MÝTUS

• pojem „mýtus“ má mnoho významů
• v obecné mluvě znamená mylně zastávaný běžný názor
• u antropologů a etnologů jsou to příběhy o vzniku světa, vysvětlení různých jevů
• pro folkloristy jde o rozkládání mýtů na tzv. motivy (Motif - Index)
• Teologové a historikové zkoumají mýty jako posvátné texty a předávání jejich obsahu

Příběh, jehož hlavními postavami jsou osoby, a který uskutečňuje něco významného pro své vyznavače, kteří jsou houževnatými zastánci tohoto mýtu.

Počátky mytologie (vědy zabývající se studiem mýtů) můžeme objevit již u prvních řeckých filosofů. Moderní pojetí mýtů lze spatřit v 18. století:

• studium mýtu chápal jako rekonstrukci myšlení. Mýty jsou zachyceny ve zvláštním (primitivním) jazyku, který dnes již nechápeme.

• studium mýtů je studiem primitivní mentality zaměstnané bojem o přežití a usmiřováním duchovních sil. Mytologie vyjadřuje nejhlubší city lidí.

• mýtus je iracionální výraz přirozeného myšlení, které utváří identitu společnosti

• filosofie mýtu, mýtus jako vyprávění o počátcích, světu předobrazů, zaujímá prostor mezi přírodou a kulturou, mytologie jako výraz symbolizace přírody

Antropologická diskuse započala v 19. století (dozvuky dodnes) ohledně vztahu náboženství-mýtus-rituál. Z evolucionistického hlediska: byl dříve mýtus, nebo rituál

• upřednostňuje mýty před ritualismem;
• zkoumání prostřednictvím textů

• Rozlišuje tzv. „pravou/počáteční/přirozenou“ podobu náboženství (nemytickou a neritualistickou) oproti mýtu a rituálu (v různých historických podobách různých náboženství), které považuje za degenerované formy náboženství.
• Lingvistická teorie vzniku mýtu jako výsledek degenerace jazyka (období objevení indoevropské jazykové skupiny)

* nejblíže se tomuto typu náboženství blíží védské náboženství

• Rituál je vnější projev náboženství vyjadřující vztahy mezi lidmi, kterému chybí původní kontext (úpadek náboženství do „pověry“);
• empirické zkoumání
• Rituál má klíčový význam a moc v náboženství.

• teorie animismu – archaická víra v samostatnou duši, která umožňuje vysvětlit mnohé rysy lidového náboženství, folkloru a mytologie (trpaslíci, nymfy, vodníci, rusalky, panny)

• Homeopatická magie, jeden z principů v rámci magického (mýtického) typu kultury v evolucionistickém schématu vývoje magie-náboženství-věda, je důsledkem snahy aktivního ovládání přírodních zákonitostí, které vyústilo v jejich napodobování.

• euhemerismus - mýty jsou podložené reálnou, historickou událostí
• kognicionismus - mýty vznikají dodatečnou racionalizací*
• ritualismus - mýty vznikají na základě lidského sklonu k dramatičnosti (oproti obyčejné, všední každodennosti)

* Podle čeho asi vznikl název Praha – Smíchov? 1) Když nevíme, předpokládáme, že od smíchu → vznik mýtu 2) Skutečnost je, že název vznikl „smícháním“ lidí z různých farností na tomto území

• mýtus je vysvětlením náboženství, jehož jádro tvoří rituál.
• Nejstarší náboženství byla ritualistická (primitivní) a mýty se vytvářely až později (vyšší vývojový stupeň) → rituál-mýtus-náboženství

• Duchovní ochuzení moderního člověka kvůli nedostatečné pozornosti věnované rituálu a mýtu.
• Při zkoumání náboženských tradic ve světě se Eliade snaží rozpoznat jejich původní ryzí podobu a odlišit ji od jejího dnešního znehodnoceného stavu.
• → Všechna náboženství se vyvozují z jediné prvopočáteční tradice a na rozdíl od modernistické ideje pokroku se svět pohybuje v cyklu duchovního a intelektuálního úpadku.

Amy Simes tvrdí, že mýty jsou omezené zobrazováním (ikonami, obrazy) na posvátných místech (vč. budov) → zpřítomňování mýtu má sklon být nezúčastněné.

