Margaret Meadová (16.12.1901 – 15.11.1978)

Margaret Meadová byla významnou osobností americké kulturní antropologie. Tento směr antropologie se zaměřuje na studium kulturních rozdílů mezi lidmi a popisuje, jakým způsobem působí globální ekonomické a politické procesy na lokální komunity. Ke zjišťování používá metody jako je pozorování, interview či výzkum.

Margaret Mead se narodila v Philadelphii v USA jako nejstarší z pěti dětí profesora financí na Univerzitě v Pensylvánii a socioložky Emilly Mead, která se zabývala studiem italských imigrantů. Její sestra Katharine zemřela ve věku devíti měsíců, což byla pro rodiče i Margaret velmi traumatizující zkušenost. Protože se jako rodina velmi stěhovali, byla Margaret vzdělávána střídavě doma nebo ve veřejných školách.

Svůj bakalářský titul získala na Barnard College v roce 1923 a magisterské studium zakončila na Columbia University v roce 1924, kde byla studentkou významného antropologa profesora Franze Boase. V roce 1925 byla vyslána na ostrov Samoa, který se nachází v jižním Pacifiku, aby srovnala život amerických a samojských dívek a uskutečnila v rámci postgraduálního studia svůj první terénní výzkum.

Před odjezdem na ostrov Samoa měla krátký vztah s antropologem-lingvistou Edwardem Sapirem, který byl vůdcem americké strukturní lingvistiky a otec Sapir-Whorfovy hypotézy, ale protože Sapir měl velmi konzervativní názory na roli ženy v manželství, vztah nevydržel.

Margaret Meadová byla třikrát vdaná. Její první manžel byl student teologie Luther Cressman a o tomto svazku mluvila jako o studentském manželství. Druhým manželem byl novozélandský antropolog Reo Fortune, který se zaměřoval na antropologický výzkum východní Papui Nové Guinei. Její třetí a nejdelší manželství bylo s britským antropologem Gregorym Batesonem, se kterým měla dceru Mary Catherine Bateson. Bohužel došlo i k rozpadu tohoto manželství, což Meadovou velmi zasáhlo. Od té doby vozila na své výzkumné cesty fotografii bývalého manžela vždy s sebou a měla ji u sebe i na smrtelné posteli.

Meadová měla blízký vztah k antropoložce Ruth Benediktové, která byla její vysokoškolskou profesorkou. Říká se, že je pojil i milostný vztah, což ve své knize „With a Daughter´s Eye“ popsala dcera Meadové. Meadová ale sama nikdy nepotvrdila či nevyvrátila svoji sexuální orientaci, jen v jednom z jejích dopisů se vyskytla zmínka, že individuální sexuální orientace se může během života vyvíjet.

Poslední roky svého života strávila s antropologem Rhodem Metrauxem, se kterým žila od roku 1955 do své smrti v roce 1978. Vzájemné dopisy této dvojice byly publikovány v roce 2006 a plně vyjadřovaly jejich romantický vztah.

Margaret Meadová zemřela v roce 1978 na rakovinu slinivky břišní.

Zdroj: Margaret Mead [online]. Wikipedia, the free encyklopedia,2013 [cit.20.3.2013]. Dostupné z:http://en.wikipedia.org/wiki/Margaret_Mead

Během II. světové války byla výkonnou sekretářkou komise Národního výzkumného ústavu pro jídlo a s ním spojené zvyky (National Research Council's Committee on Food Habits). Dále pracovala jako kurátor etnologie v Americkém muzeu Přírodní historie od roku 1946 do roku 1969. Zároveň působila na Fordham University nejen jako profesor antropologie, ale i jako mentor mnoha mladých antropologů.

Podle vzoru Ruth Benediktové zaměřila svůj výzkum na problémy s výchovou dětí, osobnost a kulturu. V roce 1960 byla presidentkou Americké antropologické asociace a dále zastávala různé pozice v Americké asociaci pro pokrok a vědu.

V roce 1976 byla jedním z klíčových účastníku na projektu „UN Habitat I“, což bylo první forum Spojených národů zabývající se lidským osídlením, rychlou urbanizací a jejími dopady na životní prostředí.

