Maďaři v Rumunsku

Lenka Chrtková, Lucie Kolářová, Jana Obručová, Tereza Sittová, Edita Sommerová. Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2013.

¹⁾ Rumunská a maďarská vlajka

Rumunsko je velice bohaté na etnické minority žijící na jeho území. Nejpočetnější minoritou jsou Maďaři, kteří jsou i druhou nejpočetnější etnickou menšinou v Evropě. Obě etnika se v současné době považují za autochtonní a stále přetrvávají boje o teritoriální autonomii. Tyto boje jsou nejvýraznější v oblasti Sedmihradska, kde žije největší počet Maďarů, kteří se nazývají Sikulové. Oblast Sedmihradska už v minulosti byla pod správou Maďarska a Sikulové chtějí na základě tohoto argumentu autonomii zpět, což vyvolává obavy rumunského obyvatelstva. Maďaři i Rumuni se snaží uchovat si svůj jazyk, používání národních symbolů, zvyklostí, ale protože jsou to odlišná etnika, je vždy nutné počítat s konflikty.

Hlavním cílem této práce je tedy zjistit, jak je etnická minorita Maďarů v Rumunsku vnímána samotnými Maďary a také Rumuny, s nimiž stále bojují o teritoriální a kulturní autonomii v rámci Rumunska.

Zabývá se otázkou historie Maďarů v Rumunsku, jelikož je stále nejasný příchod Maďarů na území Rumunska a další historické faktory vzbuzují u obou etnik pocit, že jsou na tomto území autochtonní a mají právo na národní stát. Zaměří se na minulou a současnou situaci vývoje autonomie Maďarů, kdo ji nejvíce podporuje a kde, díky těmto požadavkům, vznikají největší problémy.

Cíle této práce bude dosaženo pomocí standardizovaných rozhovorů, které přinesou pohledy ze tří různých stran. První pohled nabídne Rumunka, žijící v Rumunsku, druhý Maďarka, pobývající dlouhodobě v České republice a třetí pohled nám přinese skupina Maďarů, narozených v rumunské Kluži. Ze získaných dat bude proveden průnik těchto pohledů, který přinese objektivní náhled na danou problematiku.

Jak je vnímána etnická minorita Maďarů v Rumunsku?

• Jaká je historie příchodu Maďarů do Rumunska? Kde vzniká jejich právo na požadavky na autonomii?

• Jaké jsou základní rozdíly mezi oběma etniky?

• Jak se vyvíjela a vyvíjí myšlenka autonomie pro Maďary v Rumunsku?

• Jaká je historická a současná situace oblasti, kde jsou největší požadavky na teritoriální autonomii?

Práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou.

V teoretické části výzkum vychází z analýzy sekundárních dat, tedy sběru informací z dostupných knižních publikací, veřejně dostupných internetových zdrojů a zpravodajských serverů. Tyto informace napomohly k ucelenému pohledu na problematiku maďarské menšiny v Rumunsku, historii i současnou situaci a daly tak vzniknout pojetí samotného kvalitativního výzkumu v praktické části.

Pro praktickou část byla využita technika standardizovaného rozhovoru. Jeho výhodou je snadná srovnatelnost odpovědí. Jako nevýhoda by se dala vnímat nemožnost klást doplňující otázky, jež by pomohly k upřesnění nejasných odpovědí.

Praktickou část představuje samotný terénní výzkum. Použitou technikou sběru dat zde byl standardizovaný rozhovor s příslušníky jednotlivých skupin. Otázky byly předem připraveny a přesně v určitém pořadí formulovány. K rozhovoru došlo v anglickém jazyce, pro překonání jazykové bariéry a kvůli vzdálenosti proběhly elektronickou psanou formou. Díky moderní technice, pak bylo možné klást doplňující otázky, jež pomohly upřesnit odpovědi respondentů a získat tak jasný univerzální obraz etnické minority Maďarů v Rumunsku. Z důvodu získání dostatečných informací pro zodpovězení stanovené výzkumné otázky se standardizovaný rozhovor tedy překlenul v rozhovor polostandardizovaný.

Výzkumné šetření se opírá o výpovědi pěti respondentů. V následujícím přehledu jsou uvedeny jejich základní identifikační údaje.

1. Simona Abagiu, pohlaví - žena, věk 24 let, narozena v Bukurešti. Představitelka etnické majority, žijící v Rumunsku.

2. Eszter Endrodi, pohlaví - žena, věk 23 let, narozena v Budapešti. Byla vybrána jako zástupkyně pohledu zvenčí na etnickou minoritu Maďarů.

3. Andi Takacs, pohlaví - žena, věk 25 let, narozena v Kluži. Zástupkyně etnické minority Maďarů v Rumunsku.

4. András Bethlendi, pohlaví - muž, věk 23 let, narozen v Kluži. Zástupce etnické minority Maďarů v Rumunsku.

5. Robert Kerestezsy, pohlaví - muž, věk 20 let, narozen v Kluži. Zástupce etnické minority Maďarů v Rumunsku.

Otázka etnické menšiny Maďarů v Rumunsku je hojně probírána v médiích i odborných publikacích, zvláště z politického hlediska.

