Alena Froňková, Jana Humlová, Vojtěch Karpíšek, Veronika Košťálová, Ondřej Schmidt, Ondřej Šnaidauf, Jitka Vorlíčková. Rozdíly mezi životním stylem Jihokorejců a Čechů. [online] PEF ČZU, 2011. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/rozdily_mezi_zivotem_jihokorejcu_a_cechu
V dnešní době moderních technologií a moderních dopravních prostředků se vzdálenosti značně zmenšují. Situace, kdy se střetávají diametrálně odlišné kultury, jsou stále častější. Tyto kulturní střety mohou působit problémy ve vzájemném soužití. Problémy vznikají zejména z předsudků, které různé kultury o sobě vzájemně mají. Z tohoto důvodu je vhodné zajímat se o jiné kultury a o jejich specifika, se kterými může být člověk při pobytu v cizině konfrontován.
Hlavním cílem této práce je zjištění rozdílů mezi Čechy a Jihokorejci v oblasti sociálních vztahů. Inspirací k výběru tohoto tématu byla rozdílnost mentality Evropanů a Asiatů. Konkrétní země byla vybrána z důvodu osobní zkušenosti. Jedním z dílčích cílů je zjistit informace o korejském vzdělávání a sociálních vztazích. Dalším dílčím cílem je zjištění, co si čeští studenti myslí o korejském vzdělávání a co si naopak korejští studenti myslí o českém vzdělávání.
Jak to vypadá, když společně žijí lidé z různých konců planety na místě, které pro ně není domovem?
Podotázka
Jakých odlišností si všimnou Češi na Korejcích a Korejci na Češích při jejich společném soužití?
Ve svých rodných zemích jsme od dětství vychováváni v souladu s určitými zvyklostmi. Prostředí, kde vyrůstáme, má na nás velký vliv. Některé věci nás nikdo nemusí učit a my je budeme dělat automaticky, protože nám to tak přijde přirozené. Dnes se nabízejí možnosti studia a práce v zahraničí nebo cestování po světě. Lidé z různých kultur se střetávají mimo své rodné země v prostředí, které jim není domovem.
Lze předpokládat, že pokud se spolu setkají příslušníci jihokorejského a českého národa, jejich zvyklosti a chování budou rozdílné podle toho, jak je tomu v jejich rodných zemích.
Vzdělání představovalo od pradávna primární nástroj utváření sociálního statusu jedince. Postavení profesorů coby „šiřitelů vzdělanosti“ tak bylo zcela výjimečně. Vážnost a čest, jež jim byly prokazovány, ilustruje známá jihokorejská poučka, kterou rodiče učili své potomky: „Žák jako ty nesmí nikdy vstoupit do stínu svého učitele.“ A i když tradice slábnou, respekt mají profesoři stále obrovský 1). Podle autora článku Deníček jednoho studenta z FELu oblíbená korejská poučka, že žák nesmí nikdy vstoupit do stínu svého učitele, dobře vystihuje myšlení místních 2). Přibližně 80 procent středoškoláků po absolvování střední školy pokračuje ve studiu na univerzitě. Hlásí se na více škol, ale mohou studovat jen jednu 3).
Přijímacími zkouškami žije celá konfuciánskými tradicemi prostoupená země, v níž je prestižní diplom nejvýznamnějším původcem sociálního statutu 4). Prestiž vzdělávací instituce rozhoduje o celém dalším životě studenta. Slova sociologa působícího na univerzitě Sungkonghoe Kim Dong Chun: „I v šedesáti letech vás na pracovním pohovoru přijmou spíše díky titulu ze Soulské národní než pro vaši třicetiletou praxi.„ ilustrují vliv vzdělávací instituce na budoucí kariéru Jihokorejců. Nelze se proto divit, že jméno univerzity, na kterou jste byl po absolvování až nelogicky náročných celostátních testů přijat, je prioritou číslo jedna 5).
Na univerzitách se hodnotí pořadí studenta v porovnání s ostatními studenty, je to relativní hodnotící systém. Aby člověk získal v Koreji dobrou práci, musí mít lepší průměr než ostatní studující, nejlépe po celou dobu studia. Proto se všichni studující Korejci tolik věnují studiu a berou ho opravdu vážně. Právě na dospívající klade jihokorejská společnost největší nároky 6).
„Naší kulturou je byznys. Nechodíme do divadla, neužíváme si volného času. Nikdo nás to nenaučil. Žijeme ze dne na den jen pro práci a jsme pod neustálým tlakem,“ poznamenává Jun Čong-il. To, že Korejský poloostrov je zcela podřízen práci, potvrzují statistiky Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj. Jihokorejci podle ní ročně odpracují v průměru 2357 hodin. Více než jakýkoliv jiný národ vyspělého světa. Reálnou představu o intenzitě pracovního procesu v zemi si ale uděláte teprve tehdy, když počet odpracovaných hodin převedete na osmihodinové směny 7).
