Menšiny v ČR

- Obyvatelstvo ČR je přesto, že žijeme ve střední Evropě, až nepochopitelně národnostně a rasově homogenní. Má to své historické příčiny dané holocaustem, prováděným fašisty, odsunem Němců ze Sudet, čtyřiceti lety izolace země za reálného socialismu i rozpadem Československa na dva státy.
Zvýšil se u nás relativně počet Romů, přesto ale národnostní menšiny tvoří cca pouze 5% obyvatel - tyto menšiny tvoří jak lidé, kteří jsou většinové společnosti velmi podobní např. barvou kůže, jazykem a historií, tak i lidé, kteří mají jinou tradici, jinou kulturu a dokonce i jiný antropologický zevnějšek – mezi ně patří početná skupina Romů, ale i přicházející Arabové, Afričané a Asiaté - tento počet se bude pravděpodobně zvyšovat – země se stává součástí otevřené Evropy - ČR se z tranzitní země pomalu stává zemí cílovou¹⁾

Oficiální stanovisko poskytující úřad vlády a ministerstvo zahraničí (vyjma poslední otázky):

Podle oficiálního hlediska jsou hlavní národnostní menšiny v ČR Romové, Slováci, Poláci (mají nejvyšší zastoupení v Radě vlády pro národnostní menšiny – 3 členy), dále pak Němci (2 členové), Ukrajinci, Maďaři, Řekové, Bulhaři, Srbové, Chorvati, Rusové a Rusíni (všichni po jednom členovi). ²⁾
Ovšem tato data se už léta neobnovují a nynější zastoupení cizinců v ČR je trochu jiné. Němců je zde už velmi málo, mnohem větší počet je Vietnamců, kteří však nemají žádné zastoupení v Radě pro národnostní menšiny. (V roce 2000 mělo povolení k pobytu na území České republiky 23 556 vietnamských občanů, okolo tisíce Vietnamců získalo do konce roku 2001 české občanství, 156 občanům vietnamské národnosti byl mezi lety 1990–2001 udělen azyl. Vietnamských podnikatelů evidovaly úřady v počtu 19 307. Přesný počet vietnamských občanů pohybujících se na našem území ale bohužel nelze přesně zjistit: velké množství Vietnamců je u nás nelegálně, někteří bydlí a pracují na různých místech, existují rovněž tzv. pendleři, přesouvající se za obchodem po celé republice.)

Přímou odpověď Úřad vlády neposkytuje, naznačuje ale problémy s romskou komunitou.
Myslím, že i většina obyvatel ČR by se přiklonila k názoru Úřadu vlády.

Tato otázka pro Úřad vlády je nezodpověditelná, RNDr. Milan Pospíšil, tajemník Rady vlády pro národnostní menšiny, mi odpověděl takto: „Jak vnímá většinová společnost některé menšiny se musíte zeptat většinové společnosti, nevím, jaké oficiální hledisko by k této otázce měla vláda / parlament /, soudy zaujímat, jde-li o otázku položenou „většinové společnosti …“
Někteří lidé by jistě odpověděli, že pozitivně nahlížejí na Vietnamce - např. počátkem 60. let začali přijíždět vietnamští studenti a aspiranti na československé vysoké školy: zejména ekonomického a technického směru, ale i na FAMU a FFUK (obor český jazyk a literatura).
Obecný pohled naší společnosti na vietnamské občany pohybujících se u nás v této době lze charakterizovat takto: jedná se o usměvavé a pilné lidi, pohybující se ve skupinkách, zpravidla na sebe příliš neupozorňující. Vysokoškolští pedagogové byli překvapení dobrými (leckdy až výbornými) studijními výsledky vietnamských studentů a aspirantů (tím se výrazně odlišovali od studentů pocházejících z afrických a jihoamerických zemí či z arabské oblasti). Málokdo totiž věděl, že tito studenti jsou doslova pod kontrolním drobnohledem referenta zabývajícího se studijními záležitostmi na zastupitelském úřadě VSR v Praze: ten, kdo si výborně, případně chvalitebně neplnil své studijní povinnosti, se vystavoval riziku, že bude okamžitě poslán zpět do Vietnamu, neboť nedobré studijní výsledky byly chápány jako špatná reklama vlasti. (K uvolnění došlo až v 80. letech v souvislosti s velkým počtem vietnamských studujících.)
Ale i pohled na Vietnamce v ČR má dvě stránky, tu pozitivní jsem už zmínila. Ta druhá se váže se stereotypy o Vietnamcích v ČR. Nejčastější jsou to tyto:

• Vietnamské stánky hyzdí naše krásná města
• Vietnamci prodávají nekvalitní zboží
• Vietnamští obchodníci svými nízkými cenami ničí českou konkurenci
• Vietnamci prostřednictvím daňových úniků „okrádají“ náš stát
• Vietnamci uzavírají fingované sňatky, aby dostali české občanství
• Vietnamští podnikatelé jsou mafiáni

Vietnamci jsou velmi učenliví, pracovití a díky svému smyslu pro nedostatky v jakémkoli systému a nespornému talentu k obchodování brzy zcela ovládli pouliční tržiště: vietnamské tržnice rozeseté po celé naší zemi jsou toho výmluvným důkazem. Od počátku totiž nabízeli sice nepříliš kvalitní, avšak levné, a navíc nedostatkové zboží. Důsledkem jejich stánkové expanze si v současné době většina Čechů spojuje Vietnamce, pohybujícího se na našem území, výhradně s obchodníkem u stánku se spotřebním zbožím. Ne všichni Vietnamci v České republice se však živí tímto způsobem: zastávají různé formy podnikání i odborného zaměstnání. Vietnamští trhovci jsou ovšem nejvíce viditelní.
Co na nich českou společnost nejvíce dráždí?
Některým našim občanům vadí vietnamské stánky a tržnice z „esteticko- -vlasteneckého“ hlediska. Již méně se ale zajímají, kdo vlastně Vietnamcům pozemky tržnic či samotné stánky pronajímá: vysoké příjmy z pronájmů tržnic přitom obohacují rozpočty našich měst a obcí, jindy české podnikatele.
Dále poukazují na kvalitu zboží, které vietnamští obchodníci prodávají, ač je nikdo nenutí, aby jejich zboží kupovali. Kdyby většina našich občanů sázela více na kvalitu než na cenu, těžko by vietnamští trhovci s jejich současnou strategií znamenali pro české obchodníky nebezpečnou konkurenci. (Nemluvě o tom, že rozhodně ne všichni vietnamští podnikatelé obchodují se zbožím průměrné kvality.) Nízké ceny zboží má vietnamský obchodník proto, že svůj zisk postavil na velkém obratu a nesnaží se vydělat závratnou sumu na jednom kuse: levného zboží prodá více.
Co se týče organizovaného zločinu, v roce 2001 se Vietnamci podíleli, dle odhadů expertů, hlavně na celních podvodech, padělání a nelegální migraci. Daňové úniky se zdaleka netýkají všech Vietnamců a jen Vietnamců. Kolik našich podnikatelů plní správně své daňové povinnosti, kolik se jich snaží podobně jako někteří vietnamští podnikatelé využívat skulin v naší centrální a komunální legislativě? Chyba je tedy také u našich úřadů, které daňové úniky, pašování a falšování zboží včetně nelegálního pobytu mnoha Vietnamců u nás umožňují.
Pokud si někteří Vietnamci rozhodnou zajistit české občanství a trvalý pobyt svatbou s Češkou za úplatu, nemá smysl obviňovat jen je, neboť zákon porušují i české ženy, pokud na takový obchod z chtivosti peněz přistoupí.
Cizinecká policie jinak řadí Vietnamce k těm skupinám cizinců, s nimiž jsou nejmenší potíže, neboť problémy si vyřizují uvnitř své komunity (vietnamská komunita je určitým způsobem hierarchizovaná, jejich soudržnost i způsob obchodování mezi sebou se řídí asijskými principy). Časté jsou naopak případy, kdy se Čech pokusí vykrást vietnamský obchod. V každé společnosti se najdou „černé ovce“, nelze však považovat všechny Vietnamce za mafiány: nám by se také určitě nelíbilo, kdyby díky několika jedincům, kteří kradou, se v zahraničí říkalo, že všichni Češi jsou zloději. Průměrný vietnamský prodavač se snaží pouze vydělávat a ze svého výdělku zpravidla živí velkou rodinu ve Vietnamu: proto tráví většinu času prací, nenavštěvuje kulturní ani restaurační podniky, žije velice skromně (investuje-li, pak obyčejně do podnikání).
Bývalí vietnamští zaměstnanci českých podniků (či jejich známí), kteří u nás začali podnikat hned po roce 1990, měli nesrovnatelnou výhodu oproti těm, jež si dnes ze dne na den po příjezdu k nám, aniž by znali slovo česky, musí najít práci (bez ohledu na jejich skutečnou kvalifikaci a vzdělání), bydlení, vyřídit úřední formality – zaplatit tak zprostředkovatele, nájem – jako cizinci často třikrát vyšší než Češi (proto se nelze divit, že v jednom malém bytě bydlí i několik rodin). Nejlepší podmínky pro podnikání vietnamských trhovců přitom byly mezi lety 1990–1995, dnes je již obrovská konkurence a zájem o zboží z tržnic klesá. Velký počet vietnamských podnikatelů však u nás žije již řadu let, hovoří celkem obstojně česky a otevírá kamenné obchody na náměstích.
Pro mnoho Čechů je snadnější vidět za tím nečisté praktiky místo usilovné práce a investic z minulých výdělků. Děti těchto lidí navštěvují české školy. Problémy s komunikací se u nich téměř neobjevují. proto také je vidíme ve volném čase v obchodech pomáhat rodičům od útlého dětství.

