Vietnamští buddhisté v České republice a jejich svátky

Thi Lan Anh Ngoová, Kristýna Holanová
Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2020

Hlavním cílem této práce je komparace vietnamských buddhistů žijících v České republice s těmi, co žijí ve Vietnamu. Budeme se snažit zjistit odlišnosti zejména v tom, jak se liší oslavy buddhistických svátků těchto dvou skupin. Životní styl buddhistů v těchto dvou zemích se liší, a to markantně. Vietnamci žijící v České republice mají mnohdy ve Vietnamu většinu svých příbuzných, tudíž mají možnost jejich buddhistické zázemí a podmínky srovnávat. Důvod naší komparace je zejména fakt, že podmínky pro vyznávání víry se ve většině případů mohou stát od státu lišit. To samé se může vztahovat i na dodržování tradic, vezmeme-li v potaz vzdálenost mezi Vietnamem a Českou republikou.

Výzkumná otázka:

• Jak slaví vietnamští buddhisté žijící v České republice buddhistické svátky v porovnání s buddhisty ve Vietnamu?

Podotázky:

• Jak moc Vietnamci dodržují svátky tady v České republice?
• Kde v České republice slaví Vietnamci svátky?
• Co zůstává u svátků vietnamských buddhistů v České republice a buddhistů ve Vietnamu stejné?

Kniha The History of Buddhism in Vietnam (Historie buddhismu ve Vietnamu) od Nguyen Tai Thu se zabývá historií vietnamského buddhismu od jeho počátku až do 20. století. Autor čtenáře seznamuje s tím, jak se buddhismus mění a vyvíjí za vlády různých dynastií. Kniha byla vybrána, protože zaznamenaná historie je svázána s vývojem svátků a tradic v rámci buddhismu.
V kapitole Buddhism under the Ly Dynasty (Buddhismus za dynastie Ly) píše Nguyen o oslavách, které se pořádaly při stavbách pagod a soch. Pagody nebyly určeny pouze pro mnichy a buddhistické věřící, ale byly také centry kulturních aktivit a studií. Velké pagody fungovaly také jako školy pro ctižádostivé mnichy a mnoho pagod zajišťovalo také vzdělávání dětí.
Z historických pramenů z roku 1036 je znám festival Long Tri, kterým si lidé připomínali vztyčení sochy Buddhy Dai Nguyena. V roce 1040 bylo během festivalu La Han slavnostně odkryto více než tisíc soch a obrazů Buddhy a deset tisíc gonfalonů (vlajek). Oslavy se organizovaly, aby inspirovaly tehdejší lid k připojení se k mnichům. Tyto buddhistické festivaly pořádali nejen králové ale i obyčejní lidé. Kromě slavností, které se konaly při slavnostním otevření pagod, věží, soch a zvonů, se konaly také každoroční buddhistické slavnosti. V historických pramenech lze najít záznamy o slavnostech organizovaných v rámci dynastie Ly, jako Buddhovu koupel a Buddhovy narozeniny (osmý den čtvrtého lunárního měsíce).
Další zmínka je o věřících, kteří se pohybovali v místech pagod a v přítomnosti mnichů. Mnoho z těchto věřících organizovalo sdružení zaměřená na pomoc mnichům, a to zejména při slavnostních oslavách. ¹⁾

Autor Donald K. Swearer ve své knize The Buddhist world of Southeast Asia (Buddhistický svět jihovýchodní Asie) nahlíží na buddhismus v jihovýchodní Asii. Zkoumá také odlišnosti buddhismu jihoasijských států z kulturního i historického hlediska. Autor pojednává o třech vzdálených, ale vzájemně propojených tématech. Jsou jimi populární tradice (rituály, festivaly), buddhismus jako náboženství za krále Ašóka a buddhismus v moderním pojetí státu, jeho transformace a měnící se role mnichů. D.K. Swearer v kapitole Festivals (Festivaly) vysvětluje, jak se v Jihovýchodní Asii slaví svátky. Zmiňuje tu Nový lunární rok a Vesak (narození Buddhy). Nový lunární rok pochází z jihoindického brahmanismu a ze Srí Lanky víru přinesli na pevninu jihovýchodní Asie buddhističtí mniši. Očekává se, že se oslavy vztahují hlavně na domácnost, jako je např. úklid domu, čištění nábytku a oděvů. Nový rok je čas k zaplacení dluhů a hledání odpuštění od starších rodinných členů. ²⁾

V knize A History of the Vietnamese (Historie vietnamštiny) se K. W. Taylor věnuje široké škále témat, od nejranějších dob po současnost - jazyk, literatura, náboženství a války. V kapitole From two countries to one (Ze dvou zemí do jedné) se zabývá historií a vznikem svátku Vesak neboli Buddhovy narozeniny. Dle Taylora je Vesak relativně nový buddhistický svátek, který vznikl v roce 1950 na zahajovací konferenci Světového společenství buddhistů na Srí Lance, která následně propagovala buddhismus v jiných národních kulturách. Asociace se inspirovala převážně konferencí na Srí Lance. Jeden ze členů asociace Thich Tri Quang studoval na Srí Lance a stal se jejím aktivním členem. Po roce 1954 byla tato organizace v severním Vietnamu zrušena, jelikož komunistické úřady byly proti náboženství, avšak nadále existovala na jihu Vietnamu ve městě Hue, kde se v roce 1963 Thich Tri Quang stal jedním z vůdců. ³⁾

Tématem vietnamských tradičních svátků a oslav se také zabývá Eva Pechová ve své knize S vietnamskými dětmi na českých školách, v kapitole Vietnamské tradiční svátky a oslavy. Autorka uvádí, že se Vietnamci řídí dle vůle duchů, duší jejich předků, bohyň a bohů. Duchovní svět vietnamského národa je velmi komplikovaný a je založen na silné pověrčivosti a na striktním dodržování náboženských zvyků. Dále v kapitole zmiňuje, že je důležité při slavení svátků se věnovat nejen své rodině, ale také svým předkům, které uctívají pravidelným modlením. Dále nesmí zapomenout na uctění významných rodinných momentů (svatba, narození nového člena rodiny či úmrtí). Všechny tyto významné dny se řídí tradičním vietnamským lunárním kalendářem. V publikaci je podrobně popsán Vietnamský lunární Nový rok Tet a jeho přesné datum připadá na termín od 21. ledna do 21. února. ⁴⁾