Jedna z odborných publikací, doktorská práce Mihaely Mihailescu ²⁾, rumunské studentky univerzity v Minnesotě, Dampening the Powder Keg: The Role of Democratic Oppositions in Fostering Ethnic Peace in Post-Communist Romania and Slovakia byla v elektronické formě nalezena na Google knihy. V knize je vylíčen rozdíl mezi maďarskou menšinou a rumunskou většinou, dle autorky zejména jazyk a náboženství vzájemně přispívají k rozdělení obou skupin na mnoha úrovních. Rumuni jsou pravoslavní křesťané, mluvící románským jazykem, zatímco Maďaři jsou převážně kalvinisté a katolíci a mluví ugrofinským jazykem. „Důkazy svědčí o existenci relativně uzavřených etnických skupin s nízkou mírou vzájemných sňatků a naopak vysoké míry jazykové segregace.“ Na základě studie z roku 1997, 84 % Maďarů a 88 % Rumunů žije v homogenních rodinách, kdy 15 % Maďarů nemluví rumunsky vůbec. Mimoto přes 90 % Maďarů posílá své děti do maďarských škol a mluví na ně pouze v maďarštině. Použitím 4 proměnných - etnické postavení předků, etnická struktura sňatků, jazyk, kterým děti mluví a a jazyk mluvený ve školách - studie ukazuje, že 80 % Maďarů a 83 % Rumunů si udržuje identitu, kdy pouhá 3 % tvoří lidé ochotní integrovat se do druhé etnické skupiny.

Dalším zajímavým zdrojem jsou internetové Haló noviny, kde byl uveden článek o prudkém konfliktu mezi Bukureští a Budapeští. Maďarský velvyslanec v Rumunsku se postavil na stranu maďarské menšiny Sikulů, postěžoval si na zacházení s touto menšinou a vyzval Rumunsko k vytvoření mnohonárodního státu. Otázka, do jaké míry mohou etnické menšiny projevovat svoji národnost, je vždy velice ožehavé téma. Podle článku mají Maďaři v Rumunsku právo na výuku maďarštiny, používání svého jazyka na úřadech a mnoho dalších. Jenže používaní národních symbolů, které jsou jiné než rumunské, poukazuje na nejednotu státu a není akceptovatelné pro rumunskou správu. To, že maďarský velvyslanec, jako politický subjekt, vyjádřil podporu Sikulům a poukázal na to, že i maďarská vláda podporuje jejich aktivitu, vzbouřilo v rumunských politicích nelibost. Celá situace může vzbudit v tamních Sikulech ještě palčivější touhu po prosazování teritoriální a kulturní autonomie. ³⁾

Další z článků, který podporuje teorii, že konflikty spíše probíhají v politických kruzích, se nazývá Kdo si přeje odtržené Sikulsko, uveřejněné autorem Fantaziu ⁴⁾ v internetových novinách Presseurop. Obyvatelé rumunského Covasna (žije zde mnoho maďarských Sikulů), mají názor, že jejich život příliš neovlivní, jestli dosáhnou teritoriální autonomie: „Narodil jsem se zde a etnické problémy mezi námi, Maďary ani Romy nikdy neexistovaly„, vysvětluje zástupce starosty. Pro obyvatele je důležitější úroda a obyčejné věci, které politické a správní záležitosti nijak neovlivní. Nejsou zde žádné konflikty kvůli etnické příslušnosti a lidé vedle sebe žijí bez toho, aby přemýšleli, kdo je Rumun a Maďar.

V politické scéně je nejdůležitější stranou pro Maďary v Rumunsku Demokratická strana Maďarů v Rumunsku, která je v současnosti v rumunském parlamentu. Jejím vznikem a popisem vnímání této strany v médiích se zabývá i Jeremy Stewart ⁵⁾, jehož publikaci je možné najít na EBSCO. Odtud byly čerpány především informace o politické situaci po roce 1989 a vnímání této strany v médiích, kde autor zmiňuje, že většina článků v rumunském tisku je proti maďarského rázu.

Rumunsko je největší zemí v jihovýchodní Evropě, má rozlohu 238 391 km². Největší rumunskou řekou je Dunaj, která tvoří jižní hranici se Srbskem a Bulharskem. Dunaj se vlévá do Černého moře a tvoří deltu Dunaje, druhou největší a nejlépe zachovalou deltou a biosférickou rezervací v Evropě, uvedenou dle seznamu Světového přírodního dědictví Unesco. Tato delta je také jedním ze 13 rumunských národních parků. Nejdůležitějšími sídly v Rumunsku je hlavní město Bukurešt s 1,7 mil. obyvatel, dále města Brašov, Temešvár, Kluž, Constanţa, Craiova a Jasy.⁶⁾

Obyvatelstvo tvoří z téměř 90 % Rumuni, dále Maďaři (6,6 %), Romové (2,5 %), pod 1 % pak menšina Ukrajinců, Němců, Rusů, Turků a dalších. V oblasti Banátu najdeme také menšinu Čechů, kteří sem přišli v polovině 19. století. Podle údajů ze sčítání lidu v roce 2002 komunita Čechů čítá 3 939 členů. Náboženství v zemi je převážně pravoslavné křesťanství, které vyznává většinové rumunské obyvatelstvo. Téměř 7 % obyvatel vyznává protestantismus a 6 % tvoří katolíci. Muslimové a ostatní náboženství tvoří pouhých 0,5 %. Státním zřízením Rumunska je poloprezidentská republika. Současným prezidentem je Traian Băsescu.⁷⁾

⁸⁾ Maďaři V Rumunsku

Na uvedeném obrázku je uveden počet Maďarů v oblastech Rumunska, kde nejtmavší barvy znamenají procentuálně nejvyšší počet Maďarů a nejsvětlejší barvy znamenají procentuálně nejméně Maďarů v oblastech Rumunska.

V následujících odstavcích jsou rozepsány nejvýznamnější historické okamžiky, které se váží ke zkoumanému tématu, a které pomohou lépe pochopit vznik Rumunska, románské kultury na jeho území, původ pravoslavné víry a důležitost maďarské úlohy během formování státu.