Výjimkou je současné západní pohanství (přírodní náboženství se sezonními slavnostmi), u kterého je patrný hlubší smysl těchto rituálů (skrze předčítání, resp. předvádění). Moderní pohanské mýty často volně vycházejí z antických, keltských, severských či domorodých mytologických tradic, a třebaže jsou respektovány, nechovají se v příliš velké úctě → Mytologická pravda je pouze symbolická. Úkolem mýtu je pouze pozvednout a rozšířit rituální oslavy.

• významně přispěl k antropologickému výzkumu mýtu. Řadíme jej do tzv. „mýtické školy“.
• Při interpretaci mýtu zdůrazňuje význam kontextu
• Malinowski kritizuje názor, že mýtus má pouhý symbolický význam nebo že by byl pouhým historickým vysvětlením. → není důležité, co mýty říkají, ale co dělají (funkce ve společnosti)
• Funkce mýtu ve společnosti → Mýty zabraňují společnosti upadnout do chaosu, slouží ke kodifikaci pravidel, technik nebo vyjadřují různé aspekty sociálního života. Původ mýtů prý spočívá v nějaké naší univerzální biologii (společné prvky mýtů nalezneme napříč kulturami), ale prožíváme je a rozvíjíme v konkrétním společenském a historickém kontextu.
• Mýtus v matrilineární společnosti: Malinowski prováděl výzkum na Trobriandech. Místní náboženství má úzký vztah s magií: V mnoha společnostech se vyprávějí příběhy o původně matriarchálním společenském řádu, kdy „bylo všechno špatně“, dokud se neobjevil mytický kulturní hrdina a neuvedl věci na pravou míru. → ospravedlnění mužské nadvlády a zároveň vyjádření faktu, že podřízenost žen není vnímána „přirozeně“; varování, že nebudou-li muži ve střehu, mohou ženy povstat.
• Na konci své profesní kariéry však Malinowski pokládal mýtus za něco „nesprávného“, i když je klíčový pro výzkum náboženství.

– Stále ji má

- Před literární kultury mají mýtus – psané kultury mají vědu a dějiny

- Podle jedné teorie myslí všechny kultury myticky, ale v postosvícenských společnostech byl mýtus jako zdroj informací o minulosti nahrazen dějinami

- Mýty se staly nepravdivými přiběhy

- Podle sira Jamese Frazera (autor Zlaté Ratolesti) je mýtus o smrti a znovuzrození krále primitivním chápáním přírodních cyklů a politického života – a mýty v náboženství jsou podle něj jen nepravdivé příběhy, které však poskytují ponaučení a pochopení našim předkům

- Podle E. B. Taylora (281) jsou mýty příliš těsně spjaty s bohy jakožto hybnými silami ve světě. Nemohou tudíž jako náboženství projít proměnou (jakmile jeho úlohu nahradí věda, stává se formou metafyziky) Není nic takového jako moderní mýtus.

- Empirické doklady ale jejich teorii vyvracejí a dokazují, že mýtus stále existuje a má i moc nad dnešní společností.

- Vliv mýtu na formování našich ideí a na naší sociální strukturu

- V devatenáctém století se v Německu věda a mytologie zapletla do mýtu o nadřazenosti árijské rasy, která dosáhla svého vyvrcholení vzestupem nacismu a v holocaustu.

- Přijetí islámu zapříčinilo změnu v právech žen. Do té doby mohly zastávat politické úřady, vlastnit zemědělské usedlosti a samy sebe zaměstnávat. Po přijetí islámu byly považovány za politicky méněcenné a byly o mužů odděleny. Moc žen byla zatlačena do pozadí, kde zůstává dodnes v podobě guerillového hnutí.

- Jejich mýtus o stvoření je důkazem toho, že některé kultury svoje mýty neustále mění a přidávají k nim nové prvky v závisloti na jejich momentální situaci.

- Porovnání dvou mýtů o stvoření

- Vyznavači kultu Bory (duchové vyděděných dětí)

- Sandayová tvrdí, že prostřednictvím kultu bori si ženy Hausů upevnily a udržely během let islamizace svou moc. Kult poskytl ženám shromaždiště, kde se mohly scházet, nabývat zkušeností se zastáváním kultovních funkcí a úřadu a politicky se organizovat. Bori jsou velice silní a jejich prostřednictvím ženy uplatňují svou moc, o kterou dříve přišli.

