Počátky nejstaršího českého baptistického sboru

První český baptistický sbor vzniknul v Polsku, v městečku Zelov, v němž většinu obyvatel tvořili potomci českých pobělohorských exulantů z 18. století. Prvními českými baptisty byli tedy potomci českých exulantů, držící se dědictví „otců“, a proto i u českých baptistů existuje přímá vazba na českou reformaci. Chtěl bych v této souvislosti připomenout s úctou práce Dr. Edity Štěříkové „Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18.století“, „Pozváni do Slezska“, „Zelów“, „Země otců“ a upozornit na duchovní zápasy exulantů, které ve svých knihách zmiňuje - na jejich touhy a představy o „správné“ církvi a bohoslužbě, na jejich hledání „správné cesty“ - ať už v Sasku, Berlíně, Pruském Slezsku a řekněme, že zřejmě ze stejného zdroje povstal i nejstarší baptistický sbor. Samozřejmě, že tyto zápasy s sebou nesly i mnohá neporozumění, napětí a rozbroje.

Bylo by možno položit si otázku, nakolik byl při svém počátku onen zelovský sbor skutečně autentickým baptistickým sborem, rozumějme - nakolik se jeho členové skutečně a vědomě ztotožňovali se všemi zásadami a důrazy baptistů, jak se konstituovaly v 17.století v anglickém nonkonformismu a nakolik se jednalo jen o příklon k určité probuzenecké vřelé formě zbožnosti, víceméně řekněme „náhodně“ doplněné křtem věřících. Přiznávám, že na tuto otázku neznám odpověď.

Kde se lze o zelovských baptistech něco dozvědět:

A. J. Tomeš, Čeští baptisté v Zelově, in sborník „Z naší brázdy“, Praha 1931
Eduard Kupsch, Geschichte der Baptisten in Polen 1852-1932, Lodz 1933
Václav Vojta, Czechoslovak Baptists, Chicago 1941
Edward Martuszewski, 49 listów z powodu Braci Czeskich, 1971
Krzysztow Bednarczyk, Historya sborów baptistów v Polsce do 1939, Warszawa 1993
Edita Štěříková, Země otců, Praha 1995
Edita Štěříková, Zelów, Praha 2003
Slawomir Papuga,Andrzej Gramsz, Zelów, Lodz 2003
August Meereis, Šedesát let apoštolem, Chicago-Praha 1922
Jindřich Procházka, Obrazy z dějin baptistů, Praha 1939

Časopisecky vyšly:

Vladislav Jelínek, Dějiny českých baptistů v Zelově, Pravda a Slavná naděje 1957-58
Josef Špringl, Na Boží cestě, Rozsievač 1977-78

Dále v několika dalších rukopisných pracech např. Josefa Matyse, Viléma Volanského, J.R.Mosese a snad i dalších.

