Lotyšsko

Oficialní název je Lotyšská republika

• (lotyšsky: Latvija) její rozloha je 64 589 km². Je prostřední ze tří pobaltských zemí. Hraničí s Litvou (588 km) na jihu, s Běloruskem (167 km) na jihovýchodě, s Ruskem (282 km) na východě a s Estonskem (343 km) na severu. Hlavním městem je Riga. Lotyšská republika je parlamentní demokracií, v jejíž čele stojí prezident Valdis Zatler. Jeho role je ale víceméně pouze reprezentativní. V zemi neexistuje žádné výrazně dominantní náboženství. Největší zastoupení (čísla se vztahují k roku 2003) mají luteráni (cca 556 000), následují římští katolíci (430 000) a pravoslavní (350 000).
• Lotyši, stejně jako jejich sousedé Litevci, jsou starý pobaltský národ. Ve 13. století se Lotyšsko a Estonsko dostaly pod nadvládu německého křižáckého řádu livonských rytířů. Lotyšško bylo později rozděleno mezi Polsko a Švédsko, ale koncem 18. století je pohltilo obrovské ruské imperium Kateřiny Veliké. Ruská revoluce přispěla k obrození baltských národů. V roce 1920 bylo Lotyšsko uznámo samostatným státem. V roce 1940 bylo násilně připojeno k Sovětskému svazu v inteneích nacisticko-sovětského paktu o neútočení. V letech 1941-44 bylo okupováno Německem a posléze znovu dobyto Rudou armádou. Program urychlené industrializace prosazovaný v Lotyšsku Sověty v poválečném období vedl k masivnímu přistěhovalectví z ostatních částí Sovětského svazu. Lotyši si však zejména na venkově uchovali silnou a živoucí kulturu. Teprve roku 1988 nahradila lotyšština ruštinu na místě úředního jazyka a konečně v srpnu 1991 získalo Lotyšsko nezávislost. Následná diskriminační opatření týkající se Rusů a dalších obyvatel nelotyšského původu začala vytvářet mezi obyvatelstvem napětí. Problematická je situace zejména v Rize, kde Rusové tvoří více než polovinu obyvatel. Celkové žije ve městech 70 % populace. Země zaznamenává pokles obyvatel přirozenou měnou a emigrací.
• Během současného období samostatnosti se Lotyšsko stalo v roce 2004 členem NATO a od 1. května 2004 jednou z deseti nových členských zemí EU.

• V Lotyšsku žije 2 290 765 obyvatel. Vývoj počtu obyvatel má v Lotyšsku klesající tendenci. Lotyšů není v Lotyšsku ani 60 %. Zbytek tvoří příslušníci ukrajinské, běloruské, polské, litevské, estonské a zejména ruské menšiny. Její příslušníci tvoří v Lotyšsku téměř jednu třetinu obyvatelstva (28.5 %). Jedná se většinou o Rusy, kteří přišli do Lotyšska po druhé světové válce v rámci programu intenzivní rusifikace Lotyšska. Pouze 56 % příslušníků ruské menšiny má i lotyšské občanství a má tak právo volit do lotyšského parlamentu. Ruská menšina je proto neustálým zdrojem konfliktů s Ruskou Federací, které se snaží hájit její zájmy.
• Národnostní menšiny v Lotyšsku lze rozdělit do čtyř skupin: 1) původní menšina: Livové, 2) tradiční menšiny z území, která nesousedí s Lotyšskem: Poláci, Židé, Romové, Němci, Tataři, Arméni, 3) tradiční menšiny ze sousedních zemí: Rusové, Bělorusové, Litevci, Estonci, 4) menšiny, které se přistěhovaly v sovětském období: Rusové, Bělorusové, Ukrajinci.
• Pojem národnostní menšina se nekryje s jazykovou menšinou: kvůli vysoké míře jazykové asimilace v sovětském období je pro mnoho příslušníků národnostních menšin rodným jazykem ruština a tito obyvatelé se souhrnně označují jako ruskojazyčná menšina. V Lotyšsku žije asi 42 % převážně ruskojazyčných menšin, což je neblahé dědictví sovětského režimu (před válkou bylo menšin jen 22 %). Jelikož po osvobození ze sovětské okupace v roce 1991 bylo občanství přiznáno jen občanům předválečného nezávislého Lotyšska, dodnes asi pětina obyvatel Lotyšska má status „neobčana“, a to prostě proto, že se z různých důvodů (a záminek) odmítají podrobit standardnímu procesu naturalizace, jak je to běžné u cizinců v celé Evropě. Neobčané mají stejná práva jako občané s výjimkou práva volebního a vykonávání určitých profesí, včetně služby v armádě, kde to bez jazyka nejde. Lotyšská vláda se snaží uskutečovat politiku integrace společnosti na bázi lotyštiny jako státního (úředního) jazyka se zachováním jazyků a kultur menšin, které jsou na jeho území, stát např. financuje výuku v osmi různých jazycích. Pokusy o oficiální dvojjazyčnost lotyšsko-ruskou nejsou reálné, protože pak by pokračovala situace ze sovětského období, kdy každý Lotyš musel umět rusky, ale jen malé procento Rusů mluvilo lotyšsky. Lotyština je jazyk 1,5 milionu lidí, který nemá jiný domov než v Lotyšsku (nepočítáme-li bývalý exil) a jeho ohrožení politická reprezentace nepřipustí.

