Pojem gastronomie má původ v řeckých slovech „gaster“, tedy žaludek a „nomen“ nebo-li nauka. V Řeckých bájích se můžeme dočíst o múze vládnoucí labužnictví Gasterée, která se jako krásná černovlasá dívka s ohnivě červeným pásem zjevuje nad vinicemi, ovocnými sady a úrodnou krajinou vůbec. Ze základní myšlenky vyplývá, aby byly gastronomické hodnoty vytvářeny z toho, co poskytuje půda a příroda ¹⁾. Je důležité si uvědomit, že gastronomie není jen o vztahu kultury a potravy, zahrnuje v sobě i kulinářské umění.

Díky dovoleným v Evropě důvěrně známe chuť a vůni mnoha národních pokrmů a dobře poznáme i jejich typické ingredience. Je však jasné, že stejně jako se liší stát od státu, liší se i jejich gastronomie. Jídlo, které Francouzi považují za delikatesu, může v některých Češích vzbuzovat odpor a naopak. Najdou se ale i pokrmy, které chutnají oběma národům. Jak se tedy liší chutě a kultura stolování v České republice a ve Francii?

Každá oblast ve Francii má svou typickou kuchyni a své místní speciality. Francouzská bistra, restaurace i horské chalupy lákají na výtečná jídla, která mají tradici, historii a zvláštní chuť. Česká kuchyně má zajisté také co nabídnout. Ne nadarmo se v Čechách říká, že láska prochází žaludkem.

Hlavním cílem této práce je podrobit se bližšímu zkoumání rozdílů mezi českou a francouzskou gastronomií. Dílčí cíle jsou:

• Jak se liší gastronomie Čechů a Francouzů?
• Jak Čechům chutnají francouzské speciality a Francouzům ty české?
• Jaké odlišnosti jsou v kultuře stolování těchto národů?

Jak se liší chutě a kultura stolování v České republice a ve Francii? Odráží se tyto odlišnosti do celkové rozdílnosti těchto dvou kultur? Může dojít ke střetu dvou rozdílných kultur i v rámci něčeho tak běžného, jako je stravování a stolování?

Česká republika byla do práce vybrána z důvodu, že je to naše vlast. Francie byla zvolena na základě celosvětového povědomí o její uznávané gastronomii. Důkazem může být i to, že francouzská gastronomie patří do nehmotného národního dědictví UNESCO. Francie se také pyšní pomyslným titulem nejnavštěvovanější destinace světa. Vyplývá to ze zprávy, kterou nedávno zveřejnilo francouzské ministerstvo pro turistiku. Na základě této zprávy příjmy z turistiky loni stouply o 2,5 % na 35 miliard eur (cca 986 miliard Kč) ²⁾.

Důležitým prvním krokem je vymezení informací důležitých k vypracování daného průzkumu. Při zpracovávání práce bude čerpáno z odborné literatury, která se zaměřuje na kulturní rozdíly ve stolování obou zkoumaných států. K získávání sekundárních údajů budou použity informace získané z webových stránek, veřejných sdělovacích prostředků, článků a zpráv na internetu.

Ke zjištění konkrétních rozdílů mezi českou a francouzskou gastronomií bude provedeno vlastní šetření na reprezentativním vzorku respondentů. Pro sběr primárních dat bude zvolena metoda řízeného rozhovoru v kvalitativním pojetí. Šetření bude provedeno odpovědným členem týmu a pomocí aplikace Skype, která bude použita ke kontaktování francouzských respondentů. Otázky budou sestaveny ve dvou jazykových provedeních (v českém a ve francouzském jazyce). Forma kladení otázek bude zvolena jasně, přímo, bez skrytých záměrů a při rozhovoru bude možné reagovat na mimoslovní projevy dotazovaných. Některé otázky budou otevřené pro možnost vyjádření individuálního názoru respondenta. Sestavení otázek bude odpovídat zvoleným cílům průzkumu a budou se držet zvolené výzkumné otázky.

Rozhovor bude rozdělen do tří částí:

• Úvodní část - oslovení, odůvodnění výzkumu, představení
• Jaderná fáze – vedení rozhovoru pomocí sestavených otázek
• Závěrečná fáze – rozloučení, poděkování

Vybraní respondenti jsou zastoupeni dvěma Čechy trvale žijícími v České republice a dvěma Francouzi trvale žijícími ve Francii. Dále platí, že se tyto osoby kromě své domácí kuchyně zároveň setkali i s kuchyní druhé zkoumané země.

Výběr respondentů byl stanoven dle národností (2 Češi a 2 Francouzi), pohlavím (za každou zemi vždy jedna žena a jeden muž), aby odpovědi byly genderově vyvážené a vyplynuly z nich i případné rozdíly v chutích mezi pohlavími. Další kritérium byl věk (25 – 50let) z důvodu většího předpokladu osobních zkušeností s gastronomií jako takovou.

