Festival Diwali v Indii

Rosendorfová Hana, Mosiakova Olga

V hinduismu se setkáváme s mnoha různými svátky a festivaly, které se striktně řídí kalendářem, nelze však určit počet hinduistických svátečních rituálů - každá rodina, klan, kasta, lokalita a každý národ žijící v Indii má své vlastní svátky. Nejvýznamnější z nich je Durga Puja neboli „Bengálské Vánoce“, které trvají deset dní a konají se v říjnu až listopadu částečně v chrámovém prostoru, částečně u domácího krbu a doprovázejí je procesí. Mezi další velké festivaly patří Navratri, Holi a poslední, na který se v naší práci zaměříme, Diwali. Pětidenní festival světel je oslavou nových začátků, vítězství dobra nad zlem a světla nad temnotou. Věří se, že Lakšmi, bohyně bohatství, luxusu a prosperity, navštíví každý domov v předvečer Diwali, aby mu požehnala velkým bohatstvím a luxusem. Obvykle se koná v říjnu až listopadu, přičemž datum se každý rok mění. Pro hinduisty je to svátek, který je stejně důležitý jako Vánoce pro křesťany. Ačkoliv Diwali spojuje většinu hinduistů napříč Indií, jeho příběhy, formy a rituály se liší podle regionů. Existuje však jedno společné téma všude tam, kde lidé tento den slaví: vítězství dobra nad zlem. V této práci se zaměříme právě na tyto regionální rozdíly a způsoby oslav napříč Indií.

Cílem této práce je zkoumat rozdíly v oslavách svátku Diwali napříč jednotlivými regiony Indie. Zaměříme se na to, proč se tento významný festival slaví různými způsoby v závislosti na historickém, kulturním a náboženském kontextu konkrétní oblasti. Budeme analyzovat, jak se liší příběhy a legendy, které jsou s Diwali spojovány, jaké rituály a tradice se dodržují, jak se slavnostně oblékají muži a ženy, jaké pokrmy se připravují a jak celkově vypadá průběh oslav v různých částech Indie. Práce se nebude snažit postihnout oslavy jako celek, ale bude se výhradně soustředit na regionální odlišnosti – mezi severem, jihem, východem, západem a centrální Indií. Tímto srovnáním chceme poukázat na kulturní rozmanitost Indie a na to, jak se jeden společný svátek může stát zrcadlem lokálních identit a tradic. Tyto rozdíly zároveň pomáhají pochopit, jak festivaly nejen spojují, ale i specificky formují jednotlivé komunity.

• Jaké jsou hlavní rozdíly v oslavách svátku Diwali napříč různými regiony Indie?

• Jaké náboženské a mytologické faktory přispěly k regionálním variacím v příbězích a významu svátku Diwali?

• Jak se liší průběh oslav Diwali v různých částech Indie?

• Jaké tradiční pokrmy se připravují během Diwali v jednotlivých regionech?

• Jaké jsou rozdíly v tradičním oblékání a zdobení žen a mužů během oslav Diwali napříč regiony Indie, a jakým způsobem se liší výzdoba domácností?

• Jak se liší symbolika a používání světla v oslavách Diwali napříč Indií?

Jaké jsou hlavní rozdíly oslav svátku Diwali mezi severní a jižní Indií nám odkrývají dvě knihy. Na severní část Indie máme možnost nahlédnout v knize „Hindu Festivals in a North Indian Village“ ²⁹⁾ od Stanleyho A. Freeda a Ruth S. Freeda. Autoři na základě terénního výzkumu dospěli k několika klíčovým zjištěním: Každá rodina se účastní rituálů podle svého sociálního postavení – zatímco vyšší kasty provádějí složitější védské obřady, nižší kasty mají jednodušší a více lidové formy uctívání. Lidé si vyměňují dary, sladkosti a navštěvují se, čímž posilují komunitní vazby. Zároveň se během oslav potvrzuje sociální hierarchie, protože různé vrstvy obyvatel mají odlišné role při rituálech. Diwali má výrazný ekonomický efekt, protože vesničané během oslav nakupují nové oblečení, svíčky, olejové lampy a sladkosti. To prospívá místním obchodníkům, kteří mají zvýšené tržby díky sezónním nákupům. V knize je podrobně popsáno, že ženy hrají při přípravě festivalu klíčovou roli. Uklízejí dům, kreslí rangoli (kresby z barevného prášku), připravují sladkosti a účastní se rituálů k požehnání rodiny. Autoři však zdůrazňují, že vyšší kasty přísněji dodržují genderové rozdělení - ženy se méně aktivně účastní náboženských obřadů vedených muži. Mezi nižšími kastami se ženy mohou volněji účastnit rituálů, včetně uctívání bohyně Lakšmí. Zajímavým zjištěním autorů je, že ačkoli je Diwali hinduistickým svátkem, slaví ho do jisté míry i muslimové ve vesnici, zejména ti, kteří jsou spojeni s obchodem a řemesly. To ukazuje, že svátek může překračovat náboženské hranice a nabývat spíše kulturního významu. Freedovi docházejí k závěru, že Diwali v severoindické vesnici není jen náboženský rituál, ale komplexní společenská událost, která spojuje ekonomické, sociální a kulturní aspekty života.

O oslavách v jižní části se dozvíme z knihy „South Indian Hindu Festival and Traditions“ ³⁰⁾ od Maithily Jagannathan. Například v Tamilnádu se tradičně zapalují speciální lampy v chrámech a domácnostech. Místo mléčných sladkostí typických pro sever se v některých oblastech připravují speciální kořeněná jídla. jako je Murukku (slané křupavé občerstvení), Adhirasam (smažený rýžový koláč) a Deepavali Lehyam (léčivá pasta s bylinkami a kořením, která pomáhá trávení po hostině). Na rozdíl od severu, kde se klade důraz na mléčné sladkosti (barfi, gulab jamun), se na jihu více používá rýže, kokos, sezam a koření. Klade se větší důraz na chrámové slavnosti. Zatímco na severu je Diwali spíše rodinným svátkem, na jihu hrají chrámy a veřejné obřady mnohem větší roli. Rozdíly v oslavách spočívají také i v procesu. Na jihu začíná Diwali často ranními rituály, nikoli večerními jako v severní Indii. Jagannathan poznamenává, že v jižní Indii hrají chrámy při oslavách Diwali významnější roli. Například v chrámech v Tamilnádu se konají hromadné púdže (oslavy) a na některých místech se ráno rozdávají posvěcené sladkosti (prasádam). V jihoindických chrámech se také pořádají speciální procesí, při nichž se zdobí sochy bohů a nesou se ulicemi. Kniha také analyzuje, jak se jednotlivé oslavy liší mezi různými regiony a kastami. Například v komunitách vyšších kast se Diwali spojuje s půstem a meditací, zatímco mezi obchodníky a řemeslníky je to spíše oslava prosperity a ekonomického nového roku. Celkově autorka ukazuje, že jihoindické oslavy Diwali jsou silně ritualizované, veřejné a chrámově orientované, čímž se zásadně liší od severoindického modelu.

Článek „From North to South, East to West: The Unique Colors of Diwali Traditions in India“ ³¹⁾ podrobně popisuje regionální rozdíly v oslavách Diwali. V severní Indii je svátek zaměřen na rodinné rituály, uctívání bohyně Lakšmí, zapalování olejových lamp a společenská setkání. Naproti tomu v jižní Indii je hlavní součástí Diwali uctívání boha Kršny a vítězství nad démonem Narakasurou, s důrazem na ranní rituály a chrámové slavnosti. Ve východní Indii, zejména v Západním Bengálsku, se místo Diwali slaví Kali Puja, která je zasvěcena bohyni Kálí a má odlišný rituální rámec. Západní Indie je známá výměnou dárků a intenzivním používáním petard během oslav. Článek také zdůrazňuje rozdíly v tradičním oblečení a výzdobě domů: na severu převažuje zdobení rangoli a pestré sárí, zatímco na jihu se klade důraz na zdobení chrámů a tradiční ranní obřady. Význam světla je univerzální, avšak jeho použití se regionálně liší, například v severní Indii převládají olejové lampy, zatímco v jižní Indii i elektrická osvětlení a svíčky. Tento článek nabízí komplexní pohled na rozmanitost Diwali, který přímo podporuje naše výzkumné otázky o regionálních rozdílech v oslavách, náboženských a mytologických vlivech, průběhu svátku, tradiční kuchyni, oblečení a výzdobě.

