Němci v Itálii

Tereza Hodovská, Ondřej Křížek, Kristýna Vitásková, Veronika Vitásková, Jan Hladík. Němci v Itálii. Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2014. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/nemci_v_italii_2014

Obrázek č.1: Návrat dobytka z pastvy během podzimní slavnosti Almabtrieb.1)

Na severu Itálie se nachází provincie Jižní Tyrolsko (Südtirol/Alto Adige), která je součástí regionu Trento-Alto Adige. Žije zde význačná německá minorita, která je však v autonomní oblasti Jižního Tyrolska majoritou. Tato oblast je jedinečná tím, že zde na relativně malém prostoru žijí tři jazykově odlišné skupiny, v harmonii téměř nevídané. Běžného návštěvníka může překvapit, že jsou na dopravních značkách dva, nebo dokonce tři názvy pro jedno místo, a že se zde mluví hlavně německy, když je Jižní Tyrolsko fakticky součástí Itálie.

Půl milionu obyvatel Jižního Tyrolska (ze kterých 2/3 mluví německy, 1/4 italsky a zbylá 4 procenta ladínsky) spolu nežilo vždy tak mírumilovně jako dnes. Teprve po desítkách let vyjednávání, doprovázeného častými výbuchy násilí, bylo dosaženo rovnováhy mezi německy, italsky a ladínsky mluvícími obyvateli, což umožnilo dnešní ekonomickou prosperitu této oblasti.

Mapa č.1²⁾ a 2: Provincie Jižní Tyrolsko (Alto Adige/Südtirol) se nachází v severní části Itálie; Obrázek č.2: Vlajka Jižního Tyrolska.

Tato práce se zaměřuje na vymezení německé menšiny v Jižním Tyrolsku, její místní společnost, kulturu a společnou existenci s dalšími etniky. Hlavní otázka, kterou se zabývá tato seminární práce, zní: Jaká jsou kulturní specifika Němců v Jižním Tyrolsku? Dále se práce zaměřuje na zodpovězení následujících podotázek:

Jaká je historie Němců v Jižním Tyrolsku?
Jak se boj o autonomii a její současný stav podílí na identitě Němců v Jižním Tyrolsku?
Jaké je rozdělení obyvatel a jakými jazyky se v Jižním Tyrolsku mluví?
Jaké jsou typické kulturní znaky Němců v Jižním Tyrolsku a dají se vymezit oproti znakům Němců žijících na jiném území?

Konkrétním vztahům mezi menšinami a státem se věnuje jedna z kapitol knihy „Etnicita a nacionalismus“ od Thomase Hyllarda Eriksena, ve které jsou popsány tři hlavní strategie vztahu státu k menšinám. Hned dvě z nich byly v minulosti použity právě na území Jižního Tyrolska. Nejdříve se jednalo o pokus úplné asimilace, kdy byla na daném území odlišná kultura potlačována a kde bylo území centrálně řízené státem. Dnes je naopak prosazována myšlenka multikulturalismu, kdy jsou všem minoritám zajištěna základní práva, je budována jejich etnická identita a na území je povolen vysoký stupeň autonomie. ³⁾

Důležité historické etapy Jižního Tyrolska jsou zaznamenány v knize Rolfa Steiningera „South Tyrol: A Minority Conflict of the Twentieth Century“. Oblast Jižního Tyrolska je unikátní téměř bezproblémovým soužitím tři jazykově odlišných skupin. Tento stav je ale výsledkem dlouholetého procesu a vývoje. Steininger sleduje historii tohoto regionu po několik období. Nejprve popisuje časové rozmezí od roku 1918 do roku 1922 v němž pojednává o rozdělení Tyrolska po první světové válce a pochodu do Bolzana. Dále přibližuje léta 1922-1938, kdy v Itálii dochází k převzetí moci fašisty a začíná systematická italizace Jižního Tyrolska. Významný je rok 1946, kdy byla sjednána dohoda mezi Itálií a Rakouskem, uznávající právo německé menšiny. Byla vytvořena autonomní oblast Jižní Tyrolsko, složená z autonomních provincií Trentino a Bolzano. Své pojednání zakončuje rokem 1969, kdy dochází k diskuzím a vytvářením plánů pro novou autonomii Jižního Tyrolska a tyto diskuze vyústí v opatření nazvaná „balíček“, která ustanoví Jižnímu Tyrolsku druhý stupeň autonomie.⁴⁾

Tématem autonomie Jižního Tyrolska se zabývá Antony Alcock, který nabízí tento model jako šablonu pro další mnohojazyčné regiony v Evropě. Z tohoto příkladu se dají odnést tři poučení: kultura se dá zachovat kolektivní snahou (kde jedinec ve skupině prospívá), rigidní zákon nezajistí ekonomicko-sociálně-kulturní vývoj, a že multikulturní společnost se musí snažit o kooperaci, nikoliv konfrontaci. ⁵⁾

Problém mnohojazyčného obyvatelstva zpracovaly ve své publikaci Abelová, Vettoriová a Forerová. Podle nich nemá být prostředkem ve sbližování několika jazykových skupin jen škola, ale dále sféra politická, kulturní, médií a volného času. Významnou roli ve vytváření pozitivního náhledu k jiné jazykové skupině by měla hrát rodina. ⁶⁾

Čistě statistické údaje zaměřené na geografické, společenské, ekonomické ukazatele, veřejnou správu a justici jsou publikovány Provinčním statistickým institutem. Lze z nich citovat zastoupení jednotlivých etnických minorit a jejich rozložení po území Jižního Tyrolska. ⁷⁾

K vytvoření této seminární práce a zodpovězení stanovených výzkumných otázek byly využity tyto metody.

Metoda studia dokumentů sloužila k prvotnímu seznámení s životem, postavením a celkovou situací Němců v Jižním Tyrolsku. Mezi výhody této metody patří malé náklady na výzkum a nízká organizační náročnost. Studium veřejně dostupných internetových zdrojů a knižních publikací nám posloužilo jako zdroj sekundárních dat a napomohlo k sestavení hlavních otázek, na které se tato seminární práce zaměřuje. Vybrané texty mají svoji vysokou kvalitu a umožňují dlouhodobé porovnávání dat a sledování vývoje pozorovaných jevů. Hlavní nevýhodou je, že původní texty nebyly pořízeny pro účely naší práce a bylo potřeba z nich pečlivě vybírat.

Další použitými metodami jsou písemné dotazování a dotazníkový průzkum.

Písemné dotazování jsme použili k získání přímých a autentických odpovědí respondentů získaných přes weby https://www.couchsurfing.org a http://www.kultur.bz.it. Respondenty se stali Matthias T. z Brixenu, Astrid K. z Brunecku, Bernard K. z Bolzana v Jižním Tyrolsku a Dr. Florian von Ach, který je národním ředitelem Jihotyrolských střelců, o kterých se více zmiňujeme dále v práci. Dva další respondenti si přáli zůstat v úplné anonymitě. Písemné dotazování proběhlo pomocí zpráv skrze zmíněné weby. Otázky byly strukturovány tak, aby respondenti měli dostatečný prostor pro vyjádření svého názoru na dané téma a zároveň bylo možné získat informace relevantní pro tuto práci. Odpovědi se vždy nachází u souvisejícího tématu.

Dotazníkový průzkum také patří mezi méně nákladné metody, protože pro sestavení a distribuci dotazníků není potřeba velké množství výzkumníků. Tato metoda zaručuje respondentům poměrně vysokou míru anonymity a zpracovatelé mohou později provést statistickou analýzu získaných dat. Dotazníkový průzkum proběhl v roce 2013 (Němci a Ladínové v Itálii) pomocí polostandardizovaných dotazníků (viz. příloha text_dotaznik_cz), ze kterých jsme vytřídili data vhodná pro naše zkoumané otázky a ta jsou prezentována v jednotlivých kategoriích. Dotazník vyplnilo 60 respondentů. Průzkum probíhal v místech: Lüsen, Brixen/Bressanone, St.Cristina, Selva Gardena/Wolkenstein, Corvara in Badia/Kurfar, Dobbiacho/Toblach a San Cándido/Innichen. Výhodou je dobrá srovnatelnost jednotlivých odpovědí respondentů a následné vyhodnocení získaných informací. Fakt, že se respondenti mohli vyhýbat určitým odpovědím, jsme se snažili eliminovat osobní přítomností u jejich vyplňování.

Ve výzkumné části se nejdříve nachází podrobné seznámení s historií Jižního Tyrolska. Zvláště původem německé minority, konfliktem mezi Italy a Němci a prostředky (dohodami a smlouvami), které byly použity na řešení tohoto konfliktu a vedly k nynější autonomii. Následuje popis současné jazykové situace v Jižním Tyrolsku (a bližší seznámení s místní němčinou), spojený se základními údaji o obyvatelstvu, zvláště aktuálním stavem minorit. Dále v práci najdete informace o fungování místního školství, které je díky autonomii dosti specifické. V poslední části práce se nachází informace o místní náboženské tradici, kulturních prvcích a ekonomické situaci Němců v Jižním Tyrolsku.

Tato část je řazena chronologicky, začíná daleko v minulosti a míří do současnosti a je rozdělená do více částí. V těch jsou postupně představeny: původ Němců v Jižním Tyrolsku, počátky a průběh konfliktu mezi Italy a Němci, cesta k autonomii a uklidnění konfliktu. Pro naši práci je nejdůležitější období 20. století, kdy se do Jižního Tyrolska dostalo nejvíc Italů a proběhl desítky let trvající boj za autonomii.