Výstupem z provedeného šetření byl vyplněný záznamový arch, kde byly uvedeny odpovědi jednotlivých respondentů. Textová podoba výsledků byla podrobena redukci, kdy jsme odstranili nepodstatné věci (např. slovní vatu). Dále se odpovědi uspořádaly do skupin odpovídajících tématu. V těchto skupinách jsme hledali jednotlivé rozdílnosti mezi národnostmi.

Nejprve byli vybráni respondenti z Francie a poté zvolen jejich protějšek z řad Čechů. Byla oslovena Francouzská studentka Cammile, žijící v centru Paříže. Camille v minulosti opakovaně navštívila Českou republiku. Druhým vybraným byl pak otec Camille Paul, žijící v Montpellier. Paul pracuje na tamějším gymnáziu jako profesor a mimo jiné má na starosti přípravu maturit. Také Paul již navštívil Prahu.

V České republice byla vybrána studentka právnické fakulty. Markéta žije v Lounech a již 15 let studuje francouzštinu. Francii v minulosti několikrát navštívila. Druhým osloveným Čechem byl gymnaziální učitel českého a latinského jazyka. Karel se zajímá o historii a v minulosti navštívil Paříž.

Camille při rozhovoru zavzpomínala, jak si v Karlových Varech pochutnala na pečené kachně a jak moc jí nechutnal houskový knedlík. Přišel jí jako vařená bageta. Naopak jí moc chutnal bramborový knedlík, který jí připomínal italské noky. Také prohlásila, že ve Francii sice jí hodně, ale jen 3x denně, zato v Čechách se jí málo, ale pořád.

Paula nejprve zaskočila otázka na typické francouzské jídlo. Je jich ve Francii tolik, že nejprve nevěděl jaké zvolit, nakonec vybral svoje oblíbené.

Během rozhovoru s českými respondenty se nevyskytl žádný problém. Komunikace byla snadnější osobně než po Skypu.

V životě mohou nastat situace, kdy do interakce vstupují lidé z různých národních kultur. Podle I. NOVÉHO (1996) kulturní vzorce velmi silně ovlivňují způsob, jak na sebe lidé reagují a jak spolu komunikují. Toto ovlivňování se děje jak na obecné úrovni, tak i ve své specifické podobě.

Kulturní vzorce určují témata na obecné úrovni, o kterých se v příslušné kultuře hovoří a o čem se nehovoří. V případě, že se setkají lidé, jejichž kulturní vzorce jsou odlišné, dochází velice často ke zbytečným nedorozuměním. Lidé odlišně chápou význam sdělení, vnímají odlišně signály od druhé strany nebo mylně interpretují vztahy. K těmto nedorozuměním dochází i v rámci jedné kultury, ale mezi kulturami je pravděpodobnost nesprávné interpretace mnohem vyšší.

I. NOVÝ (1996) uvádí, že konkrétní specifická nedorozumění vznikají z toho, že lidé považují svoje kulturní vzorce za obecně platné a přirozené. Dále cituje Hofstedeho (1994): Hodnoty dobra a zla, krásy a ošklivosti, normálnosti a nenormálnosti, přirozenosti a nepřirozenosti i mnohé další do nás vstupují postupně a jakoby mimochodem.

Jmenované hodnoty se utvářejí již v raném dětství, kdy jedinec vnímá chování nejbližších lidí a výchovu jako takovou. Systém hodnot se utváří nejen na vědomé úrovni, ale hlavně proniká do podvědomí. Základní hodnotový systém se vytvoří do 10 let věku dítěte a jen obtížně v něm lze něco měnit ³⁾.

Základním předpokladem k dobré komunikaci mimo rámec vlastní kultury je projít třemi základními fázemi učení této sociální dovednosti:

1. uvědomění si rozdílnosti kultur

2. získání znalostí o jiné kultuře

3. vlastní zkušenosti s aktivní komunikací

Úspěšná interkulturní komunikace se odvíjí od ochoty porozumět rozdílům, pochopit jejich smysl a funkci, kterou v dané kultuře představují. Získáme tak objektivní, nezaujaté poznatky a znalosti o odlišných kulturách. Odlišné hodnoty cizí kultury je nutné respektovat. Dokonalejší komunikaci mezi kulturami přinášejí zkušenosti. V praxi se postupně ověřují znalosti o cizí kultuře, získávají se pozitivní komunikační prožitky a daná kultura je tak lépe pochopena a akceptována.

I. NOVÝ (1996) uvádí, že interkulturální komunikace se lze naučit. Všichni lidé pro to nemají ale stejné předpoklady. Lidé tolerantní, stabilní a ochotní se odpoutat od svých dosavadních představ, které si v sobě utvořili, mají pro učení lepší předpoklady než lidé příliš zahledění do sebe, emocionálně nestabilní, extrémně politicky orientovaní s nízkou osobní tolerancí k neznámým hodnotám ⁴⁾.

Během svého vývoje byla česká kuchyně ovlivněna vlivy kuchyní sousedních států, některé pokrmy zde zdomácněly, ale česká kuchyně si i přes to všechno zachovala svůj ráz a jedinečnost.