• Asi 58,8 procent obyvatel Lotyšska jsou etničtí Lotyši. Významná je menšina tvořená Rusy (cca 28,7 %), zhruba polovina z nich však nemá lotyšské občanství, nemůže volit a je pod značným tlakem ze strany úřadů, aby Lotyšsko opustila. Většina z nich to však odmítá a Rusko se k této možnosti také staví odmítavě. Další národnostní menšiny představují Bělorusové, Ukrajinci, Poláci a Litevci. Ve městech žije zhruba 70 % populace, na venkově 30 %.
• Většinová společnost (která ještě na začátku 90. let se sama stávala menšinovou - podíl Lotyšů byl pouhých 52 %, v hlavním městě Rize je dodnes pouze 40 %) s minoritami konfliktně nežije, multietnicita (i když ne v takovém rozsahu) byla v Lotyšsku vždy. Problémem však je, že lotyšská a ruskojazyčná komunita žije ve zcela jiném informačním (a do značné míry i hodnotovém) prostoru - Lotyši jsou tradičně (už od 13. století) orientováni na západní Evropu, kdežto Rusové na Rusko, často s nostalgií po Sovětském svazu (např. u velkého kontingentu penzionovaných sovětských vojáků). Velká část zejména Rusů místní lotyšskou kulturu i spoluobčany okázale ignoruje.

• Většinová společnost vnímá pozitivně zvláště tradiční, předválečné menšiny, nikoli imigranty po roce 1945.

• Aktivity menšin jsou všestranné, včetně školství, TV, tisku a rozhlasu. Mají vlastní Sdružení Lotyšů v ČR a na Slovensku – Latviešu apvienība Čehijā un Slovākijā, zkráceně LAČUS
• V 90. letech bylo posíleno postavení menšinových jazyků: lotyšský stát financuje školy ruské a polské, školu ukrajinskou, běloruskou, litevskou, estonskou a židovskou, třídy romské a navíc podporuje i studium zanikajícího livského jazyka.

• Parlament Lotyšské republiky dne 26. května 2005 ratifikoval Rámcovou úmluvu o ochraně národnostních menšin. Úmluva byla schválena 64 hlasy, proti bylo 9 hlasů. Rámcová úmluva bude aplikována na ty občany Lotyšska, kteří se odlišují od Lotyšů pokud jde o kulturu, náboženství a jazyk, kteří žijí v Lotyšsku již několik generací, kteří se považují za součást lotyšského státu a společnosti a jež si chtějí zachovat svou odlišnost. Politická diskuse a diskuse ve společnosti se týkala skutečnosti, zda-li by osobám, které přišly do Lotyšska během padesátileté okupace Sovětským svazem a ještě nezískaly lotyšské občanství a jejichž skutečný vztah k Lotyšsku je stále křehký, měly být poskytována práva národnostních menšin. Lotyšský parlament se rozhodl, že bude štědřejší k neobčanům než zákon a praxe ve většině evropských států. Podle zákonu o naturalizaci lidé, kteří nejsou občany Lotyšska nebo jiného státu, ale trvale a legálně žijí v Lotyšské republice a kteří se sami označují za národnostní menšinu v souladu se zákonem, mají mít práva zaručená Rámcovou úmluvou. Lotyšsko tedy bude i nadále poskytovat neobčanů práva, která mají občané národnostních menšin – ve vzdělání, sdělovacích prostředcích a náboženství. Lotyšsko považuje tento krok za zásadní a ukáže dobrou vůli lotyšských úřadů k plnohodnotné integraci neobčanů. Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin je prvním právně závazným multilaterárním nástrojem pro všeobecnou ochranu národnostních menšin. Do praxe se uvádí prostřednictvím vnitrostátních zákonů a programů. Úmluva stanovuje zásady závazné pro státy, které ji ratifikovaly. Jde především o rovnost před zákonem, přijímání opatření k zachování a rozvíjení kultury, zachování identity, náboženství, jazyka a tradic národnostních menšin, zajištění přístupu do hromadných sdělovacích prostředků, svobodné, pokojné kontakty mezi příslušníky národnostních menšin, kteří legálně žijí v různých státech.

