Uživatelské nástroje
Domovská stránka HKS | Údaje o oboru
Hospodářská a kulturní studia
Transformační procesy
V 90. letech 20. století se v souvislosti s rozpadem sovětského bloku začalo zcela přirozeně objevovat množství publikací hodnotících transformační procesy, tj. procesy, které výrazně měnily a přetvářely dosavadní systém.
Postsocialistické transformaci se věnuje velké množství autorů, ale bývá zde spíše upřednostňována ekonomická transformace, v jejímž rámci probíhají i změny týkající se pastevců, nebo transformace zemědělství obecně1).
Na nutnost zasazení transformačních procesů do mnohem širšího rámce zahrnujícího i kulturní aspekty upozorňuje například Machonin.2) Podle něj pro účely dostatečně plastického modelování transformačního procesu musí být poněkud abstraktní přístup většiny běžných společenských věd doplněn ještě jakýmsi druhem kulturně antropologického pohledu, jenž zachytí základní procesy proměny kultury, tj. proces další modernizace kulturní úrovně sledovaných společností.
Machonin při charakteristice teorií transformace rovněž poukazuje na odmítnutí existence jediného predestinovaného, předem daného vyústění postkomunistických změn, což znamená, že ani mechanický determinismus ani normativismus či teleologie se nemohou stát metodologickou bází vhodnou pro předvídání budoucnosti, a že tudíž jednocestné prognózy jsou jako produkt pokusů o vědecké předvídání vyloučeny.
Na to, že při hodnocení postsocialistické transformace je třeba sledovat kromě tzv. demokratizace a „marketizace“ (přechod k tržní ekonomice) i další faktory, jakými mohou být historické tradice a národnostní otázka dané země, případně oblasti, upozorňuje i celá řada zahraničních autorů. Před podceňováním národnostní otázky varuje například ve své stati Taras Kuzio, který si všímá transformace nejen v postkomunistických státech bývalého sovětského bloku, ale také transformace v latinskoamerických zemích.3)
Kulturní a sociální antropologové začali poměrně intenzivně zkoumat ekonomické systémy v souvislosti s transformačními procesy a poukazovali na dávno známou propojenost jednotlivých prvků systému , který nelze redukovat na jednotlivosti (nejčastěji pouze tržní ekonomiku).
Tadeusz Buksiński4) si všímá výrazného rozporu mezi teoretickými východisky filozofů, ekonomů a politiků (jak ze Západu, tak i z Východu) k přístupu definice trhu a tržního hospodářství a reálným dopadem ekonomiky trhu. Pro analýzu a popis tržních systémů se podle něj v této souvislosti nejčastěji používá liberální koncept a terminologie.
Přestože je liberální koncept ekonomiky volného trhu dnes skutečně nejpoužívanější, historických odlišných ekonomických konceptů je celá řada - hospodářstvím a rozdělením práce a majetku se zabýval ve svém filosofickém díle Konfucius (551–479 př. n. l.), který ve svém učení dává důraz na přirozené rozdělení společnosti na urozené a prosté lidi, jejichž údělem je fyzická práce. Jeho filosofický systém vedl ke stabilitě dosavadních pořádků a ke stabilitě státu. Docházelo samozřejmě i ke stabilitě mnohdy velice špatného stavu vrstvy „prostých“ lidí.
Z doby před naším letopočtem (4. –3. století př. n. l) je k dispozici rovněž čínský traktát Guan-ci od neznámých autorů, který požaduje zlepšení situace zemědělců tím, že by došlo k omezení jejich pracovních povinností a ochránit je od spekulantů a lichvářů. Zároveň mělo dojít ke změně daní a zvýšení výkupních cen obilí, v čemž se měl angažovat stát.
V Indii tzv. Manův zákoník/Manusmrti (není přesná datace, zhruba 2. století př. n. l. až 2. století n. l.) obsahuje bohatý materiál o sociálně ekonomických poměrech. Tento spis vznikal v okruhu bráhmanů, jejichž moc byla v reálném ohrožení, takže i zde je snaha pomocí božských nařízení stabilizovat dosavadní stav kast/varen.
