Anastasiia Epifanova, Alisa Bezborodova, Uuganbayar Saranchimeg

Korejská vesnice na přelomu 19. a 20. století. Život Korejců ve Vladivostoku. ¹⁾

Historie Korjo-saram, etnických Korejců v postsovětských státech, sahá až do 19. století. Původně se Korejci začali usazovat na Sibiři a na ruském Dálném východě a populace dále rostla po Říjnové revoluci v roce 1917. Ve 20. letech 20. století se korejská populace v Sovětském svazu rozrostla na více než 100 000. V současné době žije v bývalém Sovětském svazu více než půl milionu Korejců. Z toho 150 000 žije v Rusku a 375 000 na území Střední Asie.

Hlavním cílem této práce je popsat život korejské menšiny žijících na území Rusku a zjistit, jak se liší od života Korejců v Korejské republice. Důraz je kladen i na tři pohledy na danou menšinu, tedy pohled Korejců žijících v Koreji, korejské menšiny v Rusku, a pohled Rusů na Korejce žijících v jejich vlasti.

Jaká je identita Korejců žijících v Rusku?

V čem je tato menšina odlišná a v čem se přizpůsobila původnímu obyvatelstvu?

• Jaký pohled má korejská minorita na Rusy?
• Jaký pohled mají Rusové na korejskou minoritu?
• Mluví Korejci žijící v Rusku korejsky?
• Dodržují Korejci v Rusku své korejské tradice? Slaví korejské svátky?
• Chtějí se odstěhovat Korejci do Koreje, nebo jsou spokojeni s životem v Rusku?
• Jaký je rozdíl mezi Korejci žijící v Rusku a těmi, kteří žijí v Koreji?

V této práci byly použity především metody kvalitativního výzkumu. Při kvalitativním výzkumu můžeme použít metody pozorování, rozbor dokumentů, hluboký rozhovor a audio nahrávky či videozáznamy. Při pozorování musíme respondenta pozorovat delší období. Pomocí rozboru dokumentů zjišťujeme jejich význam, organizaci a použití, a dochází tak k teoretickému porozumění výzkumného šetření. Metoda hluboký rozhovor má výhodu porozumění zkušeností a je relativně nestrukturovaná. Pomocí užití metody audio nahrávky či videozáznamu přepisujeme doslovné odpovědi, a můžeme tak lehčeji porozumět průběhu interakce. Důležitost se v kvalitativním výzkumu klade na dlouhodobou a intenzivní práci, kterou podrobně zaznamenáváme.²⁾ Důvodem pro tuto metodu bylo získat kvalitativní údaje pomoci vedení polostrukturovaných rozhovorů s korejskými respondenty.

Naši informátoři:

• Vlad, 26 let. Designér a muzikant. Narodil se a žije v Moskvě.
• Elina K., 21 let. Narodila se v Uzbekistánu, ale od 7 let žije v Moskvě. Studuje korejskou filologii.
• Elina O., 22 roky. Narodila se na Sachalinu, ale v dětství se přestěhovala se svou rodinou do Moskvy, před dvěma roky žila v Praze, pak se vrátila zpět do Ruska a studuje management a marketing ve Moskvě.
• Klara, 27 let. Narodila se v Jižní Koreji, Soulu, posledních 6 let žije v Praze, kde vystudovala informatiku.
• Yelim, 24 roky. Narodila se a žije v Jižní Koreje, Pusanu. Pracuje jako baristka v kavárně.

Hledání Korejců z Ruska, ochotných zúčastnit se výzkumu, proběhlo bez jakýchkoliv komplikaci. Jeden z informátorů byl nalezen přes sociální sítě TikTok a následně kontaktován přes Instagram, ostatní byly již předem známé.

S největšími problémy jsme se setkaly během hledání respondentů z Jižní Koreje, se kterými jsme se seznamovaly převážně v práci, nebo na ulici. I když jsme se domlouvaly na další kontakt, většina zpět už nereagovali, nebo nebyli ochotni odpovídat na naší otázky. Také jsme se potkaly s představiteli korejské Církve Boha, kteří byli ochotní odpovídat jen pokud se během našeho setkání povídalo o Bibli, což bylo jako pro výzkumnice zcela nepříjemným zážitkem, ale i přesto jsme to udělaly. Dokonce jedná z výzkumnic byla v této církvi pokřtěna. Celkově, informátoři z Jižní Koreje vyhýbali se upřímnému odpovídání a snažili se o neutralitu, což mohlo vést ke zkreslení výsledků rozhovorů. S dotazovanými jsme se pokoušely o přátelský vztah, abychom získaly jejich důvěru a delší, konkrétnější odpovědi, ale nemůžeme říct, že kontakt proběhl tak, jak jsme si to představovaly.

Ve studii Russia’s Koreans: The Issue of Self-Identification se autorka T. V. Volkova snaží analyzovat transformace povědomí Korejců v Rusku. Autorka nahlíží na korejskou menšinu skrze historické události, které se tato menšina prožila na území Ruska a zmiňuje, že již na počátku existence této menšiny měla politika státu velký vliv na její sebevědomí. V době Ruské říše měla korejská komunita možnost vést život více uzavřený, nepodřízený sociokulturní realitě Rusů, a proto neměla žádné problémy se zachováním své původní kultury, případně jazyka a tradic. Pak se nicméně situace měnila a se vznikem sovětského svazu vznikla i násilná rusifikace Korejců. V dnešní době většina představitelů Korjo-saram neumí korejštinu jako rodilý mluvčí a v některých případech nedokáží říct ani pozdravy , což se obvykle stává důvodem k obavě, že nakonec dojde k úplné asimilaci Korjo-saram a jejich ztrátě jako menšiny. Autorka nicméně zdůrazňuje, že etnická identita pro tuto menšinu je flexibilnější, než si představujeme. Závisí na množství vnějších sociokulturních faktorů a může se pod jejich vlivem proměňovat. Nejde tady jednoznačně říct, že se ztrátou jazyka nebo tradic zaniká i jejich identita jako Korejců, protože předávají svým potomkům hodnoty a postoje, které považují za nezbytné. K tomu patří uspořádání rodiny, individualistické principy, pracovitost, ctižádost.³⁾

Vzájemné vztahy ruských a původních Korejců popisuje N. F. Bugay ve sbírce článků Exploring the new trends in socio-kultural changes in Korean and Russian societies. Tady je zřejmý problém vzájemného nepřijímání Korjo-saram a Korejců z Jižní Koreje. Obě skupiny chápou, že jsou příliš nepodobné pro to, aby představovali stejný národ. Jak píše Bugay, původní obyvatelstvo Jižní Koreje neuznává Korejce z Ruska kvůli tomu, že většina z nich ztratila kontakt s korejskou kulturou. Tím myslí převážně znalosti korejštiny, představy o realitách dnešní Jižní Koreje a dostatečné ekonomické schopnosti. Zároveň i Ruská komunita se spíše odděluje a cítí že po několika generacích už nejsou Korejci ani z Jižní ani ze Severní Koreje, ale jsou úplně odlišná a nezávislá skupina s korejskou etnicitou. Zde je důležité říct, že čitatelovi není dokonce jasné, zda jsou tyto myšlenky charakteristické pro většinu představitelů Korjo-saram, nebo popisují jen náhled akademických představitelů. Nicméně, nemůžeme odmítnout že to, v jakém stavu teď nachází korejská menšina v Rusku je důsledkem přizpůsobovaní k velmi specifickým životním podmínkám.⁴⁾