Jaké náboženské a mytologické faktory přispěly k variacím v narativech o Diwali popisuje kniha „The Cultural Heritage of India, Vol. 7“ ³²⁾, editovaná Kapilou Vatsyayan. Jednotlivé faktory se prolínají s různými filozofickými směry (védántou, šivaistickými a višnuistickými tradicemi), které mají symbolický význam v rámci hinduistického náboženství. Diwali je zde představeno nejen jako oslava vítězství dobra nad zlem, ale také jako rituál spojený s hospodářským a společenským cyklem, zejména v kontextu uctívání bohyně Lakšmí a nového hospodářského roku v obchodních komunitách (především v Gudžarátu a Rádžasthánu). Dále je rozebrán význam světla a jeho propojení s duchovním osvícením, které se odráží v různých rituálních praktikách. Autor poukazuje, že ačkoli má Diwali jednotící prvky uctívání božstev a zapalování lamp (díjá) - symbolizují vítězství poznání nad nevědomostí, jeho konkrétní podoba se liší region od regionu – například na severu je více spojeno s eposem Rámájana (návrat Rámy do Ajódhji), zatímco na jihu se slaví jako vítězství Kršny nad démonem Narakasurou. V jižní Indii je svátek Diwali kromě náboženského aspektu spojen s očistou: je zvykem provádět olejové koupele a specifické očisty.

Jaké náboženské a mytologické faktory přispěly k variacím v narativech o Diwali popisuje také článek „Diwali: Origins and the Evolution of the Festival of Lights“ ³³⁾ publikovaný na platformě Sahapedia. Autor představuje Diwali jako mnohovrstevnatý svátek, který má v různých částech Indie odlišný význam. Ve východní Indii, například v Bengálsku a Assamu, se během Diwali neuctívá bohyně Lakšmí, ale bohyně Kálí – slaví se zde Kali Puja, která je doprovázena odlišnými rituály a symbolikou. V Pandžábu je Diwali spojeno se sikhským svátkem Bandi Chhor Divas, který připomíná propuštění šestého gurua Hargobinda Singha z vězení. Autor dále zdůrazňuje, že Diwali slaví nejen hinduisté, ale také džinisté – pro ně je tento den výročím, kdy Mahávíra dosáhl osvícení, a některé buddhistické komunity (zejména v Nepálu). To ukazuje, že náboženské pozadí Diwali je velmi rozmanité a že různé mytologické příběhy a duchovní významy svátku se liší podle regionu i náboženství. Článek tak potvrzuje, že Diwali není jednotným náboženským rituálem, ale rozmanitou událostí s odlišnými narativy, které odpovídají lokálním kulturním a duchovním tradicím.

Článek „Diwali and its origins“ ³⁴⁾ od Mason Campbell nám dává větší vhled do průběhu festivalu během pětidenních oslav. Začíná přípravou domovů – úklidem a zdobením, následně následuje Den bratří a sester (Bhai Dooj), kdy se upevňují rodinné vztahy. Samotný Diwali, hlavní den festivalu, je věnován zapalování olejových lamp (díj), modlitbám bohyni Lakšmí a oslavám s rodinou a komunitou. Další dny zahrnují návštěvy přátel a sousedů, výměnu dárků, slavnostní hostiny a tradiční ohňostroje. Tento komplexní pětidenní cyklus symbolizuje nejen vítězství světla nad temnotou, ale i posílení společenských a duchovních vazeb. Autor taky zmiňuje základní legendy a obřady spojené s celým svátkem Diwali, které máme již zmínění v knihách uvedených výše. Vyzdvihuje rozdíly v hlavních procesech v uctívání. Uvádí, že v severní Indii má Diwali silný společenský a rodinný rozměr, kdy dochází k setkávání rodin, výměně dárků a zdobení domácností. Naopak v jižní Indii dominuje náboženský a rituální charakter svátku, s důrazem na chrámové slavnosti, uctívání konkrétních božstev a duchovní očistu.

Tradiční pokrmy připravované během Diwali se objevují v knize „Food, Feasts, and Faith: An Encyclopedia of Food Culture in World Religions“ ³⁵⁾ od Pauly Fieldhouse. Autorka poukazuje, že pokrmy jsou součástí rituální očisty, proto se v mnoha hinduistických rodinách dodržuje vegetariánská strava, která je považována za sattvickou (čistou a harmonickou). Velkou roli hrají sladkosti, protože jsou spojeny s oslavou hojnosti a požehnáním od bohyně Lakšmí. Typické jsou Laddu (kuličky z cizrnové mouky a ghí) – symbol prosperity. Barfi (mléčné sladkosti) – vyjadřují radost a štěstí. Jalebi (smažené spirály namočené v cukrovém sirupu) – tradiční pochoutka, která se často podává hostům. V severní Indii se připravují především sladké pokrmy, zatímco v jižní Indii se důraz klade na různé druhy rýžových pokrmů a čočkových specialit. V některých oblastech, například v Gudžarátu a Radžastánu, se během Diwali podává mléčné dezerty a tradiční slané pochoutky jako chakli nebo namakpare. Autorka také zmiňuje, že někteří hinduisté drží před Diwali půst, aby se duchovně očistili před příchodem nového roku (který v mnoha komunitách začíná právě po Diwali). Tento půst se může lišit – někdo nejí vůbec, jiní konzumují pouze ovoce, mléčné produkty nebo lehké pokrmy. Paula Fieldhouse dochází k závěru, že jídlo během Diwali není jen kulinářským zážitkem, ale hluboce zakořeněným náboženským a sociálním rituálem.

Článek „In India, New Doughnut Flavors for Diwali“ ³⁶⁾ od Preetiky Rany (Wall Street Journal, 25. října 2014) pojednává o nových obchodních trendech souvisejících s Diwali. Článek poukazuje na to, jak indické kavárny a značky jako Mad Over Donuts nebo Dunkin’ Donuts přizpůsobují západní výrobky, jako jsou koblihy, tradičním indickým příchutím s použitím koření, jako je kardamom, šafrán a pistácie. To odráží prolínání západní a indické kultury, kdy se Diwali stává nejen náboženskou, ale také komerční událostí.

Ve svém článku “Diwali Fashion: The Significance of Colors, Patterns, and Styles in Celebrating the Festival of Lights” ³⁷⁾ se autorka Sophie Kohler věnuje významu tradičního oděvu během festivalu Diwali. Kohler dospívá k závěru, že móda během tohoto svátku není pouze otázkou estetiky, ale nese hluboký kulturní a symbolický význam. Poukazuje na to, že lidé si na Diwali pořizují nové oblečení – především tradiční sárí pro ženy a kurty pro muže – což je chápáno jako gesto přinášející štěstí a prosperitu. Autorka zároveň zdůrazňuje důležitost barev, které mají specifické konotace: červená značí sílu, žlutá poznání, zelená život a modrá božskou energii. Také vzory inspirované přírodou a náboženstvím reflektují kulturní dědictví Indie. V závěru Kohler upozorňuje na roli doplňků, jako jsou zlaté šperky či bindi, které dotvářejí slavnostní vzhled a posilují duchovní charakter svátku.

V rámci naší semestrální práce jsme se rozhodli využít kombinaci kvantitativního a kvalitativního výzkumu, což umožňuje získat širší přehled o zkoumaném tématu a názorech respondentů. Pro naši práci jsme zpočátku zamýšleli využít pouze metodu kvantitativní, která obsáhne větší spektrum odpovědí od respondentů, což bylo pro naši otázku zabývající se oslavami po celé Indii zásadní. V průběhu jsme výzkum rozšířili i o kvalitativní metodu kvůli hlubšímu porozumění zásadních rozdílů. Hned jeden z prvních problému výzkumu totiž nastal, když jsme získaným respondentům zaslali námi vytvořený Google formulář. Někteří ho vyplnili okamžitě, na jiné se muselo urgovat s odpovědí. Tento proces oddaloval čas, kdy jsme mohli hledat nejlepší respondenty na osobní setkání. Někteří dotazník spíše odbili, proto z důvodu krátkých nebo někdy dost nejasných odpovědí jsme nemohli dotazník do práce plně zařadit, i přesto jsme se snažili veškeré odpovědi zohlednit při celkovém zpracování. K čemu dotazník posloužil výborně bylo tvoření interaktivní mapy. Z hromadných odpovědí jako jsou božstva, ohňostroje nebo dny slavení, jsme mohli udělat vizuální srovnání z více oblastí.

