METODISTICKÁ CÍRKEV - pojetí víry, partnerství a rodiny

Pecová Michaela, Horáčková Nikola, Vélová Veronika, Coufalová Marcela, Zajícová Miriam. Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2013

Metodistické hnutí vzniklo v 18. století odštěpením od Anglikánské církve, řadí se tedy mezi protestantské církve. Zakladatelem byl John Wesley, anglikánský farář a zároveň profesor na oxfordské univerzitě. Metodistická církev se již od svého vzniku zaměřuje na misijní činnost a pomoc sociálně slabým vrstvám obyvatelstva. ¹⁾ Vyznáním víry je 25 článků, které jsou převzaté z anglikánské církve (39 článků víry). Důraz je kladen především na vyznavačství a evangelizaci. Metodistická církev uznává dvě svátosti - křest a večeři Páně, zatímco např. katolická církev uznává svátostí 7. ²⁾

Metodistická církev, stejně jako ostatní církve působící v České republice, nemá velkou podporu z řad veřejnosti. Česká republika je jedna z nejateističtějších zemí na světě, přičemž metodistů je v ČR kolem 2000. ³⁾

Odlišná situace je ve Spojených státech amerických, kde je většina obyvatelstva silně věřící. Zatímco v ČR se pohlíží s nedůvěrou na osoby věřící, v USA je to právě naopak. K Metodistické církvi se v USA hlásí 6,8 % obyvatel, přičemž v USA je pouze asi 14% nevěřících. ⁴⁾

Hlavním cílem naší seminární práce je přiblížit způsob života mladých metodistů a také omezit značnou míru neinformovanosti, která provází dnešní společnost a vede k nepochopení samotného obsahu víry. Ta je ateisty často chápána jako přítěž. Při vypracovávání této práce a hlavně při samotném výzkumu jsme se snažily získat co nejvíce poznatků, které povedou k objasnění již předem položené výzkumné otázky – Jak se liší život metodistů v ČR a v USA? Konkrétně jsme se zaměřily na samotné pojetí víry, partnerství a výchovu.

⁵⁾

Znak Metodistické církve

Jak se liší život metodistů v ČR a v USA?

Podotázka 1: Co pro metodistickou mládež znamená „víra“?

Podotázka 2: Jaký názor mají mladí metodisté na partnerství a osobní život?

Podotázka 3: Jak funguje křesťanská rodina a jakou roli hraje víra ve výchově?

Jedním ze zdrojů pojednávajících o rozdílech protestantů v ČR a v USA je článek Křesťan nemůže zůstat šedý! v časopise Život víry. Larry Kreider, americký kazatel a ředitel mezinárodní organizace DOVE Christian Fellowship International, zde píše o rodině, organizaci DOVE a také se lehce dotýká rozdílů mezi protestanty u nás a v USA. Zmiňuje se zde například o tom, že se Evropa profiluje stále více protikřesťansky. Cituje Bibli: „Kde se rozhojnilo zlo, tam se rozhojnila milost.” - věří, že Bůh dá Evropě podobné probuzení tomu, které za Wesleye změnilo Anglii a Ameriku. Modlí se za budoucnost, za to, aby Bůh takové probuzení zase poslal, křesťan přeci nemůže zůstat „šedý”. Uvádí zde na pravou míru, že statistiky rozvodů v církvi ve Spojených státech nejsou stejné jako mezi nevěřícími. Přesto však byla mezi americkými křesťany epidemie nevěry a rozvodů. Rozvedených křesťanů je mnoho, ale zaslouží si uzdravení a obnovení. ⁶⁾

Další článek, rovněž z časopisu Život víry, se nazývá Zázraky, ale od těch na pódiu. Křesťan Petr Mečkovský zde popisuje svou návštěvu severozápadu USA. Píše tu o tom, že Amerika, stejně jako Evropa, potřebuje duchovní život prohloubit, potřebuje budování svatých, budování Těla Kristova. Amerika je sice zbožnější a duchovnější než většina Evropy, o České republice nemluvě, ale život věřícího člověka je tam stejně individualistický jako u nás. Lidé si žádají zázraky, skvělé řečníky, probuzení, ale pouze od těch, kteří jsou na pódiu. ⁷⁾