Ve članku Koryo Saram, or Koreans of the former Soviet union: in the past and the present autor G. N. Kim ukazuje na to, že korejská menšina není zcela homogenní, a to nejen z důvodu rozdělení menšiny mezi státy bývalého Sovětského svazu, ale primárně kvůli různorodosti prvních Korejců na území tehdejší Ruské říší. První a zároveň nejpočetnější skupinou jsou přestěhovalci z provincie Hamgyŏng-bukto, Severní Koreje, kteří osídlili ruský Dálný Východ. Druhou nejpočetnější skupinu představují Korejci zejména z Jižní časti Koreje, které byli donucení japonským protektorátem osídlit Sachalin. Třetí skupina se objevila v době Sovětského svazu, a byli to většinou mladí korejští studenti, kteří pak po ukončení vysokoškolského vzdělávání zůstali v Rusku. Tato nehomogennost se v průběhu let oslabila, ale i doteď ovlivňuje život korejské menšiny. V dnešní době se Korjo-saram potýká s podvojným problémem znovuzrození kultury a zachránění toho, co jim pozůstalo, což je velmi komplikováno širokou plochou osídlení a tím, že nemají autonomii. Několik posledních desetiletí už jen narůstá tendence přestěhovaní Korjo-saram i v rámci Ruska. Mnozí mladé lidé preferují žit v Moskvě a pak uzavírat manželství mimo své etnické skupiny. Není také jasné, jak by mělo vypadat to znovuzrození.⁵⁾

Kim He Čžin ve svém článku Historický osud korejských přistěhovalců v Rusku a vyhlídky na zachování etnické kultury píše o tom, jak přesídlení Korejců ovlivnilo jejich tradice a kulturu. Samotná migrace začala v 50. a 60. letech 20. století. Pro Korejce to bylo nejtěžší období. Zažili hlad, chudobu a přírodní katastrofy. Kvůli těmto faktorům byli nuceni uprchnout z Korejské země do Ruska. Adaptace Korejců byla náročná kvůli jiné kultuře, jinému jazyku, nové vládě. Zpočátku se ruské úřady chovaly ke Korejcům pozitivně, protože obsadili prázdná území státu. Korejci ukázali, že jsou připraveni pracovat a studovat. Později si však Rusko uvědomilo, že uprchlíků je příliš mnoho a domnívali se, že Korejci začnou tvořit svůj vlastní malý stát uvnitř země, což bude mít špatný dopad na politiku a ruská vláda začala dělat opatření ke snížení příchodu Korejců na území státu. Korejci na jiné zemi dodržovali své zvyky, kulturu a jazyk. Také ve svém článku autor popisuje různé oblasti života Korejců v Rusku. V první oblasti nazvané „Ekonomika“ popisuje, jaké měly Korejci zemědělství a jak pracovali. Druhá sféra „Být“ vypráví o tom, jak žili, jak vypadaly jejich domy podle jejich tradic. Třetí oblast „Jídlo“ je o tom, co jedli Korejci v Rusku. Čtvrtou sférou je „Oblečení“. Zajímavé je, že i přes přesídlení si Korejci zachovali svůj styl, nosili stejné věci jako v Koreji. V páté sféře „Tradici“, se píše o tom, jak Korejci chránili své zvyky i přes přesídlení. A co je nejdůležitější, že dodržovali morální princip pomáhat svému sousedovi, pokud potřebuje pomoc. Tato pomoc bude poskytována všem bez ohledu na jakákoli lidská kritéria a faktory. Šestou sférou je „Jazyk“. Korejci studovali na ruských školách v ruštině. Stát pro ně vytvořil slovníky, které jim pomáhaly při učení ruského jazyka. Sedmá sféra je „Tvorba“. Korejci vytvořili své vlastní divadlo, kde předváděli představení a seznamovali Rusy s novou kulturou. Brzy začal stát deportovat občany kvůli přelidnění na území, ale Korejci se nechtěli vrátit do domu, a proto začali ještě více komunikovat s Rusy a snažili se připojit k občanům ruské federace, což mnohým pomohlo zůstat na území. Díky tomu, že Korejci začali být násilně deportováni, zmodernizovali své oblasti života a zlepšili vztahy s ruskými občany. Ruské tradice a zvyky postupně vstoupily do jejich života. Korejci slavili První máj, Den vítězství a 8. března, změnili i styl oblékání, kupovali si oblečení ruské výroby a nosili charakteristický styl ruských občanů, začali jíst místní potraviny a byly otevřenější novým změnám. Brzy se Korejci cítili znevýhodněni a byli nuceni skrývat svou etnickou příslušnost. Tato situace se začala měnit teprve nedávno v 90. letech 20. století. Když byly v Rusku přijaty nové zákony o podpoře korejských Rusů na území Ruské federace. Od té doby si začali více všímat své historie, tradic, jazyka a kultury. Ruské organizace jim začaly pomáhat při oživování jejich kultury. Jak píše autor: „Podle výsledků mnou provedeného průzkumu v roce 2004 většina odborníků kladně hodnotí vyhlídky rozvoje Korejců, přičemž zdůrazňuje úzké propojení jejich budoucnosti s budoucností Ruska.“⁶⁾

Na podporu ruských Korejců po represích bylo poskytnuto velké množství služeb, pomoci a podpory. „Novou událostí v příštím pětiletém období bude připraveny ekonomicky a kulturní programy pro podporu Korejci v Rusku“ o tom píše ve své knize Ruští Korejci nový obrat v historii 90. let N. F. Bugay. Autor psal o tom, jaké programy a plány byly vytvořeny na podporu Korejců v Rusku, aby se každý Korejec cítil na území Ruské federace jako doma, měl výhody a práva. Lidem byla poskytnuta peněžní náhrada, stát pomáhal Korejcům s dokumenty, všechno bylo uděláno podle trestního zákoníku Ruské federace. Rehabilitace ruských Korejců pomohla posílit vztahy mezi Ruskou a Korejskou republikou.⁷⁾

