Adéla Rybková, Lukáš Rybka, Ondřej Šimsa, Kateřina Baštová, Lucie Holečková. Büsingen – německá enkláva ve Švýcarsku. Hospodářská a kulturní studia PEF ČZU v Praze, 2010. http://www.hks.re/wiki/rybkova_rybka_simsa_bastova_holeckova

Po celém světě lze kromě početných minorit nalézt i mnoho tzv. enkláv. Za příčiny jejich vzniku bývají považovány historické, politické nebo geografické aspekty. Přesný počet enkláv je dnes velmi obtížné určit. Záleží především na tom, z jakého pohledu na danou situaci nahlížíme. Důležitou roli hrají diplomatické postoje sousedních států, Evropské unie a dalších nadnárodních institucí. Kromě toho je také velmi podstatné geografické umístění těchto enkláv.

Naše práce se zabývá německou enklávou ve Švýcarsku. Büsingen leží v kantonu Schaffhausen. Obyvatelé této enklávy mají německé občanství, jež je založeno na historických okolnostech, které tato práce také mapuje. Politicky tedy Büsingen patří k Německu, ekonomicky však spadá pod Švýcarsko. Naším úkolem je zjistit, do jaké míry se místní obyvatelé považují za Němce a co je k tomu vede. Zajímá nás jakých základech je vybudována jejich národní identita. Pokusíme se také zjistit, čím se obyvatelé Büsingenu odlišují od Švýcarů žijících v okolí této enklávy.

Jak vypadá typický obyvatel Büsingenu? Odlišuje se nějak od Švýcarů žijících v okolí? Do jaké míry to sami vnímají?

O německé enklávě Büsingen jsme v českém jazyce nenašli žádnou literaturu. V anglickém jazyce se o Büsingenu píše v knize A theory of enclaves od autora jménem Evgeny Vinokurov. Články tohoto autora, které se týkají Büsingenu i jiných enkláv, jsou dostupné přes službu google scholar. Z internetových zdrojů nám byla velice nápomocná oficiální stránka büsingenské komunity, která obsahuje veškeré geografické informace, ale té informace o historii města, o školství, kultuře a náboženství. Tato stránka je přístupná nejen v německém i v anglickém jazyce, který nám je přístupnější. Na těchto oficiálních stránkách města jsme také našli kontakty, kterých jsme využili k rozhovorům. Dalším internetovým zdrojem naší práce se stala anglická wikipedia. Vzali jsme ovšem v úvahu možnou nepravdivost těchto stránek, a proto jsme se snažili ověřit si informace na oficiálních stránkách a na základě odpovědí dotazovaných. Zajímavou knihou, která se nepřímo týká námi zkoumané problematiky, je kniha Od identit v Evropě k evropským identitám. Tato kniha se zabývá problematikou osobní, národní i evropské identity. Je zde také popsána historie německé identity a její proměny v historii. Více o této knize obsahuje následující kapitola. Hlavním zdrojem informací pro samotný výzkum byly samozřejmě odpovědi respondentů.

Jelikož se naše práce týká národní identity obyvatel Büsingenu, je vhodné tento pojem blíže vymezit. Běžně se s ním setkáváme nejen v humanitních a sociálních vědách, ale stále častěji i v novinách a skrze jiná média.

„Dospívající a vyvíjející se mladí lidé se zajímají především o to, jak se jeví v očích druhých ve srovnání s vlastním pocitem, který o sobě mají, a jak nyní mohou spojit své dříve nacvičené role a dovednosti s momentálně panujícími ideály… Integrace, která nyní probíhá ve formě já-identity, je více než jen sumou dětských identifikací… Pocit já-identity je tedy nashromážděnou důvěrou individua, že odpovídá vnitřní rovnováze a kontinuitě svého bytí v očích ostatních, jak se následně potvrzuje ve výhledu na životní dráhu˝ ¹⁾

„Protože lidé patří k stále více skupinám a současně disponují rozdílnými (kolektivními) identitami, hovoříme o „multiplicitních“ identitách. Kterou z nich jedinec považuje za přednostní závisí na kontextu, ve kterém se právě nachází… Pojem identita lze uplatnit ve vztahu k jedincům stejně jako k sociálním skupinám, organizacím a globálním jednotkám tedy i k státům a národům. Pro všechny stejně vyvstává nutnost rozvíjet identity a nově je definovat v rámci změněných a stále se proměňujících se podmínek.˝ ²⁾

