Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

--- ls2024:turci_v_recku [08/09/2024 18:27] – [Literární rešerše] 94.113.84.43
+++ ls2024:turci_v_recku [08/09/2024 19:06] (aktuální) – 31.30.167.67
@@ Řádek 25: / Řádek 25: @@
 Jakým výzvám v oblasti národnostní identity, náboženské autonomie a vzdělávání čelí turecká menšina v Řecku dnes?
+=== Podotázky ===
 Jak společné kulturní prvky, jako jsou kuchyně, folklór a architektura ovlivňují vztahy mezi Turky a Řeky?
-=== Podotázky ===
 Jak historické události ovlivnily demografické složení Řecka a jak ovlivňují současné vztahy?
 ===== Literární rešerše =====
-O dlouhodobém boji turecké menšiny v Západní Thrákii za svá práva a uznání pojednává Evelin Verhás v práci **Turecká menšina v Západní Thrákii: Dlouhý boj za práva a uznání** ((VERHÁS, Evelin. //The Turkish Minority in Western Thrace: The Long Struggle for Rights and Recognition.// Minority Rights Group Europe [online]. 2019 [cit. 2024-04-14]. ISBN 978-615-00-6288-4.)). Tato zpráva poskytuje důkladnou analýzu historického, politického a právního kontextu, ve kterém turecká menšina žije. Identifikuje klíčové problémy, jako jsou neuznání turecké identity, zásahy do náboženské autonomie a menšinové vzdělávání. V části věnované menšinovému vzdělávání dospěla autorka k závěru, že poskytování adekvátního vzdělávání v tureckém jazyce je v Řecku omezené. Autorka upozorňuje, že menšinové školy zaostávají za řeckými veřejnými školami, což má za následek, že děti absolvují školu s nedostatečnou znalostí jak řeckého, tak tureckého jazyka. Také zdůrazňuje potřebu zlepšení kvality vzdělávání v menšinových školách a zajištění kvalitní přípravy učitelů. Autorka rovněž poukazuje na to, že turecká menšina se potýká s řadou překážek v oblasti náboženské autonomie, včetně zásahů do jmenování náboženských vůdců a přísné regulace náboženských nadací.  Upozorňuje, že zásahy do jmenování náboženských představitelů, vedou k omezování práv muftí volených komunitou, jejich stíhání za uzurpaci náboženských funkcí a rostoucímu napětí při náboženských obřadech, jako jsou například pohřby, kde komunita často odmítá účast státem volených muftí. Tyto důsledky přispívají k prohlubování pocitu diskriminace a marginalizace menšiny ze strany řeckého státu.
+O dlouhodobém boji turecké menšiny v Západní Thrákii za svá práva a uznání národnostní identity pojednává Evelin Verhás v práci **Turecká menšina v Západní Thrákii: Dlouhý boj za práva a uznání** ((VERHÁS, Evelin. //The Turkish Minority in Western Thrace: The Long Struggle for Rights and Recognition.// Minority Rights Group Europe [online]. 2019 [cit. 2024-04-14]. ISBN 978-615-00-6288-4.)). Tato zpráva poskytuje důkladnou analýzu historického, politického a právního kontextu, ve kterém turecká menšina žije. Identifikuje klíčové problémy, jako jsou neuznání turecké identity, zásahy do náboženské autonomie a menšinové vzdělávání. V části věnované menšinovému vzdělávání dospěla autorka k závěru, že poskytování adekvátního vzdělávání v tureckém jazyce je v Řecku omezené. Autorka upozorňuje, že menšinové školy zaostávají za řeckými veřejnými školami, což má za následek, že děti absolvují školu s nedostatečnou znalostí jak řeckého, tak tureckého jazyka. Také zdůrazňuje potřebu zlepšení kvality vzdělávání v menšinových školách a zajištění kvalitní přípravy učitelů. Autorka rovněž poukazuje na to, že turecká menšina se potýká s řadou překážek v oblasti náboženské autonomie, včetně zásahů do jmenování náboženských vůdců a přísné regulace náboženských nadací.  Upozorňuje, že zásahy do jmenování náboženských představitelů vedou k omezování práv muftí volených komunitou, jejich stíhání za uzurpaci náboženských funkcí a rostoucímu napětí při náboženských obřadech, jako jsou například pohřby, kde komunita často odmítá účast státem volených muftí. Tyto důsledky přispívají k prohlubování pocitu diskriminace a marginalizace menšiny ze strany řeckého státu.