Zelovský sbor baptistů vznikl ve druhé polovině 19. století v návaznosti na misijní práci započatou Johannem Gerhardem Onckenem (1800 - 1884) v Hamburgu. J.G.Oncken se jako třináctiletý dostal nejprve do Skotska a potom do Anglie, kde žil až do roku 1823. V Anglii se pohyboval v prostředí independentů, tedy tzv. „svobodných církví“, v roce 1820 prožil obrácení u londýnských metodistů. Stav svobodných církví ve Velké Británii v 19.století by se v této době dal charakterizovat dvěma slovy „emancipace“ a „expanze“ a tak není divu, že tím Oncken nezůstal nedotčen. V roce 1823 přišel do Hamburgu jako zástupce „Continental Society for the Diffusion of Religious Knowledge over the Continent of Europe“. Rozšiřuje Bible a křesťanskou literaturu, věnuje se přístavní misii a kromě jiného dává v roce 1825 impuls ke vzniku první Nedělní školy v Německu. Daří se mu oslovovat řadu lidí, při úvahách co s nimi dál vchází ve styk nejprve s anglickými baptisty pak i s americkými (Misijní společnost v Bostnu) a 23. dubna 1834 je založen v Hamburgu první baptistický sbor v Německu. Oncken se stal jeho kazatelem, ovšem vyhledává a zapojuje další spolupracovníky zmiňují se zejména Gottfried Wilhelm Lehmann (1799-1882) a Julius Köbner (1806-1884), ale i mnoho dalších, takže tehdy vzniká ono úsloví, které si baptisté jako určité memento a možná už spíše s nostalgií připomínají : „Co baptista to misionář!“ Jejich působením se šíří baptistické učení a vznikají sbory neuvěřitelně rychle v Německu, Východním Prusku a vůbec v Pobaltí, v německo-jazyčném prostředí Ruska, Polska, Rakousko-Uherska a vlastně až na Balkán a na severu i ve Skandinávii. Kromě Hamburgu vznikají první sbory 1837 Berlín, 1838 Stuttgart, 1839 Kodaň, 1841 Klajpeda a Miastko u Slupska, 1844 Elblang, 1846 Štětín, Wroclav, Budapešť, 1849 Legnice a Curych.

Z Východního Pruska se skrze Heinricha Assmanna, který sám nebyl členem baptistického sboru, dostalo baptistické učení k Varšavě ke Gottfriedu Friedrichu Alfovi, učiteli ve vsi Adamov u Polucka. Učitelé se vykytují pak při šíření baptismu častěji. Alf vyučoval děti, ale vedl také náboženská shromáždění dospělých. V Adamově vznikla brzy skupina baptistů, patřící nejdříve ke sboru ve Stolzenbergu, ale po návratu G.F.Alfa ze studia v Hamburgu (1859) se sbor osamostatnil. Odtud se baptistická práce rozšířila do Kičina, kde Alf založil sbor v roce 1860 a z Kičina do obce Kurowek. Kurowek byl osadou, do níž v roce 1861 přišli němečtí osadníci. Poblíž neměli žádný sbor, takže se shromažďovali sami v biblických kroužcích a staral se o ně učitel Pullmann. Nechtěli existovat bez církevního zakotvení, takže nějaké hledali. Nejprve se zdálo, že by připadal v úvahu Herrnhut. Do Kurowku však pronikly zvěsti o baptistech. Nebyly to zvěsti přejné, spíše odpudivé o nejrůznějších nepřístojnostech, takže vyvolaly odpor a obavy. Avšak jakýsi „ochranovský“ který přicházel z Ruska, kurowské uklidnil, dal jim pravdivé a spolehlivé informace. Brzy potom se vydali podívat se na baptistický křest do Kalisze, byl tam tehdy Alf. Od té doby se přikláněli k baptistům, až v roce 1868 pozvali misionáře Eduarda Aschendorfa, aby zde kázal. V tom roce bylo v Kurowku 35 baptistů, v roce 1869 již 85 a tvořili stanici Kičinského sboru. V roce 1870 se ustanovil v Kurowku samostatný sbor.

Kurowek se nacházel asi 4 km od Zelova a 1 km od další obce, kde žili potomci exulantů, od Požděnic. Všelijaké zvěsti o baptistech se rychle donesly i sem. Někteří Češi se rozhodli, sami se přesvědčit, oč jde. Když Kurowek navštívili, nenašli tu žádné nepřístojnosti ani senzace, ale křesťany, kteří s onou probuzeneckou vroucností a upřímností vyznávali svou víru. Navíc měli tehdy němečtí baptisté vyznání víry, které bylo ryze reformované, což také mohlo mít vliv na reformované Čechy. Styky se stávaly častější, až se někteří z Čechů stali baptisty.