S tematizací pojmu národní identity se nesetkáme každý den. Na mysl přijde při kontaktu s cizinci, při cestě do zahraničí nebo při debatě o postavení etnických menšin ve vlastní zemi. Mezi hlavní komponenty, které hrají roli při vytváření národní identity, patří kromě jazyka, který je důležitým, ne však nezbytně nutným prvkem, ještě tyto komponenty: „Etnická pospolitost, společné kulturní tradice a společné zkušenosti… ke společným dějinám patří i vědomí těchto dějin, historický mýtus, který tematizuje společnou identitu˝ ³⁾

• Studium dokumentů

Pro teoretickou část naší práce jsme použily sekundární zdroje – internetové stránky, které se zabývají danou problematikou a odbornou literaturu. Zvolili jsme tedy metodu studium dokumentů, které je důležitou součástí výzkumu. V případě dané práce jsme využívali především informace z internetu, a to konkrétně z oficiálních stránek města (www.buesingen.de). Výhodou je vysoká kvalita profesionálně vytvořených dokumentů a umožnění sledovat jinak nedostupné sociální jevy. Za nevýhodu je možno považovat možnou nepřesnost převzatých informací (především kvantitativních hodnot). Z tohoto důvodu je potřeba v rámci možností porovnávat předkládané údaje a korigovat je tak, aby co se nejvíce blížili skutečnosti.

• Dotazování

Dotazovat se je možné třemi způsoby: pomocí standardizovaného, polostandardizovaného a nestandardizovaného rozhovoru. Standardizovaný rozhovor používáme v případě, že chceme získat velké množství informací (získaných od velkého množství respondentů), které je snadné později zpracovat. Nevýhodou je nízká validita a „košatost“ informací. Tento typ dotazování byl v našem výzkumu použit, a to proto, že je snažší při komunikaci s lidmi v jiné zemi. Polostandardizovaný typ dotazování je velmi vhodný pro případ, kdy máme osnovu s důležitými otázkami, kterých se chceme držet, ale jsme otevřeni širšímu rozsahu vyprávění. Směr nestandardizovaného rozhovoru určuje dotazovaný, což je výhodné, protože se dozvíme věci, o kterých jsme ani nevěděli, a proto bychom se na ně nezeptali. Je ale možné, že některá důležitá témata se respondentovi nejeví jako důležitá, a proto mohou ustoupit do pozadí. V tomto případě je lépe respondenta směrovat.

Vážené dámy a pánové,

jsme studenti z České republiky. Studujeme na České zemědělské univerzitě v Praze (http://www.czu.cz/) obor Hospodářská a kulturní studia. V tomto semestru jsme dostali úkol, týkající se etnických minorit v Evropě. Máme na Vás několik dotazů ohledně vnímání Vaší národní identity v enklávě. Hlavním úkolem je získat odpovědi od několika obyvatel Büsingenu.

Žádáme Vás o odpovědi na námi připravené otázky. Je pro nás velmi důležité, aby každý respondent zodpověděl těchto 8 otázek:

1. Při jakých příležitostech vnímáte existenci státní hranice? Jakým způsobem Vám zasahuje do života?
2. Jaké svátky v roce jsou pro Vás významné? Jsou spojeny s přípravami nějakého určitého jídla?
3. Jakého jste náboženského vyznání, nebo jste nevěřící?
4. Podle čeho si myslíte, že se rodiče v Büsingenu rozhodují, zda dají své děti do švýcarské nebo německé školy? Které z nich preferují?
5. S jakou měnou se setkáváte v životě častěji? Používáte obě? Přináší Vám to nějaké komplikace?
6. Cítíte se být spíše Němcem nebo Švýcarem? Z jakého důvodu?
7. Je jazyk Vámi používaný nějakým způsobem odlišný od běžné němčiny?
8. Komu byste fandili při případném německo-švýcarském sportovním klání?

Předem se omlouváme za naši němčinu a velmi děkujeme za Vaši spolupráci a ochotu.

Těšíme se na Vaši odpověď,

se srdečným pozdravem studenti z České republiky

Betreff: Das Projekt um die Minorität nebo die Anschlussgebiet Bűsingen

Sehr geehrte Damen und Herren,

wir sind Studenten aus der Tschechischen Republik. Wir studieren an die Tschechische landwirtschaftliche Universität in Prag (http://www.czu.cz/) das Fach Die wirtschaftliche und kulturelle Studien. In diesem Semestr haben wir eine Aufgabe bekommen, wo wir uns mit die ethnische Minoritäts und die Anschlussgebiet ins Europa beschäftigen sollen. Wir haben für Sie ein paar Fragen über Ihre Vorstellungen von nationaler Identität in der Enklave. Die Hauptaufgabe ist es, Antworten auf unsere Fragen von mehreren Personen aus Büsingen bekommen.