V České republice dnes fungují tři vietnamské organizace: Svaz Vietnamců v České republice
Svaz vietnamských podnikatelů
Občanské sdružení vietnamsky hovořících občanů České republiky, které se snaží ve zdejší vietnamské komunitě vietnamskou kulturu a jejich rodný jazyk zachovat pro vietnamské děti.
Zároveň si přejí komunitu přiblížit české společnosti: z toho důvodu se mimo jiné chystají vydávat vietnamsko-český časopis „Nový domov“, jenž si klade za cíl obě kultury seznámit a podpořit jejich vzájemné vztahy a soužití.

Činnost všech organizací je financována jednak z vlastních zdrojů (členské příspěvky,finanční dary, výnosy z pronájmů a podobně) a zejména prostředky získanými v rámci grantů.
Stručný přehled aktivit:
Bulharská kulturně osvětová organizace Praha (BKOO):

• 34 let vydává časopis Roden glas, od roku 2002 s podporou resortu kultury. Dále je vydáván informační zpravodaj Inform na náklady organizace
• důstojné oslavy významných státních a pravoslavných svátků
• s pomocí Magistrátu hl. města Prahy vyšla publikace „Antologie bulharsko-českých kulturních vztahů“ (autorky PhDr. Dana Hronková a Mgr. Marie Motejlová)
• organizace a účast na folklorním festivalu Praha - srdce národů
• prezentace knihy „Duše a tělo“ (autor MUDr. Vitkov)
• třetí místo fotbalového týmu v turnaji menšin, který se konal pod záštitou Senátu ČR (klub v Olomouci spadá organizačně pod BKOO Praha)
• vydání knížky Eli Mandažievé „Když se okénka otevírají“
• s podporou Magistrátu hl.m. Prahy byla vydána publikace dokumentující bulharskou menšinu a její život na území ČR od konce 19 století „Bulharská sedjanka a její následovníci v Českých zemích“.