Naopak při osobních rozhovorech vše probíhalo hladce. Respondenti byli více než otevřeni s námi rozhovory podstupovat a bohatě popsat veškeré zážitky, které se slavením souvisí. Jediné, co nás trochu zamrzelo, byl fakt, že nám slibované domácí fotografie i po několikanásobném připomenutí nikdy neposlali.

Pro získání informací jsme využili dotazník, který se skládal, jak z uzavřených otázek, umožňujících snadnější kvantifikaci a statistické zpracování odpovědí, tak převážně otevřených otázek poskytují prostor pro volnější vyjádření názoru respondenta. Narazili jsme na zásadní nevýhodu této metody. Nebyli jsme schopné získat dostatečné množství respondentů, kteří by nám osvětlili potřebné rozdíly a zajímavosti. Proto jsme se rozhodli oslovit čtyři respondenty z dotazníku z různých částí Indie k polostrukturovaným rozhovorům. Rozhovor se vyznačuje předem stanovenými otázkami, které však mohou být v průběhu rozhovoru flexibilně upravovány na základě odpovědí respondenta.

První tři kontakty jsme získali přes známosti z práce. Někteří nám následně předali další kontakty na své příbuzné nebo kamarády. Vytvořený dotazník jsme následně vložili na Reddit, kde nám odpovědělo dalších dvanáct respondentů z indické komunity. Z dotazníků jsme zjistili, kteří z nich budou více otevření k rozhovoru a poskytnou nám požadované informace. Rozhovory probíhaly jak online formou přes videochat, tak i osobním setkáním.

• Vishal - 27 let, pochází ze západní Indie z Gujaratu. Je studentem magisterského oboru na České zemědělské univerzitě a pracuje jako noční recepční v hostelu v Praze.

• Karthikeyan zkráceně Karthik - 37 let, pochází z jižní Indie z Tamilnádu. Je spolubydlícím a kamarádem Vishala. Pracuje jako kuchař v bistru na Vinohradech.

• Dipendro - 48 let, pochází z východní Indie, Jharkhand. Pracuje v IT firmě. Žil se svou rodinou pět let v Německu. V současné době se opět nachází v Indii.

• Shivans - 42 let, pochází ze severní Indie z Uttar Pradesh. Dělá barmana v nočním podniku v Indii a radost mu dělá jeho smečka sedmi psů.

Hinduismus je náboženství, které se vyvíjelo postupně v průběhu staletí a na rozdíl od buddhismu, křesťanství či islámu nemá jednoho konkrétního zakladatele. Jeho počátky sahají do období védské kultury, proto nemůžeme přesně doložit dobu jeho vzniku. Hinduisté nemají jednotný posvátný text ani kánon, který by určoval závazná pravidla víry či chování. Stejně tak neexistuje žádná centrální církevní organizace nebo instituce, jež by dohlížela na učení nebo rozhodovala o otázkách víry.

Toto náboženství je charakteristické svou otevřeností a tolerantním přístupem, a to jak k představám o koloběhu životů, znovuzrození a vysvobození duše, tak k otázkám smyslu lidské existence. Hinduismus zahrnuje široké spektrum různorodých filozofických a náboženských směrů. Někteří západní religionisté proto zastávají názor, že hinduismus jako jednotný celek ve skutečnosti neexistuje, ale jedná se spíše o souhrn různých tradic a učení, jako jsou šaktismus, višnuismus, šivaismus či tantrismus. Indie byla po tisíce let rozdělena na desítky království, knížectví a států, které často měly vlastní vládce, kulturu i náboženské zvyklosti. V průběhu let docházelo k postupnému sjednocování. K závěrečnému politickému sjednocení došlo až v roce 1947, kdy se Indie stala nezávislou na britském impériu a v roce 1950 samostatnou demokratickou republikou.

Z důvodu nejednotnosti náboženství v celé Indii bylo naším úkolem zjistit jaké jsou rozdíly při slavení jednoho z nejhlavnějších svátku.

Pro zjednodušení a přehlednost jsme rozdělili státy Indie podle světových stran.

V hinduismu hrají božstva klíčovou roli v každodenním životě i ve slavnostních rituálech. Výběr boha nebo bohyně, ke kterému se člověk modlí, často vychází z rodinné tradice. V některých regionech se lidé jednoduše řídí tím, co uctívali jejich předci – otcové a dědové – a tento zvyk se přenáší z generace na generaci.

Západní Indie ukazuje, jak silně mohou ovlivnit vztah k božstvům příběhy a kulturní zážitky z dětství. Filmy i vyprávění rodičů pomáhají dětem vytvářet emocionální pouto k určitému božstvu, jak nám popisuje Vishal: „V dětství jsem se díval na filmy a moje matka mi vyprávěla příběhy o bozích, z nichž jsem zjistil, že jsem našel silné propojení s Mahadévem. A tak jsem si o něm udělal další průzkum a od té doby je mi Mahadév Gautama nejblíž.” Mahadév je jeden z nejuctívanějších bohů, známého také pod jménem Šiva, který je vnímán jako ničitel zla a zároveň ochránce duchovní síly. Doplňuje: “záleží na tom, co uctívají naši otcové nebo dědové, takže je prostě následujeme.”

V jižní Indii zejména ve státě Tamilnádu, je velmi rozšířený kult boha Murugy popisuje Karthikeyan: „Modlíme se k Bohu Murugovi. Muruga zabil příšeru Naragasuru, protože zabila mnoho nevinných lidí.” Tento bůh války a ochrany je oslavován za svůj čin. Věřící zde kladou důraz právě na Murugovu roli jako ochránce dobra a spravedlnosti po které touží.

Na severu Indie bývá běžné uctívání bohyně Lakšmí, symbolu bohatství a prosperity. Společně s ní je často zmiňován i Bhagván Rám, hrdina eposu Rámájana, který je pro mnohé rodiny symbolem ctnosti a oddanosti. I když někteří jedinci nejsou příliš nábožensky založení, tyto postavy zůstávají přirozenou součástí rodinných rituálů a svátečních modliteb. Jako je to v případě Shivanse: „Upřímně řečeno, já sám nejsem příliš nábožensky založený, ale uctívám Lakšmí, bohyni bohatství. To je hlavní bohyně. Ale v naší rodině se modlíme také k Bhagvánu Rámovi.”

Ve východní části Indie, například v Biháru nebo Bengálsku, je kromě bohyně Lakšmí důležitou součástí oslav i noční uctívání bohyně Kálí. Dipendro tento silný ženský aspekt vnímá jako představu ničivé, ale zároveň očistné síly, a její kult je zde zakořeněn jako významná regionální tradice: „Modlíme se hlavně k bohyni Lakšmí za bohatství a prosperitu, ale v naší rodině také v noci provádíme Kali Puja. Je to velká tradice v této části země.” Na otázku, co kali puja představuje odpovídá: „Kali puja je posvátný oltář věnovaný právě bohu kali, k němuž se modlíme v noci.”

Přípravy na svátek Diwali začínají v Indii s velkým předstihem a jsou spojeny s pečlivým úklidem, výzdobou i rodinnou spoluprací. V mnoha částech země se domácnosti začínají připravovat už deset dní před samotnými oslavami. Úklid domova je vnímán nejen jako praktický krok, ale také jako duchovní očista, která symbolizuje přivítání nového začátku. V některých regionech se lidé pouštějí do malování stěn, oprav drobností v domácnosti a celkové renovace, aby byl domov připraven na příchod svátku a s ním spojených požehnání.

Výzdoba hraje klíčovou roli napříč celou Indií. V severních státech se domy rozsvěcují jak moderními LED světýlky, tak tradičními olejovými lampami a svíčkami, které vytvářejí teplou a slavnostní atmosféru. V jižní Indii se kromě lamp zdobí i samotné prostory kreativními ornamenty z mangových a kokosových listů – vytvářejí se z nich dekorativní vzory, často připomínající tvary slonů, které symbolizují štěstí a sílu.

Nedílnou součástí příprav je i pečení a vaření. V jižní Indii se rodiny několik dní před Diwali věnují přípravě tradičních sladkostí, jako jsou ladoo nebo jalebi. Tyto dobroty nejsou jen pochoutkou, ale také symbolem pohostinnosti a sdílení radosti s ostatními.

