Chmelař Jiří, Fetr Marek, Fritscheová Aneta, Petrželová Veronika, Pokorná Anna, Pospíšilová Eliška, Válová Nikol - Provozně ekonomická fakulta, obor Hospodářská a kulturní studia, Geografie náboženství, 2012.

Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů je církev založená Josephem Smithem a jako jediná křesťanská církev se považuje za oprávněnou Ježíšem Kristem. Kromě Bible používají také Knihu Mormonovu, a proto se můžeme setkat s jejich označením „mormoni“.

V této práci naleznete bližší informace o Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů, o počátku vzniku této Církve, jejich víře a nauce o Bohu a Ježíši Kristu, dále z jakých principů vychází a čím se řídí, ale také se dozvíte, jak to s nimi doopravdy je. Můžeme je zařadit mezi sekty? Jak vlastně definujeme sektu? Vykazují nějaké prvky typické pro chování sekt?

Hlavním cílem práce je poskytnutí odpovědi na výzkumnou otázku: „Je to sekta, či ne?“

V teoretické části je vysvětlen pojem „sekta“, dále popsána historie mormonů a jejich víra a nauka. V praktické části je uveden rozhovor s odborníkem na sekty, rozhovor s bývalým členem církve, rozdíly mezi americkými a českými mormony a také jsou zde popsány naše zkušenosti z osobních setkání s mormony.

Závěr se věnuje shrnutí práce a zodpovězení výzkumné otázky a podotázek.

1) Mají mormoni žijícího charismatického vůdce?
2) Mají mormoni přesně danou mocenskou strukturu?
3) Jsou v rámci Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů dané neměnné zákony?
4) Jaký je rozdíl mezi americkými mormony a těmi českými?

Jedním zdrojem pro naši práci se stal odborný časopis Dingir (šéfredaktorem Zdeněk Vojtíšek), ve kterém se v jednom z článků pojednává o právním postavení alternativních náboženských skupin, tedy sekt. Nás především zajímala část vypovídající o období první republiky a komunistického režimu, jelikož v tomto období u nás začaly působit náboženské subjekty severoamerického původu jako právě Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů, jež nemohly dosáhnout státního uznání. Mormoni však využili možnosti „právního vakua“ z počátku 90. let, kdy se jim jejich uznání dostalo. V tomto odborném časopise lze nalézt mnoho užitečných informací, týkajících se náboženských témat, musíme ale podotknout, že pro laického čtenáře je trochu obtížnější porozumět těmto odborným textům, ve kterých jsou často užívána cizí slova. ¹⁾

O konverzi členů do Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů se můžeme blíže dočíst v odborném časopise Journal for the Scientific Study of Religion. K této víře nejčastěji konvertují lidé, kteří se řadili mezi protestanty. Nejčastějším motivem, proč lidé od církve naopak odcházejí, je ten, že buď úplně ztratí zájem o náboženství nebo naopak konvertují ke katolíkům. Průzkum byl proveden na vzorku bývalých mormonů z Utahu. Článek je obtížnější na porozumění, jelikož je psán složitější a ne tolik obvyklou angličtinou. O konverzi se ale dozvíme podstatné informace. ²⁾

V knize O sektách jsme získali důležité informace o tom, jak definuje sekty autorka knihy Kay M. Porterfieldová. Pro ni při posuzování, zda dané společenství je sektou či nikoliv, rozhodují vlastnosti společenství. V knize uvádí tři základní určující vlastnosti sekt. Přesně ve své knize píše: „Sekty, ať už na své členy působí kladně či zhoubně, musí mít tři základní vlastnosti: 1. žijícího, charismatického vůdce, který je přesvědčen o své nadlidské moudrosti, 2. autoritářskou mocenskou strukturu, 3. neměnné zákony. Pokud má společenství pouze jednu nebo dvě z těchto vlastností, nemusí být ještě sektou. Pokud má všechny tři, s největší pravděpodobností jí je.“ ³⁾. Ve své knize se několikrát zmiňuje i o Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Píše, že za doby Josepha Smitha a jeho pokračovatele Brighama Younga měli mormoni podobu sekty, ale během posledního století přerostla v organizaci, která se pohybuje na hranici církve. Píše, že dnes ji za sektu považují pouze konzervativní křesťanské skupiny, ale mnoho lidí považuje mormony za běžné náboženství. ⁴⁾ Kniha je psána spíše laicky, popisuje zkušenosti lidí se sektami a jejich individuální příběhy. Kapitoly jsou řazeny chronologicky podle postupu života v sektě: seznámení se sektami, integrace do sekty, manipulující chování atd. Ke každé kapitole je přiřazena část příběhu, těch je v knize asi pět. Díky těmto příběhům je mnohem jednodušší pochopit danou problematiku. Kniha také předkládá ucelený a v rámci možností objektivní výklad různých druhů sekt a důvodů, proč tolik lidí do sekt vstupuje. Tato kniha je psána Američankou a autorka sama přiznává, že je psána z pohledu americké společnosti. I přesto se v knize dají nalézt znaky, které sedí i na evropskou společnost, především definice.