P. Kokaisl se v článku Kulturní a etnická proměna středoasijských Korejců zabývá kulturní a etnickou proměnou středoasijských Korejců, dále také důležitostí státních zásahů do formování kulturních a etnických změn identit jedinců. Tento článek vychází z dříve provedeného výzkumu, a to konkrétně výzkum s korejskou menšinou v Uzbekistánu, Kyrgyzstánu a Kazachstánu. Uvádí, že jelikož jednotlivé korejské skupiny žijí výrazně odlišné životy, není vhodné se propojovat s jednotnou korejskou kulturou. Autor zde také zmínil, že například postsovětští Korejci považovali ruský jazyk za svůj mateřský jazyk, korejština byla jen součástí jejich historie, kterou se odlišovali od většinové společnosti. Odlišnosti v asimilaci autor převážně propojuje se vzhledem. Asimilace Korejců v Kazachstánu, kvůli vzhledové podobnosti proběhla snadněji, naopak v Uzbekistánu výsledky asimilace nejsou nijak významné. Dále uvádí, že kromě odlišného stravování a historického vnímání jsou velmi podobní ruské společnosti. Jejich etnická identita se pak vyvíjela v závislosti na generaci Korejců.⁸⁾

19. století

Migrace Korejců se začala přibližně roku 1860, přičemž přesný rok je mezi historiky označován rozlišně. Nejčastěji se ale vyskytují roky 1860 a 1864.⁹⁾ Tahle nejistota je daná především historickým kontextem. Země Ruska v Dálném východě poměrně dlouhou dobu neměly přesné hranice. De iure, hranice mezi Ruskou říší a Čínou byly staveny v roce 1689 po podepsaní Nerčinské smlouvy. De facto, tyto hranice nebyly určené dost přesně a některé teritorii zůstaly neosvojené. Hranice se změnily po druhé opiové válce a uzavření Ajgunské smlouvy (1858) a Pekingské smlouvy (1860). Podle smlouvy, Ruské říši připadlo Vnější Mandžusko (rusky Přiamuři), které dříve bylo součástí Činy. Tímto byla vytvořená hranice mezi Ruskem a Koreji.

Změna hranic mezi Ruskou říší a Čínou ¹⁰⁾

Mnozí historici ve svých dílech uvádějí, že malé korejské vesnici již existovaly ve Přímoří ještě před uzavřením smlouvy s Čínou, ale většina se shoduje na tom, že první vlna migrace začala ve 1863-1864 letech. První přestěhovalci pocházeli z Tumangangu, dnešní oblasti Severní Koreje. V roce 1864 už 13 korejských rodin osídlily řeku Tizinche (v současné době má název Vinogradnaya). Tyto rodiny měly k migraci své politické, ekonomické a geografické důvody. V té se době křesťane setkávaly s velkou neúrodou, nepoměrně vysokými daněmi a následnou chudobou, nedostatkem prostoru. Z politické strany byla Korea velmi ovlivněna tlakem Činy, Mandžuska a Japonska, kvůli jejich snahám zavést svou moc nad Korejí. Oproti tomu, ruský Dálný východ přivítal zemědělce a umožnoval svobodnější život. Migrace však neprobíhala tak jednoduše jak bychom si mohli představit. Korejská vláda utek svých poddaných nepodporovala, posilovala kontrolu při hranicích a uprchlíci střílela. Překvapivě to ale nesnižovalo touhu uprchnout a migrace jen narůstala. ¹¹⁾

Řeka Vinogradnaya na mapě ¹²⁾

V roce 1884 Ruská říše podepsala smlouvu o přátelství a obchodu, a k migrace se obrátili nejen zemědělci, ale i řemeslníci a další třídy. V roce 1869 se v důsledku povodně nastal velký hladomor, který se pak projevil ještě v jedné velké migrační vlně. V té době zároveň čínská vláda slábla a v roce 1876 byla podepsaná smlouva o přátelství Japonska a Koreje. V Koreji sílil japonský vliv, což povedlo k tomu, že byla beztrestně zavražděna královna Mjongsong (Mjŏngsŏng), která ohrožovala japonský vliv a snažila se navazovat vztahy s Ruskou říší. I přesto, že se Ruská říše snažila omezit korejskou migraci, poskytla stráž pro manžela zabité královny.

Královna Mjongsong ¹³⁾

Korejská menšina už v té době byla poměrné dobře známa, a dokonce i prozkoumána. Významný ruský geograf N. Převalskij o Korejcích psal, že jsou pracovití, čistotní a poctiví. Zdůrazňoval, že se odlišují od Číňanů, kteří byli v Ruské říší považování za „divochy„ a za obecně nepříjemné, národnost ohrožující lidé.¹⁴⁾Podobné optimistické názory na korejskou menšinu měli i další výzkumníkovi jako Sergej Ivanovič Koržinskij, který psal o jejich uspořádaní zemědělství, které se od ruského odlišovalo větší efektivitou. A přece v průběhu 3. svazu v Chabarovsku v roce 1863 bylo řečeno, že role korejských zemědělců v Přímoří není tak významná a že s nárůstem ruského obyvatelstva se jejich potřeba snižuje.¹⁵⁾ Tato podvojnost vnímání Korejců se s průběhem let neměnila a vyvolávala snahy více kontrolovat migraci a již žijící Korejce v Dálném Východě přemísťovat do jiných neosvojených regionů, do kterých se samotní Rusové nechtěli stěhovat.¹⁶⁾

20. století

Přelomový moment nastal po rusko-japonské válce 1904-1905, kterou Rusko prohrálo a zavázalo se, že nebude bránit pronikání Japonska do Koreje. Následek byl tak silný, že Japonsko kontrolovalo vnější politiku a finance Koreje. Ke konci roku 1905 v Koreji byl násilně zaveden japonský protektorát, který ničil suverenitu Koreje. Japonští vojáci a úředníci si brali nejlepší zemědělskou půdu pro vojenské a soukromé účely, pak byly odebrány i nezemědělské prostory. Japonská politika se soustředila na ovládnutí a asimilaci Korejců. Tímto začíná třetí migrační vlna, která na rozdíl od předchozích má velký politický charakter. V důsledku striktní politiky Japonska se v Koreji formuje opozice a povstání, a velká část opozičních hnutí svou činnost přenesla na území Ruska.

Mezitím tlak Japonska jen narůstal, což povedlo k anexi Koreje Japonskem v roce 1910. Tato událost zničila pozůstatky autonomii Koreje, ve které došlo k zrušení korejských novin, přejmenovaní korejského obyvatelstva a dalším projevům japonského teroru. Japonsko zavedlo svou monopolní vládu na využití přírodních prostředků a přibližně 70% zemědělské produkce Koreje exportovalo do Japonska.