V první řadě je třeba zmínit opět učitele Karla Kulhavého. Narodil se v roce 1820 v Čermíně, ale v roce 1843 přišel do Faustynova a potom do Kučova, kde tedy učil děti a také konal shromáždění dospělých, neboť farář sem pouze dojížděl. Byl zřejmě pilný a měl plnou důvěr zelovského faráře Mozese, neboť ten jej chválil a při několikeré žádosti o uvolnění z učitelského místa Kulhavého vždycky přemluvil, aby zůstal. V roce 1868 však již učitelem není, ale je hospodářem v Luszczanowicích a v tomto roce také sděluje staršovstvu zelovského reformovaného sboru, že je jinak věroučně orientován. I tehdy farář Mozes nabádal zelovské, aby byli trpěliví a neunáhlovali se v jednání, v květnu 1869 však sděluje konzistoři, že Kulhavý přešel k „anabaptistům“, kteří jsou v Kurowku, a že koná ve svém domě shromáždění, na která chodí z Kučova 3 rodiny - Jana Pospíšila, Pavla Tomeše a Jana Kouteckého. Po několika měsících baptista Kulhavý koná shromáždění i v Požděnicích a na podzim i v Zelově. Wójt Rejchrt v tomto roce oznamuje, že v Zelově a okolí je 13 baptistů. O rok později se už jejich počet zvětšil o rodiny Karla Jersáka, Karla Dedeciuse, Samuele Pospíšila, Matěje Jersáka, Karla Pospíšila a dalších sympatizantů, kteří ještě nebyli pokřtěni ponořením. Podle Bednarczyka a Kupsche byl prvním Čechem, který se nechal v roce 1870 pokřtít ponořením na vyznání víry Karel Kulhavý a potom v roce 1872 Karel Jersák a Karel Dedecius. Vztahy Čechů a baptistů v Kurowku však nezůstaly neproblematické. Karel Kulhavý měl vlastní představy a názory, mnohdy svérázné, které s kurowskými neladily. Šlo o samostatné vedení českých baptistů, křest trojím ponořením, ba ani v názoru na křest dětí a jejich účast při Večeři Páně se Kulhavý s kurowskými nepohodl. Většina českých baptistů stála však na straně kurowských bratří, nepodpořila Kulhavého, který byl ze sboru vyloučen a vrátil se do církve reformované. Čeští baptisté se stali stanicí kurowského sboru. V roce 1878 přešel k baptistům člen staršovstva reformovaného sboru Josef Němeček a s ním skupina osob, v roce 1882 se baptisté zvětšili o dalších 60 členů. Tato situace nebyla samozřejmě jednoduchá, vznikala řada různých neporozumění, rozbojů, napětí i obav. Jedna strana obviňovala druhou z toho, že nejsou znovuzrození a obrácení a naopak zase, že jsou bludaři a blouznivci.

Česká baptistická shromáždění se konala nejprve v domě Karla Dedeciuse v Požděnicích, ale i v dalších rodinách a sloužili při nich bratři Pujmon a Karel Jersák. V roce 1874 byla pronajata pro shromáždění v Zelově místnost v domě wójta Gesiorowského a bylo rozhodnuto, aby čeští baptisté měli vlastního kazatele. Stal se jím Karel Jersák, který byl ordinován Gottfriedem Friedrichem Alfem. Jak počet baptistů rostl, bylo třeba uvažovat o vlastní modlitebně. Bylo koupeno menší hospodářství, 7 1 morgu pole s lesem a velkou starou chalupou, ve které byla dříve textilní barvírna. 600 rublů na koupi bylo vybráno při sbírkách mezi českými a německými baptisty, 400 rublů bylo vypůjčeno a půjčovali i lidé, kteří nebyli baptisty, ale chtěli vybudování modlitebny podpořit.