Článek Oživení vietnamského buddhismu v Česku od Zdeňka Vojtíška řeší „obrození“ náboženského života mezi obyvateli s vietnamskými kořeny. Čeští buddhisté vybudovali za posledních 10 let již více než 14 chrámů, modliteben a svatyní. Vietnamci, kteří se v České republice narodili nebo ti, kteří se přistěhovali do České republiky, si jsou vědomi svých vietnamských kulturních kořenů. Je to díky tomu, že už odmala se setkávají s buddhistickou atmosférou, neboť každá rodina má doma oltář. Vietnamci především vyznávají lidový kult předků, s nímž se prolínají „tři cesty“, tedy amalgám mahájánového buddhismu, taoismu a konfucianismu. Hlavním motivem první generace pro budování místních veřejných svatyň, jsou jejich děti. Tímto způsobem se snaží zakotvit v paměti kulturní kořeny svým dětem, aby nezapomněly, odkud pochází. ⁵⁾

Dále se Zdeněk Vojtíšek věnuje tématu slavení buddhistických svátku v České republice, ve svém článku Skryté chrámy v českých městech. V článku jsou vyjmenovány lokace chrámů, kde vietnamští buddhisté slaví své svátky. Např. v Ústeckém kraji se tyto chrámy nachází v Dubí u Teplic, Mostě a Chomutově. Dále autor popisuje, jak vypadají vnitřní prostory chrámů, význam oltářů a průběh meditace. Autor též poukazuje na podobnost vnitřního zařízení chrámů. Každý chrám je vybaven hlavním oltářem, na které se dává ovoce, sladké pokrmy, sladkosti, balená voda, vonné tyčinky, svíce a květiny. Vše musí být udržováno čerstvé a svěží. V řadách na zemi před hlavním oltářem jsou umístěny polštářky pro účastníky obřadů. Během samotného obřadu nechybí zpěv súter (hlavně Lotosové sútry a Amitábhasútry), poklony, vzývání Amitábhova jména, modlitby i přání a požehnání všem živým bytostem. Při meditaci se používají dva rytmické nástroje: rybí tlama a zvonící mísa. Rány do rybí tlamy určují rytmus odříkávání manter a úder do mísy je znamení k pokloně. Na různých místech bývá napsána mantra „Utíkám se k buddhovi Amitábhovi“ (Nam Mô A Di Đà Phật); někdy zní verš mantry také z reproduktorů. V hlavní místnosti bývá umístěn i zvon a gong. ⁶⁾

Další z buddhistických svátků Vu Lan zmiňuje Zdeněk Vojtíšek ve svém článku Pražští vietnamští buddhisté oslavili svátek Vu Lan. Asijský svátek zemřelých Vu Lan připadá na patnáctý den sedmého lunárního kalendáře a patří ke třem největším vietnamským svátkům. Význam svátku Vu Lan spočívá v tom, abychom si vážili toho nejcennějšího, co máme - tedy rodičů a rodiny. Znakem vietnamského „Svátku matek“ (Mua Vu Lan) je bílá či červená růže, kterou si účastníci připínají na klopu jako znamení úcty ke svým matkám. Červenou růži účastník dostane, pokud oba rodiče účastníka stále žijí, naopak bílá růže značí smrt obou rodičů. Během svátku lze také spatřit růžový květ, což symbolizuje, že jeden z rodičů je stále naživu.

Dle legendy Buddhův žák viděl, jak jeho matka po smrti trpí v pekle. Kvůli tomu shromáždil radu Buddhy, mnichy a oddané, aby se za ni v den úplňku modlili. V tento svátek lidé chodí do chrámů, kam přinášejí různé dary, ale dárky dávají jako symbol vděčnosti i svým rodičům. V tento významný den se také pouští na svobodu zajatá zvířata jako ryby a ptáci.

<sup>7)

8)</sup>

V našem výzkumu lze rozlišit dvě výzkumné metody sběru informací a těmi jsou kvalitativní a kvantitativní. Kvalitativní metody využívají techniky, u kterých není zapotřebí velkého množství respondentů jako třeba u metod kvantitativních. Ty se užívají, pokud je možno vyjádřit závěr výzkumu čísly, grafy, apod. Příkladem metod kvantitativního výzkumu je studium dokumentů a publikací dostupných na internetu. Díky technikám kvalitativních metod výzkumu, které byly v práci využity, se můžeme více zaměřit na zkoumaný objekt. ⁹⁾

Respondenti byli dotazováni pomocí polostrukturovaného rozhovoru. V polostruktovaném rozhovoru si dotazující strana předem připraví pouze základní osnovu rozhovoru. Pořadí otázek je proměnlivé, což zajišťuje tazatelovi větší flexibilitu. Mezi výhody polostruktovaného rozhovoru patří větší prostor pro vyjádření subjektivních odpovědí respondenta a také pomáhá vyjasnit si možná nedorozumění v průběhu rozhovoru. Dále umožňuje jít více do hloubky, odkrývá nová a nepředpokládaná témata. Díky tomu má výzkumník možnost pozorovat zajímavá a důležitá témata. Do nevýhod polostruktovaného rozhovoru patří to, že tazatel nemůže zaručit 100% pravdivost odpovědí. Flexibilita rozhovoru může snižovat spolehlivost výsledků. Další nevýhodou je náročnost porovnávání odpovědí. ¹⁰⁾

Dále byly použity metody, při kterých bylo komunikováno prostřednictvím sociálních sítí, konkrétněji pomocí aplikace Messenger, ve které byly respondentům položeny výzkumné otázky.