Velké pracovní nasazení Jihokorejců potvrzuje i autor článku Deníček jednoho studenta z FELu, když uvádí, že se v Jižní Koreji pracuje od rána do večera, 5 až 7 dní v týdnu. Korejci jsou na prvním místě na světě v době strávené v práci. Často se pracuje i o svátku. Typická dovolená je 1 týden za rok. Platí nepsané pravidlo, že musíte být v práci dřív než váš šéf a taky později odcházet 8).
Marek Balaš, zaměstnaný jako student Exchange Manager na univerzitě Songkjungkwan, také souhlasí s tím, že v Jižní Koreji platí již zmíněné nepsané pravidlo, že každý zaměstnanec musí být v práci dřív a odcházet později než jeho nadřízený. Korejci mají podle statistik druhou nejvyšší produktivitu na světě 9).
Statistické informace o vysoké produktivitě vyvrací Lucie Lompejová působící v centrále Obchodní komory Evropské unie na pozici Committee Director: „Jihokorejci jsou podle mého názoru neefektivní, na vině je především úroveň vedení. Například je stále zvykem uzavírat pracovní smlouvy při večeřích nebo v barech a i to se započítává do pracovního procesu.“ 10).
Ve volném čase Korejci získávají certifikáty na angličtinu či na používání počítače, dělají dobrovolnickou práci a pečují o svůj vzhled. To všechno zejména proto, aby se kvalitně připravili na pracovní pohovory. U těch jsou totiž výše uvedené věci naprostým základem. Největší důraz při pohovoru se pak klade na jméno vaší univerzity 11).
Chcete-li si udržet dobré vztahy s Jihokorejci, mějte vždy na paměti ještě jednu poučku: „Korejci jsou velmi soutěživí, často ale odmítají převzít zodpovědnost za své činy a vyhýbají se rozhodnutím. Pokud se něco nepovede, nebo se objeví nějaká chyba, nikdy se o tom veřejně nemluví. A to i tehdy, když je na první pohled zřejmé, kdo problém způsobil.„ Tato slova Marka Baláše upozorňují na podstatné specifikum korejské mentality. Nezapomeňte, že ve zdejší společnosti stále přetrvává hluboce zakořeněný strach z toho, že pokud bude viník označen a veřejně kritizován, ztratí před ostatními členy kolektivu jednou provždy svou tvář. A to je horší než usnout za stolem v práci nebo dočasně přijít o iluzi nekonečného růstu 12).
K místním specifikům patří společenská hierarchie, v jejímž rámci patří úcta a autorita staršímu a muži. Zdraví se úklonou a obvykle i podáním ruky, korejské ženy často samy ruku nepodávají. Důležité je užívání titulů. Zdvořilé je podávat a přijímat předměty oběma rukama. Neslušné je hlasitě smrkat 13).
Vladimír Beroun píše o svém kulturním šoku v Jižní Koreji a jako hlavní rysy uvádí například:
„Vzdělání není pouhým nashromážděním jednotlivých vědomostí, jako není těstem mouka, voda, sůl, kvasnice atd. dohromady naházené.“ T.G. Masaryk
V České republice je situace ve školství poněkud odlišná. Čeští studenti nemají vůči svým učitelům takový respekt jako studenti korejští, což dokazuje studie PISA 2009, kterou zpracovává organizace OECD a která uvádí, že kázeň českých studentů se za několik posledních let značně zhoršila.
Úspěšnost českých studentů je však vysoká, podobně jako v Koreji se přibližně 80 procent absolventů středních škol dále studuje na vysoké škole. Většina z nich si vybírá univerzity a vysoké školy veřejné 15). Ty jsou v České republice stále oblíbenější a každým rokem se na ně hlásí větší počet uchazečů.
Prestiž jednotlivých vysokých škol v České republice není při nástupu do zaměstnání zatím tak rozhodující jako v Koreji, ovšem mezi Čechy stále převládá názor, že vystudovat soukromou vysokou školu může každý, jelikož je studium placené. Veřejné vzdělání je v ČR zatím zdarma, současná vláda však chystá reformu českého školství, která by měla školné na vysokých školách zavést 16).
Systém hodnocení studentů na českých vysokých školách je různý, obecně mají všechny veřejné vysoké školy a 41 škol soukromých zaveden kreditní systém. Většina vysokých škol používá model Evropského kreditního systému (ECTS), nebo je jejich systém se systémem ECTS kompatibilní. Kreditní systém byl zaveden zejména pro bakalářské a magisterské studijní programy. V souladu se zákonem o vysokých školách jsou vysoké školy povinny vydávat bezplatně všem svým absolventům dodatek k diplomu 17).
