Uživatelské nástroje
Pořád tam chybí to rozdělení na oficiální a neoficiální pohled.
Obecně o Estonsku
Hlavní město: Tallinn
Rozloha: 45 226 km² (129. na světě)z toho 4,56 % vody
Nejvyšší bod: Suur Munamägi (318 m n. m.)
Časové pásmo: +2
Počet obyvatel: 1 332 893 (154. na světě, 2005)
Hustota zalidnění: 29 ob. / km² (144. na světě)
Jazyk: estonština
Státní zřízení: republika
Vznik: 24. února 1918 (vyhlášení nezávislosti na carském Rusku a Německu)
Prezident: Toomas Hendrik Ilves
Předseda vlády: Andrus Ansip
Měna: Estonská koruna (EEK)
Estonsko ležící v severní Evropě je nejsevernější z pobaltských zemí. Členem Evropské unie a NATO je od roku 2004. Od Finska ho na severu dělí zhruba 80 km široký Finský záliv. Na západě se nachází Baltské moře. Suchozemskou hranici má Estonsko na východě s Ruskem, ovšem převážná část této hranice prochází rozlehlým Čudským jezerem. Nejdelší suchozemská hranice je na jihu s Lotyšskem.
Dějiny První příležitost k osídlení Estonska se naskytla, když přibližně před 11 000 – 13 000 lety z území ustoupil kontinentální ledovec. Nejstarší známé osídlení v Estonsku bylo objeveno poblíž řeky Pärnu, v blízkosti městečka Sindi (u vesnice Pulli na pravém břehu řeky Pärnu). Toto sídliště vzniklo někdy v 8. tisíciletí př. n. l. Estonsko přijalo křesťanství po dobytí jižní části Estonska německým křižáckým Řádem mečových bratří a severní části Dánskem. Celé Estonsko padlo do područí západních zemí v roce 1227, kdy křižáci získali kontrolu nad ostrovem Saaremaa. Kromě křižáků a Dánů bylo Estonsko postupně v područí Švédska, Polska a nakonec Ruska (od roku 1710 de facto a od roku 1721 i de jure, viz Nystadská smlouva). Nicméně šlechta a vyšší třída byla až do roku 1918 z převážné většiny německé národnosti. Po pádu carského Ruska v důsledku Velké říjnové revoluce vyhlásilo Estonsko 24. února 1918 nezávislost, což se nesetkalo s pochopením na ruské straně. Následovala válka za nezávislost, která skončila vítězstvím estonských sil, což bylo potvrzeno smlouvou z Tartu podepsanou 2. února 1920. Estonsko si udrželo nezávislost 22 let. Po většinu této doby bylo parlamentní demokracií, v letech 1934-1938 vládl zemi autoritářský režim Konstantina Pätse. Národní parlament Riigikogu byl volen občany staršími 18 let.
Estonsko, 1920-1940 V průběhu druhé světové války (konkrétně: na podzim roku 1939) rozhodl Hitler o vystěhování pobaltských Němců z Estonska. Většina jich poslechla a do konce roku bylo do Německa přestěhováno cca 14 000 lidí. Zbytek vystěhoval po válce Stalin. Na základě tzv. tajného dodatku paktu Ribbentrop-Molotov uzavřeného mezi Sovětským svazem a nacistickým Německem byla země v červnu 1940 obsazena sovětskými vojsky. Poté nastala doba těžkých represí, kdy bylo mnoho intelektuálních a politických vůdců popraveno, uvězněno nebo deportováno na Sibiř, včetně prezidenta Konstantina Pätse. V letech 1941-1944 byla země okupována německou Třetí říší a poté znovu dobyta Rudou armádou. Následovalo dlouhých 46 let sovětské okupace. Estonsko obnovilo svou nezávislost v 20. srpna 1991, přičemž právně navázalo na předválečnou Estonskou republiku. 20. srpen byl z tohoto důvodu vyhlášen státním svátkem, nicméně nejdůležitější státní svátek nadále připadá na den nezávislosti, tj. 24. února. Poslední ruské jednotky opustily zemi 31. srpna 1994. Estonsko se stalo součástí NATO 29. března 2004 a EU 1. května téhož roku. Po dlouhých letech sporů podepsalo Estonsko 18. května 2005 hraniční dohodu s Ruskem, která lehce mění hranici neformálně platnou od roku 1991. Estonský parlament Riigikogu dohodu ratifikoval 20. června 2005. Parlament nicméně k textu přidal preambuli, ve které se odkazuje na nepřerušenou právní kontinuitu Estonské republiky v průběhu sovětské okupace. Právě tento odkaz způsobil, že ruská strana následně stáhla svůj podpis z uzavřené dohody a vyjádřila přání otázku hranic znovu otevřít, přestože Estonsko opakovaně zdůraznilo, že vůči Rusku nemá žádné územní nároky.