Myslíme si, že regionální či národní specialitou je to, co se v daném místě vaří dlouho. Bez ohledu na to, jestli ten či onen recept přinesli Valaši na Pálavu, Němci na Šumavu, nebo jiná kultura k nám. Všechna tato jídla měla vždy jedno společné - k přípravě sloužily místní suroviny. Česká kuchyně je založena na surovinách, které se dají vypěstovat doma. Patří mezi ně především brambory, luštěniny, obiloviny a maso.

Většina z nás při otázce na typicky české jídlo odpoví, že vepřová se zelím a knedlíkem nebo svíčková. Někdo zmíní řízek a guláš. Jiný zase bramborák. Když chceme zmapovat kořeny našich regionálních a národních specialit, musíme vzít v úvahu několik důležitých událostí.

Česká kuchyně se utvářela spolu s českým národem. Je ovlivněna slovanským původem obyvatel, kteří v dávných dobách plně využívali všech dostupných surovin, které získávali nejdříve sběrem a lovem, poté živočišnou a rostlinnou výrobou. Hojně se konzumovaly obiloviny, luštěniny, houby a lesní plody. Velmi ceněné bylo mléko, vejce a sýry. Maso bylo součástí pokrmů jen vzácně.

S postupem času se vedle typické přípravy masa – vaření, začaly používat i jiné typy úprav, jako je pečení na roštu, na rožni, nebo uzení. Řezníci vedle syrového masa začali nabízet uzené maso a šunku. V 15. století se do popředí oblíbenosti dostává jemné a sváteční pečivo, začínají se vyrábět uzenářské výrobky. V 16. století zažívá česká kuchyně velký rozkvět. Dováží se exotické koření, dosud neznámé ryby, cizokrajná zvěřina. Velký vliv na přípravu pokrmů začíná mít zahraniční kuchyně, především francouzská, italská, španělská a anglická. Objevení Ameriky přineslo do české kuchyně brambory. Ty zde velmi rychle zdomácněly a snad žádný jiný národ na světě nezná tolik druhů úprav této rostliny. 17. a 18. století prohloubilo rozdíl mezi kuchyní vyšší a střední vrstvy a chudých lidí. Zatímco vyšší a střední vrstva si dopřávala různé lahůdky z masa, pokrmy chudých lidí obsahovaly především potraviny rostlinného původu. Rozvoj průmyslu, který ovlivnil celé 19. století, přispěl vynálezem na rafinovaný cukr a v české kuchyni se poprvé objevil knedlík, který se později stal národním jídlem. Po první světové válce se česká kuchyně velmi zjednodušila a po druhé světové válce se v ní začaly objevovat i prvky racionální výživy ⁵⁾.

České obyvatelstvo nemá v porovnání s ostatními národy přílišné odlišnosti. Tak jako téměř všude ve světě i Češi konzumují tři hlavní jídla denně – snídani, oběd a večeři. Snídaně je nejvíce opomíjená složka denní stravy. Nejčastěji se konzumují müsli, jogurty, pečivo s masnými výrobky či marmeládou a různě upravená vajíčka. Oběd je hlavní jídlo dne. Většinou je sestaven z polévky, hlavního jídla a dezertu. K večeři je povětšinou jen lehké jídlo – studená kuchyně, často jen salát a pečivo.

Maso je základem české kuchyně. Nejčastěji se používá drůbeží, vepřové a hovězí, méně často pak skopové, zvěřina nebo ryby. Z masa jsou typická česká jídla jako svíčková na smetaně, Moravský vrabec nebo Vepřo-knedlo-zelo. Omáčky jsou typickým znakem české kuchyně. Servírují se společně s masem. Jejich základem je vývar a bílá mouka.

Přílohy jsou poznávacím znakem české kuchyně. Typickou přílohou jsou knedlíky, které na území ČR sice původně přinesli v 19. století pravděpodobně tyrolští horalové, ale velice rychle zde zdomácněly a staly se takřka národním pokrmem. Připravovat je můžeme jako knedlíky kynuté, chlupaté nebo bramborové. Pokud jsme se zmínili o knedlících, jako příloze, musíme si je představit i jako sladkou variantu, kdy jsou plněné ovocem, posypané tvarohem a přelité rozpuštěným máslem.

Další hojně konzumovanou přílohou jsou různě upravené brambory, luštěniny nebo těstoviny ⁶⁾.

Francie se skládá z 26 regionů. Každý z těchto regionů má svou typickou kuchyni a svoje speciality. V každé restauraci, bistru nebo třeba v horské chatě může návštěvník ochutnat výtečné pokrmy, které mají svou tradici, historii i zvláštní chuť. Co je tedy společným znakem francouzské kuchyně? Je to hlavně pestrost jídel, bohatství zeleniny a ovoce, co nejčerstvější suroviny a šetrné způsoby jejich úpravy a v neposlední řadě vynikající sýry a víno ^{7) 8)}.