V historii bylo Jižní Tyrolsko součástí dvou větších celků. V době římské bylo součástí provincie Rhaetia, později území známého jako Tyrolsko, dnes je součástí regionu Trento/Alto Adige. Toto území hrálo v minulosti vždy důležitou roli a to především díky několika faktorům. Přes oblast Jižního Tyrolska vedly tří důležité cesty spojující Itálii se střední Evropou. Ekonomie oblasti se velmi dobře rozvíjela (v údolích žili převážně zemědělci, kteří již v před římských dobách byli známí svými víny) a také z náboženského pohledu byla tato oblast velmi významná (viz níže Tridentský koncil).

Raná historie - Německé kořeny sahají do 6.-7. století, kdy na území vpadli Bavoři a vyhnali většinu místních rétorománských kmenů, Ladínů.

Středověk - V 11. století získali tridentský a brixenský biskup do správy od římskoněmeckých císařů rozsáhlá území kolem obchodní cesty přes Brennerský průsmyk. Ve 12. století začal zemi pod svou vládu sjednocovat šlechtický rod Vintschgauerů, který si od roku 1230 říkal hrabata z Tirol (podle rodového hradu Tirol u Meranu). Ten si ve 13. století vymohl na tridentských a brixenských biskupech rozsáhlá léna s fojtskými a hraběcími právy. Roku 1363 zdědili Tyrolsko Habsburkové.

V letech 1545 – 1563 se v Trentu konal Tridentský koncil. Tento koncil byl 19. všeobecným sněmem biskupů z celého světa. Svolal jej papež Pavel III. a účastnilo se jej asi kolem 255 biskupů. Je považován za jeden z nejdůležitějších všeobecných koncilů církve a řešil především otázky protestanství a katolické reformace. Výsledkem koncilu bylo 16 reformních dekretů a zejména věroučné formulace (nauka o Písmu a Tradici, o dědičném hříchu a ospravedlnění, o svátostech), z nichž církev čerpá po celou svou následující existenci. Jednalo se tedy o významnou křesťanskou náboženskou událost, jež je dodnes vrytá do místní historie, kultury i architektury. Již tak důležité území získalo na významu jako křesťanské poutní místo. Zájem o toto bohaté, strategicky i nábožensky významné území často vedl ke konfliktům.

Mapa č.3: Tyrolsko v roce 1788 s vyznačeným Tridentským a Brixenským biskupstvím 8)
Mapa č.4: Tyrolska z roku 1799 9)

19.století - 9. března 1801 bylo k Tyrolsku připojeno do té doby nezávislé biskupství Brixen a 4. února 1803 i území Tridentska. V této době je Jižní Tyrolsko součástí Tyrolska a obyvatelstvo je téměř výhradně německé. V následujících letech propuká konflikt vedený o území dnešního Jižního Tyrolska (Eisacktaal, Adige, Trident, Brixen).

V napoleonských dobách (1805–1814) patřilo Jižní Tyrolsko k Bavorskému království, v jehož rámci bylo rozděleno mezi nově vzniklé kraje: Innský, Eisacký a Adižský. Tridentsko však bylo po místním protibavorském povstání, v jehož čele stál Andreas Hofer, připojeno 28. února 1810 k Italskému království. Od vídeňského kongresu 1815 bylo Tyrolsko opět spojeno s Tridentskem v jeden celek a znovuzačleněno do Rakouska, přičemž k němu byly připojeny některé okrajové části bývalého Salcburského arcibiskupství (Brixenské údolí, obec Matrei, údolí Zillertal).

Mapa č.5: Územní rozdělení Tyrolska za Rakouska-Uherska bylo téměř stejné jako dnešní Euroregion 10)
Mapa č.6: Rakousko-Uhersko v roce 1911 s vyznačenými národnostmi 11)

Tabulka č.1: Obyvatelstvo podle jazykové skupiny v letech 1880 - 1910 ¹²⁾

Oddělení od Rakouska

V roce 1918 končí první světová válka a podle dohody ze St. Germain přestává být jižní část Tyrolska součástí Rakouského císařství a území je připojeno k Itálii. Novou hranicí se stává Brennerský průsmyk.

Rakušané a Tyrolané na obou stranách Brenneru to považovali za velkou nespravedlnost. Italové však později na mírové konferenci obešli problém získání teritoria v rozporu s názorem jeho obyvatel. Přesvědčovali argumentem, že Jižní Tyrolsko a Trento jsou jedno geografické území a protože v Trentu byla většina obyvatel Italů, je jich tedy na území více a celé území „Venezia Tridentina„, by mělo být dáno do rukou Itálii.¹³⁾

Roku 1922 se uskutečnil pochod na Řím, fašisté převzali moc v Itálii a v Jižním Tyrolsku dochází k fázi nucené „italizace“. S podporou režimu Benita Mussoliniho se tisíce Italů stěhuje do Jižních Tyrol. Používat německý jazyk je zakázáno, německé školy jsou zavřeny, německy mluvící úředníci a učitelé jsou propuštěni a vyhoštěni.

Na do té doby z 93% německy hovořícím území se italština stává jediným jazykem na úřadech, ve státních orgánech, v obchodech, ve zdravotnických a školských zařízeních. Kdo nebyl schopen číst nebo psát podle italských standartů, byl propuštěn. Na jejich místa byli dosazeni italští úředníci, učitelé, zaměstnanci. Všechna soudní slyšení probíhala pouze v italštině, byly platné pouze italsky psané dokumenty.

Bylo zakázáno mluvit i psát německy. Němečtí právníci museli používat placené italské zástupce. Všechny jihotyrolské názvy byly poitalštěny, zvláště takové připomínající společnou historii s Tyrolskem. Němčina směla být vyučována až od roku 1934 a to jen jako druhý jazyk. Fašisté viděli v němčině hlavní spojovací článek místní minority, a proto zavřeli všechny německé noviny. Některé noviny začaly záhy vycházet znovu, avšak pouze s fašistickou cenzurou. Bylo zakázáno německé rádiové vysílání, německá jména lidí, která byla odvozena z původních latinských či italských názvů, byla znovu poitalštěna. Byly rozpuštěny německé politické strany.¹⁴⁾

Mussolini považoval asimilaci (italizaci) za příliš pomalou a v roce 1934 byla na předměstí Bolzana postavena nová průmyslová zóna, do které byli pobídkami lákáni Italové, zatímco pro spíše zemědělsky zaměřené Němce zde nebylo místo. Masový příliv Italů pak způsobil, že v roce 1939 tvořili Italové již 25% populace.

2. světová válka

1939 – Ani před začátkem 2. sv. války, po 17 letech od nástupu fašismu, kdy byli Jihotyrolané „cizinci na vlastním území“, však nedošlo k jejich asimilaci. Němčina se uchovávala v rodinách a vyučovala se v tajných „katakombových“ školách.

Tam kde selhala asimilace, pak málem uspěla migrace. V září roku 1939 se Hitler a Mussolini dohodli a přibližně 250.000 německy hovořících obyvatel (80% celkové populace) dostalo možnost buď opustit území a přesídlit do Říše (na dobyté území Haliče), nebo se stát italskými občany a plně se podvolit asimilaci. Tato „Jihotyrolská volba“ rozdělila místní obyvatele na „zůstavší“ (Dableiber), a „zvolivší“ (Optanen), jež se rozhodli pro odchod (až 90% těch, co se rozhodovali). Od roku 1939 do roku 1943 pak bylo skutečně přesídleno „jenom“ 75.000 lidí, kteří se po skončení války téměř všichni vrátili.¹⁵⁾

Mezi „zůstavšími“ hráli významnou roli členové střeleckého pluku Andrease Hoffera. „Zůstavší“ vedli neúspěšnou protikampaň proti přesídlení, jednalo se především o nacionalisty, kteří po válce dali podnět k vytvoření jihotyrolské lidové strany (Südtiroler Volkspartei). ¹⁶⁾

Mapa č.7: Tyrolské území podle německé mapy z r. 1944 17)
Obrázek č.3: Mussolini a Hitler u jednacího stolu 18)
Obrázek č.4: Dokument který se ostře vyhrazuje proti „návratu“ Jihotyrolanů do Říše 19)

Tabulka č.2: Obyvatelstvo rozdělené na Němce a ostatní (včetně Italů a Ladínů) 1921 a 1939

Obrázek č.5: Karl Gruber a Alcide De Gasperi; Němci si mohli změnit zpět svá poitalštěná jména 21)
Obrázek č.6: Ukázka původní „italianizace“ jmen 22)

Pařížská smlouva však skrývala dva zásadní problémy, které dohromady vedly k vážnému narušení vztahů mezi etniky a které po 25 letech vyústily v otevřenou etnickou nenávist. Prvním problémem byla obecnost mnoha klíčových bodů dohody. Například:

• nebylo přesně uvedeno, zda se autonomie týká pouze Jižního Tyrolska, celého obyvatelstva obou provincií.
• nebylo jasné, zda „zrovnoprávnění“ němčiny znamená její uznání jako místního úředního jazyka.
• nebylo jasné, jak přesně rozdělit veřejné úřady podle etnik a nebyl přesně definován „veřejný úřad“.
• dále bylo zaručeno vyučování Jihotyrolanů v jejich rodném jazyce, ale nebylo řešeno, zda školský systém zůstane italský a bude se pouze vyučovat v německém jazyce, či jestli vznikne zcela nový oddělený německý systém.

Došlo tedy k situaci, kdy fungování v Jižním Tyrolsku silně záviselo na tom, jaký italská vláda nakonec zaujme postoj. Jak moc bude benevolentní nebo přísná v dodržování podmínek dané dohody a v jejich výkladu.