Politické uspořádání Estonsko je parlamentní demokracií, v jejímž čele stojí prezident volený jednokomorovým parlamentem. Funkční období prezidenta je 5 let a jedna osoba může být prezidentem nanejvýš ve dvou po sobě následujících funkčních obdobích. Vládu sestavuje premiér jmenovaný prezidentem. Počet ministrů není pevně dán, např. v roce 2005 měl kabinet 15 členů. Vláda je jmenována prezidentem poté, co byla schválena parlamentem. Zákonodárná moc je v rukou jednokomorového parlamentu zvaného Riigikogu. Parlament má 101 poslanců a je volen ve všeobecných parlamentních volbách, které se konají každé 4 roky. Nejvyšší soudní instancí je Národní soud (Riigikohus) s 19 soudci. Předseda soudu je nominován prezidentem a schvalován parlamentem. Zbylé soudce pak nominuje předseda soudu, nicméně k jejich potvrzení ve funkci je opět potřeba schválení parlamentem. Kromě běžného hlasování ve volební místnosti je v Estonsku možné hlasovat i prostřednictvím internetu. Elektronické hlasování bylo poprvé použito v komunálních volbách v roce 2005.
Administrativní a samosprávné členění Estonsko je rozděleno na 15 administrativních jednotek — krajů (estonsky maakond): Harju maakond, Hiiu maakond, Ida-Viru maakond, Järva maakond, Jõgeva maakond, Lääne maakond, Lääne-Viru maakond, Pärnu maakond, Põlva maakond, Rapla maakond, Saare maakond, Tartu maakond, Valga maakond, Viljandi maakond a Võru maakond. Kraje se dělí na samosprávné celky, jimiž mohou být buď samosprávná statutátní města (estonsky linn), nebo obce nemající městský status (estonsky vald), které mohou sestávat z jednoho nebo více sídel. Sídla se podle velikosti, významu a historické tradice dělí v města (linn), městyse (alev), městečka (alevik), vesnice (küla) a usedlosti (talu). Většina měst a městysů tvoří samostatnou samosprávnou jednotku, zatímco městečka, vesnice a usedlosti bývají v samosprávné obce sdruženy s dalšími okolními sídly.
Přírodní poměry Estonsko leží na východním pobřeží Baltského moře (estonsky Läänemeri) v severozápadní části Východoevropské roviny mezi 57,3° a 59,5° severní šířky a 21,5° a 28,1° východní délky. Průměrná nadmořská výška činí pouhých 50 m n. m. Nejvyšším bodem země je Suur Munamägi na jihozápadě (318 m). Nerostné bohatství je chudé, hospodářské využití mají pouze ložiska ropných břidlic a vápence. 47 % rozlohy země pokrývají lesy. V Estonsku se nachází více než 1 400 jezer a značné množství močálů, rašelinišť a bažin. Většina jezer je poměrně malých, avšak největší Čudské jezero (estonsky Peipsi järv) ležící na východě země zabírá úctyhodných 3 555 km². 3794 km dlouhé pobřeží je značně členité s řadou zálivů, zátok a průlivů. Počet ostrovů a ostrůvků se odhaduje na 1500, přičemž dva největší z nich – Saaremaa a Hiiumaa – tvoří dokonce samostatné kraje. Podnebí je mírné, i když poněkud chladnější než v ČR, se čtyřmi přibližně stejně dlouhými ročními obdobími. Průměrná teplota se pohybuje od 16,3 °C na ostrovech do 17,1 °C ve vnitrozemí v červenci, který je nejteplejším měsícem, a od -3,5 °C na ostrovech do -7,6 °C ve vnitrozemí v únoru, což je nejchladnější měsíc. Průměrný srážkový úhrn je 568 milimetrů ročně, přičemž nejvíce srážek spadně v pozdním létě.