Roku 106 byla Dácie ⁹⁾ dobyta římským císařem Traianem a vznikla tak stejnojmenná římská provincie. Toto římské vítězství je zpodobněno na slavném Traianově sloupu v Římě. Římané do své nové provincie přinesli vyšší kulturu a místní obyvatelstvo bylo postupně romanizováno. Vzniklé dáko-románské etnikum hovoří latinsky. ¹⁰⁾

V roce 271 rozhodl císař Aurelianus vyklidit Dácii a stáhnout římské legie a administrativu. Bylo nákladné bránit tak dlouhou hranici a území trpělo stále častějšími nájezdy barbarů, zejména Gótů. Dunaj byl pro impérium přirozenější hranicí a obrana byla snadnější. Území však nadále žilo životem římské provincie a romanizace zůstala zachována. I přes odchod Římanů se zde prosadila křesťanská víra, kterou tak zdejší obyvatelé přijali daleko dříve, než jejich sousedé - Maďaři a Slované. ¹¹⁾

Během stěhování národů se územím postupně přehnali Gótové, Hunové, Avaři, Slované a Maďaři. Zejména Slované po sobě zanechali stopy v podobě některých rumunských slov, ale byli stejně jako ostatní příchozí asimilováni a romanizováni.¹²⁾

Ve středověku nebylo Rumunsko centralizovaným státem; tvořilo jej několik regionů, z nichž nejdůležitějším bylo Sedmihradsko. Prvním rumunským knížectvím, které ve 14. století sjednotilo různé formace na svém území, bylo Valašsko, ležící na jih od karpatského oblouku. V jeho čele stál kníže Basarab. Na samém konci 14. století pak vzniklo Moldavské knížectví s vládnoucím bojarem Bogdanem Uheou. Obě knížectví byla napadena Uhry, ale ubránila se. Obyvatelstvo těchto knížectví vyznávalo vlivem byzance pravoslavnou víru. Měli zde vlastní biskupství, stavěly se velkolepé kostely a kláštery. V Sedmihradsku byla ortodoxní víra pouze tolerována a Rumuni, kteří zde měli podřadné rolnické postavení, se tak vírou lišili od vládnoucích Maďarů, Sasů i Sikulů, kteří vyznávali katolismus. Přesto si Rumuni udrželi jak jazyk, tak víru. ¹³⁾

Rok 1514 nebyl pro sedmihradské rolníky šťastným rokem. Stále se jim zvyšovaly feudální povinnosti a docházelo k utlačování. Papež v tomto roce vyhlásil křížovou výpravu proti Turkům a slíbil všem rolníkům vysvobození z nevolnictví, když půjdou do boje. S tím ovšem nesouhlasila sedmihradská šlechta a donutila papeže své plány zrušit. Proto došlo k rolnickému povstání, vedenému Jiřím Dóžou. Povstalci plenili šlechtické, ale i církevní majetky a jejich řady nepřetržitě rostly. Rolnické vojsko porazilo šlechtickou armádu, ale šlechtě přišel na pomoc sedmihradský vévoda Jan Zápolský a Dóžovo vojsko bylo poraženo. Jiří Dóža byl náležitě potrestán: byl posazen na rozžhavený železný trůn a na hlavu mu byla položena rozpálená koruna. Jeho nejbližší z něj navíc museli zaživa trhat maso. Po této prohře bylo veškeré rolnictvo prohlášeno za „zásadně věčně znevolněné.“ Ve Valašsku a Moldavsku nebyl nátlak na rolníky tak silný, a proto zde nikdy nevypukla povstání v takovém rozsahu.¹⁴⁾

Kvůli rozpadu katolických Uher docházelo k pronikání reformačních směrů na rumunské území. Luteránství se stalo oficiálním vyznáním Sasů, maďarská šlechta a Sikulové se zase zajímali o kalvinismus a unitářství. Prosté rumunské obyvatelstvo si nadále zachovalo pravoslavnou víru. Roku 1556 rozhodl sněm o uznání protestantského vyznání a postavil jej na roveň katolické víře. Taková náboženská tolerance byla v Evropě v té době unikátní. Pravoslavná víra prostých Rumunů však rovnocenná nadále nebyla a byla pouze tolerována.¹⁵⁾

V 18. století započalo v Sedmihradsku rumunské národní obrození. Rumunští rolníci, vytlačeni z politického života, roku 1784 povstali. Selské povstání bylo krutě potlačeno, ale o rok později vydal císař Josef II. patent o zrušení nevolnictví.¹⁶⁾

Zvyšující se národní uvědomění Rumunů v obou knížectvích i habsburském Sedmihradsku vyústilo v tzv. Sjednocená knížectví, která byla roku 1862 přejmenována na Rumunsko. Za sjednocením stál kníže Alexandru Ioan Cuza. Brzy nato si Cuza znepřátelil velké vlastníky půdy, protože byl nakloněn reformám ve prospěch prostých rolníků. Byl tedy donucen vzdát se trůnu roku 1866 a knížetem se stal Carol I. z německého rodu Hohenzollernů. Po další rusko-turecké válce vyhlásilo Rumunsko plnou nezávislost na Turecku, kterou na Berlínském kongresu velmoci uznaly a Turecko bylo donuceno vzdát se ještě severní Dobrudže ve prospěch Rumunska. V roce 1881 byl Carol I. Jmenován prvním rumunským králem.¹⁷⁾