Druhým problémem bylo nedořešení nároků na jihotyrolské území. Italové chtěli, aby se Rakušané vzdali nároků na Jižní Tyrolsko. V Rakousku, zvláště zbytku Tyrol, však panovalo rozezlení nad tím, že bylo Jižnímu Tyrolsku podruhé za 30 let odepřeno rozhodnout o svém osudu. Ačkoli Gruber-Degasperiho dohodu označili „za daných podmínek nejlepší možnou variantu“, nároků na území se nevzdali. Celá Pařížská dohoda pak byla míněna jako prozatimní a pro Itálii to znamenalo, že otázka území Jižního Tyrolska, kde jsou Italové v menšině, je stále otevřená. Následkem toho pak byla Gruber-Degasperiho dohoda italskou vládou vykládána přísně ve prospěch Italů.²³⁾

Roku 1948 byl vyhlášen Autonomní region Trentino-Alto Adige, který je složený z provincie Bozen/Bolzano a provincie Trento. Větší a z 99% italské Trento zajišťovalo v novém regionu 2/3 italskou většinu. To bylo důležité, protože regionální vláda (s italskou většinou) rozhodovala o všech klíčových sektorech: zemědělství, zdravotnictví, turismu, dopravě, bankovnictví, ekonomických aktivitách, až po veřejné služby. V pravomocech provinční vlády pak byla méně důležitá odvětví, plánování výstavby, kulturní instituce, provinční úřady a zaměstnanci, řemeslníci, místní názvy (ale bylo dáno jasně najevo, že musí zůstat dvojjazyčné). Navíc region nemusel přenášet žádné správní povinnosti na provincie a všechny zákony, ať už provinční či regionální musely být schváleny centrální vládou v Římě.

Provinční úřady byly přerozděleny podle poměru etnik v dané provincii. V provincii Bozen/Bolzano tak ve vládě byly 2/3 Němců. V regionální vládě, jež je nadřazená provinční však byly 2/3 Italů. Proporční rozdělení křesel byl jeden z mála bodů původní dohody, který fungoval tak, jak bylo zamýšleno.²⁴⁾

Problémy nové autonomie

Úřední jazyk
Italština dál byla jediným oficiálním jazykem. Němčina sice mohla být používána v normálním životě, byla však vždy až druhá ve vztahu s veřejnou správou a v regionální politice, což jihotyrolským Němcům nevyhovovalo. Podle dohody měla být němčina dána na roveň italštině. Když byl vznesen požadavek na němčinu jako oficiální jazyk v roce 1952, Státní koncil (předchůdce Ústavního soudu) žádost zamítl s odůvodněním, že to v původní smlouvě není uvedeno. Německé texty byly sice oficiální, ale všude kde existovaly dokumenty v obou jazycích, byly za pravé považovány ty italské.

Etnické rozložení ve veřejném sektoru
Italové použili tento princip pro všechnu provinční a regionální správu, ale neplatil pro žádné státní či polostátní orgány.

Vzdělání a úřady
Pozitivní změnou bylo vytvoření správních úřadů pro každou ze 3 (němčina, ladínština, italština) jazykových skupin. Učení a osnovy však byly shodné s italským národním vzdělávacím systémem. Učení probíhalo v rodném jazyce, učení druhého jazyka poskytoval rodilý mluvčí. Německé školy pak musely vyučovat italštinu, zatímco italské školy němčinu učit nemusely. Italové tak necítili potřebu se v Itálii učit jiný jazyk než italštinu, což vedlo k tomu, že jihotyrolští úředníci (přestože měli hovořit oběma jazyky), němčinu neovládali a německy mluvících úředníků bylo málo. Až v roce 1951 byla na úřadech některá místa vyhrazena pouze obojjazyčným úředníkům. Od roku 1959 se obojjazyčnost stala podmínkou přijetí nových zaměstnanců. Od roku 1961 začaly být dvojjazyčným úředníkům vypláceny odměny.

Finance
Jižní Tyrolsko mělo málo prostředků, samo pro sebe mělo k dispozici 9/10 příjmů, majetkové daně a daně z nemovitostí (to v tehdy převážně zemědělském Jižním Tyrolsku po válce nebylo mnoho). Co se týče programů hospodářského a sociálního rozvoje, bylo Jižní Tyrolsko plně závislé na jejich schválení státem.²⁵⁾

Krize jihotyrolské autonomie začala s poválečným odsunem Němců po 2. sv. válce (Postupimská konference, 1945). Jižní Tyrolsko potřebovalo vytvořit sociální rovnováhu. Přeměnit převážně zemědělce na obyvatele s rovnoměrným rozestoupením ve správě, obchodu, řemeslech a městských zaměstnáních. Pokud by se jim to nepovedlo, hrozilo hromadné stěhování za lepším do Rakouska nebo Německa. Klíčová byla volná místa ve veřejném sektoru, která zajišťovala ubytování ve městech. Tady se projevila neschopnost provinční vlády, jejíž všechny žádosti o tyto potřebné změny v autonomii byly zamítány vyššími orgány a sama provincie neměla možnost změny financovat.

Roku 1956 proběhly první bombové útoky jihotyrolských aktivistů. Italská vláda roku 1957 odpověděla výstavbou nové čtvrti v Bolzanu. Výstavba začala proti vůli provinční vlády, která měla právo rozhodovat o výstavbě. O tři roky později bylo Ústavním soudem rozhodnuto, že ačkoliv mají výstavbu na starosti orgány provincie, nesmí se protivit vůli státu. Následovaly ohromná vlna protestů, kde demonstranti požadovali odtržení provincie Bozen/Bolzano od provincie Trento. Vystupňovalo se i násilí. Většina radikálů, kteří se uchylovali k násilí navíc neskrytě požadovali odtržení nejen od Trenta, ale od celé Itálie.²⁶⁾

V roce 1961 bylo na území Jižního Tyrolska 232.717 německy mluvících obyvatel. Italský podíl se ztrojnásobil díky imigraci z jihu na 128.271 obyvatel.

Obrázek č.7: Sloup el. vedení strhnutý při „Ohnivé noci“ 27)
Obrázek č.8: Novinový titulek oznamující bombové útoky z roku1963 28)
Obrázek č.9: Leták podporující nezávislost Jižního Tyrolska 29)

Tabulka č.3: Obyvatelstvo podle jazykové skupiny v letech 1961 - 1981³⁰⁾

Přestože autonomie nefungovala tak, jak měla, nemohlo s tím Rakousko jako dohlížitel nic dělat. Až v roce 1955 se z Rakouského území stahují Spojenecké síly a jsou určeny hranice, stejné, jako v roce 1938 před válkou. To znamenalo, že Jižní Tyrolsko definitivně zůstane v Itálii.

Roku 1958 podala SVP žádost o vytvoření autonomního regionu Jižní Tyrolsko. Návrh byl italskou vládou zamítnut. Rakousko vidělo jediné řešení problémů Jižního Tyrolska v tom, že z otázky autonomie vytvoří mezinárodní diskusi a podalo protest k OSN. To nařídilo jednání s cílem najít řešení všech rozdílů ve výkladu Pařížské dohody. Z otázky jihotyrolské autonomie se stal mezinárodní problém.³¹⁾

Po dalších debatách na půdě OSN a bombových útocích na začátku 60 let, konečně zdlouhavé vyjednávání mezi Bolzanem a Vídní přineslo ovoce. Byl představen „balíček“ 137 opatření, vytvořených k úpravě autonomie z roku 1948. Dohoda zněla, že po zavedení balíčku Rakousko spor v OSN uzavře. Po souhlasu regionální SVP roku 1969 pak začal balíček platit.

20. 1. 1972 začal platit 2. statut autonomie, který konečně zajistil stejná práva a ochranu pro všechny tři jazykové skupiny.

1992 – Všechna opatření jihotyrolského balíčku byla zavedena. Zavedení aktivní ochrany minorit a obyvatel se vyplatilo jak Itálii, tak Rakousku a byl ukončen spor započatý v OSN roku 1959. Autonomie Jižního Tyrolska si však zachovává svůj mezinárodní statut.
1998 – Po přijetí Rakouska do EU a po schválení Schengenské smlouvy o volném pohybu v Evropě, jsou odstraněny hranice v Brennerském průsmyku.
2001 - Ústavní reforma předává většinu moci zákonodárné a soudní do rukou autonomního regionu. Jižní Tyrolsko tak přestává být závislé na moci Říma. Jedná se vlastně o neoficiální 3. statut autonomie.

Tabulka č.4: Obyvatelstvo podle jazykové skupiny v letech 1991 - 2011³²⁾

Autonomní status z roku 1972 předal celou škálu zákonodárných a administrativních kompetencí provincii Jižní Tyrolsko. Zde platí rozdělení na primární a sekundární kompetence a státní kompetence.

Státní kompetence - v těchto oblastech podléhá Jižní Tyrolsko státním zákonům a nařízením.

• Imigrace
• Obrana
• Policie
• Právo (Ústavní soud, Nejvyšší soud)
• Financování (přidělování dotací a státních pobídek)

Primární jihotyrolské kompetence - v těchto oblastech může Jižní Tyrolsko vydávat zákony a nařízení bez konzultace se státními orgány, provinční zákony však musí souhlasit s principy zakotvenými v italské ústavě a s principy Evropské Unie.

• Kultura
• Odborné vzdělávání
• Školky
• Sociální péče
• Cesty
• Bydlení
• Místní hromadná doprava
• Turismus
• Řemesla
• Obchod
• Průmysl
• Zemědělství
• Civilní obrana
• Přírodní parky

Sekundární jihotyrolské kompetence - v těchto oblastech se musí provincie podřídit principům a zákonům státu, Jižní Tyrolsko si však může upravovat detaily; je zde mnohem nižší tolerance pro změny oproti primárním kompetencím.