- Adamova první žena. Byla vzpurná a odmítala se mu oddat (ležet pod ním) – Bůh jí dal ultimátum (každý den jí zemře 100 dětí – amulety) a proto byla využívána jako zastrašující prvek pro ženy, aby byly ochotné zastávat podřazenou funkci ve společnosti.

- Eva pak byla spokojena se svou rolí Adamovy družky – byla z jeho žebra – na rozdíl od Lilith, která byla ze země jako on.

- Eva se pak spřátelí s Lilith a ve feministické verzi na ni Buh s Adamem čekají až se vrátí s novými nápady a plány jak všechno přebudovat.

- Mýtus se často liší od fikce a jiných forem vyprávění tím, že se mu nemůže připsat autor, ale rozdíl mezi oběma žánry se stírá, když jde o texty, jež mohou mít připsány své autory (například Mojžíš je v židovské a křesťanské tradici pokládán za autora Pentateuchu, prvních pěti knih hebrejské Bible), ačkoliv obsahují prvky, jako například příběhy o stvoření, které by podle většiny definic byly charakterizovány jako mýty. Nehledě na svůj věk a původ mýty mohou být a také jsou používány k ospravedlnění státu quo.

- Vytvoření nových mýtů a rituálů se dá chápat a prožívat jako osvobození pro ty, kdo jim ochotně naslouchají a účastní se jich.

- Představa hrdiny je ústřední prakticky ve všech kulturách a je ztělesněním ideálů té které společnosti. Ve svém díle The Hero with a Thousand Faces – Cambel tvrdí, že to, že se jisté vzorce u různých hrdinů opakují, může poukazovat na jediný, původní mýtus, který se postupně vyvinul. Označuje to výrazem Jamese Joyce – Monomýtus

- Hrdinova cesta se dá rozdělit do tří částí

1. Odchod (oddělení, odloučení)
2. Iniciace
3. Návrat

- Cambel hojně doložil, že hrdinské mýty mají značné základní schéma

- Platí to i o románech, filmu…

- Zářný příklad z dnešní doby je Star Wars, Pán Prstenů, nebo Matrix (ten by do jisté míry mohl být i mýtem dnešní doby, stejně jako třeba Terminátor

- Schéma se shoduje ve většině, ne-li v každém mýtu

- Trojstupňovost přechodového rituálu

- Jde o směřování od struktury k antistruktuře a zpět ke struktuře

- Většínou pouze muži - Hrdinství má zpravidla povahu dobývání, což jasně ukazuje na hrdinu muže, ale ve druhé či střední části vystupuje zpravidla ženská bohyně, nebo svůdnice a dosahuje usmíření se svým sokem, kterým je postava mužského boha/otce

- Je tu přesně popsaná hrdinova cesta

- Archetypy podle junga – Jung se totiž domníval, že psychologické zdraví závisí na tom, jakou pozornost člověk věnuje těmto archetypům a symbolům a jak je dokáže integrovat, a že bychom tudíž měli brát výžně sny, mýty a naši vlastní náboženskou inspiraci i inspiraci vycházející z jiných kultur

- Hrdinové jsou především mladí muži (Luke Skywalker, Frodo)

- Podle Junga se hrdina sice vydává na svou pouť v druhé polovině svého života, ale hrdinové mohou být ve skutečnosti i podstatně mladší, nebo pomocník staršího (Harry Potter/Frodo k Aragornovi)

- Je-li hrdinou žena, pak takřka vždy je to dívka před pubertou (Alenka, Dorotka) Jako by hrdinská role neseděla k zralému ženství

- Je-li hrdinkou žena, příběh může být složitější a může obsahovat více poselství

- Muži většinou dospějí k hrdinství nárazově (prohlédnou, něco je změní, rozhodnou se) – sv. Pavel oslepl když uslyšel Ježíše – sv František

- Ženy to mají pozvolné – většina se jich pro náboženský život rozhodne již v ranném věku

- Podle ní to může být proto, že muži ve většině společností a ve většině dob měli větší moc než ženy a mohli si sami utvářet běh svého života

- Jak muži tak ženy ve středověké evropě měli sklon považovat světice za modely utrpení a světce za modely činu

- Když už se ženy vydají na nějakou hrdinskou pouť tak tak učiní skrytě

- Na rozdíl od mužů nepůsobí hrdinství skrze své svaly, ale většinou skrze svou moudrost, učení a nadpřirozených schopností, jako například různá vidění

- Většinou je pro ženy typické odhodlání, odolnost, vytrvalost, trpělivost a soucit

