písně a zpěvy, dále společenství, mše svatá, svátost smíření, modlitba vlastními slovy a Eucharistie. ThDr. Jan Balík

Já se snažím podpořit lidi v tom, aby dokázali hovořit o své víře. Často se setkají s názorem, že je to blbost a je to okey to akceptovat. Netlačit nikomu nic. Po vstupu mají ty lidi zájem růst, sám sebe rozvíjet v rámci té komunity. Otevírat bibli, číst v ní. Je povzbuzující být součástí komunity, která má stejné hodnoty. Pro ty lidi je to příjemný, když se zapojí do církve, ta je multigenerační. Pro ty lidi je to obohacující, jak pro ně, tak i pro to společenství. Mít mezigenerační vztahy je zdravý. I za církev musí přemýšlet o tom, jak zasahuje ven a co dělá pro tu komunitu venku. respondent Theodor

Když jsme součástí nějaké skupiny lidí, máme svoje místo. Někam patříme, jsme tam potřební a přijímání takový, jací jsme. To nám dodá sebevědomí, odvahu, radost. Jedinec, který nikam nepatřil nebo byl součástí skupiny, kde se necítil dobře, byl nešťastný. Po nalezení té správné skupiny, ať už je to Young Life nebo kterákoli jiná, kde se cítíme dobře a sami sebou, je nám lépe, než předtím.

Místa, odkud každý z nás pochází, mají vliv na to, jací jsme. To, kde vyrůstáme, formuje naší povahu. Dítě, které vyroste v asijských Himalájích bude mít do života jiný základ, než evropské dítě z velkoměsta. Na geografické poloze závisí rozdílné podnebí a hlavně odlišná kultura, do které patří téměř vše, co se vám vybaví. Jak se říká tady u nás v Čechách “jiný kraj, jiný mrav”.

Young Life se naučil (a stále se učí), jak se přizpůsobit různým kulturám a zemím po celém světě. I ve Skotsku může YL vypadat v každé oblasti zcela odlišně. Ovšem stejné principy, stejné základní hodnoty, existují bez ohledu na to, kde YL je. respondent Evžen

I přesto, že jsme všichni nevyrostli na jednom místě, jsme všichni byli nějak vychováni. Výchova by v základech měla být všude stejná. Bez velkých rozdílů. Myslely jsme si, že chod organizace se bude lišit v závislosti na zemi, ve které se organizace nachází. Jelikož je YL organizací světovou a svět je přeci tak rozmanitý, měli jsme to za zcela hotovou věc. Očekávaly jsme příklady rozdílů, jak se chod organizace liší v Americe, Africe a Asii od Evropy a naší malé České republiky. Velmi nás překvapily odpovědi našich respondentů.

YL organizace se v samotném chodu téměř neliší. Ať už jedeme do Afriky, Severní Ameriky nebo do Ruska, tak všude je ta forma stejná jen v detailech se odlišuje. Jsou také už zajetý názvy. Vyskytují se však kulturní rozdíly. YL přišel z Ameriky, kde je všechno wow tak my musíme hledat maličko jinou formu. respondent Igor

Respondent Igor se nám více rozpovídal o rozdílu mezi Amerikou a Českou republikou. Amerika, to znamená více možností, více peněz, větší investice. Mládež má širší výběr z celé řady kempů, kroužků a aktivit. Ano, v tomto je vidět rozdíl oproti naší republice. Tyto možnosti však nemají vliv na samotný chod organizace. Ten se řídí stále stejnou myšlenkou.

Ano i ne. Pochopitelně, Young Life bere ohled na rozdíly v poloze, ale ta hlavní myšlenka, je stále stejná. respondent Kryštof

To nám přišlo velmi zajímavé a obdivuhodné. Každá organizace má svou hlavní myšlenku, svůj cíl a tím pádem hnací motor. Ovšem když je YL celosvětovou organizací a její cílovou skupinou jsou mladí lidé, myslíme si, že není lehké s nimi všude pracovat se stejným přístupem. Respondenti nám potvrdili, že do jisté míry se změny v chodu organizace dělají.

Neřekla bych, že nějak speciálně, pokud máte na mysli kraje/města. Ačkoliv je pravdou, že v hlavních (nebo obecně velkých) městech je situace často komplikovanější v závislosti na přetlaku dalších volnočasových organizací nebo na tom, kde děti povětšinou bydlí (jak daleko, jak dlouho trvá cesta, jaké by měly spojení domů pozdě večer apod.). respondentka Klára

Tyto rozdíly však nezáleží ani tolik na geografické poloze jako na velikosti města, ve které organizace funguje.