Asie se stala středem konfliktu zájmu několika států. I přesto, že Vladivostok se stal centrem opozičních hnutí, Rusko nemohlo aktivně podporovat protijaponskou náladu tamějších Korejců a částečně chránilo své osobní zájmy. Například, v nové smlouvě Ruska a Japonska z 4. července 1910 došlo k zbaven práva Ruska na ovlivnění japonsko-korejských vztahů a Japonsko zároveň uznávalo „zvláštní zájmy“ Ruska v Mandžusku. ¹⁷⁾

V předchozích částech jsme podrobně rozepsaly historicky kontext v průběhu prvních let migrace Korejců a začátku 20. století. Byly zjevené motivy migrace, mezinárodní vztahy Koreji, strategie přežití přestěhovalců a v neposlední řadě postoj Ruska k migrantům. 19. století nebylo jediné, které bylo rozmanité a plné historických událostí. Ve 20. století bylo tomu také tak. Patří sem například národně-osvobozenecká hnutí, Ruská občanská válka nebo Druhá světová válka. Toho všeho se Korejci zúčastnili. Na základě vlastního rozhodnutí jsme vynechaly tyto samozřejmě zajímavá témata a soustředily jsme se na deportace Korejců z Ruska, jelikož i samotní Korejci to považují jako zdroj hlavních změn v jejich životech.

Důsledky rusko-japonské války byly silnější, než očekávalo Rusko. Konec 20. až 30. let 20. století zaznamenal zhoršení konfliktu z důvodu, že se Japonsko snažilo okupovat nejen Koreu, Čínu, Mongolsko, ale také i ruský Dálný východ. Stejně jako v předchozích obdobích vláda neměla jednoznačnou důvěru k migrantům. Na konci dobytí Mandžuska Japonskem v roce 1932 se zvýšilo číslo pronásledovaných ruských Korejců: pokud v období 1920-1932 bylo pronásledováno 832 Korejců, v období 1932-1936 již bylo až 1090. ¹⁸⁾

1. září 1937 byla deportována první skupina skládající se z 11 807 Korejců. Sovětská tajná policie chodila z domu do domu, klepala na dveře a informovala lidi, že musí za méně než půl hodiny shromáždit všechny své věci, osobní doklady a všechno jídlo, které doma najdou a následovat je. Nebylo jim předem oznámeno, kam byli deportováni. Ve druhé fázi deportace, počínaje 27. září 1937, sovětské úřady rozšířily své pátrání na Korejce z Vladivostoku, Burjatské autonomní sovětské socialistické republiky, Čitské oblasti a Chabarovského kraje. Celkem bylo deportováno 171 781 osob. Cestovalo se přibližně 4 000 mil (6 400 km) ve vlacích do zvláštních osad v kazašské a uzbecké SSR. Nejméně 500 Korejců zemřelo v přímém důsledku tohoto přesunu. Do oblasti Taškentu bylo posláno 37 321 lidí; 9 147 do oblasti Samarkand; 8 214 do oblasti Fergana; 5 799 do oblasti Khwarazm; 972 do oblasti Namangan atd. Celkově bylo do Uzbecké SSR deportováno 18 300 korejských domácností a do Kazašské SSR 20 141 domácností. Korejci byli do Střední Asie deportováni v roce 1937 údajně za účelem rozvinutí pěstitelství rýže v Uzbekistánu a jižním Kazachstánu. Doopravdy byli ale deportováni proto, že sovětská vláda Korejcům nedůvěřovala a nevěřila jejich loajalitě během japonské invaze do Mandžuska.^{19) 20)}

Podle toho, co autoři uvedly ve svých pracích lze vidět, že se vztah majority k Korejcům hodně proměňoval v průběhu let a závisel hlavně na efektivitě práce, užitečnosti Korejců a jejich počtu. Hodně nás zajímalo, jak se situace proměňovala v posledních desetiletích s ohledem na růst celosvětového zajmu ke kultuře Jižní Koreje. O tomto zvýšení zajmu můžeme hovořit v souvislosti s Hallyu. Jedná se o nový termín, který do češtiny můžeme přeložit jako „korejská vlna“ a charakterizovat jako fenomén rozšíření korejské pop kultury včetně kina, hudby, online her, korejského jídla a kosmetiky. Kim Ja-Joung vidí úspěch Hallyu v univerzalitě kultury a její blízkosti k americké pop kultuře. V Rusku korejská vlna začala přibližně ve roce 2012 posle úspěchu korejského zpěváka PSY, která se postupně vyvíjela ve vznik korejských jazykových škol, festivalů, zvýšení počtu cestujících do Jižní Koreje. ²¹⁾

Nicméně rozšíření Hallyu nemusí souviset s proměnou vztahu Rusů k menšině Korejců žijících na území Ruska. Proto jsme se v našich rozhovorech věnovaly otázkám o vztazích mezi Korejci a Rusy a o tom, jak se tyto vztahy rozvíjely v čase. Pro naše informátory nebylo jednoduché vyjádřit se k Rusům. Rozhovory nám ukázaly, že se vztah majority k dotazovaným Korejcům proměňoval v průběhu let a vždy byl nejednoznačný. Charakteristicky to popsal Vlad, který se v dětství často se setkával s záporným hodnocením ze strany Rusů a menšina byla terčem posměchu, což pak vyvolávalo touhu dokázat, že je opravdu Rus. A také to v něm vyvolalo víru, že jeho vzhled nemá nic společného s jeho identitou. Elina O., která se v dětství se svou rodinou přestěhovala do Moskvy, se také často setkávala s nepřízní ze strany Rusů. To pro ni bylo velkým překvapením, po jejím životě v Sachalinu, kde si zvykla na to, že Rusové a Korejci žijí spolu bez problémů a v klidu. Moskvu popisovala tak, že všichni Asiaté vyvolávali v Rusech pocit nenávisti a ve škole se kvůli tomu potýkala i s fyzickým násilím ze strany ostatních dětí.

Dalším společným rysem pro naše informátory je to, že s tím, jak rostli se méně a méně potýkali s nepřízní. Nelze tady jednoznačně říct, co by mohlo být příčinou, jelikož pro dotazované je to kombinace toho, že se společnost stávala více tolerantní a proměnu jejich osobních nastavení.

Sovětská škola v Uzbekistánu²²⁾

Z odborné literatury je vidět, že jazyk Korejců v Rusku se liší od moderní severní nebo jižní korejštiny. Má svůj specifický název – Koryo-mar. Kořeny Koryo-mar jde rozlišit do Severovýchodních dialektů korejštiny. O. A. Trofimenko navrhuje rozpoznávat Koryo-mar jako „ostrovní dialekt“ korejštiny v tom smyslu, že byl a zůstává odděleným od svého jádra geopolitickou hranici a nachází se v jiném státu, používá se mezi mluvícími jiného jazyka. ²³⁾ Toto má vliv i na používaní jazyka menšinou: korejština je převážně používána mezi členy rodiny. Specifika používání jazyka uvnitř malé a zavřené skupiny pak vyvolávala degradace, která dnes se projevuje v tom, že jazyk nemá svou písemnou formu, a mluvčí mají nízkou jazykovou kompetenci. ²⁴⁾ Pro rodiny Korejců žijících v Rusku je typické, že Koryo-mar používají jen nejstarší generace. To však neznamená ovládání jazyka v takové míře, aby bylo možné tímto jazykem volně vést rozhovor na téma sportu, umění, filosofie a podobně. Pro všechny představitele menšiny je rodilým jazykem ruština.