Specifický význam má i nákup nového oblečení. Napříč různými oblastmi lidé každý rok pořizují nové tradiční oděvy – například v jižních státech je zvykem koupit nový dhoti. Tento zvyk je také ekonomicky důležitý, protože podporuje místní výrobce, zejména ty, kteří se věnují tkaní a zpracování bavlny. V západní Indii je Diwali také spojeno s novým rokem, a proto je důraz na „nové“ ještě silnější – nové věci do domácnosti, nové šaty, nově upravený domov. Všechno má symbolizovat svěží začátek a přilákat štěstí do nadcházejícího období.

Petardy a ohňostroje tvoří další výraznou součást příprav. V některých regionech se jich nakupují celé tisíce, a jejich použití během Diwali symbolizuje nejen oslavu, ale i vítězství světla nad temnotou a radost z překonání zla.

Diwali není jen oslavou světel, ale hluboce zakořeněnou duchovní událostí, která se v různých regionech Indie pojí s jedinečnými rituály a časově přesně vymezenými úkony. Společným jmenovatelem napříč celou zemí jsou modlitby, tradiční koupelové rituály, zapalování lampiček a rodinné púdže – rituály uctívání božstev.

Na západě Indie se Diwali slaví v jeden konkrétní den, kdy den začíná brzy ráno ohňostrojem, po němž následuje olejová koupel a púdža v kruhu rodiny. Vishal nám předává zajímavost, že v jejich koupeli se používá pouze voda. Olej zde není součástí rituálu, což kontrastuje s jinými oblastmi. Vishal oslavy Diwali započne ranními rituály: „Provádíme některé rituály, jako je puja (speciální rituál uctívání bohů), koupel, a střílíme ohňostroje, které trvají až do noci.” V Západní části Indie nejsou ohňostroje žádané z důvodu znečištění. Proto pro dodržení tradice využívají malé petardy nebo prskavky.

V jižní Indii jsou rituály spojené s přesně stanoveným časem. Například ranní modlitba k bohu Murugovi probíhá už v pět hodin ráno, což odkazuje na legendární událost, kdy Muruga podle víry sestoupil v tomto čase k Ravanovi. Po této první modlitbě následuje během dne uctívání dalších božstev – bohyně Kálí, boha Šivy či Tirupati Baladžího. Nedílnou součástí rituálů je zde olejová koupel, při které se používá zázvorový olej. Ten se vtírá do vlasů jako symbol očisty a ochrany před negativní energií. Karthikeyan zdůvodňuje: „Do svých vlasů si pořádně vmasírujeme zázvorový olej, protože věříme, že pokud tento olej použijeme, všechno špatné se smyje dolů.” Po této očistě následuje vibhuti, nanášení bílé tečky na čelo z prachu obětního ohně, a přechod do čistého, nového oblečení, které značí nový začátek a připravenost k oslavám.

Na severu je běžné, že rodiny provádějí několik púdž během dne. Zvlášť pokud žije více generací pohromadě nebo blízko sebe. Lidé navštěvují příbuzné a u každého domu se koná vlastní modlitba. Shivan to takto provádí se svou rodinou již pravidelně: „Máme tři poojas, protože moji rodiče a tchán s tchyní bydlí poblíž, takže chodíme od domu k domu.” Kromě púdž je důležitým prvkem výměna dárků a sladkostí, což slouží k posilování mezilidských vztahů. Velký důraz se klade na večerní púdžu bohyni Lakšmí – obvykle mezi 18:00 a 21:00 – během které se zapalují diya, malé olejové lampičky, a začínají večerní ohňostroje. Tato chvíle je vnímána jako jeden z nejklidnějších a duchovně nejsilnějších momentů celého dne.

Na východě Indie jsou podle Dipendra k Diwali přidruženy i specifické rituály, jako je Govardhan púdža a Bhai Dooj. Tyto obřady vyjadřují nejen duchovní rovinu, ale také rodinnou sounáležitost – posilují vztahy mezi sourozenci a připomínají význam vzájemné péče a respektu.

Ať už se rituály liší podle regionu, společným prvkem zůstává jejich symbolický význam – očista těla i ducha, uctění božstev a propojení s blízkými.

Doba trvání oslav Diwali se napříč Indií výrazně liší podle regionálních tradic a zvyklostí. Zatímco v některých částech země je Diwali vnímáno jako jednodenní svátek, jinde se slaví i několik dní, a to s různým důrazem na konkrétní rituály a události.

V západní a jižní Indii je Diwali často vnímáno jako jeden hlavní den oslav. Předcházejí mu sice dlouhé a intenzivní přípravy – někdy až deset dní předem – samotné slavnosti však vrcholí v jednom konkrétním dni. Tento den je zasvěcen rituálům, modlitbám a setkáním s rodinou, zatímco ostatní dny předcházejí spíše ve znamení úklidu, nákupů a výzdoby.

V severních oblastech, jako je Uttarpradéš, kde žije Shivans se svátek zpravidla slaví dva dny. Pro některé rodiny je to doba, během níž se stihnou všechny důležité obřady a návštěvy příbuzných. Přesto existují i domácnosti, které si oslavy prodlouží na více dní, zejména pokud se chtějí věnovat i dalším přidruženým svátkům.

Ve východní Indii je Diwali vnímáno jako celotýdenní sváteční období. Oslavy zde trvají pět dní a zahrnují různé rituály, jako je Lakšmí púdža, Govardhan púdža, Kali púdža nebo Bhai Dooj. Každý den má svůj specifický duchovní i společenský význam a oslava se zde neomezuje pouze na jeden večer, ale rozvíjí se jako sled navazujících duchovních a rodinných událostí.

Tato různorodost v délce trvání Diwali ukazuje, jak bohatý a rozmanitý je kulturní a náboženský život v jednotlivých regionech Indie. Přestože samotné jádro oslav může být krátké nebo dlouhé, ve všech případech zůstává Diwali svátkem světla, obnovy a radosti.

Sladkosti tvoří nedílnou součást oslav Diwali a patří mezi nejvýraznější symboly pohostinnosti, sdílení a radosti. V různých částech Indie se připravují rozmanité druhy sladkých pochoutek, které se liší nejen ingrediencemi, ale i způsobem přípravy, tvarem a regionální tradicí.

Pro Vishala ze západní Indie jsou oblíbené sladkosti Kaju katli – tenké plátky z kešu ořechů, cukru a kardamomu, často zdobené jedlým stříbrem. Gulab jamun, měkké kuličky ze sušeného mléka a mouky, namáčené v sirupu. Kromě nich i méně známé pochoutky jako sakkarpada – křupavé diamantové kousky smaženého těsta, nebo bhakarwadi, sladko-pikantní sušenky ve tvaru šneků. Hostům se někdy podávají i sušené plátky ovoce nebo arašídy obalené v cukrové krustě.

Podle Karthikeyana se v jižní Indii příprava sladkostí bere velmi vážně. Už několik dní před Diwali se v domácnostech peče a vaří. Při vyprávění se usmívá: „Nepečeme jen 2 až 3 druhy. Pečeme tak 10 až 13 druhů.” Mezi ty nejznámější patří ladoo, Neyvada, Gheer, a Paysam – rýžový pudink vařený s mlékem, cukrem a kořením. Sladkosti jsou zde většinou domácí, připravované s láskou a pečlivostí, podle receptů předávaných po generace.

Na severu a východě Indie je výběr sladkostí také bohatý, ale často zahrnuje i koupené pochoutky a dary od přátel a příbuzných. Jak Shivans zmiňuje: „Je to mix – částečně domácí sladkosti a pudinky, částečně věci koupené v obchodě, a pak jsou tu všechny sladkosti, které vám lidé darují.” Často se jedná o kombinaci domácích pudinků a tradičních sladkostí jako jalebi, rasgulla, motichoor ladoo, malpua nebo již zmíněné kaju katli a gulab jamun. Společným jmenovatelem je vegetariánské pohoštění a nadšení pro sdílení jídla – během svátku se v mnoha domácnostech jí tak dlouho, dokud člověk doslova „nemůže dál“.

Dipendro doplňuje o další pokrmy, které se připravují pouze ve východní Indii: „Sladkosti, no, těch je dlouhý seznam: malpua, motichoor, kaju katli, gulab jamun, rasgull.” Kromě sladkostí dává důraz i na hlavní jídla: „milujeme slavnostní pokrmy jako pulao, paneer butter masala a chole. Vše je vegetariánské a většinou domácí výroby nebo darované od jiných.”