Máte víru? Věříte v Boha, osud, nebo snad v reinkarnaci? Víra, víra v cokoli, nám přináší jistotu, uklidnění. Mladé lidi velmi často přivede k víře v Boha nelehká životní situace, kterou si buď prošli nebo právě procházejí. Může je k tomu také přivést zvědavost po poznání něčeho nového. Něčeho, co jim přinese oporu a pevný bod v životě, o který se budou moci vždycky opřít.

Poté, co se stanou věřícími a nastane volba církve, do které budou patřit, si často noví členové YL vyberou tu církev, do které patří jejich vedoucí. Někdo, kdo je na novou cestu zavedl a ke komu vzhlíží. Také volí podle přátel, tradic a podle svých potřeb. Víte, co je smyslem církve a proč je tak důležité si správně vybrat? Smysl církve je, že se tam člověk cítí jako doma. Je obklopen přáteli a porozuměním. Každá církev nabízí něco jiného, než církev jiná.

Již zmíněný vedoucí, hraje v organizaci Young Life velmi důležitou, řekly bychom až hlavní, roli. Poznaly jsme, že každý zaměstnanec organizace bere svou práci velmi zodpovědně a svou práci miluje. Proto ji také dělá, jak nejlépe umí. Organizace pracuje s mladými lidmi a již od jejího vzniku si zakládá na vzájemném vztahu zaměstnanců a členů, tedy mládeže. Tento vztah bere každý za klíčový pro celkové fungování samotné organizace. Nikdo víru nikomu nevnucuje. Víra je vedoucími pouze představována a každý se může na cokoli kdykoli zeptat.

Když se jedinec stane věřícím, změní mu to pohled na svět. Mnohem více situací, které se mu v životě stanou, si dokáže odůvodnit. Chce je vidět v lepším, ba v tom nejlepším světle. Má se pokaždé koho zeptat, Boha. To mladým lidem dodává odvahu, která jim předtím chyběla. Celkově se snaží na sobě pracovat a být lepšími lidmi. Po vstupu do YL patří do skupiny, kde jsou vždy vítáni. Do skupiny, kde se k nim neotáčí nikdo zády, ale čelem.

YL, jak již bylo několikrát zmíněno, je celosvětovou organizací. Působí na všech kontinentech a pracuje s různorodými kulturami. YL má léta zažitá hesla, pod kterými si každý zaměstnanec ze všech kontinentů hned vybaví to stejné. Dalo by se tak říct, že myšlenka a struktura společnosti je stejná. Liší se pouze její samotné fungování a praxe. Možná si teď říkáte, jak je to možné? Jak to, že YL např. ve Skotsku, funguje stejně jako v ČR? A správně se nad situací zamýšlíte. Skotsko je v maličkostech odlišné. Například letní camp je u nás o poznání menší. Zato pravidelná setkávání či tematické večery fungují lépe než ve Skotku. Zkrátka a dobře, když se řekne “summer camp”, tak všichni na všech kontinentech vědí, kolik to dá práce a co všechno to obnáší. A co ta odlišnost ve fungování v praxi? Každá země má jiné složení církví a jinak procentuálně složená náboženství a jinou historii a jinou kulturu atd… Tudíž není zaručeno, že všude půjde všechno stejně. Umění YL je přizpůsobení se daným podmínkám a společnosti.

A na úplný závěr přichází shrnutí informací o hlavní otázce této práce. Spolupráce se některým může jevit jako samozřejmost, někomu ale taky nemusí. Náboženské „rituály“ jedné církve, se mohou druhé církvi jevit jako nesmysly. A výklad Bible kněze téhle církve, může někdo odjinud považovat za špatný. Vždy záleží na jednotlivci, jak k tomu přistoupí. Všichni YL zaměstnanci, které jsme měly tu možnost poznat, při spolupráci na svou církev „nehledí“. Důležité pro ně je, aby spolu různá společenství vycházela. Protože jenom tak budou moct pomoci úplně všem v každé zemi. Domluva s některým společenství, např. s pravoslavnými, je prý trochu obtížnější. Postupem času se to, dle respondentů, zlepšuje. Jenom čas zde může pomoci, jen pomalá změna je změna trvalá.

