Postoj vysokoškolských studentek ke sportu

Pro nikoho nemůže být novinkou, že trend zdravého životního stylu se těší čím dál větší oblibě. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v roce 2012 uspořádalo tiskovou konferenci, jejímž účelem bylo zintenzivnit trend zdravého životního stylu „výživy a pohybu“ do výchovy školáků. Na rozdíl od základních a středních škol nemá většina vysokých škol povinnou tělesnou výchovu či pohybovou aktivitu v jakékoliv formě. Vysokoškoláci jsou tedy nuceni zařadit pohyb mezi své volnočasové aktivity. Tato práce je soustředěna na studentky pražských vysokých škol, na jejich postoj ke sportu a i zdravému životnímu stylu.

Cílem této seminární práce je zjistit postoje českých studentek vysokých škol ke sportu. Výzkumná otázka: Jaké jsou postoje studentek vysokých škol ke sportu?

Jak uvádějí autoři Skopová a Zítko ve své knize Základní gymnastika, vývoj tělesné výchovy ve školách v 19. století byl velice různorodý. Tělesná výchova byla pro chlapce v obecných školách povinná, na jiných školách byla tělesná výchova nepovinným předmětem. Tělocviku se dívky mohli účastnit po roce 1948, kdy byl tělocvik zahrnut do školních osnov jako povinný předmět a to ve všech typech škol. Na vysokých školách se stala tělesná výchova povinnou až od roku 1952. (Skopová, Zítko, 2014)

Doc. PhDr. Aleš Sekot, CSc. Ve své publikaci vysvětluje základní pojem sport, dále zmiňuje krátce něco z historie sportu. Zbytek jeho knihy je rozdělen na čtyři části, kde se zabývá sportem a socializací, dále sportem a globalizací, ve třetí části popisuje násilí ve sportu a ve čtvrté na závěr přidává něco k současné a budoucí situaci sportu. Pro náš výzkum je nejpodstatnější část první – tedy socializace. V ní je řešena problematika vrcholového a rekreačního sportu, status sportu v životním stylu jedince, novodobé trendy ve sportu a také problematika obezity a sportovní rituály. Autor například uvádí, že kvalita a kvantita sportu je vysoce závislá na sociální vrstvě a sociální pozici jedince. Pokud bychom ale nebrali v úvahu sociální status, ženy podle autora ze sportu upřednostňují aerobic, tanec, jógu, plavání, bruslení a gymnastiku. Naopak příliš nevyhledávají fotbal, rybaření, ragby, golf a squash. V knize autor řeší problematiku sedavého zaměstnání, která má velmi negativní vliv na fyzickou kondici. Uvádí, že sedavý způsob života se stává jedním z nejvíce zdraví ohrožujících faktorů lidí soudobé společnosti. Průzkum z 80. a 90. let ukázal, že pouze 39,9 % lidí starších 18 let vykazuje pravidelnou fyzickou aktivitu. (Sekot, 2008)

Paní doktorka Libuše Čeledová spolu s panem doktorem Rostislavem Čevelou sepsali publikaci s názvem Výchova ke zdraví. Do třinácti kapitol, na které je kniha rozdělena, se autorům podařilo vměstnat vše od zdraví a nemocí přes zdravotní stav obyvatel, systém zdravotní péče až po holistický přístup k člověku. Pro tento výzkum je nejdůležitější částí třetí kapitola nesoucí název: Zdravý životní styl. V oblasti zdravého životního stylu se dozvídáme fakta o zdravém životním stylu současnosti a jak je pro lidské zdraví nejdůležitější věkové období od 21 do 44 let. Tzv. reprodukční věk má největší vliv na to, jak dlouho a v jaké podobě budeme žít. Jde o období, kdy se tělo připravuje na zdravé stárnutí. Nevyvážená strava, drogy, alkohol a kouření patří podle autorů k nejrozšířenějším faktorům, které huntují lidské zdraví v této životné etapě. Oba tvůrci dále zdůrazňují, že volba životního stylu a přístupu k volnočasovým aktivitám výrazně ovlivňuje vznik i průběh celé řady onemocnění. Jsou zde zmíněny i rady, jak změnit svůj dosavadní životní styl k lepšímu. Tyto tipy pro nás mohou být užitečné v konečné fázi šetření jako doporučení pro naše respondenty. (Čeledová, Čevela, 2010)