Hospodářství Po získání nezávislosti v roce 1991 se Estonsko významnou měrou soustředilo na obnovu hospodářství země a nastartování hospodářského růstu. V roce 1992 uvedlo do oběhu vlastní volně směnitelnou měnu – estonskou korunu (eesti kroon, EEK), která nahradila rubl. Nová měna byla pevně svázána s německou markou v kurzu 8 EEK = 1 DEM. Poté, co Německo nahradilo marku eurem, byl kurz změněn na 15,6466 EEK za 1 euro. Následovala rozsáhlá privatizace, včetně privatizace telekomunikací, železnic a energetiky, která v omezené míře pokračuje i nyní. V roce 1994 zavedlo Estonsko jako vůbec první země na světě rovnou daň z příjmu ve výši 26 %. Od roku 2000 však právnické osoby nemusí tuto daň platit vůbec, a to pokud svůj zisk reinvestují. Daň je však stále platná v případě vyplácení dividend. V roce 2005 se sazba daně snížila na 24 %. Nejhorším rokem pro estonské hospodářství od získání nezávislosti byl rok 1999, kdy v důsledku ruské krize z předchozího roku poklesl hrubý domácí produkt o několik procent. Od té doby HDP neustále roste tempem okolo 7 % ročně. V roce 2006 však estonské hospodářství dosáhlo tempa růstu 11,4 %, což je doposud nejvyšší od doby obnovení nezávislosti. HDP přepočtený na jednoho obyvatele je 15 217 USD, což je nejvíce z pobaltských zemí. Estonské hospodářství je založeno převážně na službách, významný je zejména sektor informačních technologií, telekomunikace a bankovnictví. Z průmyslových oborů jsou nejdůležitější elektrotechnický, dřevozpracující a chemický průmysl, těžba ropných břidlic a stavba lodí. Významnou roli hraje též rybolov. Rychlý růst estonského hospodářství je podporován přísunem kapitálu ze skandinávských zemí. Přes estonské přístavy prochází i významná část ruského zahraničního obchodu, mimo jiné i ruská ropa. Estonsko je členem Evropské unie (od roku 2004) a Světové obchodní organizace (WTO, od roku 1999). V roce 2004 byla vyhotovena estonská podoba eura, jehož zavedení se původně plánovalo na 1. leden 2007. Vzhledem k vysoké inflaci se však nyní nejčastěji uvádí nejbližší možný termín zavedení eura v roce 2012.