Pracovní doba je v České republice oficiálně stanovena na 40 hodin týdně. V průměru však Češi za loňský rok odpracovali 38 hodin týdně, tedy 2014 hodin ročně 18). Třetina Čechů uvádí, že má v průměru tři až čtyři hodiny volného času denně, který tráví nejčastěji sledováním televize, aktivním sportem, čtením knih a časopisů, nebo ve společnosti rodiny či přátel. Šest procent Čechů naopak uvedlo, že nemá vůbec žádný volný čas 19). Mezi další volnočasové aktivity Čechů patří například zahrádkaření, které je obecně označováno za české specifikum, obdobně jako houbaření. I přes nárůst obliby trávit čas u počítače, Češi stále navštěvují kulturní zařízení, jako jsou kino či divadlo. V rodinných rozpočtech představuje položka volný čas, rekreace, kultura zhruba 10 procent. V průměru utratí Češi ročně za kulturu a rekreaci 11 865 korun na osobu 20).
Popsat českou povahu není tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Češi snadno mluví o jiných, ale o sobě už tak sdílní nejsou. Panují však o nich nejrůznější fámy. Jací jsou podle zahraničních průvodců a jak vidí sami sebe? Jak píše v průvodci po České republice Duca. „Po téměř deseti letech strávených mezi Čechy bych nerad uváděl nějaká zobecnění, jako je to v turistických průvodcích běžné. Někdo by mohl říct, že Češi rádi žijí v souladu s přírodou, milují jídlo, tradice a rodinu. Ti, kteří tuto zemi a její obyvatele znají, dobře vědí, že je to přežitek a běda, když vidí, jak vytrvale je tato charakteristika díky globalizaci rozšiřována. Nicméně je pravda, že Češi mají ke svým rodičům až do dospělosti velmi upjatý vztah, rádi pijí pivo ve společnosti svých přátel, a když přijde na cizince, jsou velmi pohostinní. Češi rádi čtou, zpívají, hrají na hudební nástroje a předávají tyto zkušenosti dalším generacím.“ 21).
I v jejich slabých chvilkách je znát pozitivní myšlení a důvěra v sebe samé jako jeden národ. Sebekritiku a špatné vyhlídky do budoucna spojují téměř s každou změnou k lepšímu. Chvíle optimismu a hrdosti přicházejí v době, kdy uspějí na mistrovství světa v hokeji nebo ve fotbale, ovšem to je doprovázeno ještě hlubším zkoumáním a ukazováním prstem. Češi se vidí jako vítězové nad historií, zároveň však jako ti, kteří byli příliš slabí na to, aby změnili její průběh 22).
Češi se při představování zdají být spíše odměření, nevěří lidem, které neznají. To však může být způsobeno také vykáním, které se v češtině používá v případech, kdy se jedná o formální jednání s lidmi, které neznáte, nebo pokud jste mladší než osoba, se kterou hovoříte. Češi jsou však jinak velmi slušní a nemají tendenci řídit konverzaci. Obecně se vyhýbají konfliktům, upřímnost během neformálních jednání je samozřejmostí. Poté, co je poznáte blíže, si oblíbíte jejich srdečnou a vstřícnou povahu a možná díky nim zjistíte, o čem je opravdové a spolehlivé přátelství. Češi jsou velmi pohostinní a jsou rádi národem realistů a praktických lidí 23).
Co si myslí Češi sami o sobě, nejlépe vystihli uživatelé diskusního internetového fóra „Vlastenci“:
Primární data byla získána kvalitativní metodou, formou dotazníku, který byl respondentům doručen e-mailem. Vzhledem k velké vzdálenosti mezi zeměmi respondentů a autorů nebyl osobní rozhovor možný.
Mezi výhody této metody patří otevřenost respondentů. Při písemném zodpovídání otázek mohou být respondenti více kritičtí, než by si třeba troufli u osobního rozhovoru. Nedostatky metody byly spatřovány v částečném zkreslení odpovědí. Jelikož měli respondenti více času na zodpovězení otázek, nereagovali již tak spontánně jako při osobní rozhovoru.
Sekundární data byla získávána hlavně z následujících internetových zdrojů: Zpravodaj Dálného východu, Český rozhlas, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Nalezené informace byly vyhodnoceny, porovnány a použity v práci.
Dotazníky, které nám dívky z Austrálie poslaly vyplněné, byly následně vyhodnoceny a porovnány. Z dotazníkového šetření vyplynulo, že názory respondentek na druhou národnost jsou veskrze pozitivní, ani jedna neměla během svého života ve společnosti druhé zkoumané národnosti závažnější problém.
U první otázky, která se týká toho, proč vlastně přijely obě respondentky do Austrálie, vyšlo, že obě přijely ze stejného důvodu, tzn. dobře se naučit anglický jazyk, studovat v cizí zemi a poznat nové lidi z různých koutů světa (bez toho, aby musely podnikat „cestu kolem světa“). Austrálie je velmi multikulturní země (zejména město Sydney), a proto zde lze opravdu potkat studenty takřka ze všech kontinentů světa. S první otázkou souvisí i otázka číslo 2, která se zabývala rozdíly mezi životem v Austrálii a v rodné zemi respondentek. Zde se názory respondentek také shodují. Dívka z Koreje vnímá především větší klid, neboť Australané nespěchají a rádi žijí na okraji města nebo v blízkosti pláže (oproti lidem v Koreji, kteří raději žijí v rušných obchodních zónách v centru města). Dívka z České republiky pro změnu zmiňuje jako největší rozdíl chování rodilých Australanů. Jsou dle jejího názoru milejší a vstřícnější než lidé v její rodné zemi.