Jak už bylo zmíněno výše, francouzská kuchyně se odlišuje region od regionu. Největší rozdíly jsou hlavně mezi přímořskými oblastmi a vnitrozemím.

Alsaská kuchyně je z velké části ovlivněna německou kulturou. Více než víno se zda pije pivo a zdejší specialitou je Choucroute - bílé zelí na bílém víně doplněné místními uzenářskými výrobky nebo např. flamquiche - podobný pizze, těsto je pomazané smetanou a a nejčastěji posypané cibulí, existují i sladké varianty s jablky a skořicí.

Specialitou burgundské kuchyně jsou šneci, podávané s bylinkovým máslem. K Burgundsku neodmyslitelně patří i dušené hovězí a kvalitní červená vína. Nezapomenutelným gurmánským zážitkem je tamní coq au vin (kohout na víně). Součástí zdejší kuchyně jsou i houby, lanýže a sladkovodní ryby.

V přímořské oblasti Bretani se staly specialitou mořské plody a nejrůznější způsoby a domov zde mají i výborné francouzské Crêpes - palačinky, které se od českých liší nejen velikostí, ale také složením těsta-přidává se do nich vanilkový cukr a máslo.

V Normandii se zrodil Camembert, výtečný a silně aromatický sýr s bílou plísní na povrchu. Zdejší specialitou je mimo jiné také přírodní telecí řízek po normandsku - s houbami a krémovou omáčkou. Tradičním a známým normandským produktem je Cidre ze zdejších jablek ⁹⁾.

Jednou z nejznámějších oblastí Francie je přímořská oblast Provence. Pro zdejší kuchyni je charakteristický olivový olej, bylinky, chřest, artyčoky, mořské plody a hlavně ryby. Z ostatních mas se v kuchyni pracuje především s jehněčím, skopovým a králičím masem. Nejtypičtějším zdejším pokrmem je Bouillabaisse - rybí polévka, která je připravována vždy z několika druhů ryb podávaná s opečenou bagetou. Zajímavostí zdejší oblasti je, že na Vánoce podle tradice musí být na stole 12 dezertů.

Francie je vyhlášená nejen svým požitkářským přístupem k jídlu, ale také stolováním. Jedí pravidelně 3x denně a jídlo berou jako společenskou událost ¹⁰⁾. Ráno začínají sladkou snídaní. Croissant či toust s marmeládou namáčejí do šálku s bílou kávou nebo kakaem. Na stole kromě teplého nápoje nechybí ovocný džus a čistá voda. Pokud možno snídá celá rodina i ve všední dny společně.

Francouzi na jídlo potřebují čas, i proto se běžně ve Francii setkáváme s až dvouhodinovou polední pauzou. Oběd má zpravidla 3 chody: předkrm, hlavní jídlo a dezert + kávu. U oběda se hodně diskutuje a i proto se jí velmi pomalu. Za tím účelem bývá teplé jídlo servírováno na ohřátých talířích, aby tak rychle nevystydlo ¹¹⁾.

Hlavním jídlem dne bývá zpravidla večeře, která se podává přibližně v 8 hodin večer a má několik chodů. Nikdy na stole nesmí chybět bageta, která může být doplněna o další druhy pečiva. Nezbytnou součástí prostřeného stolu je látkový ubrousek pro každého účastníka stolování ^{12) 13)}.

Běžnou součástí večeří jsou různé druhy omáček a polévek. V přímořských oblastech se velké oblibě těší ryby a mořské plody („fruits de mer”) od nejrůznějších mušlí a ústřic, mořských ježků a hvězdic až po humry a langusty. Nesmí chybět ani nejrůznější druhy zeleniny, např. artyčoky, čekanka, chřest či fazolové lusky. Zelenina je podávána jak dušená tak jako salát v syrovém stavu. Jedním z posledních chodů večeře jsou sýry. Ve Francii se jich vyrábí na 400 druhů a každý region má své typické druhy. Ve Francii se běžně setkáváme nejen s kravskými sýry, ale také s kozími či ovčími. K nejznámějším patří Brie, Camembert nebo například Roqeufort ¹⁴⁾.

K pití se podává čistá voda, která je nejčastěji servírovaná v karafě. Na stole nesmí chybět ani víno, které je podáváno podle druhu, který se nejlépe hodí k připravenému pokrmu. Ve Francii zaujímá víno podobné postavení, jako v Čechách pivo, proto je nutné respektovat kulturní zvyklosti. Francouz by nikdy nemíchal víno s perlivou vodou do podoby střiku, považoval by to za vrchol nevkusu až nevychovanosti ¹⁵⁾.

Jako aperitiv Francouzi podávají, např. pastis - anýzový průhledný likér, který se ředí vodou a získává mléčně neprůhlednou barvu, kir - bílé víno smíchané s likérem, nejčastěji černorybízovým nebo malinovým, dále pak kir royal (šampaňské smíchané s ovocným likérem). Po jídle se často servíruje digestiv ¹⁶⁾.

