Kynismus

Kynismus byl založen někdy ve 4. st. př. n. l. Sókratovým žákem Antisthenem. (K samotnému kynismu se dostaneme ovšem později, nejprve si ukážeme kontext)

Kontext: V Sókratovské době (Sókratés žil 470 – 399) vznikaly školy, které vycházely z jeho učení, přičemž kladly různě důraz na jeho jednotlivé názory.

Megarská škola: Byla založena Eukleidem z Megary, kladla důraz na správné myšlení, říkají, že ke štěstí stačí moudrost a ctnost. Spojili učení Sókrata s Parmenidovým a rozvíjeli dialektiku zkoumání různých logických paradoxů (př. Přidáním kterého zrnka písku vzniká hromádka a vypadnutím kterého vlasu začíná holohlavost? (problém přechodu kvantity v kvalitu)).

Kyrénská škola: Založená Arristipem z Kyrény (severní Afrika), místo blaženosti a ctnosti je jejím ústředním bodem slast. Ztotožnila dobré s příjemným. Přiklonila se k sensualismu a subjektivismu a díky tomu, že holdovala rozkoši, dospěla až k pesimismu a propagaci sebevraždy.

Původ názvu „kynismus“ Název kynismus pochází buďto od situace, kdy Diogenés odhodil svou misku na nabírání vody, když viděl, že pes je schopný napít se bez ní, nebo podle Antisthénova působiště, gymnázia v Kynosarges.

Učení kynismu – obecně:

• -u člověka nezáleží na tom, co má, ale na tom čím je → proto opovrhovali majetkem, společenskými konvencemi, poctami a mocí (apatie)
• -důležité je vést ctnostný život v souladu s přírodou, což pak vede ke šťastnému životu, toho lze ale dosáhnout správným duchovním postojem a cvikem (tedy jak duchovním, tak fyzickým, protože obojí je důležité pro cvičení toho, co je dobré)

• -utrpení je způsobeno špatnými úsudky, které jsou způsobeny negativními emocemi a špatným charakterem
• -kosmopolitismus, tj. kynik není občanem státu, říše, obce, ale pochází ze světa, vesmíru
• -kritika života ostatních – ukázaní na chyby v jejich životní cestě
• -přístup k šťastnému životu nezávisí na pozemských statcích, může ho dosáhnout každý

(ukázky z Epiktéta)

Jednotliví představitelé:

ANTISTHENÉS Narodil jsem se asi 440, zemřel 366 př. n. l. Má matka byla Thráčanka a otec Athéňan. Kvůli tomu, že jsem nebyl úplným Athéňanem, si mne pak ostatní dobírali. Odvětil jsem tedy těm hrdým Athéňanům, že nejsou urozenější než hlemýždi nebo polní kobylky. Nejdříve jsem poslouchal Gorgiu, ale poté jsem se setkal se Sókratem, od kterého jsem si hodně vzal, a tak jsem vybízel i své žáky, aby za ním docházeli. Právě od Sókrata jsem se naučil odolnosti vůči citům a vytrvalosti, a začal tak jako první provádět kynický způsob života. Dokazoval jsem, že ctnosti se lze učit, že ctnost stačí k blaženosti, jen je k tomu třeba sokratovské síly vůle, že ctnost spočívá v činech a nepotřebuje ani mnoho slov, ani nauk. Napsal jsem spoustu děl, ale bohužel se nic nedochovalo.

Něco z mých výroků: • „Tatáž je ctnost muže i ženy.“ • „Řádní lidé jsou si přáteli.“ • Když si někdo ztratil poznámky a stěžoval si, odpověděl jsem mu: „Měl sis to zapsat do duše a ne na papír.“ • Athéňanům jsem radil, aby prohlásili hlasováním osly za koně, a když to pokládali za nesmyslné, pravil jsem: „Vždyť u vás lidé, kteří se ničemu nenaučili, zdají se býti i vojevůdci, a to jen proto, že se jimi stali zdvižením rukou.“

DÍOGENÉS Já jsem žil asi mezi léty 412 až 323, pocházel jsem ze Sinópy, odkud jsem prý odešel, anebo jsem byl vyhnán kvůli tomu, že jsem já nebo můj otec padělal peníze. Když jsem se dostal do Athén, přišel jsem k Antisthenovi, ten mě od sebe pořád odháněl, a když jednou proti mně zvedl hůl, řekl jsem: „Jen udeř, nenajdeš totiž tak tvrdé dřevo, kterým bys mě od sebe odehnal, pokud tě budu slyšet mluvit.“ A tak jsem se stal jeho žákem. Nastěhoval se do sudu, v létě se rozvaloval na horkém písku, v zimě objímal sněhem pokryté sochy, abych se otužoval. Když mě zajali piráti a prodávali mě do otroctví, ptali se mě, co umím, odpověděl jsem, že vládnout mužům. Koupil mě korinstský boháš Xeniadés. Vychovával jsem jeho syny. Proti osudu stavěl jsem odvahu, proti zákonu přírodu a proti vášni rozum. Umřel jsem skoro v devadesáti buď kvůli tomu, že jsem snědl syrového polypa a dostal choleru, nebo že mě kousli psi, když jsem se s nimi chtěl podělit, anebo že jsem sám zadržel dech. Dokonce vznikla bitka o to, kdo z mých žáků mě pohřbí.