Vlastní rozhovory nám dokázaly potvrdit názory vědců. Úroveň korejštiny se mezi respondenty výrazně liší. Jazykovou situaci v celé rodině nejlépe popsal Vlad, který poukázal na to, že jenom starší generace dokážou mluvit koryo-mar, případně jeho babičky a dědeček, ostatní generace mluví korejštinou čím dál tím méně. Vlad je schopen chápat určitá slova a fráze, ale nedokáže říct ani větu korejsky. To samé vidíme i v případě Eliny O., která si do 14 let myslela, že nemůže být Korejkou dokud se nenaučí korejštinu, ale pak si všimla, že ta korejština, kterou používají Korejci na Sachalinu se liší od dialektů ostatních Korejců nejen ze Severní a Jižní Koreje, ale též i od ostatních dialektů ruské menšiny. Jenom Elina K. umí korejsky a její zájem začal v době mladiství, kdy se rozhodla, že ona jako Korejka musí umět korejštinu. Nedávala význam různým dialektům a od té doby pokračuje ve studiu jihokorejštiny a studuje jazyk i na univerzitě.

Obecně platí, že jazyk je jeden ze základních faktorů formujících identitu. Ale na příkladu dané menšiny můžeme vidět, že tohle není zlaté pravidlo. V průběhu rozhovorů nám se podařilo zjistit, že neschopnost konverzování v korejštině dotazovaných nejčastěji trápilo jen kolem adolescence. Heejin Yun a Youngsoon Kim ve svém výzkumu identity Korjo-saram také dospěli ke závěrům, že jazyk nedefinuje identitu Korjo-saram, ale hlavně identitu buduje původ (jejich a jejich rodičů) spolu s kulturou národního jídla, která je unikátní pro Rusko. ²⁵⁾

Navzdory přesídlení dodržují Korejci některé tradice. Korejci rádi říkají: „Dodržujte tradice a tradice vás zachrání.»

Dotazovaní nám sdělili ty svátky, na které je v jejich rodinách kladen největší důraz a které sami slaví. Asyandi, svatba, hvangab a hansik jsou pro informátory nejdůležitější korejské svátky. Asyandi - první narozeniny dítěte, svátek, na kterém dítě vybírá svou budoucnost. Korejci věří, že dětem ve výběru pomáhají duchové dobra a štěstí. Na svatbu se muž a žena oblékají do tradičního oděvu hanbok a dodržují tradiční zvyky. Hvangab je oslava 60. výročí, kterou připravují jejich děti. Hansik představuje den, kdy příbuzní navštěvují hroby zesnulých členů rodiny na hřbitově.

V minulosti byla úmrtnost dětí extrémně vysoká kvůli nedostatku lékařských informací a sezónním teplotním rozdílům v Koreji. Mnoho dětí zemřelo před svými prvními narozeninami. Obřad prvních narozenin, zde nazývaný „doljanchi“, se tedy slavil, aby se radovalo z přežití dítěte. Děti jsou oblečeny do tradičních korejských oděvů na obřad. Vrcholem rituálu je předpovídání budoucnosti dětí prostřednictvím akce „doljabi“ v korejštině. Pokud si oslavenec vybere štětec, má se za to, že z něj bude učenec. Svazek nití znamená, že dítě bude žít dlouho, zatímco peníze symbolizují bohatství. Rýže je také plná naděje, že dítě nikdy nebude hladovět, což bylo důležité téma, když lidé často trpěli hladomorem. Položky se liší z rodiny na rodiny a postupem času se měnily, aby odrážely moderní společnost, a proto někteří rodiče umisťují na stůl mikrofony (zpěváci), stetoskopy (lékaři) nebo fotbalové míče (sportovce). ²⁶⁾

První narozeniny dítěte²⁷⁾

Svatba je v Koreji velkou událostí, na kterou se sjíždí i ti nejvzdálenější příbuzní a známí. Svatba malých poměrů čítá přibližně sto hostů, naopak velké svatby se může zúčastnit hostů 600 či více. V takovém případě se stává, že většinu z hostů ani sami nastávající neznají, jelikož jsou pozváni jejich rodiči.²⁸⁾ V tradičních korejských svatbách nevěsta nosí hanbok, korejské tradiční formální oblečení, historicky vyrobené z hedvábí, zatímco ženich může nosit hanbok nebo oblek. Barvy, které nosí nevěsta a ženich, symbolizují „taeguk“ nebo „eum-jang“ (také známý jako jin a jang). Nevěsta si oblékne červený hanbok, zatímco ženich nosí modrou barvu – společně tyto dvě barvy, jako kruh ve středu korejské vlajky, představují rovnováhu vzájemně se doplňujících entit. Tradičně se svatba konala za soumraku, což také představovalo rovnováhu mezi světlem a tmou.²⁹⁾ Jako svatební dar nosí hosté obálku s penězi, kterou při příchodu odevzdají u stolu u vchodu. Pro tuto příležitost se používá bílá obálka, která se na rozdíl od té dopisní, otevírá z boku, a před odevzdáním se na ní napíše jméno darujícího. Výše darované částky závisí na vztahu k novomanželům. Dále se mladí klaní rodičům. Nevěsta a ženich tváří v tvář se jeden druhému ukloní – nevěsta se ukloní dvakrát ženichovi, ženich se ukloní jednou nevěstě, nevěsta se ukloní ještě dvakrát a ženich se ukloní ještě jednou. Poté pokleknou a postaví se proti sobě. Při korejských svatbách bývá na stole kromě rýže, rýžových koláčků, polévky z mořských řas, sušených ryb a dalších potravin přichystán také bambus, větvička borovice a dokonce i dvě živé slepice, resp. slepice a kohout, zabaleni do červeného a modrého šátku. Zatímco v Rusku na stole lze nalézt dvě tradiční jídla – svatební „kohouti” a „kadyuri” (sladké těsto). Zobáky a hřebeny kohoutů jsou červené a v zobáku se nachází červená paprika - symbol pohody a šťastného rodinného života. Na všech svatbách existuji tradiční tance, například tanec s bubny. Lidé věří, že buben chrání od negativa a negativních sil. ³⁰⁾