U třetí otázky se odpovědi respondentek mírně lišily. Je to dáno nejspíše tím, že Australané mají podobné chování jako Evropané, proto zde dívka z České republiky odpovídala veskrze pozitivně. Přímo odpověděla, že jsou senzační, milí a velmi ochotní. Jejich chování tedy shrnula jako velice pozitivní. Oproti tomu dívka z Koreji již tento tak pozitivní názor nesdílí. Podle ní je chování Australanů velice zvláštní a odlišné od toho, na co je zvyklá ve své rodné zemi. Nehodnotí ho jako špatné, ale je prostě jiné, než na jaké je ona zvyklá a moc jí sympatické není. Je to určitě dáno tím, že asijská kultura (co se týče chování a jednání lidí) je od australské a evropské velmi odlišná.
U další otázky (co respondentkám přišlo zvláštní na druhé národnosti) odpovídaly obě dívky také trochu odlišně. Korejka se zaměřila především na vzhled a charakterizovala Čechy jako vysoké a blonďaté lidi, kteří jsou si velmi podobní s ostatními lidmi ze „západu“. Překvapivé je především to, že napsala, že cizince ze „západu“ je pro ní velmi těžké rozlišit, připadají jí velmi podobní. Je to velmi zvláštní, neboť právě to samé si „lidé ze západu“ myslí o Asiatech. Češka se více zaměřila na korejské chování. Přímo v odpovědi charakterizovala korejskou „velmi přátelskou náturu“ až vlezlost a jejich zvědavost. Také se zmínila o jejich nepříliš hygienických návycích (popotahování), které jsou v Evropě společensky nevhodné. Korejka naopak popsala chování Čechů velmi pozitivně, jsou podle ní velmi milí, aktivní, slušní a přátelští.
Další otázka byla rozdělena do několika podotázek. Co se týče vzdělání, Korejka si myslí, že Češi mnohem raději dělají v průběhu výuky různé aktivity a nemají rádi jen pouhý výklad. Rádi se podle ní zapojují do aktivní formy výuky, kde mohou komunikovat s ostatními studenty a spolupracovat. Korejci podle ní mají naopak raději teorii a výklad, které upřednostňují před aktivní výukou. Podle dívky z Čech jsou Korejci velmi vzdělaní a disciplinovaní (to pramení právě z toho, že v jejich rodné zemi mají velmi těžké školy, a tak se musí velmi snažit, aby uspěli). Všimla si také jedné zvláštnosti a tou je, že Korejci nazývají i učební obory univerzitami (např. kadeřnice, která studovala na univerzitě), což je pro ni zvláštní, neboť v její rodné zemi je univerzitou pouze vysoká škola. Dle Češky jsou Korejci také velice pilní a jsou vždy do školy perfektně připraveni. Korejka k tomu ještě doplňuje, že lidé z její země se raději zaměřují ve škole na věci a předměty, které mohou využít v budoucnu ve své praxi. Přemýšlí více o tom, jak budou moci studovaný obor využít v budoucnu. O Češích si naopak myslí, že je pro ně na prvním místě jejich vlastní zájem o to, co je baví, a až potom se zajímají o využití vystudovaného oboru v budoucí praxi.
Co se týče chování ve školách, dívka z Koreje říká, že školy v její rodné zemi jsou velmi striktní a mají mnoho pravidel. Pokud tato pravidla poruší, mají velké problémy s rodiči a s učiteli. Proto se podle ní všichni Korejci chovají ve škole velmi slušně za každých okolností. O Češích se ohledně chování nevyjádřila. Oproti tomu názor Češky je takový, že Korejci jsou ve škole velmi klidní a nejsou příliš komunikativní. Jsou však mezi nimi i takoví jedinci, kteří se snaží být vtipní a rádi napodobují americké herce. V tomto případě se však jedná výhradně o chlapce.
Respondetky nám odpovídaly také na problematiku navazování kontaktů s cizími lidmi. Korejka je toho názoru, že lidé z její země jsou z kontaktu s cizími lidmi velmi stresovaní a vystrašení, což je podle ní pravý opak Čechů, kteří se seznamují snadno. Avšak Korejci jsou k cizincům vždy přátelští, ale potřebují určitý čas na to, aby je poznali a pustili si je do svého soukromí. Názor Češky je takový, že Korejci jsou opravdu velmi přátelští a také jsou velmi zvědaví. Kontakt navazují jednoduše, ale jen se stejným pohlavím (což je dáno jejich výchovou).