Něco z mých výroků: • „Do života je třeba mít připravený buď rozum, nebo provaz.“ • Když jsem spatřil dítě, jak pije rukama, vyhodil jsem z mošny číšku se slovy: „Dítě mě překonalo v jednoduchosti.“ • Ženě, která se nezpůsobně vrhala na zem před bohy, řekl jsem, abych ji zbavil pověry: „Nestydíš se, ženo, že se chováš nezpůsobně k bohu, jenž stojí za tebou? Vždyť všechno je ho plno.“ • Když na můj stůl přilezly myši: „Hle, i Díogenés živí příživníky! • Platón vymezil pojem člověka jako dvounohého neopeřeného živočicha, oškubal jsem tedy kohouta a přinesl jej do jeho školy a řekl: „Toto je Platónův člověk!“ (proto Platón přidal k definici – s plochými nehty) • Na otázku, kdy má člověk snídat: „Je-li člověk bohat, kdy chce: je-li chud, kdy má co.“ • Lékárník se ptal, zda věřím v bohy: „Jak bych nevěřil, když se domnívám, že i ty jsi bohům protivný.“ • Často jsem křičel, že dali bohové lidem lehký život, že však je jim to skryto, protože vyhledávají koláče s medem, vonné masti a podobné věci. Proto též jsem řekl člověku, který se nechal obouvat od svého služebníka: „Ještě nejsi úplně blažen, dokud ti nebude utírat také nos, to však se stane, až ochromneš na ruce.“ • Když mě hoši obstoupili a volali: „Dejme si pozor, aby nás nekousl,“ řekl jsem jim: „Nebojte se, děti, pes nežere zeleninu.“ • Člověku, který se honosil lví kůží: „Přestaň dělat ostudu pokrývce statečnosti.“ • Když jsem jednou pracoval rukou na tržišti (onanoval): „Kdyby tak bylo možno zahnat hlad též třením břicha.“ • Kdosi mi vytkl: „Sinópané tě odsoudili do vyhnanství,“ řekl jsem: „A já zase je k tomu, aby zůstali doma.“ • Ženy oběšené na olivě: „Kéž by všechny stromy přinesly takovéto plody!“ • Na otázku proč lidé žebráky obdarovávají, filosofy však ne: „Protože si myslí, že by se mohli stát chromými a slepými, nikdy však neočekávají, že se stanou filosofy.“ • Na jeho padělání peněz: „Byl kdysi čas, že jsem byl takový, jaký jsi ty nyní; ale jaký jsem já nyní, takový ty nebudeš nikdy.“ • Platón, když mě spatřil, že peru zeleninu: „Kdyby sis vážil Dionýsia, nemusel bys prát zeleninu.“ Odvětil jsem: „A ty, kdybys pral zeleninu, nemusel by sis vážit Dionýsia.“

MONIMOS (asi r. 340) Nejsem tak známý, jako ti, co přijdou po mně, ale byl jsem pevných zásad, nešlo mi o slávu, jen o pravdu. Pocházel jsem ze Syrákús. Předtím než jsem se dal k Díogenovi, pracoval jsem u směnárníka, kam chodil Xeniadés, který hovořil o Díogenově zdatnosti, rozhodl jsem se tedy, že předvedu bláznovství a dám se na cestu kynika.

KRATÉS (kolem r. 328) Byl jsem Théban. Nazývali mě „otvíračem dveří“, neboť jsem vcházel do domů a napomínal lidi. Rozprodal jsem majetek, peníze uložil pro své syny, kteří by nechtěli být filosofy, ale obyčejnými lidmi. Když se mě Alexandr ptal, zda má vystavit opětovně mé rodné město, odpověděl jsem: „Nač je toho třeba? Vždyť třeba jiný Alexandr je zase rozboří.“

MÉTROKLÉS (kolem r. 300) Byl jsem žákem Kratovým. Má sestra byla Hipparchie. Byl jsem žákem Theofrasta, ale jednou jsem při vyučování uprdl. Uzavřel ze zoufalství doma a chtěl umřít hladem. Přišel ke mně však Kratés a po dlouhém vysvětlování, že jsem neučinil nic špatného, si také sám pšouknul. Od té doby jsem byl jeho posluchačem a zdatným filosofem.

HIPPARCHIA (kolem r. 300) Byla jsem zaujata kynickým učením. Hrozila jsem sebevraždou rodičům, kdyby mě nedali Kratóvi za družku. Žila jsem stejným životem jako můj druh – nosila roušku, veřejně s ním obcovala a chodila na večeře. Když mi Teodoros nadzdvihl roucho a otázal se zda, je tohle žena, která opustila člunky u stavu: „Ano, Teodore, já to jsem. Ale snad si nemyslíš, že jsem si špatně poradila, použila-li jsem na vzdělání času, který jsem měla věnovat stavům?“

MENIPPOS (ve 3. St.) Byl jsem otrokem fénického původu, pak mě pán propustil na svobodu, toužil jsem po penězích, byl jsem lichvář. Půjčoval jsem peníze na den. Nakonec jsem o všechno přišel a ze zoufalství se oběsil. Díogenés mnou pohrdal, neboť jsem přejal některé myšlenky od hédoniků a místo potírání slastí a krás života, jsem spíš usiloval o přizpůsobení všem životním situacím.

MENEDÉMOS (ve 3. St.) Snažil jsem se vzbuzovat silnou víru v zázraky, že jsem se dokonce i převlékal za podsvětní stvoření, a hlásal, že pozoruji chyby lidí, které pak nahlásím v podsvětí.

Vliv kynismu:

Kynismus měl vliv především na stoicismus, kdy se kynický způsob života považoval za nejkratší cestu ke ctnosti, a tím za ideální formu. Ovlivnil také poustevnictví a klášterní život (dominikáni hlásají života v chudobě a kritizují společnost, v překladu domini canes = psi Páně). Kynická energická rétorika a pohotová argumentace je zřejmá u Cicerona a tím pak i u křesťanských myslitelů (Tertulián, Řehoř z Nyssy). 

Počet shlédnutí: 276