V roce 1884 se v Zelově usadil mladý absolvent hamburského semináře J.Hart. Mladší, vzdělanější a výřečnější kazatel se některým členům sboru zalíbil víc než jednodušší Karel Jersák, takže v roce 1885 bylo rozhodnuto ustanovit kazatelem v Zelově Harta. Kazatel Jersák zarmoucen odešel ze Zelova do Lodže, ale i zde pokračoval v kazatelské službě a založil zde nový sbor. S nástupem nového kazatele došlo k formálnímu ustanovení samostatného sboru v Zelově. Slavnostním kázáním na text Ef 2,20-22 sloužil kazatel Ondra. Po kázání byly přítomným členům zopakovány hlavní články vyznání víry a poté, když povstali a potvrdili, že ve sboru budou jednat podle Božího slova byl sbor konstituován se 108 členy. Současně bylo také dohodnuto, že němečtí baptisté z okolí budou patřit do sboru v Kurowku, zatímco všichni Češi se připojí ke sboru v Zelově. Velice brzo však začalo docházet mezi novým kazatelem a sborem ke sporům. Hart zavedl přísnou kázeň - chlapci a dívky nesměli být společně, stejně tak vdovy a vdovci, po trojím napomenutí i za malichernosti byli členové sboru vylučováni, došlo i k nedohodě mezi kazatelem a sborem ve věci jeho platu. Spory vyrcholily tím, když kazatel Hart zamkl modlitebnu a 6 měsíců se v ní nekonala shromáždění. V roce 1890 Hart ze Zelova odešel do Hamburgu, kde se stal adventistou.

Zelovský sbor požádal bratra kazatele Jersáka, aby se vrátil. Ten však, maje trpké zkušenosti z posledního roku v Zelově, odmítl a dále se věnoval slibné misijní práci v Lodži. Zelovským nezbývalo nic jiného, než si sloužit sami. Bratři Pavel Čáp a Josef Volanský založili v té době nedělní školu pro děti a sdružení mládeže. Pod vedením Josefa Volanského byl také založen pěvecký sbor.

Na podzim roku 1891 požádal sbor bratra Jana Pospíšila z Michalovky na Volyni, aby se stal jejich kazatelem. Ten nabídku přijal a dne 11. listopadu téhož roku byl uveden v Zelově do kazatelské služby. Za jeho působení sbor duchovně ožil a byla vybudována nová modlitebna, sloužící baptistům v Zelově dodnes. Kazatel Pospíšil, v době svého působení v Zelově, prospěl českým baptistům i tím, že vydal svým nákladem oblíbený zpěvník „Harfa siónská“. Po celou dobu jeho práce sbor duchovně rostl, a proto po jedenácti letech jeho působení, bylo s lítostí přijato jeho rozhodnutí, odejít na Volyň, do Mirotína.

Dříve však, než bratr Pospíšil odešel, přijal povolání za kazatele zelovského sboru průkopník baptistické práce v Čechách, bratr August Meereis. V říjnu 1902 předal bratr Pospíšil ve shromáždění sboru svému nástupci sborovou bibli se slovy: „Tuto svatou knihu ti předávám, čti v ní a studuj Písma svatá, vzdělávej se v ní a nikdy od ní neodstupuj.“ V době svého působení v Zelově se bratr Meereis obzvlášť věnoval nedělní škole, kam chodívalo 80 až 120 dětí, někdy i více. Mnozí z nich na něj dlouho a rádi vzpomínali. 30. září 1906 se bratr Meereis se sborem rozloučil a odjel s rodinou do USA, do Texasu, kde pokračoval v misijní práci. Tolik tedy o počátcích a prvních letech existence prvního českého baptistického sboru.

Počátky českých baptistů tedy nejsou kupodivu ani v Čechách či na Moravě, ani třeba v USA , jak by se snad dalo čekat, ale mezi potomky českých exulantů v Polsku. Český baptistický sbor v Zelově žil intenzivním duchovním životem až do konce 2.světové války, kdy téměř všichni jeho členové reemigrovali do ČSR. Zde, v „zemi otců“ založili dva sbory - v Liberci a v Šumperku, ale stopy po nich nebo jejich potomcích lze nalézt ve většině sborů Bratrské jednoty baptistů v ČR.

J. Bistranin

Počet shlédnutí: 81