Ekonomické teorie a uspořádání státu se objevují i v dílech antických autorů – Platón se svou koncepcí ideálního státu, Xenofón, Aristoteles. Ve středověku formovalo ekonomické myšlení v Evropě křesťanství, a to především učení sv. Tomáše Akvinského. I v díle sv. Tomáše Akvinského se setkáváme s přirozeným rozdělením společnosti na různé vrstvy, které mají své vlastní úkoly – rolníci mají fyzicky pracovat, privilegované vrstvy se mají starat i o spásu duší vrstev neprivilegovaných. Sv. Tomáš Akvinský se zabýval fungováním trhu, spravedlivou cenou a stanovováním úroku za zapůjčené peníze. Spravedlivá cena měla zahrnovat náklady na výrobu a dopravu, ale zároveň měla odrážet společenské postavení řemeslníka nebo prodejce. Z tohoto důvodu považoval za spravedlivou cenu i v těch případech, kdy za stejné zboží byla požadována cena odlišná – v případě bohatého a chudého obchodníka, protože u obou je rozdílné zachování jejich životní úrovně. Zisk obchodníka považuje za jeho spravedlivou odměnu, ale za naprosto nepřípustné považuje půjčování na úrok.
Většina transformačních teorií pochází ze západoevropského a severoamerického kulturního okruhu a tyto teorie si mnohdy činí nárok na jejich univerzální, či globální aplikaci. Propracované transformační teorie ovšem vznikaly i v geograficky odlišných oblastech – zde je možné uvést například „zakladatele nové Číny“ Sunjatsena (Sun Čung-šan / Sun Yixian, 1866 – 1925).
Sunjatsen byl důkladně obeznámen s ekonomickou teorií Karla Marxe a kritika Marxe je snad východiskem jeho vlastní teorie. Podle Marxe motivační či aktivizující silou společenského pokroku je třídní boj. Avšak podle Sunjatsena třídní boj je pouze projevem nemoci společnosti. Kritizoval Marxe za to, že je patologem, nikoli lékařem společnosti. … Základním principem je přerozdělení bohatství, ale není praktikováno komunistickým způsobem. Především statkáři byli požádáni, aby podali zprávu o skutečné tržní hodnotě své půdy s tím, že vláda má právo ji nakoupit. Kdyby statkáři hodnotu půdy nadhodnotili, měli platit vyšší daň z majetku. Avšak kdyby hodnotu podhodnotili, byli v nebezpečí, že utrpí ztrátu, kdyby se vláda rozhodla nakoupit půdu za hodnotu, kterou sami stanovili. … Sloganem pro tento princip bylo „Půda patří rolníkům“. V posledních letech Tchaj-wan praktikoval tuto pozemkovou politiku a zaznamenal vysoký úspěch. Kromě pozemkové reformy Sunjatsen rovněž vypracoval politiku pro regulaci soukromého kapitálu a plán industrializace Číny.5)
Sunjatsen v transformačních procesech varoval před nahodilostmi a dával důraz na poznání, tedy na propracovaný teoretický základ transformace.
V tradiční Číně existovalo lidové rčení „znát je snadné, avšak konat obtížné“. … Podle Sunjatsena rčení zkazilo čínský lid, protože odrazovalo od zapojení se do konání. K tomu, aby se mohl reformovat národ, či začít revoluce, je konání životně důležité. … Podle Sunjatsena konat je snadné, ale znát je obtížné. Mnoho lidí se po celý život řídilo určitým zvykem, když vědělo, proč konají tak, jak konají. Další lidé konali impulzivně, aniž by věděli důvod svého konání. Většina lidí koná, aniž by vůbec pochopila principy konání. V podstatě konání může být výsledkem impulzu či zvyku, avšak proces vědění je na vyšší úrovni vědomí, je to poznávání prostřednictvím intelektuálního cvičení či určité specializované oblasti znalostí.6)
Počet shlédnutí: 66