Kohout(kuře) na víně: Kuře dušené s cibulí, česnekem, slaninou, žampióny a divokým kořením, podlévané červeným vínem a koňakem, jako příloha je nejčastěji vařený brambor a bageta.

Quiche: Jedná se o slané koláče, kde základní náplň tvoří směs z vajíček, smetany a sýra. Nejznámější je Lotrinská quiche, kde je navíc uzený špek. Dále pak mohou být dochuceny kozím sýrem a rajčaty, pórkem a uzeným nebo např. bylinkami.

Ústřice: Typické jsou hlavně v přímořských oblastech. Neměly by se konzumovat v měsících, které ve francouzštině obsahují „U“(červen, červenec, srpen). Podávají se vždy syrové po 6 či v násobcích tohoto čísla. Nejčastěji se jí jen pokapané citronem.

Cibulová polévka: Dozlatova osmažená kolečka cibule zalitá čistým vývarem, dochucená jen pepřem a solí. V misce se pak polévka přiklopí toustem, posype sýrem a nakonec zapeče.

Steaky: Steaky se podávají velmi krvavé, stejně jako např. žebírka nebo pečené kuře. Pokud si host přeje mít maso více upečené, musí na to kuchaře dopředu upozornit.

Česká republika patří mezi pět evropských zemí s největším počtem příležitostných konzumentů alkoholu. Aspoň občas si skleničku alkoholického nápoje dopřeje 72 % Čechů. Naopak podíl abstinentů na celkovém počtu obyvatel se v ČR pohybuje kolem 21 %. Evropský průměr, který je 32 %, je výrazně vyšší. Vyplývá to ze studie společnosti GfK Praha.

Nejvíce konzumentů alkoholických nápojů najdeme v Nizozemsku (17 %), Itálii (16 %) a ve Francii (15 %). „Podíl každodenních uživatelů alkoholu je v ČR mírně podprůměrný a činí 7 % oproti 8,5 % v průměru ze 17 sledovaných zemí,“ uvedla společnost GfK.

V České republice patří k nejoblíbenějším hlavně pivo, kterému dává přednost 50 % obyvatel. Pouze 34 % obyvatel ČR dává přednost vínu. Muži upřednostňují více pivo (78 %) než víno (13 %). Opačná situace je u ženské populace. Skoro 60 % českých žen preferuje sklenku vína. ¹⁷⁾

V roce 2009 byla spotřeba piva v České republice 150,7 litrů a vína 18 litrů. Celková spotřeba sýrů byla 13,3 kg. ¹⁸⁾

V roce 2008 se propadla produkce vína ve Francii o 4,6 milionu hektolitrů na celkových 41,4 milionu, což je nejnižší údaj od roku 1991. ¹⁹⁾

Letošní výdaje Francouzů na vánoční svátky by měly dle studie AlixPartners a Deloitte poklesnout o 3,5 % až 4,9 % oproti minulému roku. Francouzi utratí méně peněz nejen za dárky, ale také za zábavu (restaurace, kultura, atd.) Nejmenší pokles výdajů se předpokládá u potravin. ²⁰⁾

Na francouzském trhu začaly tamějším sýrům, především plísňového typu (camembert a brie), konkurovat sýry zahraničního původu, hlavně feta a mozzarella. Navzdory ekonomické krizi celková spotřeba sýrů ve Francii loni vzrostla ve srovnání s rokem 2008 o 2,3 %.

Francouzi spotřebují ročně 24 kilogramů sýra na hlavu, a v Evropě se tak řadí na druhé místo hned za Řeky. Podle Luka Morelona z firmy Lactalis, druhého největšího mlékárenského koncernu na světě, nejvíce zkonzumují Francouzi ementálu, tedy 3,2 kilogramu na hlavu. Celkově se ho ve Francii loni prodalo 210 000 tun. Druhé místo obsadil camembert, kterého se spotřebovalo 120 000 tun za rok. Na třetím místě se umístil brie s více než 100 000 spotřebovanými tunami za rok. Celkově se ve Francii spotřebovalo v roce 2009 1,5 tuny sýrů.

Tradice se v průběhu let mění. Podle Damiense tradičně jí sýry mezi hlavním chodem a dezertem už jen polovina Francouzů. Na druhou stranu stoupá ve Francii obliba jídel, připravených podle cizí receptury a ze zahraničních surovin. Příkladem může být řecká feta nebo italská mozzarella, jejichž spotřeba meziročně stoupla o 10 %. Francouzi je využívají hlavně na přípravu salátů.

Krize neuškodila ani exportérům francouzského sýra, kterého se vyvezlo do zahraničí 605 000 tun, což odpovídá přibližně 30 % celkové francouzské produkce. ²¹⁾

Žabí stehýnka „les cuisses de grenouilles“

Spotřeba žabích stehýnek ve Francii je 3000 až 4000 tun za rok (což je 60 až 80 milionů žab). Při populaci 60 milionů obyvatel to vychází 60 gr na Francouze. Tato zpráva však znamená opak než si mnoho lidí (cizinců) myslí - žabí stehýnka nejsou vůbec populární mezi Francouzi! Žába je nyní ve Francii chráněný druh, proto je mnoho žab importováno, zvláště z Indonésie.