Ve druhé balkánské válce v roce 1913 se Rumunsko připojilo ke koalici proti Bulharsku a získalo od něj jižní část Dobrudži. Díky králi Carolovi I. bylo Rumunsko tajným spojencem Německa a Rakouska-Uherska, po jeho smrti a nástupu krále Ferdinanda však vyhlásilo neutralitu. V roce 1916 se pak přidalo na stranu Dohody s cílem získat od Habsburků Sedmihradsko. Rumuni sice nebyli úspěšní v boji, ale jejich spojenci válku vyhráli a Rumuni dosáhli svého: roku 1918 bylo vyhlášeno připojení Sedmihradska k Rumunsku, stejně jako Besarábie a Bukovina. Tyto územní zisky potvrdila Trianonská mírová smlouva v roce 1920, která se stala národní katastrofou pro Maďarsko a vítězstvím pro Rumunsko, které své území i počet obyvatel více než zdvojnásobilo. Došlo tak ke vzniku tzv. Velkého Rumunska, státu s mnoha etnickými menšinami, zejména maďarskou. Jako pojistka proti maďarským snahám změnit situaci pak Rumunsko vytvořilo spolu s Československem a Jugoslávií tzv. Malou dohodu.¹⁸⁾

V meziválečném období vládl Velkému Rumunsku král Carol II., znám svým poměrem s židovskou milenkou Magdou Lupescu. Rostl vliv fašistických stran, zejména v Moldávii a Besarábii, kde žilo hodně Židů. Fašistická Železná garda, která vznikla roku 1927, rozpoutávala pouliční násilí a páchala vraždy. V roce 1938 Carol II. všechny politické strany rozpustil a stal se diktátorem. Důsledkem paktu Hitlera se Stalinem přišlo Rumunsko o Besarábii, ze které se stala Moldavská socialistická republika. Maďarsku muselo Rumunsko vrátit Sedmihradsko a Bulharsku severní Dobrudžu. Král uprchl, přenechal trůn svému synovi, ale skutečným vládcem se stal maršál Antonescu, který se začal nazývat titulem Conducator, neboli vůdce. Do války vstoupilo Rumunsko roku 1941, kdy se připojilo k něměcké invazi do Sovětského svazu s cílem získat nazpět Besarábii a severní Bukovinu. Důsledkem příklonu k fašistickému Německu však bylo vyvraždění více než dvě stě tisíc rumunských Židů a dále smrt mnoha Rumunů v Sovětském svazu na bitevním poli. Když bylo jasné, že Německo prohraje, svrhli Rumuni maršála Antonesca a přidali se na stranu Spojenců.¹⁹⁾

Po válce Sověti ještě nějaký čas zůstali a násilně prosadili komunismus v zemi, kde měla komunistická strana před válkou jen asi tisíc členů. Země nebyla proletářská, neexistoval zde téměř žádný těžký průmysl a zdrojem obživy bylo převážně zemědělství. Proběhlo tedy znárodnění, kolektivizace, masová zatýkání a popravy odpůrců režimu. Rozmachu komunismu napomohlo také Sověty nařízené znovuzískání Sedmihradska. Král Michal byl roku 1947 donucen k abdikaci a byla vyhlášena lidová republika. Rumuné však Sovětskému svazu nebyli plně loajální. Sověti odešli ze země roku 1958 a o 10let později se Rumunsko odmítlo zúčastnit invaze do Československa.²⁰⁾

V té době byl již u moci diktátor Nicolae Ceauşescu, který byl roku 1965 zvolen generálním tajemníkem komunistické strany Rumunska. Ceauşescu také kritizoval sovětskou invazi do Afghánistánu v roce 1979 a na Olympijských hrách v Los Angeles v roce 1984 dokonce nechal soutěžit rumunské sportovce. Jinak byl ovšem tvrdým diktátorem a život v Rumunsku byl za jeho vlády velmi krutý. Ekonomická situace se katastrofálně zhoršovala, stavěly se nesmyslně megalomanské projekty. Lidé neměli ani základní potraviny, které se vyvážely kvůli nutnosti splatit zahraniční dluhy. Výrobky těžkého průmyslu, který byl v zemi komunisty propagován, nebyly kvalitní. Tajná policie Securitae věznila a mučila a jejími udavači byla přibližně čtvrtina obyvatel.²¹⁾

Národnostní menšiny byly utiskovány, trpěly dva miliony Maďarů. Vrcholem diskriminačních snah byl plán z roku 1987 zničit na 8 tisíc vesnic a přemístit jejich povětšinou maďarské obyvatelstvo do měst. Plán se naštěstí uskutečnil jen zčásti. K prvním nepokojům proti režimu došlo již v roce 1987 v Brašově, kde ve dvou továrnách byly omezeny příděly potravin a zvýšeny pracovní závazky. Převrat však odstartoval odvážným činem kalvinistický maďarský kněz László Tökes, který 15. prosince 1989 nevpustil diktátora do svého kostela v Temešváru a vyzval lid k jeho svržení.²²⁾

Nepokoje se rychle šířily a 21. prosince přerušil stotisícový dav na náměstí v Bukurešti Ceauşescův projev, který byl nucen uprchnout ze střechy budovy v helikoptéře. Tajná policie se snažila dav rozehnat střelbou, takže zemřelo přes tisíc lidí. Lid se však nenechal zastrašit a druhý den demonstrovalo již několikanásobně více lidí. Ceauşescu byl na útěku chycen, uvězněn a na Štědrý den po rychlém procesu popraven. Rumunsko se tak stalo jedinou zemí východního bloku, kde skončila revoluce popravou bývalého vůdce. Moc v zemi převzala fronta Národní spásy a prezidentem se stal Ion Iliescu. ²³⁾

Rumunsko se tedy vydalo na obtížnou a také pomalou cestu demokratizace a reforem. Až v roce 2004 se stal prezidentem politik, který nebyl členem komunistické strany, Traian Băsescu. V tomto roce vstoupilo Rumunsko do NATO a o 3 roky později do Evropské unie. Mnoho Rumunů po otevření hranic odešlo za prací do zahraničí, odkud posílají remitence. Stejně jako většina postkomunistických zemí má i Rumunsko problémy s korupcí a klientelismem, podezření ze zneužití svých pravomocí padlo roku 2007 i na prezidenta Băsescu. V referendu však proti jeho vržení hlasovalo 75 % Rumunů.²⁴⁾

Historický vývoj byl pro tuto menšinu často velmi dramatický a došlo k mnoha událostem, které ovlivnily současnou situaci a mentalitu obou etnik. Otázky, týkající se maďarské minority, jsou stále aktuální a významně ovlivňují dění v Rumunsku.