Tradiční hanboky³¹⁾

Hwan-gap neboli 60. narozeniny byly také považovány za obzvláště důležitou narozeninovou oslavu, protože se jedná o den, kdy člověk dokončil zodiakální cyklus. Ještě důležitější je fakt, že v minulosti, před nástupem moderní medicíny, se jen málokdo dožil 60 let. Hwan-gap byl proto časem velkých oslav, kdy děti poctily své rodiče velkou hostinou a veselím. S rodiči sedícími u hlavního stolu se synové a dcery v pořadí podle věku ukloní a nabídnou víno rodičům. Poté, co přímí potomci vykonají tento rituál, následují otcovi mladší bratři a jejich synové a poté mladší přátelé vzdávají úctu stejným způsobem. Zatímco se tyto rituály provádějí, obvykle se hraje tradiční hudba a profesionální baviči zpívají písně a vyzývají lidi k pití. Rodinní příslušníci a příbuzní se věnují různým aktivitám, aby se rodiče cítili mladí, často se oblékají jako malé děti a tančí a zpívají písně. Za starých časů hosté soutěžili ve skládání poezie nebo písní na oslavu této příležitosti. V minulosti byly roky po 60. narozeninách považovány za roky navíc, a přestože následující narozeniny vyžadovaly oslavu, neslavily se tak okázale jako hwan-gap party. ³²⁾

Oslava Hwangabu³³⁾

Během Hansiku příbuzní 5. dubna navštěvují hřbitov. Čistí zde náhrobky svých rodičů a vysazují stromy. V tento den se nosí jídlo do hrobu a provádí se „desa” - pohřební obřad. Korejci věří, že pokládání jídla na hrob je jakousi obětí předkům s cílem uklidnit a projevit úctu a pozornost bývalým členům rodiny. Se stejným cílem berou s sebou i vodku. Nejprve se obětuje duchu země – majitelovi hrobu. Jeden ze starších příbuzných nalévá vodku do sklenice a třikrát ji nalévá vedle hrobu a ostatní opakují. Pak dělají „skutky” – poklon. Po takovém obřadu začíná úklid hrobu. Po dokončení si příbuzní dávají jídlo a popíjí vodku. Důležité je to, že přinesené jídlo musejí ochutnat všichni. ³⁴⁾ Korejci tomuto vzpomínkovému obřadu říkají „Jesa“ a v současné Koreji jde o významnou a běžnou kulturní praxi. Jesa funguje jako památka na předky účastníků. Jesa se obvykle koná v den výročí úmrtí předka. Existuje několik různých druhů Jesa, ale většina zahrnuje nějaký druh obětování jídla/pití, poklony a mluvené slovo. V závislosti na povaze akce mohou obřady trvat 30 minut až 2 hodiny. Tři hlavní druhy Jesa jsou: Charye (차례) - koná se 2-4krát ročně, obvykle o hlavních svátcích Chuseok / Seolnal. Gije (기졔) - rituál domácnosti konaný na výročí úmrtí předka. Sije (시졔) – rituál pro vzdálené předky, obvykle prováděný v 10. lunárním měsíci. V minulosti Korejci někdy prováděli Jesa pro předky v rozsahu až pěti předchozích generací, ale nyní je běžnější to dělat pouze pro předchozí dvě generace a v některých případech dokonce pouze pro rodiče. Dříve také existovala mnohem přísnější pravidla o tom, kdy byla Jesa provedena, ale nyní je běžné provádět ve všech různých denních dobách kvůli praktickým problémům. Zatímco se tradice možná poněkud posunula, aby odpovídala moderní době, stále je základní součástí korejské kultury a stále dodržuje ji mnoho Korejců. ³⁵⁾

Návštěva hřbitova³⁶⁾

V posledních desetiletích se postupně rozvíjí spolupráce Ruska a Jižní Koreje v oblasti kultury. Množí se také i číslo korejských kulturních center a asociací, zaujatých šířením informací o Korejcích v zahraničí, pomocí návratů etnických Korejců do Jižní Koreje. ³⁷⁾ Příkladem takové organizace je kulturní centrum Korjo-Saram v Ansanu, které řeší všechny problémy navrátilců. Mimo jiné nezapomeňme ani na existenci speciálního vízu typu F4, který umožňuje pobyt v Jižní Koreji pro etnické Korejce. Ve městech Ansan a Kwangdžu se navíc zformovaly velké čtvrti Korjo-saram a představitelé etnických Korejců narozených v zahraničí dostali i zvláštní název Koryin. Celkově můžeme říct, že se v poslední době Korjo-saram více zajímají o přesun do Jižní Koreje. Pokud dříve do Koreji nastěhovali jen jednotlivce z ekonomických důvodů nebo za účelem studia, tak teď se zvyšuje počet příkladů přestěhování celých rodin, včetně prarodičů a dětí. ³⁸⁾

Nastěhování Korjo-saram do Jižní Koreje v rocích 2010-2017³⁹⁾

Kulturní centrum v Ansanu ⁴⁰⁾

Ptaly jsme se našich informátorů na jejich myšlenky o budoucnosti. Všichni naši dotazovaní vykazovaly přání změnit své životní podmínky a přestěhovat se jinam, i přesto, že v posledních letech necítili žádnou hrozbu ze strany majority. Tato situace pravděpodobně mohla být ovlivněna i válkou mezi Ruskem a Ukrajinou a následným zhoršením ekonomické situace v Rusku, ale například Elina O. měla zkušenost s dlouhodobým pobytem mimo Rusko už i dříve. Další informátor Vlad vykazoval myšlenky o nejistotě ohledně svých plánů, ale řekl, že by nechtěl spojovat svůj život ani s Ruskem, ani s Koreji. Vykazoval mínění, že jako „ruský Korejec” by se ani v jednom z těchto států necítil na svém místě. Mezitím jeho starší příbuzní, konkrétně jeho starší sestry, žijí v Jižní Koreji téměř desetiletí a mají tam úspěšné kariéry. Jen Elina K. si byla jistá ve svých plánech se přestěhovat do Jižní Koreji. Má tam už spoustu kamarádů Korejců a díky svým znalostem z univerzity a od kamarádů je ujištěna, že po přestěhování nebude tolik ovlivněna tlakem nové kultury.

Respondentky z Jižní Koreji nevykazovaly znalost o programech návratu ani o vízech vydávaných etnickým Korejcům ze zahraničí. Byl pro ně překvapující i velký počet Korejců žijících na území bývalého Sovětského svazu za posledních 150 let. Korejce v zahraničí hlavně spojovaly s Kanadou nebo se Spojenými státy americkými a byly zklamané tím, že ve Rusku žije téměř 150 000 Korejců s ruským občanstvím. Nicméně, nedostaly jsme žádnou negativní reakci, když jsme se jich pokoušely ptát na jejich mínění ohledně toho, že většina Korjo-saram nemluví korejsky. Yelim nám řekla, že o takových věcech ani nikdy nepřemýšlela, zároveň ale nedokázala pochopit, jak je možné, že Korejci neumí svůj mateřský jazyk.