Obyvatelstvo Etničtí Estonci tvoří téměř 70 % obyvatelstva. První a druhá generace imigrantů z různých částí bývalého Sovětského svazu, zejména z Ruska, pak představuje většinu ze zbývajících 30 %. Rusky mluvící menšina se nachází v hlavním městě Tallinnu a v průmyslových oblastech na severovýchodě Estonska (Ida-Virumaa). Za zmínku stojí i nepočetná finská menšina. Úředním jazykem je estonština, uralský jazyk blízký finštině. Ruština nemá status úřední řeči, ale většina lidí v věku 30-70 let jí alespoň rozumí, neboť byla povinným jazykem ve školách v době okupace Sovětským svazem. Mladší lidé většinou mluví dobře anglicky. Estonsko má druhou nejvyšší míru výskytu HIV u dospělých v Evropě po Ukrajině (1,1 % v roce 2001). Virem HIV je nejvíce postižena a znečištěna severovýchodní část země (Ida-Virumaa). Podle sčítání lidu z 1. 1. 2006 se obyvatelstvo skládá z těchto etnických skupin:
· 68,4 % Estonců
· 25,7 % Rusů
· 2,1 % Ukrajinců
· 1,2 % Bělorusů
· 0,8 % Finů
· 1,7 % ostatních
Náboženství Estonci jsou z velké většiny bez vyznání a vliv církví je poměrně malý. Podle projektu Eurobarometr v průzkumech z roku 2005 pouze 16 % Estonců prohlásilo, že věří v Boha, 54% věří v nějakou duchovní nebo životní sílu a 26 % nevěří v nic z toho. Estonsko tak spolu s Českou republikou soutěží o titul „nejateističtější stát Evropské unie“.[1] Převládajícím náboženstvím etnických Estonců je křesťanství, představované luteránskou evangelickou církví. Většina věřících patřících k ruské menšině se hlásí k ruské pravoslavné církvi. V současnosti se k různým církvím hlásí 31% dospělého obyvatelstva, přičemž rozdělení je následující:
15 % estonská luteránská evangelická církev
14 % pravoslavná církev
0,5 % baptistická církev
0,2-0,4 % římskokatolická církev
Přítomné jsou i další menší protestantské církve, židé a novodobí pohané vyznávající pradávného estonského boha Taaru.
Vzdělání Základní školy jsou v Estonsku devítileté (7-16 let) a jsou povinné pro všechny. Studenti, kteří absolvují základní školu obdrží certifikát, který jim dává právo pokračovat v dalším vzdělávání. Existují 2 varianty dalšího studia (obě po třech letech studia) První variantou jsou sekundérní obecně vzdělávací školy (gymnázia), druhou pak odborně vzdělávací školy. Bezprostředně po vystudování gymnázia obdrží studenti certifikát, který jim dává možnost studovat dále. Vyšší vzdělávání je zajišťováno univerzitami a také institucemi vyššího vzdělávání. Studium na univerzitě je rozděleno do několika částí. První etapou jsou bakalářská studia (obvykle tříletá), druhou magisterská studia (obvykle dvouletá), třetí pak doktorská studia (obvykle čtyřletá). Nejslavnější estonskou institucí terciérního vzdělávání je univerzita v Tartu.
Zdroje:
Wikipedie otevřená encyklopedie [online]. 2001 , 29. 5. 2008 [cit. 2008-05-30]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Estonsko>.
VÝZKUMNÉ OTÁZKY
1. Jaké hlavní etnické (kulturní) minority jsou v Estonsku ?
Oficiální
Podle sčítání lidu z 1. 1. 2006 se obyvatelstvo skládá z těchto etnických skupin:
· 68,4 % Estonců
· 25,7 % Rusů
· 2,1 % Ukrajinců
· 1,2 % Bělorusů
· 0,8 % Finů
· 1,7 % ostatních
2. Projevuje se soužití většinové společnosti s některými menšinami problémově?
Oficiální
K velkým problémům patří jazyková bariéra menšin a jejich občanství. Tyto problémy se snaží vláda minimalizovat tím, že pomáhá menšinám se integrovat. Na základě potlačení problému bylo k dispozici v roce 2004 4.1 milionu EUR a v roce 2005 5.4 milion EUR a každým rokem přibývá víc a víc peněz. Podle programu na vypořádání se s těmito problémy byly vytvořeny 4 procesy: Sociální společnost - proces založený na znalosti estonského jazyka a držení státního občanství - snaha o oboustranný proces většiny a menšiny Vytvoření podmínek pro menšiny - udržení etnických rozdílů, aby menšiny mohly rozpoznat kulturní práva Včlenění menšin - zmenšení počtu osob bez estonského občanství - zapojení státních příslušníků bez ohledu na jejich etnický původ Sociálně-hospodářská integrace - zvýšení konkurenční schopnosti a sociální mobility každého člena estonské společnosti pomocí jazykového kurzu.
