Předmětem zájmu druhého semináře byl Platónův dialog Ión, který se řadí k prvním Platónovým dialogům vůbec. Konkrétně se vztahuje k období, kdy se Platón oslněn Sokratem odvrací od básnictví k filosofii. V úvodu jsme se seznámili obecně s Platónovým přístupem k umění, zdůrazněna byla především jeho kritická pozice vůči všemu napodobivému (především malířskému a básnickému umění), které napodobuje smyslové věci, které jsou napodobeninami věčných pravdivých idejí; mimetické umění tak stojí až na třetím místě od pravdy. Zároveň je Platónem odmítáno pro svůj vliv na nerozumovou část duše: iracionální emoce by neměly být rozněcovány, ale spíše ovládány, aby mohl být zachován pořádek a řád (v ideální obci).

Samotný dialog pojednává o setkání Sokrata s rapsódem Iónem, který je specialistou na Homéra. Náplní rapsódského povolání je přednášení básní, veršů i myšlenek básníka. Vzhledem k tomu, že Ión nezná žádného jiného básníka kromě Homéra, pro Sokrata je to jasný důkaz toho, že Ión neovládá rapsódské umění jako odbornou nauku. V takovém případě by totiž byl Ión schopný hovořit nejen o Homérovi, ale také o jiných básnících a o básnictví jako celku. Sokrates (netypicky) sám navrhuje řešení. Rapsódské umění a umění vůbec podle něj vzniká nadšením od Boha. Pro lepší pochopení jeho teze nabízí metaforu v podobě magnétského řetězce, který má počátek u magnetu, který k sobě přitáhne kus železa a tuto svou schopnost předá tomuto kusu, který k sobě přitáhne další, až vznikne celý řetězec. Podobně i božské nadšení se přenáší od Boha – Múz k umělci (básníkovi) a přes něj k dalším recipientům (rapsódovi, který je tlumočníkem básníka a přes něj prochází božské nadšení až k posluchačům). Ión se zprvu zdráhá přiznat, že by jeho umění bylo pouze iracionálním zachvácením a šílením bez účasti rozumu, ale nenachází žádný argument, kterým by odbornost rapsódského umění obhájil.

Po té, co jsme si přečetli některé pasáže z dialogu, bylo úkolem každého účastníka semináře zformulovat otázku, která ho k tématu napadla. SRpilo se celkem 15 otázek, které se tematicky týkaly kreativity a talentu umělce (jakým způsobem vzniká a jak se přenáší nadšení od Boha na umělce), dále pravdivosti umění (může Bůh lhát?), vztahu umění a vědy, rozdílu umění dnes a v antice, vztahu umění ke kráse, a také toho, zda lze umění vůči Platónovi obhájit a zda jeho odsouzení umění jako pouhé hry není otázkou politickou. Na tyto otázky ale nebylo možné z časových důvodů odpovědět, což přispělo k debatě nad metodickou změnou vedení semináře (hovořilo se především o tom, zda by mohlo být celkové vystoupení referující zkráceno, aby vyzbyl čas na debatu a případné otázky) . 

---

Počet shlédnutí: 28