Oblečení během Diwali má v indické kultuře hluboký symbolický význam a jeho výběr není jen otázkou stylu, ale i tradice, spirituality a nových začátků. Společným jmenovatelem napříč regiony je důraz na nové slavnostní oblečení, které si oblékají všichni členové rodiny – od dětí až po starší generace.

Jak nám sděluje Vishal, v západní Indii muži obvykle volí tradiční kurta-pajama, často v jasných a teplých barvách jako žlutá se zlatými detaily, které symbolizují světlo a bohatství. Ženy dávají přednost sarii – elegantním a barevným, přičemž výběr barvy může být velmi osobní. Zatímco starší ženy často volí klasickou červenou, mladší generace experimentuje s různými odstíny. Během svátků se však vyhýbají černé barvě, která je v kontextu duchovních rituálů považována za nevhodnou.

V jižní Indii je důraz na nové oblečení ještě silnější. Zde je nový oděv považován za nejpodstatnější část oslav – vyjadřuje nový začátek a čistotu. Muži tradičně nosí bílé dhoti, což je typický bavlněný oděv, symbolizující jednoduchost a duchovní připravenost. Karthikeyan vypráví: „Muži jsou vždy oblečeni v bílém Dhoti, jedná se totiž o symbol nového začátku.” I ženy zde, stejně jako na západě, nosí sárí, opět ve světlých a výrazných barvách, často s bohatým zdobením.

Na východě Indie je zvykem nosit látky jako hedvábí, len nebo jejich kombinace. Materiály, které jsou lehké, ale slavnostní. Dipendro obvykle nosí kurta-pyžamo nebo churidar s nehruovou bundou. Jedná se o tradiční vestu s límečkem, která dodává mužům eleganci. Zmiňuje také: „Vyhýbám se čistě bílé nebo černé barvě, zejména pro Lakshmi Puj.” Lidé radši dávají přednost oděvům, které odrážejí světlo a působí optimisticky.

Na severu se podle Shivanse pohlíží pouze na to zda je oblečení nové, styl a barva je pak naprosto individuální: „Všichni si oblékáme nové tradiční oblečení – kurta-pyžama, sárí, cokoli slavnostního.„ V některých oblastech má výběr oblečení i moderní rozměr – kromě tradičního vzhledu záleží i na značce nebo stylu. Spojení tradice s moderní elegancí je tak typické především pro městské prostředí.

Bez ohledu na region či osobní vkus platí, že během Diwali je nové, barevné a slavnostní oblečení výrazem úcty k tradici, naděje do budoucna a radosti ze společně strávených chvílí.

Dekorace jsou jedním z nejvýraznějších prvků oslav Diwali – vytvářejí atmosféru světla, radosti a pohostinnosti. V různých regionech Indie se zdobí nejen interiéry domů, ale i celé ulice, vchody a společné prostory. Barevné světelné instalace, tradiční lampičky i přírodní materiály zde hrají důležitou roli.

V západní Indii je zvykem zdobit domy zvenčí dlouhými řetězy světýlek, které se věší kolem oken, dveří i na střechy. Někdy se do dekorací zapojuje celá čtvrť – menší komunity se například domluví, že ozdobí každý bungalov i přilehlé ulice. Stejnou zkušenost nám předává Vishal ze své čtvrti: „Ven si věšíme světýlka. Je jich tam celá řada, takže to zvenku v noci vypadá jako opravdové Diwali.” Výsledkem je ucelené, slavnostní prostředí, které dává celé lokalitě jednotný a zářivý vzhled.

Karthikeyan v jižní Indii kromě světýlek používá i dekorace z přírodních materiálů. Typické jsou výtvory z mangových, palmových nebo kokosových listů, ze kterých se vystřihují různé vzory, jež nám popisuje: „My zdobíme lampy barevnými papíry nebo vytváříme z mangových, palmových nebo jiných listů designy slonů a bohů. Listy stříháme na dlouhé pruhy, a pak se s nimi tvoříme jako s origami. Já to neumím, ale moji rodiče jsou v tom mistři.” Shivan naopak popisuje, jak na severu Indie dominují především kupovaná světýlka: „Přibližně 80–90 % našich dekorací tvoří malé LED světýlka – podobné vánočním světýlkům, jaká znáte ze Západu. Zbytek tvoří staromódní olejové diyas a svíčky.” Ty se rozmisťují podél okenních parapetů, kolem vstupních dveří i na domácích oltářích. Kombinace moderního a tradičního prvku vytváří kontrast mezi minulostí a současností.

Pro Dipendra ve východních oblastech hrají důležitou roli hliněné lampičky, lucerny a rangoli – barevné květinové ornamenty se zapálenými svíčkami: „U vchodu také vytváříme rangoli pomocí barevných prášků nebo okvětních lístků.” Ty jsou symbolem vřelého přivítání hostů i božstev. Dále dodává: „kolem místa puja věšíme girlandy z marigoldů.” Žluté květiny naopak mají ochrannou a očišťující funkci před špatnými vlivy.

Ohňostroje patří k nejvýraznějším a nejhlasitějším symbolům Diwali. Jejich práskání, světelné záblesky a radostná atmosféra doprovázejí sváteční dny napříč Indií. Nejde však jen o zábavu – v tradičním kontextu představují vítězství světla nad temnotou a odhánění zlých duchů. Přestože se dnes přístup k ohňostrojům v mnoha regionech mění, jejich role v oslavách je stále velmi silná.

V západní Indii začínají oslavy již brzy ráno, často spolu s púdžou a olejovou koupelí. Vishal ale tradici s ohňostroji převážně odsuzuje a je rád za jejich regulaci: „Dnes je to méně, protože lidé už jsou vyspělejší, a tak preferují spíše nedělat ohňostroje kvůli škodám, které to vytváří. Velké znečištění ovzduší a další problémy, kterých už máme v Indii dost. Takže vláda se samozřejmě snaží prosazovat, aby se nepoužívaly. To je důvod, proč se to v našem státě radši neděje.”

V jižní Indii ohňostroje často začínají již večer před Diwali. Karthikeyan vypráví, jak důležité je dodržovat správný čas: „Vždycky začínáme okolo deváté večer, před nocí Diwali a pokračujeme brzy ráno ve 3 hodin.” Podle místních tradic došlo v této hodině k vítězství boha Murugy nad démonem Narakasurou. V některých domácnostech se nakupují i tisíce petard, které se odpalují s přesně daným významem a v rituálních časech. Ohňostroje jsou tu více než jen slavností. Jsou součástí náboženské symboliky a duchovního rytmu oslav.

Na severu se ohňostroje spojují především s večerní částí svátku, kdy lidé po púdže zapalují diyas a zároveň zahajují světelné představení. Shivans vnímá ohňostroje, jako hlavní zábavu pro děti: „Obvykle zapalujeme petardy asi 30–40 minut. V naší obci je pro to vyhrazená speciální oblast. Naše děti to milují. Děti zapalují petardy a chodí od domu k domu rozdávat sladkosti.”

Ve východní části Indie, kde slavnosti často trvají více dní, jsou ohňostroje nedílnou součástí večerních rituálů jako je Kali púdža. Dipendro nám prozrazuje, že pro velkou podívanou se nebojí utratit i větší obnos peněz: „Každý rok utratíme za ohňostroje asi 2 000 až 5 000 rupií.” Stejně jako na severu z této tradice mají největší radost malé děti.

Podle odborné literatury je výběr božstev během Diwali úzce spjat s regionálním rozdělením: na severu dominuje bohyně Lakšmí ³⁸⁾ jako symbol prosperity, na jihu bůh Kršna ³⁹⁾ v kontextu vítězství nad démonem Narakasurou a na východě bohyně Kálí ⁴⁰⁾, představující destruktivní, ale očistnou moc. Tato typologie působí relativně pevně a předpokládá silnou kontinuitu mezi regionem a náboženskou praxí.

Výpovědi respondentů však ukazují, že reálné prožívání náboženství je mnohem variabilnější. Výraznou odlišnost představuje například vyjádření Vishala, který zdůrazňuje, že volba božstva není pouze otázkou regionálního vlivu, ale také osobní zkušenosti a mediální socializace. V jeho případě vedly k uctívání Mahadéva (Šivy) především filmy z dětství a vyprávění jeho matky – tedy faktory, které odborná literatura nezohledňuje. Zatímco ta často předpokládá automatické přebírání rodinné tradice, Vishalův příklad ukazuje na individuální výběr motivovaný emocionálním napojením a osobním hledáním.