Šneci „les escargots“

Šnek je další pokrm, který je cizinci hodnocen a často považování za „hrozné“ jídlo. Francie je největší spotřebitel šneků na světě. Francouzi spořádají 40 000 tun šneků za rok. Většina šneků je sbírána volně v přírodě. Šneci byli chováni (pěstováni) pouze v 80. letech ve Francii (a představovali pouze 2 % celkové produkce). Známí francouzští šneci jsou „escargot de Bourgogne“ a „petit gris“. Dnes žádné chovy šneků ve Francii neexistují a volně žijící šneci jsou též chráněni.

Ústřice „les huitres“

Francie je jednička mezi producenty ústřic (140 000 tun za rok). Francouzi snědí mnoho ústřic každé Vánoce. Existují dva druhy ústřic: huîtres creuses (creuse oyster), huître plate (flat oyster) v mnoha variantách : Creuse oyster can be Belon, Bouzigues, Gravette, Marennes. Flat oyster can be Fine de claire, Spéciale de claire… Ústřice jsou také klasifikovány od 1 do 6 (1 je největší a 6 je nejmenší). Francouzské ústřice mohou být před konzumací skladovány 10 - 15 dní ve studené vodě.

Játra - „le foie gras“

Foie gras je francouzská specialita, která je velmi oblíbena (často servírována) během vánočních a silvestrovských oslav. Francie je jednička v produkci foie gras na světě (15,3 milionů tun v roce 2000, což je 81 % celkové světové produkce. Jihozápadní Francie je region s největší produkcí foie gras. Foie gras je získáváno z kachen či hus. Nejběžnější foie gras je kachní (foie gras de canard). Husí foie gras (foie gras d'oie) tvoří méně než 5 % celkové produkce. Nejčastěji se foie gras vaří, poté může být uschováno v ledničce 1-3 týdny.

Francouzská hořčice „la moutarde“

Francouzská hořčice (moutarde) je velmi populární ve francouzské kuchyni: jedná se o klíčovou ingredienci v mnoha omáčkách (speciálně v majonéze a octové omáčce) a také je využívána jako koření pro přípravu masa. Chuť hořčice závisí na maceraci semínek. Většina francouzských hořčic je vyráběna s bílým vínem (to je důvod proč jsou tak výrazné), vodou a cukrem. Nejznámější francouzské hořčice jsou: Moutarde de Dijon (Burgundy) a Moutarde de Meaux or moutarde à l'ancienne (old-fashionned style), Moutarde de Reims, Flavoured mustards. ²²⁾

Oslovení respondenti se ve volbě typického jídla své země liší. Ve Francii nejčastěji servírují zapékané artyčoky se sýrem a šunkou nebo kohouta na víně. Odpovědi jsou velmi překvapivé, protože by se dalo očekávat, že typickým francouzským jídlem budou šneci, ústřice nebo husí játra. Čeští respondenti spatřují typické jídlo v knedlu - vepřu - zelu a svíčkové s knedlíkem. V souvislosti s typickým jídlem byl také zjišťován tradiční vánoční pokrm, ani v tomto případě nebyla u jednotlivých odpovědí dosažena shoda. Ve Francii se o Vánocích připravují speciality jako například omeleta s lanýži, fois gras, zapékané artyčoky, pečená ryba se zeleninou, šneci, ústřice. V České republice se na vánoční stůl podává buď smažený řízek, vinná klobása a bramborový salát nebo smažený kapr a rybí polévka.

Češi i Francouzi patří dle statistik k nejčastějším denním konzumentům alkoholu, proto je otázka zaměřená na typický nápoj téměř nevyhnutelná. Z jednotlivých odpovědí vyplývá, že typickým francouzským nápojem je voda a víno. Francouzská vína jsou celosvětově velmi oblíbená, přesto se jejich produkce propadla na celkových 41,4 milionu hektolitrů, což je nejnižší údaj od roku 1991. Naopak v České republice na plné čáře vyhrává pivo, které je považováno za jedno z nejlepších na světě. Jeden z francouzských respondentů s tímto tvrzením nesouhlasí a deklaruje, že má raději pivo belgické. Další téma otázky je téměř jasné – víno. České víno pro Francouze není příliš zajímavé, buď jej ještě nikdy neochutnali, nebo jim nepřišlo dobré. Čeští respondenti se v této otázce příliš neshodli, jeden z nich preferuje moravská vína, druhý právě francouzská.