A jak se chovají tyto národy ve skupině lidí? Názor dívky z Koreje je takový, že lidé z její země respektují druhé a Češi oproti tomu spíš upřednostňují zájmy své vlastní před zájmy skupiny. Korejci také raději druhé poslouchají než mluví a u Čechů je to dle ní naopak. Češka je toho názoru, že Korejci jsou opravu národem, který drží hodně pospolu a soustřeďuje se ve skupinách. Opět zmiňuje, že skupiny jsou zde tvořeny stejným pohlavím.
Se vztahy mužů a žen souvisí i další otázka, a to chování k opačnému pohlaví. Češka znovu zdůrazňuje, že Korejci nejsou zvyklí mít kamarádské vztahy s opačným pohlavím. Tento názor dívka z Koreje podporuje, neboť zmiňuje, že ženy a muži jsou velmi rozdílní a je pro ně velmi těžké být spolu přátelé. V jejich kultuře je pravidlem, že ženy by měly být tiché a měly by respektovat muže a že muži by neměli být ženami kontrolováni a řízeni.
Dalším tématem je volný čas. Jak Češka, tak Korejka jsou stejného názoru, že oba národy mají rády cestování a sport. Korejci přímo milují hory a turistiku. Korejka též nezapomněla zmínit, že velmi rádi všechno fotografují. Češka ještě doplnila, že Korejci ve volném čase milují chodit do restaurací a bavit se v klubech.
Co se týká oblékání, Korejka zdůrazňuje, že Korejci jsou vždy perfektně upraveni a opravdu hodně se zajímají o módu. Zajímavé je, že také celý život drží diety, velmi důkladně pečují o svůj jídelníček, své zdraví a také o životní styl. Češi podle ní nevěnují módě tolik pozornosti a spíše si často oblékají pouze džíny a tričko (pokud nejdou někam do společnosti). Češka se v této oblasti zaměřila především na oblékání mužů z Koreje. Jsou prý podle ní velmi úzkostliví na svůj vzhled a velice o něj pečují. Dívky se podle ní oblékají stále velmi moderně a často i vyzývavě. Posledním bodem této rozsáhlé otázky bylo jídlo, hygiena a čistotnost. Podle Češky nejsou Korejci příliš čistotní, co se týče úklidu. Co se však týče hygieny, jsou čistotní hodně, zejména v péči o svůj zevnějšek. Když se zaměřila na jídlo, pak konstatovala, že jejich stravování je opravdu velmi dietní a jedí především rýži a zeleninu. Podle Korejky jedí lidé z její země opravdu velmi zdravě, zejména pálivá jídla a jejich hlavním jídlem je rýže. Ve stravování vidí obrovský rozdíl oproti stravování Čechů.
U otázky týkající se vztahu k penězům odpovídala Korejka následovně. Myslí si, že Češi šetří tolik peněz, kolik mohou, a pak je utratí např. za vzdělávání, výlety apod. Myslí si, že Češi určitě nejsou lakomí. Češka se zase domnívá, že Korejci jsou velmi závislí na penězích od rodičů a rozhodně nejsou šetřiví. Říká, že si všimla, že rádi o víkendech chodí do klubů a restaurací, což v Austrálii není právě levná záležitost.
Další otázka byla zaměřena na skutečnost, zda si respondentky všimly nějakých výrazných odlišností mezi sebou. Češka napsala, že se jí ze začátku Korejci svěřovali s tím, že nemohou pochopit, že Evropané mají dvě víčka u oka, zatímco Asiaté jen jedno. Také ji udivilo to, že Korejci dělají velmi malé krůčky při chůzi. Korejka si všimla jiných zvláštností. Například zmiňuje, že Češi velmi pečují o své soukromí. Korejci jsou naopak zvyklí vše mít dohromady a dělit se, ale Češi jsou spíše samotáři a mají rádi soukromí.
U otázky týkající se vzájemných sympatií odpověděla dívka z Čech, že nejvíce jí bylo sympatické na Korejcích to, jak jsou vstřícní a milí. Často zvou ostatní na společnou večeři, či společné posezení u televize. Korejka naopak zmiňuje, že Češi jsou velmi přátelští a milí. Podle ní nejsou ani líní a snaží se být pořád pozitivní. Také zmiňuje, že právě Češi byli národem, který jí z ostatních cizinců z Evropy přirostl k srdci nejvíce.
A které věci by byly v zemi toho druhého nepřípustné? Pro Korejce by to bylo především chození pozdě večer ven a na večírky či do klubů. Tento názor však odporuje názoru Češky z předchozích odstavců, která charakterizuje Korejce jako národ, který rád vyráží za kulturou a baví se ve společnosti druhých dlouho do noci. Korejka také zdůrazňuje, že pro její je národ nepřípustné mít doma párty tak, jak se to běžně dělá v Austrálii.
