Tématem celého semináře byla otázka „Co je to láska“? Tuto otázku si v úvodu semináře položil každý účastník, a to v rámci meditativního zamyšlení. Výsledkem byla stručná definice pojmu láska a veškeré odpovědi byly zaznamenány doprostřed tabule. Do levé části byly totiž postupně situovány myšlenky Ovidiovy a do pravé pak Platónovy.

Publius Ovidius Naso se tématem lásky zabýval v několika básnických sbírkách (Lásky, Jak léčit lásku aj.). Nejznámější je Ars amatoria - Umění milovat. Tato didaktická báseň je dělená do 3 částí: 1. Jak hledat ženy a jak si je trvale získat, 2. Rady mužům, jak si lásku udržet, 3. Rady ženám. Ovidius v roli učitele zasvěcuje mladou generaci do umění lásky. K jaké lásce konkrétně vyučuje? Příhodnými ukázkami jsme se dostali k několika bodům a radám, které pobouřili některé z kolegů - především pak kolegyně. Ovidius totiž k ženám přistupuje z pozice muže velmi sebevědomě: lze totiž získat jakoukoli, a to i pomocí nejrůznějších intrik. Ženám pak dle Ovidia nejde ani tak o lásku, jako o zlato. Celkově role ženy spočívá především ve společenské reprezentaci svého milého, čehož součástí je ovládání nejrůznějších umění a umné zakrytí tělesných nedostatků. Poté, co jsme se společně pozastavili nad tím, jak některé myšlenky byly poplatné době a i v současnosti se například řeší otázka zamlčení drobné nevěry, jsme konstatovali, že láska u Ovidia nepřekračuje pozemský tělesný milostný pud.

V protikladu k tomu jsme si na ukázkách z dialogů Symposion a Faidros představili pojetí lásky u Platóna. V postupné argumentaci byla láska ztotožněna s touhou mít dobro → touhou po nesmrtelnosti → plozením v krásnu → poznáním podstaty krásy. Platónova cesta lásky vede od 1 krásného těla ke všem krásným tělům, následuje preference krásy duše namísto krásy tělesné (v tomto bodě Platón překonává Ovidiovu tělesnou lásku) a přes krásu v činnostech a v poznatcích ústí cesta lásky do filosofického nahlédnutí podstaty krásna, idey krásna, na které všechno krásné participuje. Souvislost mezi láskou jakožto krásným šílením a filosofickou touhou po poznání byla ještě více vysvětlena na podobenství o duši (v dialogu Faidros), kdy okřídlená duše stoupá pomocí vyživování se krásou, čehož je nejlépe schopna duše filosofova, která si ve své paměti vybavuje vzpomínku na trvalou ideu krásna. Platónova láska tedy přesahuje rámec tělesné animální lásky a míří k filosofickému poznání.

Na úplný závěr jsme se pokusili zařadit vyřčené nápady z úvodní meditace mezi Ovidia a Platóna. V některých bodech nebylo zařazení jednoznačné (a díky dopisující fixe nakonec ani zřetelné)…

---

Počet shlédnutí: 36