Zástupci etnické skupiny Maďarů v Rumunsku, která je 2. nejpočetnější etnickou skupinou v Evropě (přibližně 1 372 000) (hned po Rusech na Ukrajině-8 334 100), mají v Rumunsku možnost vzdělávání ve vlastním jazyce, používání maďarštiny na úřadech a mnoho dalších výhod. Maďaři mají v Rumunsku i zastoupení maďarské politické strany ve vládě. Právě UDRM neboli Demokratický svaz Maďarů v Rumunsku je v současném parlamentu a snaží se prosazovat zájmy Maďarů v Rumunsku. ²⁵⁾

Otázka etnické menšiny Maďarů se dostává do popředí i během volebních kampaní, kdy si politici snaží naklonit tuto početnou menšinu na svou stranu, aby byli znovuzvoleni. Názorným příkladem je rok 2009, kdy vystoupil prezident Băsescu v oblasti, kde je vysoký počet obyvatel Maďarů a projevil velikou podporu a lásku, aby si tak zajistil hlasy v dalších volbách. ²⁶⁾

Jak bývá zvykem, pokud je na nějakém území vysoký počet zástupců etnické menšiny, která se považuje za autochtonní, požadují tito lidé vlastní autonomii. A není to výjimkou ani u Maďarů v Rumunsku.

Požadavky na autonomii byly již zaznamenány po roce 1989, a to především požadavky na teritoriální autonomii. Tyto nároky jsou spojeny především s politickou stranou UMDR. V té době však UMDR nebyla součástí rumunského parlamentu, a proto neměla žádný vliv na dění v rumunské politice. Další překážkou pro prosazování požadavků autonomie Maďarů, byl i parlament, kterému dominovaly nacionalisticky orientované politické strany, a proto byla autonomie Maďarů naprosto nemyslitelná. ²⁷⁾

V roce 1996 politická strana UMDR bojovala ve volbách s volebním programem, který sliboval prosazování požadavků na teritoriální autonomii, ale po volbách se do popředí dostalo řešení jiných problémů maďarského etnika. Dalším důvodem, proč zástupci strany nedodrželi volební program, bylo vítězství umírněného politické křídla uvnitř strany, jehož cílem bylo spíše partnerství v koalici, než prosazovat původní volební program.²⁸⁾ Jejich zájem se více zaměřil na kulturní autonomii a posílení místní samosprávy. Boj o teritoriální autonomii tak zbyl na Národní radu Sikulů a Národní radu Maďarů v Transylvánii.²⁹⁾

V roce 2010 se sešel rumunský prezident Băsescu s maďarským prezidentem Schmittem. Na tomto setkání Băsescu deklaroval, že „Rumunsko směřuje k posilování samosprávy Maďarů v některých krajích Transylvánie“. Mělo také dojít ke vzrůstu finanční autonomie, usnadnění vyučování maďarského jazyka v mateřských školkách, či zavedení policejních sborů. Jediné, co pro prezidenta Băsescu stále nepřichází v úvahu, je otázka teritoriální autonomie, jelikož by podle něj už „Rumunsko nebylo jednotným národním státem“. ³⁰⁾

Území, ve kterém jsou etnické otázky Maďarů v Rumunsku a jejich teritoriální autonomie nejvíce diskutovány, je v oblasti Sedmihradska. Toto historické území obývají Sikulové, a právě proto je tato část práce věnována oblasti Sedmihradska a Sikulům. Respondenti, s nimiž byly v rámci terénního výzkumu provedeny rozhovory, zmiňují právě Sikuly za nejproblémovější. Sikulové si stojí za vytvořením státu ve státě, jak vyplývá z médií.

Sikulové žijí na území Sedmihradska v Rumunsku, především v oblasti Covasna a Hargitha. Jejich počet se v Rumunsku odhaduje na 665 tisíc. ³¹⁾

³²⁾ Sikulové v Maďarsku

Je třeba říci, že jak Maďaři, tak zejména Sikulové, se považují za autochtonní obyvatelstvo země. Je prokázáno, že obě etnika zde žijí již několik staletí. Historici, kteří se snaží prokázat, které z etnik je více prapůvodní, vycházejí z historických dat, avšak často se opírají i o mýty a manipulují s dějinami ve prospěch jednoho z etnik. Příchod Sikulů do Sedmihradska je opředen mnohými mýty. Jedním z mýtů je, že jsou Sikulové potomci Hunů. Mnohem střízlivější teorií je, že Sikulové jsou potomci Maďarů, kteří přišli do Karpat společně s Avary už v 6. století. Pokud by toto tvrzení bylo prokázáno, znamenalo by to, že Maďaři osídlili svou vlast o více než stovku let dříve než je doposud datováno. V dnešní době však za nejvíce pravděpodobnou teorii platí, že Sikulové pocházejí z turkických či volžsko–bulharských kmenů a na území dnešního Rumunska se dostali společně s Maďary, od kterých postupem času přejímali řeč a zvyky. ³³⁾

Sikulové v současné době požadují teritoriální i kulturní autonomii v rámci rumunského státu. Podle rozhovorů, přiložených níže, vyplývá, že i samotným Maďarům žijícím v Rumunsku se nelíbí přílišná agrese, s jakou se domáhají svých práv.