V knize Co máme vědět o sektách, kterou napsala Barbara Büchnerová, se autorka věnuje pojmu sekta, který je až dnes vnímán negativně. Píše o tom, jak rozpoznat autoritářskou skupinu a co mají sekty společného s uznávanými církvemi. Také se zmiňuje, podle jakých znaků lze poznat, že jde o nebezpečnou skupinu: „bezvýhradná závislost na (většinou ještě žijícím) vůdci nebo prorokovi, jehož učení a vůle jsou vydávány za hlas boží nebo za absolutní zákon; členové sekty jsou cílenými technikami (tzv. kontrolami vědomí) zbavováni svéprávnosti a musejí se zcela podrobit pravidlům skupiny; soukromý život příslušníků je do nejmenších podrobností naprogramován, přísným pravidlům podléhají zejména stravování, sexualita a odpočinek.“ ⁵⁾ Každá skupina je nebezpečná vždy, když: „potlačuje a znevažuje nezbytné, životně důležité potřeby člověka, například brání rozvoji jeho osobnosti a autonomie, nebo vytváření vlastních kritických názorů; když vyžaduje slepou a bezpodmínečnou poslušnost a vyznačuje se autoritativním, diktátorským a dogmatickým chováním, tedy vyžaduje od svých stoupenců, aby se vzdali vlastního rozumu.“ ⁶⁾ Autorka také píše, že se jedná o autoritářskou skupinu, jestliže: ,,se domnívá, že jen ona hlásá jedinou pravdu, zatímco všichni ostatní žijí v naprostém bludu; se její vedení pokládá za neomylné a vyžaduje od svých členů absolutní poslušnost; mimo skupinu není v životě jedince místo pro nic jiného; od každého člena vyžaduje, aby se bez odmluvy podvolil každému příkazu.„ ⁷⁾ S uznávanými církvemi mají sekty společné to, že: „uznávají proroky, spasitele nebo vykupitele; stanovují více či méně přísná pravidla pro život jednotlivců; mají své rituály, zvyky a přikázání; snaží se šířit svou víru mezi bezvěrci a jinověrci; vytvářejí si nepřátelský obraz „bezvěrce“; přisuzují své hlavě (vůdci) neomylnost.“ ⁸⁾ Kniha je psána spíše laicky a velmi srozumitelně, vysvětluje, jak rozpoznat sektu, vliv sekty na člověka a chování vůdců a vedení sekty.

Jako další zdroj, spíše okrajově, jsme zvolili knihu našeho předního odborníka na sekty a novodobá náboženství MUDr. Mgr. Prokopa Remeše Nahá žena na střeše, kterou napsal s PhDr. Alenou Halamovou, kde rozebírá základní biblické příběhy v souvislosti s každodenním životem. Biblické příběhy jsou věčnou inspirací zejména pro naši tradiční katolickou společnost. Nabádají ke srovnávání, ke konfrontaci různých jejich částí, k přemýšlení o vlastním životě. Velmi zajímavě také rozebírá motivace konverzí k náboženské víře, které dělí do tří skupin, a sice na motivy existenciální, psychologické a sociologické.⁹⁾

V této seminární práci byly použity dvě metody sběru dat, a to metoda kvantitativní a metoda kvalitativní.

Mezi kvantitativní metody můžeme zařadit studium oficiálních dokumentů, to znamená studium odborných knih (Sekty a lovci duší, Průvodce sektami a novými náboženstvími, Čemu věří mormoni atd.) a internetových stránek zabývajících se danou problematikou. Analýza dokumentů a textů nám pomohla osvojit si znalosti potřebné nejen k zahájení našeho zkoumání přímo v ústředí mormonů na adrese Milady Horákové 85/95 v Praze 7, ale také ke zjištění základních informací do teoretické části.

Z kvalitativních metod byla použita metoda hloubkového rozhovoru s misionáři Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, se kterými jsme se setkávali na výše uvedené adrese. Jelikož získané informace nebyly dostačující, bylo nutné kontaktovat odborníka na sekty MUDr. Mgr. Prokopa Remeše. Pana doktora jsme podrobili rozhovoru, který se týkal především toho, co to vlastně je sekta a zda je dle jeho názoru Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů sektou. Nakonec, abychom zjistili co nejkomplexnější pohled na celou věc, spojili jsme se s bývalým členem církve, doplnili chybějící informace a zajímavosti a ověřili si, zda nám byly např. v Církvi poskytovány pravdivé informace.

Při každém rozhovoru jsme si ručně zaznamenávali získávané poznatky a poté je vyhodnocovali. Všichni dotazovaní, s nimiž byly dělány rozhovory, nám poskytli ucelené informace a znalosti na úrovni.

Mormonisté nebo také mormoni jsou označováni příslušníci náboženského hnutí, které se v porovnání s jinými vírami považuje za novodobější menšinové náboženství, jejíž učení vychází především z křesťanství. Často jsou považováni za sektu, avšak v České republice je již od roku 1990 zařazena mezi regulérně registrovanou církev ¹⁰⁾

Počátek hnutí byl sledován ve Spojených státech od začátku 19. století, kdy narůstala nespokojenost s pluralitou náboženských skupin a formami výkladu svatých knih. Jedním z nově vznikajících hnutí byli mormoni - ve 20. a 30. letech 19. století byli nazýváni Církev Kristova, poté od roku 1834 byl jejich název změněn na Církev svatých posledních dnů dle prorockého zjevení a počátkem roku 1838 byli oficiálně nazváni jako Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Svůj původ odvozují od Josepha Smitha (1805 – 1844), kterému se na jaře v roce 1820 v odpovědi na jeho modlitby, zjevili Bůh, Otec a jeho syn Ježíš Kristus.¹¹⁾ Ve svých modlitbách se zabýval otázkou, do jaké církve by měl vstoupit, protože on chtěl vstoupit do „té pravé“, načež zjistil, že církev, kterou kdysi Ježíš Kristus založil, už neexistuje. ¹²⁾ Právě pro svou oddanost Bůh vybral Josepha ke znovuobnovení církve Ježíše Krista (k čemuž nakonec došlo 6. dubna 1830 ve Fayette ve státě New York). ¹³⁾ V následujících letech byl Joseph navštěvován dalšími nebeskými posly, například roku 1827 andělem Moroni, který mu předal hromádku „zlatých desek“, které měl pomocí „prorockých brýlí“ rozluštit. Byla na nich sepsána historie pouti starověké izraelské rodiny ze Středomoří přes Atlantik. Z jejich členů podle této víry vznikly staré americké (indiánské) národy. Tímto překladem vznikla Kniha Mormon, jež společně s Biblí, knihou Nauka a smlouvy a Drahocennou perlou patří mezi standardní díla mormonské církve ¹⁴⁾.