• Sport
• Školy
• Zdraví

Jedna z otázek dotazníkového průzkumu mířila na spokojenost obyvatel Jižního Tyrolska se současnou podobou autonomie. Z výsledků viditelných v grafu vyplývá, že 83% dotazovaných je spokojených. Zajímavé jsou potom odpovědi na další otázku, kde by více než polovina respondentů volila úplnou nezávislost Jižního Tyrolska, před setrváním v Itálii, či připojením k Rakousku.

Graf č.2: Jste spokojení se současnou autonomií?
Graf č.3: Jaké možnosti dáváte přednost?

Základními principy jihotyrolské autonomie jsou:

• etnická proporcionalita ve veřejných službách a (provinčním) vládním systému.
• proporcionalita jako základní princip politické reprezentace, náborových a personálních řízení do veřejných služeb a při distribuci veřejných zdrojů.
• účast všech etnických skupin na procesu tvorby místních politických rozhodnutí.
• vícejazyčnost veřejných úřadů a služeb, dvoj- i troj- jazyčné názvy
• učení jazyků v rodném jazyce
• vysoký stupeň autonomie pro každou jazykovou skupinu; zvláště v kulturní a vzdělávací politice.

Všichni účastníci písemného dotazování až na dr. Floriana vidí autonomii jako výhodu. Jeden z nich přímo uvedl: „Máme vlastní autonomii, proto si sami navrhujeme naše vlastní zákony. Ty nemusí mít nic společného s italským státem, pokud nejsou v rozporu s italským zákoníkem. To je výhoda.“ Jako jeden z mála pak v druhé části odpovědi nabídl i jistou nevýhodu této nezávislosti, a to malý zájem italské vlády o některé „německé“ záležitosti Jižního Tyrolska. Dr Florian považuje autonomii a její různé ochranné mechanismy jako je například proporcionální systém za dočasné řešení. „Je to více či méně úspěšný kompromis, který je strašně přeceňován. Postoj většiny jihotyrolské německé a ladínské většiny, která s Itálií etnicky, kulturně ani jazykově nemá co dělat, ohledně setrvání v Itálii, je přehlížen.“ Pro to jak sám říká by si přál svobodné referendum o tom, zda zůstat v Itálii.

S autonomií souvisí otázka proporčního obsazování míst ve veřejných službách (nemocnice, policie, úřady, školy), kdy většině respondentů průzkumu tento systém vyhovuje. Dost dotazovaných ovšem nemělo jasný názor, nebo se jich systém netýká (pracují v soukromém sektoru).

Graf č.4: Jste spokojení proporčním systémem?

Z dalších odpovědí vyplývá i postoj lidí, kteří s proporčním systémem nejsou tolik spokojení. Bernard K. se k otázce proporčního systému vyslovil takto: „Systém poměrného zastoupení by měl být překonán.“ Další respondent se pak vyjadřuje trochu konkrétněji: „Proporcionální systém je potřeba zrevidovat, přizpůsobit novému, současnému vývoji ve společnosti. Třeba v oblasti dvojjazyčnosti nebo migrantů.“

Etnicita a jazyk spolu úzce souvisí. V Itálii ještě více, protože etnická skupina se přímo odvozuje od mluveného jazyka, jak je psáno v italské ústavě ³³⁾. Itálie sice podepsala Evropskou chartu jazyků (dostupná zde), která slouží k ochraně jazykových skupin, ale ještě jí neratifikovala. Tato charta zaručuje skupinám práva spojená se vzděláním, administrativou, soudnictvím a médii. Většinu těchto práv mají zajištěny jen skupiny žijící v severních regionech Itálie díky větší autonomii. Jižním regionům se takové autonomie nedostává ³⁴⁾.

Itálie tedy od roku 1999 vede dvanáct etnických minorit, které jsou uznávány a chráněny legislativou. Minorita albánská, katalánská, německá, řecká, slovenská, chorvatská, francouzská, francouzská-provencálská, furlánská, okcitánská a sardinská ³⁵⁾. K regionu Jižního Tyrolska připadá minorita německá a ladínská. Spolu s italštinou mají oficiální status v regionu i příslušné jazyky. Jsou legislativně ukotveny ve veřejné správě. Každý občan má tedy právo na používání svého mateřského jazyka. Napříč regionem můžeme vidět dvojjazyčné (v územích obývanými Ladíny trojjazyčné) cedule všech druhů, noviny či například jídelní lístky. Jména měst a vesnic jsou také dvoj/trojjazyčné.

Mapa č.8: Lingvistická mapa Itálie 36)

Německá skupina používá němčinu ve formě jiho-tyrolštiny, což je dialekt jiho-bavorštiny, který spadá pod vysokou němčinu. Mluví se s ním běžně a je to jeden ze znaků německy mluvícího etnika, které se z většiny cítí nezávislé na Rakousku, či Tyrolsku. Nesla by spíše označení jiho-tyrolská, podobně jako dialekt němčiny. Mluví se s ním i v oficiálním kontextu či mezi mladou generací. ³⁷⁾

Ladínština (někdy též centrální či dolomitská ladínština) se řadí mezi jazyky rétorománské, podskupiny jazyků románských. Má blízko k furlanštině (též východní ladínština) a švýcarské rétorománštině (též západní ladínština). Tyto dialekty se dále drobí na další. V osmdesátých letech se po švýcarském vzoru ladínština v Jižním Tyrolsku kodifikovala (projekt SPELL). Používá se však jen minimálně ve vědecké a politické sféře. Veřejnost se jí neujala. Výhody používání jazyka pro etnickou skupinu mohou čerpat jen obyvatelé Jižního Tyrolska. Sousední region Veneto speciální práva pro ladínské mluvčí nezajišťuje, protože zde není ladínština oficiálně vedena. ³⁸⁾ Například obec Cortina d'Ampezzo drtivě volila v referendu pro zpětné přiřazení k Jižnímu Tyrolsku na úkor Veneta ³⁹⁾. Ladínština se tradičně drží v horských údolích a může se lišit údolí od údolí. Celkově je ověem na ústupu. Mladší generaci se vzdaluje a ta jí ovládá čím dál tím hůře. Kvůli tomu je zaváděno mnoho programů na zachování jazyka včetně periodik a školních projektů. ⁴⁰⁾ Ladínština připomíná názvem jazyk sefardských Židů, ale jedná se o jiný románský jazyk (románské jazyky > západorománské jazyky > ibersko-románské jazyky).

Na otázku, jaký jazyk používají Jihotyrolané nejčastěji, respondenti často vybírali variantu více jazyků než jeden. Přes toto mírné zkreslení je však jasně vidět, že většina lidí používá nejčastěji němčinu. Matthias, Astrid, Florián i ostatní účastníci písemného dotazování také uvedli za svůj rodný jazyk němčinu, dále však všichni ovládají také Italštinu, Angličtinu, případně další jazyky. Jazykovou pestrost a schopnost dorozumět se ve více jazycích všichni uváděli jako jednoznačnou výhodu života v Jižním Tyrolsku.

Graf č.6: Který jazyk používáte nejčastěji

Itálie měla k roku 2011 podle posledních průzkumů populaci v počtu 59 433 744 ⁴¹⁾. Jižní Tyrolsko pak 505 067. Od roku 1910 se jedná o zdvojnásobení populace ⁴²⁾. Němci jsou sice minoritou v Itálii, ale majoritou v Jižním Tyrolsku. V regionu se jich k německému jazyku/národnosti hlásí 314 604 (62,3 %). Italové jsou zastoupeni v počtu 118 120 (23,4 %). Žijí hlavně ve velkých městech jako Bolzano (75 700 - 73,80 %) nebo Merano (18 540 - 49,06 %), což je téměř 80 % celkové populace Italů v Jižním Tyrolsku. Ladínů se zde nachází 20 548 (4,1 %). Oproti Italům žijí roztroušeni po menších obcích v údolích na východu regionu, kde mají často zastoupení nad 90 %. Hlavně v údolích Grőden/Gardena a Gadertal/Val Badia. Zbylých 51 795 (10,3 %) je součet neplatných prohlášení, dočasně nedostupných lidí a residentů jiné národnosti než jak je vede italská ústava. Dá se ale usuzovat, že by počty Němců, Italů a Ladínů vzrostly úměrně a majorita Němců by pak byla ještě dominantnější. ⁴³⁾

Mapa č.9: obyvatelstvo v Jižním Tyrolsku 44)

Tabulka č.5: Obyvatelstvo podle jazykových skupin dle sčítání lidu v letech 1880 - 2011 45)
Graf č.5: Němci a Italové v JT

Tyto tři etnika spolu žijí v celku klidném vztahu. Může za to hlavně propracovaná forma autonomie. Za tou stojí zviditelnění konfliktu v průběhu času na mezinárodní scéně, role politické strany SVP a neasimilační přístup italské vlády. ⁴⁶⁾

Po druhé světové válce prošel vzdělávací systém v Itálii z pohledu minorit velkými změnami. Bylo třeba zajistit kvalifikované učitele, což trvalo skoro tři dekády. Po vzniku autonomie v roce 1972 přešla odpovědnost za zajištění vzdělání pro všechna tři etnika na autonomní provinční vládu. Jedná se o základní a střední školy. V následujících letech se vzdělávací legislativa upravovala tak, aby více vyhovovala Jižnímu Tyrolsku. Změnou prošly například platy učitelů a zaměstnanců, svoboda při zařazování předmětů a úpravy rozvrhů, které přešly pod autonomní vládu v roce 1996. ⁴⁷⁾

Každý občan Jižního Tyrolska má právo na vzdělání ve svém mateřském jazyce. V současné době se v mateřské škole vyučuje mateřským jazykem. Učitelé musí projít trojjazyčnou zkouškou, aby zde mohli vyučovat. Na základní škole (8 let) se učí druhý jazyk od první třídy. V případě Ladínů se pak jedná o varianty německo-ladínské nebo italsko-ladínské. Od druhé třídy se jazyky vyučují poměrným systémem. Na středních školách (5 let) probíhá výuka v italštině a němčině. Vzdělávací systém Jižního Tyrolska dále nabízí školní stupně prolínající se se základním a středním vzděláním, které slouží hlavně k přípravě a praxi pro praktické zaměstnání. Učebnice a studijní materiály se pořizují z jiných německy mluvících zemí. Upravují se nebo se překládají italské texty, pokud nejsou dostupné jiho-tyrolské. Pravidelná výuka je podporována mnoha dalšími jazykovými aktivitami a kroužky. Na vysokých školách se vyučuje už bez ladínštiny (Bolzano - italština, němčina, angličtina). ^{48) 49)}

I respondenti a dotazníkový průzkum potvrdil dle svých vlastích zkušeností se vzdělávacím systémem v Jižním Tyrolsku předchozí teoretická východiska. Většina žáků začíná s výukou němčiny, ke které se ve vyšších ročnících přidává italština jako plnění bilingvní podmínky. V malém počtu někteří studenti začínají nejprve s výukou italštiny a posléze až němčiny. Třetím jazykem se pak stává angličtina, která už však v mluveném slovu nedosahuje takové úrovně.