Es wäre eine große Hilfe für uns, wenn jeder Befragte diese 8 Fragen zu beantworten sein:

1. Bei welchen Gelegenheits bewusstwerden Sie das Bestehen der Staatsgrenze? Wie Sie Ihr Leben beeinflusst? Bis wohin doch, welche Formen?
2. Welcher Feiertag oder welche Feiertage sind fűr Sie wichtig? Ist es mit einen konkreten Speise verbunden?
3. Wie Bekenntnis sind Sie oder sind Sie ohne das religiöses Bekenntnis?
4. Wie denken Sie, die Eltern in Büsingen entscheiden, ob ihre Kinder in schweizerischen oder deutschen Schulen setzen? Welches würden Sie bevorzugen und warum?
5. Mit welcher Währung trefen sich öfter? Gibt es Ihnen eine Probleme?
6. Fühlen Sie sich persönlich mehr als Schweizer oder Deutscher? Und warum?
7. Gibt es eine Unterscheide zwischen Ihre Sprache und die normale Deutsch?
8. Wem aufputschen Sie bei der eventuellen schweiz – deutschen Sportwettkämpfe?

Wir entschuldigen uns für unsere Deutsch. Und wir herzlich danken Ihnen für Ihre Mitarbeit und Bereitwilligkeit. Wir freuen uns auf Ihre Antwort,

mit freundlichen Grüßen Studenten aus der Tschechischen Republik

Švýcarsko je vnitrozemský stát v jihozápadní části střední Evropy s rozlohou 41 285 km². Leží západně od centrální části velkého oblouku Alp a obývá ji 7 920 000 obyvatel. Jedná se o federativní republiku tvořenou 26 kantony. Hlavním městem Švýcarska je Bern. Přestože se zde můžeme setkat se čtyřmi oficiálními jazyky, značná část obyvatelstva hovoří dialektem vycházejícího z němčiny – Schwyzerdütsch. Mezi čtyři oficiální jazyky se řadí němčina, kterou se hovoří zejména v severních kantonech (65 % mluvících), francouzština dominující na západě (19 %), italština v kantonu Ticino (15 %) a u některých starších obyvatel se dá ještě narazit na rétorománštinu (necelé 1 %). Měnou se švýcarský frank (CHF). Švýcarsko není proslulé jen díky své nádherné přírodě, ale také díky celosvětově oblíbené lahodné čokoládě a precizním švýcarským hodinkám. Švýcarsko společně s Lichtenštejnskem jsou jedinými státy střední Evropy, které nejsou členy EU.

Náboženské rozvrstvení téměř kopíruje to jazykové – německy mluvící jsou většinou protestanté (luteráni a kalvinisté, 40 %), ve francouzských a italských oblastech převažují římští katolíci (41 %).

Svátky ve Švýcarsku se dělí na:

• státní svátky (slaví se po celé zemi)
• kantonální svátky (regionální)
• církevní svátky

Státní svátky jsou pro celé Švýcarsko společné, ačkoliv jejich oslava se může lišit podle regionu.

V každém z 26 kantonu se gastronomické umění vyvíjelo odděleně a dodnes lze pozorovat odlišnosti ve stravovacích návycích mezi jednotlivými regiony. Švýcarská kuchyně se dá definovat jako jednoduchá, výživná a v posledním století též velmi aromatická. Typickými surovinami jsou brambory a sýr z kravského mléka, který je pro Švýcary asi stejně významný jako pizza pro Italy. Jejich světově nejproslulejším sýrem je Emmentall.

Jedním z jídel, které se postupně rozšířilo v různých formách do celého světa, jsou „Fondue“. Ve speciálním hrnci se ohřívá určitá směs a na dlouhé vidličce se do ní namáčí kousky chleba, masa, ovoce či zeleniny. Dále zde můžeme ochutnat například tzv. „Rösti“, což je pokrm podobný českému bramboráku.