Konflikty jsou vyvolávány ve velké míře i politiky. V nedávné době byl způsoben konflikt maďarským velvyslancem v Rumunsku, který se vyjádřil k neutěšenému osudu Sikulů. Vyjádřil podporu vyvěšování národních symbolů Sikulů v Rumunsku, a dle jeho slov „i Budapešť podporuje autonomii Sikulů“. Celá reakce byla způsobena incidentem, kdy Sikulové vyvěšovali sikulskou vlajku na úřadech, ačkoli to bylo zakázáno rozhodnutím soudu. Podle Sikulů a maďarského velvyslance je to porušování jejich práv. ³⁴⁾

³⁵⁾ Sikulská vlajka

Konflikty zde neustále probíhají, i když Sikulové mají rozšířená práva pro etnickou menšinu. Mají právo na výuku maďarštiny, stavění maďarských škol či ochranu a podporu maďarské kultury. Mají možnost zakládat svá média (existují zde televizní stanice), používat svůj jazyk před soudem či volit své zástupce do parlamentu. Sikulové však nebudou spokojeni, dokud nedosáhnou autonomie v rámci Rumunska. ³⁶⁾

Praktická část je zaměřena na získání subjektivních názorů a pocitů obou etnik na vzájemné soužití Maďarů a Rumunů v Rumunsku. Jejich osobní zkušenosti ilustrují atmosféru jejich soužití.

Zástupkyní rumunské majority je respondentka Simona, rodačka z Bukurešti.

Pro rumunské občany je otázka teritoriální autonomie velice citlivá, z důvodu, že 1/3 země (Transylvánie) jednou Maďarům už patřila a Rumuni se bojí, že tato situace nastane znova. Proto jsou Rumuni občas chladnější vůči Maďarům. Potvrzuje i to, že jsou zde extrémističtí Rumuni, kteří chtějí, aby Maďaři neměli žádná práva. Podle ní, ale většina Rumunů takových není a myslí si, že boje probíhají především v politických kruzích.

Na otázku, jaké rozdíly mezi nimi vidí, odpověděla, že největším rozdílem je jazyk. Odlišný jazyk se často stává i důvodem konfliktů mezi těmito etniky. Každé etnikum je velice hrdé na svůj jazyk a samozřejmě si myslí, že mají přirozené právo mluvit jím. V Rumunsku jsou oblasti, kde žijí Maďaři, kteří zcela odmítají mluvit rumunsky. I pro samotnou respondentku, která má mezi Maďary mnoho přátel a žádný osobní problém s nimi nemá, cítí zlost, pokud se setká s někým, kdo s ní v Rumunsku odmítá mluvit rumunsky.

Pro výzkum bylo důležité získat nezainteresovaný názor příslušníka maďarského etnika, kterého se zkoumaná problematika osobně netýká, a proto přináší nejvíce objektivní názor mezi dotazovanými.

Eszter je z maďarské Budapešti a dlouhodobě pobývá v Praze. Rozhovor se především týkal toho, jestli ji problematika Maďarů v Rumunsku zajímá a zda vnímá, že je toto téma často diskutováno v maďarských tiskovinách.

Ona osobně se z větší části o tuto problematiku vůbec nezajímá a ani nevyhledává články na toto téma. Podle jejího názoru by Maďaři v Rumunsku měli mít určitě práva na projevování své kultury, ale měli by také respektovat obyvatele Rumunska a jejich kulturu. Jednoznačně odmítá to, že by Maďaři měli mít svůj vlastní stát ve státě, z toho důvodu, že v těchto oblastech nežijí jen Maďaři, ale také Rumuni. Respondentka tvrdí, že má mnoho přátel z Rumunska a nepřišlo by jí to správné vůči nim.

Obava, že v rámci výzkumného šetření nebudou nalezeni vhodní a ochotní respondenti, kteří poskytnou pohled příslušníka maďarské menšiny v Rumunsku, se ukázala jako zbytečná. Na stránkách internetové komunity Couchsurfing je možno využít rozšířené vyhledávání osob, takže nalézt početný seznam osob s maďarským jménem, žijících v Rumunsku, bylo otázkou pár minut. Tři respondenti byli vybráni na základě sympatií, jak se prezentovali na svých profilech a fotografiích. Po oslovení vyjádřili všichni tři ochotu pomoci a pohotově odpověděli na otázky, které jim byly zaslány prostřednictvím e-mailu. Je znát, že dotazovaní jsou v častém kontaktu s cizinci, cestují po světě a studují. Z jejich odpovědí je patrný nadhled vzdělaného člověka, který má svůj vlastní názor a hodnotí skutečnost objektivně.

Všichni respondenti pochází z města Kluž. Toto město je druhé největší v Rumunsku po Bukurešti a je domovem pro 310 tisíc obyvatel, z toho 50 tisíc Maďarů, a tím se řadí jako druhé největší sídlo maďarské komunity v Rumunsku po Târgu Mureș. Je zde aktivní maďarský kulturní a akademický život, sídlo maďarské státní opery a divadla. Vychází zde množství maďarských novin, časopisů, sídlí zde maďarské rádio a televize. V letech 1997 – 2004 byl starostou města Georghe Fumar, proslulý protimaďarskými činy, kdy například nechal ozdobit ulice v barvách rumunské vlajky. ³⁷⁾

První respondentkou je Andi Takacs, pětadvacetiletá rodačka z Kluže. Vystudovala multijazykovou a multikulturní komunikaci a získala magisterský titul.

