Úvod

Na zemi s námi žije mnoho tisíců druhů zvířat. Člověk si některé z nich ochočil, jiné se naučil využívat ve svůj prospěch a v neposlední řadě z nich udělal své přátelé. Ovšem každý člověk je jiný, tudíž i jeho preference se liší od ostatních. Někdo má rád psy, ale nesnese kočky, jiného děsí představa pavouka, jsou lidé co chovají jedovaté hady a jsou i tací, co si zamilovali malá, chlupatá stvoření – potkany. Jako chovatelka a milovnice potkanů se setkávám s řadou reakcí na tyto tvory. Někteří lidé jsou velice překvapeni, až poděšeni když spatří potkana, jak spokojeně sedí majiteli na rameni. Ovšem jsou i tací, co dávají hlasitě najevo svou averzi až znechucení vůči těmto hlodavcům. A vyskytnou se i lidé, co na potkany nedají dopustit. Mnoho záporných reakcí na potkany mě vedlo k zamyšlení se nad tím, co je příčinou toho, že je toto zvíře v takové nelibosti. Ale na druhé straně se setkávám s reakcemi velmi kladnými, ovšem od lidí, co potkany chovají, či chovali. Většina z lidí jsou buďto striktně proti nebo pro, něco mezi tím se vyskytuje opravdu málokdy. Jak jsem již zmínila, patřím ke skupině potkaních příznivců a účastním se chovatelských srazů a jiných akcí. Tyto akce probíhají v příjemné atmosféře a lidé jsou tam milí a velmi přátelští, ještě se mi nestalo, že bych si s někým z nich nerozuměla či „nepadla do oka“. A to byl podnět pro můj výzkum. Zajímá mě zda chovatelé potkanů mají nějaké společné vlastnosti, tedy, zda by se dal zobecnit a vygenerovat „typický chovatel potkanů“.

Výzkum

Jak je zmíněno v úvodu, cílem práce má být nalezení obecných charakteristik chovatele potkanů. Tedy zda je něco spojuje, jestli se jim při slově potkan vybaví podobné věci, zda mají srovnatelné rodinné prostředí a mnoho dalšího. Proto bylo využito kvalitativní metody výzkumu - konkrétně případové studie. Sběr dat byl realizován pomocí polostrukturovaných rozhovorů se dvěmi chovatelkami potkanů a jednou zapřísáhlou odpůrkyní – pro srovnání a také pro kontrolu objektivnosti výzkumu. Rozhovory probíhaly v neutrálním prostředí a byly zaznamenávány na diktafon a papír. Předem jsem přichystala seznam témat, která se mi zdála pro výzkum zásadní. Témata rozhovorů s chovatelkami se týkaly vztahu ke zvířatům, prvního kontaktu s potkany, důvodu k chovu potkanů, rodinného zázemí a asociací při představě potkana. Třetí respondentky jsem se ptala též na vztah ke zvířatům, rodinné zázemí, důvod k averzi vůči potkanům a na její asociace při představě potkana.

Závěr

Z analýzy rozhovorů obou chovatelek vyplynulo několik stejných faktů. Obě dvě mají velmi kladný vztah ke zvířatům a již od dětství byly zvyklé na jejich přítomnost. Ač má Martina svou chovnou stanici registrovanou a potkany s papíry a Edita naopak chovají potkany pro své potěšení a lásku k nim, nejde jím o zisk a mnohdy do svého chovu investují velké peníze. Obě se stýkají s lidmi stejného zaměření a aktivně vyhledávají jejich přítomnost. Též se obě setkali s potkany kolem patnácti let a ihned jím propadly. Budoucí majitele pečlivě prověřují a udržují s nimi nadále kontakt a jsou ochotné kdykoli poskytnout radu. Jejich znalosti o potkanech jsou hluboké a stále sledují aktuální dění ve „světě potkanů“ a šlechtění nových variet. Obě mají stejné asociace při představě potkana – vyzdvihují jejich inteligenci, hravost, přítulnost a snadný transport. Naopak protipól obou chovatelek – Veronika - měla celkem zkreslený pohled na věc. Potkany si pletla s krysou a nedělala rozdíl mezi potkanem laboratorním a volně žijícím. S divokými potkany má nepříjemné zážitky a s těmito potkany se setkala dříve, než s ochočenými laboratorními. To je možná příčinou toho, že je shledává špinavými, odpornými a štítí se jich. Přitom ostatní zvířata má opravdu v lásce - kromě zvířat typu hmyz, had atd. (kterých se bojí a štítí téměř každý člověk). Je možné, že kdyby se setkala nejdříve s potkanem laboratorním, byl by její názor jiný. Pro chov potkanů nehraje roli život na vesnici či ve městě, podmínky jsou téměř vyrovnané. Nezáleží ani na věku, zázemí či povolání milovníka těchto zvířat. Potkani jsou, na rozdíl od ostatních zvířat nenároční na prostor či zvláštní péči, ale stejně jako pes či jiné zvíře vyžadují neustálou pozornost, zábavu a péči o ně. Proto si potkany pořizují většinou lidé, kteří jsou s tímto faktem obeznámeni. Mnoho lidí, co se potkanů doslova štítí, si plete potkany s krysou a nerozlišují (stejně jako Veronika) podstatný rozdíl mezi potkanem volně žijícím a laboratorním.

Přesto se mi zdá, že se laboratorní potkan začíná těšit stále větší oblibě. Ve většině zverimexů jsou vyprodáni a chovatelé mají své vrhy ihned zadané či mají dokonce i předběžné rezervace na plánovaná krytí. Potkan je velmi inteligentní zvíře, se kterým se jeho majitel nenudí, dokáže se naučit reagovat na určité povely, na své jméno a není pro něj problém naučit se otevírat klec, či se dostat k potravě, ať už je kdekoli. Laboratorní potkani jsou bohužel díky přešlechtění náchylní k dýchacím a nádorovým onemocněním a jejich léčba je zdlouhavá, nákladná a v některých případech marná. Přesto všechno je stejně jako pes jeden z nejvěrnějších přátel člověka.



---

Počet shlédnutí: 52