A co odlišnosti mezi národy, které by byly v zemi respondenta nepřípustné? Češka uvádí, že žádné takové odlišnosti nepozorovala (kromě již uvedeného oblékání chlapců a popotahování). Dívka z Koreje byla u této otázky sdílnější a zmiňuje, že v Koreji by bylo nepřípustné, aby žena na veřejnosti kouřila. Podle ní je to však nefér vůči svobodě žen. Říká, že hodně žen z České republiky podle ní kouří, ale společnost to nijak nepohoršuje.
Poslední okruh otázek směřoval na respondenty samotné a na názor na jejich vlastní kulturu. Na otázku, zda je něco, co by se každá respondentka od druhého národa naučila a co by chtěla v budoucnu také praktikovat, odpověděly dívky následovně. Korejka by si ráda osvojila způsob, jakým Češi komunikují, a naučila se jejich přátelskému zacházení s ostatními. Češka by se naopak ráda naučila jejich soudržnosti, která je pro Korejce tolik charakteristická. Také by ráda měla jejich veselou a milou povahu. V neposlední řadě by také chtěla dodržovat zásady zdravého životního stylu stejně jako Korejci.
Pro tento rozhovor byly vybrány dvě respondentky, které jsou na studijním pobytu v Austrálii. Dívka z Koreje se jmenuje Jenny Kim a pochází ze Soulu. V Austrálii studuje dentální medicínu a vydělává si prací v obchodě. Dívka z Čech se jmenuje Štěpánka Š., pochází z Liberce a v Austrálii studuje anglický jazyk a management cestovního ruchu. Na živobytí si vydělává v restauraci, kde pracuje jako servírka. Oběma dívkám je asi 26 let a jsou svobodné. Do Austrálie přicestovaly samy. Jenny Kim žije nyní ve městě Perth, kam přesídlila na podzim ze Sydney. Štěpánka žije od začátku svého pobytu v Sydney. Obě dvě mají zkušenost se životem s Korejci/Čechy ve společné domácnosti, proto mohly odpovídat na zadané otázky objektivně.
Z vyhodnocení dotazníkového šetření vyplynulo, že oba národy se respektují a chovají k sobě určitý obdiv. Z otázek jasně vyšlo najevo, že dívka z Čech byla při hodnocení Korejců mnohem kritičtější, než tomu bylo naopak. Korejka vesměs Čechy chválila a mluvila o nich velmi pozitivně, negativ bylo velmi málo. Bylo to pravděpodobně dáno i tím, že Korejci nejsou tolik otevření, jelikož jsou od dětství vychováváni k tomu, aby se k ostatním stále chovali slušně a respektovali je. Češi se oproti tomu zajímají více o své vlastní zájmy, než o ostatní, a proto jim nedělá takový problém kriticky někoho zhodnotit.
Mezi nejzajímavější odlišnosti, kterých si na sobě respondenti při společném soužití všimli, a které jsou zároveň odpovědí na výzkumnou podotázku, patří následující. Přístup ke studiu, kdy Korejci považují Čechy za studenty, kteří upřednostňují aktivní, praktickou formu výuky oproti teoretické, té dávají přednost Korejci. Češi si podle jejich názoru vybírají studijní obory, které je zajímají a baví, aniž by příliš přemýšleli nad tím, jaké bude jejich uplatnění po dokončení studia. Češi vidí rozdíl v pozornosti a pečlivosti Korejců při studiu, považují je za disciplinované studenty, jež jsou podle nich ve výuce soustředěnější a klidnější než Češi. Rozdílnosti z běžného života mimo prostředí školy Češi o Korejcích uvedli, že jsou chvílemi až příliš milí a ochotní, Češi nejsou na tak vstřícné chování zvyklí. Korejci oproti tomu zmínili přesvědčení Čechů o vlastním názoru a nebojácnosti jej vyjádřit před druhými. Sami Korejci na takové chování nejsou příliš zvyklí, jelikož je pro ně přirozené více poslouchat a méně mluvit. Ani jedna strana respondentů neuvedla odlišnosti, které by při vzájemném soužití považovali za naprosto nepřípustné.
Výzkumná otázka, která byla položena v úvodu této práce, byla tedy zodpovězena. V práci bylo charakterizováno, jak žijí vybrané dva národy v místě, které ani pro jeden z nich není domovem. Českým studentům se dle jejich názoru žije v Austrálii lépe než Korejcům, neboť vzhled, mentalita, humor a chování obyvatel Austrálie jsou velmi podobné tomu, na co jsou zvyklí z domova. Pro Korejce je australská kultura naprosto odlišná od jejich národní i přesto, že mají do Austrálie geograficky blíže než Češi. To je také s největší pravděpodobností důvod, proč v Austrálii funguje velmi silná komunita Korejců a proč drží tolik při sobě. Životy Asiatů a lidí „ze západu“ zůstanou asi navždy velmi odlišné a oba národy se budou držet svých zvyků a tradic, ať žijí kdekoliv. Nezáleží totiž na tom, kde žijete, ale jak žijete a jak jste schopni si udržet tradice, zvyky a chování národa, ke kterému patříte. Je totiž pravdou, že člověk si uvědomí, kým je a kam vlastně patří, až když odjede daleko od domova, do cizího prostředí. Proto v dnešní době, kdy je svět otevřen a každý může vycestovat „na zkušenou“, doporučujeme každému, kdo může, ať nemá strach a vyzkouší si sám zodpovědět otázku, jak se žije v místě, které pro něj není domovem.