Na stránkách reformace.cz je zveřejněn článek Křesťanství a víra v USA, jehož autorem je Pavel Bartoš. Zabývá se tím, jak se projevuje samotné křesťanství navenek. Všichni prezidenti Spojených států amerických se dovolávali ve svých inauguračních projevech Boha, na němž spočívá jejich naděje, aby jim pomohl splnit úkol, který jim byl svěřen. Ústava každého státu Spojených států amerických obsahuje odkaz na Boha, na jeho pomoc a požehnání, jako tvůrce svobody, ochránce práv, Stvořitele všeho. Každý člověk může zblízka vidět nápisy na státních budovách hlavního města, může číst úředně vepsanou oddanost amerického národa živému Bohu. V budově sněmovny representantů stojí vyryto velkým písmem: „In God we Trust” - V Boha věříme. Oficiální úřední provolání při zasedání nejvyššího soudu končí slovy „Bůh chraň Spojené státy a vznešený soud.” Na Washingtonově památníku stojí „Chvála Bohu!” Americký národ byl jednoznačně založen na víře k Bohu, k šíření evangelia a království Pána Ježíše Krista. Člověk často opomíjí skutečnost, že Spojené státy stály na Bohu a jen díky Bohu dosáhly toho, o čem Česko či Slovensko jen sní. Člověk v České republice není schopen přijmout skutečnou absolutní svobodu. Ta je jen v Bohu. Nenavrátí-li se naše národy k Bohu, Ježíši Kristu, můžeme očekávat jen brzkou duchovní, duševní i státní smrt. Článek poukazuje na naši zvrácenost, ubohost a tápání. Ježíš Kristus je jediné východisko. Smysl našeho bytí vězí v evangeliu a jeho spáse. Český národ, ale především každý jedinec, není schopen učinit bez Boha ani krok. Chceme-li jako národ, který kdysi třímal bibli v ruce, zahynout, máme k tomu jedinečnou příležitost. Opěvujeme-li slova o navrácení vlády a pravdy českému lidu, nesmíme zapomenout, že tato vláda a pravda není ani v humanismu, ani v demokracii, jak si ji představují humanisté a ateisté, ale ve víře v Boha. ⁸⁾

I přesto, že patří Česká republika mezi země s největším počtem ateistů, najdou se tu lidé, kteří pevně věří v Boha a jsou v některých případech „lepšími” křesťany než ti v USA. To, jak se samotné Spojené státy profilují, umožňuje Američanům svobodně věřit a nesetkají se tak například s nechápavými názory společnosti, jako je tomu často u nás. Nemyslíme si, že např. nápisy na státních budovách, památnících apod. jsou tím nejdůležitějším důkazem víry v Boha. Je to mnohem hlubší vztah, který se pouze tímto způsobem vyjádřit nedá. Pro svou víru mají Američané více prostoru a jejich víra svým způsobem spojuje celý stát. Je otázkou, jestli nejsou okolím zmanipulováni a jestli se k Bohu neobrátili jen proto, že většina lidí je věřících. U nás je tomu přesně naopak. Věřících je menšina a velká část společnosti na ně pohlíží skrz prsty. Křesťané ale přesto věří, že i Česká republika se dočká probuzení a uvěří v Boha.

Jelikož je jedna z autorek této práce členkou Metodistické církve, byl pro nás výběr tohoto tématu již od počátku jasný. Díky tomu jsme mohly na toto téma nahlížet z pohledu věřící osoby a zároveň osob nevěřících. Porovnávaly jsme tak naše názory a snažily se zůstat objektivní.

12. 3. 2013 jsme navštívily Evangelickou církev metodistickou v Horních Počernicích. Zúčastnily jsme se schůzky metodistické mládeže, která se koná každé úterý od 18:00 hodin. Skupina nás velmi vřele přijala a nebránila se diskuzi na téma týkající se víry, partnerství a rodinného života. Chvíli po této krátkém rozhovoru jsme je požádaly, jestli by nemohli vyplnit dotazníky s „otevřenými” otázkami. Byli velice ochotní a pustili se do psaní. Díky spolupráci s těmito členy jsme získaly potřebné informace pro naši práci a dozvěděly se spoustu zajímavostí. Líbilo se nám, že tyto mladé lidi něco spojuje, mají společný zájem a rozumí si. Hrají na kytaru, společně zpívají písně s náboženskou tématikou a diskutují o Bohu. Je pro ně důležité scházet se se svými vrstevníky, kteří také věří. Je to přeci jen něco jiného, než mluvit o Bohu s rodinou. S americkými respondenty jsme bohužel neměly možnost se sejít osobně a uskutečnit rozhovor, proto jsme čerpaly pouze z dotazníků.

POUŽITÉ METODY:

• Metoda studia dokumentů
  

• Semistandardizovaný rozhovor
  

• Dotazník
  

Studia dokumentů jsme využily především pro získání všeobecných znalostí k danému tématu. Čerpaly jsme z Řádu Evangelické církve metodistické, z časopisu Život víry a také z dokumentů dostupných na internetu. (viz. Seznam použité literatury)