Avšak členové této církve byli brzy pronásledováni a Joseph Smith byl spolu se svým bratrem nařčen z polygamie a zavřen do vězení, kde přišel o život (problémy s federální vládou trvaly až do roku 1890, než mormoni od polygamie upustili). Tato událost se stala inspirací pro řadu dalších „proroků“. Ve 40. letech 18. století se obnovil vývoj této církve pod vedením Brighama Younga a v roce 1847 byla základna přesunuta do státu Utah, kde zůstává dodnes ve známém městě Salt Lake City. Každoročně je pořádána konference, roku 1981 se sešlo přes 4,5 miliónu příznivců v 85 zemích světa. O tom, že svou misijní činnost mormoni vedou velice dobře, není pochyb. Dle posledních průzkumů prováděných v roce 2011 se k mormonům hlásilo již 14 131 467 členů ze 170 zemí a teritorií po celém světě. ¹⁵⁾ Tedy po třiceti letech vidíme nárůst o necelých 10 miliónů členů.

Další významnou skupinu představuje tzv. Reorganizovaná Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů, která sídlí v Missouri ve městě Independence a tvoří dohromady asi 200 000 členů. Počet členů ostatních mormonských skupin se pohybuje v rozmezí od deseti do maximálně 10 000 členů. ¹⁶⁾. Výjimkou je Německé společenství, které čítá 40 000 členů.

Jak již víme, učení CJKSPD vychází ze čtyř děl. Avšak jejich učení o Bohu je velmi problematické, jelikož jejich výklad leckterých myšlenek se právě od Bible a Knihy Mormon zásadně liší, nebo nejsou vůbec zaznamenány (pochybnosti vznikají při zařazování této Církve. Jelikož vychází z křesťanství, měla by tedy tato církev být monoteistická, avšak z jejich učení o svaté Trojici vychází, že jde o tři samostatné postavy, přičemž tou nejvyšší uctívanou je „Svatý otec“, tedy jde o zvláštní podobu monoteismu, též nazývanou jako henoteismus).¹⁷⁾ Přesto Joseph Smith prohlásil, že základním kamenem mormonské nauky je Kniha Mormon, díky níž, jako jediné, se člověk může přiblížit Bohu. Od roku vydání v ní bylo provedeno přes 3900 úprav a stále v ní chybí některé pro mormony charakteristické doktríny, jako třeba otázka struktury a organizace církve, plurality bohů, schopnosti člověka stát se bohem, plurality manželek nebo otázka manželství v nebi. Tyto dodatky byly dopisovány a poté shromážděny právě v knize Nauka a smlouvy. ¹⁸⁾ Dále dle Bible dodržují desatero přikázání, která je vedou ke správnému a spravedlivému životu, slovo moudrosti neboli zdravotní zákon, který zdůrazňuje prospěšnost správného složení stravy, fyzického a duševního zdraví. Přísně také zakazuje užívání tabáku, drog, pití alkoholu, čaje a kávy. A nakonec zákon desátku, kdy každý člen musí církvi přispět alespoň 1/10 svého majetku. Vybrané prostředky využívají k výstavbě chrámů, kaplí a dalších budov, zajištění provozu, financování misijní činnosti a také vzdělání. ¹⁹⁾Nejznámější je Mormonský chrám, vystavěný v letech 1853 – 1893, v Salt Lake City. Byl vybudován ve strohém gotickém stylu. Dovnitř mohou vstoupit pouze mormoni. ²⁰⁾

V těchto chrámech (dnes již 128 po celém světě) se konají rituální ceremonie nepřístupné veřejnosti: 1) Křest mrtvých, protože vykoupeni mohou být jen mormoni, mohou se dokonce nechat zástupně pokřtít za jednoho příslušníka rodiny, který nevstoupil do církve nebo v ni nevěří, ale tímto způsobem bude uchráněn a bude mu dopřáno nebeské blaho. 2) Endowment, znamená vybavení, jsou to slova a znaky pomocí nichž jsou schopni projít kolem strážných andělů do Říše Boží. 3) Zapečetění manželství, které je velmi důležité, jelikož do Říše Boží můžou vstoupit pouze ženatí a vdané. 4) Druhé pomazání, to si zasluhuje pouze vybraný mormon a znamená to, že je povýšen na Boha. ²¹⁾

Boha považují za nebeského otce, který pro všechen lid připravil tzv. plán - neboli evangelium, jež nám má pomoci nalézt pokoj v duši a vést nás šťastným životem až po věčnost. Hlavním cílem je usmířit Ježíše Krista, věřit v něj, činit pokání, nechat se po něm pokřtít, žít podle něj a vytrvat do konce. Toto evangelium žehná všem, jeho zjevení je spojené s proroky, které Bůh vybral (př. Adam, Noe, Abraham, Mojžíš). Lidé, kteří následují tyto proroky, získávají Bohem slíbené požehnání. Ti, kteří evangelium a proroky zavrhují, ztrácejí požehnání, vzdalují se Bohu a stávají se z nich tzv. odpadlíci, přičemž nikdy nepřestávají být Bohem milováni. Proroci:

1. učí se o Bohu a jsou zvláštními svědky o Jeho synu Ježíši Kristu
2. přijímají zjevení (=komunikace mezi Bohem a „Jeho dětmi“, která obvykle probíhá skrze Ducha svatého. Nejčastěji jako myšlenky, pocity nebo dojmy), neboli pokyny od Pánaboha
3. učí svět evangeliu a vykládají slovo Boží
4. pokud lidé přestávají proroka poslouchat, je jim odňata kněžská pravomoc a až je lid opět připraven, Bůh vyšle nového proroka, jež má za úkol znovuzřídit kněžství (Církev) a opět učit evangeliu (jak tomu nastalo 6. dubna 1830 ve Fayette ve státě New York).