• HEWITT, Hugh; In, but not of: a guide to Christian ambition and the desire to influence the world. Nashville: Thomas Nelson, 2012. ISBN 0-7852-6395-0

• MEUSER, Bernhard. YOUCAT. česky: katechismus katolické církve pro mladé/ s předmluvou papeže Benedikta XVI. 3. vydání. Přeložila J. Hubková. Praha: Karmelitánské nakladatelství, 2017. 301 stran. ISBN 978-80-7566-012-1

• Žijeme spolu. Mluvíme spolu?; Projekt „Žijeme spolu, mluvíme spolu – výukou k toleranci a kultuře dialogu“; 1.vydání. Praha, 2017. Vydala Charita Česká republika. ISBN 978-80-270-2379-0

• Asociace nemocničních kaplanů. Dohoda o duchovní péči ve zdravotnictví mezi Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví v České republice [online] 2006 [cit. 13. 8. 2020] Dostupné z: https://www.nemocnicnikaplan.cz/o-nas/dohoda-mezi-erc-a-cbk

• BLAJDOVÁ, Radka. Ekumenické hnutí: Aby všichni byli jedno… [online] Církev.cz, 2019 [cit. 27. 8. 2020] Dostupné z: https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/190110aby-vsichni-byli-jedno

• ČERNÝ, Pavel. GRAUBNER, Jan. Dohoda o duchovní péči [online] Asociace nemocničních kaplanů, 2006 [cit. 27. 8. 2020] Dostupné z: https://www.nemocnicnikaplan.cz/o-nas/dohoda-mezi-erc-a-cbk

• Česká biblická společnost. Bible online- Jan 17 [online] [cit. 13. 8. 2020] Dostupné z: http://biblenet.cz/b/John/17#v21

• Česká křesťanská akademie. Dny Josefa Zvěřiny 2007 v Brně [online] Česká křesťanská akademie, 2007 [cit. 25. 8. 2020] Dostupné z: http://www.krestanskaakademie.cz/clanek/530

• Česká televize. Dvě církve - jeden kostel [online] 2009 [cit. 13. 8. 2020] Dostupné z: https://www.ceskatelevize.cz/porady/10213607822-dve-cirkve-jeden-kostel/30929838003/

• DUKA, Dominik. RUML, Joel. Dodatek č. 1 k dohodě o duchovní péči [online] Asociace nemocničních kaplanů, 2012 [cit. 27. 8. 2020] Dostupné z: https://www.nemocnicnikaplan.cz/o-nas/dohoda-mezi-erc-a-cbk

• HALÍK, Tomáš. Oslovit vzdálené [online] Náboženství a společnost, 2007 [cit. 13. 8. 2020] Dostupné z: http://halik.cz/cs/tvorba/clanky-eseje/nabozenstvi-spolecnost/clanek/41/

• HALÍK, Tomáš. O ateismu, pochybnostech a víře [online] Náboženství a společnost, 2005 [cit. 13. 8. 2020] Dostupné z: http://halik.cz/cs/tvorba/clanky-eseje/nabozenstvi-spolecnost/clanek/45/

• HLAVSA, Lubomír. Dvě církve – jeden kostel [online] Česká televize, 2009 [cit. 25. 8. 2020] Dostupné z: https://www.ceskatelevize.cz/porady/10213607822-dve-cirkve-jeden-kostel/30929838003/

• JEMELKA, František. Exkluzivní výzkum mezi mladými lidmi. Jak dnes žijí věřící v ČR? [online] Církev.cz, 2018 [cit. 25. 8. 2020] Dostupné z: https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/180420exkluzivni-vyzkum-mezi-mladymi-lidmi-jak-dnes-ziji-verici-v-cr

• KOSTELJinak. Kdo jsme? [online] [cit. 9.6.2020] Dostupné z: https://www.kosteljinak.cz/. Video kázání dostupné na: https://www.kosteljinak.cz/sermons/jednotna-cirkev/

• NOVÁK, David. Má mít sbor, církev vizi? [online] 2017 [cit. 13. 8. 2020] Dostupné z: https://david-novak.blogspot.com/2017/05/ma-mit-sbor-cirkev-vizi.html

• YMCA v České republice, Křesťanské sdružení mladých lidí [online] [cit. 13. 8. 2020] Dostupné z: http://www.ymca.cz/

• YoungLife. Kdo jsme. [online] [cit. 9.6.2020 ] Dostupné z:https://www.younglife.org/en/Pages/default.aspx

1. Soukromá galerie YL organizace [pevný disk]
2. YMCA [online] Dostupné z: http://www.ymca.cz/
3. ClicKostel- mladí a neklidní. [online] Dostupný na: https://www.facebook.com/clickostel/photos/a.865153763601451/1786604731456345
4. Soukromá galerie YL organizace [pevný disk]

• Kódovník respondentů [online] Dostupný z: https://docs.google.com/spreadsheets/d/1liQqmkcoSHpVHfYqdJv6_-MHgBhHkT0nfOyBxLhsv_g/edit?usp=sharing

—-

Počet shlédnutí: 98