Pro samotnou realizaci rozhovoru se 13 členy Evangelické církve metodistické v ČR jsme si předem připravily otázky. Setkání se účastnilo 5 dívek a 8 chlapců. Respondenti ve věku 15-25 let často sami otázky rozvíjeli do dalších oblastí, a tak jsme poté kladly další, nepřipravené doplňující dotazy. Dokonce jsme se v jednu chvíli ocitly v roli respondenta, protože chlapec, který měl v den naší návštěvy na starosti „program mládeže” - předčítal a vedl diskuzi na určitou část z Bible. Položil nám otázku: Co pro nás znamená slovo víra? Rychle jsme zareagovaly a dodaly jsme, že bychom víru přirovnaly ke slovu „naděje“. Ale on nám odpověděl, že pro ně to znamená něco hlubšího, je to Boží dar. Vědí, že pokud zůstanou věrni Bohu, dočkají se Boží pomoci v těžkých chvílích. Jeden člen skupiny dokonce řekl, že my nevěřící žijeme v temnu, neuvědomujeme si, že k životu potřebujeme Boha a tím je náš život mnohem těžší a nemá smysl. Když jsme se ptali na otázku, jestli se pohybují v okruhu pouze věřících přátel, byla odpověď jednoznačná - mají věřící i nevěřící přátele. Ale když jsme narazily na to, jestli by si dokázali představit vztah s osobou nevěřící, shodli se, že ve vztahu by to nejspíš nefungovalo, potřebují se svým protějškem mluvit o Bohu a uznávat stejné hodnoty. Zaznamenaly jsme, že všech 13 mladých lidí, kteří se setkání účastnili, pochází z rodiny věřících. Když jsme narazily na otázku, jestli se rozhodli svobodně věřit v Boha, nebo byli k víře nuceni, shodli se, že měli tu možnost se rozhodnout sami. Dokonce jeden chlapec řekl, že na nějakou dobu vystoupil z církve, ale pak sám znovu uvěřil a k církvi se vrátil. Nikdy rodičům nevyčítali, že je od mala vedli k životu s Bohem. Ale přesto si myslíme, že pokud od mala vedou děti k víře, chodí společně do kostela, modlí se a diskutují o Bohu, děti jsou jistým způsobem ovlivněny, a pokud se rodiče dětí např. v 10 letech zeptají: „Chceš věřit v Boha?”, jen v málo případech by odpověděli slovem „Ne”.

Uskutečnily jsme také rozhovor s panem Richardem Novákem, místním farářem. Mluvil převážně o svém životě, o tom, jak uvěřil v Boha. Zajímavé na jeho vyprávění bylo to, že on sám nepochází z věřící rodiny. K víře ho vedla hlavně těžká životní situace, jak jsme z rozhovoru pochopily. Když popisoval okamžik, kdy poprvé v Boha uvěřil, bylo to pro nás něco nepopsatelného, něco, co si my nevěřící nedokážeme představit. Své děti, které se také účastnily setkání mládeže, k víře nikdy nenutil. Samy měly tu možnost se rozhodnout. Říkal, že mu děti občas vyčítají, že nikdy nemohly poznat světský život, který on sám poznal. Na to jim on odpovídal, že víru mají brát jako dar a vážit si svého života s Bohem.

Otázky v dotazníku jsme formulovaly přesně a stručně tak, aby se co nejvíce dotýkaly naší výzkumné otázky a podotázek. Zároveň byly „otevřené“, abychom získaly co nejvíce kvalitativních informací. Dotazník čeští metodisté vyplnili přímo na zmiňovaném setkání. S americkými respondenty jsme se bohužel sejít osobně nemohly, proto jsme jim dotazníky zaslaly elektronickou cestou.

Abychom samotnou Metodistickou církev představily, zaměřily jsme se krátce na historii a působení metodistů v ČR a v USA. Cílem této části je uvést čtenáře do dané problematiky a objasnit základní informace o metodistech.

Historie

Metodismus se hlásí k odkazu světové i české reformace. V Československu začala metodistická církev svou práci po 1. světové válce řadou biblických přednášek, evangelizací, šířením Bible a sociální pomocí. Nejprve v Praze a na místech, kde nebyla živá práce jiných evangelických církví, později i v dalších oblastech a také na Slovensku. ⁹⁾

Jak je již zmíněno výše, za zakladatele Metodistické církve je považován John Wesley. Wesley se oddělil od Moravanů, jelikož jejich praxe se mu zdály příliš extrémní. Považoval se za obnovitele křesťanství ve Velké Británii, ale byl celkem mírným reformátorem. Jeho systém brzd a rovnováh podporoval jeho cíl - reformu. Metodisté, kteří zacházeli „příliš daleko”, čelili disciplíně. Wesleyho neustálé kázání v mnoha místech, efektivní psaní a zručné organizování, vedlo k výraznému úspěchu metodismu také jinde ve světe.¹⁰⁾

Narozdíl od dřívějších reformátorů, jako byli například Martin Luther nebo Jan Kalvín, se Wesley spíše snažil vzbudit letargickou anglikánskou církev, než aby napadal středověký katolicismus. Žil a zemřel jako kněz anglikánské církve, ale nikdy sám nepatřil k Metodistické církvi. ¹¹⁾

Organizace

Struktura církve spočívá v systému konferencí, jejímiž členy jsou vždy rovným dílem duchovní a laici. Farní konference, která zahrnuje jeden a více sborů a kazatelských stanic, organizuje práci na místní úrovni a vysílá své delegáty na výroční konferenci. Ta je základní jednotkou církve a zasedá každý rok. Několik výročních konferencí je sdruženo do Centrální konference (v USA Jurisdikční), v jejímž čele stojí volený biskup. Zasedání bývá jednou za 4 roky. Každá Výroční konference má své zastoupení na generální konferenci, jež zasedá v přestupném roce a má nejvýše 1000 delegátů. ¹²⁾