Ježíš Kristus, Syn Boží, před více než 2000 let sestoupil na zem a založil zde tu „pravou“ Církev. Povolal apoštoly, předal jim pravomoc vyučovat evangeliu a křtít. Ale na konci svého života velmi trpěl a zemřel za hříchy každého, kdo kdy žil nebo bude žít na této zemi, čímž nám bylo Bohem odpuštěno. Ti, kteří si váží Jeho oběti, jsou smířeni s Bohem a dodržují Jeho přikázání, jsou naplněni pokojem a radostí.

Tedy hlavou Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů je Pán Ježíš Kristus, který nyní vede svou Církev prostřednictvím presidenta Církve (=proroka), ten si vybírá dva rádce po svém boku. Společně tak tvoří První předsednictvo a s dvanácti apoštoly vedou celou Církev.²²⁾

Dle učení Ježíše Krista krátce poté, co byla Církev opět v roce 1830 zorganizována, shrnul Joseph Smith základní nauku do 13 bodů:²³⁾

1. Věříme v Boha, Věčného Otce, a v Jeho Syna, Ježíše Krista, a v Ducha svatého.

2. Věříme, že lidé budou potrestáni za své vlastní hříchy, a ne za přestupek Adamův.

3. Věříme, že skrze usmíření Kristovo může býti spaseno veškeré lidstvo, skrze poslušnost zákonů a obřadů evangelia.

4. Věříme, že prvními zásadami a obřady evangelia jsou: za prvé víra v Pána Ježíše Krista; za druhé pokání; za třetí křest ponořením na odpuštění hříchů; za čtvrté vkládání rukou pro dar Ducha Svatého.

5. Věříme, že muž musí býti povolán Bohem, skrze proroctví a skrze vkládání rukou těch, kteří mají pravomoc, aby kázal evangelium a vykonával jeho obřady.

6. Věříme v tutéž organizaci, jež existovala v prvotní Církvi, totiž v apoštoly, proroky, pastýře, učitele, evangelisty a tak dále.

7. Věříme v dar jazyků, proroctví, zjevení, vidění, uzdravování, vykládání jazyků a tak dále.

8. Věříme, že Bible je slovo Boží, nakolik je přeložena správně; také věříme, že Kniha Mormonova je slovo Boží.

9. Věříme všemu, co Bůh zjevil, všemu, co nyní zjevuje, a věříme, že ještě zjeví mnohé veliké a důležité věci týkající se království Božího.

10. Věříme v doslovné shromáždění Izraele a ve znovuzřízení deseti kmenů; že Sion (Nový Jeruzalém) bude vybudován na americkém kontinentu; že Kristus bude vládnouti osobně na zemi; a že země bude obnovena a obdrží svou rajskou slávu.

11. Domáháme se výsady uctívati Všemohoucího Boha podle příkazů svého vlastního svědomí a dopřáváme všem lidem stejnou výsadu, nechť uctívají jakkoli, kdekoli nebo cokoli si vyvolí.

12. Věříme, že máme býti podřízeni králům, presidentům, vládcům a veřejným zástupcům, že máme býti poslušni zákona, že ho máme ctíti a podporovati.

13. Věříme, že máme býti čestní, pravdiví, cudní, dobrotivý, ctnostní a že máme činiti dobro všem lidem; vskutku, můžeme říci, že následujeme nabádání Pavlovo - věříme všem věcem, doufáme ve všechny věci, snášeli jsme mnohé věci a doufáme, že budeme schopni snésti všechny věci. Je-li cokoli ctnostné, milé nebo dobropověstné nebo chvályhodné, o to usilujeme.

Najít jednotnou definici toho, co znamená sekta, není vůbec jednoduché. Dokonce by se dalo říct, že je to nemožné. Každý zdroj tvrdí něco jiného a každá definice se velice liší, buď obsahem, nebo úhlem pohledu. Takovým základním rozdělením je rozdělení na definici, kterou vytvořila náboženská sdružení, a na tu, kterou vytvořili neteologicky zaměření lidé. Z těch mnoha definic, které lze najít v literatuře či na internetu, není možné vybrat jednu a považovat ji za správnou. To by nebylo objektivní, protože člověk by potřeboval mnohaleté zkušenosti a odpovídající vzdělání na to, aby mohl určovat jejich správnost, ale možná ani tehdy by to nebylo možné.

Definice sekty, jednotná, jediná, správná, se v této práci vyskytovat nebude. Naopak zde bude uvedeno jen několik základních nejčastějších definic. Tato kapitola bude spíše zaměřena na charakteristiku sekt, tedy na určité znaky, které vykazuje spolek, sdružení, které je označováno za sektu. Nebo spíše, podle kterých vlastností poznáme, že se jedná o sektu.

