Malinivka

Vesnice Malinivka, ukrajinskými Čechy nazývána Malinovka, se nachází stejně jako Malá Zubovština v Žitomirské oblasti. Jedná se o malou vesnici v blízkosti města Malin, od nějž pravděpodobně pochází i název obce. Nejlépe se sem dá dostat klasickou „maršrutkou“ až na místo. Také vlakem, který staví v Malině a pak pěšky do vesnice, cesta trvá asi 20 minut.

O historii obce bylo velmi problematické získat jakékoli informace. V místní knihovně ani na obecním úřadě nejsou zmínky o založení ani o historii této vesnice. Jedinou důležitou informaci, kterou se nám podařilo získat bylo, že původně byla obec Malinivka německá vesnice, ale v 19. století s příchodem Čechů na Ukrajinu se z ní stala vesnice česká. Českými osadníky se stali také příbuzní z okolních českých vesnic v Žitomirské oblasti, tedy Malá Zubovština a samotný Žitomir, kde Češi z Malinivky mají dodneška své příbuzné.

Dostupnost zdravotní péče

V Malinivce je ordinace praktického lékaře i něco na způsob našich lázní, kde dělají masáže atd. Další zdravotní služby jsou v Malině, pro nikoho není problém se tam dostat.

Dostupnost pracovních míst

Přímo v Malinivce je míst málo. Dvě u prasat, nějaké v základní a mateřské škole. Většina lidí chodí do práce v Malině a ti, kteří chtějí lépe placené místo dojíždějí třeba až do Kyjeva (2 hodiny cesty).

„Je tu jen pár chalup s Čechy. Bylo nás tu víc, ale teď je většina Čechů v Malině,“ říká paní Žeňa. Přesný počet českého obyvatelstva v Malinivce není znám. Odhadem místních obyvatel je jich do sta. Většině Čechů, kteří by měli oba rodiče české je kolem osmdesáti let. Ti mladší už pocházejí ze smíšených manželství, ale česky většinou umí.

„Pěkně si tu spolu žijeme. Lidé byli družní, nerozlišovali jestli jste Čech nebo Ukrajinec a tak to zůstalo do teď,“ říká paní Věra. Vztahy s Ukrajinci jsou tedy velmi dobré. Někteří, původem ukrajinští lidé, jsou hrdí na to, že vyženili do rodiny Čechy, protože ve vesnici jsou Češi přece jenom uznávaní víc.

Řada lidí odjela do ČR a do Malinivky jezdí už jen za příbuznými.

Klasická krajanská spolková činnnost ve formě scházení se zde dávno nefunguje, častečně je to způsobeno absencí českého učitele, který se vždy stal tahounem spolkového života, zejména se jednalo a dramatické a pěvecké kroužky pro děti i pro dospělé. Již tři roky tady žádný český učitel nebyl a ve vesnici není žádná osoba, která by byla schopná se ujmout této náročné a zodpovědné práce. Výjimkou je paní Jevgenie Polyščuk, která se stará o administrativní chod spolku v Malinivce, který zejména slouží pro místní děti, jelikož děti(jak české tak ukrajinské) z Malinivky mají létě každý rok možnost vyjet na poznávací tábor do České republiky. Tyto tábory se těší velké oblibě.

Pavla Petráčková

„Syn Stanislav je v Čechách. Jezdí nás sem navštěvovat. Dcera Nina zůstala tady, byla učitelka češtiny. Já jsem v Čechách nebyla. Oba rodiče jsem měla české. Manžel je Čech, ale z jiného rajonu.“

„Když jsem chodila do školy, učili jsme se jen ukrajinsky. Česky jsem se učila doma. Ale ještě moji rodiče se ve škole česky učili. Jsem katolička, slavím české Vánoce 24. prosince. Manžel je pravoslavný.“

„České jídlo? Dělám koláč.“ „Je potřeba člověka hned nakrmit!“ přidal se pan Petráček.