Kladným závěrem našeho průzkumu bylo zjištění, že toto náboženství je v dnešní době celkem rozšířené. Měly jsme možnost zeptat se pomocí polostrukturovaného rozhovoru vietnamského buddhisty první generace, který žil polovinu svého života ve Vietnamu. Tím nám mohl poskytnout věrohodné porovnání, jak svátky slavil ve Vietnamu a jak je aktuálně slaví v České republice. Jako nevýhodu bylo shledáno to, že respondenti pro tento průzkum museli věnovat chvíli svého času. Jedním z dalších pozitivních faktorů pro výzkum je fakt, že jedna z autorek je vietnamského původu a umí plynule vietnamsky, tudíž nebyl problém s komunikací s vietnamskými respondenty či překladu vietnamských slov.

Celkem byli osloveni tři respondenti. První již zmiňovaný respondent byl ochotný zodpovědět otázky osobně. Dalším respondentům bylo napsáno prostřednictvím sociálních sítí. Jeden z respondentů druhé generace, který ve Vietnamu pár svátků slavil, byl ochotný zodpovědět veškeré kladené otázky. Třetí respondent bohužel neodepsal.

Na základě těchto poznatků nebylo nutné vyhledávat respondenty žijící ve Vietnamu, jelikož tito dva mají zkušenosti jak se slavením buddhistických svátků ve Vietnamu, tak v České republice.

Byly nám tedy podrobně vyloženy rozdíly mezi tím, jak slaví buddhistické svátky čeští buddhisté a jak je slaví vietnamští buddhisté.

1. respondent - Pan Ngo Sy Long (58 let) se narodil v Thanh Hoa ve Vietnamu. V 90. letech emigroval se svou manželkou do České republiky za vidinou lepší budoucnosti pro své děti. Na začátku manželé prodáváli oblečení na tržnici, v současné době provozují obchod s potravinami a podnikají s nemovitostmi. V roce 2017 se pan Long stal předsedou Svazu Vietnamců v Teplicích a okolí.

2. respondent - My Hanh Hoová (22 let) studuje Porodní asistenci na fakultě zdravotnických studií Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, v Ústí nad Labem. Pracuje pro neziskovou organizaci Viet Up, která se zaměřuje na zlepšení vztahů mezi českou společností a vietnamskou diasporou v ČR a zároveň utváří jednu z největších platforem pro setkávání mladých lidí druhé generace, nebo také jak říkají - generace banánů.

Buddhismus je duchovní odkaz Indie. Vznikl na jihu od Himaláje asi před dva a půl tisíci lety. Rozšířil se do řady zemí, kde na sebe nabaloval různé tradice, prošel si tedy spoustou změn, avšak základ z Indie zůstal netknutý. ¹¹⁾

Za základ buddhismu se považuje tzv. alternativní náboženský proud, jógová tradice. ¹²⁾

Věřící Indové uctívali duchovní hledače, kteří odcházeli do hor, aby pomocí meditací našli pravdu. Dodnes archeologové objevují v údolích řeky Indu “sochy“ sedících jogínů se zkříženýma nohama v lotosové pozici. ¹³⁾

Člověk, který chce porozumět buddhismu, musí porozumět kosmologickým představám, ze kterých se buddhistické učení odvíjelo. Základní představou je: “Čas neubíhá po přímce, ale po kruhové spirále.“ Znamená to, že z pohledu buddhistů je vesmír nekonečný, nemá začátek ani konec, protože prochází nekonečným cyklem utváření a destrukce. Na základě této teorie stojí předpoklad, že každá bytost je výsledkem předchozích událostí a skutků. ¹⁴⁾

Pokud nějaká bytost zemře, je to z důvodu zrození bytosti nové. Z tohoto důvodu naše životy nelze pokládat za individuální, ale jako jednotlivé články nekonečného kruhu, tomuto procesu říkáme znovuzrození. Pokud ale lidská bytost zemře, tak se znovu převtělit do lidské podoby nemusí. V dalším životě může být zesnulý např. bůh, titán, zvíře, hladový duch nebo se může ocitnout v říší pekel. ¹⁵⁾

Tohoto koloběhu znovuzrození se to podle Buddhy týká i bohů, ve které věří, ale také věří v jejich “konečnost“. Z těchto faktů vyplývá, že cílem buddhistů není zajistit si místo v nebi, ale vysvobození z tohoto bolestivého koloběhu, jinak řečené samsára. Tomuto jejich takzvanému “osvobození“ se říká mókšá. ¹⁶⁾

Náboženství ve Vietnamu se navzájem prolínají. Kromě tří základních duchovních systémů, které formovaly vietnamskou kulturu - konfucianismu, taoismu a mahájánového buddhismu - ovlivnily Vietnam i hinduismus, islám, křesťanství a théravádový buddhismus. Nejpopulárnější je buddhismus, ale zároveň téměř všichni lidé uctívají své zemřelé příbuzné – vyznávají tzv. kult předků. ¹⁷⁾

Vietnamci věří v nadpřirozený svět, který vznikl z dávného animismu. Nadpřirozený svět tvoří součást duchovního světa vietnamského národa, který se navenek projevuje silnou pověrčivostí a striktním dodržováním zákazů. ¹⁸⁾

Do nadpřirozeného světa Vietnamců patří duše předků, duchové a démoni. Kult předků má ve Vietnamu dlouholetou tradici. Mezi duše předků jsou počítány nejen duše zemřelých rodičů, ale i prarodičů, jejich rodičů, duše všech vzdálených příbuzných a také duše mrtvých zakladatelů vesnice a prvních obdělávatelů půdy. Tyto duše jsou uctívány v domě, na trámu – oltáři, který má každá vietnamská rodina v domácnosti. Rodinní předci jsou mrtví, ale nikdy neopustili rodinu. To znamená, že řídí její osud a podílejí se na jejím rozhodování. Jejich duše žijí, jedí, mají své potřeby, a proto jim Vietnamci připravují dary (sladkosti, peníze či cigarety) a pokrmy. Ve zvláštní dny, ve výročí úmrtí člena rodiny a odchodu jeho duše z tohoto světa, na Nový rok a při dalších slavnostních příležitostech (svatby, pohřeb, narození dalšího člena rodiny) se rodinní příslušníci modlí k oltáři a zapalují se vonné tyčinky. ¹⁹⁾