Působení

Ve sborech se konají nedělní bohoslužby, biblické hodiny, schůzky dětí, mládeže, sester a pěveckých skupin, ale také se scházejí malé skupiny (třídy). V posledních letech pořádá ECM s pomocí německé metodistické Zeltmission v letním období stanové evangelizace. Na několika místech se sbory podílejí na vězeňské duchovenské službě. ¹³⁾

Metodistická církev je v České republice rozdělena do tzv. farností a celkem čítá cca 2000 členů + hosté. Většina farností má svou mládežnickou skupinu, celkem je v církvi okolo 200 mládežníků. Tyto mládežnické skupiny jsou organizovány pod Aliancí metodistické mládeže, která organizuje společné tábory, konference a festivaly. Cílem je sdružení křesťanské mládeže a šíření zvěsti o Ježíši Kristu. ¹⁴⁾

Metodistická církev v Americe má stejné schéma farností a mládežnických skupin jako v České republice, jenom je o mnoho větší. Počet členů v United Methodist Church v Americe se pohybuje okolo 7 680 000 a počet mládežníků se odhaduje na 1 000 000. Hlavní rozdíl v organizaci mládežnických skupin je ten, že jsou na těchto místech placení pastoři a tato služba je hojně finančně podporována. ¹⁵⁾

V této části práce jsme čerpaly informace z řádu Evangelické církve metodistické, abychom čtenáře seznámily s pasážemi, které se týkají našich výzkumných podotázek. Získanou teoretickou znalost jsme následně zúročily při praktické části výzkumu, a to zejména při výběru vhodných otázek do dotazníků.

„Když otevřeme srdce a mysl Božímu slovu, které k nám přichází lidskými slovy, inspirovanými Duchem svatým, vzniká a roste naše víra, prohlubuje se naše poznání a do našeho zorného pole vstupují možnosti jak změnit svět.”

VÍRA A DOBRÉ SKUTKY

Pro metodisty je víra jedinou odpovědí, která je pro jejich spasení důležitá. Boží milost a lidské konání spolu působí ve vztahu víry a dobrých skutků. Boží milost vytváří předpoklad pro odpověď víry a následování Krista. Víra i dobré skutky patří k vše obepínající teologii milosti, neboť obojí pryští z Boží milostivé lásky, která je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého.¹⁶⁾

„Zdůrazňujeme společnou odpovědnost muže a ženy při výchově a podporujeme sociální, hospodářské a náboženské snahy o zachování a posilování rodinných svazků, aby každý člen rodiny mohl dozrát v plnou osobnost.”

ŽENY A MUŽI

Muž a žena mají před Bohem stejnou cenu. Metodisté odmítají názor, že jedno pohlaví je nadřazeno druhému. Vybízí muže i ženy, aby se spolu dělili o moc a vedení. Chápou rozdílnost pohlaví jako Boží dar, který má obohacovat rozmanitost lidských zkušeností a perspektiv.¹⁷⁾

LIDSKÁ SEXUALITA

Metodisté přijímají sexualitu jako dobrý Boží dar pro všechny lidi. Jsou přesvědčení, že k plnému lidství patří, aby lidé, církev a společnost tento dar přijali. Vybízí všechny lidi, aby s tímto darem zacházeli disciplinovaně a odpovědně. Všichni lidé jsou sexuálními bytostmi, ale se sexuálními vztahy mohou souhlasit pouze v rámci manželského svazku. Homosexuálně orientovaní lidé nemají menší cenu než heterosexuálně orientovaní. Evangelická církev metodistická neomlouvá praktikování homosexuality a pokládá tuto praxi za neslučitelnou s křesťanskou zvěstí, avšak žádá rodiny a sbory, aby neodmítaly a nezatracovaly lesbické a homosexuální členy a přátele.¹⁸⁾

MANŽELSTVÍ

Manželství je pokládáno za posvátný svazek, který spočívá v tom, že muž a žena spolu žijí v lásce a oddanosti, ve vzájemném podpírání a věrnosti. Základem takového manželství je Boží požehnání. Metodisté podporují ty zákony, které definují manželství jako svazek jednoho muže a jedné ženy. ¹⁹⁾

ROZVOD

Božím záměrem je celoživotní, věrné manželství. Úkolem církve je vykonávat poradenství před uzavřením a po uzavření manželství, aby manželství vznikla a zůstala „zdravá”. V případě, že se manželé odcizí jeden druhému natolik a všechny pokusy o smíření ztroskotají, je rozvod politováníhodnou alternativou. ²⁰⁾

UMĚLÉ PŘERUŠENÍ TĚHOTENSTVÍ

Křesťanská víra nedovoluje v posvátnosti nenarozeného lidského života schvalovat umělé přerušení těhotenství. Metodisté jsou však povinni brát ohled na posvátnost života a na blaho matky, pro kterou by nechtěné těhotenství mohlo znamenat těžkou újmu. Nesouhlasí s umělým přerušením těhotenství jako prostředkem plánované rodiny, nebo dokonce jako prostředek k volbě pohlaví. Církev by měla poskytovat radu a pomoc těm, kteří chtějí přerušit těhotenství. O umělém přerušení těhotenství by se mělo rozhodnout po pečlivém zvážení a modlitbách. ²¹⁾