Nejprve je dobré říci, co slovo sekta znamená, tedy odkud pochází. Označení sekta je latinského původu, ze slova secta. Původ tohoto slova už není tak jasný. Neví se, zda pochází ze slova seco,secare (v překladu sekat, oddělovat) nebo sequor, sequi (následovat).²⁴⁾ Tento překlad určuje první a zároveň tu nejběžnější definici sekty. Jedná se o definování sekty coby sdružení, které se vydělilo z určitého směru, ať již politického, náboženského či ideologického. Nejčastěji náboženského rázu. Možná ještě běžnější je definice, která se vyskytuje ve většině slovníků. Jedná se o definici, že sekta je uzavřená politická nebo náboženská skupina. ²⁵⁾ Jak je vidět, obě tyto definice, speciálně ta druhá, nejsou příliš obsáhlé. Nespecifikují přesně to, co sekta je a co sekta není. Od velkých náboženství se oddělilo mnoho menších a stále to neznamená, že se stala taktéž sektami.

Co se týče charakteristiky sekt, dobře to popisuje Kay Marie Porterfieldová ve své knize O sektách. Rozděluje tři základní určovací znamení, zda skupina/sdružení sektou je nebo ne. Prvním znakem je charismatický vůdce, který má významnou moc nad skupinou a je přesvědčený o své nezpochybnitelné moudrosti. Druhým znakem je autoritářská a mocenská struktura dané skupiny a posledním znakem je, že má neměnné zákony. Ovšem i tady to stále není jednoznačné. Stále je to velmi subjektivní, protože i autorka uvádí, že pokud skupina vykazuje všechny tři znaky sekty, s největší pravděpodobností jí bude. S jistotou to podle ní ale tvrdit nelze. Dále ve své knize také píše, že každé dnešní „velké“ náboženství vzniklo vlastně ze sekty. Ukazuje to na příkladu křesťanství, kdy Ježíš Kristus, coby charismatický vůdce, „přetáhl“ na svou stranu mnoho lidí a vedl je k „novému náboženství“. Stejně tak jako Mohammed nebo Mojžíš. Sekta je tedy, podle autorky, předstupeň uznávaného náboženství. Ale ne každé sektě se to podaří. Dále ve své knize píše, že i když je některá skupina považovaná za sektu, ne každý ji tak musí vnímat. Mnohdy záleží na tom, zda je ta osoba věřící či nikoliv. Například píše, právě o Církvi Ježíše Krista svatých posledních dnů, že mnoho křesťanů ji považuje za sektu, a naopak mnoho ateistů ji považuje za církev jako každou jinou. Tedy i autorka této knihy se neodvažuje vyřknout ortel nad tímto sdružením. ²⁶⁾

Podle autorů Víta Profanta a Ivana O. Štampacha existují čtyři charakteristiky sekt. První z nich popisuje sektu jako náboženskou společnost, která se snaží vylepšit stávající náboženskou nauku určité církve. Většinu pravidel přijímá, ale některé si přetvoří nebo si vytvoří nějaká nová pravidla a ideje. Tímto způsobem podle nich vzniklo například i křesťanství.

Druhá charakteristika je popisována očima křesťanů. Popisuje sektu coby nové menší náboženské společenství, které stojí mimo křesťanskou nauku, někdy jí přímo opovrhuje.

Třetí charakteristika popisuje vnitřní řád skupiny jako autoritářský, uzavřený, fanatický, nesnášenlivý, selektizující určité informace.

Čtvrtá a poslední charakteristika se vyznačuje negativním vlivem na své členy. Autoři tyto skupiny popisují jako náboženskou společnost, která svým členům spíše škodí, často pomocí tzv. vymývání mozku neboli brainwashingu. Tyto skupiny často mívají násilnické sklony a také mohou páchat hromadné sebevraždy.

U těchto autorů je dále zajímavé, jak oni pojímají problematiku definování sekty. Píší, že to není vůbec jednoduché, protože označení určitého společenství sektou může mít za následek pošpinění dobré pověsti, které může mít i soudní dohru, či může narušit určité rodinné nebo sociální vazby. ²⁷⁾

Hlavním důvodem, proč je potřeba se slovem sekta zacházet velmi opatrně, je dnešní podvědomí obyčejných lidí o pojmu sekta. Když se řekne sekta, většina lidí si představí něco špatného, něco negativního. To je způsobeno tím, že v médiích se mluví především o tomto typu sekt, které jsou mnohem zajímavější než ty sekty, které svým členům neškodí nebo jim dokonce prospívá. V podvědomí obyčejných lidí není, že sekta může mít i příznivý vliv na své členy a že je třeba rozlišovat sekty „neškodné, prospěšné“ a sekty, které svým působením škodí. Proto je velmi obtížné nalézt definici pro tento pojem, či ho jednoznačně charakterizovat. Z načtené literatury je zřejmé, že nelze s jistotou říci, zda určitá skupina je sektou. Autoři radí, aby si lidé při kontaktu s jakoukoliv náboženskou skupinou spíše všímali sebemenších náznaků autoritářství, násilného přesvědčování a pak se vyvarovali vstupu do této očividně nebezpečné skupiny, než aby se snažili definovat či charakterizovat danou skupinu.