Typické pokrmy pro jednotlivé oblasti:

• Ticino (oblast s největším počtem italsky hovořícího obyvatelstva) – rizoto s cibulí, houbami a sýrem; kukuřičná kaše se smetanou
• Aargau – telecí nožičky se švestkami; kulaté koláčky
• Graubünden (východní část Švýcarksa) – marinované sušené hovězí maso (Bünder Fleisch)
• Schaffhausen (severní část Švýcarska) – cibulový koláč Bölletünne
• Ženevské jezero (jiho-západ) – téměř francouzský typ kuchyně s rybami a zeleninou
• Appenzell (severo-východ) – nejtučnější ze všech švýcarských sýrů (s tradicí výroby více než 8. století)

Spolková republika Německo (dále jen Německo) je federativní parlamentní demokratická republika, která je tvořena 16 spolkovými zeměmi. Německo je středoevropský stát s rozlohou 357 021 km2. Žije zde 82 milionu obyvatel, s tímto počtem se řadí mezi nejlidnatější evropské státy. Oficiálním jazykem je němčina a oficiální měnou je euro, ovšem do roku 2002 to byla německá marka. Německo je členským státem OSN, NATO, EU a G8.

Díky vysokýmu počtu obyvatel je náboženské rozložení obyvatel o něco pestřejší než je tomu ve Švýcarsku. Nejpočetněji jsou zde zastoupeni protestanti (47 %), dále pak katolíci (38 %), muslimové a židé.

Státním svátkem Německa je 3. říjen „Den německé jednoty“. Je to jediný svátek, který je určen spolkovou vládou. Ostatní svátky určují jednotlivé spolkové země, nicméně jsou svátky které se slaví ve všech spolkových zemích: Velký pátek, Velikonoční pondělí, Nanebevstoupení páně, Svatodušní pondělí a oba Vánoční svátky; bez křesťanského pozadí Nový rok a Svátek práce.

Zde je seznam všech svátků Německa:

• 1.1. - Neujahrstag - Nový rok
• 6.1. - Heilige Drei Könige - Tři králové
• Karfreitag - Velký pátek
• Ostersonntag - Velikonoční neděle
• Ostermontag - Velikonoční pondělí
• 1.5. - Tag der Arbeit - Svátek práce
• 20.5. - Christi Himmelfahrt - Nanebevstoupení Páně - 39 dní po Velikonoční neděli
• 31.5. - Pfingstmontag - Svatodušní pondělí - 49 dní po Velikonoční neděli
• 10.6. - Fronleichnam - Boží tělo - 60 dní po Velikonoční neděli
• 8.8. - Augsburger Friedensfest - pouze pro město Augsburg
• 15.8. - Mariä Himmelfahrt - Nanebevstoupení Pany Marie
• 3.10. - Tag der Deutschen Einheit - Den sjednocení Německa
• 31.10. - Reformationstag - Den reformace
• 1.11. - Allerheiligen - Svátek Všech svatých
• 17.11. - Buß- und Bettag - Den pokání a modliteb
• 25.12. - 1. Weihnachtstag - 1. svátek vánoční
• 26.12. - 2. Weihnachtstag - 2. svátek vánoční

„Německá kuchyně je velmi mnohotvárná a liší se region od regionu. Známé jsou především vydatné a těžké pokrmy, jako je vepřové koleno a uzené vepřové maso s kyselým zelím. K nejstraším tradičním pokrmům patří eintopf. V jednom hrnci se připravují různé druhy zeleniny a různé druhy masa. Jedná se vlastně o zahuštěnou polévku.“ ⁴⁾

Enkláva označuje cizí území nebo jeho část, které je zcela obklopené územím vlastního státu. Za enklávu se nepovažuje území, jenž leží na hranici dvou ostatních států např. Andorra (v EU je brána jako enkláva). Je to území, které je obklopeno cizím územím, ale zároveň má přístup k moři, např. Portugalsko. Exkláva označuje část vlastního území, které se nachází na území, které je zcela obklopené územím cizího státu

Z pohledu Švýcarů je německé město Büsingen chápáno jako enkláva a z pohledu německého obyvatelstva jako exkláva.

My však v této práci budeme pracovat s používanějším termínem enkláva.

Büsingen je německé město ležící mimo území Německa. Nachází se ve Švýcarsku a je obklopeno kantonem Schaffhausen.