V článku, který byl publikován v časopise Život víry se píše o tom, že umělé potraty jsou zcela nepřijatelné. Doslova se tam říká: „Nemůžeme vzít život něčemu, co jsme sami nestvořili. Stvořitelem všech živých bytostí je Bůh a pouze on má právo ukončit život.” Dále se zde píše, že lidský život má hodnotu již od jeho početí, ne až od narození. Potrat je v článku dokonce stavěn na úroveň eutanazie. ²²⁾

„Věříme, že děti stojí pod Kristovou smrčí obětí jako dědici Božího království mohou přijmout křest. Za děti věřících rodičů církev přebírá křtem zvláštní odpovědnost. Mají být vychovávány a vedeny k tomu, aby osobně přijali Krista a potvrdili svůj křest vyznáním víry.”

RODINA

Rodina je základním společenstvím, ve kterém jsou lidé motivováni a vedeni k vzájemné lásce, odpovědnosti, úctě a věrnosti. Rodina je chápána spíš jako širší celek než jako dvougenerační jednotka rodičů a dětí, počítá se k ní i tzv. „rozšířená rodina” - to znamená rodiny s adoptovanými dětmi, samoživitelé, rodiny s nevlastními dětmi a bezdětní manželé. ²³⁾

PRÁVA DĚTÍ

Na děti by se mělo hledět jako na svébytné bytosti s vlastními právy, za které však nesou dospělí a celá společnost zvláštní odpovědnost. Všechny děti mají právo na dobrou výchovu podle nejlepších metod, včetně sexuální výchovy, přiměřené jejich věku. Děti je třeba chránit před ekonomickým, fyzickým, citovým a sexuálním vykořisťováním a zneužíváním. Křesťanští rodiče, vychovatelé a církev jsou odpovědní za to, že se dětem dostane takové sexuální výchovy, která odpovídá křesťanské etice. ²⁴⁾

Praktická část obsahuje vlastní výzkum. Shrnuly jsme odpovědi dotazovaných a v závěru práce jsme je porovnaly podle geografického hlediska.

Teoretické znalosti, které jsme získaly již před návštěvou metodistické mládeže v Horních Počernicích, se nám při našem výzkumu z velké části potvrdily. Jednou z nich byla například skutečnost, že v metodistické církvi se nijak zásadním způsobem neliší faráři, tedy duchovní, a ostatní věřící. Farář, se kterým jsme se setkaly, byl právě rodič dvou členů metodistické mládeže a při našem rozhovoru se s námi bavil jako rovný s rovným. I přesto, že jsme ho samozřejmě vnímaly jako určitou autoritu, jeho vystupování vůči nám nebylo nijak nadřazené. Oproti katolíkům si protestantští duchovní nezakládají na vnějším odlišení (zvláštní ošacení apod.). I tato skutečnost se nám jen potvrdila, jelikož počernický farář se na pohled nijak neodlišoval od jiných věřících, které jsme na setkání poznaly. Domníváme se, že možná právě tento farářův přístup umožňuje věřícím otevřeně a přirozeně s ním diskutovat o Bohu. Mají mezi sebou přátelský vztah, který pomáhá upevnit jejich víru.

Co se týká samotné víry, životních postojů a názorů metodistů, se kterými jsme spolupracovaly, i ty jsou téměř vždy totožné s tím, co se o metodistech dočtete v literatuře či na internetu. Řídí se především tím, co káže Bible, ctí manželský svazek, zahájení sexuálního života až po uzavření tohoto sňatku, odmítají rozvody a potraty (s určitými výjimkami). Při návštěvě metodistické mládeže se nám úcta k Bibli a snaha žít podle této posvátné knihy potvrdila. Mladí věřící, které jsme poznaly, lpí právě na četbě z Bible a následné diskusi o předčítaném tématu. I když se jako my - nevěřící někdy dopouští chyb, vždy se snaží najít cestu, jak se vrátit k Bohu a žít podle Bible.

Dotazníky v plném znění jsou uvedeny v příloze práce.

Respondenti se vyjadřovali k tématu víry velmi rozmanitě. Například je k Bohu přivedly těžké životní situace (úmrtí blízkého člověka, psychické a zdravotní problémy), tvrdí, že Bůh jim pomohl a zcela přehodnotili své priority. Víra jim ukázala jiný způsob života, jinou svobodu a přivedla je na správnou cestu, která však není stereotypní a upjatá, jak si mnozí ateisté myslí. Věřící přiznali, že je víra částečně omezuje. Dále však uvádí, že je to spíše „přirozené omezení“, které chrání jejich život a také je obohacuje.

Ve své víře se snaží být pevní, ale ne vždy se jim to daří. Do života jim přichází různé zkoušky, ve kterých ne vždy obstojí. Problém pak vidí v tom, že se oddalují od Boha. Svůj vztah k Bohu chtějí stále prohlubovat.