Neoficiální
Jediný problém, který v Estonsku vzniká, je jazyk a občanství menšin. Většina menšinové společnosti (převážně ruská), nemluví estonským jazykem. Od roku 2007 se v estonských školách musí učit pouze estonský jazyk. Ruskojazyčné školy nemohou dostávat evropské dotace. Podobnou politiku zavedlo i Lotyšsko. Estonci jsou svou povahou spíše severský národ. Jsou velice uzavření, málo komunikativní a snaží se chránit si své soukromí. Rusové jsou naopak velice společenští a kontaktní lidé. Rozdílný životní styl proto může u některých obyvatel působit negativně na jejich mínění. Výrazným problémem sbližování obou skupin a kontaktu mezi nimi je jazyk.
3. Vnímá většinová společnost některé menšiny jednoznačně pozitivně?
Oficiální
Na tuto otázku mi ambasáda odpověděla, že jsou dost velké problémy mezi Estonci a Rusy kvůli jazykové bariéře. Ugrofinská estonština je pro velké množství Rusů jen těžko zvládnutelná, i když je nutná, neboť je například základním předpokladem studia na vysokých školách. Dnešní mladá generace Rusů však již mluví estonsky.
Neoficiální
V Estonsku žije až 25 procent Rusů a většina nemluví estonským jazykem. Proto většinová společnost nevnímá menšinu pozitivně. Kromě jazykového problému je rozdělujícím prvkem společnosti i národní mentalita. Estonsky se vyučuje na školách, výjimkou jsou pouze ruské školy, kde se však estonština vyučuje jako cizí jazyk. Probíhá také program podporovaný estonskou vládou, v jehož rámci jsou rusky mluvící děti nebo studenti na určitou dobu umísťováni do estonských rodin, aby měli možnost kontaktu s estonskou kulturou, tradicemi a hlavně jazykem. Ruština se v kontaktu Estonců a Rusů užívá spíše zřídka, a to i přesto, že ji ovládají prakticky všichni obyvatelé Estonska starší 20 – 25 let. I tak je ale dnes situace lepší, než před několika lety. Estonské obyvatelstvo si uvědomilo, že estonští Rusové jsou jejich spoluobčany a začalo jim vycházet alespoň částečně vstříc.
4. Jakou hlavní aktivitu tyto minority vyvíjejí (autonomie, spolky, školství, TV, rozhlas, tisk)?
Oficiální
Všechny menšiny žijící v Estonsku mají záruku příležitosti k záchraně jejich jazyka a kulturní charakteristické zvláštnosti, organizace vzdělání a společenských činností v jejich mateřštině. V Estonsku se nachází více než 200 kulturních společenství a organizací. Všechny mají právo dostat rozpočtovou podporu od státu. Estonsko je jedna z mála zemí Evropské unie, v níž je mnohojazyčný, veřejně financovaný školní systém. Ruský jazyk je široce prezentovaný v internetovém prostředí mnoha státními institucemi a agenturou nabízející ruské služby, mezi nimi také státní internetové centrum. Etnická menšina je zastoupena ve všech politických stranách v Estonsku. Poslední vývojové trendy prokázaly, že strany s více etnickým zastoupením jsou úspěšnější, než strany s úzkým etnickým a svobodným rozhodováním.
Neoficiální
V estonském tisku vychází 34 ruských novin a 20 časopisů. V ruském jazyce jsou v Estonsku vysílány 3 televizní kanály a 5 rozhlasových stanic. Jedna z rozhlasových stanic nese název Rádio 4. Tato rozhlasová stanice dále vysílá v těchto jazycích: ukrajinština, běloruština, arménština. Jistých jazykových nesrovnalostí v Pobaltí si povšimla i vcelku tolerantní Evropské komise, pod jejímž tlakem bude muset vláda v Tallinnu zrušit praxi, kdy neestonské názvy u vývěsek firem a u reklamy jsou menších rozměrů než estonské. Jde hlavně o ruský jazyk. Ruský jazyk má stejnou váhu jako anglický nebo jiný jazyk, proto by neměla být tímto způsobem omezována konkurence, zdůvodnila komise své rozhodnutí.
5. Mají tyto minority zaručenou nějakou ochranu podle zákona?
Oficiální
Estonsko je první státní mezinárodní společností, která chrání práva národnostní menšiny. Toto ustanovení bylo vytvořeno v roce 1998.