Zajímavý rozdíl se objevuje i v interpretaci jižní indické tradice. Literatura zde připisuje klíčovou roli Kršnovi, který porazil démona Narakasuru. ⁴¹⁾ Naproti tomu respondent Karthikeyan z Tamilnádu tento čin přisuzuje bohu Murugovi, kterého označuje za hlavního aktéra oslav Diwali ve své komunitě. Jeho výpověď odhaluje, že mýty a jejich hrdinové nejsou vnímáni jednotně napříč Indií a že existují paralelní náboženské narativy, které literatura často zjednodušuje nebo zcela opomíjí.

Další rozdíly se ukazují i ve východní Indii. Zatímco literatura popisuje oslavy v Západním Bengálsku především skrze kult bohyně Kálí ⁴²⁾, respondent Dipendro uvádí běžnou praxi souběžného uctívání Lakšmí i Kálí v rámci jedné rodiny. Tento fenomén literatura nezachycuje, neboť prezentuje jednotlivá božstva jako dominantní a výlučná pro daný region. Ve skutečnosti však lidé často kombinují různé tradice a přizpůsobují je svému prostředí i osobním preferencím.

Z výpovědí respondentů vyplývá i nový pohled na vztah k náboženské praxi jako takové. Shivans otevřeně přiznává, že není nábožensky založený, přesto se účastní rituálů a modlí se k Lakšmí a Rámovi. Jeho postoj naznačuje, že náboženské rituály mohou v některých případech plnit spíše kulturní než spirituální funkci – což literatura často přehlíží, když náboženskou praxi chápe primárně jako projev hluboké víry.

Výpovědi respondentů tak ukazují, že náboženská praxe během Diwali je mnohem flexibilnější a dynamičtější, než jak ji prezentuje odborná literatura. Božstva nejsou vybírána pouze na základě regionální nebo rodinné tradice, ale i podle osobního vztahu, mediální inspirace či pragmatického propojování různých náboženských proudů. Respondenti tak odhalují náboženství jako živý a proměnlivý fenomén, nikoli jako pevně daný systém – a tím zásadně doplňují jednostranný pohled odborných zdrojů.

Přípravy na Diwali jsou v literatuře popisovány jako tradiční a jednotný proces ⁴³⁾, ale výpovědi respondentů ukazují mnohem rozmanitější realitu. Místo pevně daných postupů se objevují osobní zvyky, regionální prvky a moderní vlivy, které celý svátek individualizují a přizpůsobují současnému životu.

Zatímco literatura ⁴⁴⁾ popisuje úklid jako symbolický akt duchovní očisty, který má připravit prostor pro příchod bohyně Lakšmí, respondenti přinášejí konkrétnější a praktičtější pohled. Vishal i Shivans uvádějí, že úklid zahrnuje také malování stěn či drobné opravy – něco, co odborné zdroje nezmiňují. Ukazuje se, že příprava není jen dodržováním tradice, ale i vyjádřením osobního vkusu a rodinné atmosféry.

Tradiční popis Diwali v literatuře klade důraz na nákup nového oblečení jako symbol obnovy a prosperity. ⁴⁵⁾ I zde respondenti nabízejí hlubší pohled. Karthikeyan zmiňuje každoroční nákup dhoti nejen jako pevný zvyk, ale i jako podporu místních výrobců. Vishal pak připomíná, že nový oděv má i spojitost s příchodem nového roku po Diwali. Sladkosti jsou v literatuře chápány jako prostředek sdílení a pospolitosti ⁴⁶⁾, většinou připravované ženami. Respondenti tento obraz doplňují o konkrétní zkušenosti. Například Karthikeyanova matka začíná přípravy sladkostí 2–3 dny předem, což dokresluje intenzitu příprav a rodinný charakter svátku.

Odpovědi respondentů ukazují, že přípravy na Diwali nejsou pouze mechanickým opakováním tradic popsaných v literatuře. Naopak – do celého procesu se promítají osobní preference, rodinné zvyklosti, mediální vlivy i regionální specifika. Diwali se tak nejeví jako jednotně prožívaný svátek, ale jako živá, proměnlivá a silně individualizovaná událost, která v sobě spojuje minulost i přítomnost, tradici i modernismus.

Porovnání tradičních rituálů Diwali podle literatury a reálných výpovědí respondentů ukazuje, že tento svátek je mnohem pestřejší a osobnější, než jak bývá často popisován ⁴⁷⁾, ⁴⁸⁾. Napříč všemi oblastmi zůstává jádro svátku podobné:

• Púdža (modlitby) – obvykle k určitému božstvu (nejčastěji Lakšmí, Kálí, Kršna nebo Murugan).
• Očista těla i duše – zejména ranní koupel, často s olejem.
• Světlo jako symbol vítězství dobra – zapalování diyas (olejových lampiček), svíček i moderních LED světel.
• Ohňostroje a petardy – jako symbol radosti, i když s rostoucím ekologickým vědomím.
• Výměna dárků a sladkostí – důraz na rodinnou pospolitost, sdílení a navštěvování příbuzných.

V severní Indii je Diwali spjaté především s bohyní Lakšmí. Podle literatury bývá hlavním momentem večerní Lakšmí púdža, konaná mezi šestou a devátou hodinou večerní, často doprovázená zvoněním, světly, sladkostmi a výměnou dárků. Zmíněny jsou i složitější védské obřady mezi vyššími kastami. To v zásadě potvrzují i výpovědi respondentů. Shivan popisuje několik púdž během dne, a taky navštěvuje různé členy rodiny. Vidíme tedy, že základní rituály odpovídají, ale v praxi dostávají osobnější rozměr a důraz na rodinné propojení.

V jižní Indii začíná Diwali už velmi brzy ráno. Literatura uvádí, že oslavy startují kolem páté ranní hodiny modlitbou k bohu Murugovi nebo Kršnovi. Součástí bývá koupel se speciálním zázvorovým olejem (gingerly oil), označení vibhuti (bílé prachové znamení na čele) a oblékání nového oblečení. Významnou roli zde údajně hrají chrámové slavnosti a rozdávání posvěceného jídla (prasadam). Respondent Karthikeyan potvrzuje velmi časný začátek dne i použití oleje a vibhuti, ale slaví výhradně doma – žádné chrámové slavnosti u nich neprobíhají. Rituály tedy sedí, ale jejich provedení se přesouvá z veřejného do soukromého prostoru.

V západní Indii popisuje literatura Diwali jako jednodenní slavnost s púdžou, ohňostroji a koupelí – ačkoliv se v některých oblastech místo oleje používá jen voda. Kvůli rostoucímu povědomí o znečištění se ohňostroje často omezují. Vishal, který Diwali slaví právě na západě, vykonává domácí rituály a potvrzuje, že používají pouze vodu. Ohňostroje jsou u nich přítomné i když v malém měřítku. Shoda je zde poměrně vysoká, rozdíl spočívá spíš v detailech než v celkové podobě.

Ve východní Indii dominuje kult bohyně Kálí. Literatura uvádí, že právě jí jsou věnovány dramatické noční púdže doprovázené hudbou, bubnováním a silnou symbolikou ⁴⁹⁾. Kromě toho se slaví i Govardhan púdža a Bhai Dooj, které posilují rodinné vazby, zejména mezi sourozenci. Respondent Dipendro popisuje večerní púdžu, ohňostroje a silnou duchovní atmosféru svátku. Zaměřuje se více na klid a vnitřní prožitek než na dramatický rituál, což ukazuje, jak se i v duchovně laděných oblastech může Diwali lišit podle osobní zkušenosti.

Doba trvání Diwali, jak ji popisují respondenti, se plně shoduje s tím, co uvádí odborná literatura ⁵⁰⁾. V západní Indii (např. Vishal) i na jihu (Karthikeyan) je Diwali vnímáno jako jednodenní svátek, přestože přípravy začínají i 10 dní předem – úklidem, výzdobou a nákupy. V severní Indii (Shivan) se běžně slaví dva dny, což literatura také potvrzuje, s tím že v některých rodinách může být rozsah širší. Nejdelší podoba svátku je tradičně ve východní Indii (Dipendro), kde se slaví celých pět dní, přičemž každý den má svůj náboženský význam. Tato struktura – od Dhanteras po Bhai Dooj – odpovídá klasickému modelu známému z textů. Lze říci, že regionální rytmus Diwali, včetně jeho délky, odpovídá tradičním popisům – potvrzuje se rozmanitost forem, ale i jednotné jádro svátku.