Podle dotazovaných stojí za to věřit v Boha, protože je pro ně jistou oporou, je ochoten jim naslouchat a pomoci. Víra jim přináší odpuštění, osvobození, naději, šťastný život, pocit bezpečí a věrné kamarády.

Mladí metodisté, se kterými jsme se setkaly, mluvili o svém postoji k partnerství a osobnímu životu velmi otevřeně. Téměř všichni se shodli na tom, že v partnerském vztahu chtějí být s osobou, která stejně jako oni věří v Boha. Někteří si myslí, že by vztah s nevěřícím člověkem vůbec nemusel fungovat, protože nevěřící má jiné priority. Dále je však pro ně důležité, aby svůj vztah s Bohem mohli sdílet právě se svým životním partnerem. Ti, kteří odpověděli tak, že by si svůj vztah s partnerem, který by byl jiného vyznání nebo ateistou dokážou představit, by si však za svou vírou pevně stáli a spíše by se partnera pokusili k víře přivést.

Co se týká sexuální života, i v tomto většina dotázaných mladých lidí potvrdila to, co je zmíněno výše v teoretické části - přistupovat k sexuálnímu životu disciplinovaně a odpovědně, to znamená, že je správné začít se sexuálním životem až po uzavření sňatku. A to s partnerem, se kterým stráví zbytek života. Dokonce někteří projevili lítost nad tím, že se v minulosti tímto neřídili.

Jak se již dalo předem očekávat, názory na potrat byly pouze negativní. Jelikož respondenti věří, že život nám byl darován od Boha, tvrdí, že lidé ho nemají právo komukoli brát. Uznávají však, že mohou být v životě velmi těžké situace, kdy je potrat pro někoho určitým východiskem, oni by však tuto cestu určitě nevolili.

Podobný názor jako na potrat mají většinou i na rozvod. Tvrdí, že je důležité partnera před svatbou velmi dobře poznat a snažit se mu porozumět. Určitou důležitost vidí také v již zmiňované sexuální zdrženlivosti. Někteří uznávají rozvod, ale jen v některých situacích, a to například pokud je ve vztahu násilí nebo pokud partneři zkusí všechny možnosti, jak svůj vztah napravit a přesto neúspěšně.

Když jsme se dotázaly, zda by byli mladí metodisté schopni odpustit nevěru, všichni odpovídali ve smyslu, že by ji velmi rádi odpustit chtěli, protože Bible k tomu sama navádí. Uvědomují si však, že to není tak lehké vykonat jako říci. Jejich velkým přáním však je, aby to dokázali.

Co se týká tématu role víry v rodině a ve výchově, z odpovědí dotazovaných je zřejmé, že jsou všichni vděční za to, že dostali možnost „poznat Boha“ a žít takovým způsobem, jakým žijí – tedy společně s Bohem. Právě i díky tomu, že je tento život nejvíce naplňuje, chtějí i svoje děti vychovávat v duchovním prostředí. Uznávají však, že nelze nikoho – tedy ani vlastní dítě – do víry nutit. Chtějí jim však dokázat, že žít v Boží lásce je pro ně to nejlepší.

Názory mladých metodistů se nijak neliší od toho, co je napsáno v Řádu Evangelické církve metodistické - nejzákladnější principy fungování správné křesťanské rodiny jsou podle nich láska, podpora, sdílení radostí, ale i problémů. Někteří věří, že pokud je rodina založena na víře v Boha, pak jde vše snadněji. Příkladem jsou jim často jejich vlastní rodiče, kteří si našli cestu k Bohu právě až po nějaké těžké životní situaci a teprve poté, co uvěřili, stal se jejich život lepším.

Rozdíl mezi křesťanskou a nekřesťanskou rodinou pak nejčastěji vidí právě ve víře samotné a také v tom, že křesťanská rodina je více duchovně založená. Na otázku, zda jim výchova v křesťanské rodině nějakým způsobem ovlivnila jejich život, odpovídali většinou, že ano – pouze však v kladném slova smyslu. Měli povědomí o Bohu od malička, ale měli možnost rozhodnout se, zda s ním chtějí žít či nikoliv. Někteří také uvedli, že je netrápí takové starosti jako ateisty, tudíž považují svou víru spíše za něco, co jim život obohacuje a v určitém smyslu ulehčuje, protože se vždy a s čímkoli mohou obrátit na Boha.

Američtí respondenti jsou v otázce víry celkem pevní a velmi rozhodní. Kladou velký důraz na Boha a na víru v něj, jelikož věří, že tak jdou po správné cestě. Nebojí se projevovat své city k Bohu. Cítí velkou lásku, pocit bezpečí a naději.

Většina dotázaných tvrdí, že víra obohacuje jejich život, ale stala se již přirozenou součástí jich samých, berou víru jako přirozenou součást jejich života. Zároveň ale někteří připouštějí, že čas od času ve své víře neobstojí, i přesto, že se snaží a ví, že je to správné.

