Referáty

Derek Freeman

Derek Freeman se narodil 15. srpna 1916 v novozélandském Wellingtonu a zemřel 6. července 2001 v Camberra. Byl novozélandským antropologem. Vyrůstal ve Wellingtonu, kde ho vychovával australský otec a matka z Nového Zelandu. Jeho matka pocházela z vyšší střední vrstvy. Byl veden k presbiterianství. Navštevoval Victoria University collage, kde studoval psychiatrii a filozofii. Po dobu svých studií ho významně ovlivnil Ernest Beaglehole, který ho podporoval v jeho zájmu o studie Margaret Mead z roku 1928. Tento zájem ho vedl k jeho pozdější cestě do Samoa roku 1940. Na této cestě se věnoval etnografickým studiím. Na ostrově Samoa ztrávil tři roky. Za tuto dobu se plynně naučil reči samoanů a natolik se začlenil do tamní společnosti, že získal titul náčelníka. V roce 1943 odcestoval zpět na Nový Zeland a nastoupil do dobrovolných královských námořních rezerv, sloužil v Pacifiku, kde přijímal dezertery z Japonské armády. Za tohoto období se blíže seznámil s Ibanským lidem z Bornea. Toto poznání ho vedlo k návratu k teréním pracem do Sarawah.

V roce 1949 se oženil s Monikou Maitland, se kterou ztrávil třicet měsícu na Borneu. Následně odcestoval do Anglie v roce 1951, kde byl přijat na King Collage na Cambridgské univerzitě, kde zakončil svou doktorskou práci o Ibanském lidu v roce 1953. Učil na universitě Otago na Novém Zelandě a na Universita of Samoa. V roce 1966 se navrátil na ostrov Samoa, aby dále prováděl výzkum na psychologických a etnografických náležitostech. Napsal knihy The Fateful Hoaxing of Margaret Mead: A Historical Analysis of her Samoan Research a Margaret Mead and Samoa: The Making and Unmaking of an Anthropological Myth.

Nejznámější Freemanova činnost je jeho nesouhlas s prací Margaret Mead, jejíž kniha Coming of age in Samoa se stala jednou z nejpopulárnějších knih své doby této tematiky. Některými byla dokonce považována za novodobou bibli. Freeman upozorňuje na rozdíly, které nachází mezi jejími a jeho pracemi. 

„Když jsem přečetl Margaretiny texty měl jsem sklon k tomu, abych nevnímal všechny důkazy, které nekorespondovaly s mými zjištěními. Do konce roku 1942 mi bylo jasné že mnoho z toho co napsala o městě Manoa na východě Samoa se neshodovalo s chováním obyvatel ze západu Samoa….Mnoho vzdělaných Samoanů, obzvláště těch, kteří navštěvovali Novozelandskou universitu a byli jim známi její práce o jejich kultuře, mě brali jako antropologa, který opravuje její chybné tvrzení o obyvatelech Samoa.“

Ostrov Samoa se nachází poblíž Fidži a převážná většina obyvatel jsou v dnešní době míšenci Evropanů a Polynezanů. V současné době je na ostrově vysoká gramotnost. Po dlouhá léta bývaly ostrovy kolonií, ať už britskou, německou nebo americkou. Dodnes je Samoa rozdělena na Zapadní (v dnešní době z názvu již vypuštěno) Samoa a na Americká Samoa.

Margaret Mead v roce 1925 získala stipendium a na návrh Boase odjela na Samoa, měla zde nalézt důkazy o rozhodujícím vlivu kultury na formování osobnosti člověka. Ztrávila devět měsíců pobytem na ostrově Tau (jeden ze souostroví Samoa) , kde žila v rodině amerického doktora a prováděla přímá empirická sledování.

Své sledování zaměřila hlavně na adolescentní dívky ve věku od 9 do 20 let. Při svém výzkumu se dotázala 68 dívek. Sledovala typickou výchovu pro samoánskou kulturu, dále pak proměny chování a prožívání u různých věkových skupin dívek, hlouběji se zaměřila na sexuální zkušenosti dívek, dále se také na roly zábavy a tance , individualitu, chování v konfliktních situacích apod.

V roce 1928 vydala výše zmiňovanou knihu, kde popsala, že dospívání samoánských dívek probíhá harmonicky, popisuje nevázaný sexuální život, který je plný předmanželského sexu s různými partnery. Harmonický průběh dospívání podle ní souvisí s kulturním prostředím a životem na Samoa, čímž dokazovala Boasovu hypotézu. Ve svých knihách také popisuje různost toho jak je výchova uzpůsobena pohlavím.