Sladkosti hrají během Diwali klíčovou roli – jsou nejen symbolem radosti a sdílení, ale i důležitou součástí každodenních rituálů a setkávání. Tato úloha sladkostí se napříč výpověďmi respondentů plně shoduje s tím, co popisuje odborná literatura ⁵¹⁾. Všichni dotazovaní zmínili sladkosti jako centrální prvek sváteční tabule, a to včetně jejich přípravy, darování i společného konzumování. Podobně se shodují i informace o převážně vegetariánském charakteru jídla během svátků. Respondenti z různých částí Indie zároveň potvrzují regionální rozmanitost – zatímco na jihu převládá domácí výroba více druhů sladkostí, severní a východní Indie kombinuje domácí i kupované varianty a západní Indie zdůrazňuje i vizuální stránku sladkostí. Některé výpovědi také odhalují osobní a rodinné rozdíly – například v tom, kdo vše připravuje doma a kdo využívá obchody. Významné je i to, že sladkosti slouží jako dary mezi rodinami a sousedy, čímž podporují společenský rozměr svátku. Celkově tedy existuje velmi silná shoda mezi literaturou a výpověďmi – a respondenti často přidávají živé detaily o množství jídla či konkrétním procesu příprav.

Oblečení má během Diwali hlubší význam – není jen estetickým prvkem, ale symbolem očisty, nového začátku a připravenosti přijmout požehnání. Tuto symboliku zmiňuje Sophie Kohler ve svém článku ⁵²⁾, ale i samotní respondenti, kteří považují nové a slavnostní oblečení za neodmyslitelnou součást svátku. Napříč Indií panuje shoda: každý člen rodiny by měl mít nové šaty. Staré oblečení se během svátku nenosí.

U mužů je výběr oblečení rozmanitější – v severní a západní Indii nosí tradiční kurta-pajama, často v jasných barvách se zlatými detaily. Na jihu dávají přednost bílému dhoti, který je silně spojen s čistotou. Ve východní Indii se klade důraz na materiál – lehké látky jako hedvábí nebo len, často doplněné o nehru bundu. Ženy napříč regiony většinou volí sárí, což vytváří jednotný krojový rámec. Liší se ale výběrem látek, barev a zdobení – od klasických červených variant starší generace po pestřejší a modernější výrazy mladších žen. Barvy jako červená, žlutá nebo zelená nesou tradiční významy – síla, poznání, růst. Přesto samotní respondenti nekladli na symboliku barev výrazný důraz. Výrazněji však zaznívá odmítání černé, která je vnímána jako nevhodná pro sváteční den.

Dekorace hrají během Diwali zásadní roli a jejich význam je hlubší než jen estetický – slouží jako symbol světla, duchovní očisty a pohostinnosti. Ve všech regionech Indie se objevuje společný motiv světla, zastoupený tradičními olejovými lampami (díjami), svíčkami nebo elektrickými světýlky, které zdobí domy, chrámy i veřejná prostranství. Rangoli – barevné vzory tvořené na zemi – jsou dalším univerzálním prvkem, i když jejich styl a motivy se liší podle regionu.

V jižní a východní Indii hraje silnou roli květinová výzdoba, často ručně vyráběná z měsíčků a růží, zatímco v severní Indii jsou běžné barevné závěsy, látky a výrazná světelná výzdoba. V městském prostředí se pak objevuje směs tradičních a moderních prvků – LED světla, plastové ozdoby, nebo tematické dekorace z obchodů. Regionální zvyklosti se projevují nejen v typu použitých dekorací, ale i v tom, jak rodiny slavnosti pojímají – od skromných květinových detailů po bohatou a značkovou výzdobu.

Ohňostroje jsou tradiční součástí oslav Diwali, symbolizující vítězství dobra nad zlem a odhánění zlých duchů. Literatura je často popisuje jako radostný a duchovní prvek svátku, silně spjatý s rituály a slavnostní atmosférou, zejména v severní a západní Indii ⁵³⁾, ⁵⁴⁾ .

Literatura tento aspekt zmiňuje spíše obecně. Z výpovědí respondentů ale vyplývá různorodý přístup – v jižní Indii mají ohňostroje přesně stanovený rituální čas a hlubší duchovní význam, zatímco na severu a východě jsou vnímány spíše jako zábava pro děti a součást komunitních oslav. Naopak v západní Indii se projevuje silná kritika kvůli ekologickým dopadům a rostoucím regulacím, což ukazuje na posun od tradice k udržitelnějším formám slavení.

Literatura ⁵⁵⁾ poměrně důkladně popisuje duchovní rozměr Diwali – půsty, meditace, chrámové rituály, přičemž upozorňuje na rozdíly mezi regiony a kastami. Zajímavé však je, že žádný z respondentů o těchto prvcích nemluví. Chrámové přípravy se v odpovědích neobjevují vůbec, což naznačuje možný posun důrazu z veřejné a náboženské roviny spíše na tu rodinnou a kulturní.

Z výpovědí respondentů je patrné, že se o kastovní příslušnosti nebo jejím vlivu na oslavy Diwali nezmiňují. Jejich popisy oslav se zaměřují především na rodinné tradice, regionální zvyklosti, výběr oblečení nebo postoj k ohňostrojům. To může odrážet snahu o zdůraznění jednotícího charakteru svátku napříč společenskými skupinami. Naopak odborná literatura ⁵⁶⁾ často upozorňuje, že kasty i během Diwali hrají určitou roli – ať už jde o způsob slavení, zapojení do rituálů nebo přístup k určitým svatým prostorám a praktikám. Zatímco ve městech se kastovní rozdíly mohou částečně stírat, na venkově nebo v tradičnějších komunitách zůstávají mnohdy významné.

Z výpovědí je patrné, že Indie je silně nábožensky založený stát, ale lidé se i přes možnost volby svého boha přiklánějí k následování rodinné tradice. Nedá se jim divit, pokud příběhy o jejich činech je provází již od raného dětství. Stojí si za tím, že to, co uctívali jejich předci mělo hlavně historický význam v dané oblasti, a tak by nadávalo smysl volit boha podle vlastního úsudku. Hlavním důvodem, proč se uctívají určití bohové na rozdílných místech jsou příběhy předávané již po staletí.

Jelikož je svátek propojen s oslavou nového roku a v Indii to znamená shánění nového oblečení, úpravy domů nebo pečení nejrůznějších sladkých pokrmů, je důležité začít včas. Pokud by něco nebylo připraveno v onen sváteční den může to pro ně znamenat špatný začátek nového roku a jak všichni víme: „Jak na nový rok, tak po celý rok“. Jedná se o klasickou pověru, kterou ale nikdo není ochoten riskovat.

Rituály jsou velmi zajímavou součástí oslavy svátku. Jsou také nejvíce provázány s náboženským postavením jedince. Pokud uctívá například boha Murugu, jako je tomu na jihu Indie, jeho modlitby jsou propojeny s časy činů, kterých se dopustil. To vytváří neshodu v počtu modliteb a jejich časovém rozpoložení. Nejsou to pouze modlitby, které se odehrávají v každé domácnosti. Nedílnou součástí jsou také očistné koupele. Jejich význam je stejný, smýt své staré já. Velkou zajímavostí bylo zjištění, že není standard olejová koupel. Někteří volí pouze vodu jako symbol řeky Gangy. Myslíme si, že tradice vychází z horších hygienických podmínek určitých oblastí, a tak očista duše je silně propojena s potřebou cítit se dobře.

Pro většinu je přímá oslava pouze jednodenní záležitostí. Dalo by se to přirovnat ke svatbě. Trvá dlouhé měsíce, aby si snoubenci užili svůj jeden den slávy. Přípravy zde sice netrvají měsíce, pouze dny, zato oslava skončí během mrknutí oka. Proto se někteří kvůli delším přípravám rozhodli své oslavy prodloužit a užít si tak více času se svými nejbližšími. Chtějí, aby se úsilí do příprav vložené zpětně vyplatilo.

Sladkosti byly pro naše respondenty naprosto bez rozporu jejich nejoblíbenější téma. Často doba trvání příprav je ovlivněna jejich pečením. Jelikož by bylo nezdvořilé připravit pouze jeden či dva druhy, je potřeba začít s předstihem. Jsou ale i rodiny, kde si na domácí přípravu nepotrpí a stačí pouze kupované. Druhy se převážně neliší, záleží hlavně na dostupnosti surovin, kterým se na určitém území daří. Z vyprávění jsme postřehli převážně podobné složení jen drobné obměny surovin a vizuální úpravy.