První obyvatelé oblasti okolo vesnice Büsingen zde pravděpodobně žili dlouho před prvními zmínkami v nejstarších dochovaných písemných důkazech. Lze tak soudit jednak z archeologických nálezů stop opevnění z počátku doby bronzové. Některé kousky kovu okolo vesnice a také hromady kamení pravděpodobně pochází z pozdní doby bronzové 1250 - 750 před Kristem. Není náhodou, že si první osadníci zvolili právě tuto oblast. Büsingen je totiž topograficky i klimaticky velmi dobře situován. Jižně od Büsingenu se nachází jezero Constance a hlavně velká řeka Rýn. Na konci římského impéria pod vládou Valentiána I. byl levý břeh bráněn soustavou pozorovacích věží. Avšak na konci 5. století před Kristem se římské linii nepodařilo udržet nájezdy Alemánů. Alemáni založili osadu Büsingen v 6. století n. l. V 7. a 8. století n. l. konvertovali Alemáni ke křesťanství a tehdy se stal Büsingen duchovním centrem širokého okolí. Nejstraší písemná zmínka o městě s názvem Bosinga (pojmenování pochází od prvních Alemánů podle jména jejich vůdce Buosinga) pochází ze 14. dubna 1090. Kníže Burkhard z Nellenbergu tehdy daroval dvě farmy na území dnešního Büsingenu kláštěru Allerheilingen (klášter Všech svatých) v Schaffhausenu. V roce 1535 přešel Büsingen do vlastnictví rodině Im Thurn ze Schaffhausenu. Na konci 17. století Eberhard Im Thurn přemístil své sídlo právě do Büsingenu. Kvůli vztahům s římskokatolickým biskupem v Kostnici (protestantské reformace se do města dostaly v roce 1529) a rakouskými autoritami se dostal do konfliktu s příbuznými ze Schaffhausenu. Proto byl 10. dubna 1663 šesti příbuznými unesen a odvezen do Schaffhausenu, kde byl vězněn na soukromém sídle příbuzných. Po několika dnech byl předán do rukou vrchnosti, která ho uvrhla do žaláře, kde si odseděl celkem šest let. Rakousko zatím ovládalo všechny obce v oblasti Hegau vrácené Büsingenu, který se stal součástí tzv. předrakouských zemí. 26. prosince 1805 na základě Prešpurského míru (známý též jako Bratislavský mír, jedná se o čtvrtou mírovou smlouvu mezi diplomaty francouzského císaře Napoleona a rakouského císaře Františka I.) Habsburkové oblast ztratili a město se stalo nejprve součástí Württemberka a od roku 1810 součástí Bádenského velkoknížectva. Kvůli komplikovanosti švýcarských kantónů (např. kantón Schaffhausen tvoří tři navzájem oddělená území) nebylo město roku 1834 začleněné do Německého celního spolku. V roce 1839 byla oficiálně stanovená hranice Büsingenu, která zůstala dodnes.

Büsingen am Hochrhein je německé území i přesto, že se tu v roce 1918 konalo referendum, kde 96 % místních obyvatel souhlasilo s přípojením ke Švýcarsku. Švýcaři však nemohli Němcům nabídnout vhodné vyrovnání v podobě přidělení nějaké jejich části k Německu, a tak je od roku 1967 Büsingen am Hochrhein po dohodě tehdejšího západního Německa a Švýcarska německou enklávou na švýcarsském území.

V roce 2009 se celé Švýcarsko spolu s Büsingenem stává součástí Schengenu.

Přibližný počet obyvatel je kolem 1500. Nalezneme zde přibližně 700 domácností. Rozloha Büsingenu je 7,62 km². Ve srovnání s Monackým knížectvím, které je druhé nejmenší na světe, je až 4x větší. Nejnižší bod je ve výšce 365 km nad mořskou hladinou. Hranice jsou tvořeny 123 hraničními kameny.

Büsingen je německé suverénní území, obecně se tedy v řešení právních sporů uplatňuje právo německé. V roce 1964 23. listopadu byla však podepsána smlouva mezi Německem a Švýcarskou konfederací o začlenění Büsingenu do švýcarského celního území. Tato smlouva mimo jiné upravuje i ústavní a právní vyjímky ve věcech, kde má být použito právo švýcarské:

• Büsingen je integrován do švýcarského celního území. V důsledku toho je věcně přidělen švýcarskému ekonomickému území a švýcarské měnové oblasti.

• Švýcarské právní předpisy platí pro chov zvířat a zemědělství.

• Švýcarsko je zodpovědné za dodávky zásob pro obyvatelstvo Büsingenu ve stavu nouze (např. během válečného konfliktu).

• Některá odvětví v oblasti zdravotní péče, například kontroly potravin (restaurací), nebo zákon o omamných látkách přebírá taktéž právo švýcarské.