V červnu 2006 se uskutečnil 15. den moravských Chorvatů v Jevišovce - každoročně se zde schází přes 300 rodáků.
Pro udržení lidové kultury menšiny moravských Chorvatů se snaží vytvořit občanské sdružení přímo v Jevišovce (pro pružnější vztahy se státní správou) – nový spolek by již naplánoval 16. den moravských Chorvatů a byl pokračovatelem tradic za podpory Obecního úřadu.

Hlavní a největší organizací maďarské národnostní menšiny je Svaz Maďarů žijících v českých zemích. Svaz má v současnosti šest základních organizací: Praha, Brno, Ostrava, Teplice, Litoměřice a Plzeň.
Kromě Svazu ještě působí v maďarské menšině Maďarská sekce politicko-občanského hnutí Soužití) Dále vyvíjí činnost Maďarské hospodářské sdružení v ČR, spolek Iglice (v Praze), Společnost Artura Görgeyho a nadace Rákóczi.
Činnost organizací:

• Dny maďarské kultury (Praha, Brno, Ostrava, Teplice). Konaly se na jaře i na podzim.
• celostátní společensko-kulturní víkend, koná se každoročně začátkem září v jihomoravském Medlově
• maďarské plesy (Praha, Brno, Ostrava, Teplice)
• vztyčení památníku maďarských vojáků padlých v bitvě u Slavkova (Brno)
• vystoupení folklórních skupin Nyitnikék (Praha), Kıris a Tiszavirág (Brno)
• klubová setkání, většinou jednou za měsíc ve všech základních organizacích
• Spolek Iglice celý rok provozuje a zajišťuje činnost neformální maďarské školky v Praze.

SN (Shromáždění Němců) pořádá výstavy, přednášky, kulturní programy, mládežnické výměnné tábor, Dny českoněmecké kultury, činnost folklorních tanečních souborů, mezinárodní spolupráci s jinými soubory a sdruženími.
Internetové stránky, autorská čtení, česko-německé poutě a pobožnosti, výuku němčiny, vydávání novin a různých informačních bulletinů, přeshraniční spolupráci, ruční práci, výrobu krojů, péči o česko-německá centra setkávání, vzdělávací semináře, podporu malým podnikatelům, rehabilitační pobyty, péči o německé hřbitovy, zasílání podkladů pro vysílání Českého rozhlasu pro německou menšinu, spolupráci s muzei a mnoho dalšího.

Polská menšina je velmi dobře zorganizovaná. V současnosti působí v ČR kolem 30 polských spolků, z nichž 27 je sdružených v Kongresu Poláků.
K nejvýznamnějším událostem tradičně patří Horalský svátek v Jablunkově. Tato třídenní akce je snad největší cyklickou akcí polské menšiny. Jde o mezinárodní folklorní festival.
Třinecké filmové léto (Klub kultury o.p.s. Třinec) – čtyřdenní festival polských, českých, slovenských a maďarských filmů navazuje na Těrlické filmové léto, jež bylo organizováno Kongresem Poláků v ČR. Během 4 dnů projde kinosály na 5 000 účastníků.
Sdružení polské mládeže organizuje Dny studentské kultury v Bystřici n. Olzou, kde se schází kolem 500 mladých Poláků k poslechu místních polských, českých a jiných rockových kapel.
Pro děti je každoročně organizován Festival dětské písně (Ars musica, Macierz Szkolna), na kterých vystupuje asi 100 mladých zpěváků, duetů i vokálních skupin.
Úspěch si získal přehled celoroční činnosti polské menšiny Tacy Jesteśmy (Takoví jsme), které organizuje Kongres Poláků v ČR. Jedná se o pokus zhodnotit uplynulý rok, události, vystoupení, úspěchy jednotlivců i souborů polské menšiny. Tento galakoncert je pořádán v Těšínském divadle a je beznadějně vyprodán (460 míst). V některých regionech jsou zřizovány školy s polským vyučovacím jazykem.