- Binární protiklady (pravá a levá, 1 a 0, + a -)

- Příklad: Rejnok a Jižní vítr

- Inspirace: Saussure

- Jazyk = soustava znaků ve vzájemném vztahu

- Langue (jazyk jako systém) a parole (individuální projevy)

- hledání a pochopení složek mýtu, vztahy

- Paradigmata a syntagmata

- Přísná metodologie

- Mýtus (skupina mýtů) se nesmí interpretovat individuálně. Vždy jen ve vztahu k jiným mýtům (skupinám mýtů)

• byl jeden z nejvýznamnějších autorů mýtické školy v oblasti srovnávací mytologie.
• Upřednostňoval definitivní pravdy a významy před etnografickými detaily. Ve svém díle se snažil obsáhnout celé dějiny lidstva.
• Teorii monomýtu představil v díle Hrdina o tisících tvářích (1949). Jedná se o univerzální schéma, které je základem hrdinských vyprávění všech kultur.

- Pro Lévi-Strausse je mytologie statická – tytéž mytické prvky se stále znovu spojují a kombinují v uzavřeném systému, kdežto dějiny jsou otevřené. (rozdíl mezi dějinami a mýty)

- Mary Douglasová kritizuje teoretiky, kteří rádi sbírají materiály o tzv. mýtech, kde se jen dá, aniž by však příhlíželi k pramenům nebo k tomu, jak či proč se příběhy vyprávěly, nemluvě už o tom, jak a proč byly uchovávány či shromažďovány.

- Na tom se shoduje s Williamem Robertsonem Smithem (před ní)

- Ptají se: Kdo jej vypráví? Komu? Při jaké příležitosti? K vysvětlení jakého obřadu slouží?

- Červená karkulka – je to spíše pohádka než mýtus. Používá ho jako příklad k vysvětlení toho, jak je nutné znát kontext, aby se mýty dali pochopit.

Urbánní (městský) mýtus či legenda je lidové vyprávění na hranici mýtu a dějin. Jedná se o formu folkloru, který se často bere jako fakt. Obvykle má tento mýtus jasnou narativní strukturu – zápletku, postavy, čas i místo děje s dostatečným počtem vnějších detailů, které příběhu dodávají na autentičnosti. Vyprávění často nejsou založena na bezprostřední zkušenosti, ale má se za to, že pocházejí z nějakého důvěryhodného zdroje. (Často se o popisovaných událostech říká, že se staly „příteli přítele“.) V praxi často vznikají jako odraz lidských obav – strachu ze změny, moderní techniky či setkání s cizinci.

Výsledkem zprávy o nezákonném obchodu s lidskými orgány Nancy Scheper-Hughesové vyplynulo, že z nepodložených fám se někdy skutečně stanou „etnografická fakta“: autorka věnovala pozornost načasování, typologickému rozložení i specifickým podrobnostem (mytickým variantám) příběhů a pověstí o unášení chudých lidí za účelem prodeje jejich tělesných orgánů. Autorka si povšimla, že tyto příběhy se šíří zejména v dobách velkých zvratů a krizí, načež se začnou objevovat i publikované důkazy, což ve výsledku ukazuje na všechny až příliš reálné praktiky.

Rumunský folklorista Constantin Brailoiu byl téměř svědkem vzniku lidového mýtu. Zaznamenal baladu, podle níž mladého ženicha několik dní před svatbou očarovala a usmrtila horská víla. Venkovští vypravěči Constantinovi řekli, že příběh je velmi starý a odehrál se před dávnými časy. C. nicméně zjistil, že ke zmíněné události došlo před 40 lety a bývalá nevěsta zemřelého muže stále žije. Ta důrazně popřela, že by do smrti jejího snoubence zasáhly nadpřirozené síly. → Ačkoliv velká část obyvatel vesnice událost zažila a bylo tu i svědectví nevěsty, mytické podání se stalo věrohodnějším a důležitějším než sama skutečnost.

• Gramotnost nebrání tomu, aby dějiny přebírali nějaké mýtické prvky. Bylo běžné, že v rodokmenech věřících rodin bylo pod posledním zdokumentovaným předkem „Pocházel z Adama“

• Skotská a Welšská varianta měla „pocházel z sv. Anny – Ježíšova babička z matčiny strany

Prezentace v Powerpointu: mytus2.ppt 

Počet shlédnutí: 62