Freeman tvrdí ve své knize Margaret Mead and Samoa: The Making and Unmaking of an Anthropological Myth, že ve stejné oblasti kde Mead viděla dospívání plné pohody a harmonie, nalezl stejně rebelantskou a problemovou mládež jako v industriální společnosti. Připisuje její chybné závěry jejímu mládí, nezkušenosti a snaze důsledně interpretovat získaná antropologická data z pozice Boasovi doktríny kulturního determinismu. Za důkaz jeho tvrzení můžeme považovat jeho vlastní dlouhodobý výzkum, ve kterém se dotazoval stejných dívek, jakých se ptala sama Margaret Mead. Dotazované vzpomínaly na to, jak vše co řekly, Margaret bez jakéhokoliv ověření považovala za pravdu. Freeman poukazuje například ne její špatné pochopení tak zvaného Taupou. Margaret Mead tvrdí, že se jedná o kult panenství pouze pro vysoce postavené dívky, narozdíl od ní Freeman tvdí, že kult panensví je vyžadován u všech dívek. On sám však publikoval výsledky, které prokazovaly vysoké procento dívek, jež mají zkušenosti s předmanželským sexem.

Již ve třicátých letech vystoupila řada kritiků, kteří označili mnohé závěry a generalizace, které Mead předložila za subjektivní a výběrové. Mnoho antropologů zařazovalo její práci spíše do umělecké oblasti literatury.

Tím že Freeman nezkrývaně kritizoval její práci a obvinil jí ze subjektivity a nastiňování vědeckého podvodu se ocitl mimo antropologické kruhy. Narozdíl od Margaret Mead věřil, že určité rysy jsou vrozené, tento svůj názor podkládal shodou některých částí svých výzkumů s výzkumem chování šimpanzů.

Otázky:

• Kdy se Derek Freeman narodil 1. 15. 6. 1916 2. 25. 6. 1916 3. 31. 11. 1920

• Jakou autorku Derek Freeman kritizoval? 1. Margaret Mead 2. Margaret Head 3. Maud Mead

• Jak dlouhou dobu Freeman ztrávil na Sawarah 1. 20 měsíců 2. 30 měsíců 3. 40 měsíců

Markéta Nedvědová 1. ročník, obor HKS

Referaty

Claude Levi-Strauss Rasa a dejiny

Základy antropologie David Péter ČZU Praha, PEF, 1. ročník, obor HKS

Claude Lévi-Strauss Rasa a dějiny

Dnes bych Vám chtěl představit světoznámého a uznávaného zástupce strukturalismu Clauda Léviho-Strausse, který významně ovlivnil západní myšlení, zejména v poválečném období. Úvodem bych pohovořil o autorově životě a pak bych přešel ke knize, kterou jsem přečetl.

Claude Lévi-Strauss se narodil r. 1908 v rodině

francouzského malíře v Bruselu. Vyrostl však v Paříži, kde později také studoval práva a filozofii na Sorbonně. Studium práv nedokončil a zaměřil se na filozofii, ze které promoval v r. 1931. Poté se živil jako učitel na gymnáziu. Tato práce ho však neuspokojovala a tak, když r. 1935 přišla nabídka zúčastnit se francouzké kulturní mise v Brazílii neváhal odcestovat. Po další 4 roky působil na tamější univerzitě v Sao Paulu a podnikl několik vědeckých výprav do oblastí Mato Groso a Amazonie s cílem mapovat kulturu zdejších indiánských kmenů. Posbíral zde materiál později zpracovaný v knize Smutné tropy (1955), která mu získala světové uznání. V r. 1939 se vrací do Francie, aby se podílel na odboji o rok později je však nucen svou zemi opustit.