Rusíni v rámci činnosti Společnosti přátel Podkarpatské Rusi (dále SPPR)i mimo ni se v posledním období projevují výrazně aktivnější než dříve. V roce 2006 se v rámci Společnosti přátel Podkarpatské Rusi uskutečnila řada akcí zejména kulturního a vzdělávacího charakteru. Zúčastnili se jich rovněž rusínští členové a jimi pozvaní hosté.
Výběrově:
valná hromada SPPR s kulturním programem (rusínský folklorní soubor Skejušan, vydání dvoudílných pamětí generála Michala Kričfalušiho „Účtování s časem“, setkání k 95. narozeninám legendárního rusínského fotbalisty Alexy Bokšaye (příslušníka karpatoruského mužstva SK RUS a posléze mužstva Slavie), beseda s historikem K. Richterem o bojích Rusínů za 2. světové války na východní frontě - u příležitosti vydání knihy „Účtování s časem“, výstava výtvarných děl a fotografií na téma Karpatské kostelíky, beseda s doc. Jaromírem Hořcem u příležitosti jeho 85. narozenin aj. Rusínský soubor Skejušan vystoupil s velkým úspěchem na Bienále rusínské-lemkovské kultury v polské Krynici, tamtéž vystavovali naši výtvarníci a fotografové.

V roce 2007 vyvíjely činnost zejména organizace Občanské sdružení Ruská tradice, Občanské sdružení Ruský kulturní svaz Praha, Spolek Rusky mluvicích studentů v Praze Artek a Svaz ruskojazyčných spisovatelů v ČR. Podle zástupce menšiny nebylo možno ověřit jakékoliv informace o ruském občanském sdružení Vzdělávací centrum Tamina. Ruská tradice
Aktivity sdružení v roce 2006 byly založeny především na realizaci grantových projektů podporovaných Magistrátem hl. m. Prahy, Ministerstvem kultury a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.
Z realizovaných projektu s podporou magistrátu lze uvést:

• Slavnostní galakoncert Bravo opera IV v Obecním domě dne 25. listopadu 2006 (celkem okolo 1000 hostů)
• Účast a spolupořádaní Mezinárodního folklorního festivalu Praha srdce národů ve dnech 22. - 26. května 2006
• Výstava a fórum ruských výtvarných umělců v galerii Písecká brána ve dnech 14. - 28. prosince 2006 a vydání art-přílohy Post Red
• Pravidelná zasedání literárního klubu Vltava a hudebně-literární večer básníka Marka Blumentala v prostorech RSVK Na Zátorce dne 24. října 2006
• Vydání knihy „Výstavba pravoslavných chrámů v Čechách a na Moravě“, autor Andrej Kolomackij
• Z grantových projektů realizovaných s podporou Ministerstva kultury je nejvýznamnějším

projekt vydávání časopisu „Ruské slovo“, který je realizován již 4 roky. Časopis je mezi ostatními periodiky národnostních menšin uznáván za svoji kvalitu literárně-publicistickou a vysokou úroveň grafického zpracování. Jako příloha „Ruského slova“ již druhým rokem vychází dětská příloha „Slovo dětem“, která je podporována Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Část nákladů je cíleně směrována do ruských škol na území ČR, a škol s výukou ruštiny jako cizího jazyka.

• V červnu 2006 bylo založeno Ruské studentské divadlo v Praze. Základním cílem daného