Specifická geografická poloha a reliéfní vlastnosti oblasti odjakživa určovali její demografický a hospodářský život. Ve vysokohorském terénu bylo tradiční formou obživy zemědělství a v extrémních podmínkách také pastevectví a salašnictví, které se specializovalo na chov hovězího dobytka a koz. Kraj byl vystavený také velkému hospodářskému tlaku, protože oblast nedisponovala v úzkých údolích dostatkem obráběné půdy. V praxi to znamenalo, že obyvatelstvo bylo na jedné straně soustřeďováno do nejnižších poloh a na straně druhé germánská sídelní struktura podnítila vznik rozptýlených statků.⁵⁰⁾ Vznikla tak hospodářská skladba založená na rodinných produkčních jednotkách vázaných na specifický statek. Příslušnosti k jednotlivým statkům sehrály důležitou úlohu ve vývoji oblasti. Představovaly identifikační znak místního obyvatelstva a zároveň prostředek odlišení od nemístního.

V praxi tak už v době minulých století u obyvatel Jižního Tyrolska vznikla silná tendence k diferenciaci a vymezení se vůči cizincům. Takto hospodářsky podmíněné formování lokální identity podpořilo vznik etnické soudržnosti oblasti v turbulentních stoletích pozdního středověku a novověku, ale i v dnešní době.⁵¹⁾

Dalším historicky charakteristickým rysem pramenícím z geografického uspořádání jižně-tyrolské společnosti je její silná spjatost s tradičními hodnotami a sociálně konzervativní orientace. V tradičně agrární společnosti i přes svoji tranzitní povahu představovaly hodnoty jako jsou rodina, práce nebo náboženská a jazyková příslušnost důležitou roli v každodenním životě. To posiloval i fakt, že se Jižní Tyrolsko jako nárazníková zóna častokrát dostávalo do středobodu zájmů okolních mocností a svoje postavení v středozápadní Evropě muselo obhajovat vlastními silami. Povědomí o společné jazykové a etnické příslušnosti tak už v časných obdobích představovalo důležitou součást politického života kraje.⁵²⁾ V průběhu dějin se tak pod tlakem silně strukturalizované společnosti na úrovni rodin a statků utvořil základní princip politického jednání. V jemnější oslabené formě ho můžeme v Jižním Tyrolsku pozorovat dodnes – postupovat jednotně ve prospěch kraje. Navíc v silném prostředí jednotné identity ve spojitosti s tradičními hodnotami a formou hospodářství se Jižní Tyrolané už od nepaměti zasazovali o to, aby si vládli sami a podle vlastního uvážení. Dědictví geografických podmínek a dějinné události se tak dodnes promítají do mezičasu plné autonomie jižně-tyrolské společnosti.⁵³⁾

Dnes je Jižní Tyrolsko prosperující. Je to nejbohatší provincie v Itálii a její dvojjazyčnost je prostě životní fakt. Podle slov místních obyvatel je pro ně právě dvojjazyčnost pozitivem. Dává jim obrovskou výhodu v podnikání, protože mají podrobné znalosti obou evropských trhů, severního i jižního. Vztahy mezi Němci a Italy se začaly zlepšovat v roce 1970, kdy byla Jižnímu Tyrolsku udělena autonomie. Podle této dohody 90% vybraných daní zůstává v regionu. V současnosti Itálie prochází finanční krizí a to rozdmýchává staré záště. Může se zdát, že Jižní Tyrolsko je krizí eura nedotčené. Nezaměstnanost je nízká, podniky jsou prosperující a tak má mnoho německy mluvících obyvatel zlost, že by mělo platit za - z jejich pohledu marnotratné a rozmařilé - Italy. Řím chce totiž od Jižního Tyrolska přispět miliony na pomoc posílení státního rozpočtu Itálie – místní politici se proti tomuto rozhodnutí odvolávají s tím, že je proti dohodnutým právům autonomie. Tyto problémy napomáhají separatistickému hnutí řízenému federací jihotyrolských střelců, známých jako Suedtiroler Schuetzenbund. Schützen organizují pochody v tyrolských národních šatech a opeřených kloboucích a již dlouho vedou kampaň za sjednocení Jižního Tyrolska se Severním Tyrolskem, které je součástí Rakouska. V dubnu 2012 skupina zorganizovala protest v Bolzanu požadující osvobození od Říma. Zúčastnilo se ho kolem 5000 mužů a žen. Čím horší bude ekonomická situace tím lépe pro nás. Říká vůdce Schützen, Elmar Thaler. Lidé si začínají uvědomovat, že s Itálií nemáme nic společného, tak proč bychom za ně měli platit. Separatismus ale není v Jižním Tyrolsku hlavním tématem, Schützen jsou stále v menšině. Národního ředitele střelců dr. Floriana, který byl také jedním z našich respondentů, jsme se zeptali jaké rozdíly vidí mezi Němci v Jižním Tyrolsku a Němci v Německu a Itálii. „Náš vztah s Němci v Rakousku je podobný vztahu mezi malým a velkým bratrem. Samozřejmě, politika nás Střelců byla a je vždy taková, že Rakousko je naše vlast, ne Itálie. Nicméně je pravda, že za 90 let italské okupace došlo k určitému odcizení.Většina lidí v Jižním Tyrolsku nepochybuje o tom, že Rakousko bylo a je naším kulturním referenčním bodem, ale každodenní život je v mnoha věcech ovlivňován zásahy italského státu. S Němci ve Spolkové republice Německo máme velmi dobrý vztah. Většina jihotyrolanů například tradičně fandí ve fotbale Německu. Také k nám každoročně přijíždí mnoho západoněmeckých turistů. Pokud je Rakousko naší vlastí, pak Německo je náš národ,“ dodává Florian. Z pohledu náboženství není dle Floriana v Jižním Tyrolsku tolik důležité zda se cítíte jako křesťan nebo protestant (evangelík). Mnohem důležitější je zda jste Ital nebo Němec. „Můžete si totiž býti mnohem bližší s německými evangelíky než s italskými katolíky„. ⁵⁴⁾

Obrázek č.10: Krajská rada Suedtiroler Schuetzenbund v Bolzanu 55)	Obrázek č.11: Protesty v Bolzanu 56)

K ekonomické situaci se respondenti veskrze vyjadřovali tak, že ačkoliv pociťují ekonomickou krizi, mají se lépe než jinde: „Ekonomická situace je kritická, jako všude v Evropě, ale pořád lepší než jinde v Itálii. Stále více rodin žije pod hranicí životního minima. Také se zvýšila nezaměstnanost, ale ve srovnání s jinými zeměmi se stále drží na nízké úrovni.“ Další respondent uvedl: „Ekonomika by mohla být lepší, měli bychom ještě více zvýšit vývoz. Je zde cítit finanční krize, ale pořád je to zde dobré. Mě se daří dobře.„ Dle Floriana je mzdová úroveň v Jižním Tyrolsku ve srovnání s Německem a Rakouskem nízká. „Mě osobně se ekonomicky daří dobře, nebudu si stěžovat. Nicméně, když jsem pracoval jako právník v Německu, dařilo se mi mnohem lépe.“

Matthias, Astrid a Florian se také shodli na tom, že ekonomická situace v regionu je dobrá. Jako problém však uvádějí vysoké ceny za bydlení, které jsou neúměrné platům. „Lidé jsou nuceni brát si půjčky, jež pak dlouhé roky splácí„… to doplňuje odpověď Astrid: „Mnoho lidí je zadlužených a na konci měsíce nemají žádné peníze.“ I přesto jsou však většinou schopni s penězi vystačit. Sám Matthias si před třemi roky koupil vlastní byt a i se stálým splácením půjček, podle vlastních slov, může vést normální život. Podle Floriana je díky tvrdé práci obyvatel jižní tyrolsko bohatá země s dobrým výhledem do budoucnosti a zlepšující se ekonomickou situací. „Země tvoří most mezi německou a italskou kulturou a hospodářský prostor země je velmi atraktivní.„

Celkovou ekonomickou úspěšnost Jižního Tyrolska potvrzují i data z našeho průzkumu, kdy 80% respondentů odpovědělo, že považuje ekonomickou situaci v regionu za dobrou. Se svojí ekonomickou situací pak bylo spokojeno 69% dotazovaných.