1) ADAMEC, Tomáš. Školné na státních univerzitách není v Evropě obvyklé [online]. 21. 6. 2010 [cit. 1.12.2010]. Zpravodajství (Český rozhlas). Dostupné z WWW: <http://www.rozhlas.cz/zpravy/evropa/_zprava/749077>.
2) Jižní Korea - informace o zemi [online]. 2000 [cit. 2010-12-10]. Agentura Zájezdy.cz, a.s., cestovní agentura. Dostupné z WWW: <http://dovolena.zajezdy.cz/jizni-korea/>.
3) BEROUN, Vladimír. Co se mi v Koreji nelíbí aneb Můj kulturní šok [online]. 8.6.2009 [cit. 2010-12-07]. Vladimír Beroun. Dostupné z WWW: <http://vladimirberoun.blogspot.com/2009/06/co-se-mi-v-koreji-nelibi.html>.
4) DUCA, M.D. Czech Republic : The Bradt Travel Guide. [s.l.] : Bradt Travel Guides Ltd., 2006. 329 s. ISBN 18-4162-150-1.
5) FERENC, Jan. Vývoj intenzity práce od roku 2008 do 1. čtvrtletí 2010 [online]. 2010 [cit. 2010-12-07]. Český statistický úřad. Dostupné z WWW: <http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/ckta06092010.doc>.
6) JAEHOON, Lee. Jak to tu vidí korejský student? [online]. 13.1.2008 [cit. 2010-12-05]. HaNie. Dostupné z WWW: <http://yeonhee.blog.cz/0801/jak-to-tu-vidi-korejsky-student>.
7) Czech society [online]. 30.10.2010 [cit. 2010-12-02]. Just landed. Dostupné z WWW: <http://www.justlanded.com/english/Czech-Republic/Czech-Republic-Guide/Culture/Czech-society>.
8) Výroční zpráva o činnosti vysokých škol za rok 2009 [online]. 2.11.2010 [cit. 2010-12-06]. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Dostupné z WWW: http://www.msmt.cz/vzdelavani/vyrocni-zprava-o-cinnosti-vysokych-skol-za-rok-2009?highlightWords=V%C3%BDro%C4%8Dn%C3%AD+zpr%C3%A1va
9) VAVROŇ, Jiří. Jak tráví Češi nejčastěji svůj volný čas? U televize [online]. 20.08.2010 [cit. 2010-12-01]. Novinky.cz. Dostupné z WWW: http://www.novinky.cz/domaci/209190-jak-travi-cesi-nejcasteji-svuj-volny-cas-u-televize.html.
10) VLNAS, Martin. Krutý školský systém v Koreji [online]. 13.1.2008 [cit. 2010-12-05]. HaNie. Dostupné z WWW: <http://yeonhee.blog.cz/0801/kruty-skolsky-system-v-koreji>
11) VLNAS, Martin. Jihokorejská cesta a bibimpap [online]. 20.4.2009 [cit. 2010-12-05]. Jižní Korea, Severní Korea. Dostupné z WWW: <http://zpravy.jiznikorea.eu/post/Jihokorejska-cesta-a-bibimpap.aspx>.
12) VLNAS, Martin. Profesorská utopie [online]. 7.9.2008, 4.2.2009 [cit. 2010-12-05]. Jižní Korea, Severní Korea. Dostupné z WWW: <http://zpravy.jiznikorea.eu/post/Profesorska-utopie.aspx>.
13) A jsme ve Vietnamu [online]. 14.7.2009 [cit. 2010-12-05]. Ztracen v Koreji : Deníček jednoho exchange studenta z FELu. Dostupné z WWW: <http://dzavy.net/korea/index.php?s=a+jsme+ve+vietnamu>.
Rozdíl mezi životem Jihokorejců a Čechů, kteří spolu žijí na místě, které ani pro jednoho z nich není domovem.
Otázky na místo, kde se tyto dva národy setkali (Austrálie)
Tyto otázky slouží k tomu, abychom viděli, jak moc bylo místo, kde oba národy spolu žily, odlišné od jejich domoviny (tzn. čím více odlišné, tím hůře se jim v místě pobytu zvykalo a mohly se zde vidět více rozdílů než ty, kteří se zde rychle adaptovaly)
1. Za jakým účelem jste jel/a do Austrálie? 2. V čem Vám přijde odlišný život v Austrálii oproti životu ve Vaší rodné zemi? 3. Líbilo se Vám chování rodilých Australanů? Přišlo Vám na něm něco zvláštní?
Otázky na Korejce/Čechy, které směřují na opačnou národnost
Tyto otázky jsou hlavní částí našeho výzkumu. Dle nich budeme porovnávat kulturní rozdíly obou národností a budeme je srovnávat se všeobecně rozšířenými tvrzeními, které o každém národu pamují.