„Maďaři jsou největší menšinou v Rumunsku a problém s nimi je ten, že nepřišli „odněkud“ na území, které leží v dnešním Rumunsku, ale byli zde ještě předtím, než Transylvánie byla součástí Rumunska. To je pravděpodobně hlavním důvodem napětí mezi Maďary a Rumuny. Mnozí Maďaři, zejména ze Sikulska, se považují pouze a jen za Maďary a odmítají se učit rumunštinu, popřípadě se jí učí, ale odmítají rumunsky mluvit a kontakt s Rumuny omezují na minimum. Rumuné se na druhou stranu rozčilují, pokud slyší na ulici maďarštinu a často dělají rasistická gesta a narážky. Maďaři jsou často oběťmi různých vtipů, protože učit se románský jazyk je pro ně velmi těžké. Velké procento z nich mluví rumunsky s maďarským přízvukem nebo dělají gramatické chyby. Situace se nicméně pomalu obrací k lepšímu, lidé z mladé generace se kamarádí napříč etniky a nedbají na původ. Tím se zlepšuje situace v celé zemi.“

Řešení problémů vidí respondentka ve vzdělání.

Sama neměla mnoho problémů. Odjakživa se přátelí s lidmi z obou „táborů“, a to jí velmi pomohlo. Její matka na ni mluvila více rumunsky než maďarsky, takže nikdy neměla větší potíže s rumunštinou. Tou se naučila mluvit tak, že Rumuné nepoznají, že není Rumunka. „Klíčem k vzájemnému respektu je nemít příliš vyhraněné názory k žádnému z etnik. Jak Rumuni, tak Maďaři mají oprávněné důvody, když mluví o svých právech, kultuře, zemi a podobně, ale nikdy by to nemělo být dovedeno do extrému. Urážení kvůli etnickému původu by mělo zmizet ze společnosti.“

András Bethlendi je třiadvacetiletý student práv.

Smýšlení lidí je podle něj v tomto vztahu mezi etniky typické pro východní Evropu, kde bývá otázka minority brána jako podřadné téma, takže je patrný neustálý strach ze separatistických tendencí maďarské minority. „Dokud nebudou problémy menšin brány z politického hlediska vážně, nikdo nemůže ze strany Maďarů očekávat loajalitu. Proto nyní nejsou Maďaři vůči Rumunům loajální na 100 %, protože nemají pocit, že by je Rumuni brali za sobě rovné, například v otázce jazyka – jediným oficiálním jazykem je rumunština atd.“. Tyto problémy však nejsou podle Andráse jen v Rumunsku, vyskytují se v každém vztahu menšiny a většiny, kde práva menšiny nejsou brána stejně, jako práva většiny. <del> Tvrdí, že by Rumunsko nemělo být národním státem, protože je multinárodní.K dosáhnutí opravdové rovnosti, musí uznat kolektivní práva, založená na existenci etnicko-kulturních skupin, jako je tomu na příklad ve Finsku.

Současná situace maďarské menšiny, která podle něj i mnoha dalších není v některých směrech fér, je výsledkem silné nacionalizace rumunského obyvatelstva. Mnoho konfliktů bylo způsobeno také násilnou rumunizací Transylváníe po 1. světové válce.

Robert Kerestezsy je studentem filozofie a je mu 20 let.

Situace Maďarů mu přijde celkem dobrá. Probíhá výuka v maďarštině, dvojjazyčné značení na místech s více jak 20 % maďarské populace. Jako problém ale vidí, že mnoho rumunských děl, týkajících se historie, má tendenci minimalizovat či dokonce skrývat maďarský vliv, který je přitom celkem velký.

Sikulové, kteří požadují autonomii, jsou podle Roberta příčinou mnoha politických problémů, které média navíc přibarvují a lehce tak podporují zášť vůči Maďarům. Média prý obecně vyvolávají v lidech žíjících mimo Transylvánii představu, že je zde jakási válka mezi Maďary a Rumuny, když přitom není a přijde mu to celé hloupé.

On sám nemá žádný negativní názor na rumunskou většinu. Jeho současná přítelkyně je Rumunka z Moldávie a jeho bývalá přítelkyně také. Má několik rumunských přátel, kteří jsou dle jeho názoru milí lidé. Obecně lidé s ním nejednají bez respektu a nikdy se nesetkal s nějakou formou násilí, jen občas zaslechl nějaké poznámky na ulici – ale takových lidí je prý po málu. Opravdu mu ale vadí Sikulové, kteří se odmítají učit rumunsky, a to jen z důvodu pýchy. Typický Sikul je velmi nacionalisticky založený a tvrdí, že jsou Sikulové nadřazeni Rumunům. Robert má tak paradoxně více negativních zkušeností se Sikuly než s Rumuny, protože se sikulskou ideologií plně nesouhlasí.

Cílem práce bylo zodpovědět výzkumnou otázku, jak je vnímána etnická menšina Maďarů v Rumunsku, která bojuje o teritoriální a kulturní autonomii v rámci Rumunska. Cílem této práce také bylo vytvoření univerzálního obrazu dané menšiny skrze propojení názorů etnické menšiny Maďarů, etnické majority Rumunů a externího pohledu na etnickou menšinu Maďarů v Rumunsku.

Z výzkumu vyplynulo, že získané poznatky od respondentů se značně liší od vyobrazené situace v mediích, ke kterým máme přístup. Je běžnou praxí, že mnohá média mají tendenci skutečnosti přikrášlovat, aby působily atraktivněji a vyvolávaly v čtenářích pocity. I to, jak jsou Maďaři v Rumunsku vnímáni, působí mnohem negativněji, než jak to ve skutečnosti je.