-Situaci turecké menšiny v Řecku, konkrétně Turkům žijícím v Západní Thrákii se ve své práci **Pojem menšiny v tureckém kontextu: Praxe a vnímání v Turecku, Řecku a Francii** ((AKGÖNÜL, Samim. //The Minority Concept in the Turkish Context: Practices and Perceptions in Turkey, Greece, and France.// Brill, 2013. ISBN 978-90-04-22211-3. [cit. 2024-04-10].)) věnuje Samim Akgönül. Tito Turci, jejichž status byl stanoven Lausannskou smlouvou, mají zaručena určitá práva menšin, a to jak negativní (zaručující nediskriminaci), tak i pozitivní (specifická práva v oblasti náboženství, vzdělávání a občanského práva). Přesto však čelí řadě výzev, zejména v otázce své národní identity a náboženské příslušnosti. Klíčovým problémem pro tuto menšinu je jejich sebeidentifikace jako „Turků“ a snaha o uznání této identity v Řecku, kde jsou oficiálně uznáni pouze jako muslimská menšina, nikoliv turecká. Toto popírání jejich etnické identity vedlo k napětí, neboť menšina usiluje o zachování svých kulturních a národních vazeb s Tureckem. Příkladem tohoto konfliktu je odmítnutí Řecka uznat turecké spolky a zákazy používání označení „Turecký“ v názvech menšinových organizací, což vedlo k právním sporům u Evropského soudu pro lidská práva. Západothráčtí Turci udržují silné nadnárodní vazby, zejména s Tureckem a Německem. Mnozí z nich migrovali do Turecka a dalších evropských zemí, zejména do Německa, kde vytvořili aktivní menšinové organizace. Tyto organizace hrají důležitou roli při obhajobě práv turecké menšiny v Řecku a při zvyšování mezinárodního povědomí o jejich problémech. Situace Turků ze Západní Thrákie tak ilustruje složitost menšinové identity, národní příslušnosti a jejich trvalé snahy o uznání v politickém prostředí, které upřednostňuje náboženskou klasifikaci před etnickou identitou.
+Právům a současné situaci turecké menšiny v Řecku, konkrétně Turkům žijícím v Západní Thrákii se ve své práci **Pojem menšiny v tureckém kontextu: Praxe a vnímání v Turecku, Řecku a Francii** ((AKGÖNÜL, Samim. //The Minority Concept in the Turkish Context: Practices and Perceptions in Turkey, Greece, and France.// Brill, 2013. ISBN 978-90-04-22211-3. [cit. 2024-04-10].)) věnuje Samim Akgönül. Tito Turci, jejichž status byl stanoven Lausannskou smlouvou, mají zaručena určitá práva menšin, a to jak negativní (zaručující nediskriminaci), tak i pozitivní (specifická práva v oblasti náboženství, vzdělávání a občanského práva). Přesto však čelí řadě výzev, zejména v otázce své národní identity a náboženské příslušnosti. Klíčovým problémem pro tuto menšinu je jejich sebeidentifikace jako „Turků“ a snaha o uznání této identity v Řecku, kde jsou oficiálně uznáni pouze jako muslimská menšina, nikoliv turecká. Toto popírání jejich etnické identity vedlo k napětí, neboť menšina usiluje o zachování svých kulturních a národních vazeb s Tureckem. Příkladem tohoto konfliktu je odmítnutí Řecka uznat turecké spolky a zákazy používání označení „turecký“ v názvech menšinových organizací, což vedlo k právním sporům u Evropského soudu pro lidská práva. Západothráčtí Turci udržují silné nadnárodní vazby, zejména s Tureckem a Německem. Mnozí z nich migrovali do Turecka a dalších evropských zemí, zejména do Německa, kde vytvořili aktivní menšinové organizace. Tyto organizace hrají důležitou roli při obhajobě práv turecké menšiny v Řecku a při zvyšování mezinárodního povědomí o jejich problémech. Autor dochází k závěru, že situace Turků ze Západní Thrákie ilustruje složitost menšinové identity, národní příslušnosti a jejich trvalé snahy o uznání v politickém prostředí, které upřednostňuje náboženskou klasifikaci před etnickou identitou.