Další část šetření je zaměřena na stravovací návyky. Ve Francii se snídá mezi 7 - 8 hodinou ranní, doma a většinou s rodinou. Čeští zástupci tento pokrm zcela vynechávají a nahrazují ho jen nápoji, a to nejčastěji kávou. Čas oběda je pro obě země téměř totožný. Oběd je tedy servírován kolem poledne s tím rozdílem, že Francouzi si ho raději sní doma. Češi obědvají ve škole či na koleji. Oba národy rádi večeří doma. Čas večeře se však liší. Francouzi večeří později až po 19. hodině, zatímco Češi mezi 17 -18 hodinou.

Většina dotazovaných tvrdí, že se raději stravují doma. Tvrzení je však v zápětí téměř vyvráceno, protože Francouzi navštěvují restaurace 3 - 5 x v měsíci. Je ale velmi pravděpodobné, že návštěva francouzských restaurací poklesne, protože dle studie společností AlixPartners a Deloitte mají poklesnout výdaje na stravování v restauracích a kulturu o 3,5 % až 4,9 % oproti minulému roku. Jeden z Čechů si dopřává návštěvu restaurace dokonce 7 x za měsíc, zatímco druhý oslovený pouze 1 x za půl roku. Typickou příležitostí pro návštěvu restaurace je setkání s přáteli, rodinou nebo oslava narozenin. Doba, kterou v restauraci lidé tráví, se národ od národa velmi liší. Francouzi si chtějí návštěvu restaurace náležitě užít a stráví tam až tři hodiny. Češi většinou restauraci po hodině opouští. Francouzi jasně preferují návštěvu restaurace s domácí kuchyní. Současné statistiky však toto tvrzení respondentů nepotvrzují, naopak zveřejňují, že dochází k růstu spotřeby řeckých a italských surovin. U Čechů to není tak absolutní, rádi si dopřejí návštěvu restaurace s domácí i zahraniční kuchyní.

V případě, že se Francouzi rozhodou návštěvu restaurace vynechat a uvařit si doma, sáhnou především po zelenině, rybách nebo steacích. Češi si v domácím prostředí uvaří knedlíky kuře nebo hovězí maso. Zástupci obou zemí doma nejčastěji stolují s rodinou. Češi si pro vaření doma vyhrazují jen víkendy. Francouzi se u jednoho stolu schází i ve všední dny. Naopak frekvence jídla je menší ve Francii, jsou to 3 - 4 jídla denně. U českých respondentů je frekvence jídla téměř dvojnásobná 5 - 6 pokrmů. Nižší počet jídel je ve Francii vyvážen počtem chodů jednoho jídla, což jsou 2 - 3 chody při obědě a 4 - 6 chodů při večeři. Češi se drží v tomto ohledu více zkrátka a dopřejí si pouze 1 - 2 chody při obědě a při večeři pouze 1 chod.

Na závěr byla položena otázka, zda respondenti ochutnali nějakou specialitu druhé země. Francouzská studentka si dopřála českou kachnu s třemi druhy knedlíků a dvěma druhy zelí. Pochutnala si, až na houskový knedlík, který jí přišel „divně měkký“. Francouzský středoškolský učitel ochutnal v České republice buchty s tvarohem a pouze se podivil nad tím, že je zvláštní jíst sladké jídlo k obědu. Česká studentka ve Francii ochutnala šneky a kohouta na víně, obě jídla si velmi oblíbila. Český učitel si moc nepochutnal na šnekovi, ale chuť mu spravily francouzské sýry a zapékané artyčoky.

Gastronomie a jídlo vůbec je úzce blízké každému člověku, neboť tvoří jeho základní potřebu. V posledních letech ovšem narůstá jeho význam a stravování se mnohde povyšuje na proces zcela jedinečný a velmi delikátní. Zkoumání rozdílů v kultuře stravování mezi jakýmikoliv dvěma zeměmi přináší velmi zajímavé informace, které jsou mnohdy opravdu nečekané. Cílem této práce bylo podrobit bližšímu zkoumání gastronomii jedné z nejlepších světových kuchyní, tedy tu francouzskou v porovnání s českou, která je nám nejbližší. Důležité bylo zjištění, jaké kulturní návyky ve stravování jednotlivé země mají, zda se v něčem podobají nebo jsou v něčem zcela rozdílné.

Z provedených rozhovorů se zjistilo, že ne vždy předpoklad typického jídla dané země odpovídá realitě. To se potvrdilo zrovna u Francie, která více než od předpokládaných šneků dává přednost například kohoutům, u Čechů se zde překvapení nekonalo a svíčková a vepřové se zelím zvítězilo. Velký rozdíl v kulturních rozdílech stolování je v době konzumace jednotlivých pokrmů. Francouzi se ukázali být skutečnými fajnšmekry, u oběda jsou schopni strávit i dvě hodiny. V České republice je tento stav jen výjimečným jevem, který se praktikuje leda tak na významných oslavách či jiných příležitostech.

Bohužel, stálým nedostatkem českého národa je, lze říci, úplné vymazání snídaně z každodenního jídelníčku. Jako bychom si na ni neuměli udělat čas nebo neměli hlad. I v tomto jsou Francouzi jiní. V čem jsme si podobní, je nepřiznání se k tomu, jak často navštěvujeme restaurační zařízení. Důvodů může být mnoho. Možná jen snaha o skromnost nebo i možné špatné pochopení dotazu atd.