• Znalost lotyštiny jako státního jazyka je nezbytná k získání lotyšského občanství, o které dosud nepožádalo zhruba 20 % obyvatel, tzv. neobčané. Většinou jde o ruskojazyčné obyvatelstvo, které se do Lotyšska přistěhovalo v době sovětské okupace, a proto nedostalo občanství automaticky. Neobčané mají stejná sociální a ekonomická práva jako občané, nemohou pouze volit a být voleni, sloužit v armádě a vykonávat určité profese ve veřejném sektoru.

• Lotyština je dnes rodným jazykem asi 1 350 000 osob, kteří tvoří 59 % obyvatelstva Lotyšska, a většina příslušníků ostatních národností ji užívá jako druhý jazyk. Asi 10 000 Lotyšů žije v sousedním Estonsku, Litvě a v ostatních republikách bývalého Sovětského svazu. Kolem 160 000 Lotyšů za sovětské okupace emigrovalo na Západ: dnes jich žije nejvíce ve Spojených státech (60 000), Austrálii (30 000), Kanadě (20 000), Velké Británii (9000), Německu (9000), Švédsku (4000) a Brazílii (3000). Celkem tedy na světě žije téměř 1,5 milionu Lotyšů.
• V České republice trvale žijí asi tři desítky Lotyšů a dalších několik desítek zde studuje nebo dočasně pracuje.

• Existují například afirmativní zákony, což jsou nařízení, podle kterých musí univerzity přijmout tolik menšinových studentů, kolik jich žije v dané oblasti – tzn. pokud je tam 10 procent indiánů, mělo by tam studovat 10 procent indiánských studentů. Nebo další příklad: pokud vláda vyhlašuje soutěž na zakázku, firmy, které se do ní přihlásí, musí dokázat, že vyhovují afirmativním zákonům, takže musí mít určité procento menšin.

Zdroj:

Lotyššká ambasáda - Hradešínská 3/1022, 101 00 Praha 10 – Vinohrady

Internetové stránky:

Society [online]. 2008. Kaļķu iela 7, Rīga, LV 1050, LATVIA : The Latvian Institute, 2008 [cit. 2008-05-28]. Dostupný z WWW: <http://www.li.lv/index.php?option=com_content&task=view&id=60&Itemid=518>.

Vývoj národnostního složení obyvatel Lotyšska [online]. 1990 . Sdružení přátel Lotyšska, 1990 [cit. 2008-05-28]. Dostupný z WWW: <www.lotyssko.unas.cz/clk/informace_o_lotyssku/narodnosti.htm>. ,

Národnostní menšiny [online]. Leden 2006. Hradešínská 3, P.O.Box 54 101 00 Praha 10 Česká republika : Velvyslanectví Lotyšské republiky v Praze , 2004 , 2008 [cit. 2008-05-25]. Dostupný z WWW: <http://www.mfa.gov.lv/cz/prague/o-lotyssku/narodnostni-mensiny/ramcovaumluva/>. Tuto citaci sponzoruje: Zadat další

Registration of the status of a citizen of Latvia [online]. 2007. Naturalizační úřad Lotyšské republiky, 2007 [cit. 2008-05-15]. Dostupný z WWW: <http://www.np.gov.lv/?id=464&sa=464>.

Česko-lotyšský klub. Vývoj národnostního složení obyvatel Lotyšska. 2006. vyd. Praha : [s.n.], c2006. 5 s.

Kubát M., kol. Politické a ústavní systémy zemí středovýchodní Evropy. 2004. vyd. Praha : Eurolex Bohemia, 2004. 100 s.

Počet shlédnutí: 89