První vlna Vietnamců přichází do České republiky v 60. letech díky mezivládní dohodě o vědecko-technické spolupráci se Severním Vietnamem na zvyšování kvalifikace. Cílem této dohody bylo zvyšování kvalifikace vietnamských občanů s omezenou dobou pobytu několika let. ²⁰⁾ Počet pracujících se postupně zvedal, takže v polovině 80. let už v celém Československu bylo kolem 28 000 Vietnamců, a tím tu začala vznikat vietnamská komunita. ²¹⁾

Existence vietnamské národnostní menšiny v ČR není přechodný a pomíjející jev, nýbrž nepochybná historická skutečnost. Historické okolnosti vzniku vietnamské menšiny v České republice mají analogii ve vzniku české komunity v USA, Argentině a nejvíce snad ve Vídni. Také Češi odcházeli do těchto zemí a míst převážné za prací. ²²⁾

Po roce 2007 se vietnamští obyvatelé žijící v České republice snaží o obrození náboženského života. Před rokem 2007 měli oltáře pouze doma a i ve svých obchodech či kancelářích. Snaha o obnovení náboženského života je tak velká, že když dvě Vietnamky, které žijí v Česku, navštívily své rodné město ve Vietnamu, roku 2005 se domluvily s místním buddhistickým mnichem a po návratu zpět do České republiky, začaly spolu s dalšími příslušníky varnsdorfské vietnamské komunity budovat provizorní svatyni v půdním prostoru jednoho činžovního domu. Svatyně byla slavnostně otevřena roku 2006. Od té doby přijíždí asi dvakrát ročně na dvou až tříměsíční pobyt buddhistický mnich z Vietnamu Thich Thanh Phuc.
Místní obyvatelé Varnsdorfu vyhlásili sbírku a roku 2007 založili občanské sdružení s názvem Vietnamský klub sympatizantů s buddhismem v EU, poté koupili a zrekonstruovali vilku a ještě v prosinci téhož roku ve slavnostním průvodu dovezli z Vietnamu sochy buddhů. A tak vznikl první buddhistický chrám v České republice, který byl posvěcen a otevřen 15. ledna 2008 za účasti hostujícího mnicha Phuc, velvyslance Vietnamu v Česku i představitele města Varnsdorf. ²³⁾

Další místa, kde mají možnost vietnamší buddhisté slavit své svátky a scházet se svojí komunitou, jsou také na dvou místech v Praze a v Chebu, dále pak v Karlových Varech, Ostravě, Brně, Plzni, Mostě, Teplicích, Chomutově, Strážném v okrese Prachatice a Potůčkách v okrese Karlovy Vary. ²⁴⁾

²⁵⁾

V České republice existuje i mnoho dalších organizací sdružujících příslušníky vietnamské komunity. Nejpočetnější je Svaz Vietnamců v ČR s místními pobočkami, které pořádají veškeré oslavy tradičních svátků a snaží se tak o zachování kultury v komunitě. Do organizací zaměřené na buddhismus patří: Vietnamský klub sympatizantů s buddhismem v EU (provozuje budhistický chrám ve Varnsdorfu), Vietnamská misie, Vietnamské buddhistické společenství (Cheb) a Společenství vietnamského buddhismu v ČR (Praha) ²⁶⁾

Tet Nguyen Tieu je měsíc úplňku v lednu, známý také jako Tet Thuong Nguyen. Jedná se o první úplněk nového roku podle vietnamského lunárního kalendáře a je také velmi důležitým úplňkem ve vietnamských zvycích. Dříve byl úplněk v lednu často nazýván pozdní Nový rok, protože rodiny si pořád dopřávaly bohaté hostiny a a měly stále ozdobené domy meruňkami a broskvovými květy. Ti, kteří pracují mimo domov, zůstávají do úplňku v lednu před odjezdem doma a nepracují. Ti, kteří jsou bohužel nemocní při oslavách Tet, se znovu uzdraví poté, až Tet skončí. Proto v myslích Vietnamců po dlouhou dobu má úplněk v lednu stejný význam jako lunární Nový rok.

Existuje legenda, že Tet Nguyen Tieu pochází z lidového zemědělství. Před úplňkem v lednu každého roku začne orba plodiny, zemědělci ve všech oblastech se připravují na práci na polích. Jiné vysvětlení je, že úplněk v lednu pocházel z činnosti buddhismu, v tento den se mniši shromáždili, aby poslouchali Buddhovo učení. Buddhisté používají tento den k připomenutí Buddhy.

Pokud jde o lunární Nový rok, důležitými prvky jsou: oheň a poezie. V těchto dnech lidé chodí na pole, aby sbírali slámu a pálili suché listy, a tak zabili škodlivý hmyz. Ohnivý prvek, který se dodnes udržuje, se odráží ve zvyku visících luceren. Poetický prvek je udržován prostřednictvím poetických forem na mnoha místech. Vietnamský den poezie se koná v Hanojském chrámu literatury za úplňku v lednu.

Ve Vietnamu se konají vesnické festivaly, lidé organizují bouřlivé slavnosti, pořádají se soutěže v plachtění, plavání, bojovém umění, tancuje se a zpívá.

Tento zvyk je udržován a propagován nejen ve Vietnamu, ale také v zahraničí, kde vietnamské komunity žijí a pracují.

Lednový obřad v úplňku je nezbytná duchovní potřeba v kulturních činnostech buddhistů. Navštěvují se pagody, aby se dozvěděli o buddhistickém učení a přáli si štěstí pro sebe, své rodiny a společnost v novém roce. Bez ohledu na rozdíl ve věku, pohlaví nebo společenském postavení se všichni upřímně modlí za národní stát, pohodu, šťastnou rodinu a hodně štěstí v novém roce.