Ve výše uvedených kapitolách jsme se věnovaly jazyku, svátkům a identitě Korjo-saram. Samozřejmostí je, že tato menšina prošla významnými kulturními proměnami během posledních 150 let. Proto nemůžeme říct, že hlavní odlišnosti těchto dvou skupin spočívají v takových konkrétních věcech jako jazyk nebo slavení svátků. Jedná se o vybudování oddělené a nezávislé mentality na ruských Korejcích, ovlivněné hlavně společným historickým zážitkem.

Je to jeden z důvodů, proč mnozí z Korjo-saram, i pokud sebe chápou jako obyčejné Korejce, tak se po přestěhování do Jižní Koreji často potýkají s neočekávanými obtížemi. Jak povídal Vlad, největším přínosem v adaptaci pro jeho sestry žijící v Koreji, bylo manželství. Jejich manželé jim dopomohli se naučit nejen materiální kultuře Jižních Korejců, ale též se stali průvodčími do jiných norem chování. Do té doby, než jeho sestry našly partnery, setkávaly se s pocitem nepřijetí a cítily se jako „outsideři”. Podobný jev zaznamenával i Kim Hyejin ve vlastním výzkumu Korjo-saram, žijících v Jižní Koreje. Ze 77 účastníků výzkumu se 69 % cítí jako Korejci z jiných zemí, 12 % jako „outsideři” a jen 8 % necítí žádné rozdíly mezi sebou a místními Korejci. Mínění samotných Korjo-saram na hlavní rozdíly mezi nimi a místními Korejci se liší, ale nejpopulárnější odpovědi jsou mentalita (23,38 %), kultura (20 %) a chování (9 %). ⁴¹⁾

Tato práce se věnovala menšině, o které bylo dlouho neznámo nic. První studie Korjo-saram byly provedeny přibližně v roce 1970. Náš výzkum se nemusí podobat kvalitě studia profesorů, ale mnohé věci, napsané vědci o Korjo-saram se shodují s informací od našich informátorů a závěry.

Bylo zjištěno, že představitelům Korjo-saram občas chybí jistota identity. Stejně jak uváděla T. Volkova, identita Korjo-saram má flexibilní charakter a závisí na vnějších podmínkách a reakci majority. V dětství se respondenti často potýkali s fyzickým a psychologickým násilím, a proto se chtěli stát součásti majority (Rusů). Nepřijímání ze strany majority bylo pro ně hlavním důvodem k nejistotě k sobě sama.

Flexibilnost identity má pro ně i pozitivní následky. Většina dotazovaných nepovažovali za špatný fakt, že jako představitele menšiny neumějí jak Koryo-mar, tak i moderní korejštinu. Mnozí z vědců na to nahlížejí jako zcela ojedinělý případ. I pokud jsme od informátorů dozvěděly, že smíšené manželství se u Korjo-saram v poslední době vyskytuje častěji, myslíme si, že obavy vědců ohledně ztráty menšiny nejsou zcela zdůvodněny realitou. I pokud objektivní faktory ukazují, že se menšina blíží ke zániku, máme pozitivní názor. Celkově bylo zjištěno, že sebevědomí respondentů se nefixuje na umění jazyka, sledování tradic a velkých poznaní v oblasti své vlastní kultury, ale na víře, že byli narozeni jako Korejci a nějak to dokazovat nemusejí. To může být hlavní důvod, proč s Korejci z Jižní Koreje nemají tak těsně navázané vztahy a že Korejci Korjo-saram neberou rovněž jako sebe samých.

BUGAY, N. F. 1996. The Deportation of Peoples in the Soviet Union. New York: Nova Science.

BUGAY, N.F. Rossijskije korějci, novyj oborot v istorii, 90-e goda (Ruští Korejci: nový obrat dějin devadesátých let). Moskva: Russkoe Slovo, 2000. 112 str. ISBN 5-8253-0038-4.

BUGAY N.F. Topical Problems of Russian Koreans History on Post-Soviet Space in Scientists’ Discussions. Exploring the new trends in socio-kultural changes in Korean and Russian societies. Petrohrad: Sankt-Peterburgskij Gosudarstvěnnyj Univěrsitět (Saint-Petersburg State University), 2015, str.35-54. ISBN 978-5-98620-140-5.

HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: Základní metody a aplikace. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-040-2., str.49-50

KHAN V.S. Koryo-saram: Who are we? Bishkek: ARCHI, 2009. ISBN 978-9967-430-46-4. str.6

KHAN V.S. Koryo-saram: Who are we? Bishkek: ARCHI, 2009. ISBN 978-9967-430-46-4. str.18

KIM, G.N. Koryo Saram, or Koreans of the former Soviet union: in the past and the present. Amerasia Journal 29(3), 2003. Asian Americal Studies Central Press, Los Angeles. str. 23-29. ISNN 044-7471.

KIM He Čžin. Istoričeskaja sud'ba korejskich immigrantov v Rosii i perspěktiva sochraněnija identičnosti (Historický osud korejských imigrantů v Rusku a perspektiva zahájení identity), Vestnik Moskovskoho Gosudarstvennogo Universiteta, Seria 8. Moskva: Moskovskij Gosudarstvennyj universitět imeni M. V. Lomonosova. str. 79-91. ISSN 0130-0083.

KIM Hyejin. Cultural Adaptation and Particularities of Ethnic Self-consciousness of Russian-speaking Koreans Living in the Republic of Korea. Exploring the new trends in socio-cultural changes in Korean and Russian societies. Petrohrad: Skifia, 2015, str.223-232. ISBN 978-5-98620-140-5.

KIM Ja-Joung. The Korean Wave in Russia: Current State and Prospects. Russia and Korea: A view from Siberia. Irkutsk: IGLU, 2021, str.164-168. ISBN 978-5-9624-1965-7.

KIM, G.N., 2003. Korean Diaspora in Kazakhstan : Question of Topical Problems for Minorities in Post-Soviet Space.

SON Zh, G. Regional features of mass political repressions (By the exaple of the Koreans of Far East). Problems of the history of mass political repression in the USSR. Krasnodar: Ekoinvest, 2010, str.286-299. ISBN 978-5-94215-093-8.

VOLKOVA T.V. Russia’s Koreans: The Issue of Self-Identification. Etnografičěskoje Obozrěnije, 2004, № 4. Moskva: N.N. Miklukho-Maklai Institute of Ethnology and Anthropology. ISSN: 0869-5415.

YUN Heejin , KIM Youngsoon. Multi-Layered Identity In Life Stories Of Koryo Saram. The Turkish online journal of educational technology December, 2016 Special Issue for INTE 2016. Sakarya-Turkey, str.116-119. ISSN 2146-7242.