Graf č.7: Co si myslíte o ekonomické situaci v regionu?
Graf č.8: Jste spokojení se svojí ekonomickou situací?

Spokojenost se životem v Jižním Tyrolsku pak potvrzují i výsledky z další otázky směřující k ekonomice, kdy 94% respondentů dotazníkového průzkumu odpovědělo, že jsou v Jižním Tyrolsku spokojení.

Z informací získaných při studiu dokumentů vyplynulo, že nejúspěšnější regionální stranou v Jižním Tyrolsku je SVP (Südtiroler Volkspartei). Tato strana byla založena po druhé světové válce „zůstavšími“ Němci. Od začátku byla zaměřena na zájmy místních (Němců, Ladinů) a od svého vzniku pravidelně získávala více než polovinu hlasů místních obyvatel. Důležitá byla také její role při boji za autonomii, kdy se některé její části projevovaly velice radikálně. Tuto stranu můžeme zařadit mezi levicové, křesťanské, což vychází z historie, kdy vždy velkou roli v Jižním Tyrolsku hrálo zemědělství a náboženství. Výsledky našeho průzkumu pak úspěch této strany potvrzují.

Graf č.9: Kterou místní stranu jste volili ve volbách?

Podle průzkumu se o místní politiku zajímá 48% dotazovaných, 12% z nich je pak součástí nějaké politické strany.

Graf č.10: Zajímáte se o místní politiku?

U nevýhod života v Jižním Tyrolsku byl uváděn neklid mezi jazykovými skupinami a s tím spojené problémy. Jeden z respondentů ve své odpovědi uvedl „Myslím, že u nás ztrácí důvěru politici, zvláště u mladých lidí. Pokud jde o celý systém v Jižním Tyrolsku, myslím, že jsme na dobré cestě a máme správný směr… Myslím si, že bychom měli myslet víc „občansky“ otevřeně a ne být stále plní předsudků.

Vztahem politiky a „úzkého“ smýšlení obyvatel Jižního Tyrolska se zabývá článek Olivera Schmidtkeho pro Evropský žurnál sociálních věd. Schmidtke v tomto článku uvádí, že místní dominantní politická strana SVP postavila svoji dlouholetou politiku na zdůrazňování rozdílů mezi Jihotyrolany a ostatními.

Na tomto pozadí (po 2. sv. válce) prováděla SVP a německá, dominující provinční administrativa (Landtag) politiku úplné segregace. Tato politika našla svoje symbolické vyjádření v řadě regulací vedoucích k finální podobě Jihotyrolského balíčku. Od raných 70. let se každá společenská aktivita – vzdělání, kultura, sport, bydlení, ekonomická politika, média, náboženský život a spolky – vytvářela podle principu nezávislého vývoje pro každou jazykovou komunitu, čímž mezi nimi zrušila spojení. Základem takové politiky byla myšlenka, že pouze úplné oddělení jazykových skupin zaručí jejich mírumilovnou spolupráci.⁵⁷⁾

Tento postoj však podle autora, kromě zajištění silných práv pro všechny obyvatele, přispěl i k vybudování bariér a předsudků, které pod tlakem moderní doby začínají „překážet“ Jižnímu Tyrolsku v jeho dalším rozvoji. Navíc podle autora bylo zvykem spojovat svoji etnickou (jazykovou) příslušnost s příslušností ke straně. Německou stranou v tomto případě je právě SVP.

Jednoznačná role SVP je z velké většiny založena na reprodukci tradičních a běžně užívané skutečnosti komunální integrace. Jakékoliv povolení před-politického smyslu o okamžité náležitosti k etnicky vyhraněné společnosti má závažné důsledky na legitimitu důvodů svých politických nároků.⁵⁸⁾

SVP je stále dominantní stranou, v posledních letech však pomalu ale jistě ztrácí hlasy ve volbách. Kromě extremisticky naladěných voličů ztrácí i voliče mladší, kteří vybírají z politických stran nabízejících nový pohled, jiný než konzervativní pohled SVP.

Politický dopad je zřejmý. Mechanismus vytváření politické příslušnosti je logicky založen na logice nezávislé osobní volby. Komunální příslušnost podle těchto nových vzorů už více nepředurčuje ke svazku s etnicky danou kolektivní příslušností. Na poli individuálních hodnot se změna politických preferencí a názorů stává přijatelnou. Již zde neexistují ovlivňující vazby na společenskou skupinu. Tudíž, politická příslušnost už nebude dále předurčena prvky příslušnosti ke skupině.⁵⁹⁾

Právě příliš velkou dominanci SVP vidí jako nevýhodu i Bernard K., který uvedl: „Za nevýhodu považuji nedostatek střídání ve vládnoucím stranickém systému, kde je pořád stejná koncentrace moci jedné a té samé strany.“

Většina obyvatel jižního Tyrolska se hlásí ke katolické církvi, jak potvrzuje i Matthias, který je pokřtěný. Dále Astrid i Florian, kteří jsou římští katolíci a pravidelně se účastní veřejného církevního života. Je zde poznat především vliv Itálie, která je sama o sobě velmi náboženskou zemí. Díky specifické geografické poloze i reliéfu oblasti zde hlavní formu obživy tvořilo zemědělství a farmaření, které zde má tradici dodnes a tak i v některých stájích a chlévech můžeme najít vysvěcené ratolesti, které mají dobytek chránit před katastrofami a nemocemi. Křesťanství má v této oblasti již svou tradici.

Vřelý vztah ke křesťanství potvrzují i výsledky dotazníkového šetření, kdy se ke křesťanství hlásí 68% respondentů, z toho 54% napsalo přímo katolickou víru. Bohoslužeb se však pravidelně účastní jen polovina z nich. Nejlépe svůj vztah k náboženství popsala Astrid, která jako by shrnula i názory ostatních dotazovaných: „Na papíře jsem římská katolička. Jsem duchovně založený člověk, nepotřebuji však nijak urputně skrze náboženství vyhledávat Boha. Zůčastňuji se církevního života spíše jen jako společenské povinnosti, ne v soukromí.“

Graf č.11: Jakého jste vyznání?
Pozn.: Pod položkou „křesťanství“ jsou respondenti, kteří blíže nespecifikovali církev.

V roce 1511 udělil habsburský císař Maximilian I. Tyrolanům řadu zvláštních výsad. V takzvaném Landlibellu (císařské listině) bylo stanoveno, že Tyrolané nejsou povinni zúčastňovat se válek, které probíhají vně jejich zemských hranic. Naopak si ale měli sami zajišťovat obranu svých území. Když se v roce 1796 napoleonská vojska stále více přibližovala od Horní Itálie směrem k Tyrolsku, začala se celá země připravovat na blížící se konflikt. Tyrolské zemské stavy – zástupci šlechty, kléru, sedláků a měšťanů – se sešly v Bolzanu ke společnému sjezdu, aby se poradili o stávající situaci. Poté co byla odsouhlasena všechna potřebná opatření, vystoupil stamsský opat Sebastian Stöckl s návrhem svěřit zemi ochranu „nejsvatějšího Ježíšova srdce” a tak si zajistit také podporu boží. Tak bylo 1. června 1796 slavnostně přislíbeno, že se v budoucnu bude každoročně slavit Svátek Ježíšova srdce slavnostní bohoslužbou. Znamenalo to, zůstat věrný a získat za to ochranu a požehnání v případě ohrožení víry a vlasti. Tato přísaha se opakovaně obnovovala (mimo jiné v bojích za svobodu v roce 1809 pod vedením Andrease Hofera), přičemž její slavnostní podoba vznikala především v průběhu 19. století. Od té doby se také 3. neděli po svátku Božího těla konají po mši svaté procesí resp. se ve večerních hodinách zapalují ohně. Teprve o osmdesát let později se k této tradici jako stvrzení svazku připojilo také zapalování horských ohňů. ⁶⁰⁾

Video č.1: Slavnost Těla a Krve Páně - http://www.youtube.com/v/6aHnyYHToPQ

Tradice horských ohňů má svůj počátek již v předkřesťanských dobách. Především v období letního slunovratu se na návrších zapalovaly rituální ohně. S příchodem křesťanství se v blízkosti dne letního slunovratu ocitl svátek Sv. Jana, takže se ohňům začalo říkat “svatojánské”. Svátek Ježíšova srdce spadá také na konec června (přesněji na třetí neděli po svatodušních svátcích), takže tradiční ohně byly zapalovány dál, pouze za jiným účelem. Tyto ohně nejprve na horských hřebenech a svazích hor připraví místní studentské spolky či sdružení nebo jsou zapalovány v kruhu přátel na dobře viditelných místech. Buď se vytvoří celý dlouhý řetěz, v němž jsou jednotlivé ohně seřazeny jeden vedle druhého nebo jsou ohně uspořádány do tvaru určitého symbolu. K nejoblíbenějším (náboženským) symbolům přitom patří stylizované srdce s monogramem Ježíše IHS, kalich a kříž. Každá obec příp. každý region má přitom vlastní pravidla či dochované tradice, které se však v posledních letech stále znovu inovují. V některých obcích se ohně na kopcích zapalují už den před nedělním svátkem srdce Ježíšova. To hlavně proto, že k jejich vyhasnutí pak většinou dochází až pozdě v noci a účastníci tohoto obřadu si po dlouhém zpátečním sestupu (právě v brzkých ranních nedělních hodinách) chtějí dostatečně odpočinout. ^{61) 62)}

ŘEMESLA

Řezbářství

Už od 17. století je řezbářství součástí běžného života Tyrolů. Řezba sloužila nejen jako zábava, ale prodej výrobků ze dřeva byl součástí rodinného rozpočtu. Nejtalentovanější řezbáři vyřezávali velké sochy s náboženským motivem, které následně zdobily místní kostely. Sošky ostatních řezbářů byly malé a většinou tvořily celé sady. Největší zájem byl o jesličky. Postupem času se vyřezávaly stále větší sošky. Především sošky zvířat se prodávaly jako hračky. Obliba těchto výrobků se rozšířila nejen po celé Evropě, ale zájem o ně je dokonce až v Ameriky. V roce 1872 byla v Grödenu otevřena první řezbářská škola. V důsledku hospodářské krize po 1. světové válce, se řezbářský a hračkářský průmysl zhroutil a zbylo jen malé množství řezbářů. V roce 1920 byl založen první řezbářský spolek, který podporoval výrobu jedinečných uměleckých kusů.