Odjíždí do NYC, kde také stráví válečná léta. Vyučuje na New School For Social Research a zakládá francouzskou univerzitu v exilu (Ecole Libre des Hautes Etudes). Je v kontaktu s domácími antropology i s ostatní emigrací, zejména pak s Franzem Boasem a Romanem Jakobsonem, se kterým jsou považováni za ústřední postavy strukturalismu. Tento směr se oproti analytické metodě rozkladu snaží o pochopení významu struktur,  tedy celkových uspořádání složitých systémů a vztahů mezi jejich prvky. Ve svých ranných dílech uplatňoval techniky lingvistiky. Používal často analogie z matematiky, teorie chaosu a kybernetiky. Zdůrazňoval, že vědecká analýza musí být skutečná, zjednodušující a vysvětlující.
Nyní bych chtěl pohovořit o knize Rasa a dějiny. Toto dílo vyšlo r. 1952 (českého překladu se dočkala 1999) na popud organizace UNESCO (united nations educational, scientifical and cultural organization) spolu se sérií brožur věnujících se problému rasismu ve světě. Rasa a dějiny nevyniká svým rozsahem, ale spíše širokým spektrem dotčených témat. Autor vysvětluje pohled na rozmanitost kultur, etnocentrismus, kultury archaické, kultury primitivní, historie stacionární a kumulativní, význam západní civilizace, úlohu náhody, spolupráci mezi kulturami a dvojí smysl pokroku. Vyvrací primitivní rasistické teorie, a vysvětluje, že žádná rasa není nadřazena jiné a staví se tak jednoznačně proti rasismu v jakékoliv formě. Zdůrazňuje relativitu pojmu vyspělost kultury. Kultury nelze srovnávat staticky. Kultury se vyvíjejí a navzájem se ovlivňují a mění se prostředí, ve kterém se jejich vývoj odehrává

Zamýšlí se nad pokrokem - nelze zpochybnit, ale nelze ho seřadit do pravidelné a nepřerušené posloupnosti. Schémata vývoj pouze zjednodušují, formy civilizace nemůžeme rozložit v prostoru jen proto, že jsme si je představovali v čase postupně. Pokrok není nutný ani nepřetržitý, postupuje skoky, posuny, které nevedou vždy nejdál nebo stejným směrem. Zajímáme se jen o určitý typ pokroku. Pokrok je determinován vkusem lidí. Kultury rozvojového světa nevyčítají Západu, že je „pozápadňují“, ale že jim k tomu neposkytují dostatečné prostředky. Historie stacionární a kumulativní. Kumulativní – její vývoj měl význam i pro naší civilizaci. Stacionární – vývoj této civilizace pro naší nic neznamenal. Např. posoudíme-li kumulativní historii západní civilizace z hlediska technického pokroku, pak nemá konkurenci, ale v otázce využití potenciálu a všech zdrojů lidského těla je Východ a Dálný Východ mnohem dále. Příklon k živ. stylu Západu je dán nedostatkem jiné volby, není to svobodné rozhodnutí. Západní civilizace se snaží zvyšovat množství energie na jedince a také prodlužovat lidský život (což vede ke zvýšení potenciálu). Spolupráce mezi kulturami – světová civilizace nemůže být v absolutním slova smyslu, je to jen koalice kultur ve světovém měřítku, které všechny uchovávají svou originalitu. Etnocentrismus – všechny kultury vycházejí z toho, že jsou samy nejvíce vyspělé a ostatní kultury považují za barbarské a méněcenné. Náhoda a civilizace – všechny dávné vynálezy nejsou dílem náhody, ale je za nimi snaha a bádání. Celá vědecko-technická revoluce se vejde asi do půltisíciny uplynulého života lidstva, je tedy potřeba přistupovat opatrně k myšlence, že tato revoluce má změnit význam života lidstva.

Přínos tohoto vědce a autora pro lidstvo nelze hodnotit jinak než pozitivně. O to více, když otázky rasismu a xenofobie jsou neméně aktuální i v naší době. Claude Levi-Strauss je zaníceným zastáncem pacifismu a staví se proti myšlenkám nacionalismu. Zdůrazňuje též důležitost péče o diverzitu světových kultur, což je též stále více aktuální.

Otázky:

1) Kde studoval indiánské kmeny? a) střední amerika, b) severní amerika, c) jižní amerika, d) asie - c) správně

2) Pro kterou organizaci publikoval, zejména v 50. letech? a)UNESCO, b)RVHP, c)OPEC, d)NAFTA - a) správně

3) Směr ETNOCENTRISMUS: a) daná kultura předpokládá svoji nadřazenost nad ostatními

                      b) daná kultura se smiřuje se svou méněcenností vůči ostatním kulturám
                      c) předpokládá, že koalice kultur jsou neefiktivní
                      d) předpokládá, že pokrok je výsledkem náhody - a) správně

David Péter, SU pátek 0700, 1. ročník, hks



---

Počet shlédnutí: 31