projektu je nácvik a prezentace divadelních her v ruštině

Asociace řeckých obcí (AŘO) v ČR zaštiťuje v současné době 12 řeckých obcí v celé ČR. Jejím posláním je vzájemná spolupráce při zajišťováních společenských aktivit řecké menšiny v průběhu roku.
Jedná se především o koordinaci oslav významných dnů, jako např. státních svátků Řecké republiky nebo tzv. Kopsimo pitas, a zajištění výuky řeckého jazyka. Financování těchto aktivit probíhá realizací schválených projektů Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstva kultury a Ministerstva zahraničí Řecka.
Řecká obec Brno sdružuje členy obce, osoby řeckého původu, jejich rodinné příslušníky a přátele. Žáci řecké školy se účastní seminářů řeckého jazyka konaných jinými Obcemi nebo přímo tyto semináře recipročně pro žáky z řeckých škol ostatních Obcí organizují.
Přednášky, semináře, výuka řeckého jazyka
I v loňském roce uspořádala ve své klubovně ve spolupráci s Klubem přátel Řecka několik odborných seminářů a přednášek na aktuální témata. Probíhala již tradičně bezplatná výuka řeckého jazyka. Zájem o výuku neustále vzrůstá, v tomto školním roce byli zájemci rozděleni do pěti kursů podle úrovně znalostí. Je velmi potěšující, že vzrůstá zájem z řad českých občanů a že díky podpoře Magistrátu může probíhat výuka bezplatně.

• Mezinárodní festival Praha srdce národů
• Folklór bez hranic
• Slovenský ples s kulturním programem
• programy ve Slovenském institutu
• III. Pražská konference středoškoláků „Čeština a slovenčina jazyky blízké?“ s kulturním programem
• kalendářní zvykoslovné cykly pro děti a mládež v Praze a v českých městech
• recitační a výtvarné soutěže pro děti
• výstavy slovenských umělců v Praze
• výstavy k významným výročím s přednáškami a besedami
• slovenská menšina vydává čtyři periodika, z toho tři měsíčníky: Obec Slovákov v ČR vydává „Korene (Prvý slovenský časopis v ČR)“, Klub Slovenské kultury je vydavatelem měsíčníku „Listy (Slovákov a Čechov, ktorí chcú o sebe vedieť)“ a Slovensko-český klub vydává periodikum s největším rozsahem a nákladem, měsíčník „Slovenské dotyky (Magazín Slovákov v ČR)“. První dva časopisy mají dětskou, třetí literární přílohu. Slovenský literárny klub v ČR vydává literární revue, čtvrtletník „Zrkadlenie-Zrcadlení“.

V roce 2006 Srbské sdružení sv. Sáva, respektive příslušníci srbské menšiny, realizovali dva významné projekty, díky podpoře Ministerstva kultury, odboru pro regionální a národnostní kulturu a pokračovali v zdárném vydávaní časopisu ve vlastní řeči - „Srbské slovo“.
Srbské sdružení sv. Sáva má značný počet členů, kteří jsou umělecky nadáni nebo jsou povoláním výtvarnici. Mezi členy Srbského sdružení sv. Sáva je více než jedna desítka inženýrů architektů a téměř desítka výtvarníků.

Organizace se podílejí na přípravě Dnů ukrajinské kultury v ČR (týden akcí v podzimním termínu), organizují kulturní aktivity příslušníků ukrajinské národnosti v ČR, podílejí se na integraci nové příchozích občanů Ukrajiny, uchovávají ukrajinské kulturní tradice a udržují osvětovou formou povědomí o historickém i současném odkazu Ukrajinců na území ČR.