Věra Vybíralová (85 let)

„Moji rodiče byli Češi. Můj syn Václav se ve škole učil jen ukrajinsky, ale doma jsme mluvili česky. Já jsem se učila česky do čtvrté třídy. Moje babička pocházela z Moravy, dědeček byl Slovák. Když přišli na Ukrajinu, žili v jiném rajonu, daleko.“

„Znám písničku Okolo Hradce.“

Tonya Marečková

Zpívat zprvu nechce, ale když jsme začaly, přidala se k nám. „Očičko černé, šaty červené, srdíčko stříbrný…“

„Co to je za blázna? Kočka bláznivá! Ona přilítne a zrovna mě do ksichtu. Asi mě chce hubičkovat. Takovou kočku bláznivou jsem ještě neměla.“

„Mám dvě dcery a syna, umí česky, byli v Čechách. Manžel je Ukrajinec. V první třídě jsem se učila ve škole česky.“

Z výše uvedených výpovědí je patrné, že Češi se ke svému původu hrdě hlásí, rádi vaří česká jídla (především knedlíky, omáčky a koláče) a zpívají české písničky. Většina starých Čechů ovládá češtinu skvělě, jejich děti už méně a jejich vnuci velmi zřídka. Věkový průměr krajanů v Malinivce se zvyšuje tudíž lze očekávat stále větší a větší převahu ukrajinského obyvatelstva, jelikož čistě české manželství zde nevzniklo už velice dávno.

Co se týče náboženského vyznání, Češi v Malinivce nejsou jednotní. Někteří Češi jsou katolíci, někteří pravoslavní. Přímo ve vesnici se žádný kostel nenachází, nejbližší je v Malině. Kromě pravoslavného kostela je tam i jeden katolický.

Škola byla založena v roce 1985, dříve tu byla stará škola. Chodí sem 330 dětí, i z okolí. Polovina dětí je z českých rodin. Učí zde 43 učitelů, z toho 4-5 jsou Češi. Škola má 12 tříd (stupňů). Dříve tady byly české třídy s českými knihami (učebnice češtiny do čtvrtého stupně, slabikář…), ale ne každý rok sem přijede český učitel. Momentálně jsou české třídy zavřené. O češtinu je tady velký zájem, dokonce i mezi ukrajinskými dětmi, které nemají žádné české kořeny. Když tu byli čeští učitelé, i ukrajinské děti navštěvovaly české kroužky. České kroužky byly zadarmo, do jednoho kroužku chodilo asi 30 dětí. Lidé kolem osmdesáti let se ve škole neučili česky vůbec, někteří jen pár tříd. Jejich rodiče ale ano. Ve škole působili tři čeští učitelé. Jaroslav Svoboda učil jeden rok děti i dospělé. Dále Ivan Břečka, který má ženu Ukrajinku a žije v Malině. Naposled zde učila Bohdana, to bylo před třemi lety. Za Ivana Břečky i za Bohdany se učilo dvakrát týdně v Malinivce a jednou v Malině. Bohdana tady vedla i český dramatický kroužek pro děti i dospělé. Dramatický kroužek pořádal své vystoupení formou koncertů na různých festivalech. Bohdana pomáhala i s organizací různých českých svátků, např. Mikuláše.

Náš výzkum se týkal vesnice Malinivka, kde je Čechů už jen málo. Většina Čechů odešla v 90. letech do ČR a další se odstěhovali do sousedního města Malin. Krajanský život ve vesnici není příliš rozvinutý, Češi se například pravidelně nikde nescházejí, ale čeština se tu udržela na dobré úrovni. Krajanský život zde v dříve pomáhali rozvíjet učitelé vyslaní z ČR. Někdo takový by byl pro Čechy žijící v Malinivce a Malině určitě přínosem, krajané by zde o další kurzy českého jazyka nebo nějaké folklorní kroužky určitě stáli.

Počet shlédnutí: 52