Naše první setkání s mormony proběhlo dne 12. března 2012 v jejich sídle na adrese Milady Horákové 85/95 na Praze 7. Jednalo se o americké členy církve hovořící česky. Vřele nás přijali, provedli po celé budově a seznámili nás s ostatními členy, kteří byli přítomni. Poté jsme se přesunuli do zasedací místnosti, kde modlitbou začalo naše první sezení. Modlitba začínala i ukončovala všechna naše setkání. Všechny schůzky s mormony trvaly přibližně jednu hodinu. Na první schůzce nám byly poskytnuty všeobecné informace o Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů a obdrželi jsme brožuru zabývající se plánem spasení, ze které jsme také povinně nahlas předčítali mormony vybrané úryvky. V průběhu čtení se nás ptali, zda věříme v Boha, a zda nám přijde logické to, co čteme. Na naše dotazy však nezbyl čas, proto bylo jasné, že se s nimi musíme setkat znovu. Oni sami nám nabídli další termín. Na druhé schůzce jsme všichni bezplatně obdrželi Knihu Mormonovu, ze které jsme taktéž předčítali. Na naše dotazy se tentokrát dostalo, ale opět nebyly zodpovězeny všechny naše otázky. V tomto duchu probíhala všechna zbylá setkání. Celkem jich bylo pět. Načež další schůzku jsme museli odmítnout, jelikož odpovědi na naše dotazy jsme již měli a spíše už se jednalo o snahu mormonů získat naší duchovní přízeň a dokonce nás i pokřtít. Díky našim dotazům jsme o mormonech získali ucelený obraz o jejich životě, víře a zásadách. Stejně jako ostatní křesťané mají povolený sex až po svatbě, mají zakázáno kouřit, pít alkohol a dokonce i nápoje obsahující kofein. Na otázky ohledně financování církve se nám nedostalo srozumitelné odpovědi. Taktéž nám nedokázali vysvětlit, jak je to s jejich výkladem svaté Trojice. Velice rádi se však bavili o své vlastní víře, která jim přinesla vnitřní klid a radost ze života. Neustále nám doporučovali, abychom svůj volný čas trávili čtením Knihy Mormonovy a slibovali, že v ní nalezneme odpovědi na všechny naše otázky týkající se života a smrti. Náš celkový dojem z této církve je kladný, mormoni byli velice milí, vstřícní, přátelští avšak někdy celkem neodbytní.

Dne 30. března 2012 jsme se setkali s odborníkem na sekty MUDr. Mgr. Prokopem Remešem v místě jeho působiště, které se nachází v Bohnicích. Na naši první otázku „Myslíte si, že jsou mormoni sekta?“ nám odpověděl otázkou „A jak si charakterizujete sektu?“ Což nás mírně zaskočilo, protože jsme žádnou „naší“ definici vybranou neměli. Rozhovor se tedy zaobíral tím, jak sektu charakterizovat. Vzhledem k tomu, že je opravdu velké množství definic sekty, nám bylo doporučeno si přečíst knihy pana Vojtíška nebo se podívat na internet, kde by, dle jeho názoru, neměly být chybné informace. Sám odborník na sekty si sektu charakterizuje jako skupinu s charismatickým vůdcem, která je většinou uzavřená, autoritativní a fanatická, tato skupina se snaží o reformu nauky nějakého náboženského společenství.²⁸⁾ Na poslední otázku, jestli on sám považuje Mormony za sektu, se nám dostalo odpovědi, že si nemyslí, že by to byla sekta, hlavně proto, že nemají žijícího vůdce a dá se z jejich skupiny dobrovolně odstoupit. Sám si také myslí, že je spousta jiných nebezpečných skupin, jako příklad uvedl věštecké služby poskytované přes telefon.

V rámci projektu jsme se osobně setkali moderátorem Tomášem Krejčířem, bývalým mormonem. Velice ochotně nám poskytl odpověď na každou z našich otázek, kdy sám nastínil velice komplexně a zajímavě pozadí předmětu pro lepší pochopení. Nejdříve ze všeho nás zajímalo, jak se o církvi Ježíše Krista svatých posledních dnů dozvěděl. Řekl, že se o církvi dozvěděl přes známou a po nějaké době se stal sám členem, když mu bylo 18 let. Členem byl pak necelých 20 let a před 3 lety dobrovolně odešel. Poté nám chvíli povídal, co se mu na církvi líbilo. Takový první impulz a prvek byla vidina lepšího světa, který hledá každý. Konzistence tradic, přátelský přístup lidí kolem a postupem času dobří kamarádi. Jako řádný člen samozřejmě platil církvi desátky a účastnil se různých shromáždění. Dokonce se mu dostalo vysoké pozice v hierarchii církve. Řekl ale, že postupem času se člověk mění a jeho preference s ním. Vzhledem k jeho pozici byl navrhnut do skupiny, která měla za úkol v USA česky namluvit krátký film v rámci církve. Ovšem několik dnů před odletem se ale dozvěděl, že do USA nakonec neletí, a důvod mu nebyl nikdo ochotný sdělit. Přes veškeré pátrání a tázání blízkých i méně blízkých v církvi, důvod stále neznal. Časem také zjistil, že ne každý dodržuje řád jejich společenství, dokonce ani na nejvyšších místech. Dále řekl, že na brožurách církve k propagaci se objevila jeho fotografie s popiskem sdělující, že Tomáš Krejčíř je také mormon. S ohledem na to všechno ztrácel důvody, kvůli kterým by v církvi měl zůstat. Podstata lepšího a spravedlivého světa byla tudíž narušena. Jakmile začal uvažovat o opuštění církve, manželka prý nebyla proti, byla ráda, že mu to došlo samotnému. Ovšem odchod nebyl vůbec jednoduchý. Sdělil nám, že kamarádi ho přemlouvali, aby zůstal. S některými se baví dodnes, někteří ho zavrhli. Formální odchod také nebyl jednoduchý. Musel prý posílat několik žádostí, které se ovšem vždy nějakým způsobem ztratily z povědomí. Rozhodl se tedy napsat až na nejvyšší místa velice důraznou žádost, kterou vůči jeho profesním zkušenostem dokázal silně formulovat k jeho odchodu, aby bylo dostatečně jasné, že už členem být nechce. Dodnes ovšem prý neví, jakým způsobem ho přesně ještě v databázích vedou.