Rumuni etnickou minoritu Maďarů v dnešní době vnímají velice kladně. Etnikum je pro ně přirozenou součástí rumunského území, které si zachovává svoji národní identitu skrze své bohaté tradice a zvyky. Vnímají je jako hrdé etnikum na svůj původ, které si udržuje svoji identitu i díky svému rodnému jazyku, kterým se stále učí mluvit. Maďarský jazyk však bývá i nejčastějším důvodem sporů mezi etniky, neboť je pro Maďary rumunština těžká, někteří z nich se jí odmítají učit a zůstávají tak vázáni pouze na maďarštinu. Právě takoví Maďaři, neochotní se přizpůsobit, mohou následně ve sporu Maďaři vs. Rumuni působit zásadní problémy. Důležitým poznatkem ovšem je, že zejména mladí vzdělaní lidé z obou zmiňovaných etnik se sporům brání a zdůrazňují, že negativní pohled na maďarskou menšinu je způsoben hlavně politickým hašteřením a médii, která tento problém zveličují a dělají z něj něco, co není.

Co se týká externího pohledů lidí, žijících mimo území Rumunska, tak etnickou menšinu Maďarů nevnímají nijak negativně, ale také z jejich strany nevychází větší míra zájmu o tuto problematiku a toto etnikum. Potvrzují, že mají přirozené právo udržovat si svoje tradice, zvyky a jazyk, ale nevidí žádný zásadní důvod, proč by Madaři měli požadovat suverénní teritoriální autonomii v rámci Rumunska.

Respondenti také upozornili, že některým maďarským příslušníkům chybí ochota respektovat rumunské spoluobčany. Taková situace nastává hlavně u Sikulů, kteří jsou problémoví hlavně díky svojí národní hrdosti. Jejich chování, pak vadí i samotným Maďarům, kteří jsou také pyšní na svou kulturu a národ, ale vědí, kde jsou jisté hranice.

Zlepšení vztahů mezi Maďary a Rumuny by pak mohla představovat mladá a vzdělaná generace, která se učí vnímat maďarskou menšinu na základě svých vlastních poznatků a objevuje tak Maďary jako národ s bohatou kulturou a tradicemi. Sami respondenti zdůraznili, že se přátelí napříč své národnosti, a politické či mediální spory vnímají jako zveličování věcí, jež se dají vyřešit větší mírou vzájemného respektu.

Univerzálním obrazem zkoumané minority je pak etnikum, jež si zachovává svou národní identitu, jejíž nedílnou součástí je jazyk. Právě jazyk ji odlišuje od majority Rumunů. Ti toto etnikum vnímají jako přirozenou součást svého území. Shodným u všech respondentů je také převažující kladný pohled na Maďary v Rumunsku, Ti se shodují, že negativita je směřována hlavně ze strany medií. Jako jediný problém, jež dle porovnaných odpovědí spadá do univerzálního obrazu zkoumané minority, je vnímána neochota starší generace Maďarů přizpůsobit se a respektovat majoritu Rumunů.

BLAŽEK, M. Jan. Sedmihradsko – pestrá paleta etnik . [online] Na východ, květen 2002 [7. června 2013] Dostupné z: <http://www.navychod.cz/articles.php?id=32178e7e-8e7b-11df-aa30-00304830bcc4>

BRŠŤÁKOVÁ, Pavlína. Demokratizace a postavení maďarské menšiny v rumunské politice [online]. Brno: Masarykova univerzita, KPol FSS MU, 2011. [7. června 2013]. Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Lubomír Kopeček, Ph.D. Dostupné z: <http://is.muni.cz/th/219364/fss_m/>

FANTAZIU, Ionut. Kdo si přeje odtržené Sikulsko? . [online], Press europ, září 2009 [7. června 2013] Dostupné z: <http://www.presseurop.eu/cs/content/article/105801-kdo-si-preje-odtrzene-sikulsko>

Historie Rumunska. [online]. CK Mundo [7. června 2013]. Dostupný z: <http://www.mundo.cz/rumunsko/historie>

Maďarsko neadekvátně provokuje Rumuny. [online] Haló noviny [7. června 2013] Dostupné z:<http://www.halonoviny.cz/articles/view/3160346>

MIHAILESCU, Mihaela. Dampening the Powder Keg: The Role of Democratic Oppositions in Fostering Ethnic Peace in Post-Communist Romania and Slovakia . [online], ProQuest, červen 2006 [7. června 2013] Čerpáno z databáze odborných časopisů. Vedoucí doktorské práce Prof. W. Phillips Shively, Prof. David J. Samuels Dostupné z: <http://search.proquest.com.infozdroje.czu.cz/docview/305311431/13EE165B4B5599CA755/1?accountid=26997>

RITTERBAND, E. Charles. Rumunsko si své Maďary hýčká. [online], Press europ, srpen 2009 [7. června 2013] Dostupné z: <http://www.presseurop.eu/cs/content/article/84471-rumunsko-si-sve-madary-hycka>

Rumunsko. [online]. Wikipedie [7. června 2013]. Dostupný z: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Rumunsko>

STEWART, Jeremy. Anti-Hungarian sentiment in the nationalist. [online] East European Quarterly, 2007 [7. června 2013] Čerpáno z databáze odborných časopisů. Dostupné z: <http://web.ebscohost.com/ehost/detail?vid=3&sid=55793401-cd78-4339-b807-0e862f429ca7%40sessionmgr11&hid=19&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT1laG9zdC1saXZl#db=a9h&AN=28160360>

ŠUSTOVÁ, Jana. Pravoslavné Velikonoce. [online] Český rozhlas [7. června 2013] Dostupné z: <http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/krestanstvi/_zprava/236938>

Abagiu, Simona. Maďaři v Rumunsku [interview]. [15. květen 2013]. Praha.

Bethlendi, András. Maďaři v Rumunsku [interview]. [28. dubna 2013]. Praha.

Endrodi, Eszter. Maďaři v Rumunsku [interview]. [30. května 2013]. Praha.

Kerestezsy, Robert. Maďaři v Rumunsku [interview]. [1. května 2013]. Praha.

Takacs, Andi. Maďaři v Rumunsku [interview]. [28. dubna 2013]. Praha.

Počet shlédnutí: 181