Respondent Long říká, že věří v zákon příčiny a účinku v buddhistickém učení. Proto navštívit pagodu v lednu, kromě modlitby za požehnání své rodiny, je také příležitostí pro lidi, aby ještě hlouběji porozuměli filozofii buddhismu. Dále tvrdí, že pro buddhisty je velmi důležité chodit do chrámu první den roku, protože to pomáhá lidem přicházet na smysl Buddhova učení a sledovat správnou cestu Buddhy. Pan Long se svojí rodinou chodí na ceremoniál na začátku roku, aby se modlili za klidný nový rok, šťastný domov, veškerou spravedlnost, mír ve světě, více štěstí a práce. Ceremoniál začíná tím, že se účastníci usadí před hlavní oltář. Odříkávají se sútry (hlavně Lotosové sútry a Amitábhasútry), vzývá se Amitábhovo jméno, modlí se a požehnává se. Při meditaci se používají dva rytmické nástroje: rybí tlama a zvonící mísa. Rány do rybí tlamy určují rytmus odříkávání manter a úder do mísy je znamení pro poklonu. Na různých místech bývá napsána mantra „Utíkám se k buddhovi Amitábhovi“ (Nam Mô A Di Đà Phật); někdy zní její zpěv nepřetržitě z reproduktorů. Po skončení obřadu rozdají mniši, jenž přicestovali až z Vietnamu, účastníkům ovoce a sladkosti z oltáře, které jim má po sněžení přinést štěstí.

²⁷⁾

²⁸⁾

Pro buddhisty je velmi důležité slavit svátek „Vesak“, neboli svátek Buddhova narození. Tento svátek nemá až tak složitou historii k pochopení. Slaví se, že se narodil Buddha Guatama, jeho dosáhnutí nirvány a vstupu do parinirvány. Nirvána znamená stav absolutní blaženosti a klidu. Parinirvána je takzvaná „plná nirvána“. ²⁹⁾

Pan Long zdůrazňuje, že tato událost nese zprávu „míru a lásky“, kterou chce Buddha sdělit lidem. Je důležité, aby se lidé měli navzájem rádi, otevřeli své srdce a žili dobrý život. Zejména narozeniny Velkého Buddhy jsou příležitostí pro buddhisty a příbuzné, aby sdíleli morální hodnoty v životě, což přispívá k posílení solidarity ve vietnamské komunitě v České republice. Narozeniny Velkého Buddhy je festival spojující buddhisty, kteří jsou daleko od jejich rodného města. Dále buddhisté praktikují vegetariánství, dodržují pět předpisů a konají dobré skutky, aby přinášeli štěstí a radost méně šťastným ve společnosti.

³⁰⁾

³¹⁾

³²⁾

Dále buddhisté slaví svátek, kterému se říká Vu Lan, dalo by se říct, že tento svátek jsou vietnamské dušičky a zkrátka se slaví proto, aby uctili mrtvé. Dle legendy Buddhův žák Muc Kien Lien viděl, jak jeho matka trpí v pekle. Shromáždil proto na radu Buddhy mnichy a oddané, aby se za ni v den úplňku modlili. Proto v tento svátek lidé chodí do chrámů, kam přinášejí dary, ale dárky dávají jako symbol vděčnosti i svým rodičům. Pouští se na svobodu také ryby a ptáci. ³³⁾

Pan Long říká, že svátek Vu Lan se slaví kvůli tomu, aby nikdo nezapomněl na své rodiče, prarodiče a předky. Dětem se připomíná, aby v domě zachovávaly morálku. Hlavním účelem je tedy informovat, že vietnamská tradice je respektovat rodiče a prarodiče. Jedná se o příležitost pro příbuzné, aby si připomněli zásluhy svých rodičů a také zachovali jedinečnou kulturu vietnamského národa, která se mísí s buddhistickým učením obecně. Je to také morální základ, který je neustále udržován v každé rodině a aby se podporovala solidarita, vzájemná láska vždy vůči vlasti a kořenům lidu. Mnoho rodin přivádí své děti na obřad, aby děti vzdělávaly a pomohly tak dětem pochopit jejich povinnosti a povinnosti vůči rodičům. Ceremoniál začíná tím, že se účastníci usadí před hlavní oltář. Odříkávají se sútry (hlavně Lotosové sútry a Amitábhasútry), vzývá se Amitábhovo jméno, modlí se a požehnává se. Při meditaci se používají dva rytmické nástroje: rybí tlama a zvonící mísa. Rány do rybí tlamy určují rytmus odříkávání manter a úder do mísy je znamení pro poklonu. Na různých místech bývá napsána mantra „Utíkám se k buddhovi Amitábhovi“ (Nam Mô A Di Đà Phật); někdy zní její zpěv nepřetržitě z reproduktorů. Svátek Vu Lan připomíná bílá či červená růže, kterou si účastníci připínají na klopu jako znamení úcty ke svým matkám. Červenou růži účastník dostane, pokud oba rodiče účastníka stále žijí, naopak bílá růže značí smrt rodičů. Můžeme se setkat i s růžovým květem, a to znamená, že jeden z rodičů je stále naživu. Po skončení obřadu rozdají mniši, jenž přicestovali až z Vietnamu, účastníkům ovoce a sladkosti z oltáře, které jim má po sněžení přinést štěstí. Konec obřadu Vu Lan zanechává hluboký a emotivní stav, zejména pro ty, kteří žijí daleko od své vlasti.
³⁴⁾

³⁵⁾

Tet Nguyen Dan je vietnamský lunární Nový rok a Vánoce v jednom. Ten probíhá tak, že se myslí na blízké a přejí si hodně štěstí, protože čím více popřejí a darují, tím více se jim dostane. Velice důležitá je pro Vietnamce první návštěva v novém roce, protože první člověk, který vstoupí do domu a má dobré úmysly, přinese celé rodině štěstí. Pokud je první návštěva někdo se špatnými, nepřátelskými úmysly, může to znamenat, že celé rodině přinese smůlu a nebo se jí přihodí něco tragického. Nevítanou návštěvou jsou neprovdané ženy, nemocní nebo ti, kterým v uplynulém roce zemřel člen rodiny. ³⁶⁾