Margaret Meadová se dále zasloužila o studium židovské komunity v evropských židovských vesnicích zvaných „stehlts“. Z tohoto výzkumu vzešla kniha, která byla po desítky let citována a údajně vytvořila tzv. „stereotyp židovské matky“.

Vliv Meadové se projevil i v oblasti pedagogiky, kde se klonila k odlišnému způsobu výchovy dětí, který byl uplatněn především v USA - snaha dovolovat dětem maximum a vyvarovat se autoritativní výchovy.

Margaret Meadová obdržela v roce 1979 in memoriam vyznamenání Medal of Freedom (cena svobody) od amerického prezidenta Jimmiho Cartera.

Jako samostnatný autor nebo spoluautor napsala řadu publikací a odborných článků zaměřující se na kulturní antropologii. Mezi nejznámější díla patří:

• Coming of Age in Samoa (1928) – Dospívání na Samoe
• Growing up in New Guinea (1930) – Vyrůstání na Nové Guinei
• The Changing Culture of an Indian Tribe (1932) – Měnící se kultura indiánských kmenů
• Sex and Temperament in Three Primitive Societies (1935) – Sex a temperament tří primitivních společností
• Male and female (1949) – Muži a ženy

Mezi její nejvýznamnější a nejvíce zpochybňované dílo patří „Coming of Age in Samoa“, což může být volně přeloženo jako „Dospívání na ostrově Samoa“ (vydáno v r.1928).

Předmluvu (1. kapitola knihy) napsal F. Boas. Jsou zde zmíněny hlavní myšlenky kulturní antropologie, které vyjadřují, že důležité je zjistit, v jaké domácnosti, v jaké ekonomické situaci, víře, rodině a společenském uspořádání žijí tito primitivní lidé. Tyto poznatky nás dovedou k tomu, že budeme schopni rekonstruovat minulost těchto lidí a zároveň odhadovat i jejich tendence vývoje do budoucna. Úkolem studie je nahlédnout do myšlení těchto lidí, zjistit, jak uvažují, jak reagují, jaké jsou jejich zvyklosti a vzorce chování.

Kniha je rozdělena do čtrnácti kapitol, autorka nejprve popisuje obyčejný den na ostrově, popisuje klasickou samojskou domácnost a poté se zaměřuje na dívky, na jejich postavení ve společnosti, na jejich sexuální vztahy a na jejich dospívání zahrnující i řešení konfliktů. Meadová se ve své studii zaměřila zejména na dívky, neboť jako žena předpokládala, že dívky jí budou více důvěřovat, získá si k nim snadnější přístup a budou ochotny jí sdělit i intimní informace. Na samojském ostrově Tau strávila 9 měsíců v roce 1926, studovala 68 dívek ve věku 9 – 20 let, pokládala jim zejména dotazy týkající se sexuální oblasti.

Druhá kapitola popisuje život ve vesnici, ten začíná už brzy ráno, muži se odebírají sehnat potravu např. na plantáž, odkud přinášejí taro (zelenina), banány atp. Ženy připravují snídani, uklízejí domácnost, starají se o děti, větší děti rybaří. Během poledne, kdy je největší horko jsou obyvatelé vesnice ve stínu, odpočívají , proti sluníčku se chrání palmovým listím a vládne odpočinek a polední spánek. Vesnice opět ožívá až večer u společného jídla, kde se diskutují problémy všedního dne.

Třetí kapitola je zaměřena na výchovu a vzdělávání dětí na Samoi. První dítě se vždy musí narodit v matčině rodné vesnici, a pokud se matka předtím přestěhovala do manželovy, vrací se kvůli porodu do své. Před narozením dítěte nosí manželovi příbuzní matce dárky (hlavně jídlo) a matčini příbuzní vyrábějí pro dítě oblečení.

Porod dítěte je veřejnou událostí, je u něho přítomno 20 až 30 lidí. S porodem se pojí určité obřady – v případě dívky je pupeční šňůra spálena pod určitým druhem stromu a pupeční šňůra chlapce je vhozena do moře, aby z něj vyrostl dobrý rybář. I když se porod oslavuje, datum narození je dále zapomenuto a již se nikdy neslaví, proto je věk u zkoumaných dívek pouze odhadovaný.