Autor Mamak Hudaverdi ve své práci srovnává rozdíly v komunikačních dovednostech studentů, kteří se věnují sportovním aktivitám a kteří nikoliv. Pro svůj průzkum autor získal 293 respondentů a zjistil, že sport významně ovlivňuje kvalitu komunikačních dovedností. Tedy že studenti, kteří se věnují sportu lépe vnímají a vyjadřují se v komunikačním procesu. Zároveň zjistil rozdílné výsledky podle věkových skupin a úrovně vzdělání, naopak pohlaví respondentů nemělo žádný významný vliv. (Hudaverdi, [online] 2013)

Metodologie seminární práce byla rozdělena do dvou hlavních částí. V první části, kterou představuje literární rešerše, byly nastudovány odborné texty týkající se daného tématu. Druhá část, tedy praktická část, se zabývala kvalitativní metodou výzkumu, kterou představuje řízený rozhovor. K řízenému rozhovoru byly stanoveny otázky, o které se dotazník opíral. Řízeného rozhovoru se zúčastnilo celkem 6 respondentek, z kterých 2 respondentky byly z České zemědělské univerzity v Praze, 2 respondentky z Vysoké školy ekonomické v Praze a 2 respondentky z Univerzity Jana Amose Komenského. Všechny studentky jsou kamarádkami nebo známými autorek této práce. Věková struktura respondentek byla v rozmezí 22 – 25 let. Respondentky byly kontaktovány osobně,a jejich odpovědi zaznamenány pomocí mobilního telefonu. Studentky z ČZU studují obory na provozně ekonomické fakultě, konkrétně Provoz a ekonomika a Podnikání a administrativa. Respondentky z VŠE navštěvují podnikohospodářskou fakultu, konkrétně obor Podniková ekonomika a management. Zbývající dvě slečny z UJAK se zabývají studiem Managementu cestovního ruchu.

Otázky pro řízený rozhovor:

1. Sportujete ráda?

2. Jakým sportům se nejraději věnujete? Indoor či outdoor?

3. Z jakého důvodu provozujete sport?

4. Byl na vaší vysoké škole povinný předmět tělesné výchovy?

5. Jaký je Váš názor na povinnost tohoto předmětu?

6. Pro budoucí studentky vysokých škol, zavedla byste povinné absolvování tohoto předmětu?

Výhoda řízeného rozhovoru, v této práci, spočívala v předem stanovených otázkách, na které respondentky odpovídaly. Díky předem stanoveným otázkám bylo jednodušší jednotlivé odpovědi na dané otázky vzájemně porovnávat. Respondentky měly ale také možnost se během rozhovoru rozpovídat na dané téma, což se u některých otázek naplnilo a pro náš výzkum jsme obdržely zajímavé informace. Nevýhodou řízeného rozhovoru byla větší časová náročnost na zpracování odpovědí oproti zpracování výstupů z kvantitativního výzkumu.

Respondentky České zemědělské univerzity v Praze jsou velkými příznivci sportu, ale z důvodu časového vytížení se mu nemohou věnovat v požadovaném rozsahu. Jak všichni víme, tělesná výchova na ČZU je povinným předmětem. Obě respondentky jsou za to rády, jen by zvolily jinačí postup.