Vyšívání z pavího peří

V 19. století se rozvinulo vyšívání z pavího peří. Především šlo o zdobení tradičních krojů a kožených předmětů (koňských postrojů), což bylo znakem vyššího postavení majitele. Vyšívání pavím peřím bylo nejprve užíváno jen jako přivýdělek, ale postupem času, si toto řemeslo získalo větší uznání. Dnes je považované za umění a práci předchází pětileté studium. V současné době jsou vedle tradičních krojů výšivky oblíbené také na peněženkách, přívěšcích, kabelkách nebo páscích.

TRADICE A ZVYKY

V Jižním Tyrolsku si lidé snaží udržet své starobylé zvyky a tradice. Důležitou roli hrají i náboženské tradice, křesťanské. Především období Vánoc a Velikonoc je doprovázeno velkým množstvím zvyků.

Horské ohně

Tato tradice byla dodržována už v předkřesťanských dobách a to především v období letního slunovratu, kdy se na kopcích zapalovali slavností ohně. S příchodem křesťanství se do tohoto období přiblížil i svátek sv. Jana a ohňům se začalo říkat svatojánské. Později se ohně zapalovali na počest svátku Srdce Ježíšova. To je spojeno s historickou událostí, kdy bylo Tyrolsko ohrožováno válkou ze strany Francie. Tyrolové se tehdy v modlitbách zaslíbili Srdci Ježíšovu, aby si tak zajistili Boží pomoc. Respondenti nám potvrdili, že hranice jsou stavěny dodnes, především různými spolky na dobře viditelných místech a mívají tvar spojený s náboženstvím (hlavně kříž a srdce). ⁶³⁾

Slavnosti Törggelen

Tato slavnost nám byla představena respondentem Matthiasem. Jedná se o venkovní slavnosti, kde se ochutnává víno, podávají se kaštany, zelí, a maso. Místní se v této době potkávají a vyrážejí na procházky do přírody. Ty pak končí v některé z tradičních dřevem obložených jizeb, tzv. „Stuben” ve vesnických hospůdkách nebo na některém z útulných selských šenků horských statků. Zvyk pravděpodobně vznikl tak, že Eisacktálští sedláci, kteří se věnovali pěstování vína, posílali obvykle svůj dobytek na pastviny sedláků v horách. Na podzim jim za tuto službu platili tradiční hostinou s novým vínem. Nové víno se ochutnávalo v lisovně přímo u lisu (jihotyrolsky označovaného „Torggl”). ⁶⁴⁾

Watten

Zajímavá karetní hra o které jsme se dozvěděli také díky Matthiasovi. Hraje se s mariášovými kartami a v překladu by se jmenovala bavlna. Hra připomíná kombinaci mariáše a kenta a s jistými odchylkami v pravidlech je rozšířená i v Rakousku a Švýcarsku. Zvolí se trumfy, každý hráč dostane 5 karet. Hráči jsou rozdělení do týmů, mohou si v průběhu hry dávat domluvená znamení. Vyhrává tým, který jako první vyhraje tři štychy. ⁶⁵⁾

HUDBA

Hlavní místo v hudbě Jižního Tyrolska náleží dechovce, která tvoří nedílnou součást každé slavnosti. Téměř každá vesnice má svůj hudební spolek. Hudebníci se oblékají do tradičních krojů s různými odlišnými prvky. Například barva nemá jen dekorativní charakter, ale také svůj význam.

Ovšem nejen dechová hudba má v této oblasti své zastoupení. Jednou z nejznámějších skupin Tyrolska je folková skupina Kastelruther Spatzen (jinak také Sedm vrabců z Kastelruther). Skupina vznikla v sedmdesátých letech a za své působení získala více než sto zlatých desek. Mezi jejich neznámější skladby patří např. Das Mädchen ohne Namen.

OSOBNOSTI

Andreas Hofer - tyrolský bojovník za svobodu. Byl vrchním velitelem tyrolských střelců během ozbrojeného povstání na začátku 19. století, kdy bylo Tyrolsko pod nadvládou Habsburků (Bavorska). Bohužel, proti profesionálním vojskům z Francie a Bavorska neměli střelci šanci. Při posledním pokusu o povstání a jeho potlačení byl Hofer nucen uprchnout. Skrýval se v pastvinách, ovšem s vidinou odměny byla jeho skrýš prozrazena jedním z jeho krajanů. V roce 1910 byl odsouzen a zastřelen.

Michael Pacher - malíř a sochař Michael Pacher se narodil kolem roku 1435 v Brunecku v Tyrolsku. Pacher pracoval převážně na zakázkách různých tyrolských kostelů, pro které maloval a vyřezával oltáře – mnohé z jeho oltářů se dnes stále nachází na svém původním místě. ⁶⁶⁾

Giorgio Moroder - Giorgio Moroder se narodil 26. dubna 1940 v Ortisei v Itálii jako Hansjörg Moroder. Proslavil se jako zpěvák, hudební producent, skladatel pro film a hráč na syntezátor. Moroder je držitelem několika cen, včetně tří Oscarů. Mezi hudební žánry, které jej proslavily, patří hlavně pop, disco a elektronická hudba. ⁶⁷⁾

Alois Lageder - vinař a umělec. Je považován za iniciátora jihotyrolského Vinařského jara. Sám vlastní dvě vinice a používá biozpůsoby obdělávání vinic. Dále je mecenášem umění a prezidentem Muzeionu, tyrolského muzea moderního a současného umění.

Reinhold Messner (*1944) - horolezec, který provedl zhruba sto prvovýstupů po celém světě a díky zviditelnění a vyprávění ze svých výstupů v televizních pořadech přiblížil horolezectví široké veřejnosti. V Jižním Tyrolsku nechal vybudovat dnes již čtyři Messnerova horská muzea, kde vystavuje obrazy a vzpomínkové předměty ze svých cest.

Armin Zöggeler - Italský sáňkař, jehož největšími úspěchy jsou zlaté medaile ze zimních olympijských her v Salt Lake City (2002) a v Turíně (2006). Když na olympiádě v ruském Sochi vyhrál bronzovou medaili, stal se prvním atletem v historii, který vyhrál šest po sobě jdoucích medailí na zimních olympijských hrách. ⁶⁸⁾

KUCHYNĚ

Kuchyně je nedílnou součástí každé kultury. Respondentka Astrid uvedla, že v Jižním Tyrolsku se snoubí německá kultura s italským heslem „Dolce Vita“. Takovéto spojení je vidět i na místním jídle, ve kterém nelze nespatřit italský vliv. Mezi speciality jihotyrolské kuchyně se řadí například:

Zelten

Ovocná směs: 500 g sušených fíků, nakrájíme na plátky, 250 g rozinek, 120 g vlašských ořechů, 120 g piniových oříšků, 120 g mandlí, 50 g kandovaných pomerančů a citrónů, 70 g medu, 50 ml červeného vína, 1 sklenici rumu, ½ polévkové lžíce strouhané pomerančové kůry, ½ polévkové lžíce strouhané citrónové kůry, ½ polévkové lžíce mleté skořice, ½ lžičky mleté skořice

Těsto na chléb: 200 ml vlažné vody, 100 g pšeničné mouky, 150 g žitné mouky, 25 g droždí, Sůl, 1 polévková lžíce oleje, 1 polévková lžíce anýzu. .⁶⁹⁾

Tirtlan

Zapékané placky s náplní. Těsto: 100 g žitné mouky, 150 g pšeničné mouky, 1 lžíce oleje, 1 vejce, vlažné mléko, sůl.

Náplň: 1 lžíce másla, 30 g jemně nasekané cibule, 250 g suchého pasírovaného tvarohu, 100 g vařených pasírovaných brambor, 1 lžíce pažitky, sůl a pepř. ⁷⁰⁾

Podle vyjádření respondentů jde o pokrm spojující německou a italskou kuchyni.

Schlutzkrapfen

Bramborové ravioli s ricottou (sýrem) a špenátem Těsto: 150 g žitné mouky, 100 g pšeničné mouky, 1 vejce, 50-60 ml vlažné vody, 1 lžíce oleje, sůl.

Náplň: 150 g vařeného špenátu (asi 300 g čerstvého špenátu), 50 g cibule, 1 / 2 stroužku česneku, 1 lžíce másla, 100 g tvarohu, 1 lžíce strouhaného parmazánu, 1 lžíce pažitky, 1 špetka muškátového oříšku, pepř, sůl.

Další: Nastrouhaný parmazán, hnědé máslo, nasekaná pažitka. ⁷¹⁾

Oblast Jižního Tyrolska je mnohými vnímána jako příklad úspěšného soužití odlišných etnických skupin žijících na jednom území již řadu let. Žijí zde Italové, Němci a Ladinové, z nichž právě německá menšina v Jižním Tyrolsku zaujímá pozici majority. Práce se věnovala vymezení německé menšiny v Jižním Tyrolsku, zaměřovala se na její místní společenství, kulturu a společnou existenci s dalšími etniky. Hlavní výzkumná otázka, na kterou tato práce odpovídá, zněla: jaká jsou kulturní specifika Němců v Jižním Tyrolsku?