Matka své dítě kojí, ale již od prvního týdne mu dává i některé potraviny jako např. předžvýkanou papáju, džus z cukrové třtiny či kokosové mléko. Děti jsou vždy opečovávány, jen pokud pláčou, není zde žádná pravidelnost v péči o dítě. Když už se dítě nemusí kojit, je dáno na starost dívce ve věku 5 až 7 let, aby se o něj dále starala a vychovávala ho.

Čtvrtá kapitola obsahuje popis samojské vesnice. Ta se skládá asi z 30-40 domácností, z nichž každou vede „matai“ – ten také reprezentuje členy domácnosti a je za ně zodpovědný. Členy domácnosti tvoří široké (pokrevní i vyženěné) příbuzenstvo. Autorita jednotlivých členů domácnosti je podmíněna spíše věkem než blízkostí příbuzenství s matai – všichni starší tak mají právo rozkazovat mladším a žádát po nich jakékoliv služby.

Od patnáctého roku věku se dívka stává tzv. „taupo“ a je konečně vnímána jako osobnost v rodině. Pro dívku je velmi významné, že se stala „taupo“ – mohli bychom říci, že vlastně nabyla plnoletosti a je vnímána jako dospělá.

Pokud se dívka se svými rodiči nepohodne, může jít žít ke svým příbuzným, kteří budou suplovat její rodiče.

Nejkontroverznější kapitola se týká oblasti sexuálních vztahů. Dívky ve věku od 9 do 14 let jsou dokonce s muži nepřáteli a vyhýbají se jim. Od 15 let věku se ale situace mění, chlapci si více všímají dívek a obě pohlaví si začínají vybírat partnera. Romantická láska, která se vyskytuje v naší kultuře, vyznačující se monogamií, věrností a žárlivostí se však na Samoi nevyskytuje. Zde se Meadová vyjadřuje, že sexuální život je nevázaný, dívky mohou mít předmanželský sex s více partnery.

Pojem znásilnění ve formě násilného útoku tato společnost nezná. Popisuje se ale obřad moetotolo (moetotolo = muž plížící se ve tmě), kdy v noci muž vejde do chatrče, kde spí dívka a zmocní se jí. Dívka může buď tuto situaci přijmout a nebo vzbudí členy domácnosti a snaží se moetotola zesměšnit.

Meadová zmiňuje i roli tance, která je v samojské společnosti velmi důležitá, věnují se jí obě pohlaví. Tanečník má tělo pomazané kokosovým olejem, je zdoben květy a má své nejlepší šaty. Tanec odstraňuje zábrany a stydlivost a jeho hlavním účelem je socializace a vzdělávání dětí. Za výkon jsou tanečníci odměněni potleskem. Tanečníci předvádějí své umění na slavnosti zvané „malaga“.

Zdroj: MEAD, M. Coming of age in Samoa. New York: William Morrow, 1928.

Moetotolo. Dostupný z: http://nzetc.victoria.ac.nz/tm/scholarly/tei-TuvAcco-t1-body1-d27.html

V roce 1983 – pět let po smrti Meadové – novozélandský antropolog Derek Freeman publikoval svoji studii o sexualitě samojské společnosti. Zcela zpochybnil její popis nevázaných sexuálních vztahů a neexistenci znásilnění v této společnosti. Domníval se, že dívky, které Meadová zkoumala jí neříkaly úplnou pravdu, dokonce si i rády vymýšlely, přeháněly a Meadová si jen dychtivě zapisovala poznámky. Označil její výzkum jako klamavý a falešný. Freeman sám strávil na ostrově 6 let, naučil se jazyk Samojců a dokonce se prý zamiloval do místní dívky. Pronikl tedy do této kultury hlouběji než Meadová, která jen povrchně sbírala informace a spíše tuto společnost idealizovala, než aby zjišťovala jejich problémy.