Nové oblečení je povinností. Podle území se odráží vyšší postavení mužů, kteří mají více variant jejich oděvů. Ženy naopak nosí jen jeden určitý střih šatů. V čem se naopak ženám meze nekladou jsou barvy a látky, které si mohou vybrat, jako nový kousek do svého šatníku.

Jelikož v doslovném překladu znamená Diwali “řada světel“, jsou světla hlavním prvkem výzdoby. Někdo radši volí bezpečnou verzi LET světélek, jiní si potrpí na svíčkách orámovaných okvětními lístky pro hřejivou atmosféru. Jediné, co se naprosto vymyká je tvorba z palmových listů slona na jihu. Je to dekorace, která se vystavuje hlavně v hinduistických chrámech a je ojedinělé je mít i ve svém domě.

Ohňostroje jsou sice velkolepá podívaná, dokážou, zato velmi nemile poškodit ovzduší. Sami respondenti vnímají, že lidé si ohňostroje kvůli zaryté tradici a krásnému okamžiku nechtějí odepřít. Jejich provádění ale každým rokem klesá hlavně kvůli podmínkám, které se v Indii vyskytují. Je jisté, že ohňostroje nevymizí, ale omezení nastává hlavně i z důvodu nátlaku vlády a některých občanů.

Jak jsme již v úvodu zmiňovali, dotazníky nám posloužil jako zdroj k vypracování závěrečného abstraktního pojednání naší práce (interaktivní mapa).

Na základě dotazníku bylo zjištěno, že je mírná převaha respondentů z jihu, zatímco zastoupení ostatních oblastí je rovnoměrně rozložené s mírným poklesem směrem k severu.

Odpovědi ukazují, že délka oslav se liší mezi regiony, přičemž nejčastěji se Diwali slaví jen jeden den a to na jihu a západě Indie. Častou odpovědí byly také varianty dvoudenní nebo pětidenní oslavy na východu Indie. Pouze jeden respondent slaví svátek tři dny, ale to se podle zbylých odpovědí jedná pouze o osobní preferenci.

Na otázku „Co má během oslav největší význam?“ nejvíce respondentů uvedlo trávení času s rodinou. Těsně za tím následovalo uctívání bohů. Významné postavení mají také jídlo a celková atmosféra. Zazněly i osobní pohledy jako „radost z maličkostí“ nebo „zábava s přáteli“. Výsledky ukazují, že oslavy Diwali mají pro většinu lidí silný duchovní i rodinný rozměr, doplněný smyslovými prožitky.

Tato práce se zaměřila na rozmanité způsoby slavení svátku Diwali napříč Indií s důrazem na náboženský význam a regionální zvyklosti. Pomocí kombinaci analýzy odborné literatury a rozhovorů s respondenty z různých částí Indie jsme mohli porovnat teoretické poznatky s realitou běžného slavení.

Výzkum potvrdil, že Diwali je vnímaný jako jeden z nejdůležitějších svátků v Indii, ale jeho význam, průběh i forma oslav se výrazně liší podle regionu. Zatímco literatura klade důraz na hluboké náboženské a mytologické kořeny svátku, například oslavu Rámova návratu do Ajódhji, uctívání bohyně Lakšmí nebo vítězství Krišny nad démonem Narakasurou. Respondenti tyto příběhy často vnímají spíše jako historický podtext slavení a součást tradic. Velmi patrné jsou regionální rozdíly v průběhu oslav. Například v jižní Indii začíná Diwali brzy ráno a klade se důraz na olejovou koupel a duchovní očistu, zatímco na severu se slaví především večer a důležitou roli hraje společné zapalování světel a ohňostrojů. Významné rozdíly se objevují i v přístupu k ohňostrojům, zatímco někteří respondenti je považují za klíčový prvek oslav, jiní je kvůli ekologickým důvodům omezují.

Odborné zdroje často upozorňují na význam kastovního systému pro průběh a strukturu oslav. V praxi však kasty při slavení nehrají důležitou roli. Respondenti viděli význam spíše na osobní a rodinné rovině než-li na společenské příslušnosti. Bylo zjištěno, že oproti chrámovým návštěvám, lidé preferují provádět rituály doma v rodinném kruhu. V oblasti stravování, oblékání a výzdoby byly zjištěny četné lokální variace. Sladkosti jako laddu, jalebi nebo gulab jamun se objevují v různých podobách. Výzdoba se pohybuje od tradičních diyas po moderní světelné dekorace a lidé kladou důraz na nové či slavnostní oblečení, avšak spíše s ohledem na estetiku a tradici než na náboženské předpisy.

Celkově lze říci, že respondenti vnímají Diwali spíše jako kulturní, rodinnou a společenskou událost než čistě náboženský rituál, zatímco odborná literatura často zdůrazňuje náboženské symboly, kastovní systém a chrámové obřady. Diwali tak zůstává svátkem jednotícím Indii, ale v praxi se odehrává v mnoha různých podobách, odrážejících jak regionální specifika, tak proměny současné indické společnosti.

https://my.visme.co/view/epj93eym-festival-diwali-v-indii

CAMPBELL, Mason. Diwali and its origins. Ouachita Baptist University, 2022. Další dostupnost: https://scholarlycommons.obu.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1333&context=scholars_day_conference.

ECK, Diana L. India a sacred geography. Harmony Books, 2012. ISBN: 978-0-385-53191-7.

FIELDHOUSE, Paula. Food, feasts, and faith: an encyclopedia of food culture in world religions. Abc-clio, 2017. ISBN: 978-1-61069-411-7.

FREED, Stanley A., FREED, Ruth S. Hindu Festivals in a North Indian Village. American museum of Natural History, 1998. ISBN: 0-295-97707-8.

FULLER, Christopher John. The Camphor Flame: Popular Hinduism and Society in India. Princeton University Press, 2018. ISBN: 9780691186412.

JAGANNATHAN, Maithily. South Indian Hindu festivals and traditions. Abhinav Publications, 2005. ISBN: 81-7017-415-5.

KOHLER, Sophie. Diwali Fashion: The Significance of Colors, Patterns, and Styles in Celebrating the Festival of Lights [online] Smart Fashion, 01.11.2024. [cit. 04.06.2025]. Dostupné z: https://www.smartfashion.news/blog/diwali-fashion-the-significance-of-colors-patterns-and-styles-in-celebrating-the-festival-of-lights?utm_source.

McDERMOTT, Rachel F., KRIPAL, Jeffrey J. Encountering Kali: in the margins, at the center, in the west. University of California Press, 2003. ISBN: 0520232399.

PLUM-UCCI, Carol. Celebrate Diwali. Enslow, 2008. ISBN: 9780766027787.

PRETIKA, Rany. In India. New Doughnut Flavors for Diwali [online] The wall street journal, 24.10.2014. [cit. 28.03.2025]. Dostupné z: https://www.wsj.com/articles/in-india-new-doughnut-flavors-for-diwali-1414194646.

From North to South, East to West: The Unique Colors of Diwali Traditions in India [online] The times of India, 28.10.2024. [cit. 24.04.2025]. Dostupné z: https://timesofindia.indiatimes.com/religion/festivals/from-north-to-south-east-to-west-the-unique-colors-of-diwali-traditions-in-india/articleshow/114686292.cms.

SINGH, Rina. Diwali: festival of lights. Orca Book Publishers, 2016. ISBN: 978-1-4598-1007-5.

SONI, Aastha. Diwali: Origins and the Evolution of the Festival of Lights [online] Sahapedia, 2024. [cit. 24.04.2025]. Dostupné z: https://www.sahapedia.org/diwali-origins-and-the-evolution-of-the-festival-of-lights.

SUSHIL, Mittal, GENE, Thursby. The Hindu World. Routledge, 2004. ISBN: 0415772273.

VATSYAYAN, Kapila. The Cultural Heritage of India, Vol. 7. The Ramakrishna Mission Institute Of Culture, 2006. ISBN: 81-87332-49-2.

Why do we wear new clothes on Diwali? [online] The times of India, 12.11.2023. [cit. 04.06.2025]. Dostupné z: https://timesofindia.indiatimes.com/life-style/fashion/buzz/why-do-we-wear-new-clothes-on-diwali/articleshow/105156097.cms.

Počet shlédnutí: 489