Před oslavou Nového roku se musí vyzdobit dům, kanceláře i obchody květinami, přičemž novoročním stromkem v severním Vietnamu je malá kvetoucí broskvoň (na jihu země lidé preferují rozkvetlou meruňku) a také kumkvatový stromeček obalený plody, které vypadají jako malinké mandarinky. Stromek či větvička broskvoně pro Vietnamce nemá pouze dekorativní význam, ale podle tradice broskev symbolizuje dlouhověkost a nesmrtelnost, načervenalá barva broskvových květů připomíná štěstí, krev, oheň a slunce. Říká se, že broskvové květy dokaží ochránit rodinu před zlými duchy. Kumkvatové stromečky se svými zelenými lístky, bílými květy a oranžovými plody zase představují pokračování života a střídání generací. ³⁷⁾

Do nového roku lidé vstupují bez sporů a dluhů. Lidé chodí ke kadeřnicím, manželky s dcerami uklízejí celý dům, umývají nádobí a všechno náčiní, které použijí při vaření. V minulosti dobách bídy a války se Vietnamci vždy snažili sehnat na Nový rok nejlepší a nejchutnější potraviny a dopřát si pokrmy, které pro ně byly v běžný dny nedostupné a které si nemohli dovolit. Je zvykem, že před Novým rokem se kupují ořechy, vonné tyčinky, květiny, alkohol, kandované sladkosti, cukr, bambusové výhonky, ovoce, rachejtle a prskavky. Novoročni trhy v Hanoi se pomalu mění na bludiště s nekonečným množstvím domácího i zahraničního zboží. Mezi nejprodávanější suroviny patří ovoce a zelenina. Prosperují také obchodníci s alkoholem, masem, drůbeží, ale i s oblečením, módními doplňky, domácími potřebami. Díky vyšší životní úrovni obyvatelstva se oslava Tet mění na období vzájemného obdarovávání, na dobrou záminku k nákupu různých dárků, a to nejen drobných, ale i elektrických spotřebičů a motorek. Například studenti nosí dárky svým učitelům, pacienti lékařům, všichni obdarovávají úředníky, dlužníci se snaží ukonejšit své věřitele apod. ³⁸⁾

Na Nový rok se sejde celá vietnamská rodina. Studenti i lidé, kteří odešli za prací, se vrací domů. Mnoho Vietnamců žije v zahraničí a všichni se chtějí vrátit na Nový rok domů. Dočasný návrat Vietnamců do země stát velmi podporuje (na rozdíl od situace před uvolněním poměrů v roce 1986), mimo jiné i proto, že se tak do země přelévají finance, které by jinak tito lidé utratili v zahraničí. ³⁹⁾

K tradičním i současným oslavám patří návštěvy příbuzných a svých nejbližších, bohaté stoly s tradičními pokrmy, zvuk vybuchujících petard nahrazený v současnosti ohňostrojem, návštěvy pagod a chrámů a další zvyklosti. Podoba oslav Nového roku v minulosti byla spíše kolektivnější; lidé zakládali před Novým rokem spolky a společně připravovali novoroční pokrmy, hromadnou slavnostní ceremonií zahajovali zemědělské práce a společně obětovali ochránci vesnice. V současném Vietnamu jsou oslavy individuálnější a rodinné, ale přesto některé prvky kolektivního oslavování vietnamský Nový rok provázejí i dnes. Je to hlavně novoroční atmosféra, kterou Vietnamci společně sdílejí: všichni navštíví novoroční trh, vykonají oblíbené poutě k významným pagodám a chrámům, a o půlnoci na Nový rok se například scházejí u obrovského ohňostroje v centru města. ⁴⁰⁾

^{41) 42)}

Letní slunovrat, je svátek, který se slaví pátý den pátého měsíce. Účelem tohoto svátku je zavzpomínat si na předky, pořádají se rodinné sešlosti, jí se speciální jídla jako třeba zkvašená lepkavá rýže, místní ovoce a lidé se zapojují do typických společenských aktivit. Na severu a jihu se tradičně koupou bylinky a v centru Vietnamu se lidé osvěžují v řece. Tento svátek se slaví, protože jednou, když byla velká úroda plodin, zemědělcům najednou všechno zničil nával hmyzu a škůdců. Lidé si nevěděli rady, a tak k nim přišel starý muž Doi Truan a „osvětlil jim cestu“. Každá rodina měla připravit jednoduchý jídelníček s oblíbeným letním ovocem, aby se jídlo mohlo obětovat předkům, když lidé splnili vše, co jim starý muž poradil, škůdců a hmyzu se zbavili. Stařec pak zmizel beze stopy a od té doby se na jeho počest tento svátek slaví až dodnes. ⁴³⁾

Lampionový dětský průvod je rodinný svátek, který je určen především dětem. Říká se, že rodiče tak chtěli vynahradit čas svým dětem, jelikož se jim po době sklizně nemohli věnovat. Tento svátek se slaví patnáctý den osmého lunárního měsíce. V gregoriánském kalendáři tak Tet Trung Thu spadá na polovinu září nebo začátek října. Trung Thu je pro Vietnamce druhá nejdůležitější oslava hned po oslavě nového lunárního roku. Ve vietnamských ulicích se tančí lví tance múa sư tử a večer dospělí i děti zapalují lampiony (které mají nejčastěji tvar hvězd nebo motýlů) a pořádají se lampionové průvody. V České republice děti s výborným prospěchem dostávají Diplomy uznání (giấy khen).

^{44) 45)}

Dle respondentky Hanh vietnamští buddhisté slaví převážně velké svátky pohromadě a ty menší spíš každý sám doma podle zvyklostí. Pokud se slaví velké svátky, uspořádá se většinou obřad večer, v nějaký stanovený den, kdy může být přítomen mnich, který má “rozpis” kde a kdy bude a vede obřad. Rozdíl od Vietnamu je takový, že v každém klášteře je pověřený mnich, kterých je po celém Vietnamu mnoho. V České republice se lidé kvůli živobytí této práci nevěnují a Oslavy v přesný den dodržuje akorát hlavní město Praha, ostatní města většinou svátky slaví, ale tak aby to vycházelo třeba na víkend, kvůli tomu, že jsou lidé například v práci. Zároveň jsou obřady ve Vietnamu honosnější a trvají dokonce i několik dní.