@@ Řádek 48: / Řádek 47: @@
-Vývoj řecko-tureckých vztahů v průběhu 20. století detailně popisuje autor Dušan Corbić ve své práci **Přehled řecko-tureckých vztahů ve 20. století** ((CORBIC, Dusan. //An Overview of Greek-Turkish Relations in the 20th Century.// VI International Scientific Conference: Safety and Crisis Management – Theory and Practice, Safety for the Future – SecMan 2020. ResearchGate. 2020, s. 169-174. [cit. 2024-04-14].)). Zabývá se významnými historickými událostmi, které formovaly vztahy mezi těmito dvěma státy, včetně období Balkánských válek, první světové války a rozpadu Osmanské říše. Corbić se soustředí především na klíčový moment v řecko-tureckých vztazích, kterým byla řecko-turecká válka (1919–1922) a následná Lausannská smlouva z roku 1923. Ta zahrnovala mimo jiné dohodu o výměně obyvatelstva mezi oběma zeměmi, při které bylo přibližně 1,5 milionu Řeků nuceno opustit své domovy v Malé Asii a přestěhovat se do Řecka, zatímco asi 500 000 muslimů z Řecka odešlo do Turecka. Corbić zdůrazňuje, že tato výměna obyvatel byla jedním z největších přemísťování lidí v moderní historii a měla hluboké sociální, ekonomické a kulturní dopady na obě země. Tato nucená migrace vedla k dlouhotrvajícímu etnickému napětí mezi Řeckem a Tureckem, které přetrvává do současnosti. Autor analyzuje nejen diplomatické a právní důsledky této události, ale i její sociální a kulturní dopad na obě komunity, včetně ztráty kulturního dědictví a traumatu, které obyvatelstvo zažilo. Jeden z nejzávažnějších důsledků bylo narušení etnické a sociální struktury obou zemí. Mezi sociální důsledky patřila ztráta domovů, vlastnictví, a kulturních kořenů pro vysídlené komunity. Kulturní rozdíly a jazykové bariéry ztížily integraci uprchlíků v nových prostředích, což vedlo k napětí uvnitř jejich nových domovů a k dlouhodobým společenským problémům. Ekonomické důsledky byly také značné, protože mnoho z vysídlených osob přišlo o veškeré své jmění a museli začínat znovu. Výměna obyvatelstva také vedla k přetížení infrastrukturní kapacity v obou zemích, zejména v Řecku, kde příchod velkého počtu uprchlíků způsoboval problémy se zásobováním a ubytováním. Dalšími klíčovými oblastmi, které Corbić zkoumá, jsou následné diplomatické vztahy mezi Řeckem a Tureckem během studené války, kdy se oba státy staly členy NATO, ale i nadále čelily sporům, především ohledně Kypru a Egejského moře. Výměna obyvatelstva zůstává jedním z nejdiskutovanějších momentů v řecko-tureckých vztazích, která ovlivnila nejen politickou a kulturní scénu, ale i identitu obyvatel obou zemí.
+Vývoj řecko-tureckých vztahů v průběhu 20. století detailně popisuje autor Dušan Corbić ve své práci **Přehled řecko-tureckých vztahů ve 20. století** ((CORBIC, Dusan. //An Overview of Greek-Turkish Relations in the 20th Century.// VI International Scientific Conference: Safety and Crisis Management – Theory and Practice, Safety for the Future – SecMan 2020. ResearchGate. 2020, s. 169-174. [cit. 2024-04-14].)). Zabývá se významnými historickými událostmi, které formovaly vztahy mezi těmito dvěma státy, včetně období Balkánských válek, první světové války a rozpadu Osmanské říše. Corbić se soustředí především na klíčový moment v řecko-tureckých vztazích, kterým byla řecko-turecká válka (1919–1922) a následná Lausannská smlouva z roku 1923. Ta zahrnovala mimo jiné dohodu o výměně obyvatelstva mezi oběma zeměmi, při které bylo přibližně 1,5 milionu Řeků nuceno opustit své domovy v Malé Asii a přestěhovat se do Řecka, zatímco asi 500 000 muslimů z Řecka odešlo do Turecka. Corbić zdůrazňuje, že tato výměna obyvatel byla jedním z největších přemísťování lidí v moderní historii a měla hluboké sociální, ekonomické a kulturní dopady na obě země.  Autor analyzuje nejen diplomatické a právní důsledky této události, ale i její sociální a kulturní dopad na obě komunity, včetně ztráty kulturního dědictví a traumatu, které obyvatelstvo zažilo. Jeden z nejzávažnějších důsledků bylo narušení etnické a sociální struktury obou zemí. Mezi sociální důsledky patřila ztráta domovů, vlastnictví, a kulturních kořenů pro vysídlené komunity. Kulturní rozdíly a jazykové bariéry ztížily integraci uprchlíků v nových prostředích, což vedlo k napětí uvnitř jejich nových domovů a k dlouhodobým společenským problémům. Ekonomické důsledky byly také značné, protože mnoho z vysídlených osob přišlo o veškeré své jmění a museli začínat znovu. Výměna obyvatelstva také vedla k přetížení infrastrukturní kapacity v obou zemích, zejména v Řecku, kde příchod velkého počtu uprchlíků způsoboval problémy se zásobováním a ubytováním. Dalšími klíčovými oblastmi, které Corbić zkoumá, jsou následné diplomatické vztahy mezi Řeckem a Tureckem během studené války, kdy se oba státy staly členy NATO, ale i nadále čelily sporům, především ohledně Kypru a Egejského moře. Výměna obyvatelstva zůstává jedním z nejdiskutovanějších momentů v řecko-tureckých vztazích, která ovlivnila nejen politickou a kulturní scénu, ale i identitu obyvatel obou zemí. Čtenář díky této práci pochopí dlouhotrvající etnické napětí mezi Řeckem a Tureckem, které má kořeny v této nucené migraci.

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web

Rozdíly

Nástroje pro stránku