Neoficiální
Současné Estonsko má přibližně 1,5 milionu obyvatel, z nichž necelých 30% tvoří Rusové. Až do roku 1996 však ruští obyvatelé neměli státní občanství a volební právo. Tlak EU, kam Estonsko směřuje, způsobil, že vedení státu nakonec svůj postoj k Rusům změnilo a dnes jsou zcela rovnoprávnými občany své země. Oficiální dohody či zákon však nejsou schopny zaručit deklarovanou svobodu a snášenlivost i v praxi. Přestože se v Estonsku dnešních dnů neodehrávají žádné významné střety mezi hlavními národnostními skupinami, nelze tvrdit, že soužití většinových Estonců a menšinových Rusů je zcela bezproblémové.
6. V jakých zemích je nejvýraznější estonská menšina?
Oficiální
První rozsáhlé vystěhovalectví Estonců se konalo v druhé polovině 19. století. Mnoho Estonců odešlo ze své rodné země s nadějí lepšího života. Většina z nich se usadila na ruském venkově nebo na severu Ameriky, mnozí však zamířili do velkoměst. Příkladem toho je rok 1917, kdy St. Petersburg obývalo již 50 000 Estonců. Během druhé světové války a po jejím ukončení, proběhlo druhé rozsáhlé vystěhovalectví Estonců. Roku 1941 – 1944 emigrovalo cca. 5 000 mladých Estonců do Finska, aby se vyhnuli německé vojenské službě. V letech 1939 – 1945 uprchlo cca. 75 000 Estonců do Sovětského svazu, Německa a Švédska. Roku 1950 někteří Estonci odešli do USA, Kanady, Velké Británie a Austrálie. Země, které jsou nejvíce zalidněné Estonci:
Rusko 40 000 Estonců
Kanada 25 000 Estonců
USA 25 000 Estonců
Švédsko 10 000 Estonců
Ukrajina 4 000 Estonců
Lotyšsko 2 500 Estonců
VB 2 000 Estonců
7. Má tato Estonská menšina podobná práva jako menšiny v Estonsku?
Neoficiální
Podle Zákona o občanství ti, co nezískali občanství automaticky, měli právo požádat o něj teprve po dvou letech trvalého pobytu. Dvouletý trvalý pobyt se počítal od roku 1990, ne od prvního roku pobytu v Estonsku, podmínkou pro získání občanství byla znalost estonského jazyka. Žadatel pak ještě musel čekat další rok, než mu bylo občanství uděleno. To znamená, že se neestonec mohl stát občanem nejdříve v roce 1993. Tímto zákonem byla ruská menšina alespoň do roku 1993 definitivně vyloučena z politického života. Etničtí Rusové se například nemohli zúčastnit parlamentních voleb v roce 1992. V estonské politice vůči menšinám byla zřetelná silná dichotomie. Na jednu stranu estonská vláda usilovala o naturalizaci neobčanů, na straně druhé je zbavila práva účastnit se politického rozhodování. To vytvářelo mezi oběma komunitami silné napětí a mohlo vyvolat další odcizení ruské menšiny. Aby se neobčané aspoň částečně zapojili do politického rozhodování, bylo jim dovoleno volit v místních volbách. V dalších místních volbách Rusové získali místa v lokální správě v celém Estonsku. V Tallinnu například Rusové získali 27 z 64 míst v městském výboru, včetně místa předsedy. Podle nového zákona o jazyku z dubna 1995 mohla lokální správa v městech a oblastech s převahou neestonské menšiny používat vedle estonštiny i jazyk menšin. To v praxi znamenalo zavedení ruštiny jako úředního jazyka ve Vaivary, Narvě a Sillamäe.
Zdroje:
Estonská ambasáda v ČR [cit. 2008-05-30]. Dostupný z WWW. <http://www.vm.ee/estonia/kat_399/pea_172/>, <http://www.vm.ee/estonia/kat_399/pea_172/4305.html>, <http://www.vm.ee/estonia/kat_174/pea_174/408.html>.
Počet shlédnutí: 97