Respondentka č. 1 je věnuje pouze kolektivním sportům s přáteli. Individuální sporty sama nevyhledává, jedinou výjimku představuje běh. Její snahou je minimálně 4x týdně vždy na večer si jít alespoň na 20 minut zaběhat. Jak sama respondentka č. 1 uvedla, většinou se jí to daří. Pokud to nevyjde, snaží se doma si zacvičit obvyklé kroky aerobiku. Z kolektivních sportů má nejraději volejbal, na který chodí většinou 1x týdně. Další sport představuje tenis, ale jemu se příliš nevěnuje. Respondentka č. 1 se věnuje sportu kvůli zdraví, nejen že se snaží jíst zdravou výživu, ale za správné považuje mít dostatek pohybu. Povinnost předmětu by respondentka č. 1 určitě zachovala, jen ji nepřipadá správné, aby student musel dokazovat, že umí plavat, a že je schopen uplavat určitou vzdálenost za požadovaný čas. Vzpomíná si na dobu, kdy se účastnila rozplavby a její kamarádka neuměla plavat. Proto nešla ani zkusit rozplavbu, a když ji profesorský sbor řekl, že by povinně musela absolvovat tělesnou výchovu v podobě plavání, opustila studium na vysoké škole. Což je dle respondentky velice špatný postoj ke studentům, kteří jen kvůli tělesné výchově odejdou ze studia vysocké školy. Povinnost předmětu by respondentka č. 1 určitě zachovala, ale nedávala by plavání za povinné.

Respondenta č. 2 je v posledních dvou letech spíše pasivní sportovkyní, jelikož nemá čas na provozování pravidelného sportu. Kromě chození 3x týdně do školy chodí každý pracovní den do práce. I když v mimořádném případě přijde domů před 7 hodinou večerní, je velmi unavena z celého koloběhu a jak sama řekla „je ráda, že je ráda“. V letních měsících se věnuje badmintonu, občas vyrazí na kolečkové brusle, v zimně se párkrát dostane na lyže, na kterých se teprve učí. Sportuje hlavně kvůli pohybu, který ji velmi chybí. Na hory vyráží s přáteli a i díky nim se na lyžích začíná učit. Povinná tělesná výchova je velmi vhodnou cestou i pro lidi, kteří jsou velmi vytíženi a na pohyb si obvykle musí vyhradit čas. Je to i dobrá volba pro silnější lidi, kteří by sami o sport neprokázali zájem. A z tohoto důvodu by povinnost předmětu neměnila.

Obě respondentky z Univerzity Jana Amose Komenského nám prozradily, že i jejich vztah ke sportu je velice kladný. Bohužel jejich vysoká škola nemá tělesnou výchovu jako povinný předmět. Odpovědi z rozhovorů s každou z respondentek byly odlišné kvůli různé časové vytíženosti.

Respondentka č. 3 se sportovním aktivitám i sama v hojné míře věnuje. V současné době nemá jiné závazky, jako například pracovní vytížení, a tak se s kamarádkami velice často shledává právě při sportovních aktivitách. V každém ročním období vyhledávají indoorové sporty, mezi které nejčastěji patří fitness centra, dále pak různé akce pořádané v tělocvičnách jako jsou například míčové hry. Z outdoorových sportů v letních měsících alespoň 1x týdně vyrazí na projížďku na kolečkových bruslích či na kole. Dále pak s přáteli často vyrážejí na koupaliště, kde se kromě plavání věnují i výše zmíněným míčovým hrám. V zimních měsících se věnuje všem zmíněným indoorovým sportům a když počasí dovolí, z outdoorových sportů má nejraději jízdu na snowboardu. Respondentka č. 3 se sportu věnuje především kvůli zábavě, kterou při sportech zažívá s přáteli. Zavedení povinnosti tělesné výchovy na vysokých školách není podle respondentky č. 3 nutné. Lidé, kteří sport mají rádi jako ona, si na něj chvilku vždy najdou a dělají ho s chutí. Kdyby byl tělocvik povinný, někteří lidé hlavně s línější povahou by byli ještě více nespokojení, než jsou teď.

Respondentka č. 4 má sportovní aktivity také ráda. Bohužel se jim nemůže věnovat v takové míře, jak by chtěla, jelikož při studiu vysoké školy chodí do práce 3x týdně na 12 hodin. V zimním období se věnuje pouze indoorovým sportům, mezi které patří aerobní cvičení, fitness a plavání v bazénu. V letních měsících preferuje jízdu na kolečkových bruslích. K důvodům, které ji vedou ke sportu, patří relaxace a udržování se ve formě. Pohled respondentky č. 4 na povinnost tělesné výchovy na vysokých školách je velmi pozitivní, jelikož v dnešní době v rámci časového presu všech lidí, není dostatek volného času na provozování jakéhokoliv sportu. Proto zavedení povinnosti absolvovat předmět na vysokých školách je dobrý nápad.