Z celkově registrovaných zhruba 250 romských organizací je více než 20% tzv. mrtvých organizací, které nevykazují žádnou činnost. V uplynulém roce byla ustavena nová romská organizace pod názvem Parlament Romů ČR.
Z projektů zaměřených na kulturní aktivity romské menšiny v roce 2004 patřil mezi významné akce festival Romská píseň, který se konal v areálu Valašského muzea v Rožnově pod Radhostěm. Jeho pořadatelem je občanské sdružení Demokratická aliance Romů ČR. Tato akce se konala pod záštitou ministra kultury. Dále přední místo přísluší romskému festivalu Karvinská romská píseň, jehož pořadatelem je občanské sdružení Sdružení Romů severní Moravy. Neméně významné však byly i regionální romské hudební festivaly, pořádané v Lysé nad Labem, Liberci, Hořicích v Podkrkonoší a jinde.
Mezinárodní ohlas má zejména Světový romský hudební festival Khamoro, pořádaný občanským sdružením Slovo 21, na němž se každoročně prezentují přední zahraniční i domácí soubory. Ke konci roku 2004 byl zahájen ojedinělý projekt Miss Roma Word, který vyvrcholíl v roce 2005. Velmi dobře se představili někteří romští interpreti populární hudby ve velmi sledovaném pořadu TV Nova - Superstar.
Specifickým projektem je Muzeum romské kultury v Brně, který je odbornou a vzdělávací institucí. V prostorách muzea je knihovna a studovna, které nabízejí řadu knižných titulů romské i romistické literatury.
Jsou vydávána tato periodika - dětský časopis „Kereka“, časopis „Romano voďi“, noviny „Romano hangos“. Velmi dobře informuje o životě romské menšiny romské rozhlasové vysílání O Roma vakeren. Občanské sdružení Dženo provozuje programově velmi zajímavé internetové romské rádio Rota, které je jediné svého druhu v České republice. ³⁾

Základní ochrana práv příslušníků národnostních menšin Základní ochranu práv národnostních menšin v České republice stanoví ústavní zákony: zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, a Listina základních práv a svobod (zákon č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky).

Hlava první
Obecná ustanovení
Článek 1
Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.
Článek 3
(1) Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.
(2) Každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoli ovlivňování tohoto rozhodování a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování.
(3) Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod.
⁴⁾

Konkrétní příklad rómské menšiny: projekt romských asistentů ve školách (zákonem uznán rómský asistent dřívě než asistent pro žáky s tělesným potižením), kteří mají zajišťovat komunikaci mezi rodinami z romské komunity a školou. Při krajských úřadech a v některých městech působí jako zaměstnanci samosprávy takzvaní romští poradci.

K českému původu se v zahraničí hlásí téměř dva miliony lidí – vztaženo na současný počet obyvatelstva České republiky by to byla pětina národa. Mnozí z nich již česky nemluví, ale uchovávají si povědomí sounáležitosti s českým národem a s kulturou svých předků. 1. USA 1.299.000+300.000 (Č+ČS) . V USA je česká menšina na 25. místě v pořadí menšin podle počtu. Největší komunity jsou soustředěny ve velkých městských aglomeracích - Chicago, New York, Los Angeles, Washington, dvojměstí St. Paul/Minneapolis, dále pak ve státech Texas, Illinois, Kalifornie, Wisconsin, Minnesota a Nebraska, kde se vyskytuje i větší počet (původně ryze) českých farmářských komunit.
V Nebrasce tvoří osoby českého původu nejpočetnější etnickou komunitu ve vztahu k celkové populaci státu (6,2%). V současné době existuje v USA kolem 166 větších či menších spolků a organizací. Československá národní rada americká, Rada svobodného Československa (Radu vzájemnosti Čechů a Slováků), Organizace American Friends of the Czech Republic (Američtí přátelé České republiky - AFoCR) 2. KANADA 79.910+39.760 (Č+ČS) 3. RAKOUSKO 54.627 4. SRN cca 50.000 5. SLOVENSKO 46.801 6. V. BRITÁNIE cca 40.000 7. ARGENTINA cca 30.000 8. AUSTRÁLIE 21.196+6.000 9. FRANCIE cca 20-30.000 10. ŠVÝCARSKO cca 12-15.000

⁵⁾

Ústava Spojených států amerických
ČLÁNEK IV.
Oddíl 2. Občané kteréhokoli státu se těší všem výsadám a svobodám jako občané ostatních států DODATEK XV.
Oddíl 1. Spojené státy ani jakýkoli jednotlivý stát nesmějí popřít ani omezit volební právo žádného občana Spojených států z důvodů rasových, barvy pleti nebo bývalého otroctví.
⁶⁾ 

Počet shlédnutí: 220