Za ochranu veřejného pořádku a dodržování právních norem obecně odpovídá policie německá. Avšak v souladu se smlouvou z roku 1964 odpovídá švýcarská policie ve výše zmíněných oblastech jako je: porušení celních předpisů, právo o narkotikách, kontrola restaurací (potravinového práva kontrola) atd. V ulicích Büsingenu tak běžně patroluje německá policie ze stanice v německém Gottmadingenu, ta má i v Büsingenu na radnici svou služebnu, kde provádí v úředních hodinách poradenskou činnost, a zároveň i policie švýcarská z nedalekého Schaffhausenu. Případná spolupráce složek německé a švýcarské policie probíhá rychle a bezproblémově.

Za významné kulturní místo této oblasti lze považovat dům, který má svou zajímavou historii. Jeho jméno zní „Alte Rheinmühle“ a původně byl postaven v roce 1674 jako mlýn. Mlýn používal vodu z řeky k roztáčení mlýnského kola uvnitř domu. Později dům byl přeměněn na pivovar s restaurací. V roce 1964 jej hoteliér Alfred Wagner převzal a změnil na kulturní a kulinářské poutní místo, díky kterému se Büsingen stal známým daleko za svými hranicemi. Mnoho lidí z Curychu, Stuttgartu a Hamburku nikdy neslyšeli o státně-politickém pozadí Büsingenu, ale znali „Alte Rheinmühle“ jako kulturní a kulinářské místo setkání. Společenství Büsingen koupilo dům v roce 2003 a nechalo ho zcela renovovat. Byl otevřen dne 1. května 2004. „Alte Rheinmühle“, důstojný, historický dům s unikátní restaurací je zárověň romantickým hotelem. Dnes funguje pod vedením Andrease Fischera.

Büsingen má dvě poštovní směrovací čísla D-78266 a CH-8238.

Společenství Büsingen mělo původně pouze německé poštovní směrovací číslo D-78266. Do roku 1986 toto poštovní směrovací číslo způsobilo mnoho omylů a zmatků se zásilkami pocházejícími ze Švýcarska. Když byl balíček vyslán z pozemku ve Švýcarsku na poštovní směrovací číslo D-78266 pro Büsingen, balíček dorazil do místa svého určení po dlouhé cestě. Balík byl poslán přes Winterthur do Romanshornu. Odtud byl přepraven na loďi přes jezero Constance do německého Friedrichshafenu, kde byl převzat německou celnicí. Pak byl balík předán do Singenu a vrátil se vlakem do švýcarského Schaffhausenu. Zde byl balík předložen na švýcarskou celnici, kde byly podle zvyku účtovány celní poplatky, jelikož to vypadalo, že balíček pochází z Německa. A teprve v Schaffhausenu se balíček dostal k listonošovi, který ho doručil na místo určení. Tato nepříjemnost by se pravděpodobně dodnes opakovala, pokud by nezasáhl Kurt Schuele, člen švýcarské národní rady, který se zajímá o záležitosti Büsingenu. Tomu se podařilo kontaktovat vedení švýcarské pošty v Bernu, která podala zprávu německé hlavní poště a celý problém byl velmi rychle vyřešen. Büsingen dostal švýcarské poštovní směrovací číslo CH-8238. V současné době má tedy dvě poštovní směrovací čísla: německé D-78266 a švýcarské CH-8238. Obyvatelé Büsingenu nemají proti tomuto řešení výhrady.

Büsingen má i vlastní poznávací značku BüS-A.

Když člověk z Büsingenu projíždí skrze Německo nebo se vrací ke svému zaparkovanému autu, může se mu přihodit, že okolo jeho auta budou postávat kolemjdoucí a budou si v duchu říkat: „Odkdy existuje takováto poznávací značka?” Avšak ona existuje. Jezdí s ní okolo 700 aut. Je tomu tak proto, že Büsingen patří pod adminstrativní obvod Konstanz. Původně tedy měly mít značky KN-, ale od té doby, co má Büsingen speciální status, vesnice byla zbavena povinností obvodu Konstanz a dostala značky vlastní.

Úředním jazykem je zde němčina.

Jelikož je Büsingen německou enklávou, je legitimní měnou euro. Ovšem v praxi bývá situace trochu odlišná. Obyvatelé Büsingenu převážně pracují ve švýcarském okolí a dostávají zaplaceno ve švýcarských francích, které poté utratí ve švýcarském hospodářském prostoru. Büsingen, ač je německou eknlávou, je součástí švýcarského hospodářského prostoru. Ještě před lety tak veřejná státní zařízení (např. Německá pošta) přijímala jen švýcarské franky – a to i třeba pro prodej německých známek. V osmdesátých letech minulého století ale došlo ke změnám a Büsingenská obecní správa byla centrálně pověřena vybírat daně a poplatky v německých markách. Většinou však nehledě na nařízení přijímala dál platby ve švýcarských francích. Tato situace přetrvala až do dneška, pouze německou marku nahradilo euro, a lidé stále raději nosí ve svých peněženkách švýcarské franky.