Jednou výzkumnou otázkou se ptáme, zda existuje nějaký rozdíl mezi americkými příslušníky mormonů a těmi českými. Odpověď na tuto otázku se nehledala snadno. Nakonec nám k odpovědi dopomohly americké internetové magazíny. Významný rozdíl však nalezen nebyl, tedy alespoň ne v tom pravém slova smyslu. Mormoni české národnosti, se kterými jsme také přišli do styku, byli pokřtěni a dalo by se říct „vychováni“ těmi americkými mormony, kteří do České republiky přišli za účelem mise, jež je pro členy Církve Ježíše Krista svatých posledních dnů povinná alespoň jednou za život. Jak již bylo psáno v teoretické části, mormoni jsou misijním náboženstvím, a tak vyráží do různých částí světa šířit jejich nauku. Jelikož má tato církev ve Spojených státech dlouholetou historii, kdy v průběhu vznikly drobné rozdíly, které se do České republiky nedostaly, především proto, že se zde tato církev teprve dostavá ke slovu. Středobodem rodiny amerických mormonů je matka. Právě ona spojuje rodinu, ve většině případů rozhoduje a dostává se jí obrovské úcty. Není ani tak hlavou rodiny jako spíše matkou v pravém slova smyslu, tedy rodičkou. Mormonské rodiny mají zpravidla mnoho dětí, které jsou soustředěné kolem matky. V České republice jsme o takové úctě k matce neslyšeli ani zmínku, v podstatě česká rodina mormonů se nijak neliší od české rodiny ateistů. Rozdíl jsme ale našli mezi mormony americkými. V Americe existují dvě větve. Jedna je se sídlem v Salt Lake City v Utahu, ta druhá větev má sídlo v Independence v Missouri. Hlavní větev mormonismu má sídlo v Utahu, s touto větví jsme také spolupracovali tady v České republice. Ta druhá větev se od učení Josepha Smitha odklonila v roce 1844, tedy po jeho smrti. Po Josephu Smithovi učení převzal Brigham Young a usídlil se v Salt Lake City, mimo toho ale vzniklo přibližně sto dalších skupin odmítajících učení B. Younga, které většinou nepřežily první rok. Jedna odnož ale vydržela až dodnes, což je právě dříve zmíněná větev v Missouri. Tato církev se nazývá Reorganized Latter Day Saints, zkráceně RLDS. Do Independence v Missouri se dostali pod vedením Jasona Biggse a Emmy Smithové²⁹⁾. V roce 1860 se do čela dostal Joseph Smith III., syn Josepha Smithe.³⁰⁾ Od té doby se vedení církve předává pokrevně tak, aby vedení bylo stále v rukou potomků zakladatele. Hlavní důvodem odpojení se od Utahu bylo nepochopené, a tedy odmítané učení B. Younga. Missourská větev nesouhlasila s polygamií, se sňatky na věčnost a s krevním vykoupením. Existují i další rozdíly mezi těmito dvěma větvěmi. Výklad víry a jejich učení se v něčem liší, v něčem se shoduje. Učení mormonů se sídlem v Utahu je již popsáno výše, a proto budou následovat odlišnosti Missourské větve. A to jsou:

1) Ježíš se vrátí do Independence v Missouri

2) Kdo neměl možnost setkat se s učením RLDS, bude mít možnost v příštím životě

3) Nepoužívají určité části Knihy Mormon

4) Jako základ víry není ani Bible ani Kniha Mormon, to by měl být pouze začátek, víry by člověk měl hledat v každodenních základních zkušenostech, důležitým zdrojem víry nejsou Slova Boží, ale lidská zkušenost

5) RLDS je tou jedinou a pravou církví pověřenou Ježíšem Kristem

RLDS je také považovaná za sektu a to nejenom členy ostatních mormonů, ale celou Amerikou. Důvodů, proč tomu tak je, jsme se nikde nedopátrali, ale může to být tím, že jsou v menšině, ještě nemají tolik členů, aby mohli být považováni za církev, a také tím, že mají vůdce, který má svou nezpochybnitelnou moc, díky tomu, že je pokrevním potomkem Josepha Smithe. ^{31) 32)}

Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů vznikla v Utahu roku 1838. Za zakladatele je považován Joseph Smith, kterému se zjevil anděl Moroni a předal mu zlaté desky, které Smith rozluštil pomocí brýlí a sestavil Knihu Mormonovu.

Kniha Mormonova je považována za „základní kámen“ celé církve. Díky této knize mohou mormoni vykládat Bibli pouze jediným způsobem. V Knize Mormonově najdeme i morální zásady a zásady správné životosprávy (slovo moudrosti), kterými by se každý mormon měl řídit. Kromě těchto zásad dodržují i samotné desatero. I přesto, že pro každého mormona je tato kniha jedinou pravdou, od prvního vydání v ní bylo uděláno přes 3000 změn a každý mormon si tuto pravdu vykládá jinak. Mormoni donedávna uznávali mnohoženství, přestože to nebylo v souladu s Knihou Mormon. Mormoni, kteří důkladně nedodržují veškeré zásady, nepřijdou do nejvyššího království, nicméně v průběhu života komunikují s Bohem a ten rozhodne, zda jim odpustí a do jakého posmrtného království půjdou. Mormoni totiž nerozlišují nebe a peklo, ale mají 3 stupně království.

Pokud se někdo chce stát členem Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, jeho povinností je platit takzvané desátky, neboli deset procent z jeho celkových příjmů. Na sezení s mormony jsme se zeptali, jak je tato církev financována a nikdo nám nedokázal odpovědět. Podle jejich výpovědí jsou příspěvky do církve zcela dobrovolné. Při setkání s bývalým členem církve jsme se ale ujistili, že příspěvky jsou povinné a pokud je někdo neplatí, ostatní členové se na něj dívají „skrz prsty“. Mormoni, se kterými jsme se pravidelně setkávali, si ovšem na tyto misie musí našetřit sami a vše si musí i financovat. Nejedná se o malé částky, jedna roční misie v zahraničí je vyjde v přepočtu na 200 000,- Kč.