1. Co Vám přišlo zvláštní při prvním setkání s Korejci/Čechy? (první věc co Vás napadne- např. vzhled, chování apod.) 2. Co Vám přišlo zvláštní na chování nebo zvyklostech Korejců/Čechů?
Otázky budou probíhat formou chatování na tyto témata:
3. Co si myslíte o Češích/ Korejcích a jejich vztahu k penězům? Zda jsou spíše šetřiví, nebo rozhazovační a proč?
4. V průběhu Vašeho soužití s Korejci/Čechy Vám jistě občas přišlo odlišné jejich chování a zvyklosti od toho Vašeho, mohl/a byste uvést, které Vás napadnou.
5. Vzpomněl/a byste si na nějaké věci, která Vám byly sympatické na Korejcích/na Češích?
6. Vzpomněl/a byste si na nějaké věci na Korejcích/ Češích, které by byly ve Vaší zemi nepřípustné (negativní):
Otázky na Čechy/Korejce, které směřují na ně samotné
1. Pracujete? Máte vlastní příjem? Jakým způsobem jste si financovali studium a pobyt v Austrálii?
2. Je něco, co jste se od druhého národu (Čechů/Korejců) naučili a chtěli byste to praktikovat i nadále, až se vrátíte do Vaší země?
1) For what purpose did you go to Australia? (Why did you decided to go to Australia?)
2) What do you find different about living in Australia in comparison to your native country- Korea? (Which things are different?)
3) Did you like behaviour of native Australian people? Was their behaviour something special/ different?
1) What did you find special during your first meeting with the Czechs (people from the Czech republic)? (The first thing you think of - for example, appearance, behaviour, etc.)
2) What did you find the specific behaviours or habits in compare to Czech people? What did you find different in compare to behaviours or habits of the people from Korea? Please write everything what you think of, what is in your mind to each word bellow
a) Education
b) approach to the study
c) behaviour in school
d) contacts with strangers
e) behaviour in a group of people
f) behaviour to the opposite sex
g) leisure time
h) dressing, care about yourself
i) Food, hygiene, cleanliness
3) What do you think about the Czechs and their relationship with money? Save their money a lot or spend their money. And why?
4) During your living with the Czechs you surely find some differences in their behaviour and habits from your own behaviour. Could you say which you can think of?
5) Can you write some things which were sympathetic on the Czechs (which did you like on Czech people)?
6) Can you write some things which would be prohibited (or negative or not usual ) in your country (and in Czech republic are normal and allowed)?
7) Have you observed any differences on the Czechs, which would be socially unacceptable in your country (inappropriate)? (For examples habits, traditions, behaviour, etc.)
1) Do you work in Australia (if yes, what is your job)? Did you work in your country? Do you have your own income (your own money)? How did you finance your studies and living in Australia?
2) Is something, what did you learn from Czechs and what do you want to practice it in your country in the future (or now)?
3) What is your education? Which schools did you study in your country? And are you still a student? If yes, what is your major?
2. V čem Vám přijde odlišný život v Austrálii oproti životu ve Vaší rodné zemi?
3. Líbilo se Vám chování rodilých Australanů? Přišlo Vám na něm něco zvláštní?
1. Co Vám přišlo zvláštní při prvním setkání s Korejci/Čechy? (první věc co Vás napadne- např. vzhled, chování apod.)
2. Co Vám přišlo zvláštní na chování nebo zvyklostech Korejců/Čechů? Vzdělávání
přístupu ke studiu
chování ve škole
navazování kontaktů s cizími lidmi
chování ve skupině lidí
chování k opačnému pohlaví
trávení volného času
oblékání, úprava zevnějšku
stravování, hygiena, čistotnost
3. Co si myslíte o Češích/ Korejcích a jejich vztahu k penězům? Zda jsou spíše šetřiví, nebo rozhazovační a proč?
4. V průběhu Vašeho soužití s Korejci/Čechy Vám jistě občas přišlo odlišné jejich chování a zvyklosti od toho Vašeho, mohl/a byste uvést, které Vás napadnou.
5. Vzpomněl/a byste si na nějaké věci, která Vám byli sympatické na Korejcích/na Češích?
6. Vzpomněl/a byste si na nějaké věci na Korejcích/ Češích, které by byli ve Vaší zemi nepřípustné (negativní):
7. Pozorovali jste nějaké odlišnosti na Korejcích/Češích, které by byli ve Vaší zemi společensky nepřípustné (nevhodné)? ( například zvyky, tradice, chování, apod.)
1. Pracujete? Máte vlastní příjem? Jakým způsobem jste si financovali studium a pobyt v Austrálii?
2. Je něco, co jste se od druhého národu (Čechů/Korejců) naučili a chtěli byste to praktikovat i nadále, až se vrátíte do Vaší země?
Počet shlédnutí: 332