Poslední dvě respondentky z Vysoké školy ekonomické mají sport též v oblibě. Vše má povinnou tělesnou výchovu a velmi rozmanitý výběr sportů, ale studijní a pracovní vytížení nedovoluje respondentkám využívat tuto možnost naplno.

Respondentka č. 5 se v posledních 3 letech věnuje sportu velmi významně, hlavní zásluhu na tom má její snoubenec, který se aktivně věnuje fitness. Díky této skutečnosti se respondentka začala před lety připravovat na soutěž v bikiny fitness, na kterou se snaží trénovat každý rok. Magisterské studium jí však nedovoluje využívat sportovní aktivitu v takové míře jako bakalářské. I přes to chodí 4x týdně do posilovny a 3x týdně běhat. Kvůli přípravě na závody nemůže využívat sportovní kurzy, které škola nabízí. V zimním období kombinuje pouze běh na běhacích pásech a posilovnu. V letních měsících doplňuje posilovnu o jízdu na kolečkových bruslích a běh v přírodě. Důvod, proč sportuje, je posedlost vlastním tělem a zdravým životním stylem. Respondentka č. 5 by zavedla povinnou tělesnou výchovu na každé vysoké škole, protože tvrdí, že lidé, kteří cvičí, nemají deprese a to by se mohlo zúročit během zkouškového období.

Respondentka č. 6 se sportu věnuje spíše pasivně. Před lety hrála závodně volejbal, ale s nástupem do zaměstnání a studiem vysoké školy se její časové možnosti velice zúžily. I přesto se snaží alespoň jednou týdně chodit běhat a pro úsporu času navštěvovat power plate, který je pouze na 30 minut. Během zimních měsíců se čas od času věnuje indooorovým sportům, hlavně badmintonu a cardio zóně. Přes léto chodí ráda plavat, běhat a ráda se zapojuje do kolektivních sportů. Povinnou tělesnou výchovu vnímá jako dobrý nápad pouze v případě, kdy zbývá dostatek času na školní projekty.

Cílem práce bylo zjistit, jaký mají postoj vysokoškolské studentky ke sportu. K zjištění postoje byl využit kvalitativní výzkum v podobě řízeného rozhovoru, kterého se účastnilo 6 respondentek ze třech pražských vysokých škol. Asi nikoho nepřekvapí, že vysokoškolačky sport mají rády, v hojné míře ho vyhledávají. Bohužel při studiu většina respondentek je i zaměstnaná, což velmi omezuje jejich sportovní aktivity. Hlavně díky přátelům a dobrému životnímu stylu si ale na sport většina respondentek čas vždy najde.Většina respondentek se také shodla na tom, že je dobrý nápad zavést povinnou tělesnou výchovu na vysokých školách. Nicméně by bylo vhodné, aby byl rozmanitý výběr sportů a studenti nebyli předem nuceni do sportů, které jim nevyhovují nebo je přímo nesnáší či z nich mají strach. Sport by měl být především zábava a člověk by z něj měl mít dobrý pocit, cítit se skvěle jak po fyzické, tak po psychické stránce.

ČELEDOVÁ, Libuše a Rostislav ČEVELA. Výchova ke zdraví: vybrané kapitoly. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 126 s. ISBN 978-802-4732-138.

MAMAK, Hudaverdi. ANALYSIS OF COMMUNICATION SKILLS LEVELS OF UNIVERSITY STUDENTS WHO PLAY AND DO NOT PLAY SPORT. International Journal of Academic Research [online]. 2013, vol. 5, issue 5, s. 369-372 [cit. 2014-11-30]. DOI: 10.7813/2075-4124.2013/5-5/B.57.

SEKOT, Aleš. Sociologické problémy sportu. 1.vydání, Praha: Grada Publishing, 2008. s. 224. ISBN 978-80-247-2562-8

SKOPOVÁ, Marie; ZÍTKO, Miroslav. Základní gymnastika. 3.upravené vydání. Praha: Karolinum Press, 2014. s. 200. ISBN 978-80-246-2637-6



Počet shlédnutí: 33