Z průzkumu vyšel evidentní poznatek, kdy se potvrdily silné kulturní gastronomické kořeny na francouzské straně. Velký vliv na tomto má historie zkoumaných zemí, kdy Francie započala své kulinářské umění již opravdu v dávné době, gastronomie přímo vzkvétala za éry Ludvíka XIV. a její další rozvoj byl nezadržitelný. Česká historie je jiná, ne tak zlatá a opěvovaná, spíše skromnější. Chutě obyvatel těchto dvou zkoumaných zemí jsou podle zjištění vskutku rozdílné, vše je dáno právě oním kulturním zázemím, které působí silně na každého jedince, ať už si to připouští nebo ne. Nelze přímo říci, že by došlo k přímému střetu těchto dvou kultur, ačkoliv rozdíly jsou opravdu značné.

Česká kuchyně [online]. Turisimo, c2010 [cit. 2010-10-15]. Dostupný z WWW: <http://www.turisimo.cz/cesko/informace/ceska-kuchyne/>.

Česká tradiční kuchyně [online]. Vaření, c2010 [cit. 2010-10-15]. Dostupný z WWW: <http://clanky.vareni.cz/ceska-tradicni-kuchyne/>.

Češi patří v Evropě mězi nadprůměrné konzumenty alkoholu [online]. Vinopark, c2010 [cit. 2010-12-15]. Dostupný z WWW: <http://www.vinopark.cz/magazin/clanek/cesi-patri-v-evrope-mezi-nadprumerne-konzumenty-alkoholu/>.

Destinace Francie: Kuchyně [online]. Česká televize, c2010 [cit. 2010-10-15]. Dostupný z WWW: <http://www.ct24.cz/cestovani/destinace/22874-francie/#kuchyne/>.

Francie: Gastronomické speciality [online]. Orbion, c2010 [cit. 2010-10-15]. Dostupný z WWW: <http://francie.orbion.cz/kuchyne/>.

Francie - nejnavštěvovanější turistická destinace světa 2006 [online]. CKweb, c2010 [cit. 2010-12-15]. Dostupný z WWW: <http://www.ckweb.cz/francie-nejnavstevovanejsi-turisticka-destinace-sveta-2006/>.

Francouzská gastronomie a stolování [online]. Franceguide: Oficiální internetové stránky francouzského cestovního ruchu, c2010 [cit. 2010-10-15]. Dostupný z WWW: <http://cz.franceguide.com/dovolena-na-tema/vina-a-gastronomie/Francouzska-gastronomie-a-stolovani.html?nodeID=119&EditoID=199546/>.

Francouzské stolování a regionální speciality [online]. Franceguide: Oficiální internetové stránky francouzského cestovního ruchu, c2010 [cit. 2010-10-15]. Dostupný z WWW: <http://cz.franceguide.com/dovolena-na-tema/vina-a-gastronomie/Francouzske-stolovani-a-regionalni-speciality.html?nodeID=119&EditoID=11893/>.

Francouzské Vánoce nebudou tak bohaté jako loni. [online]. Czechtrade, c2010 [cit. 2010-12-15]. Dostupný z WWW: <http://www.czechtrade.cz/infoservis/novinky/francouzske-vanoce-nebudou-tak-bohate-jako-loni-17932/>.

French frogs [online]. FFCOOK, c2010 [cit. 2010-12-15]. Dostupný z WWW: <http://www.ffcook.com/pages/frenchfrogs.htm>.

Host a pohostinství [online]. Gastronews, c2010 [cit. 2010-03-29]. Dostupný z WWW: <http://restaurace-hotely.gastronews.cz/host-a-pohostinstvi/>.

NOVÝ I. a kol. Interkulturální management. Praha: Grada Publishing, s.r.o., 1996. ISBN 80-7169-260-3.

Regionální speciality [online]. Stezky dědictví, c2010 [cit. 2010-10-15]. Dostupný z WWW: <http://www.stezky-dedictvi.cz/regionalni-speciality/>.

Spotřeba piva, vína a sýrů [online]. Český statistický úřad, c2010 [cit. 2010-12-15]. Dostupný z WWW: <http://www.czso.cz/csu/2010edicniplan.nsf/p/3004-10>.

Světová spotřeba vína mírně klesla [online]. Týden, c2010 [cit. 2010-12-15]. Dostupný z WWW: <http://www.tyden.cz/rubriky/apetit/svetova-spotreba-vina-mirne-klesla_113966.html>.

Sýry feta a mozzarella konkurují ve Francii camembertu [online]. Týden, c2010 [cit. 2010-12-15]. Dostupný z WWW: <http://www.tyden.cz/rubriky/apetit/syry-feta-a-mozzarella-konkuruji-ve-francii-camembertu_157846.html>.

Počet shlédnutí: 176