Jedním z hlavních rysů německé identity je jazyk, díky kterému lze rychle určit, kdo do jaké etnické skupiny náleží. Němčina je hlavním jazykem, který zdejší Němci užívají k běžnému hovoru i ve formální komunikaci s úřady. Její dominantní postavení dokazují i výpovědi respondentů, kteří ji uvádějí jako svůj rodný jazyk a zároveň jazyk, který nejčastěji používají. Němčina ovšem není jediný jazyk, který zde můžeme slyšet. Díky zdejší situaci je obvyklé, že zdejší obyvatelé hovoří několika jazyky, zejména italsky a anglicky a díky tomu mezi nimi nevzniká jazyková bariéra, což podporuje vzájemné vztahy. Důležité postavení jazyka se projevuje i v oblasti školství, kdy má každý právo na vzdělání ve svém rodném jazyce a například učitelé v mateřské škole musí projít trojjazyčnou zkouškou.

K hlavním kulturním rysům patří řemesla, tradice a zvyky. Zejména řezbářství a vyšívání z pavího peří patří k typickým dovednostem místních umělců. V Jižním Tyrolsku je velká většina obyvatel věřících, kteří vyznávají zejména křesťanství. Důležitou roli tedy hrají náboženské tradice, především období Vánoc a Velikonoc je doprovázeno velkým množstvím zvyků. Významným svátkem je slavnost Ježíšova srdce, kdy se zapalují v horách ohně a tvoří různé obrazce a dále slavnosti Törggelen.

Další důležitý prvek ovlivňující život Jihotyrolanů je historie a s ní spojené snahy o získání autonomie. Právě snahy o vytvoření autonomní oblasti v rámci Itálie byly vždy důležitým faktorem při udržování vzájemné soudržnosti. V současné době zdejší obyvatelé považují autonomii za přínosnou, a například podle Matthiase je Jižní Tyrolsko na správné cestě směrem k rozvoji regionu, zároveň však dodává, že by obyvatelé měli myslet více otevřeně a zbavit se předsudků. Právě v dlouhém boji za nezávislost, která souvisí s etnickým/sociálním/politickým konfliktem spatřují Němci formování své identity. Němci se zde museli integrovat a politicky sjednotit. Stavěli na sdílených náboženských praktikách, tradicích, na bezprostředním přiřazení k malé jazykové skupině v italsky dominantním státě, na jistotě lokální identity ve vesnici a právě na vymezení svých nepřátel. ⁷²⁾

Důležitá je i velmi dobrá ekonomická situace regionu, která nevytváří výrazné sociální rozdíly a nezakládá tak půdu pro konflikt mezi samotnými Němci. Z rozhovorů s respondenty vyplývá, že většina jihotyrolských Němců žádné výrazné rozdíly mezi sebou a Němci žijícími jinde neshledává, vyjímkou byl Bernard K., který uvedl: „V německy mluvícím Jižním Tyrolsku máme naší vlastní identitu, která se liší od národních kolektivních identit občanů uvnitř jiných národů. Jsem toho názoru, že něco podobného má i místní Ladínská menšina a místní Italové ve vztahu k Itálii.“ Němce a Rakušany místní Němci tedy vnímají jako příslušníky jiného státu, se kterými si ovšem rozumí velmi dobře. V opozici se staví pouze proti vládě v Římě a italské populaci v regionu. Vyjímečně se pak staví i proti Ladínům, se kterými však svojí identitu budovali. Z těchto procesů tedy vychází etnické vědomí Němců žijících v Jižním Tyrolsky, kteří se i v současnosti mají tendenci proti někomu vymezovat a posilovat tak svojí identitu, a které spojuje společná historie a především jazyk, díky kterému se spolu snadno identifikují.

Vzor dotazníku: text_dotaznik_cz

ABEL, Andrea. VETTORI, Chiara. FORER, Doris. European Yearbook of Minority Issues. [online] Volume 9. Leiden, Boston: Martinus Nijhoff Publishers, 2010. ISBN 978-90-04-22934-1 [citováno 28. 2. 2014] Dostupný z WWW: http://www.eurac.edu/staff/AAbel/Documents/EYMI_Abel_Vettori_Forer_pre-publication%20draft_2012.pdf
ALCOCK, Antony. The South Tyrol autonomy, A Short Introduction. [online] County Londonderry, Bozen/Bolzano: University of Ulster Northern Ireland, 2001. [citováno 28. 2. 2014] Dostupný z WWW: http://www.provinz.bz.it/en/downloads/south-tyrol-autonomy.pdf
Autonomous Province of South Tyrol, South Tyrol in figures. [online] Bozen/Bolzano: Provincial Statistics Institute - ASTAT, 2013. [citováno 28. 2. 2014] Dostupný z WWW: http://www.provinz.bz.it/en/downloads/Siz_2013-eng.pdf
BELL, Bethany. Euro crisis turns German-speaking Italians against Rome. [online] BBS News, South Tyrol (Alto Adige), 3. 10. 2012 [citováno 22. 5. 2014] Dostupný z WWW: http://www.bbc.com/news/world-europe-19813284
CAMPANI, Giovanna. Minorities Formation in Italy. [online] [citováno 28. 2. 2014] Dostupný z WWW: http://www.theslovenian.com/articles/campani.pdf
ERIKSEN, T. H. Etnicita a nacionalismus. Praha: SLON, 2012, 352 s. ISBN: 978-80-7419-053-7.
FORCHER, M. Tirols Geschichte in Wort und Bild. Innsbruck: Haymon Verlag, 1984, 432 s. ISBN: 978-3-85218-339-8.
Horské ohně [online]. Südtirol [citováno 5. 4. 2014] Dostupný z WWW: http://www.suedtirol.info/cs/Prakticke-informace/Zeme-a-lide/Zvyky-a-tradice/artikel/55c398d3-dee1-49b9-8433-02cd4a5edf22/Horske-ohne.html#!prettyPhoto
JABUROVÁ, I. Južné Tirolsko: Minulosť, prítomnosť a budúcnosť národnostných menšín. Ekonomická univerzita v Bratislavě, Fakulta medzinárodných vzťahov, Bratislava, 2006.
MAZUR-KUMRIĆ, Nives. Legal status of the German language group in the Italian province of South Tyrol. Pravni Vjesnik, čís. 9, roč. 3/4 2009, s. 25-45. ISSN: 0352-5317. Získáno přes databázi odborných článků EBSCO:http://web.a.ebscohost.com.infozdroje.czu.cz/ehost/detail?sid=308a42f9-4ddb-4807-aa78-bdd0a4be3041%40sessionmgr4002&vid=8&hid=4114&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT1laG9zdC1saXZl#db=a9h&AN=54783904 PIRCHER, Katrin. HUBER, Ulrike. TASCHLER, Herbert. The German language in education in South Tyrol (Italy). [online] Ljouwert/Leeuwarden, Nizozemsko: Mercator-Education, 2002. ISSN:1570-1239. [citováno 28. 2. 2014] Dostupný z WWW: http://www.mercator-research.eu/fileadmin/mercator/dossiers_pdf/german_in_italy.pdf
RIEHL, Claudia Maria. HAJEK, John. Language policy and reality in Sount Tyrol in Uniformity and diversity in language policy. [online] Velká Británe: MPG Books Group, 2011. ISBN-13: 978-1-84769-446-1. [citováno 28. 2. 2014] Dostupný z WWW: http://books.google.cz/books?id=Vv3ciGSAz5oC&printsec=frontcover&hl=cs#v=onepage&q&f=false
RUBATSCHER, Carmen. The fate of minority languages: The case of Ladins in North Italy in Humanising Language Training Year 7, čís. 5 September 2005. [online] South Tyrol/Alto Adige, Italy: Pilgrims Ltd., 2005. [citováno 28. 2. 2014] Dostupný z WWW: www.hltmag.co.uk/sep05/mart02.rtf
SCHMIDTKE, Oliver. Ethnic Mobilization in South Tyrol: A Primordial Identity in Crisis. Innovation: The European Journal of Social Sciences, čís. 1, roč. 4/1998, s. 24-42. ISSN: 1351-1610. Získáno přes databázi odborných článků EBSCO:http://web.b.ebscohost.com.infozdroje.czu.cz/ehost/detail?sid=4f0f71e6-6386-493a-89ba-206396698894%40sessionmgr198&vid=1&hid=121&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT1laG9zdC1saXZl#db=a9h&AN=731058 SIERP, Aline. Minority Language Protection in Italy: Linguistic Minorities and the Media. Journal of Contemporary European Research, čís. 4, roč. 4/2008, s. 303-321. ISSN 1815-347X. Dostupný z WWW: http://www.jcer.net/index.php/jcer/article/viewFile/120/117
STEININGER, Rolf. South Tyrol: A Minority Conflict of the Twentieth Century. Transaction Publishers, 2003, 171 s. ISBN: 9781412834827
Südtiroler Heimatbund. Die gewaltsame Italianisierung der Familiennamen in Südtirol. [online] Meran: Druckerei Hauger-Fritz, 2003. [citováno 10. 4. 2014] Dostupný z WWW: http://de.scribd.com/doc/2464089/Die-gewaltsame-Italianisierung-der-Familiennamen-in-Sudtirol
TUMLER, F. Das Land Südtirol. München et. Zürich: Piper Verlag, 1984.
Tradiční horský vatry [online]. tyrolsko.cz [citováno 5. 4. 2014] Dostupný z WWW: http://www.tyrolsko.cz/tradicni-horskych-vater\\

Počet shlédnutí: 244