Děti v Büsingenu mohou chodit do školy jen na první stupeň základní školy (do 4. třídy), poté se rodiče musí rozhodnout, zda děti pošlou do školy ve Švýcarsku, či v Německu. Dále se ve městě nachází Evropská biblická škola (Evropská nazaretská akademie), což je soukromá škola a součást kostela Nazaretského. Škola je akreditována prostřednictvím jejích sesterských univerzit „MidAmerica Nazarene Univerzity”. V Büsingenu se nachází hlavní kampus, dále má akademie k dispozici různá výuková místa po celé Evropě. Studenti mají možnost získat mezinárodně uznávané diplomy. Nejvyšším z nich je bakalář umění nebo bakalář filosofie. Tato škola je evropskou institucí a jejím ředitelem je pastor Arnold Klaus.

Kontakty na obyvatele z různých oblastí společenského života jsme získali v podobě emailů přímo na webových stránkách zkoumané německé enklávy (pozn. buesingen.de). Zformulovali jsme základní otázky našeho výzkumu do emailové zprávy, a to v co možná nejpřijatelnější podobě. Obsah tohoto emailu jsme přeložili ve spolupráci s povolanější osobou do německého jazyka a doufali jsme, že úspěch je zaručen. Po dlouhou dobu se nám ale na náš email nedostávalo žádných odpovědí, a proto jsme se úchýlili i k druhé vlně rozesílání. Ta už byla o něco úspěšnější, ale i tak zůstala za naším očekáváním.

Prvním respondentem se tedy po druhém kole rozesílání stal až redaktor a tvůrce samotných stránek námi zkoumané německé enklávy (pozn. buesingen.de) Günter Eiglsperger. Ten se v Büsingenu narodil a je mu něco přes čtyřicet let, tudíž už spadá spíše ke střední generaci. Z jeho odpovědí nám vyplynulo, že němečtí obyvatelé Büsingenu se v určitých otázkách vůbec nebrání švýcarskému zázemí:

1) Fenomén hranice, vzhledem k prohlubující se evropské integraci, v dnešní době už ztrácí na své váze. Švýcarsko je členem Schengenského prostoru a překračování hranice je denním chlebem skoro pro všechny obyvatele Büesingenu, aniž by tomu věnovali nějakou zvláštní pozornost.

2) Svým vyznáním jsou tu lidé křesťané - většinou reformovaní - s tím úzce souvisí oslavy nejdůležitějších svátků.

3) V oblasti vzdělání dochází k docela silnému štěpení. Do čtvrté třídy děti chodí na základní školu v Büsingenu. Pak ale přichází změna - asi polovina rodičů vybírá školu v Německu, druhá polovina pošle své děti naopak do škol ve Švýcarsku (z důvodu pozdější odborné přípravy).

4) V otázce týkající se měny dotazovaný uvedl, že v dané enklávě je možné platit jak eury, tak švýcarským frankem, který prý stále převládá, i přesto že euro je zde oficiální měnou.

5) Svou národní identitu sami v Büsingenu odvozují po politické stránce. Büsingen je politicky německý, ale po ekonomické stránce spadá pod Švýcarsko. Lidé tedy mohou volit v Německu a i Německu odvádí daň z příjmu. Nepřímé daně (např. benzín, alkohol, tabák a DPH) jdou do Švýcarska včetně cel.

6) Pokud prý měří síly Německo proti Švýcarsku ve sportovním klání, stejně skoro vždy vyhrají Němci, tudíž se nikdo v Büsingenu moc dlouho nerozmýšlí, komu bude fandit. Ale pokud se náhodou stane, že vyhraje Švýcarsko, pak musí zdejší němečtí obyvatelé bohužel snést „dlouhé nosy“ ze strany svých švýcarských kolegů.

Druhým respondentem byl samotný starosta Büsingenu Gunnar Lang, který odpověděl následující:

1) Jelikož enkláva Büsingen patří do celního prostoru Švýcarska nejsou její hranice důležité. Jsou téměř neznatelné. Ale pokud obyvatelé přejíždějí z Büsingenu do Německa, musí po překročení hranice platit DPH a německé clo.