Populace korejské menšiny. [online] Wikipedia, San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001. [cit. 29.03.2022]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Koryo-saram#cite_note-%D1%8D%D1%82%D0%BD%D0%BE%D1%80%D1%842010-2

Korějskaja slobodka, Vladivostok (Korejská vesnice, Vladivostok). [online] Korjo saram, zápisky o Korejcich: pamět' v tvarích (Facebook), 2019 [cit.26.08.2022]. Foto dostupné z: https://www.facebook.com/photo/?fbid=126594868741603&set=pcb.126607308740359

KOKAISL, Petr. Kulturní a etnická proměna středoasijských Korejců. [online] Český lid, 2017 104(3) doi: https://doi.org/10.21104/CL.2017.3.03

Manchuria-U.S.S.R. boundary. [online] Library of Congress [cit. 19.04.2022]. Foto dostupné z:https:https://www.loc.gov/item/2007627809

Yandex mapy, 42.726650, 130.948686. [online] [cit. 19.04.2022]. Foto dostupné z:https://yandex.ru/maps/11409/primorsky-krai/geo/reka_vinogradnaya/150337850/?ll=130.960029%2C42.705617&z=12.56

Yandex mapy, 42.726650, 130.948686. [online] Yandex mapy [cit. 19.04.2022]. Foto dostupné z:https://yandex.ru/maps/11409/primorsky-krai/geo/reka_vinogradnaya/150337850/?ll=130.960029%2C42.705617&z=12.56

Empress Myeongseong. [online] The reader view of Wikipedia [cit.26.08.2022]. Foto dostupné z:https://thereaderwiki.com/en/Empress_Myeongseong

PŘEVALSKIJ, N.M. Putěšestvije po Ussuriskomu kraju (Cestování po Ussuriském kraje). Petrohrad, 1870. [online] [cit. 27.06.2022]. Dostupné z:https://www.prlib.ru/item/690119

KRUKOV N.A. a kolektiv. Chabarovskij sjezd městnych dějatělěj Amurskoj i Primorskoj oblastěj (Chabarovské setkání místních politických osob Amurské a Přímořské oblasti). [online] Chabarovka, 3:1893 [cit. 27.06.2022]. Dostupné z:https://www.prlib.ru/item/457757

VASILEVSKAYA, I.I. Koloniaĺnaja politika Japonii nakanuně anneksii (Koloniální politika Japonska v předvečer anexe). [online] Moskva: Nauka, 1975 - 118 str. [cit. 27.05.2022]. Dostupné z:https://www.studmed.ru/vasilevskaya-i-i-kolonialnaya-politika-yaponii-v-koree-nakanune-anneksii-1904-1910-gg-_172f4b07738.html

Sovětskije korějci: učěba (Sovětští Korejci: učení). [online] Korjo saram, zápisky o Korejcich: pamět' v tvarích (Facebook), 2020 [cit.30.08.2022]. Foto dostupné z:https://www.facebook.com/photo?fbid=286482489419506&set=pcb.286485392752549

TROFIMENKO, O.A. What is Koryo mar? Irkutsk: Vestnik Irkutskego Gosudarstvennogo lingvisticheskogouniversiteta, 2012, 21(4). str.115-120 [online] [cit.22.08.2022]. Dostupné z:https://www.academia.edu/3176720/%D0%A7%D0%A2%D0%9E_%D0%A2%D0%90%D0%9A%D0%9E%D0%95_%D0%9A%D0%9E%D0%A0%D0%95_%D0%9C%D0%90%D0%A0_

GERMAN Kim, K 150-lětiju pěrěsělěnija korějcev v Rissiju (Ke 150-výročí přestěhování Korejců do Ruska). [online] Moskva: Media Land, 2014, str. 238-240 [cit.23.08.2022]. Dostupné z:https://www.academia.edu/37641376/%D0%93%D0%B5%D1%80%D0%BC%D0%B0%D0%BD_%D0%9A%D0%B8%D0%BC_%D0%A5%D1%80%D0%BE%D0%BD%D0%BE%D0%BB%D0%BE%D0%B3%D0%B8%D1%8F_%D0%9A%D0%BE%D1%80%D0%B5_%D1%81%D0%B0%D1%80%D0%B0%D0%BC_%D0%9A%D0%9E%D0%A0%D0%95_%D0%A1%D0%90%D0%A0%D0%90%D0%9C_%D0%9A_150_%D0%BB%D0%B5%D1%82%D0%B8%D1%8E_%D0%BF%D0%B5%D1%80%D0%B5%D1%81%D0%B5%D0%BB%D0%B5%D0%BD%D0%B8%D1%8F_%D0%BA%D0%BE%D1%80%D0%B5%D0%B9%D1%86%D0%B5%D0%B2_%D0%B2_%D0%A0%D0%BE%D1%81%D1%81%D0%B8%D1%8E_%D0%9C_%D0%9Cedia_Land_2014_c_14_93_pdf

First Birthday Party Extravaganza Becomes Common. [online] Korea times, 2008 [cit.29.08.2022]. Dostupné z: http://www.koreatimes.co.kr/www/news/nation/2008/12/116_36327.html

Koreans slim down weddings amid economic woes, but social norms bite. [online] Korea times, 2014 [cit.29.08.2022]. Dostupné z: http://www.koreatimes.co.kr/www/news/nation/2014/07/511_160519.html

Korean Wedding Traditions. [online] Brides, 2021 [cit.29.08.2022]. Dostupné z: https://www.brides.com/traditional-korean-wedding-5087200

Svaděbnyje tradicii rossijskich korějcev i chanbok: vozvrašěnije k istokam (Svatební tradice ruských Korejců a chanbok: navrat ke pramenům). [online] VK, 2018 [cit.29.08.2022]. Dostupné z:https://m.vk.com/@vostochnoyeokno-svadebnye-tradicii-rossiiskih-koreicev-i-hanbok-vozvraschen

Chanbagi - obryad blagoslovlěnnyj Bogom (Hwanbabi - Bohem požehnaný obřad). [online] Orentamada, 2011 [cit.29.08.2022]. Dostupné z:https://www.orentamada.ru/2011/03/24/hangabi-yubilej-blagoslovennyj-bog/

Chansik ¨roditělskij děn'“ korjo-saram (Hansik „den rodičů“ Korjo-saram). [online] Hansanglab, 2011 [cit.29.08.2022]. Dostupné z: https://hansanglab.com/2020/04/05/hansik-roditelskij-den-koryo-saram/

KIM German. Korean Diaspora in Kazakhstan or Question of topical problems as Minority in the post-Soviet Space. [online] World.lib, 2009 [cit. 22.08.2022]. Dostupné z http://world.lib.ru/k/kim_o_i/dgt9rtf.shtml

Koryo saram in Korea. [online] Koryo-saram, 2018 [cit.28.08.2022]. Dostupné z: https://koryo-saram.site/koryo-saram-v-koree/

Koreans in Russia. [online] Kommersant, 2017 [cit. 28.08.2022]. Dostupné z:https://www.kommersant.ru/doc/3449161

Koryo saram in Korea. [online] Koryo-saram, 2018 [cit.30.08.2022]. Foto dostupné z: https://koryo-saram.site/koryo-saram-v-koree/

Počet shlédnutí: 85