Po mnoha setkáních s mormony jsme zjistili, že výrazný rozdíl mezi českými a americkými mormony neexistuje. V publikacích jsme se dočetli o velké úctě k matce u amerických mormonů, u českých to zpravidla nenajdeme. Výraznější rozdíly jsou mezi odnožemi missourské větve a větve se sídlem v Utahu.

Nejvyšším správcem církve je prezident, který má pod sebou určitý počet podřízených a ti vyřizují veškeré žádosti o odchod z církve. Nemají církevní autoritu jako ostatní církve, například katolíci - papež, ani žijícího charismatického vůdce, jak tomu bývá u sekt. Mormoni tedy mají pevně danou mocenskou strukturu a zákony (např. desatero). Odchod z Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů není jednoduchou záležitostí, je to běh na dlouhou trať. Žadatelé musí odůvodnit svůj odchod z církve, pokud se to ovšem někomu z vysoce postavených nelíbí, je možné tuto žádost vrátit a žadatel musí celý tento proces opakovat. Jedná se o záležitost několika měsíců až let. Je ovšem možné, že se už nikdy nedozvíte, zda již nejste členem, jelikož vám to vedení církve odmítne sdělit. Avšak na osobu, která se církev rozhodne opustit, není vyvíjen žádný tlak.

Po rozhovoru s odborníkem na sekty, s bývalým členem církve a po přečtení několika publikací jsme dospěli k závěru, že se nejedná o sektu, jelikož nemá charismatického vůdce a teoreticky by neměl být problém od církve odstoupit.

ALBRECHT, Stan L., and HOWARD M. Bahr. Patterns of Religious Disaffiliation: A Study of Lifelong Mormons, Mormon Converts, and Former Mormons. Journal For The Scientific Study Of Religion 22, no. 4 (December 1983): 366.  Databáze EBSCO, dostupná ze stránek Městské knihovny v Praze. Dostupné z: <http://web.ebscohost.com/ehost/detail?vid=4&hid=104&sid=f36c77ed-2e36-4bed-ab72-961e181be0f5%40sessionmgr12&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT1laG9zdC1saXZl#db=a9h&AN=4903524>.

BIBLICAL DISCERNMENT MINISTRIES. Mormonism, Cristian or Cult?[online]. 3/2003. [citace 2012-07-12] Dostupný na World Wide Web:<http://www.rapidnet.com/~jbeard/bdm/Cults/mormon.htm>.

BÜCHNEROVÁ, Barbara. Co máme vědět o sektách. 1. vyd. Praha: AMULET, s.r.o., 1999. 128 stran. ISBN 80-86299-02-3.

ENROTH, Ronald. Průvodce sektami a novými náboženstvími. 1.vyd. Praha: NÁVRAT DOMŮ, 1995. 182 STRAN. ISBN: 80-85495-29-5.

HARÁKOVÁ, Renata. Mormonské misie na území ČR [online]. Brno: Masarykova univerzita, ÚRelig FF MU, 2010. [cit. 2012-03-09]. Vedoucí diplomové práce David Václavík. Dostupné z: <http://is.muni.cz/th/80821/ff_m/>.

KIRKLAND, Lyman, LDS.org Newsroom. Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů [online]. ©2012, poslední revize 22.3.11 21:13 [cit. 2012-03-09]. Dostupné z: <http://www.cirkev-jezise-krista.cz/index.php>.

LINHART, J. a kol. Slovník cizích slov pro nové století. Litvínov: DIALOG, 2003. 412 stran. ISBN 80-85843-61-7.

MARTINA. Divy světa [online]. ©2002, poslední revize 9.1.2002 [cit. 2012-03-09]. Dostupné z: <http://divysveta.webz.cz/samerika/mormon.htm>.

PORTERFIELDOVÁ, Kay Marie. O sektách. 1.vyd. Praha: NLN, s.r.o., 1997. 176 stran. ISBN 80-7106-233-2.

PROFANT, Vít, Štampach Ivan O. Co je a co není sekta. Dingir, Prosinec 2000, čís. 4, s. 5-6. Praha: DINGIR.

PŘIBYL, Stanislav. Sekty a právo I. . Dingir, Roč. 2004, č. 3, str. 74-6. Praha: DINGIR.

REMEŠ, Prokop a HALAMOVÁ, Alena. Nahá žena na střeše. 1.vyd. Praha: PORTÁL, 2004. 200 stran. ISBN 80-7178-921.

ROBINSON, B.A. The LDS Restorationist movement,including Mormon denominations Are they Christians?. Religious Tolerance [online]. Copyright © 2005 to 2008. [citace 2012-07-12] Dostupný na World Wide Web:<http://www.religioustolerance.org/ldswho.htm/>.

ŠTAMPACH, Ivan. Čemu věří Mormoni. Dingir, 2001, č. 3. Praha: DINGIR.

ŠTAMPACH, I. Náboženství v dialogu: kritické studie na pomezí religionistiky a teologie. Portál, Praha. 1998. ISBN 80-7178-168-1. str. 163-164.

VOJTÍŠEK, Zdeněk. Co se slovem „sekta“? Roč. 2004, č. 4. Praha: DINGIR. [citace 2012-05-18]. Dostupné z: <http://www.sekty.cz/www/stranky/studie/1.pdf>.

WIEBEUS, Hans Otto. Sekty a lovci duší. 1.vyd. Plzeň: NAVA, 2006. 295 stran. ISBN: 80-7211-224-4.

Počet shlédnutí: 250