S tím souhlasí i respondent Long, který dodává, že slavení svátků ve správný den by bylo časově náročné, jelikož to většinou spadá na všední den. Proto se vybere pátek nebo sobota, kdy mají lidé více čas a mají tak možnost dorazit.

Hanh tvrdí, že naopak stejné zůstává víra, místo k učení a místo k setkání. Je jedno, kde se zrovna vyskytuje daná osoba, ale stále může najít svoji víru. Jak ve Vietnamu, tak i v České republice je pagoda místem, kde se člověk učí, jak být dobrým člověkem, tak může i získat praktické zkušenosti do života od ostatních. Zároveň je to místem, kde se jak buddhisté říkají, navracejí všichni domů. Pagoda je místo, kde člověk má najít klid a porozumění.

Dále Hanh dodává, že vietnamské svátky tradičního náboženství v České republice se slaví individuálně v rodinném kruhu a nebo v komunitě Vietnamců, jinak nazývané svaz. Pokud jde o oslavu v komunitě, jde o velkou událost, při které jsou pronajímány velké prostory (například kulturní domy) a vedení svazu následně plánuje a dělá přípravu a připravuje program na celý večer. Ve Vietnamu oslavy probíhají s menším rozdílem, lidé sice tráví svátky v rodinném kruhu, ale vyráží také do ulic, kde oslavy pokračují a nepronajímají se žádné prostory.

Na otázku dodržování vietnamských svátků v České republice Hanh odpovídá, že první generace, tedy generace našich rodičů, stále udržuje tradice rodinného oltáře a tedy všech zvyklostí a svátků, což se ale nedá říct o nás druhé generaci. Mnozí z nás tento princip nechápou a neztotožňují se s tímto chápáním. Podstatné je však to, že všichni chápeme, že svátky jsou časem, kdy se schází rodina a to je hlavní myšlenka oslav.

Respondent Long věří, že i za desítky let budou nadcházející generace stále dodržovat slavení svátků a to i navzdory tomu, že o to mladí lidé nejeví takový zájem, jako jevila jeho generace.

Cílem této práce bylo zjistit, jak slaví vietnamští buddhisté žijící v České republice buddhistické svátky v porovnání s buddhisty ve Vietnamu. Odpovědi na tuto hlavní výzkumnou otázku bylo dosaženo, právě díky této výzkumné práci a hlavně díky respondentům.

Před zahájením výzkumné práce jsme si díky internetovým a knižním zdrojům vytvořily určitou omezenou představu, která nám byla dále rozšířena a ucelena našimi respondenty.

Zjistilo se, že jelikož je ve Vietnamu mnohem vyšší procento mnichů, kteří plně zasvětili svůj život buddhismu a na plno se věnují životu v klášteře, je možno ve Vietnamu slavit svátek v jakýkoli den, který je tomu určený. Na rozdíl od České republiky, kde se svátky v přesný den, vyjma hlavního města, neslaví. Zároveň jsou obřady v porovnání s Českou republikou honosnější, větší a trvají dokonce i několik dní. Domníváme se, že tyto rozdíly jsou zapříčiněny několika důležitými faktory, jako jsou například: geografická poloha, kultura dané země, složení obyvatelstva, výchova a historie národa. Víra zůstává stejná jak v České republice, tak i ve Vietnamu. Od respondenta číslo 2 bylo dále zjištěno, že pagoda v České republice splňuje účel stejně jako ve Vietnamu, v obou státech se v pagodách buddhisté naučí jak být dobrým člověkem a získává praktické zkušenosti do života od ostatních. Poslední rozdíl, který respondent poznamenal, nám odhalil, že v České republice Vietnamci pronajímají velké prostory a slaví svátky spolu v komunitě, kdežto ve Vietnamu vyráží a slaví všichni spolu v ulicích. Oslavy v úzkém rodinném kruhu zůstávají v obou zemích stejné.

Z informací uvedených na internetu bylo zjištěno, že dnes už jsou chrámy zřízené skoro po celé České republice a to například v místech jako je Praha, Cheb, Karlovy Vary, Ostrava, Brno, Plzeň, Most, Teplice a Chomutov. Popřípadě má rodina svůj vlastní oltář doma. Souhrnně lze tedy říci, že lze slavit buddhistické svátky v chrámech téměř po celé ČR.

Na začátku této práce stanula ještě jedna otázka, zda a jak Vietnamci dodržují svátky tady v České republice, a bylo nám potvrzeno, že první generace, tedy generace našich rodičů, stále dodržuje tradice rodinného oltáře. To samé se bohužel nedá říci o druhé generaci, protože už teď se s tímto vyznáním tolik neztotožňují, jediné co mladší generace chápe a uznává je, že svátky jsou čas, kdy je rodina po hromadě. S kolegyní se domníváme, že nezájem a nepochopení víry první generací tkví v prostředí, děti se totiž narodí nebo vyrůstají v zemi s jinými kulturními zvyky, které je v tomto ohledu velmi ovlivňují.

ČECHOVÁ, Šárka. Budhismus ve Vietnamu. [online]. Praha, 2015. [cit. 2020-07-05]. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/79791/DPTX_2012_1_11410_0_387390_0_134112.pdf. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze.

Historie imigrace z Vietnamu do českých zemí. [online]. KlubHanoi.cz, 2005. [cit. 2020-04-01]. Dostupné z: https://web.archive.org/web/20190525100421/http://www.klubhanoi.cz/view.php?cisloclanku=2005040901

Is the Czech Republic's Vietnamese community finally starting to feel at home?. [online]. Radio Prague International, 2007. [cit. 2020-04-01]. Dostupné z: https://english.radio.cz/czech-republics-vietnamese-community-finally-starting-feel-home-8607557

Jak se slaví Nový rok ve Vietnamu. [online]. cestujzadara.cz [cit. 2020-08-31]. Dostupné z: https://www.cestujzadara.cz/cestopisy/asie/cestopisy-z-vietnamu/jak-se-slavi-novy-rok-ve-vietnamu

NGUYEN, Tai Thu. The History of Buddhism in Vietnam. CRVP, 2008. ISBN 1565180984.