Dotazovaní Američané mají na víru v Boha velmi podobný názor jako metodisté u nás. Důvodem jejich víry je ale často posmrtný život, tedy život s Bohem v míru, s rodinou a blízkými, život, kde jim Bůh odpustil. Rozdíl mezi českými a americkými metodisty, co se týká víry, není v podstatě žádný – svou vírou žijí, milují Boha, žijí v naději, v míru a cítí velkou lásku.

Stejně tak jako čeští metodisté, i američtí byli ohledně tohoto tématu velmi otevření. Například vztah s nevěřícím člověkem si představit umí, ale nikdy by do takového vztahu nešli, protože ví, že by nefungoval. Chtějí svou víru s milovaným člověkem sdílet, s ateistou by si zkrátka nerozuměli. Co se týká otázky sexuálního života, mají mladí američtí metodisté jasný názor – nepřipouští sex před uzavřením manželství, a to především ze dvou důvodů. První důvod je ten, že Bible nic takového nedovoluje a druhý důvod je čistě jejich osobní – chtějí začít se sexuálním životem až po svatbě, tedy s partnerem, se kterým budou chtít strávit zbytek života.

Reakce na potrat byla očekávaná, tedy negativní. Američtí metodisté potrat zásadně neschvalují, jelikož pouze Bůh je podle nich ten, kdo rozhodne, kdo bude žít. I přesto připouští, že v určitých situacích může být potrat nezbytný. Názory na rozvod se místy lehce lišily. Jeden respondent si myslí, že by se rozvodu měla manželská dvojice vyhnout, druhý se přiklání k názoru, že pokud pár není šťastný, rozvod nevidí jako problém.

S otázkou nevěry a odpuštění přišly shodné reakce. Většina respondentů by nevěru odpustila, nebo by se alespoň pokusila. Jelikož se s nevěrou nejspíše nesetkali, nebyly občas jejich odpovědi jednoznačné, ale většina amerických metodistů se přiklání k odpuštění. Ztracenou důvěru by jejich partner ale musel získat zpět, což je pochopitelné.

V americké kultuře hraje rodina velmi významnou součást života. Většina z respondentů odpovídala s hrdostí, že vyrůstali v křesťanské rodině a že mohli už od malička rozumět křesťanské teologii, což je posunulo dál, někam, kde jsou lepšími lidmi.

Mluví také o velké Boží milosti, o tom že v jejich zemi je většina populace věřící a že i jejich celé rodiny chodí každý týden do sboru. Chtějí své budoucí rodiny vést ke stejnému stylu života, protože věří, že to je to, pro co stojí za to žít - život s Bohem.

Ateistické rodiny jsou podle nich ochuzovány o něco úžasného a nádherného, něco co jim může nejen nRtečně usnadnit život, ale také mu dát smysl, směr a cíl.

Odpovědí na naši výzkumnou otázku by mohlo být jednoduše to, že se životy metodistů v České republice a ve Spojených státech amerických v rámci jejich víry příliš neliší. Samozřejmě se nedá říci, že by život lidí (v našem případě tedy metodistů) u nás, ve středu Evropy, probíhal stejně jako na americkém kontinentě, ovšem co se týká jejich životních postojů, zásad a přístupu k víře, dá se říci, že jsou si stoupenci této církve velmi podobní na obou koncích světa. Jedním z rozdílů, který jsme vypozorovaly, ovšem ale také předem předpokládaly, byl ten, že české metodisty k víře ne vždy vedla rodina, natož samotná společnost, která je v České republice silně ateistická. Naopak američtí respondenti byli všichni vedeni k víře od dětství, a to nejen svými rodiči, ale vůbec celou společností, která má ve Spojených státech amerických velmi silnou křesťanskou základnu. Možná i proto, že víra v USA je naprosto běžnou záležitostí, jsou američtí metodisti velmi pevní a rozhodní v otázce víry v Boha. Obě skupiny dotazovaných se shodly na tom, že jim víra v celkem velké míře obohacuje život. Co se týká partnerství, na které jsme se dotazovaly v druhé podvýzkumné otázce, jsou si čeští a američtí respondenti velmi podobní, jejich odpovědi byly téměř totožné. Nejraději by měli partnerský vztah s osobou stejného vyznání, protože si myslí, že vztah s osobou nevěřící nebo jiného vyznání by ani nefungoval. Zároveň všichni respondenti uznávají to, že je důležité začít se sexuálním životem až po uzavření sňatku, a to proto, aby začali sexuálně žít právě s tím partnerem, se kterým stráví zbytek života a také proto, že to káže Bible. I názory na rozvod a potrat byly v obou zemích stejné, a to negativní. O odpuštění nevěry partnera smýšlí respondenti v České republice stejně jako ti američtí. Všichni vyjadřovali názor, že odpuštění chtějí umět dosáhnout. Naší třetí výzkumnou podotázku tvořilo téma křesťanské rodiny a výchovy. Mnoho rozdílů jsme mezi českou metodistickou rodinou a americkou nenašly. Dotazovaní metodisté jsou velice vděčni za to, že mohou žít svůj život ve spojení s Bohem a tvrdí, že ateisté svou „nevírou“ ochuzují sami sebe o něco nádherného, co jim může usnadnit život, dát mu směr a cíl.