2) Co se týče svátku, tak se prý ve Švýcarsku téměř pořád pracuje. Odehrávající se německé svátky v Büsingenu tedy nehrají žádnou roli. Ve Švýcarsku mají bohužel mnohem méně svátků a všimnout si toho, že je státní svátek lze pouze podle toho, že jsou v Büsingenu zavřeny úřady (obecní správa). Stravování během svátků se od ostatních dnů nesmí odlišovat. Na Štědrý den (24.12.) se dělá vařená šunka nebo u chudších vrstev nějaká uzenina (nejčastěji párek) s bramborovým salátem.

3) Dotazovaný se spolu se svou první dcerou hlásí k evangelíkům, zatímco jeho manželka a druhá dcera jsou katoličky. Praktikují proto tedy všeobecné náboženské (církevní) zvyky.

4) Při výběru školy má velký význam, ve které zemi chodili do školy rodiče. Rodiče, kteří navštěvovali švýcarské školy, posílají své děti do švýcarských škol a naopak. Respondent dal své děti do německé školy. Po 4. třídě mohly odejít na gymnázium nebo na reálku. Ve švýcarské škole musí děti v 6. třídě složit postupovou zkoušku. Riziko spojené s neúspěchem bylo pro respondenta příliš vysoké.

5) Ohledně měny respondent odpověděl, že se obyvatelé setkávají převážně se švýcarským frankem. Často jim ale během běžného všedního dne chybí „správná“ měna. Může se tedy stát, že obyvatel enklávy se s „plnou kapsou“ franků najednou octne v situaci, kdy potřebuje euro, což je rozčilující.

6) Na kolik se obyvatelé cítí být Němci spíše než Švýcary lze usuzovat z následující odpovědi: „Oficiálně jsem Němcem, ale se Švýcarskem jsem velmi svázán. Už jen proto, že mnoho osobních i pracovních vztahů je se Švýcary, se kterými se také zdržuji častěji.“

7) Co se týče jazyka, tak respondent mluví především německým dialektem nazývaným Wischiwaschi, jinak prý ovladá všechny ostatní krom Hochdeutsch.

8) U sportovních klání jsou prý obyvatelé Büsingenu na straně vítěze, jímž je většinou Německo - přinejmenším ve fotbale.

Ze zpracovaných odpovědí lze usuzovat, že obyvatelé námi zkoumané enklávy se cítí být Němci, jednak proto, že to o nich říká jejich občanský průkaz, dále jsou si vědomi historických skutečností, které k tomu vedly. I své občanské právo volit uplatňují v Německu. Mezi obyvateli Büsingenu a okolními Švýcary není mnoho rozdílů. Používají většinou stejnou měnu, stejný jazyk, hranice enklávy téměř nevnímají a bez překážek se mezi sebou mísí. Z uvedených odpovědí jsme vysledovali, že se svým švýcarským okolím velmi dobře vycházejí, nebyla zde patrná žádná forma diskriminace, či jiného znevýhodnění ze strany Švýcarů, či naopak. Ohledně náboženství lze usuzovat, že v tomto směru jsou tamní obyvatelé velice tolerantní (viz. například samotný starosta). Co se týče volby školy, vždy záleží na rodičích, kam své děti pošlou. Lze zde však pozorovat nutnou dávku pragmatismu, který se projevuje i v jedné z velmi emotivních oblastí vlastenectví, a to sice sportovních kláních, kde jak nám bylo řečeno, každý fandí Německu, jelikož stále vyhrávají.

• HELUS, Z. Od identit v Evropě k evropským identitám. Brno: Paido, 2004

• Büsingen [online], Buesingen am Hochrhein [cit. 8. dubna 2010] Dostupné z <http://www.buesingen.de>
• Německo [online], Státní svátky a školní prázdniny v Německu [cit. 18. dubna 2010] Dostupné z

<http://www.mnichov.de/mkportal/modules/wiki/index.php/St%C3%A1tn%C3%AD_sv%C3%A1tky_a_%C5%A1koln%C3%AD_pr%C3%A1zdniny_v_N%C4%9Bmecku>

• Německo [online], Wikipedie, otevřená encyklopedie [cit. 18. dubna 2010] Dostupné z <http://cs.wikipedia.org/wiki/N%C4%9Bmecko#Sv.C3.A1tky>
• Büsingen obrázek: [online], Buesingen am Hochrhein [cit. 20. dubna 2010] Dostupné z <http://www.buesingen.de>
• Švýcarsko [online], Švýcarsko - průvodce před dovolenou - Švýcarsko.com [cit. 13. dubna 2010] Dostupné z <http://www.svycarsko.com>



Počet shlédnutí: 98