PECHOVÁ, Eva. S vietnamskými dětmi na českých školách. Jinočany: H & H, 2006. Multikulturní inspirace. ISBN 80-7319-055-9.

Research methods- Semi-structured interview. [online]. gov.wales.uk [cit. 2020-09-02]. Dostupné z: http://resources.hwb.wales.gov.uk/VTC/ngfl/psychology/learn_train/research_methods/208E70A8-8FBD-45C2-8DC2-A212F1991377/s03research_methods/070a_semistruct.htm

SWEARER, Donald K. The Buddhist world of Southeast Asia. 2nd ed. Albany: State University of New York Press, c2010. SUNY series in religious studies. ISBN 143843250X.

TAYLOR, Keith Weller. A history of the Vietnamese. Cambridge: Cambridge University Press, 2013. ISBN 9780521699150.

Tet Doan Ngo. [online]. vietnamparadisetravel.com. [cit. 2020-08-02]. Dostupné z: https://www.vietnamparadisetravel.com/blog/tet-doan-ngo

Vietnam travel. [online]. vietnam-travel.cz. [cit. 2020-07-31]. Dostupné z: https://www.vietnam-travel.cz/webpage/vu-lan-festival

Vietnamská menšina v ČR: Náboženství, kultura, soužití. [online]. Centrum pro religionistiku a multikulturní edukaci. [cit. 2020-08-12]. Dostupné z: http://www.cerme.cz/cs/ukazky/vietnamska-mensina-v-cr-nabozenstvi,-kultura,-souziti

Vietnamská národnostní menšina. [online]. [cit. 2020-08-11]. Dostupné z: https://www.vlada.cz/cz/ppov/rnm/mensiny/vietnamska-mensina-108870/

VOJTÍŠEK, Petr. Výzkumné metody: Výzkumné metody a techniky sběru dat [online]. 2012, s. 54.[cit. 2020-08-26]. Dostupné z: http://skoly.praha.eu/files/=84121/Skripta+++V%C3%83%C2%BDzkumn%C3%83%C2%A9_metody.pdf

VOJTÍŠEK, Zdeněk. Oživení vietnamského buddhismu v Česku. Dingir 2017, č. 4, s. 116-118. ISSN: 1212–1371.

VOJTÍŠEK, Zdeněk. Pražští vietnamští buddhisté oslavili svátek Vu Lan. [online]. Dingir: Náboženský Infoservis, 2017 [cit. 2020-03-20]. Dostupné z: https://info.dingir.cz/2017/08/prazsti-vietnamsti-buddhiste-oslavili-svatek-vu-lan/

VOJTÍŠEK, Zdeněk. Skryté chrámy v českých městech [online]. Dingir: Náboženský Infoservis, 2018 [cit. 2020-03-20]. Dostupné z: https://info.dingir.cz/2018/09/skryte-chramy-v-ceskych-mestech/

World religions: an introduction for students. [s.l.]: Sussex Academic Press, 1997. ISBN 1898723486. Dostupné z: https://archive.org/details/worldreligionsin0000unse

Obrázek č. 1 - Pagoda Da Lat. Dostupné z: https://vietfuntravel.com/blog/top-most-famous-pagodas-in-vietnam.html

Obrázek č. 2 - Obřad Tet Nguyen Tieu v České republice. Dostupné z: https://vovworld.vn/vi-VN/nguoi-viet-muon-phuong/nguoi-viet-nam-tai-cong-hoa-czech-cau-an-tai-tet-nguyen-tieu-626135.vov

Obrázek č. 3 - Obřad Tet Nguyen Tieu v České republice. Dostupné z: http://secviet.cz/?SubID=50158&ID=12&result=view

Obrázek č. 4 - Obřad Vesak svátku v České republice. Dostupné z: https://www.vietnamplus.vn/dai-le-phat-dan-tai-cong-hoa-sec-huong-toi-bao-ve-moi-truong/387311.vnp

Obrázek č. 5 - Obřad Vesak svátku v České republice. Dostupné z: https://www.vietnamplus.vn/dai-le-phat-dan-tai-cong-hoa-sec-huong-toi-bao-ve-moi-truong/387311.vnp

Obrázek č. 6 - Obřad Vesak svátku ve Vietnamu. Dostupné z: https://www.vietnambusiness.tv/national-holidays/vesak-phat-dan-in-viet-nam

Obrázek č. 7 - Růže. Dostupné z: https://vuonhoaphatgiao.com/phat-phap/buoc-dau-hoc-phat/dao-phat-la-gi/le-vu-lan-o-viet-nam-va-mot-so-nuoc-tren-the-gioi/

Obrázek č. 8 - Růže. Dostupné z: https://vuonhoaphatgiao.com/phat-phap/buoc-dau-hoc-phat/dao-phat-la-gi/le-vu-lan-o-viet-nam-va-mot-so-nuoc-tren-the-gioi/

Obrázek č. 9 - Oslava Lunárního roku v Teplicích. Dostupné z: https://mostecky.denik.cz/z-regionu/foto-vietnamci-v-teplicich-slavili-novy-lunarni-rok-kohouta-strida-pes-20171231.html

Obrázek č. 10 - Oslava Lunárního roku v Teplicích. Dostupné z: https://mostecky.denik.cz/z-regionu/foto-vietnamci-v-teplicich-slavili-novy-lunarni-rok-kohouta-strida-pes-20171231.html

Obrázek č. 11 - Oslava Trung Thu v Tachově. Dostupné z: https://tachovsky.denik.cz/zpravy_region/foto-video-vietnamci-slavili-ve-svate-katerine-svatek-deti-20190916.html

Obrázek č. 12 - Oslava Trung Thu v Litvínově. Dostupné z: https://mostecky.denik.cz/kultura_region/vietnamci-v-litvinove-oslavili-starobylou-tradici-podoba-se-nasim-dozinkam-20190917.html

Obrázek č. 13 - Buddhistický chrám ve Varnsdorfu. Dostupné z: https://mapy.cz/zakladni?x=14.6449203&y=50.9080656&z=17&source=base&id=2224581

Počet shlédnutí: 106