Z našeho výzkumu tedy vyplývá, že mladí metodisté (jak v ČR, tak v USA) jsou ve své víře velmi pevní. Snažily jsme se zmapovat oblast víry, partnerství a rodinného života metodistů. Následně jsem se pokusily najít odlišnosti v ČR a v USA. I když názory obou národností byly hodně podobné, několik rozdílů jsme našly, především v otázce víry a výchovy. Dozvěděly jsme se, že velký vliv na víru má také společnost jako celek, ne pouze rodina, ve které daný jedinec vyrůstá. Zjistily jsme, jak se metodisté dívají na ateisty, tedy jako na lidi, kteří žijí v temnotě.

Zároveň už víme, jak metodisté pohlížejí na svůj život. Víra je neuvěřitelné obohacuje. Rozhodně více, než si ateista dokáže představit. Není to pro ně přítěž, jak si spoustu nevěřících myslí, naopak je to radost, která jim dává smysl života. Také jsme se dozvěděly více o historii metodistů a církevním řádu, což bylo pro naši práci základem.

Podle našeho názoru je dobré dozvědět se více o tématech, nad kterými by se člověk běžně ani nepozastavil a ve skutečnosti o nich vlastně nic neví. Tato práce tedy pro nás byla přínosem, a to jak z hlediska získaných informací, tak také nových zážitků. Hlavně díky jedné z autorek práce, která je členkou Metodistické církve, jsme měly možnost porozumět způsobu života a myšlení této církve.

BARTOŠ, P. Křesťanství a víra v USA [online] Reformace.cz: Smyslem činnosti Reformace.cz je pomáhat jednotlivcům, místním sborům a dalším misijním organizacím naplňovat příkaz Pána Ježíše Krista nést Boží slovo do celého světa a vychovávat učedníky, 23. 10. 2011 [cit. 10. 03. 2013] Dostupné z: http://www.reformace.cz/zod/krestanstvi-vira-v-usa-cislo-29

Evangelická církev metodistická [online] Rohlas.cz: Veřejnoprávní rádio v České republice, 30. 12. 2005 [cit. 2013-30-04] Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/cirkve/_zprava/213356

Historie metodismu [online] umc.cz: Oficiální stránka Evangelické církve metodistické, 30. 09. 2010 [cit. 5. 06. 2013] Dostupné z: http://www.umc.cz/historie-metodismu

Informace o evangelických církvích [online] vira.cz: Posláním tohoto webu je nabízet různé pohledy na křesťanskou víru a život, 11. 04. 2008 [cit. 30. 04. 2013] Dostupné z: http://www.vira.cz/otazky/Informace-o-evangelickych-cirkvich.html

IWIG-O'BYRNE, LIAM. How Methodists were made: „The Arminian Magazine“ and spiritual transformation in the transatlantic world 1778–1803. The University of Texas at Arlington, UMI Dissertations Publishing, 2008. Dostupné přes databázi: search.proquest.com.infozdroje.czu.cz [cit. 15. 06. 2013] ISBN: 9780549556923. Dostupné z: http://search.proquest.com.infozdroje.czu.cz

KREIDER, L. Křesťan nemůže zůstat šedý! Život víry, 2005, roč. 16, č. 3, s.11-12, ISSN 1210-43-45.

MEČKOVSKÝ, P. Zázraky, ale od těch na pódiu. Život víry, 2005, roč.16, č. 3, s.14-15, ISSN 1210-43-45.

Obyvatelstvo podle věku, náboženské víry a pohlaví [online] Český statistický úřad: ústřední orgán státní správy České republiky, 26. 03. 2011 [cit. 2013-14-04] Dostupný z: http://vdb.czso.cz

RUCKI, Š. Život si zaslouží úctu. Život víry, 2007, roč. 18, č. 7, s. 8-10, ISSN 1210-43-45.

Řád Evangelické církve metodistické: výroční konference v České a Slovenské republice. Praha: Evangelická církev metodistická, 2006. 185 s. ISBN 80-7356-011-9. s. 24, 64, 65, 67, 71

Spojené státy americké [online] Wikipedie: Otevřená encyklopedie, [cit. 13. 05. 2013] Dostupné z: https://cs.wikipedia.org

United methodist membership as a compared to the United states population census [online] General Commission on Archives & History: The purpose of GCAH is to promote and care for the historical interest of The United Methodist Church, [cit. 14. 04. 2013] Dostupné z: http://www.gcah.org/site/c.ghKJI0PHIoE/b.3828783

WHALEN, WILLIAM J. What Makes a Methodist? Magazine article from U.S. Catholic, Vol. 60, No. 5 (May, 1995), s. 21. Dostupné přes databázi: Questia.com. [cit. 15. 06. 2013] Dostupné z: http://www.questia.com/library/1G1-16898775/what-makes-a-methodist

cesti_respondenti.docx

anglicti_respondenti.docx



Počet shlédnutí: 140