V roce 1999 vydal Freeman další publikaci napadající dílo Meadové s názvem „The Fateful Hoaxing of Margaret Mead: A Historical Analysis of Her Samoan Research” – tato kniha je analýzou díla Meadové, ovšem opět ho velmi kritizuje a zpochybňuje. Je nutné podotknout, že Freeman byl na Samoi o 15 let později než Meadová, takže je i možné, že některé věci, které považuje za nepravdivé ve výzkumu Meadové, se během těchto 15ti let mohly změnit – i když zde je nutno brát v úvahu, jak rychle se může domorodá společnost na ostrovech (které jsou více izolované od kulturních vlivů než pevnina) měnit. Na obranu Meadové se postavil antropolog Paul Shankman, který prohlásil, že Meadová byla obojí – student i exemplář civilizace.

Zdroj: Coming of age in Samoa [online]. Wikipedia, the free encylopedia, 2013 [cit.20.3.2013]. Dostupný z: http://en.wikipedia.org/wiki/Coming_of_Age_in_Samoa

Dle mého názoru kniha pouze popisuje zvyky, chování obyvatel, ale není zde popis např. nějakých výjimečných událostí ve vesnici, které se mohly během pobytu Meadové ve vesnici stát. Není nikde popsána ani historie či legendy tohoto lidu, které by mohli napovědět,jaké hodnoty tito lidé vyznávají a oslavují.

V díle bych uvítala popis situace, jak se ostrované spřátelili s Margaret Meadovou, jak musela získat důvěru osob, aby jí respondované osoby natolik věřily a sdělovaly jí intimní informace, jaký byl vlastně její příchod na ostrov, jak se vůbec začlenila do komunity obyvatel ostrova? Pokud měla Meadová v této zkoumané společnosti privilegované postavení, je možné, že dívky, které zkoumala si vymýšlely, už jen proto, aby se jí zalíbily.

Myslím si, že Meadová snížila objektivitu svého díla také tím, že svůj výzkum zaměřila pouze na ženy, ale muži nebyli předmětem jejího šetření. Chybí mi i verifikace výpovědí osob – jak mohla ověřovat, to co jí bylo sdělováno? V díle není potvrzení žádných výpovědí dalšími osobami dané vesnice.

Navíc v díle nejsou ani náznaky nějakých špatných vlastností domorodců, všechno je idealizované až podezřele růžové. Je až zarážející, že by mohl být tento tropický ostrov až takovým rájem.

Proč číst tuto knihu? Kniha zajímavě popisuje život v samojské vesnici, je doplněna i četnou obrazovou dokumentací. Může být zajímavým doplňujícím čtením před vlastní výpravou na Samou, neboť některé rituály se na Samoe udržují doposud.

Vztahy jednotlivých členů vesnice jsou detailně popsány, stejně tak i různé rituály. Autorka vysvětluje i pojmy ze samojského jazyka, které mají zásadní význam v životě a kultuře (např. moetotolo, malaga atp.).

Kniha měla být zaměřena na srovnání amerických dívek a samojských dívek – přijde mi, že toto srovnání je na první pohled neadekvátní, neboť obě kultury jsou tak rozdílné, že srovnávat ani nelze, neboť již prostředí a zvyklosti dané kultury, ve kterém žijeme, nás velmi ovlivňuje. Z díla nelze odhadnout, zda se pisatelska opravdu začlenila do této společnosti, zda skutečně vnímala rituály tak, jak jí byly předkládány, a zda zkoumala i jejich náplň, či se jich sama účastnila.

V díle jsou vyjadřovány pouze pozitivní rysy, negativismus v díle chybí, je zde spíš obdiv a postavení pozorovatele a popisovatele, což jednoznačně vzbudí v potenciálním čtenáři pochybnosti o pravdivosti některých pasáží.

Co může čtenáře odradit? Dílo je zatím k dispozici jen v anglickém jazyce. I když angličtina v díle je spíše popisná, některé výrazy jsou zastaralé či málo používané a potenciální čtenář rozhodně využije slovník.

Určitě bych doporučila pro srovnání si přečíst díla D.Freemana, která jsou v referátu zmíněna, aby si čtenář sám udělal obrázek, zda Meadová popisovala jen nějakou idilickou představu či realitu, kterou tenkrát viděla. Otázky týkající se sporných oblastí mezi Meadovou a Freemanem nebyly nikdy dořešeny.



Počet shlédnutí: 142